Zasáhla nás smutná zpráva, že v nedožitých devadesáti letech zemřel architekt Emil Zavadil, který dlouhá léta spolupracoval s Uměleckoprůmyslovým museem. Byla radost se s ním potkávat jak na přípravě mnoha výstav tak i na vernisážích. Naposledy pracoval s Josefem Koudelkou na jeho výstavě Návraty (2018).
Emil Zavadil se narodil 25. října 1936 v Přerově. Jeho otec JUDR. Emil Zavadil byl za války vězněn a v prosinci 1944 ve Vratislavi popraven. Po absolvování přerovského gymnázia studoval Emil Zavadil v letech 1955–1961 na Fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT, kde diplomoval na katedře urbanismu. I když jako architekt stál za realizovaným Rozáriem pro Floru Olomouc (1970), svou životní roli od počátku viděl jako zahradní architekt. Po absolvování ČVUT se proto živil jako pomocný zahradník v Průhonickém parku, v letech 1962–1966 absolvoval stipendijní pobyt v Botanické zahradě Akademie věd Průhonice a v podniku Záhradnické a rekreačné služby města Bratislavy, přitom studoval na Lesnické fakultě v Kostelci nad Černými lesy botaniku. Od roku 1966 byl projektantem v Krajském projektovém ústavu, ale už v roce 1972 přešel do svobodného povolání a začal se živit užitou a propagační grafikou a návrhy instalací výstav.
Ing. arch. Emil Zavadil byl jedním z prvních architektů, který se u nás soustředil na návrhy výstav a uměleckých expozic. Zpočátku vytvářel k výstavám také doprovodnou grafiku. Výstava pro něj měla být především zážitkem. První instalaci výstavy uspořádal svému spolužáku, architektu a fotografovi Tarasu Kuščynskému. V následujících letech dlouhodobě spolupracoval s Moravskou galerií, Alšovou jihočeskou galerií, Galerií hlavního města Prahy, Národní galerií Praha, Správou Pražského hradu, Obecním domem nebo s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze. Celkem připravil více než tři stovky výstav. Mnozí si jistě vzpomenou na stálé expozice Flámské a holandské malířství 16. – 18. století instalované v Jihočeské galerii na Hluboké od roku 1978, expozici Gotika, baroko, 19. století v Místodržitelském paláci v Brně; České umění 20. století, umístěné od roku 1998 v Domě U Zlatého prstenu GHMP nebo přehlídku Slovanská epopej, ve Veletržním paláci Národní galerie Praha od roku 2010. Nezapomenutelné jsou také jeho mnohé krátkodobé výstavy, ať už ti byl Český surrealismus (GHMP, Městská knihovna, 1996); Rudolf II. a Praha – architektura, historie, funerália, (Míčovna, 1997), Deset století architektury – 19. století, Císařská konírna (2001), Česká fotografie 20. století, (GHMP a UPM, 2005) nebo Tenkrát na Východě, (GHMP, Dům U Kamenného zvonu, 2009). Pro Uměleckoprůmyslové museum v Praze připravil mimo jiné retrospektivu Jaroslava Rösslera (2003), třídílnou přehlídku Česká fotografie 20. století (2005) a nebo retrospektivu Josefa Koudelky Návraty (2018), ) a výstavu Josef Sudek / Otto Rothmayer, Návštěva u pana kouzelníka (2021-22). Věnoval se i vlastní grafické tvorbě variující geometrické formy, s níž se návštěvníci mohli seznámit na výstavě Ornament – geometrie – hra v GASKu (2021-22).
V jeho osobě ztrácíme citlivého, soustředěného a zarputilého své práci zcela oddaného tvůrce a laskavého a vzácného člověka.
Tomáš Pospěch