Textilní sbírka 20. století UPM zahrnuje přibližně 450 tapiserií a kolem 1 500 exponátů krajek a textilního designu.
Počátek tkaní tapisérií v českých zemích dokumentují díla vytvořená v první domácí dílně založené Rudolfem Schlattauerem ve Valašském Meziříčí koncem 19. století. Nejvýznamnější částí sbírky meziválečného období je soubor tapiserií Řemesla vytvořených v roce 1925 podle návrhu Františka Kysely v dílně Marie Teinitzerové. Po 2. světové válce se o rozvoj české autorské tapiserie a textilního designu zasloužil Antonín Kybal, který jako profesor na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové vychoval další generaci textilních umělců, kteří vstoupili na uměleckou scénu v 60. letech a v 60. a 70. letech aktivně zasahovali do domácího a světového vývoje. Tvorba 80. let do konce 20. století je reprezentována skupinou autorů, kteří jsou většinou absolventy VŠUP. Přes společné východisko nejsou jejich díla názorově jednotná a pojetí této tvorby ukazuje na širokou škálu tvůrčích možností. Kromě děl českých autorů sbírka obsahuje v menší míře také díla zahraničních autorů, např. Magdaleny Abakanowisz, Sheily Hicks nebo Vojtěcha Sadleye.

Krajkářství na počátku 20. století bylo v našich zemích významným ale upadajícím oborem domácí práce. Obroditelkou české krajkářské tvorby, jejíž dílo je ve sbírkách UPM bohatě zastoupeno, se stala Emilie Paličková, která vyzdvihla krajku k náročnějším úkolům. V první polovině 20. století tuto tvorbu výrazně ovlivnily především Marie Serbousková-Sedláčková a Božena Rothmayerová. Po 2. světové válce se prosadily umělkyně, které byly většinou absolventkami VŠUP. Začaly vytvářet často trojrozměrná díla, jejichž výrazovým prostředkem byly bravurně zvládnuté klasické krajkářské techniky.

Večerní toaleta
Praha, Salon Rosenbaum, 1934