High-quality examination questions

70-494 1Z0-434 CAS-002 500-260 700-039 74-678 1Z0-599 010-151 400-201 70-341 70-385 300-080 70-483 1Z0-808 M270-740 210-060 CBAP 101 exam 70-534 642-996 exam 70-981 102-400 70-697 350-018 1Z0-821 400-051 70-243 CISA 300-085 200-105 300-208 70-411 70-480 NS0-157 CCA-500 648-244 Exam MB5-705 300-209 70-465 400-101 Exam 642-980 Exam 300-206 Exam NSE7 CQA 200-601 700-037 642-887 300-320 210-451 EX300 70-469 300-70 70-346 OG0-093 100-105 EX200 600-199 1K0-001 200-310 210-065 70-486 101-01 642-732 RCDD IIA-CGAP LX0-104 M70-201 400-351 MB6-703 NSE4 DEV-401 Exam VCS-273 HP0-S41 GCIH 70-466 Exam

Uměleckoprůmyslové museum v Praze
Výstavní sál UPM
18. 3. – 6. 6. 2004

Vstoupíme-li do širokého řečiště uměleckého a myšlenkového odkazu Františka Drtikola, udiví nás jeho členitost. Všechny dosavadní pokusy o načrtnutí jeho celkového rozsahu a odkrytí jeho nejhodnotnějšího jádra vždy vedly ke zjištění, že neprobádaných míst je mnohem více, než se dosud předpokládalo. Také naše současná výstava je takovým pokusem.

František Drtikol se narodil 3. března 1883 v Příbrami, která byla městem s hornickou tradicí, ale i významným poutním místem (Svatá Hora). Hluboký zájem o duchovní a náboženské otázky a zároveň vzdorný radikalismus jsou dvě polohy, které se nesmazatelně vtiskly do Drtikolovy osobnosti i celoživotního díla. Po vyučení v ateliéru Antonína Mattase odjel roku 1901 studovat na Lehr- und Versuchsanstalt für Photographie v Mnichově a po návratu do Čech provozoval v Příbrami ateliér. Dalším působištěm se stala Praha, kde si se společníkem Augustinem Škardou (1871 Svijany – 1937 Praha) otevřeli roku 1912 moderní ateliér Drtikol a spol. Jejich generace již před rokem 1914 plně etablovala uměleckou fotografii jako samostatnou tvůrčí činnost.

Po návratu z I. světové války musel František Drtikol znovu hledat vlastní umělecký výraz. Nebyl to proces ani lehký, ani přímočarý. Velká část umělců secese svůj tvůrčí potenciál už vydala. S návratem mladší generace ze zákopů evropských bojiš? (např. Josefa Sudka a jeho druhů) byl již předchozí postoj anachronismem. Drtikol se ve svých prvních poválečných pracích částečně vracel ke starším tématům, ale vznikaly i nové fotografie. Zakázkové portréty i volná tvorba však brzy začaly vyzařovat zvláštní napětí, křečovitost, která nebyla způsobena nezvládnutím uměleckého záměru. Byla důkazem expresionisticky vyostřené fotografovy senzibility. Důležitým inspiračním zdrojem se stalo téma tance, prostřednictvím něhož hledal harmonii, ale zachycoval i temné hlubiny lidského nitra. Zajímal se o výrazový tanec žaček školy Jaquese Dalcroze, mezi nimiž si našel i svoji pozdější ženu Ervinu Kupferovou. Ateliér Drtikol a spol., vlastněný až do roku 1921 společně s Augustinem Škardou, výtečně prosperoval.

Počátkem 20. let se v Drtikolově tvorbě prosadila geometrizující tendence, která v následujících letech vyústila v užití architektonických prvků (sloupů, kubusů, desek, kulatých terčů atd.) i v četných fotografických aktech. Významným prvkem kompozice se stává médium světla. Důležitý vliv na atmosféru v ateliéru měl také fakt, že v letech1917–1925 v něm pracoval fotograf Jaroslav Rössler, který byl členem avantgardního uměleckého svazu Devětsil. Nejslavnější období Františka Drtikola se datovalo od jeho účasti na Mezinárodní výstavě moderního dekorativního a průmyslového umění v Paříži roku 1925, kde obdržel Grand prix. František Drtikol se stal světově uznávaným fotografem stylu art deco – ve fotografii byl dokonce jedním z jeho tvůrců. Po roce 1925 datujeme desítky zásadních děl, skrývajících se pod prostými názvy Studie, Akt a Kompozice, ale také několik mužských aktů. V závěru desetiletí vznikl soubor fotografií s jednotným názvem Krok a k obdobně radikálním dílům musíme přiřadit kompozice s provazy. Umělcův odkaz obsahuje však ještě řadu fotografických studií, které nebyly určeny k veřejné prezentaci. Jsou mezi nimi i experimentální pohybové studie, související s pokusy o filmový záznam aktů. Některé fotografické studie pracovaly i s několikanásobnou expozicí. Jednalo se o cestu směřující k opuštění hmotného modelu.

Závěrem 20. let procházelo autorovo dílo dalšími proměnami, jež vedly ke vzniku fotografií, které nemají ani ve světovém kontextu obdoby. Důvodů bylo hned několik. Nejdůležitějším byla Drtikolova změna životních priorit, stále větší příklon k osobní duchovní cestě. Dalším byla únava z ateliérové práce a špatná ekonomická situace podniku, ovlivněná světovou hospodářskou krizí. V této třetí etapě Drtikolova fotografického díla zcela převažuje subjektivní autorova výpověď o tom, co to znamená „žít Boží myšlenku“. Stále větší vliv má studium východních filosofií a náboženských učení, včetně praktikování jogínských cvičení. Práce tohoto období můžeme zařadit do kontextu imaginativní linie českého umění 30. let 20. století. Není náhoda, že klíčový soubor těchto fotografií pojmenoval Svět duše. Naznačuje tak, že obrat do nitra se už stal definitivní. Výraz „pozdní období“ však musíme vztahovat jen k jeho fotografické tvorbě (období intenzivní malby mělo teprve nastat).

V roce 1930 František Drtikol vytvořil rozsáhlou sérii fotografií, při jejichž vzniku již nevyužil živého modelu, ale aranžovaných siluetních figurek a rafinované světelné režie. „Ovšem, používané modely nejsou pouhými siluetami, jsou to do detailů provedené figurky, tak aby odpovídaly skutečnosti, a přece zase ne. Zidealizoval jsem si tělo a vytvořil svůj typ. Mohu říci, že teprve teď jsem s výsledky své práce spokojen, protože je to od A do Z moje. I myšlenka, i použitý materiál. Vím, že narazím na všelijaké předsudky, ale to mi zůstává jedno. Myslím, že je lepší jít svou cestou a nerozmnožovat počet fotografů, kteří nedovedou než ubírati se vyježděnými kolejemi.“ Dvojrozměrné figurky někdy nahradil sochařsky modelovanými akty. Dochované fotografie jsou naprostým protikladem mnohaleté živnostenské práce ateliéru, výsledná díla opakovaně označoval za „fotopurismus“. Byla to ale cesta, po níž mohl následovat jen krok poslední – konec fotografické činnosti. Stále důležitější roli hrálo jeho působení v kruhu buddhistických žáků, kde byl později považován za Mistra, který již na této zemi dosáhl božského poznání. František Drtikol zemřel v Praze 13. ledna 1961 a pochován je v rodné Příbrami.

První samostatná fotografova výstava se uskutečnila roku 1922 v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, kde „...dala základ k ústavní sbírce nové domácí fotografie.“ V letech 1939–1942 autor postupně předal do muzejních sbírek více než pět tisíc svých fotografií a kreseb. Pro jeho návrat do českého i mezinárodního povědomí měla zásadní význam výstava Fotograf František Drtikol, kterou připravila na přelomu let 1972/1973 Anna Fárová. Dnešní výstava, uvedená v premiéře loňského roku v Moskevském domě fotografie, navazuje na náš nedávný projekt František Drtikol: Fotografie z let 1901–1914, připravený ve spolupráci se švýcarskou Fondation Neumann. Dohromady tvoří tyto dvě výstavy a doprovodné knihy dosud nejrozsáhlejší retrospektivu Drtikolova fotografického odkazu. Věříme, že vedle připomenutí klasických děl dnes odkrýváme i další fascinující fasety jeho tvorby.

Výstava obsahuje cca 150 autorových fotografií z období, kdy patřil k předním světovým tvůrcům pracujícím v duchu art deco a ze souboru prací spjatých s jeho pozdějším duchovním zaměřením. Doplňkem je soubor trojrozměrných figurálních prvků, používaných autorem při vzniku fotografií. Výtvarná tvorba je připomenuta dvěma kresbami a plastikou. Všechny exponáty pocházejí ze sbírek UPM, které vlastní největší soubor autorových prací. K výstavě byla vydána doprovodná publikace František Drtikol: Fotografie z let 1918 – 1935.

Součástí expozice je projekce dokumentárního filmu František Drtikol režiséra Jiřího Holny. Ve studovně knihovny UPM bude v průběhu výstavy prezentováno portfolio František Drtikol vydané v nákladu 29 kusů Českým centrem fotografie. K výstavě byl soustředěn bohatý prodejní sortiment související s autorovým životem a tvorbou.

Aktivní program k výstavě bude mít několik forem – pracovní listy pro návštěvníky, prostor pro aktivní činnost v samotné výstavě a jednodenní výtvarnou dílnu pro veřejnost plánovanou na 30. 5. 2004.

Jan Mlčoch
Kurátor výstavy

související výstavy
František Drtikol: Fotografie z let 1918 – 1935)

související dokumenty
František Drtikol: Fotografie z let 1918 – 1935, doc, 41kB)
2017) 2016) 2015) 2014) 2013) 2012) 2011) 2010) 2009) 2008) 2007) 2006) 2005) 2004) 2003) 2002)
Zápůjčka...) Pražský dům...) Skandinávský design) Arnošt Pikart:...) Experiment a...) Kované železné...) Josef Sudek: Reklama) František...)