500 SVĚTEL PRO CÍSAŘE
Instalace potrvá do 17. listopadu 2026
Továrna, kde se začaly psát. Požár vídeňského Ringtheateru, více než 500 Edisonových žárovek a továrna na lustry v Kamenickém Šenově. Instalace 500 světel pro císaře ve Votivním sále UPM připomíná okamžik, kdy se tradiční sklářské řemeslo protnulo s jednou z největších technologických revolucí 19. století. Náhoda přála připraveným – Vídní zrovna projížděla významná delegace a Elias Palme byl na zakázku, o které ani netušil, že někdy může přijít, prozřetelně připraven.
Roku 1883 rozzáří Hofburg během velkolepého reprezentativního bálu 500 Edisonových žárovek v jedněch z prvních elektrifikovaných křišťálových lustrů světa. Tragédie, náhodné setkání a vizionářská připravenost severočeské továrny tak napíší novou kapitolu dějin světla.Dne 8. prosince 1881 zachvátí vídeňský Ringtheater ničivý požár. Tragédie, při které přicházejí o život stovky lidí, přiměje císaře Františka Josefa I. k rozhodnutí o okamžitém hledání bezpečnější alternativy k v té době běžně používanému plynovému osvětlení. Právě tehdy projíždějí Vídní tři muži mířící do Budapešti: Edisonův spolupracovník Charles Batchelor, Werner von Siemens a mladý Nikola Tesla. Císařské rozhodnutí jejich cestu nečekaně zastaví. U dvorního dodavatele svítidel Ludwiga Lobmeyra se setkávají nad téměř nemožným úkolem: skrýt elektřinu do křišťálových lustrů. Lobmeyr má přístup ke dvoru a vizi, nikoli však výrobní kapacitu. Obrací se proto na firmu, která už v té době jako jedna z prvních v monarchii vlastní parní stroje, Siemensovo dynamo a dokáže tak náročnou zakázku v krátkém čase vyrobit – Elias Palme v Kamenickém Šenově.
Uprostřed scény se proud obrazů zastaví. Nad autentickým fragmentem příběhu – částí původního kovového ramene historického lustru vyrobeného pro císaře – se ve světle vznáší jeho křišťálový obraz. Současnou interpretaci ramene z hutně tvarovaného skla pro výstavu vytvořili Petra Matelová a Marek Bartko ze Sklářského Atelieru ve spolupráci s Emilem Kováčem z Novotný Glass. Ani to není náhoda. Petra Matelová v minulosti převzala Sklářský Atelier po Peteru Rathovi, pokračovateli rodiny Lobmeyr – zde se kruh, díky němuž se před téměř 150 lety dostala císařská zakázka k Eliasu Palmemu, uzavírá.
Příběh Eliase Palmeho tím ale nekončí. Monumentální tovární budova z roku 1905, které nikdo neřekne jinak než Eliáška, v Kamenickém Šenově stojí dál, i když již jen ve svém torzu. V roce 2025 ji zakoupil Nadační fond Eliáška, který okamžitě započal s pracemi na její záchraně. Jeho cílem není vytvořit pomník zaniklé výroby, ale navázat na princip, který stál u úspěchu Eliase Palmeho: propojení řemesla, umění, technologie a experimentu. Eliáška tak není uzavřenou kapitolou dějin světla. Je místem, kde se její další kapitola právě začíná psát.
Architektura výstavy a texty: Tereza Šváchová
Koláže: TMBK – Tomáš Břínek
Skleněné rameno: Sklářský Atelier / Petra Matelová, Marek Bartko; Novotný Glass / Emil Kováč
Konstrukce: Jílek 1905 / Jan Hlaváček, Daniel Šimůnek
Textilie: Seppe / Josef Studený
Produkce: Dušan Seidl (UPM)
Komunikace: Michaela Kindlová (UPM)
Foto: Filip Švácha
Speciální poděkování: Helena Koenigsmarková