Barbora Kundračíková, historička umění
Kniha je úhelným kamenem lidské kultury. Jejím prostřednictvím uchopujeme nejen sebe sama, ale také svět, jehož jsme součástí. Má schopnost naplnit potenciál obou těchto sfér a nabídnout jej ke sdílení. V tomto smyslu představuje také to nejlepší, co v nás jako lidech je – navzdory všemu zlému, co tak často ze „správných“ důvodů působíme. HOLD je knihou knih, jazykem země, kterým hovoříme každý sám i všichni společně. Vypráví o zkušenosti se světem, který je na pokraji své existence, a přesto zůstává neskonale krásným. Je reflexí osobní povahy našeho vztahu k němu, zcela přirozeně jej ale ukotvuje v obecnějším rámci – a znovu se v něm zrcadlí. Spojení obou měřítek je dáno samotným pojetím v tomto hmotném, kompaktním a komplexním knižním provedení, které nelze vnímat jen vizuálně. I proto je jeho vyznění veskrze pozitivní. Ani vícehlas, reflektující „klimatickou úzkost, korporátní doublespeak, mezinárodní migraci, jadernou energii a kontraintuitivní krásu světa“, totiž nekončí jeho rozpadem, ale rekonstrukcí a novým narativem.
Projev Sally Ball je téměř analyticky přesný a uchvacuje svou jistotou. Obrazy, které evokuje, jsou však vrstevnaté podobně jako ty, s nimiž zachází Jan Vičar. Ostatně, linoryt je oprávněně „nejměkčí“ grafickou technikou umožňující citlivé zanášení jednotlivých vrstev, významových i barevných, novými odstíny. Výsledek pak jakoby nebyl z tohoto světa, respektive jakoby byl „oním“ světem – zlatavým, nachovým na okrajích. Je-li hlavním tématem projektu HOLD konec lidského věku tak, jak jej známe, představuje uplatnění těch nejtradičnějších ze známých technologií případný kontrapunkt: vždyť kniha, báseň i tisk jsou nástroje staré jako lidstvo samo. Právě ony ale poskytují vše potřebné, aby bylo možné správně pojmenovat to, „co bylo uděláno“ – „naming what you’ve done“, jak píše v jiné ze svých básní Ball. Takový je totiž první krok na cestě k nápravě.
HOLD (2018) je autorskou knihou vydanou v limitované edici třiceti pěti originálních kusů o rozměru 52 × 65 cm. Obsahuje sedmdesát kolorovaných linorytů s rytým textem. Vazba je ručně šitá, v plátně, kůži nebo pergamenu. Prezentujeme ji v původní formě samostatných listů – tak, jak byly vystaveny počínaje rokem 2015 ve Španělsku, Francii, Německu, Rakousku či Japonsku. Nacházejí se mj. ve sbírkách Památníku národních písemnictví v Praze nebo v Univerzitní knihovně v Iowě.
Básnířka Sally Ball (* 1968, Summit, New Jersey, USA) je autorkou knih Annus Mirabilis (2005), Wreck Me (2013) a Hold Sway (2019). Báseň Hold je součástí posledně jmenované. Ball působí jako profesorka angličtiny na Arizonské státní univerzitě. Výrazně se podílí také na činnosti místního nakladatelství Four Way Books. Publikuje mj. v The American Poetry Review, Boston Review, Harvard Review, Scoundrel Time a Tin House. Žije a působí v jihoamerickém Phoenixu.
Grafik Jan Vičar (* 1967, Svitavy, CZ) absolvoval studia na Akademii výtvarných umění v Praze. Získal řadu ocenění, například Prix de Gravure Mario Avati (2018), kterou uděluje francouzská Académie des Beaux Arts, Boudníkovu cenu (2020) nebo Premio Leonardo Sciascia (2022). Je zastoupen ve sbírkách řady veřejných i soukromých institucí, mj. Národní galerie v Praze a Nadace Petera a Irene Ludwigových. Žije a působí na Vysočině, respektive v Remeši.