Jedno z nejslavnějších období českého sklářství, secese, se nejvýrazněji projevilo tvarově různorodými irisovanými vázami ze šumavské sklárny Lötz v Klášterském Mlýně. Také další sklárny, kde sílilo od počátku 20. století uplatnění profesionálních výtvarníků, obohatily světové sklářství svébytnými výrobky.

Ve 20. letech vznikalo bohatě dekorované sklo ve stylu art deco, jehož dokladem jsou nádoby pestře malované emailovými barvami, drobné skleněné figurky nebo náročně ryté sklo Josefa Drahoňovského a Jaroslava Horejce.

Střídmé tvary funkcionalistických předmětů denní potřeby ze 30. let přibližujeme v expozici UPM užitkovým sklem Ludviky Smrčkové a Aloise Meteláka. Od druhé poloviny 50. let sklízelo české sklo uznání na mnoha významných přehlídkách včetně Světové výstavy EXPO v Bruselu roku 1958. Od designérské práce se stále výrazněji oddělovala volná tvorba využívající sklo jako materiál k vytváření sochařských a malířských děl. Za úspěchy českého skla ve 20. století stojí nejen staletá tradice sklářské výroby a kvalitní technologické zázemí, ale také propracovaný systém sklářského školství podporující tvůrčí přístup budoucích výtvarníků, technologů, řemeslníků i organizátorů.

Keramickou tvorbu výrazně ovlivnilo období secese. Příkladem dobové obliby rostlinných motivů jsou malované glazované vázy Anny Boudové-Suchardové, porcelán z Karlovarska nebo práce studentů z ateliéru profesora Celdy Kloučka na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Osobité vázy z pálené hlíny sochaře Františka Bílka vznikaly pro změnu pod vlivem symbolismu. Originální reakcí českého výtvarného umění na kubismus byla vedle architektury a nábytku progresivní keramika pražského uměleckého družstva Artěl.

Po roce 1918 preferovala mladá Československá republika art deco užívající bohaté dekory a barevnost. Umělecké řemeslo té doby charakterizují většinou malosériově vyráběné předměty exkluzivního charakteru nebo přímo autorské solitéry, mezi jejichž nejznámější tvůrce patří sochař Otto Gutfreund nebo Helena Johnová.

V éře funkcionalismu kladli designéři od konce 20. let důraz na účelnost a tvarovou čistotu výrobků bez zbytečného dekorování. Všeobecnou dostupnost tohoto zboží umožnila jeho sériová produkce. Mezi průmyslovými návrháři vynikl Ladislav Sutnar, známý mimo jiné jako autor užitkového porcelánu jednoduchých kulovitých tvarů.

Typickou ukázkou vkusu druhé poloviny padesátých let se stal vedle skla také porcelán prezentovaný na nejrůznějších mezinárodních výstavách té doby.

Část jídelního souboru
Ladislav Sutnar, 1928—32
porcelán