výstavní sál UPM
27. 6.—21. 9. 2003

Koncepce výstavy: René Roubíček, spolupráce/co-operation: Milan Hlaveš
Kurátor výstavy: Milan Hlaveš
Architekt: Tomáš Hlavička, spolupráce/co-operation: René Roubíček, Josef Flejšar
Grafický design: Zdeněk Ziegler, David Fírek
Produkce: Jana Skálová
Propagace: Klára Vorlíčková
Ediční spolupráce: Eva Matyášová, Alena Zapletalová
Instalace: instalační skupina UPM — Libor Šötét, Tomáš Bezchleba, Karel Fišer a kol.
Osvětlení: Václav Kubela
Aktivní program: Vladimíra Jinochová
Mediální partneři:
Radio 1, Keramika a sklo, Glassrevue)

Uměleckoprůmyslové museum v Praze představuje v hlavní výstavní sezóně reprezentativní výběr z celoživotní tvorby sklářských výtvarníků Miluše a Reného Roubíčkových. Výstava se koná u příležitosti loňského významného jubilea obou autorů.
Výběr je sestaven zejména z majetku autorů a ze sbírek UPM. Doplňují ho zápůjčky ze Sklářského muzea a ze Střední uměleckoprůmyslové školy sklářské v Kamenickém Šenově.
Průkopnické dílo Miluše a Reného Roubíčkových hrálo ve světovém měřítku základní úlohu při emancipaci skla ve sféře volného umění.Oba výtvarníci originálním způsobem využívají především nejpřirozenější možnost zpracování skla: přímou součinnost s mistry skláři při improvizaci v huti, čímž vytvářejí jednu z podstatných linií novodobého uměleckého skla.

Miluše Roubíčková
(narozena 20. 7. 1922 v Praze) se po absolvování Školy užitých umění (1941—1943), Uměleckoprůmyslové školy a Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze (1943—1944, prof. Jaroslav Holeček a 1945—1949, prof. Josef Kaplický) věnovala designu užitkového a dekorativního skla. Od konce 40. let externě spolupracovala s ateliérem J. & L. Lobmeyra synovec Stefan Rath v Kamenickém Šenově, dále s Ústředním výtvarným střediskem průmyslu skla a jemné keramiky a později s ÚBOKem v Praze. Práce M. Roubíčkové realizovaly ateliéry n. p. Umělecké sklo, n. p. Borské sklo a následně Crystalex Nový Bor či sklárna ÚUŘ ve Škrdlovicích. Volila netradiční přístupy k nápojovému sklu, broušenému olovnatému křiš?álu (například nepravidelně broušená mísa, 1957) nebo například ke sklu foukanému do tzv. optických forem. Od 60. let nekonvenčním způsobem využívá tradiční hutní techniky. V rámci volné tvorby Miluše Roubíčkové vznikaly poetické předměty tvarované ze žhavého skla, které nemají ve světovém sklářství srovnatelnou obdobu. Vtipně pojaté pop artové skleněné dorty, bábovky, lízátka, sklenice zavařenin, sáčky plné bonbónů a misky s cukrovím tvarem a barevností upomínají na dětství. Proslavila se také vázami s bohatými svazky skleněných květin. Později byla, podobně jako její manžel R. Roubíček, autorkou souboru foukaných lidských hlav. V 90. letech se zabývala syrovými plastikami v podobě fragmentů zdí z betonu a skleněných prvků. Nyní v sklářské huti vznikají její velká hýřivě barevná klubka.

René Roubíček
(narozen 23. 1. 1922 v Praze) studoval na Uměleckoprůmyslové škole a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1940—44, prof. Jaroslav Holeček a 1949—50, prof. Josef Kaplický). Po druhé světové válce začal společně se svými vrstevníky Stanislavem Libenským, Josefem Hospodkou a dalšími realizovat v severních Čechách vlastní představu o uměleckém skle. V letech 1945—52 vyučoval na odborné škole sklářské v Kamenickém Šenově v oddělení broušení skla, 1953—55 byl výtvarníkem ateliérů n. p. Umělecké sklo a 1955—65 vedoucím výtvarníkem n. p. Borské sklo v Novém Boru, 1966—68 působil na Akademii výtvarných umění v Praze. Po broušených a rytých razantně sochařsky pojatých nádobách z konce 40. let (Antonín Dvořák, 1946 nebo pohár s pohledem na Karlův most, 1946) a experimentech s optickými formami se René Roubíček plně věnoval sklu volně tvarovanému v huti.
Svými rozměrnými objekty zásadně ovlivnil podobu přelomové české expozice na výstavě EXPO v Bruselu v roce 1958 a následujících mezinárodních výstav. Roubíčkovy sloupy a další plastiky volně inspirované přírodou (vodou, mraky, lede nebo stromy) zhotovovali sklářští mistři v huti za autorovy přímé asistence. Hledáním vlastní formy materiálu mělo tehdejší dílo R. Roubíčka blízko k informelu. Pro výstavu EXPO 70 v Ósace tento výtvarník navrhl monumentální objekt Mrak — působivě dynamickou sestavu štíhlých prutů na kovové konstrukci. Ze 70. a 80. let pochází početné stylizované hlavy či busty z foukaného skla i soubor „součástek“ ženských těl, založený na humorné nadsázce. Rozsáhlá série barevných klarinetů odkazuje k autorově lásce k jazzové hudbě. Od 90. let si René Roubíček pohrává se skleněnými zlomky lepenými na tabulové sklo, jež jsou uváděny pod titulem Obrazárna. Průběžně vzniká množství jeho návrhů pro architekturu.

Miluše a René Roubíčkovi uspořádali desítky samostatných výstav. Jejich sklo vlastní řada prestižních veřejných a soukromých sbírek výtvarného umění. Jsou členy Umělecké besedy. Žijí a pracují v Praze a Kamenickém Šenově.

K výstavě byla vytištěna skládačka ve dvou jazykových verzích, v prodeji je zároveň obrazová česko-anglická monografie, vydaná nedávno londýnskou galerií Studio Glass Gallery.

Výstava bude ve výstavním sále UPM otevřena pro veřejnost od 27. 6. do 21. 9. 2003.

související dokumenty
Miluše a René Roubíčkovi Sklo. Retrospektiva, doc, 36kB)
2013) 2012) 2011) 2010) 2009) 2008) 2007) 2006) 2005) 2004) 2003) 2002)
Obraz a tisk:...) Karel Paspa a...) mono+eva eisler) Mistři evropského...) Ladislav Sutnar:...) Hans Ernest...) Artsemestr 03:...) Nalehko… Nová...) Plakáty z Vídně) Současná lotyšská...) Jiří Sever:...)