Sbírka kovaných prací ze železa v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze zahrnuje soubory mříží, zábradlí, různé typy užitkového kování, klíče od románské doby do 19. století, soubory zámků, klepadel a kovaných železných truhel.

Tato kolekce byla získána dary, (např. od Vojtěcha rytíře Lanny, Jana rytíře z Neuberku, Eduarda rytíře Daubka a Bohumila Bondyho), část kolekce byla nakoupena na aukcích po celé Evropě, převážně v Paříži a ve Vídni, většina předmětů však byla zakoupena od soukromých sběratelů.

Historický vývoj železné kované mříže
V historii i v současné době se setkáváme s mříží jako s jednou ze základních a běžných součástí architektury, v jejíž určitých vývojových etapách se v různé míře uplatňovala funkce estetická i symbolická. Výtvarná stránka podléhala proměnám slohů, měnil se nejen vzhled mříží, ale i materiál a způsob zpracování; od uměleckořemeslného, běžného v dřívějších dobách, až po dnešní sériovou výrobu. Pro svou dostupnost, trvanlivost a poměrně nízkou cenu se železo stalo nejpoužívanějším materiálem.

K výraznému rozvoji uměleckořemeslné kovářské práce dochází v renesanci (15.—2. polovina 17. století), kdy dřívější gotickou čtverhrannou tyč s nýtovanými ozdobami nahrazuje tyč o kruhovém průměru. Válcová tyč zůstává charakteristickým prvkem kovářství až do 17. století. Ornament je vytvářen vykováním za horka přímo z tyčí, z nichž se tvoří navzájem se proplétající a protínající bohaté spirály, finálně doplňované dalšími vykovanými dekorativními prvky. Uměleckým kovářstvím v této době prosluly zejména v Záalpí, především Německo, země rakouské a české, zatímco v Itálii, v zemi zrodu renesance, se kovářské řemeslo v takové šíři neuplatnilo. Železo, používané v zaalpských zemích, zde nahrazoval hlavně mramor a bronz, a to po celé 16. a 17. století.

V 17. století se v barokním uměleckém kovářství (17.—18. století) dostává do popředí Francie. Evropské kovářské dílny se řídí předlohami předních francouzských architektů a dekoratérů. Základním prvkem barokních mříží se opět stává masivní hranatá tyč. Tyče se však neprotínají jako v renesanci. Dekoru vévodí forma rozvinutého akantového listu, přibývají rozety, květy, zvířecí hlavy a masky. S nastupujícím rokokem (závěrečná fáze baroka) hmotnost a symetričnost konstrukce postupně mizí. Dominuje zdobnost, v řazení prvků převládá asymetrie a objevuje se charakteristický motiv mušle a mřížky.

Přebujelá bohatá dekorativnost se však v rokoku vyčerpala. V evropských zemích následuje nový umělecký směr, klasicismus (konec 18. — začátek 19. století), typický svým obratem k jednoduchosti, lapidárnosti a přísné symetrii. Je inspirován antickou kulturou, znovu objevenou ve vykopávkách v Herkulaneu a v Pompejích. Pro mříže té doby je příznačná hladká kovaná tyč a geometrická kompozice jednotlivých dekorativních prvků. Tyče řazené svisle vedle sebe jsou protínány vodorovnými pásy s pravidelně se opakujícím geometrickým a rostlinným motivem. Základním prvkem je kružnice a meandr. Pro rostlinný dekor je charakteristický klasický akant, feston a vavřínový list.

Začátkem 19. století a v následujícím období historismů (2. polovina 19. století) zasáhl rozvoj techniky a průmyslu i do této oblasti a kovářské řemeslo ustupuje před tovární sériovou výrobou. Průmyslově vyráběná litina téměř nahradila dříve ručně zpracované železo. Doba nastupující rychlé a laciné průmyslové výroby však nevytvořila předpoklady pro vznik nového osobitého slohu a téměř po celé 19. století byly napodobovány historické slohy dřívější.

Rozmach tvůrčí invence nastal až koncem 19. století, kdy umělecké řemeslo nachází opět své uplatnění. Konec 19. a začátek 20. století je nejš?astnějším obdobím pro zdokonalení kovářského řemesla a jeho zhodnocení v architektuře. Mříže zachované z této doby upoutávají svým nejvirtuóznějším a nejfantastičtějším zpracováním. Pro secesi (kolem 1900) příznačná stylizace přírodních tvarů se jedinečně uplatnila i v užitém umění. Mříže zdobí nejrůznější přírodní motivy zpracované do nádherných lehkých forem, doplňovány jsou asymetrickou, vlnící se křivkou, vyvolávající dojem pohybu. Pojetí užitého materiálu se plně podřizuje dekorativnímu účinku. Stavba nebo interiér je chápán jako výtvarný celek do posledního detailu. Secese tak navrátila význam uměleckému řemeslu a jeho uplatnění mezi ostatními uměleckými obory.

V průběhu 20. století mříže odpovídají svým charakterem jednotlivým stylům (např. art deco, kubismu) až po současný design.

související výstavy
Kované železné práce ze sbírek UPM)

související dokumenty
Kované železné práce ze sbírek UPM, doc, 37kB)
2013) 2012) 2011) 2010) 2009) 2008) 2007) 2006) 2005) 2004) 2003) 2002)
Zápůjčka...) Pražský dům...) Skandinávský design) Arnošt Pikart:...) Experiment a...) Kované železné...) Josef Sudek: Reklama) František...)