JINDRA VIKOVÁ / MADONNA MIA

koncepce výstavy: Jindra Viková, Radek Wohlmuth
kurátor výstavy a texty: Radek Wohlmuth
odborná spolupráce: Radim Vondráček
architektonické řešení: Dušan Seidl
grafický design: Studio Bušek+Dienstbier

Výstavní projekt Madonna mia představuje tvorbu Jindry Vikové v širším kulturním a historickém kontextu a zdůrazňuje její dlouhodobý zájem o témata ženské identity, mateřství a emocionální zkušenosti. Název výstavy pracuje s víceznačností, která je pro autorčinu tvorbu charakteristická: italský výraz je možné chápat jako intimní přivlastnění i jako citově zabarvené zvolání, zároveň tak odkazuje k autorčině tendenci otevírat prostor pro různé interpretační roviny. Tato významová vrstevnatost se přirozeně propojuje s prostředím Domu U Černé Matky Boží, jehož barokní symbolika a kubistická architektura vytvářejí napětí mezi tradicí a modernitou, což je mentální teritorium, v němž se Viková pohybuje s mimořádnou samozřejmostí.

Výstava se zaměřuje na proměnlivé podoby madony, nikoli však ve smyslu striktně náboženského symbolu, ale jako obecného obrazu ženy v různých životních etapách a situacích. Viková pracuje s archetypem, který narušuje, reinterpretuje a aktualizuje, aby jej přiblížila současné zkušenosti. Madona se v jejím pojetí může stát dívkou, matkou, stárnoucí ženou, bytostí silnou i zranitelnou, nesoucí zkušenost péče, lásky, pochybností či vzdoru. Tradiční ikonografie je pro ni výchozím bodem, který rozpracovává směrem k univerzálnímu tématu lidského života a vztahů.

Projev Jindry Vikové se vyznačuje střídáním vážnosti a nadsázky, která umožňuje odstup i nový způsob nahlížení tématu. Její práce oscilují mezi ironií a emocí, mezi promyšlenou formou a intuicí, což je jedním z určujících rysů jejího autorského rukopisu. Tato otevřenost a svým způsobem hravost se odráží i v širokém spektru použitých technik. Viková je známá především jako autorka keramických plastik, v nichž spojuje specifickou poddajnost materiálu s citlivým modelačním gestem. Keramika a porcelán jí umožňují vytvářet figury, které působí současně archaicky i moderně. Paralelně pracuje s akvarelem, fotogramem, prstokresbou, asambláží, prostorovou „kresbou“ z drátů či s nalezenými objekty, přičemž každá technika jí poskytuje jiný způsob vizuálního nazírání skutečnosti.

Základní principy její tvorby stojí na schopnosti abstrahovat lidskou figuru, aniž by ztratila emocionální podstatu, a na neustálém dialogu mezi tradicí a současností, materiálem a gestem, archetypem a osobní zkušeností. Tematická retrospektivní sonda Madonna mia, zahrnující práce od 60. let po naprostou současnost, představuje nejen průřez autorčiným přístupem k motivu madony, ale také osobní výpověď o ženské zkušenosti a mezilidských vztazích. Kurátorem výstavy je Radek Wohlmuth.

Jindra Viková patří k výrazným osobnostem českého výtvarného umění. Narodila se roku 1946 v Praze, studovala v ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a od 70. let se profiluje jako autorka keramických objektů, kresby a intermediálních projektů. Její práce jsou zastoupeny v řadě českých i zahraničních sbírek a dlouhodobě se věnuje také pedagogické činnosti.