JOSEF PROŠEK: FOTOGRAFIE ETC.

Kurátor: Jan Mlčoch
Grafický design: Štěpán Malovec

Další výstava v komorní Galerii Josefa Sudka představuje tvorbu Josefa Proška – autora výrazných fotografií Prahy, zátiší i portrétů, ale také osobnosti, která se velmi angažovala v organizování českého fotografického života. Zejména jeho ediční činnost je velmi bohatá a jako jeden z mála dostal společně s Janem Řezáčem důvěru samotného Sudka uspořádat první výběr z jeho díla, aniž by do něj sám Sudek nějak zasahoval.

Josef Prošek (19. 10. 1923 – 9. 12. 1992) se vyučil soustružníkem v Ringhofferových závodech na Smíchově. Za okupace se zapojil do činnosti ilegálního hnutí, podílel se ale i na některých svobodných uměleckých aktivitách. Společně s přítelem Janem Řezáčem a skupinou přátel z literárních i výtvarných kruhů takzvaných Žižkovských surrealistů připravovali ilegální strojopisné sborníky. Jejich poetika byla sice silně ovlivněna surrealismem, ale tvrdost válečné reality a sklon k černému humoru je dovedla k vytvoření osobitého monstrualismu. Prošek fotografoval už za války, pak šel na Státní grafickou školu, kterou však nedokončil a fotografii se rovnou věnoval profesionálně. Stal se členem S. V. U. Mánes a koncem čtyřicátých let patřil k několika fotografům, kteří stáli u zrodu fotografické sekce Ústředního svazu československých výtvarných umělců. Následně získal zaměstnání v redakci společenského časopisu Květy, ale od poloviny padesátých let už ale pracoval jako fotograf ve svobodném povolání. V roce 1959 mu vyšla výrazná publikace Matyáš Braun – Kuks (SNKLHU), kniha Paříž v Paříži (Mladá fronta, 1967) byla poctou milovanému městu a jeho poetice. Ve volné tvorbě propojoval nejrůznější žánry: vedle snímků pro časopisy s tematikou každodennosti a ojedinělých aktů vytvořil i řadu portrétů českých výtvarníků.

Když se Jan Řezáč stal roku 1953 šéfredaktorem Státního nakladatelství krásné literatury, hudby a umění (od roku 1965 Odeonu), přizval Proška opakovaně ke spolupráci, například na monografii Josef Sudek (1956) nebo na portfoliích Fotografie 1928–1958 (1959) a Květen 1945 (1960). Od roku 1958 působil v redakční radě nově založené edice Umělecká fotografie – první fotografické edice v Evropě. V té mu vyšla roku 1962 první monografie. Z dalších edičních počinů jmenujme fotografické ročenky Fotorok 58 (1959)a Fotorok 59 (1960), přehlídku české fotografie Licht und Schatten – Light and Shadow – Ombre et Lumière (Artia, 1960) či knihu Pražské ateliéry (Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1961). V knize s prostým názvem Sudek (Artia, 1964), představili Prošek a Řezáč Sudka v jeho nejsilnějších tématech jako zcela autonomního tvůrce, a přispěli tak zásadně k rozšíření fotografova věhlasu ve světě.  V roce 1999 realizoval Jan Řezáč s fotografovou dcerou Magdalenou Wagnerovou pro nakladatelství Artfoto Proškovu fotografickou publikaci Snad Praha,připravovanou už před třiceti lety, jež ve formě faksimile obsahuje i válečný samizdat Záchody.

Tato výstava čerpá zčásti z daru paní Magdaleny Wagnerové do muzejní sbírky. Za to jí patří velké poděkování.