Výjimečná dáma, kterou nejvíc charakterizovala věta „Žena, která málo mluvila a hodně dělala“, by 22. února oslavila 90. narozeniny. Její život byl jako román odehrávající se mezi kontinenty. Rok před svou smrtí darovala muzeu sbírku svých společenských oděvů především ze 60. let. Většina z nich je od značky Pierre Balmain. K nejkrásnějším kouskům patří dámský plášť z bleděmodrého taftu s celoplošným tiskem velkých bílých květů a nabíranými balónovými rukávy.
Se jménem Diany Phipps Sternbergové je u nás nejvíce spojen zámek Častolovice, který po restituci vzkřísila k novému životu, a také její spolupráce s Olgou Havlovou ve dvou oborech, které jí byly vlastní: v oblasti bytového designu a na poli charitativní práce.
Krátký život v Československu, dlouhá cesta světem
Narodila se v roce 1936 ve Vídni, jako miminko si ji její rodiče, Leopold Stanislav ze Sternbergu a Cecile Reventlow-Criminil, převezli na zámek v Zásmukách, kde tehdy bydleli. V roce 1937 se stal její otec hlavou rodu, Leopoldem IV., a rodina se přestěhovala do rodinného sídla v Častolovicích – jedenáctá generace Sternbergů v zámku. Podle svých slov si Diana na Častolovice moc nevzpomínala, rodina o zámek přišla už v roce 1942 a válku strávila v Praze. Po válce jej získali zpátky, strávili tam jedny studené Vánoce a v roce 1948 o něj opět přišli.
Dvanáctileté holčičce bylo líto jen to, že tam musela nechat svého psa, ale všechno, co následovalo, pro ni bylo jedním velkým dobrodružstvím: Paříž, Spojené státy a nakonec Jamajka, kde matka živila rodinu výrobou keramických sošek a šperků. Na střední školu se Diana vrátila do New Yorku, ve Washingtonu pracovala v bance. Vyrostla z ní krásná a nesmírně zajímavá mladá žena.
Cestovala po Evropě a ve Francii půl roku studovala malířství. Tam poznala svého budoucího manžela Henryho Ogdena Phippse, nadaného hudebníka a také dědice jedné z nejbohatších rodin v USA. Její manžel však zemřel v pouhých jedenatřiceti letech.
S dcerou Alexandrou odjela za svou matkou, která se po smrti otce přesunula do své rodné Anglie. Diana začala pracovat jako bytová architektka. Stala se velmi uznávanou a žádanou, hlavně poté, co vydala knihu Affordable Splendour (Dostupný luxus) se spoustou triků, jak si zařídit byt jako zámek. Kniha s vlastními ilustracemi měla velký úspěch v Anglii i ve Spojených státech.
Alexandra se usadila se svým manželem ve Vídni, kde se Diana po letech setkala s Karlem Schwarzenbergem, s nímž se před válkou znali jako děti. Právě s ním se poprvé vydala těsně před sametovou revolucí do Prahy a potkala se s Václavem a Olgou Havlovými. Po téměř čtyřiceti letech navštívila i zámek Častolovice. Tato cesta je pro ni impulsem vrátit se k češtině, kterou nepoužila třicet let od smrti svého otce.
Návrat
Právě přátelství s Olgou Havlovou jí přineslo podle jejích vlastních slov nejlepší dva roky života, kdy poté, co se stal Václav Havel prezidentem, zařizovala společně s Olgou Pražský hrad i zámek v Lánech jako bytová designérka. „Pro někoho, kdo žil na západě, bylo všechno tak čerstvé, tak neafektované,“ řekla Diana v jednom rozhovoru. Zároveň pomáhala prezidentovi a jeho ženě navazovat společenské styky, doprovázela prezidentský pár na první cestě po USA. Zároveň společně s Olgou založila Výbor dobré vůle a jeho pobočku v Londýně.
Právě Olga Havlová ji přesvědčila zažádat v restituci o rodinný majetek, zámky Častolovice a Zásmuky. Vybrala si Častolovice a dvacet let strávila tím, že jim vdechla nový život. Bez sentimentu. „V Anglii jsem pracovala jako bytová architektka, vždycky jsme se s naší partou nastěhovali do nějakého zchátralého domu, dali ho kompletně dohromady a prodali.“ Zároveň toužila vrátit zámku atmosféru svého dětství. V Československu začátkem 90. let nebylo jednoduché sehnat vhodné látky a materiály. Legendární je proto historka, jak na potahy nábytku a na tapety použila látku, z níž se tehdy v Čechách vyráběla pyžama.
Také svůj aristokratický původ brala bez sentimentu. Necítila se hraběnkou: „Neslyším na to, stejně jako neslyším na Francizsku Sternbergovou. Sternbergová jsem byla dvacet let, pak jsem padesát let byla Diana Phipps. Nikdy jsem nebyla žádnou hraběnkou. Je mi jedno, jak mě lidi oslovují, ale hraběnka se prostě neslučuje s mým charakterem.“
V parku obnovila matčinu růžovou zahradu se 150 odrůdami historických růží, na neudržovaných loukách založila oboru s bílými daňky a zámecký zvěřinec pro děti. V posledních letech ji správa zámku zmáhala, ale nestěžovala si. Zemřela u své dcery ve Vídni 30. července 2024.