Rubriky
whats on

SMALL WORLDS: DOLL HOUSES FROM V&A MUSEUM OF CHILDHOOD

16.02.2018 – 17.06.2018

Domeček Hopkinsonových
80. léta 20. století

The V&A Museum of Childhood’s major 2014—15 exhibition Small Stories: At home in a dolls’
house reveals the fascinating stories behind some of the UK’s best-loved dolls’ houses.
Through the stories of 12 dolls’ houses from the past 300 years, visitors are taken on a journey
through the history of the home, everyday lives and changing family relationships.
The small stories of each house are brought to life by the characters that live or work there.
Day-to-day life is illuminated through tales of marriages and parties, politics and crime. Each
house is displayed at a particular time of day and visitors can use buttons alongside the
showcases to activate the narration and light up each character as they talk.
The exhibition encompasses country mansions, the Georgian town house, suburban villas,
newly-built council estates and high-rise apartments. Displayed chronologically, the houses
also show developments in architecture and design.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

RESIDENCE: PREFAB ESTATE. PLANS. REALISATION. HOUSING. 1945 – 1989

25.1.2018 – 22.7.2018

The exhibition Residence: Prefab Estate presents the history of selected residential complexes in the Czech Republic and the social, political, cultural and economic circumstances that accompanied their construction. It follows the development of housing estates in the Czech lands from their start in the late 1940s up until the first years of the 1990s, when such construction came to an end. A brief summary is also presented of the later attempts at ‘humanising’ prefabricated buildings as well as current reflections by architects and historians on these estates today. Individual periods of housing-estate construction are presented through plans, models and historic photographs lent by public institutions and private collections from across the Czech Republic. Illustrating the historic context are various items from the areas of the arts, interior decoration, or industrial design. The visitor is thus provided with a basic overview of the types of construction, important structural systems, development of technical possibilities in the building industry.
The exhibition is the culmination of the research and exhibition project Prefabricated Housing Estates in the Czech Republic as Part of the Urban Environment (more briefly, The Paneláks), which took place from 2013 to 2017. The research team investigated the architecture and the urban design of over seventy Czech housing estates, as well as the demographic composition of their residents. In addition, the research took into account the development of the industrialisation of mass housing construction, changes in the political and economic conditions of socialist Czechoslovakia, and the changing role of architects and urban planners. Reinforcing the art-historical aspect of the study is the use of material from other humanistic disciplines, from the history of architecture and planning up through anthropology, heritage protection, or even historical demography.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

DIRECTOR´S CHOICE

15.11.2017 – 25.03.2018

Idea: Helena Koenigsmarková, Radim Vondráček a Michal Stříbrný

Curator: Michal Stříbrný

Exhibition design: Roháč Stratil architektonický ateliér

Graphic design: studio Colmo

The Director’s Choice exhibition offers a glimpse of the rich collections held by the Museum of Decorative Arts in Prague and present masterpieces from all spheres of decorative and applied arts and design. Its core constitutes an illustrative selection made by the museum’s director Helena Koenigsmarková, intended for the book published by Scala Arts & Heritage Publishers in London in the Director’s Choice series that introduces prominent museums and galleries through the eyes of their directors. Through the stories of these extraordinary objects, the exhibition examines the fates of the museum’s collections in times of social transformation. The display is arranged in thirty thematic sections devoted to the development of the arts and crafts from the Gothic and Renaissance periods to the first half of the 20th century, represented by works of Alphonse Mucha, František Drtikol, Pavel Janák, Ladislav Sutnar and many others. The unique works “with a story” are complemented by almost three hundred other objects from the museum’s wide-ranging collections, encompassing furniture, glass, fashion and clothing, jewellery, toys and photography.tvářena v letech 2017 – 2020. 

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
články

AKTIVNÍ ZÓNA VE VÝSTAVĚ PLEJÁDY SKLA

Rubriky
články

DÍLNA BUDIŽ SKLO!

K výstavě Plejády skla 1946 – 2019

Rubriky
vystavujeme

XXII. TRIENÁLE DESIGNU A ARCHITEKTURY V MILÁNĚ: ČESKÁ ÚČAST

01.03.2019 – 01.09.2019

Out of Power Tower od Krištofa Kintery

Záštita: Ministerstvo kultury ČR

Organizace: Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Partneři: Czech Center Milan, Galerie Zdeněk Sklenář Prague

Projekty Out of Power Tower a Lithopia

Kurátor: Iva Knobloch

Tým Out of Power Tower: Krištof Kintera a tým, Rastislav Juhás, Josef Fruhauf, Richard Wiesner, Matěj Al Ali, Martina Nosková

Tým Litopia: koncept Denisa Kera a Petr Šourek, designer Eva Holá, fotografie Jan Hrdý, instalace a 3D tisk Jaroslav Svítek, blockchain development Denisa Kera a Yair Reshef, satelitní snímky Mateusz Kraiński

Milánská trienále designu a architektury patří k nejstarším mezinárodním přehlídkám svého druhu. Nejprve se tyto prezentace konaly v Monze, posléze byly přeneseny do Milána. Česká republika se účastnila již od prvního ročníku v Monze v roce 1923, excelovala na každém ročníku až do roku 1947. Ceny si odnesli například Ladislav Sutnar nebo Josef Sudek, nebo František Tröster. Po odmlce, způsobené studenou válkou, navázalo Československo v roce 1957 sklářskou expozicí a účastnilo se až do roku 1968, kdy zaujalo expozicí pracovních nástrojů Petra Tučného. Normalizační poměry pak účast československých designérů, umělců a architektů na milánském trienále zcela zrušily. Po padesáti letech se tedy Česká republika opět účastní této významné přehlídky, jež má tentokrát závažné globální téma.

Česká účast 2019

Prostor české republiky bude patřit dvěma projektům. Out of Power Tower Krištofa Kintery, který odpovídá na strmě vzrůstající, nezastavitelnou spotřebu energie, vyčerpání minerálních zdrojů, které jsou skryté v bateriích. Jeho 4,2 m vysoký object z vybitých baterií s příznačným názvem Out of Power Tower nastiňuje apokalyptickou krajinu, kterou zanechává drancující přístup člověka ke svému prostředí.

Druhý projekt Lithopia reaguje na současný boom kryptoměn a nových technologií blockchain formou polyekranové projekce. Líčí utopickou komunitu, která žije v blízkosti naleziště Lithia a jejíž život určují kryptoměna a chytré kontrakty na blockchainu pod dohledem satelitů. Utopie předkládá univerzální příběh o moci, technologii, surovinách a lidech.

Palazzo dell´Arte

Viale Alemagnia 6, Miláno

Rubriky
vystavujeme

TO CACHE NOMAD

18.07.2019 – 08.09.2019

Multimediální objekt To Cache Nomad

Multimediální interaktivní objekt vytvořený z macesu vizuálně vychází z rodinného dědictví, krajkového ubrusu po babičce Moniky Kubinské. Umístěním ve speciální vitríně připomíná muzejní artefakt. Dílo proto můžeme vnímat jako metaforu problematického se vyrovnávání s naší kolektivní pamětí a minulostí. Objekt pracuje s nahrávkami hlasu návštěvníků, z nichž počítač vytváří akustické pole reagující na přítomnost a pohyb diváka.

Vizuální umělci manželé Monika a Bohuš Kubinští aktivně působí na slovenské výtvarné scéně od počátku devadesátých let. Společně vytvářejí velkorysé site-specific instalace – díla reagující na prostor, ve kterém se nacházejí. Pro jejich tvorbu je charakteristický experiment s nevýtvarnými materiály, propojování různých uměleckých médií, využívání současných technologií a interakce s diváky. Návštěvník výstavy To Cache Nomad zde tak zanechá svůj hlas, čímž se stane součástí díla, a zároveň se propojí s ostatními diváky, kteří zde byli před ním. Může si odnést i hmotný artefakt – personalizovaný výtisk své nehmatatelné akustické stopy.

To Cache je projekt vytvořený ve spolupráci s hudebníkem a soundartistou Ferom Királym, který měl premiéru v březnu roku 2018 v At Home Gallery v šamorínské Synagoze. Navazuje na dílo Cache, které bylo v roce 2017 prezentováno v kulturním centru Nástupiště 1-12 v Topolčanech. V červnu tohoto roku bylo dílo vystaveno v Kunstverein Pasov v sugestivním prostoru kaple sv. Anny. Jelikož se ze statické instalace stal putující objekt hledající své konečné útočiště, pro aktuální prezentaci v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze byl k názvu přidán přívlastek Nomad.

nadpis

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
vstup zdarma

Rubriky
vystavujeme

TAPIO WIRKKALA – IKONA FINSKÉHO DESIGNU

01.11.2019 – 26.01.2020

Mísa 3828, 1955

Kurátor: Uta Laurén, Jan Mergl

Architektonické řešení: Tomáš Džadoň

Grafický design: Miroslav Roubíček

Tapio Wirkkala a finský design – jméno a pojem neodmyslitelně spjaté s progresívním vývojem, který od počátku 50. let minulého století do užitého umění vnesly země severní Evropy.

Již první návrhy skla Tapio Wirkally z roku 1946 předznamenaly, jak podstatnou roli v přístupu k designu užitkových předmětů v následujících letech sever Evropy sehraje. Přesto však Wirkkalovo neočekávaně novátorské řešení finské národní expozice na Trienále 1951 v Miláně vyvolalo nadšení a znamenalo důležitý zlom nejen v přístupu k designu interiéru. Až asketicky jednoduchá, ale o to více esteticky působivá instalace finského skla, autorské keramiky a dekorativních textilií, doprovázená odkazy na severskou krajinu a přírodu, se stala inspirativním a vzápětí následovaným vzorem.

Stejně tak podnětně a s tvůrčí silou vstoupil Wirkkala na pole designu užitkových předmětů. Osobitý projev, v němž propojil zdánlivě neslučitelné – strohé zásady funkcionalistické moderny s dynamickými principy organického tvarosloví – vyústil ve styl, jehož charakteristickými rysy jsou nejen jednoduchost a čistota tvaru, užitkovost a praktičnost, ale i citlivý vztah k přírodě a úcta k materiálu a jeho zpracování.

Výstava přináší pohled na tři hlavní oblasti Wirkkalovy designerské činnosti v období 1946 až 1970. Sklářskou tvorbu představují především jeho četné návrhy stolního i dekorativního skla realizované proslulou finskou sklárnou littala. Wirkkallův jedinečný přínos pro další oblast typickou pro skandinávský design, práci se stříbrem, přibližuje nebývale široký výběr mís, váz a objektů. Samostatnou část výstavy pak tvoří porcelánové stolní soupravy i plastiky vzešlé z Wirkkalovy spolupráce s německou porcelánkou Rosenthal.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

ČAS V NÁS: JANA MACHATOVÁ A PETER MACHATA

07.11.2019 – 15.12.2019

Šperky manželů Machatových

„Čas v nás“ představuje tvorbu slovenských umělců, kteří pomalu vstupují do středních let a patří ke generaci takzvaných Husákových dětí. Autorské šperkové objekty Jany a Petera Machatových doprovázejí fotografie Petera Ančice. Každý z této trojice se vyrovnává s dětstvím prožitým pod hradbou panelového sídliště. Výběr zhruba padesáti šperků, které mapují dvě desetiletí tvorby, dokládá schopnost šperku být médiem sdělení. Pro diváka se každé z vystavených děl může stát vstupenkou do univerzálního času, v němž stále znovu prožívá zásadní příběhy svého života – hledání sebe sama, zrání, lásku, peripetie vztahu, období bolestných ztrát i nových nadějí. Abstraktní prvky se mísí s citacemi obrazů známých z rodinných alb a společenských magazínů. Možnost spatřit podstatné nabízí rastr panelového domu i lidového ornamentu. O hloubce citů a poutech mezi lidmi hovoří krajina těla dnešního člověka i fragmenty těl Marie a Krista v kompozici Piety.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
vstup zdarma

Rubriky
vystavujeme

ŠIMON CABAN&CO.: FOTOGRAFICKÉ HRY

24.10.2019 – 09.02.2020

Martina, ta hlavní, 1984

Dnešní výstava se vrací takřka čtyři desetiletí zpět, do 80. let minulého století, kdy architektuře, výtvarném umění, hudbě, tanci, designu i oděvní tvorbě docházelo v duchu postmoderny k prolínání žánrů. Jedním z tehdejších protagonistů byl Šimon Caban, kterého ale bylo nutno vnímat jako součást velice pestré umělecké komunity.

Narodil se roku 1963 v Praze, pak v roce 1981 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde byl jeho profesorem scénograf Josef Svoboda. V té době založil s bratrem Michalem Baletní jednotku Křeč, s níž v dalších letech připravili řadu představení, v nichž se uplatnila syntéza dramatické, taneční, vizuální i technologické složky. Tančili v Praze i při natáčení filmu Miloše Formana Amadeus, později realizovali i své vlastní filmové a televizní projekty (filmy Pražská pětka, Don Gio ad.). Třetím kmenovým spoluautorem byla textilní výtvarnice Simona Rybáková, která se stala i životní partnerkou Šimona Cabana. Od počátku 90. let dodnes společně připravují nejrůznější kulturní a společenské akce, ale pracují zejména pro divadla a muzikálové scény (viz www.cabani.cz). Asi nejznámější je ale jejich mnohaletá práce pro Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech.

Fotografické práce, které představujeme na této komorní výstavě, jsou z let 1982 až 1990. Snímky z nejrůznějších setkání, zkoušek tanečního souboru, domácích i zahraničních cest s přáteli, pobytu na chatě v Olešce nebo z kamarádovy svatby, ty byly materiálem k dalším autorské tvorbě, v níž Šimon Caban slučoval nejrůznější prvky v nový kontext. Vše bylo umocněno texty s originálním humorem, doplněno kresbou barevnými akcenty a završeno finální adjustací. V některých případech se nám dochovaly jen fragmenty původních sestav, i tak jsou výmluvným dokladem autorovy osobité estetiky. Dnešní výstava čerpá z velkorysého autorova daru, který byl předán do našich muzejních sbírek roku 2012. Prostřednicí byla paní Simona Rybáková, které také patří náš dík.

Galerie Josefa Sudka

Úvoz 24
Praha 1–Hradčany

Otevírací doba
úterý až neděle 11–17 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 40 Kč | snížené 20 Kč | rodinné 60 Kč

Rubriky
vystavujeme

VLADIMÍR BIRGUS: TAK MNOHO, TAK MÁLO

09.10.2019 – 09.02.2020

Moskva, 1982

Výstava velkoformátových černobílých fotografií, které pořídil pedagog, publicista, historik fotografie, organizátor a hlavně fotograf Vladimír Birgus v 70. a 80. letech má podtitul Fotografie z let, kdy se tak mnoho muselo a tak málo smělo.

Birgusovy fotografie z doby tzv. normalizace byly většinou černobílé. Odpovídalo to nejen tehdejšímu pojetí dokumentární fotografie, do níž ale Birgus vnesl výrazně subjektivní cítění, ale i celkové atmosféře tehdejší neutěšené doby. Fotografie nás vracejí do tehdejších českých a moravských měst, stejně jako do Moskvy, Tallinnu, Rigy, Varšavy, Sofie a dalších metropolí sovětských satelitů. Do míst, která opanoval všeprostupující marasmus, alkoholizmus, deprese, popisované jako ztráta životních perspektiv. Nejsou prvoplánově politické, zachycují vratké bloudící postavy, zamlklé a podmračené muže a ženy v jejich pachtění po zboží, kterého nebylo dost nebo nebylo vůbec. Města byla chátrajícími kulisami (zdánlivě) nezvratitelných lidských osudů, černobílé fotografie se svojí škálou šedí dokonale vystihují neměnnost dní i nocí.  Bezčasí bylo členěno jen státními svátky, fotbalovými nebo hokejovými sezónami a epizodami seriálů Jaroslava Dietla.

Dům U Černé Matky Boží
Ovocný trh 19
Praha 1
+420 725 038 628

Otevírací doba
úterý 10–19 hodin středa až neděle 10–18 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč

Rubriky
vystavujeme

MILOŠ SPURNÝ: MIZEJÍCÍ KRAJINY

27.06.2019 – 06.10.2019

Doubravník, 1955

Botanik a rostlinný fyziolog Miloš Spurný (1922  – 1979) absolvoval roku 1949 přírodovědnou fakultu a pak celý život pracoval ve specializovaných ústavech. Fotografii sice pěstoval již od mládí, ale určující bylo až setkání s profesorem Vladimírem Úlehlou. Spurný snímal krajinné partie z pozice geomorfologie, hledal jejich typologické charakteristiky. Mnohé jeho fotografie z 50. a 60. let nás uvádějí do krajin, které byly kultivované generacemi hospodářů, do polí ještě nevjely traktory s pluhy, aby vše sjednotili do nekonečných družstevních lánů. Jako autor spojoval exaktní vědecký výzkum s nadstandardní citlivostí k přírodním a krajinným dějům. Nedílnou součástí přírody je u něj i samotný člověk, a to jak v harmonii s nimi, tak i v pozici opačné. Podmanění přírody, vnímání jejího bohatství jen jako (zdánlivě) nevyčerpatelný zdroj lidských potřeb, se ale v druhé polovině 20. století stávalo stále větším problémem. Roku 1967 Miloš Spurný publikoval tato znepokojující slova: „V jedné generaci mění se dnes více než dříve za staletí. Tento hektický dynamismus proměňuje naši zemi v jedinou továrnu na lidský blahobyt, energetiku, potravu a bydlení“.  Zvláštní pozornost autor věnoval Českomoravské vysočině a jižní Moravě, zejména kraji pod Pálavou (např. film Sbohem staré řeky, 1973).  To už se zcela ztotožňoval s myšlenkami krajinné ekologie. Podobně smýšlející přátelé se s ním roku 1965 sdružily do tvůrčí skupiny REKRAFO.

Galerie Josefa Sudka

Úvoz 24
Praha 1–Hradčany

Otevírací doba
úterý až neděle 11–17 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 40 Kč | snížené 20 Kč | rodinné 60 Kč

Rubriky
vystavujeme

NAVRACENÍ IDENTITY

20.06.2019 – 03.11.2019

Výstava Navracení identity v UPM

Výstava pořádaná k připomenutí osmdesátého výročí zavedení Norimberských zákonů v Protektorátu Čechy a Morava 21. 6. 1939.

K připomenutí 80. výročí vzniku protektorátu, zavedení norimberských zákonů a zahájení druhé světové války připravilo Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, Územní památkovou správou NPÚ na zámku Sychrově a Národní galerií Praha výstavu předmětů z majetku obětí druhé světové války, které se v důsledku tohoto nařízení dostaly po válce do státních sbírek.

Pořádající instituce vystavují předměty, u nichž se podařilo Centru pro dokumentaci identifikovat původní majitele. Připomínají jména a životní osudy obětí zvůle systému, který na základě arbitrárního klíče likvidoval konkrétní lidské bytosti (jejichž jména nahrazoval transportními čísly), aby se zároveň zmocňoval jejich majetku. Vystavené předměty tak alespoň částečně pomáhají navrátit původním majitelům jejich identitu.  

V naprosté většině se nejedná o významné či méně významné sběratele, ale o lidi, kteří jednotlivé předměty měli doma, žili mezi nimi, s nimi, měli k nim nějaký vztah. Na druhou stranu, a to především, samotné tyto předměty, tím, že se nějakým způsobem dodnes dochovaly, umožňují svou existencí navrátit jméno svému původnímu majiteli, které od podzimu roku 1941 ztrácelo svůj význam a bylo soustavně nahrazováno transportními čísly. Zhruba stovka jmen původních majitelů, na výstavě prezentovaných, tvoří nepatrný zlomek z celkového množství zavražděných protektorátních židů. Přestože jich není mnoho, má toto připomenutí hluboký význam. Každý z nich byl jedinečný a žil svůj nezaměnitelný život. Najdeme mezi nimi bohaté i chudé, majitele továren i drobné živnostníky, univerzitní profesory i lidi s nižším vzděláním, ženaté, vdané, rozvedené i ovdovělé. Ty, kteří měli rodinu a děti, i osamocené jedince. Ty, kteří žili v meziválečném Československu, ale také ty, kteří ve třicátých letech utíkali zpět do vlasti, ať již z Německa či Ostmarky (Rakouska). Mnozí z nich prchli z odtržených území po podpisu mnichovské dohody do vnitrozemí, aby poté, co v Praze našli byt či podnájem byli nuceni se sestěhovat k jiné židovské rodině, aby mohla být část Prahy, rozkládající se na levém břehu Vltavy, odžidovštělá. Samozřejmě bylo toto německé nařízení namířeno především proti majitelům vil a činžovních domů v této lokaci. Ti všichni logicky ponechávali značnou část svého mobiliáře v opuštěném bydlišti, majetek dnes naprosto nedohledatelný, jenž zřejmě připadl říšským příslušníkům (v případě vil také říšským institucím), kteří se do uprázdněných bytů hojně stěhovali. Mezi těmito jmény nalezneme také matku s malými dětmi, jejíž manžel byl těsně před jejich deportací popraven jako politický odbojář. Jindy ještě mladé děvče, které bylo týden po svatbě spolu se svými rodiči zařazeno do transportu, a to pod svým dívčím jménem, a její zamilovaný manžel se nechal dobrovolně zařadit do následujícího transportu, aby mohl být až do smrti se svou ženou.

Proto prezentované předměty nemají pouze svou cenu jako muzejní exponáty, ale jejich hodnota tkví především v tom, že jsou tichou připomínkou již dávno mrtvých lidí, kterým patřily, a po letech svou existencí nenápadně dopomohly svým dávným majitelům opět navrátit jejich jméno a identitu.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

170 LET SKLÁRNY ELIAS PALME

07.06.2019 – 29.09.2019

Historická fotografie secesního průčelí

Výstava připomínající 170. výročí firmy Elias Palme provází příběhem úspěšného rodinného podniku z Kamenického Šenova. Ten začal v roce 1849 v samém srdci severočeského sklářského regionu vyrábět křišťálové ověsové lustry. Jeho tehdejší sláva daleko překračovala hranice českých zemí. Ve vedení se vystřídali synové zakladatele Eliase Palmeho, kteří postupně provázeli firmu těmi nejlepšími časy, kdy se zde vyráběly lustry pro milánskou operu La Scala nebo operní dům Teatro dell’Opera v Římě, i těmi horšími, kdy z továrny za totálního nasazení v roce 1943 vycházela válečná výzbroj. Posledním soukromým majitelem před znárodněním byl Harry Palme, významný šenovský rodák a Eliasův vnuk, který v severních Čechách mohl zůstat i po 2. světové válce navzdory odsunu německého obyvatelstva, pod podmínkou, že v ústraní dopíše svá odborná díla o historii Kamenického Šenova a tamním sklářství. Zemřel 5. června 1955 pouhý den před povoleným vystěhováním za rodinou do západního Německa. Historie firmy Elias Palme se však uzavřela už o 9 let dříve, v roce 1946, sjednocením jednotlivých lustrařských podniků pod společnou značku n.p. Lustry, Kamenický Šenov.

Kamenický Šenov patřil v minulosti díky výrobě honosných lustrů k významným městům tehdejšího českého království. Nad bohatě zdobenými domy místních obchodníků se sklem dodnes ční jako zámek „Eliáška“, sídlo a výrobní areál firmy Elias Palme. Dominantní budova postavená v roce 1905 svou nezvykle secesně zdobenou fasádou dodnes připomíná, jak významný podnik zde sídlil. Výroba v Eliášce skončila kolem roku 1972. Po privatizaci v roce 1992 začala budova pod rukama několika různých soukromých majitelů nenávratně chátrat. Dnes je z ní ruina, která jako memento upomíná na zašlou slávu. V roce 2016 se objektem začala zabývat studentka architektury Tereza Šváchová. Její diplomová práce z téhož roku nabízela programové řešení na obnovu a nový provoz celého objektu, rozdmýchala dlouhé diskuse mezi současným majitelem a představiteli města Kamenický Šenov a Libereckého kraje. Ty ale bohužel vyšuměly do prázdna a řešení situace nebylo nalezeno. Eliáška mezitím mizí místním obyvatelům doslova před očima.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
zdarma

Rubriky
vystavujeme

SARKOFÁG PRO KRÁLOVNU

05.06.2019 – 16.06.2019

Výstava Sarkofág pro královnu v UPM

Unikátní projekt skleněného sarkofágu pro dánskou královnu Margrethe II. se završil už v loňském roce jeho osazením do poslední volné boční kaple v katedrále v Roskilde, tradičním pohřebním místě dánských králů. Genezi mimořádného sklářského díla přiblíží projekt Sarkofág pro královnu v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, který zahrnuje stejnojmenný dokumentární film, výstavu fotografií Pavla Štingla a přednášky Zdeňka Lhotského, odborníka na tavené sklo.

Cesta za unikátním a složitým objektem začala už před 15 lety, kdy si Její Výsost královna objednala sarkofág u dánského sochaře Bjørna Nørgaarda.

Bjørn Nørgaard tavbu skleněného těla sarkofágu několik let bez úspěchu zadával sklářským hutím v Japonsku, Číně a USA, ale uspěl teprve u Zdeňka Lhotského, českého umělce, skláře, sklářského technologa a podnikatele, který se ve své podnikatelské aktivitě specializuje především na tavení objemných objektů. Tento servis poskytuje desítkám světových výtvarníků již od roku 1994 v proslulé dílně v Pelechově u Železného Brodu, kde vznikaly od 50. do počátku 90. let všechny tavené plastiky i rozměrné realizace do architektury ikonické dvojice Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové.

Na přelomu let 2014 a 2015 mohlo studio začít první zkušební tavby, stanovovat křivky tavení a chlazení. Na výrobě se podílelo kromě Zdeňka Lhotského dalších čtrnáct lidí zaměstnaných ve studiu. Čtyřtunový skleněný objekt začal vznikat ze šesti skleněných částí. Každý kus vážil po utavení zhruba 900 kilogramů, z nichž se 200 kilogramů odřezalo a odbrousilo. Po utavení musel každý z kusů zůstat několik měsíců v peci, aby dostatečně vychladl a neměl vnitřní pnutí. Postup prací autor návrhu kontroloval v průběhu výroby zhruba v pěti návštěvách.

O procesu vzniku unikátního skleněného díla vznikl celovečerní dokument Pavla Štingla a kameramana Miroslava Janka Sarkofág pro královnu, který je v současné době jeho jediným obrazem. Mimořádné dílo je totiž sice instalováno, ale obaleno dřevěnou etují čeká, až se naplní jeho poslání. Film bude uveden v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze vůbec poprvé.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
vstup na výstavu volný, vstup na přednášku nebo projekci 50 Kč

Rubriky
vystavujeme

ODVAHA A RISK. STOLETÍ DESIGNU V UPM

28.04.2019 – 20.10.2019

Kurátorka výstavy: PhDr.Iva Knobloch

Autorský tým: PhDr. Jiří Froněk, Ph.D., PhDr. Filip Wittlich, Ph.D., PhDr. Radim Vondráček, Mgr. Milan Hlaveš, Ph.D., PhDr. Eva Uchalová

Architekti výstavy: Studio Qubus

Grafické řešení výstavy a publikace: Deep Throat Studio

Výstava navazuje na publikaci Design v českých zemích 1900-2000. Představuje dvanáct klíčových výstav designu dvacátého století, které uspořádalo Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Název výstavy Odvaha a risk odkazuje na to, že vystavování designu většinou probíhalo v nepříznivých společensko-politických podmínkách a velmi často pod tlakem totalitních ideologií. Ty popíraly či brzdily směřování českých zemí k moderním západoevropským industriálním demokraciím, které pro rozvoj designu vytvořily vhodné kulturní, výrobní a tržní podmínky. Prezentované projekty byly odvážné proto, že kurátorským záměrem a vybranými exponáty směřování k evropským demokraciím potvrzovaly.

Představené výstavní projekty objevovaly a reinterpretovaly fenomény minulosti, podchytily tendence tvorby předmětného světa své doby či je dokonce předvídaly, a to díky kurátorským konceptům několika generací, v tomto výběru Jiřiny Vydrové, Karla Hetteše, Mileny Lamarové, Josefa Kroutvora, Ludvíka Hlaváčka nebo vizionáře Zdeňka Pešánka.  Jejich smělé kurátorské záměry umocňovala nekonvenční výstavnická řešení, a to architektů Otto Rothmayera, Ivana Sovy, Václava Ciglera, Karla Pragera, Michala Brixe nebo Petra Horneka. Na designu vybraných výstav se podíleli také významní muzejní fotografové Jan Svoboda a Gabriel Urbánek a grafičtí designéři Jan Kotík, Josef Flejšar, Pavel Kopřiva nebo Aleš Najbrt.

Doprovodná publikace Odvaha a risk. Století designu v UPM  dokládá, že prostřednictvím progresivních expozic Uměleckoprůmyslové museum v Praze sehrálo klíčovou roli nejen pro dějiny designu, ale také  pro obor výstavnictví.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

XIII.MEZINÁRODNÍ SKLÁŘSKÉ SYMPOZIUM NOVÝ BOR

22.03.2019 – 19.05.2019

XIII. Mezinárodní sklářské sympozium

Za 36 let existence se Mezinárodní sklářské sympozium/International Glass Symposium (IGS) Nový Bor stalo doslova světovým unikátem, symbolem setkávání, tvůrčí práce a nových možností v oboru zpracování skla. Na jediném místě a ve stejném čase se v pravidelných tříletých intervalech schází špičkoví sklářští výtvarníci z celého světa, aby ve spojení se sklářskými řemeslníky v hutích i rafinačních dílnách před očima odborné i laické veřejnosti zhmotnili své tvůrčí myšlenky. V Uměleckoprůmyslovém museu v Praze jsou k vidění výsledky zatím posledního XIII. ročníku Mezinárodního sklářského sympozia, které se uskutečnilo loni v říjnu.

Každé setkání sklářů a výtvarníků z různých částí světa přináší kromě zajímavých výsledků práce i příležitost ke společné práci, výměnu zkušeností, názorů a získání nových kontaktů. Unikátnost této výstavy spočívá nejen v tom, že vystavené exponáty vznikají ve velmi krátkém čase vymezeném na tvorbu po dobu konání sympozia přímo v Novém Boru, ale i v tom, že vedle sebe vystavují umělci zvučných jmen i studenti uměleckých škol, ale v posledních letech i umělci, kteří si chtějí práci se sklem vyzkoušet. V tomto ročníku to byl hudebník Ivan Mládek. Návštěvník tak získává možnost srovnání kreativity umělců různých generací, z různých destinací, tvořících různými technikami i kombinacemi různých materiálů. První prezentace výsledků je vždy ve Sklářském muzeu v Novém Boru, kdy předměty jsou ještě „horké z pece“. Pro UPM byl připraven již výběr exponátů.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

ASCHER CHALLENGE

28.03.2019 – 19.05.2019

V návaznosti na velkou výstavu věnovanou textilní tvorbě rodiny Ascherových Šílený hedvábník. Zika&Lída Ascher: textil a móda v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze dostal Ateliér módní tvorby UMPRUM jedinečnou příležitost navrhnout vlastní kolekci z látek slavné textilní firmy Ascher. Studenti tak dali původním látkám a dezénům nové formy zpracování i pohled současných mladých lidí.

Veřejnost se mohla s vybranými modely seznámit už letos v lednu na výstavě klauzurních a semestrálních prací Artsemestr zima 2019 a na zahájení výstavy v UPM.  Jak jednotlivé modely vypadají na lidské postavě, bude možné vidět na přehlídce, která je součástí programu Mercedes-Benz Prague Fashion Week v neděli 24. března v obchodním domě Kotva.
Nejpodrobněji však tuto unikátní kolekci představí výstava projektu studentů Ateliéru módní tvorby UMPRUM „Ascher Challenge“ od 28. března do 19. května  právě v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

JAN BLAŽEJ SANTINI AICHEL. GEOMETRIE POSVÁTNÉHO PROSTORU

07.03.2019 – 15.09.2019

Tato výstava vysvětluje geometrii kompoziční sítě společné půdorysným návrhům hlavních děl českého architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela. Celá řada indicií ale poukazuje k tomu, že jím používaná kompoziční síť je tradiční a povědomí o ní v naší zemi sahá až do raného středověku.

O Janu Blažeji Santinim Aichelovi se již napsalo mnoho, a proto jen krátce z toho, co o něm víme, jak si ho představuji. Necelých čtyřicet sedm let krátkého života, rozděleného létem roku 1700 na dvě poloviny, z nichž ta druhá je naplněna intenzivní prací. Patrně drobnější postavy, nápadně kulhající. Ví, že si na něho lidé potajmu ukazují. Občas za zády zaslechne posměšky dětí, a ty jeho vlastní umírají… Pronásledován těžkými osudovými ranami, vyvažovanými jen mimořádným talentem, který mu zajistil přízeň církevních řádů, a tím i společenský respekt. Avšak stále sám ve svých myšlenkách, sám mezi lidmi. Z bolesti a talentu se rodící genialita. Téměř hmatatelný spor pekla s nebem poznání je až faustovský. Jak vyplývá z korespondence, kulhavý ďábel a veliké světlo architektury. I když to první označení je míněno více ironicky, je pod tím cosi hluboce bolestného. Je zřejmé, že Santiniho dílo přesáhlo rámec doby, v níž žil. Jeho stavby jsou natolik přesné, že známe-li kompoziční síť, můžeme od jedné stavby k libovolné další počítat se stejnou lehkostí, s jakou se třeba procházíme parkem. Z tohoto pohledu se stavby jeví spíše jako skořepiny těsně obepínající geometrické rovnice. To jim propůjčuje zcela unikátní proporční rytmus, který z nich podvědomě vnímáme a který považujeme za harmonický. Srovnávací studie ukazují, že Jan Blažej Santini důvěrně znal rozměry pražského Chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha a že kompoziční vzory, které používal, nalezl právě v něm. Svato- vítská katedrála se stala ideovou matricí – Matkou – jeho díla. Rozměry staveb i kompoziční postupy to potvrzují. Co je na tvorbě Jana Blažeje Santiniho geniální, není ale ve skutečnosti vlastně vůbec vidět. Soubor vybraných staveb tvoří díky užití téže kompoziční sítě a jednotkové míry jedinečný a nedělitelný celek, proporčně a rozměrově sladěný se Svatovítským chrámem. Z rozměrů jedné stavby lze geometrickou cestou odvodit míry a proporce stavby následující. Geometrie je jazykem přírody, a protože i my jsme této přírody součástí, snažíme se její řeči porozumět a rozvíjet ji. Z hlediska moudrostního je spíše imaginační hrou, ze strany rozumu vědou. Chceme-li tedy v ní něco pochopit, je třeba umět si to nejprve představit. Geometrie je nám vrozena podobně jako hudba, pouze je zasunuta v hlubší paměti. Proto je někdy architektura přirovnávána ke zkamenělé či zamrzlé hudbě. Geometrie byla kdysi jedním z hlavních myšlenkových sloupů filosofie; byla vlastní těm, kdo v jejích cestách hledali Moudrost a smysl stvoření. Na první pohled strohá a chladná, avšak nepostrádající kouzlo poezie. Podobně jako je hudba spojena s tancem, je geometrie svázána s pohybem. Naučíme-li se chápat tento pohyb v architektuře, jsme schopni pozorovat kompoziční tahy již dávno nežijících mistrů stavitelů.

Dům U Černé Matky Boží
Ovocný trh 19
Praha 1
+420 725 038 628

Otevírací doba
úterý 10–19 hodin středa až neděle 10–18 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč

Rubriky
vystavujeme

CLIFFORD SEIDLING: FOTOGRAFIE

20.02.2019 – 2.6.2019

Konfigurace, 1957

Ve výstavním programu Galerie Josefa Sudka se kurátor Jan Mlčoch často vrací k opomíjeným osobnostem české fotografie. Clifford Seidling se narodil roku 1933 v Praze do českoněmecké rodiny, v  letech 1948–1951 navštěvoval Státní odbornou grafickou školu v Praze a pak pracoval v portrétních ateliérech družstva Fotografia. Koncem padesátých let vytvářel velice kvalitní ateliérové i exteriérové práce. V roce 1972 přešel do Uměleckoprůmyslového musea v Praze, kde se vedle samotné fotografické praxe věnoval problematice konzervace a restaurování fotografií. Ve své volné tvorbě se už od poloviny šedesátých let soustředil na téma aranžovaného mužského aktu. V této umělecké oblasti je Seidlingův přínos zcela výjimečný. Mužské tělo prezentoval v originálních kompozicích s estetickou vytříbeností a odvahou. Významná byla jeho externí pedagogická činnost na FAMU, kde vyučoval mimo jiných studenty představující tzv. slovenskou novou vlnu.

Galerie Josefa Sudka

Úvoz 24
Praha 1–Hradčany

Otevírací doba
úterý až neděle 11–17 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 40 Kč | snížené 20 Kč | rodinné 60 Kč

Rubriky
programy

ZA SKLEM. RODINNÁ VÝTVARNÁ DÍLNA

27.06.2020 ve 14 hodin



Program k výstavě V lesku zlata, v záři barev.Umění podmalby na skle ze sbírek UPM v Praze

lektorka Mgr. Dana Havlová Rovenská, Dis.

kapacita 15 míst (pro děti od 5 let v doprovodu dospělého)

cena 60 Kč za osobu k platné vstupence do expozice, (děti do 15 let vstup zdarma), sraz u pokladny v hlavní budově

rezervace programu: havlova@upm.cz do 25. 06. 2020



Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1



Rubriky
programy

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA BUDOVY UPM

20.06.2020 ve 14 hodin



Komentovaná prohlídka naší historické budovy postavené podle návrhů architekta Josefa Schulze. Ostatně budova, na jejíž stavbě se podíleli čelní představitelé tehdejší Obchodní a živnostenské komory a významné firmy, často mecenášsky, je vrcholnou ukázkou uměleckých řemesel přelomu 19. a 20. století a naším nejvýznamnějším exponátem. Vstupné 90 Kč.

Rezervace ZDE



Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA BUDOVY UPM PRO SENIORY

11.06.2020 v 15 hodin



Komentovaná prohlídka naší historické budovy postavené podle návrhů architekta Josefa Schulze. Ostatně budova, na jejíž stavbě se podíleli čelní představitelé tehdejší Obchodní a živnostenské komory a významné firmy, často mecenášsky, je vrcholnou ukázkou uměleckých řemesel přelomu 19. a 20. století a naším nejvýznamnějším exponátem. Vstupné 50 Kč.

Rezervace ZDE

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1



Rubriky
programy

PROCHÁZKA KUBISTICKOU PRAHOU

20.06.2020 v 10 hodin

Dům U Černé Matky Boží

Zveme vás na procházku kubistickou Prahou, která nás povede od Domu U Černé Matky Boží kolem nejznámějších kubistických počinů Emila Králíčka až k Chocholovým domům pod Vyšehradem. Prozkoumáme z blízka světový fenomén české kubistické architektury.
Sraz: před vchodem do Domu U Černé Matky Boží
vstupné: 120 Kč
lektorka: Mgr. Marie Jelínková Ťupová, Dis.

Délka asi 90 minut.

Rezervace zde

Dům U Černé Matky Boží

Ovocný trh 19
Praha 1

Rubriky
programy

PROCHÁZKA KUBISTICKOU PRAHOU

04.06.2020 v 17 hodin

Dům U Černé Matky Boží

Zveme vás na procházku kubistickou Prahou, která nás povede od Domu U Černé Matky Boží kolem nejznámějších kubistických počinů Emila Králíčka až k Chocholovým domům pod Vyšehradem. Prozkoumáme z blízka světový fenomén české kubistické architektury.
Sraz: před vchodem do Domu U Černé Matky Boží
vstupné: 120 Kč
lektorka: Mgr. Marie Jelínková Ťupová, Dis.

Délka asi 90 minut.

Rezervace zde

Během procházky budou dodržována hygienická a bezpečnostní opatření.

Dům U Černé Matky Boží

Ovocný trh 19
Praha 1

Rubriky
programy

UMĚNÍ PODMALBY V ČESKÝCH ZEMÍCH – PŘEDNÁŠKA

30.06.2020 v 18 hodin

Sbírka podmaleb UPM v Praze zahrnuje vynikající díla pocházející z většiny stěžejních evropských center výroby tohoto specifického umění. K nim se nejpozději od 17. století řadí i centra v českých zemích. Díky nejnovějšímu výzkumu lze dokonce předpokládat, že se umění podmalby na našem území začalo hojně vyskytovat již ve druhé polovině 16. století. Vedle množství podmaleb uchovaných v tuzemských muzeích to dokládají také písemné prameny, jako například inventář slavné kunstkomory Rudolfa II., jejž sepsal malíř a archivář rudolfínských sbírek Daniel Fröschl. Hojné zmínky o podmalbách pak najdeme i v soupisech mladších sbírek – šlechtických i  měšťanských.

Vstupné 50 Kč.

Rezervace ZDE

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

BOŽENA SUDKOVÁ/JOSEF SUDEK: KRAJINA DĚTSTVÍ – KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA

30.06.2020 v 17 hodin

Komentovaná prohlídka nové výstavy v Galerii Josefa Sudka. V roce 2020 si připomínáme 30. výročí úmrtí nenápadné, ale důležité postavy v životě fotografa Josefa Sudka, jeho sestry Boženy. Z bohatého fondu jeho fotografií, který muzeum opatruje, vznikla výstava připomínající jeden z výchozích pramenů Sudkova díla, rodinné zázemí spojené s krajinou jeho dětství. Výstavou provede kurátor Jan Mlčoch.

Rezervace není potřeba.

Galerie Josefa Sudka

Úvoz 24
Praha 1–Hradčany



Rubriky
programy

ANO, BYLY A JSOU: VELKÉ ŽENY V ČESKÉM SKLE – PŘEDNÁŠKA

23.06.2020 v 18 hodin

Přednáška prof. PhDr. Sylvy Petrové s návštěvou expozice Plejády skla.

Přednáškový nebo multifunkční sál a  expozice Plejády skla 1946 – 2019.

Vstupné 50 Kč, vstup do expozice zdarma.

Rezervace ZDE

Přednáška vznikla jako polemika se známou statí americké kurátorky Lindy Nochlin: Why Have There Been No Great Women Artists z roku 1971, která spustila vlnu feministických studií dokazujících, že ženy nemohly být mimořádnými umělkyněmi díky svým rolím ve společnosti a gendrové převaze mužského prvku v umělecké praxi.  Přináší málo známé informace o opaku, který přes všechny těžkosti a problémy naopak ženy v českém skle dokázaly heroicky naplnit a přispět tak  nemálo ke světovému věhlasu českého autorského skla.  A to i  před druhou světovou válkou, ale hlavně po ní. Přednáška je založena na promítání více jak sedmi desítek sklářských děl  a portrétů těchto žen a přibližuje  část obsahu výstavy Plejády 1946 – 2019.

Prof. PhDr. Sylva Petrová, kurátorka sbírky moderního a současného skla UPM, specialistka na české autorské sklo po roce 1945, autorka knihy České sklo , vyd. v roce 2018, a  autorka a spoluautorka stálé výstavy Plejády skla 1946  – 2019 v UPM.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

VEČERY S ČESKÝMI SKLÁŘI: JAROMÍR RYBÁK

16.06.2020 v 18 hodin



Kurátorka sbírky současného skla Sylva Petrová uvede další z řady osobností současného českého skla, Jaromíra Rybáka (1952).

Rezervace ZDE

Jaromír Rybák je malíř, sochař a sklářský výtvarník, který patří k nejvýznamnějším jménům českého autorského skla.  Od doby svého absolutoria v ateliéru profesora Stanislava Libenského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1979),  začal sbírat  ocenění  doma i v zahraničí. Aktivně se zapojil do české sklářské scény počínaje koncem 70. let jako solitér, který vždy šel natolik osobitou cestou, že by ji s ním nikdo jiný ani nedovedl sdílet.  Po období laminovaných plastik s vnitřními strukturami vyvinul  nekonvenční  moderní vitráže kombinujícími ploché a broušené sklo s olověnými  plechy,  (viz výstava Plejády skla 1946 – 2019),  byl  mezi prvními, kdo začal prosazovat  postmoderního názor u nás ( Muž, 1982 – výstava Plejády skla 1946 – 2019), unikátní je jeho pojetí plastik se sochařsky zpracovaným kovem ( například Hatterie 1996), i  z různých barev skla stavované fantaskní  zvířata….  Průběžně  maluje a kreslí….Je  nositelem arcimboldovsky  bezbřehé fantasie, která je i z rodu  surrealistů,  symbolistů, a šklebících se  provokatérů . Rybák je zároveň člověkem  uměleckých i technologických výzev,…Rád překračuje hranice  svých zkušeností, myšlení diváků,  i samotného skla.  Proto třeba navrhl,  a sám se synem, sochařem  Kryštofem Rybákem i  v letech 200 – 2004 zrealizoval několikatunový  skleněný Betlém pro barokní kapli zámku Bezdružice (dnes ve Východočeském museu v Pardubicích ) … Rybákovo  originální a nezaměnitelné dílo je zastoupeno ve všech významných světových sbírkách skla ve světě.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1



Rubriky
programy

VOJTĚCH LANNA – KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA

09.06.2020 v 17 hodin

Vojtěch Lanna mladší (29. května 1836 v Praze – 31. prosince 1909 v Meranu) byl nejslavnějším členem svého rodu, který se zabýval obchodem se dřevem, dopravními stavbami, splavňováním řek a stavbou železnic. Rozvinutím těchto aktivit vybudoval Lanna mladší postupně jednu z nejvýznamnějších stavebních firem v Rakousku-Uhersku. Těžiště výstavy je ale v jeho sběratelské a mecenášské činnosti. Výstavou věnovanou této osobnosti provede kurátor PhDr. Filip Wittlich, PhD. Vstup i výklad jsou bez rezervace zdarma.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1



Rubriky
programy

ČESKÝ KUBISMUS – KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA

09.06.2020 v 17 hodin



Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje český kubismus jako styl ideově propojující volné i užité umění a architekturu. Vystavené soubory i solitérní kusy nábytku spolu s interiérovými doplňky z keramiky, skla a kovů reprezentují průřez realizacemi nejvýznamnějších autorů kubismu. Zastoupeni jsou přední architekti a designéři Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, Otakar Novotný či František Kysela. Jejich díla doplňuje výběr kubistické malby autorů Emila Filly, Bohumila Kubišty, Josefa Čapka a Václava Špály a plastiky Otto Gutfreunda. Vliv kubismu na architekturu přibližuje projekce současných i dobových snímků převážně pražských realizací a návrhů kubistických a rondokubistických staveb. Expozicí provází Mgr. Ing. Markéta Čejková, výklad zdarma k platné vstupence.


Rezervace ZDE



Dům U Černé Matky Boží

Ovocný trh 19
Praha 1



Rubriky
programy

PLEJÁDY SKLA 1946-2019 – KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA

02.06.2020 v 17 hodin

Komentovaná prohlídka dlouhodobé výstavy, která představuje nejkrásnější kusy autorského skla ze sbírky UPM. Provádí lektorka Ing. Mgr. Markéta Čejková. Výklad je zdarma k platné vstupence.

Rezervace ZDE

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

PROCHÁZKA KUBISTICKOU PRAHOU

26.05.2020 v 17 hodin

Dům U Černé Matky Boží

Zveme vás na procházku kubistickou Prahou, která nás povede od Domu U Černé Matky Boží kolem nejznámějších kubistických počinů Emila Králíčka až k Chocholovým domům pod Vyšehradem. Prozkoumáme zblízka světový fenomén české kubistické architektury.
Sraz: před vchodem do Domu U Černé Matky Boží
vstupné: 120 Kč
lektorka: Mgr. Marie Jelínková Ťupová, Dis.

Délka asi 90 minut.

Rezervace zde

Během procházky budou dodržována hygienická a bezpečnostní opatření.

Dům U Černé Matky Boží

Ovocný trh 19
Praha 1

Rubriky
vystavujeme

ŠÍLENÝ HEDVÁBNÍK. ZIKA&LÍDA ASCHER: TEXTIL A MÓDA

15.02.2019 – 30.09.2019

Autorka koncepce a kurátorka výstavy: Konstantina Hlaváčková

Architektonické a výtvarné řešení, videa: Pavel Mrkus

Grafický design: Štěpán Malovec a Kristina Ambrozová

Jméno a zároveň značka Ascher jsou v České republice úplně neznámé, zatímco v západní Evropě zůstává více než sedmdesát let synonymem textilního designu té nejvyšší kvality. Výstava odkrývá příběh u nás zapomenutých pražských rodáků Ziky Aschera a jeho manželky Lídy, jejichž osobní i profesionální životy se odehrávaly na pozadí dramatických dějin 20. století. Po odchodu z Československa v roce 1939 se jim podařilo vybudovat v Londýně úspěšnou firmu specializovanou na oděvní látky. Z textilií firmy Ascher vytvářeli své kolekce módní domy francouzské, stejně jako britské a italské například Dior, Balenciaga, Lanvin, Cardin, Y. S. Laurent, Paterson, Sassoon nebo Fabiani. Světovou proslulost jim také přinesla kolekce luxusních tištěných šátků (tzv. Ascher Squares), které zhotovovali podle návrhů významných umělců, mezi něž patřili Henry Moore, Henri Matisse, André Derain a mnozí další.

Výstava je členěná do čtyř částí, které prezentují hlavní životní etapy manželů Ascherových a jejich profesní úspěchy: období před druhou světovou válkou, založení firmy Ascher v Londýně v roce 1942, spolupráci se slavnými umělci na návrzích šátků a předevší tvorbu oděvních látek pro pařížské a britské módními domy. Mezi mnoha doklady bohaté činnosti Ziky a Lídy návštěvníci naleznou oděvy od předních módních návrhářů. Součástí výstavy je také film, který přinese o slavné firmě Ascherových další podrobnosti.

Exponáty jsou zapůjčeny zejména z archivu rodiny Ascherových z USA, z Manchester Art Gallery, Victoria & Albert Musea v Londýně a Musée Matisse v Le Cateau Cambrésis ve Francii.

Součástí výstavy je film, který přinese o slavné firmě Ascherových další podrobnosti.

Společně s nakladatelstvím Slovart vydalo UPM k výstavě výpravnou publikaci v české a anglické verzi.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

LADISLAV SUTNAR: LOUTKY A HRAČKY

14.12.2018 – 30.03.2019

Vláček, 1928

Komorní výstava loutek a hraček Ladislava Sutnara k významné akvizici do sbírky hraček. Uměleckoprůmyslovému museu v Praze se podařilo získat ze soukromého majetku unikátní soubor loutek a nábytku z let 1923–1925, z nichž doposud vlastnilo jen často publikovanou figuru Rytíře. Součástí akvizice jsou též dva soubory moderních loutek pro domácí divadlo z dvacátých let 20. století.
Návrhy a realizace hraček a loutek patřily k aktivitám Ladislava Sutnara v období dvacátých a třicátých let 20. století. Dřevěné hračky navrhoval především v rámci svého pedagogického působení ve Státním ústavu školském v Praze. Motivy zvířat z exotických zemí a hra s dalšími pohybovými možnostmi hračky za použití pružinek mohly v záplavě realistických hraček vyniknout ve střízlivé monochromní barevnosti a jednoduché stylizaci tvaru.
Moderní svět a rychlé tempo soudobého městského života se odrazily v Sutnarově souboru dopravních prostředků – autech, nákladních autech, vlacích nebo tramvajích. Ze stavebnicových systémů, jejichž základními stavebními prvky byly kostky s barevným rastrem a jednoduchými motivy, vznikaly struktury budov a továren. Sutnarův zájem o loutkové divadlo a loutky podnítily dobové proměny loutkářských tradic. Takzvané období loutkářské renesance (od konce 19. století do závěru první světové války) přineslo snahy o legitimizaci loutkového divadla a loutek jako plnoprávného druhu umění. Spolu s touto tendencí usilovalo loutkářství o emancipaci loutek od nápodoby živých herců a následně rozvíjelo originální kvality loutky jako artefaktu, jako svébytné umělecké kategorie se svými specifiky. Divadelní avantgarda na přelomu dvacátých a třicátých let podporovala uměleckou jednotu dekorace a loutek. Ve dvacátých letech vytvořil Sutnar několik typů stylizovaných kubizujících, výrazně barevně pojednaných loutek pro rodinná loutková divadla. V letech 1924–1925 působil jako umělecký vedoucí levicově orientovaného Loutkového divadla Dělnické akademie v Praze, později divadla Drak tamtéž. Na podnět Jindřicha Veselého, šéfredaktora časopisu Loutkář a aktivního popularizátora loutkových divadel, vystavoval v Topičově salonu v roce 1921 na souborné II. loutkářské výstavě návrhy dekorací. Na stránkách Loutkáře probíhala diskuse o směřování loutkových divadel, k níž se Sutnar také připojil. Po odchodu z Dělnické akademie se Ladislav Sutnar věnoval scénografickým projektům už pouze sporadicky, například v návrzích pro II. dělnickou olympiádu československou v roce 1927.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné

zdarma

Rubriky
vystavujeme

SKLO&KOV. JIŘÍ HARCUBA 90

27.11.2018 – 16.02.2020

Objekt Prasklá koule, 1974

Komorní výstava uspořádaná k nedožitým devadesátinám profesora Jiřího Harcuby (1928–2013) připomíná umělcovu rozsáhlou a excelentní tvorbu v oblastech rytého skla a medailérství.
Jiří Harcuba se v domácím a mezinárodním ohledu proslavil zejména díky svému rytému sklu. Ohlas a uznání získaly jeho dokonale a velmi originálně stylizované portréty významných kulturních osobností vyhloubené pomocí rotujících ryteckých kotoučků do povrchu křišťálového skla. Obsáhlá, ceněná a se sklem rovnocenná byla také umělcova medailérská tvorba. Navrhl stovky litých a ražených medailí a mincí včetně československé a české oběžní pětikoruny. Harcubovo novátorství v tomto oboru spočívalo v aplikování některých z principů, které se naučil a rozvinul je při práci se sklem.
Po studiu Jiří Harcuba pedagogicky působil v ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na školu se vrátil po roce 1989, aby tam jako profesor vedl ateliér kovu, šperku a glyptiky a stal se dokonce jejím rektorem (v 70.–80. letech musel vysokoškolskou činnost z důvodu politické perzekuce nuceně přerušit). Uspořádal přes 25 samostatných výstav a zúčastnil se bezpočtu výstav kolektivních počínaje Světovou výstavou EXPO ’58 v Bruselu. Jeho umělecká díla vlastní významné muzejní sbírky a obdržel za ně řadu oborových ocenění. V roce 1997 inicioval na podporu tvorby rytého skla založení Společnosti Dominika Bimana a roku 2001 Školy Dominika Bimana, která dodnes pokračuje pod novým názvem Škola Jiřího Harcuby a konává se pravidelně v různých zemích.
Výstava v UPM je přehledem děl světově respektované osobnosti výtvarného umění, které vznikly v průběhu celé její profesionální kariéry a jsou zastoupeny ve sbírkovém fondu UPM. Zároveň je poděkováním muzea autorově rodině, konkrétně Zdeně a Pavlovi Harcubovým, za nedávný velkorysý dar kolekce čtrnácti kusů autorova uměleckého skla do muzejních sbírek. Ten je částečně prezentován v nedávno založeném Museu skla Portheimka na Smíchově a bude vystaven také v rámci dlouhodobé výstavy Plejády skla, která se chystá v UPM. Podstatnou část díla čítající několik tisíc položek rodina věnovala jako nedělitelný celek České národní bance, která také v roce 2016 otevřela v Brně v jedné ze svých budov stálou expozici díla Jiřího Harcuby.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné

zdarma

Rubriky
vystavujeme

BOHUMIL VAVROUŠEK: PODKARPATSKÁ RUS

17.10.2018 – 27.01.2018

Ovce křížená se srnou, Grušov, 20. léta 20. století

Bohumil Vavroušek se 25. narodil června 1875 ve Slavětíně, studoval učitelský ústav a pak působil jako učitel na venkovských školách, později na pražských Vinohradech. Už v roce 1909 jel na cestu do Haliče, cesty na východ pak mnohokrát opakoval. Věrným pomocníkem se mu stal fotoaparát. V jeho případě se však nejednalo o zachycení prchlivých okamžiků ze svých putování, ale o dokumentaci lidových dřevěných staveb, zejména kostelů, vesnických stavení, hřbitovů, kaplí a božích muk. Postupoval s vědeckou precizností, katalogizoval práce anonymních stavebníků a řemeslníků, aby dokumentoval jejich zručnost i výtvarný cit. Dokumentace lidového stavitelství v Čechách na Moravě probíhala nejintenzivněji v letech 1915 – 1929, každoročně vyjížděl na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Výsledkem byly monumentální publikace: Malebné Slovensko: památky historické a stavitelské, ukázky různých krojů, staveb, umění a života lidu slovenského), Dědina—516 fotografií lidových staveb v republice Československé, Kostel na dědině a v městečku—615 fotografií církevních staveb v Republice Československé a Církevní památky na Podkarpatské Rusi z roku 1929. Bohumil Vavroušek zemřel 6. října 1939 v Praze.
Podkarpatská Rus byla pro svoji divokost a určitou romantičnost vyhledávána více fotografy. K popularitě tohoto Bohem zapomenutého kraje přispěly román Karla Čapka Hordubal nebo baladická kniha Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník (obě z roku 1933) a v neposlední řadě i ve 30. letech stále více pěstovaná turistika. Země ve 20. století prošla mnoha politickými zvraty. Dá se ale snad říci, že 20. – 30. léta 20. století, kdy byla součástí Československé republiky, patřila ke šťastnějším obdobím jejich dějin. Po válce, v červnu 1945, pak byla celá Podkarpatská Rus i s takřka miliónem obyvatel násilně přičleněna k Sovětskému svazu a zavládl tam komunistický středověk. Tato neomluvitelná zrada byla dílem tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše a politických představitelů. Lidové přísloví ale praví: Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Netrvalo to ani tří roky a Stalin zabral celé Československo.
Výstava, kterou připravil kurátor sbírky fotografie UPM Jan Mlčoch, je připomínkou přehlíženého fotografa Bohumila Vavrouška, ztracené země a zapomenutých Čechoslováků, z nichž mnozí v boji za naši svobodu položili své životy. Akce se koná ke staletému výročí vzniku Československé republiky a za laskavého přispění Etnografického oddělení Národního muzea.

Galerie Josefa Sudka

Úvoz 24
Praha 1–Hradčany

Otevírací doba
úterý až neděle 11–17 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 40 Kč | snížené 20 Kč | rodinné 60 Kč

Rubriky
vystavujeme

OLDŘICH ROSENBAUM/OLDRIC ROYCE. ŽIVOT S MÓDOU V PRAZE A V NEW YORKU

10.10.2018 – 09.12.2018

Výstava Oldřich Rosenbaum/Oldric Royce. Život s módou v Praze a v New Yorku je součástí projektu Lístek do Nového světa a představuje úspěšnou poválečnou kariéru majitele jednoho z nejznámějších pražských módních salónů za oceánem.

Oldřich Rosenbaum / Oldric Royce (1896 Praha – 1991 New York) se narodil v Praze v rodině úspěšné dámské krejčové. V jejím závodě se vyučil krejčím a v roce 1919 firmu Rosenbaum sídlící ve Štěpánské ulici 53, převzal. Po založení Československé republiky si Oldřich Rosenbaum uvědomil, že dámy z nejzámožnější české, německé i židovské společnosti budou jeho zákaznicemi, pokud jim nabídne úroveň a luxus srovnatelný s pařížskými salony. V roce 1928 přestěhoval firmu do nového paláce na Národní třídě 17 (dnes 15), současně zakládal filiálky v Praze a v Karlových Varech, kde také v hotelu Imperial pořádal módní přehlídky. Úspěšný rozvoj firmy ukončil nástup nacismu v Německu, který se stal hrozbou i pro československé Židy. Oldřich Rosenbaum neváhal, na podzim 1938 přesídlil do Paříže a 18. února 1939 odplul na palubě Queen Mary k americkým břehům.
Po příjezdu do New York City si Oldřich Rosenbaum začal budovat novou existenci – přijal anglicky znějící jméno Oldric Royce, požádal o udělení amerického státního občanství (získal jej v roce 1944) a začal podnikat. Plný rozmach jeho podnikání přinesla poválečná doba. Od roku 1947 pravidelně pořádal módní přehlídky a se svým návrhářem Bélou Rossem se zúčastňoval různých odborných soutěží, kde byl oceňován.
Rosenbaumova popularita rostla a jeho zákaznicemi se stala celá řada celebrit jak z řad manželek politiků, tak hereček i filmových stars. Patřily mezi ně Ginger Rogers, Marlene Dietrich i Ethel Merman, manželka newyorského guvernéra a pozdějšího viceprezidenta Spojených států Nelsona Rockefellera Happy Rockefeller a také Wallis Simpson, vévodkyně z Windsoru. Své modely navrhoval mimo jiné i pro bývalé první dámy Eleanor Roosevelt, Bess Truman a Mamie Eisenhower, což mu vyneslo dokonce pochvalu na půdě Kongresu Spojených států: V únoru roku 1958 Francis Edwin Dorn, člen Sněmovny reprezentantů Spojených států za New York, vyjádřil Mamie Eisenhower zvláštní hold za její vůdčí roli ve stylu oblékání při plnění oficiálních státních povinností a zásluhu na tom přičetl právě Oldricu Roycovi. K Roycovým nejvěrnějším zákaznicím patřila Marjorie Merriweather Post, filantropka a majitelka společnosti General Foods, jedna z nejbohatších žen Ameriky. Sbírka jejích oděvů je uchovávána v její někdejší rezidenci v Hillwood Estate, Museum & Gardens, ve Washingtonu, D. C.
Royce odešel do důchodu v roce 1965, svou firmu převedl na své dva nejbližší spolupracovníky, kteří v roce 1966 změnili její název na Béla Ross of Oldric Royce, Inc. a provozovali ji do roku 1982.
Oldřich Rosenbaum/Oldric Royce prožil s módou téměř celé 20. století, zemřel v roce 1991 v pětadevadesáti letech. Více než polovinu svého života působil ve Spojených státech s novou identitou, ale i tam mu jeho pevný profesionální základ a mimořádný talent umožnily dosáhnout významných úspěchů v nejvyšších vrstvách společnosti.
(S použitím textu Howarda Vincenta Kurtze ze VII. kapitoly knihy Oldřich Rosenbaum/Oldric Royce, Praha 2017)

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné

zdarma

Rubriky
vystavujeme

KRÁSNÁ JIZBA DP 1927-1948

13.09.2018 – 03.03.2019

anonymní návrh
čajová a kávová souprava, 1927

Autorka koncepce a kurátorka výstavy: Lucie Vlčková
Odborná spolupráce: Alice Hekrdlová, Jan Mergl, Tomáš Sanetrník, Michal Stříbrný
Texty: Lucie Vlčková, Alice Hekrdlová, Jan Mergl, Michal Stříbrný
Architektonické řešení a koordinace: Dušan Seidl
Grafický design: Vladimír Vimr, Martin Vimr
Zapůjčitelé exponátů: Památník národního písemnictví v Praze, Západočeská galerie v Plzni, Západočeské muzeum v Plzni, sbírka Tomáše Sanetrníka, soukromé sbírky

Výstava představuje několik stovek objektů z různých materiálů se značkou Krásná jizba: skleněné nápojové soubory a další užitkové sklo Ladislava Sutnara, Ludviky Smrčkové, Aloise Meteláka, Adolfa Loose nebo Petra Witta, porcelánový jídelní soubor Ladislava Sutnara ve všech vyráběných barevných variantách, keramiku Otty Eckerta, kovové stolní předměty Ladislava Sutnara a Bohumila Južniče, svítidla navržená Miloslavem Prokopem a vyrobená firmou Franta Anýž, bytový textil v ukázkách produkce dílen Antonína Kybala, Slávky Vondráčkové a Boženy Pošepné i nábytek, nainstalovaný do ukázek interiérů třicátých a čtyřicátých let. Vizuální styl a propagační strategii Krásné jizby přiblíží dokumentační materiály, propagační tiskoviny a periodika vydávaná Družstevní prací, stejně jako působivé původní reklamní fotografie Josefa Sudka.
„Krásná jizba, založená jako pobočka nakladatelství Družstevní práce na konci roku 1927, patřila k nejvýznamnějším českým institucím v oblasti bytové kultury a designu první poloviny 20. století. Stala se platformou uplatnění zásad funkcionalismu a prosazování požadavků na kvalitu průmyslové výroby užitných předmětů. Působila jako arbitr účelného a vkusného bydlení a svými aktivitami – prodejními, produkčními, výstavními i poradenskými – pronikla do každodenního života tisíců domácností,“ vysvětlila autorka výstavy PhDr. Lucie Vlčková, Ph.D.
Ambicí Krásné jizby bylo naplnění demokratických principů v oblasti kultury bydlení prostřednictvím produkce doplňků a bytového vybavení vysoké estetické a užitné hodnoty za ceny přístupné nejširšímu publiku.
Třebaže původní ambice zajistit základní potřebu účelného a kulturního bydlení širokým masám zůstaly utopickou vizí, Krásná jizba svou roli splnila – kultivovala smysl pro otázky bytové kultury, svým sortimentem obohatila tisíce domácností, rozvinula spolupráci designérů s průmyslovou výrobou a odbornými školami a připomněla hodnoty původní řemeslné výroby. Přispěla také k reprezentaci československého designu a jeho výrobců prostřednictvím účasti na významných mezinárodních výstavách, jako byly například Triennale di Milano v letech 1936 a 1947 nebo Exposition internationale des arts et techniques appliqués à la vie moderne v Paříži v roce 1937.
Vystavené exponáty pocházejí ze sbírek UPM a dalších zapůjčitelů, zejména z rozsáhlé soukromé sbírky pana Tomáše Sanetrníka, mapující podrobně produkci tohoto období.
Výstava vychází z odborné činnosti UPM, navazuje na dlouhodobý výzkum institucí designu a zohledňuje výsledky dílčího výzkumného projektu podpořeného Grantovou agenturou ČR.
Výstava se koná za podpory vlády České republiky v rámci akcí k významným výročím roku 2018 a pod záštitou ministra kultury ČR.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

PERSPEKTIVY KERAMICKÉ TVORBY. CERAMICS AND ITS DIMENSIONS. SHAPING THE FUTURE

04.09.2018 – 11.11.2018

Markéta Nováková, Mira Podmanická: Bio-vázy, 2013

Výstava experimentálních přístupů v tvorbě keramiky a porcelánu studentů evropských vysokých škol, jejich pedagogů a přizvaných hostů prezentuje myšlenky a procesy, které vznikly v rámci programu Creative Europe: Ceramics and its Dimensions a jeho podprogramu Shaping the Future. Projekt začal workshopem v německé porcelánce Kahla, kde se studenti, učitelé a další spolupracovníci ze čtyř partnerských univerzit sešli, aby hledali možnosti keramických materiálů a s tím souvisejících nových technologií.
Účastníci zkoumali několik témat: Globální budoucnost: životní prostředí, ekologie, ekonomika a společenské změny, 3D tisk – nový pohled na staré technologie a Kultura stolování: vliv na keramické koncepty.
Riikka Latva-Somppi, kurátorka výstavy, k tomu říká: „Z výstupů workshopu se rodí dobře navržené projekty, předměty spojené s tématem kultury stolování využívají nové technologie jak pro vlastní výrobu, tak pro vyjádření společenských změn. Staré technologie se setkávají s novými. Důraz je kladen na funkci, avšak roli zde hraje také iracionální myšlení vedoucí ke zdánlivě bláznivým a nepoužitelným nápadům, z nichž se nakonec mohou vyvinout ty nejrevolučnější inovace.“

Česká účast na výstavě

Výstava cestovala od roku 2016 po evropských městech, svou poslední reprízu má v Praze. Během příprav pražské výstavy mapoval kurátor Milan Hlaveš a Dita Hálová sedm ateliérů na pěti vysokých školách v České republice a jedné na Slovensku. Výstupy z klauzurních a diplomových prací sledovali s ohledem na klíčová témata výstavy, která přibližuje dění v současném designu keramiky a porcelánu.
České a slovenské projekty mají výtvarnou úroveň srovnatelnou se zahraničím. Množství originálních autorských cest se objevuje také v oblasti vývoje současných technologií, které nastupující generace designérů využívá ráda a v hojné míře. Čtyři vybrané ateliéry jsou zaměřeny na zpracování keramiky a porcelánu a další tři na produktový a průmyslový
design – s keramickými hmotami tedy pracují jen částečně. Realizace studentů obou typů ateliérů jsou ovšem na stejné profesionální úrovni, liší se snad jen výtvarným a technickým zpracováním. Podobně jako v evropské části výstavy, i zde studenty doplňují někteří jejich pedagogové a hosté-designéři. Nejen že působí na nejmladší generaci, ale sami jsou také ve své tvorbě experimentátory – a v mnoha případech frekventanty doktorských studií. Patří mezi ně Markéta Nováková a Mira Podmanická, Milan Pekař, Petr Stehlík, Studio Vobouch (Markéta Kalivodová a Richard Švejda), Matěj Polách a Vojtěch Říha (Superior Object), Roman Šedina nebo Zuzana Knapková. Stejně jako studenti i oni se mnohdy pohybují na hraně mezi designem a volným uměním.

Projekt Ceramics and its Dimensions

Ceramics and its Dimensions je široký projekt, který přináší výzkum historie a současnosti evropské keramiky a přispívá k rozvoji jejího inovačního potenciálu. Je podporován programem vypsaným Evropskou unií s názvem Creative Europe, v jehož rámci pracuje osmnáct předních evropských muzeí a univerzit činných v keramickém oboru v čele s muzeem porcelánu Porzellanikon v německém Selbu.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

HANA PODOLSKÁ, LEGENDA ČESKÉ MÓDY

30.08.2018 – 19.05.2019

Výstava Hana Podolská, legenda české módy v UPM

Výstava připomíná nejznámější a nejoblíbenější módní salon v meziválečné české společnosti – salon Hany Podolské. Kurátorkou výstavy je PhDr. Eva Uchalová, která se módou v období první republiky dlouhodobě zabývá a napsala již mnoho publikací na toto téma, mimo jiné Pražské módní salony 1900—1948, Modelový dům Arnoštka Roubíčková Praha 1909–1943 či Oldřich Rosenbaum/Oldric Royce. K výstavě vyšla nová monografie Hany Podolské, v níž autorka Eva Uchalová představila výsledky svého dlouholetého bádání o Modelovém domě Podolská.
Vysoká kvalita krejčovské práce, luxusní látky, znalost nejnovějších pařížských módních trendů, přizpůsobených českému výtvarnému cítění, ale i podnikavost, obchodní duch a příjemná společenská povaha majitelky přispěly k tomu, že se salon Podolská stal nejoblíbenějším a nejznámějším módním závodem meziválečné české společnosti. Jeho klientelu tvořily herečky a další celebrity (např. Růžena Nasková, Jarmila Kronbauerová, Olga Scheinpflugová, Adina Mandlová, Růžena Šlemrová, Nataša Gollová, Jarmila Novotná, Eliška Junková a další), dámy z vyšší společnosti, především Hana Benešová, ale příležitostně i ženy ze střední vrstvy české společnosti.
Modelový dům dámských toilet Hanna Podolská se vyvinul z malé krejčovské dílny, kterou švadlena Johanna Vošahlíková (1880 – 1972) založila v Nuslích v roce 1905 a rozšířila po přestěhování do domu U Pěti králů ve Vyšehradské ulici v roce 1907, kdy se též provdala za Viktora Podolského. V roce 1914 dílnu přestěhovala do centra Prahy a o rok později otevřela módní salon pro dámy v paláci Lucerna. Zde zůstal až do roku 1931, kdy se přemístil do Nového paláce Riunione Adriatica na rohu Jungmannovy ulice a Jungmannova náměstí.
Modelový dům Podolská přežil protektorátní léta i složité poválečné období, v roce 1948 byl znárodněný a o šest let později začleněný do národního podniku Módní závody Praha pod názvem Eva. Hana Podolská přesto ve „svém“ módním závodě pracovala až do roku 1954, kdy byla odeslána do důchodu. Kontaktu se zaměstnanci podniku, zejména se švadlenami, se však nevzdala a dění v módě stále sledovala. Zemřela 15. února 1972 ve věku nedožitých dvaadevadesáti let.
Módní závod Eva zanikl v roce 1991. Jméno Hany Podolské však zůstalo dodnes v povědomí veřejnosti jako legenda o meziválečné eleganci a o statečné, podnikavé a mimořádně schopné ženě, zosobňující společnost založenou na demokratických principech a slušných vztazích mezi lidmi.

Součástí výstavy jsou aktivní zóny, ve kterých se seznámíte s většinou materiálů vystavených modelů a můžete prozkoumat jejich strukturu (dotykem, ale i pod mikroskopem), navrhnete si svůj vlastní společenský oděv nebo si zalistujete albem „Šili jste u Podolské?“, spoluvytvářené veřejností – vaše příspěvky do alba jsou vítané po celou dobu konání výstavy.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

STUDIO VÝTVARNÉ FOTOGRAFIE. LIBEREC 1962 – 1969

28.06.2018 – 30.09.2018

Jan Kabíček: Deštníky, 60. léta

V severočeském městě Liberec v šedesátých letech 20. století vzniklo několik oblastí, které se s odstupem času ukázaly jako ty nejlepší, jaké tehdejší česká kultura mohla nabídnout. Nejčastěji je připomínáno architektonické studio SIAL a také Naivní divadlo, jehož další scénou bylo tehdy Studio Ypsilon. Studio výtvarné fotografie bylo založeno roku 1962 a do roku 1969 se v jeho řadách objevilo dvacet pět fotografů. Tato výstava se však zaměřuje jen na několik z nich.
Iniciátorem sdružení byl architekt a amatérský fotograf Vilém Boháč, prvními členy se stali Jan Kabíček, Jan Pikous, Jiří Plátek a Ladislav Postupa. Členstvo se skládalo také z amatérských fotografů z jiných severočeských měst, ale i z Prahy. Organizace měla své stanovy, pravidelné schůzky a poradní komisi. Vilém Boháč (1922–2001) se vedle své hlavní projekční práce v padesátých letech věnoval i divadelní fotografii, vytvářel také volné kompozice a později reklamní fotografie pro firmu Skloexport. Jeho hlavní doménou se stal ženský akt, v dalším desetiletí využíval nejrůznější kompoziční a technické prostředky, detaily, podhledy či montáže z více negativů. Jan Kabíček (1923–1985) působil od roku 1953 v Severočeském muzeu jako fotograf a dokumentátor. Jeho zájem o krajinu vyústil do vzniku řady děl, stranou jeho zájmu nezůstával ani život města a jeho obyvatel. V muzeu založil a vedl Kabinet fotografie, kde vybudoval jedinečnou sbírku. Jan Pikous (1929–2017) studoval obchodní školu v Baťově Zlíně, následně pracoval v propagaci, firma ho pak převedla do Liberce. Od roku 1962 byl fotografem v podniku Plastimat, proslaveném produkcí výrobků z umělých hmot. Jeho velice pestrý umělecký odkaz zahrnuje inscenované snímky a fotomontáže, v nichž se prolínala křesťanská a židovská témata s motivy války a násilí. Jiří Plátek (1929) se podílel se na organizačních úkolech studia, ve své vlastní tvorbě uplatnil svůj vytříbený výtvarný cit, rafinovaně pracoval s fotografickou solarizací. Dodnes patřičně nedoceněná je jeho práce s trojrozměrnými adjustacemi fotografií a jejich uplatněním v interiérech. Čestmír Krátký (1932–2016) byl studovaným folkloristou, roku 1960 se stal kurátorem liberecké Oblastní galerie. Byl představitelem vyhraněné polohy imaginativní fotografie, odkazující se k textům existencionálních autorů. Personálně propojoval liberecké tvůrce s literárním a výtvarným prostředím Prahy. Realizoval řadu velkoformátových kompozic v architektuře, a to doma i ve světě. Nejdelší uměleckou kariéru měl projektant, a od roku 1967 profesionální fotograf, Ladislav Postupa (1929–2016). Už počátkem šedesátých let pracoval s nalezenými předměty, aranžoval je způsobem, který navozoval nejrůznější asociace a možnosti symbolického výkladu. Stejně jako jeho kolegové i on uplatnil svá díla v architektuře, roku 1970 si nechal patentovat způsob povrchové úpravy fotografií, která konzervuje snímek tak, že jej lze použít jakou nástěnnou dekoraci. Studio výtvarné fotografie v Liberci patřilo v šedesátých letech k nejprogresivnějším tvůrčím skupinám v kontextu celé české fotografie.

Galerie Josefa Sudka

Úvoz 24
Praha 1–Hradčany

Otevírací doba
úterý až neděle 11–17 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 40 Kč | snížené 20 Kč | rodinné 60 Kč

Rubriky
vystavujeme

HOMMAGE À ANNA FÁROVÁ K NEDOŽITÝM 90. NAROZENINÁM

27.07.2018 – 23.09.2018

Clifford Seidling: Anna Fárová

Anna Fárová, určující osobnost sbírky fotografie Uměleckoprůmyslového musea v Praze, by se letos dožila 90 let.
Bez působení Anny Fárové by česká fotografie neměla ve světě ono uznání, kterého se jí dnes dostává. Výsledkem její vytrvalé propagátorské činnosti je věhlas jmen Josefa Sudka i Františka Drtikola; zpracování jejich tvorby završila základními monografiemi. Již v počátcích odhadla talenty, mj. Josefa Koudelky a Jana Svobody. Během působení v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze rozšířila Anna Fárová sbírku fotografie o práce řady autorů, kteří dnes tvoří osu české klasické fotografie. (Sudek, Hák, Rössler, Lauschmann, Wiškovský, Medková, Štýrský, Mucha, Sever, Tmej a další. Získala pro sbírku i řadu zahraničních autorů A.-E. Disdéri, Man Ray, Nadar a další. Coby pedagožka FAMU prosadila předání závěrečných studentských prací katedry fotografie do sbírek.
Výstava Fotograf František Drtikol v prosinci 1972, mapující autorovo dílo, byla první z výstav uspořádaných Annou Fárovou pro UPM. Vzápětí následovala výstava Osobnosti české fotografie I, 1973, která představila výběr české klasiky včetně děl Josefa Sudka, jemuž Anna Fárová v muzeu připravila restrospektivní výstavu k osmdesátému výročí narození (1976).
Výstava Osobnosti české fotografie II plánovaná na rok 1978 již nemohla být uskutečněna. Po podpisu Charty 77 byla Anna Fárová 18. ledna 1977 s okamžitou platností z muzea propuštěna. Fotografii však neopustila, naopak — v politické šedi osmdesátých let organizovala legendární výstavy (37 Na Chmelnici, 9&9 v klášteře Plasy), které dokládaly nejen vysokou kvalitu fotografií, ale byly i manifestacemi přátelství a soudržnosti. Každá výstava, kterou Fárová připravila, znamenala ve své době událost. Její neúnavná a novátorská iniciativa pokračovala po revoluci výstavami Listopad 89, Mánes a Česká symbolika, ÚLUV, které vytvořila ve spolupráci s Pavlem Nádvorníkem a Petrem Lukášem pod hlavičkou Radosti, vydavatelství kultovního časopisu POST. Přemostila nepřítomnost fotografů v emigraci výstavou Exil v Mánesu. Zároveň se podílela na obnově ateliéru Josefa Sudka na Újezdě a Galerie Josefa Sudka na Hradčanech, která je pobočkou UPM.
Anna Fárová v nově postrevoluční otevřené politice navázala spolupráci s nakladatelstvím Torst, v němž vyšla velká monografie Josefa Sudka a následně fragmenty autorovy tvorby v počtu sedmi oddílů (Portréty, Reklama, Prales Mionší, atd) S nakladatelstvím Svět realizovala publikace o Františku Drtikolovi.
Se stejnou vášní, kterou měla pro fotografy, uspořádala dílo svého zesnulého manžela, malíře Libora Fáry, a toto završila velkou monografií Libor Fára/dílo. Na sklonku života se odstěhovala do Slavonic, kde vybudovala Fáruv dům. Tam vznikla kniha o jejím životě AF Deux visages, se všemi jejími texty o fotografech.
Anna Fárová zemřela 27. 2. 2010 v Jindřichově Hradci po dlouhé těžké nemoci. Tato výstava je alespoň malou splátkou dluhu, který muzeum vůči této významné osobnosti má.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin

úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
zdarma

Rubriky
vystavujeme

GABRIEL URBÁNEK: GLASS IN PHOTOGRAPGY

18.05.2018 – 21.10.2018

Gabriel Urbánek: Miluše Roubíčková
digitální tisk, 2016

Gabriel Urbánek, fotograf Uměleckoprůmyslového musea v Praze, si od konce 60. let vybudoval nezastupitelné místo mezi elitou českých fotografů specializujících se na fotografování skla. Jeho jméno figuruje mezi autory nejlepších publikací o českém skle současném i historickém. Na jeho snímcích obdivujeme práci se světlem, smysl pro kompozici, přesné i citlivé fotografické cítění. Bez Urbánkova působení by povědomí o české sklářské tvorbě bylo o mnohé ochuzeno a ohodnocení jejích kvalit by bezpochyby nebylo tak vysoké. Výstava přináší více než 160 fotografií z let 1990 až 2018, které zachycují současné umělecké plastiky a design i historické poháry, vázy a další delikátní artefakty zhotovené mistry svého oboru.

Dům U Černé Matky Boží

Ovocný trh 19
Praha 1
+420 725 038 628

Otevírací doba
úterý až neděle 10–18 hodin
pondělí zavřeno

Rubriky
vystavujeme

KOUDELKA: NÁVRATY

22.03.2018 – 30.09.2018

Československo, srpen 1968

Autor koncepce: Josef Koudelka
Kurátorka: Irena Šorfová
Architektonické řešení: Emil Zavadil
Grafické řešení: Aleš Najbrt
Koordinace: Dušan Seidl – UPM
Publikace k výstavě: UPM a nakladatelství KANT – Karel Kerlický.

Rozsáhlou retrospektivní výstavu Koudelka: Návraty, která představuje více než tři stovky autorových fotografií v převážně vzácných dobových tiscích, připravilo Uměleckoprůmyslové museum v Praze jako poctu autorovi k jeho osmdesátým narozeninám a zároveň u příležitosti zamýšleného daru několika stovek vzácných fotografií do sbírek UPM.
Autorská výstava je řazena chronologicky do sedmi kapitol, dle jednotlivých tematických cyklů. Prvním cyklem je soubor vzácných původních autorských zvětšenin z konce 50. let a začátku 60. let s názvem „Začátky“, které Koudelka připravil pro svou první výstavu v roce 1961 v Divadle Semafor. Následuje soubor raných studií s názvem „Experimenty“, jež jsou důležité pro pochopení originality Koudelkovy tvorby. Další dvě témata vznikala paralelně – stěžejní Koudelkovo téma Cikáni, soubor fotografií, který je dnes považován za klasické dílo světové fotografie, a cyklus „Divadlo“ představující krajní stylizaci formy, výrazné grafické obrazy, které se staly nezaměnitelným autorovým rukopisem v rámci tehdejší divadelní fotografie. Důležitou roli hrála v životě Koudelky rozsáhlá reportáž Invaze 68, která byla důvodem, proč byl nucen v roce 1970 odejít ze své vlasti. Celých pětadvacet let vznikal cyklus nazvaný Exily, snímky zachycující pocit odcizení, vyhnání a nemožnosti návratu. Poslední část tvoří monumentální Panorama, velkoformátové fotografie, které představují tři desetiletí práce mapování vlivu člověka na současnou krajinu.
Fotografie Josefa Koudelky jsou dnes velice ceněné především pro vysokou uměleckou hodnotu, a také díky tomu, že Koudelka nikdy nevytvářel zvětšeniny ve velkých edicích, od některých starších fotografií existuje jen několik zvětšenin. Tento fakt výrazně přispívá k jedinečnosti souboru, který věnoval UPM v Praze. To se tak stalo jednou z mála institucí, jež má ve svých sbírkách a ve správě Koudelkovo dílo v takovém rozsahu.
K výstavě vychází obsáhlá fotografická publikace v české i anglické verzi ve spolupráci s nakladatelstvím KANT, obohacená o rozsáhlý dokumentační materiál a originální texty šesti autorů, Stuarta Alexandra, Josefa Chuchmy, Jana Mlčocha, Josefa Mouchy, Tomáše Pospěcha a Ireny Šorfové, a dobový text Anny Fárové z roku 1967.

Výstava Koudelka: Návraty byla podpořena státním programem připomínky významných výročí připadajících na rok 2018 – 100. výročí založení samostatného státu, 50. výročí srpnové okupace a 25. výročí samostatného českého státu.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

BĚLA KOLÁŘOVÁ: EXPERIMENTY

22.02.2018 – 10.06.2018

Mikuláš Medek, derealizovaný portrét, 1956

Běla Kolářová se narodila roku 1923 v Terezíně, obchodní školu absolvovala v Praze, kde pak za války pracovala v knihkupeckém družstvu. Roku 1944 se seznámila s básníkem Jiřím Kolářem, za něhož se po pěti letech vdala. V prosinci 1952 byl manžel zatčen, propuštěn byl po devíti měsících. V polovině 50. let už Běla pořizovala první snímky z pražské periférie, později i dětských her. Roku 1961 ji zaujala věta v jakémsi časopise: „Celý svět je ofotografován“. Tehdy vznikly první umělé negativy, kdy autorka na sklo nebo jiný transparentní podklad pokládala útržky papírů, jízdenek, vlasy, drobky a odpad z kuchyně (například kousky bramborových slupek, řízku nebo škraloup) i celé drobné předměty a zvětšovala je na fotografický papír.
Kolářová pracovala s tématy a materiálem z ženské části světa, předbíhajíc o řadu let feministické tendence. Zdařilými pokusy o absolutní fotografii se staly luminogramy, kresby světlem. Někdy jí sloužil k vytváření světelných stop přímo na fotopapír gramofonový přístroj, jindy používala nejrůznější rastry tabulového skla, jimiž deformovala již existující negativní obraz nebo s ním s milimetrovou přesností manipulovala. Tímto způsobem pracovala i s portréty obdivovaných básníků a výtvarníků, které těmito postupy derealizovala – různým způsobem upravovala. Často pak propojovala obraz a text, stejně jako tehdejší tvůrci vizuální poezie.
Roku 1963 vznikla skupina Křižovatka, sdružující zejména autory konstruktivistických tendencí, fascinovala je „nová příroda“, svět formovaný lidskou činností. První samostatnou výstavu měla Běla Kolářová roku 1966. Koncem šedesátých let se ve Špálově galerii v Praze účastnila výstavy Někde něco. Vytvořila tam speciální instalace z reálných předmětů, význam těchto prací nebyl dosud patřičně doceněn.
Jiří Kolář podepsal roku 1977 Chartu 77, manželé pak roku 1980 odjeli na pozvání Centre Georges Pompidou do Paříže. Rok nato se Běla vrátila do Prahy, ale zpět do Francie směla vyjet až v polovině osmdesátých let. Tam jí pak roku 1989 Jiří Kolář vydal obsáhlou monografii Bela Kolarova (Editions Revue K). Manželé se pak definitivně vrátili do Prahy až v roce 1999.
Uměleckoprůmyslovému museu v Praze se roku 1996 podařilo získat jedinečný soubor jejích fotografických prací. Přijetí prací Běly Kolářové do širokého rámce české fotografie nebylo ještě na počátku devadesátých let samozřejmostí. Defintivně se to stalo až po její účasti na přehlídce soudobého umění Documenta v Kasselu (2007). Běla Kolářová zemřela 12. dubna 2010 v Praze.

Galerie Josefa Sudka

Úvoz 24
Praha 1–Hradčany

Otevírací doba
úterý až neděle 11–17 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 40 Kč | snížené 20 Kč | rodinné 60 Kč

Rubriky
vystavujeme

SMALL WORLDS: DOMEČKY PRO PANENKY ZE SBÍREK V&A MUSEUM OF CHILDHOOD

16.02.2018 – 17.06.2018

Domeček Hopkinsonových
80. léta 20. století

Výstava souboru domečků pro panenky ze sbírek V&A Museum of Childhood – tento fascinující svět v malém – je pro naši veřejnost zcela mimořádnou událostí. Domečky pro panenky v podobě rozměrných kabinetů ze 17. a 18. století u nás nebyly známy, až v 19. století začaly být populární hračkou ve formě zmenšených domů. Ve velké Británii a západní Evropě se však těšily velké oblibě. Dvanáct exponátů přibližuje způsob bydlení a každodenní život rodin z různých společenských vrstev od 18. století do současnosti. Domečky zároveň dokumentují vývoj architektury a designu: v expozici najdeme například venkovské sídlo, městský dům v georgiánském stylu, předměstskou vilu i moderní byt ve výškové budově z 60. let 20. století.
Tuto putovní výstavu připravilo muzeum, jehož sbírky se vytvářely od roku 1872 při South Kensington Museum (nyní V&A), o sto let později se z nich vyprofilovalo muzeum dětského světa a hraček s největší sbírkou svého druhu ve Velké Británii. Domečky pro panenky zde zaujímají výjimečné místo, neboť je muzeu často věnovali dědici původních majitelů, pocházejících z významných rodů, či sběratelé.
Výstava, která putovala z Londýna do Washingtonu, D. C., a Turku, uzavírá svou cestu díky dlouhodobé spolupráci Uměleckoprůmyslového musea v Praze s odborníky z V&A právě zde.

Aktivní zóna ve výstavě nabízí možnost srovnání fenoménu domečků pro panenky v britské a české tradici: umístili jsme zde secesní interiér ze sbírky UPM v měřítku 1:5 a digitální hru, jejíž herní prvky jsou umístěny v desce školní lavice ze začátku 20. století. Prostřednictvím hry si návštěvníci mohou vytvořit svůj secesní interiér.
Pracovní listy Malé světy se zabývají otázkou, co všechno je možné z těchto malých interiérů vyčíst (např. společenské postavení majitele, architektonický a interiérový názor doby, životní styl majitelů, vliv okolního prostředí [města či venkova] na jejich vzhled a vnitřní uspořádání, vývoj zařizovacích předmětů…). Pracovní listy návštěvníky vybízejí k důkladné prohlídce výstavy a k zamyšlení nad otázkou, čím vším mohou pro své majitele domečky pro panenky být.

Na pracovním stole si návštěvníci mohou také zahrát pexeso s reprodukcemi exponátů.
Součástí aktivní zóny je galerie, kde ve spolupráci s Vysokou školou uměleckoprůmyslovou v Praze (UMPRUM) postupně představíme interiéry vytvořené studenty: nejdříve to bude kolekce Interiér za 5 hodin studentů Ateliéru ilustrace a grafiky pod vedením Juraje Horvátha. V galerii budeme také prezentovat domečky a pokojíčky vytvořené účastníky edukačních programů a projekty žáků a studentů dalších škol.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

BYDLIŠTĚ: PANELOVÉ SÍDLIŠTĚ / PLÁNY, REALIZACE, BYDLENÍ 1945-1989

25.1.2018 – 22.7.2018

Uměleckoprůmyslové museum v Praze Výstava Bydliště: panelové sídliště přibližuje historii vybraných sídlišť v České republice a společenské, politické, kulturní a ekonomické souvislosti, jež jejich vznik doprovázely. Sleduje výstavbu sídlišť v českých zemích od jejích počátků ve 40. letech až do počátku 90. let, kdy byla ukončena. Stručně připomíná také tzv. humanizaci sídlišť a jejich odbornou reflexi v současnosti. Jednotlivé fáze výstavby sídlišť jsou představeny pomocí plánů, modelů a dobových fotografií, zapůjčených z předních sbírkových institucí i soukromých sbírek z celé České republiky. Kontext pak dokresluje bohatý výběr exponátů z oblasti výtvarného umění, bytové kultury či designu. Návštěvník získá také základní přehled o typech výstavby, důležitých konstrukčních soustavách či technických možnostech ve stavebnictví.
Výstava je vyvrcholením výzkumného a výstavního projektu Panelová sídliště v České republice jako součást městského životního prostředí (zkráceně Paneláci), který probíhal v letech 2013–2017. Tým badatelů zkoumal 73 českých sídlišť především z uměleckohistorického hlediska, věnoval se jejich architektuře a urbanismu, demografickým charakteristikám obyvatel a možnostem památkové ochrany.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

MIROSLAV HÁK: FOTOGRAFIE Z 30. A 40. LET

11.10.2017 – 4.2.2018

Holešovice, 1943

Miroslav Hák (1911 Nová Paka – 1978 Praha) je dnes považován za klasika moderní české fotografie. Komorní výstava v Galerii Josefa Sudka se vrací ke kořenům jeho tvorby, kdy se sochařem Ladislavem Zívrem a malířem Františkem Grossem tvořili v rodném městě základ pozdější Skupiny 42. Její členové (malíři, básníci, teoretici, sochař a fotograf) se ve 40. letech snažili zachytit každodenní tíživou ale i přeludnou realitu. Programovou statí byl text Jindřicha Chalupeckého Svět, v němž žijeme, publikovaný na jaře 1940. Nejslavnější Hákovy práce (Ve dvoře, Holešovice, Okraj Prahy) jsou z pražské periferie, v jeho odkazu ale nalézáme i četné experimenty, akty, civilní zátiší a další fotografie obdařené velice osobitou poetikou. Soubor fotografií Miroslava Háka ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze je doplněn dalšími materiály z činnosti Skupiny 42, dokumentárními fotografiemi, kresbami, dopisy a básnickými knihami Ivana Blatného, Jiřího Koláře, Josefa Kainara, Jiřiny Haukové a Jana Hanče.

Galerie Josefa Sudka

Úvoz 24
Praha 1–Hradčany

Otevírací doba
úterý až neděle 11–17 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 40 Kč | snížené 20 Kč | rodinné 60 Kč

Rubriky
vydáváme

ATLAS POŠKOZENÍ CHROMOLITOGRAFICKÝCH TISKŮ NA ZUŠLECHTĚNÉM PAPÍŘE

Problematika chromolitografických tisků na zušlechtěném papíře je v konzervátorské a restaurátorské praxi netriviální oblastí, jíž dosud nebyla věnována systematická pozornost. Absence referenčních zdrojů a případových studií vyplývá jak z nevelké četnosti dochování těchto objektů – artefaktů a dokumentů – ve sbírkových a paměťových institucích, tak z významu, který jim byl v rámci fondů přikládán. Chromolitografie, takřka výhradně reprodukční a anonymní technika, jež se uplatnila zejména v reklamě a merkantilních tiscích, byla dlouhou dobu vnímána jako esteticky pokleslý doklad rodící se masové kultury a konzumní orientace společnosti závěru 19. a počátku 20. století. V souvislosti s doceněním tohoto spektra artefaktů v druhé polovině 20. století se zájem badatelů z oborů spjatých s vizuální kulturou zaměřil i na chromolitografie, především na obrazový plakát, ale i kalendáře, diplomy či reprodukce uměleckých děl. Publikace představuje užitečnou pomůcku pro vstupní zhodnocení stavu chromolitografických tisků, použitelnou v každodenní praxi konzervátorských a restaurátorských pracovišť sbírkových a paměťových institucí. Atlas charakterizuje typická poškození, s nimiž se lze v praxi setkat, popisuje příčiny stavu a poskytuje mnohdy různé varianty příkladů na bohaté obrazové dokumentaci.

Elektronické vydání Atlasu poškození je prvotním výstupem konzervátorského výzkumu v rámci projektu „Plakát jako nástroj komunikace a kulturně-historický pramen: vizuální médium proměn národní kulturní identity v letech 1880–1938, postupy jeho ochrany, uchování a zpřístupnění“, řešeného s podporou Ministerstva kultury ČR v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze v letech 2018–2022.

vydavatel: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 2020
hlavní autorka a editorka: Martina Chadimová
texty: Martina Chadimová, Irena Ruml Fortelná, Lucie Vlčková
ediční spolupráce: Jan Franc, Markéta Kubíčková
grafická úprava: Vladimír Vimr
vydání: české s anglickým resumé
počet stran: 192
ISBN 978-80-7101-191-0
počet reprodukcí: 340