Rubriky
Nezařazené

Restaurování a konzervování textilu ze sbírky UPM

Restaurování

Speciální obor restaurování textilu se v domácím prostředí rozvíjel od 50. let 20. století, restaurátoři pracovali na zakázkách samostatně pod záštitou Českého fondu výtvarných umělců (ČFVU) nebo byli organizováni v Ústředí uměleckých řemesel, které sdružovalo také dílny na restaurování tapiserií. Stranou nezůstaly státní instituce, které zakládaly své vlastní restaurátorské pracovny. Množství tapiserií ze sbírky muzea bylo ošetřeno v Restaurátorské gobelínové dílně Národní galerie, první z nich v roce 1953.

Většina muzejních tapiserií byla restaurována klasickou metodou dotkávání poškozených míst, ačkoliv vedení dílny prosazovalo využívání metody lepení a podlepování. Poslední restaurování tapiserie ze sbírky UPM, předcházející projektu financovaného z Fondů EHP a Norska, proběhlo v roce 1991 v soukromé dílně. V projektu „Historické tapiserie a textil ze sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze – konzervace a prezentace“ byly tapiserie ošetřeny za využití metody šité skeletáže. Poškozená místa jsou zajištěna technikou šití na podkladové plátno (skelet), tím je původní část snadno identifikovatelná od nově doplněné, zejména z rubové strany. Tato metoda je reverzibilní.

Práce probíhaly ve dvou domácích restaurátorských dílnách s mnohaletou tradicí, v Ateliérech tapiserií s.r.o. v Jindřichově HradciMoravské gobelínové manufaktuře spol. s r.o. ve Valašském Meziříčí. Využívání metody šití při opravách tapiserií prosazuje v Čechách Kateřina Cichrová z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích na základě průzkumu současných mezinárodních trendů.

Uměleckoprůmyslové museum zřídilo místa pro restaurátorky textilu na počátku 60. let. První závažnou činností bylo restaurování rokokových dámských šatů, které prováděla Blanka Klosová v roce 1961, náročná práce jí zabrala 105 hodin. Vedle restaurátorky textilu Klosové působila v muzeu Miluše Blažková, později Zdenka Kuželová. Současně muzeum využívalo možnost spolupráce s externími restaurátorkami textilu, kterým zadávalo časově náročnější práce. Tímto způsobem byla restaurována nejvzácnější středověká liturgická památka ve sbírce, tzv. Broumovská kasule, na které v letech 1971 a 1979 pracovala ve dvou etapách Blanka Klosová, po odchodu z muzea pracující prostřednictvím ČFVU (více informací k radikálnímu způsobu restaurování Broumovské kasule v časopisu Textil v muzeu 2011).

Externě byla do roku 1989 zadána řada prací na sbírkovém liturgickém textilu, světských oděvech a oděvních doplňcích, bytových textiliích, krajkách či vějířích. Také po roce 1989 muzeum spolupracovalo s externími restaurátorkami. V současné době muzeum usiluje o získávání dotací MK ČR z programu Integrovaného systému ochrany movitého kulturního dědictví (ISO). Díky prostředkům ISO byla v roce 2012 v dílně Vendulky Otavské konzervována kasule podle návrhu Josefa Šímy staršího.

Muzeum poskytuje materiál ze sbírek studentům restaurátorských oborů odborných škol, VOŠ textilních řemeselSPŠ grafické. Studenti pracují pod vedením restaurátorek muzea. Názor na způsob práce s historickým materiálem se od počátku oboru v 50. letech 20. století do současnosti proměňoval. Dříve nebylo výjimkou doplňovat chybějící materiál totožnou technikou nebo jinak zasahovat do autentické podoby památky. Pro projekt podpořený z Fondů EHP a Norska byla zvolena konzervační metoda šití k podpůrnému skeletu s co nejmenšími zásahy do zachované textilie. Práce prováděla Eva Achremenková, Radka Kalabisová, Barbora Korbelová, Vladimíra Lipská a Alena Prajzlerová. Dozor nad prováděním prací měla za UPM Jitka Kottová a Alena Samohýlová.

V době realizace projektu muzeum stavělo nový depozitář, dokončený v roce 2016. Jeho stavba významně přispěla ke zkvalitnění uložení historického textilu ve smyslu preventivní konzervace. Veškerý historický oděv je nyní uložen v rozměrných zásuvkách nebo krabicích ve vodorovné poloze a není zatěžován umístěním na ramínkách. V roce 2020 pracují v muzeu čtyři textilní restaurátorky, Markéta Bučková, Alena Samohýlová, Daniela Schalldach a Michaela Závadská, z toho dvě pouze na částečný úvazek.

Rubriky
Nezařazené

Hippolyt Soběslav Pinkas

7. října 1827 Praha – 30. prosince 1901 Praha

Soběslav Hippolyt Pinkas se narodil 7. října 1827 v Praze na Kampě jako nejstarší ze čtyř dětí advokáta a politika Adolfa Pinkase (1800–1865) a jeho manželky Karolíny, rozené von Schauroth (1804–1885). Po babičce z otcovy strany měl francouzské předky.

Po studiích na gymnáziu začal studovat na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze práva. V době studií si ke jménu Hippolyt přidal české Soběslav. Od roku 1849 studoval malířství na pražské malířské akademii v ateliéru Christiana Rubena, odkud po dvou letech na radu Josefa Mánesa odejel studovat na Akademii do Mnichova. Později odjel studovat do Francie. V Paříži se 13. října 1859 oženil s Francouzkou Adrienou Denoncinovou, s níž se na deset let usadil ve Vaux de Cernay, kde se jim narodily děti Ladislav (* 1863) a Georgina (* 1867)[3].

V roce 1865 se na čas vrátil do Čech, neboť zemřel jeho otec. Natrvalo se do Čech vrátil i s rodinou roku 1869. Na Vyšší dívčí škole přijal ve školním roce 1869–1870 místo profesora kreslení, kterým zůstal 25 let. Kolem roku 1885 si nechal postavit chalupu v Sázavě. V této chalupě se 19. června 1905 narodil jeho vnuk Jiří Voskovec.

Rubriky
Nezařazené

Vojtěch Masný

18. března 1874 Praha – 25. ledna 1954 Praha

Pocházel z poměrně zámožné průmyslnické rodiny, která během 19. století  vybudovala textilní továrnu v Lomnici nad Popelkou a angažovala se rovněž při vytvoření a správě první české banky – Živnostenské banky. Jeho životní dráha však podnikatelská spíše není.

Práva vystudoval na Karlově univerzitě a dále si prohluboval znalosti i na renomovaných francouzských školách Sorbonna a École des Chartes. Po soudní a bankovní praxi vstoupil do služeb Zemského výboru království Českého. V roce 1899 se oženil. Za ženu si vzal Zdenku Kodlovou.

Po vzniku Československé republiky dal veškeré své schopnosti do služeb československé diplomacie a sloužil jí až do jejího pádu. Během druhé světové války působil v dozorčí radě Živnobanky. Po 2. světové válce byl krátce vězněn, avšak zproštěn obvinění. Po komunistickém převratu byl hospodářsky decimován a v polovině 50. let zemřel. Rodinná hrobka s reliéfem Františka Rouse je na Olšanských hřbitovech.

Rubriky
Nezařazené

Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě

Z Institutu tvůrčí fotografie se během třiceti let pod Birgusovým vedením stala největší česká fotografická katedra s komplexním programem a inspirativními pedagogy, k jakým patří třeba Jindřich Štreit, Pavel Mára, Václav Podestát, Dita Pepe, Josef Moucha, Jiří Siostrzonek, Štěpánka Stein, Tomáš Pospěch nebo Rafał Milach. Studenty z celého světa sem láká výtečné renomé školy, která dnes poskytuje bakalářské, magisterské a doktorské studium a má i akreditace na habilitační řízení a řízení pro jmenování profesorem. Téměř polovina zájemců o studium pochází ze zahraničí, především z nedalekého Polska a Slovenska, ale také třeba z Japonska, Velké Británie anebo z Lucemburska.

To potvrzují četná významná zahraniční ocenění, která někteří z absolventů za svou tvorbu posbírali. Patří k nim například vítězství na World Press Photo, Leica Oskar Barnack Award, Hasselblad Masters, Grand Prix New York Photography Festival a v dalších prestižních soutěžích. Institut také často pořádá výstavy svých studentů na mezinárodních fotografických festivalech a ve významných muzeích a galeriích.

Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě

Rubriky
Nezařazené

Kamenice nad Lipou – Mříže, klíče, zámky

Expozice historických kovaných železných prací, která začíná v renesančním sále, je první specializovanou expozicí tohoto uměleckého řemesla u nás. Představuje ukázky středověkých, renesančních a barokních mříží a zábradlí a také soubory historických zámků, klíčů, klepadel a kování od doby románské až do 19. století. Interaktivní program umožňuje vyzkoušet si mechanismy zámků a klepadel nebo uvést do pohybu kovaného draka.

Rubriky
Nezařazené

Kamenice nad Lipou – Cesty designu

Největší expozice svého druhu v ČR zaznamenává příběh designu nábytku počínaje obdobím biedermeieru v 1. polovině 19. století až do konce 20. století. Poskytuje ucelený pohled na moderní historii nábytkové tvorby v českých zemích v kontextu světového vývoje, včetně individuálního autorského designu. Představuje nejvýznamnější tvůrce-designéry, jako jsou Alvar Aalto, Le Corbusier, Ray a Charles Eamesovi, Josef Gočár, Josef Hoffmann, Pavel Janák, Eva Jiřičná, Kaare Klint, Verner Panton, Josip Plečnik, Ludwig Mies van der Rohe, Ettore Sottsass, Bořek Šípek a mnozí další.

Rubriky
Nezařazené

Kamenice nad Lipou – pokojíčky pro panenky

Domečky a pokojíčky pro panenky patří k nejstarším a nejoblíbenějším druhům hraček vůbec. Nová expozice představuje soubor ze sbírky UPM v Praze z období od 2. poloviny 19. století do třicátých let století dvacátého. Repliky či zmenšené kopie interiérů byly vymezeny převážně třemi stěnami, vyrobenými z překližky, nebo skládacími stěnami z kartonu. Druh interiérového vybavení závisel na charakteru a účelu místnosti. Zcela odlišný typ mobiliáře najdeme v obchodě, salonu nebo kuchyni. V miniaturním provedení interiérů se odrážely i měnící se styly nábytku. Srovnat pokojíčky s předlohou ve skutečné velikosti umožňuje soubor nábytku z původního vybavení zámku, které patřilo poslednímu předválečnému majiteli, rodině Geymüllerů. Součástí expozice je herní prostor pro dětské návštěvníky a edukační program.

Rubriky
Nezařazené

Kamenice nad Lipou – Angličáci

Anglická firma Lesney začala vyrábět kovové miniaturní modely aut, strojů a různých hraček koncem čtyřicátých let. Značka Matchbox odkazuje na způsob balení modelů do krabiček od zápalek – není bez zajímavosti, že obaly byly inspirovány krabičkami Norvic, jež vyráběla československá firma SOLO Sušice. V českém prostředí si tyto modely získaly velkou popularitu (o níž svědčí název „angličáky“, který se pro ně vžil) díky nevídané preciznosti a dotaženosti provedení, funkčnosti, zářivé barevnosti a vysoké odolnosti. Expozice představuje přes patnáct set modelů od prvních hraček z přelomu čtyřicátých a padesátých let až po modely veteránů z nedávné doby. Součástí expozice je herní zóna.

Rubriky
Nezařazené

Kamenice nad Lipou – historie zámku

Pozdně klasicistní zámek ve středu města, se zbytky původního hradu. Původní hrad ze 13. století byl přestavován v polovině 16. století a znovu v letech 1580—1583, věž nad branou byla dostavěna v roce 1744. Počátkem 19. století dal zámek upravit děd básníka R. M. Rilkeho, F. Rilke. Zásadní klasicistní přestavbu dal provést v letech 1839—1842 Jakub Rudolf Geymüller. Geymüllerové byli posledními soukromými majiteli zámku. Od roku 1945 zde byla umístěna dětská ozdravovna. V roce 1998 byla její činnost ukončena a zámek přešel do správy UPM. Vzhledem k novému poslání zámku byla v letech 1999 až 2004 provedena celková rekonstrukce budovy zámku. Obnově  předcházelo zaměření stavby, podrobný restaurátorský průzkum a následný stavebně historický průzkum prováděný v letech 1998–1999, který objasnil vývojové fáze objektu. Pozornost byla věnována zejména nejstarší fázi výstavby – středověkému hradu pánů z Kamenice, zbytky zdiva byly odkryty i při opravách nádvoří. Cenným objevem je  rozlehlý renesanční sál ve východním křídle a velký gotický sál.

Rubriky
Nezařazené

Plejády skla – program pro 6 – 9. ročník základní školy, gymnázia, ZUŠ

učivo
sklo jako výtvarný materiál v historických proměnách 2. pol. 20. st.
pojem exponát, expozice, sklářské řemeslo, plejády
vlastnosti skla a jejich využití v tvůrčí činnosti
optické proměny pozorovaného díla   
technologie tvarování skla, foukání, lepení…
technologie povrchové úpravy skla, malba, broušení…
skupinová tvůrčí činnost

výstupy (žák)
uvažuje o sklu jako o výtvarném tvůrčím materiálu v historických proměnách 2. pol. 20. st.
rozeznává pojem exponát, expozice, sklářské řemeslo, plejády a uvažuje o nich v kontextech expozice
porovnává různé přístupy v technice tvarování skla
porovnává různé přístupy v technice povrchové úpravy skla
využívá v tvůrčí činnosti vlastnosti skla na základě vlastní zkušenosti se skleněnými předměty
pozoruje a pracuje s proměnlivou kvalitou světla
kombinuje spektrální barvy, vytváří nové barvy sčítáním spektrálních barev
realizuje průsvitné kompozice v aktivní zóně
prezentuje skupinovou tvůrčí činnost v reflektivním dialogu

vzdělávací obory RVP
člověk a společnost, člověk a jeho svět, výtvarná výchova

RVP očekávaný výstup ZŠ II. stupeň, obor: výtvarná výchova
interpretuje umělecká vizuálně obrazná vyjádření současnosti i minulosti; vychází při tom ze svých znalostí historických souvislostí i z osobních zkušeností a prožitků
užívá vizuálně obrazná vyjádření k zaznamenání vizuálních zkušeností, zkušeností získaných ostatními smysly a k zaznamenání podnětů z představ a fantazie

RVP očekávaný výstup ZUŠ II. stupeň, obor: výtvarný 
samostatně řeší výtvarné problémy, experimentuje, argumentuje, diskutuje, respektuje různá hlediska, umí se poučit, obhájí nebo změní vlastní postup, podílí se na utváření pravidel týmové spolupráce

RVP očekávaný výstup Gymnázia, obor: výtvarný 
při vlastní tvorbě uplatňuje osobní prožitky, zkušenosti a znalosti, rozpozná jejich vliv a individuální přínos pro tvorbu, interpretaci a přijetí vizuálně obrazných vyjádření

délka programu 90 / 120 minut
maximální kapacita 25 žáků
cena programu 900 Kč za edukační program (do 20 osob), 1200 Kč (nad 20 osob), pedagogický doprovod zdarma
cena vstupenky žáci do 15 let zdarma
místo výstavní sály v 6. NP
expozice Plejády skla 1946 – 2019
autorka programu a lektorka Mgr. Dana Havlová Rovenská, Dis.
rezervace programu: havlova@upm.cz  (nejpozději týden předem v pracovních dnech)



Rubriky
Nezařazené

Plejády skla – program pro 3 – 5. ročník základní školy, ZUŠ

učivo
pojmy: sklo, exponát, expozice, umělec, sklář, řemeslo
vlastnosti skla: transparentnost, lesk, křehkost, tvrdost
technologie tvarování skla, foukání
technologie povrchové úpravy skla, malba
sklo jako materiál a jeho složení
spektrální barvy a jejich sčítání
samostatná tvůrčí činnost se zástupným materiálem – barevné transparentní fólie

výstupy (žák)
orientuje se v pojmech sklo, exponát, expozice, umělec, sklář
pojmenovává vlastnosti skla na základě vlastní zkušenosti se skleněnými objekty
porovnává různé přístupy v technice tvarování skla
porovnává různé přístupy v technice povrchové úpravy skla
kombinuje spektrální barvy, vytváří nové barvy sčítáním spektrálních barev
realizuje průsvitnou kompozice z barevných fólií

vzdělávací oblasti, obory RVP
člověk a společnost, člověk a jeho svět, výtvarná výchova

RVP očekávaný výstup ZŠ I. stupeň, obor: výtvarná výchova
osobitost svého vnímání uplatňuje v přístupu k realitě, k tvorbě a interpretaci vizuálně obrazného vyjádření; pro vyjádření nových i neobvyklých pocitů a prožitků svobodně volí a kombinuje prostředky (včetně prostředků a postupů současného výtvarného umění

RVP očekávaný výstup Gymnázia, obor: výtvarný 
pojmenuje účinky vizuálně obrazných vyjádření na smyslové vnímání, vědomě s nimi pracuje při vlastní tvorbě za účelem rozšíření citlivosti svého smyslového vnímání

RVP očekávaný výstup ZUŠ I. stupeň, obor: výtvarný 
vnímá smyslové podněty a vědomě je převádí do vizuální formy prostřednictvím výtvarného jazyka, inspiruje se fantazií nebo realitou, komponuje tvarové, barevné a prostorové vztahy, proměňuje běžné v nezvyklé


délka programu 90 / 120 minut
maximální kapacita 25 žáků
cena programu 900 Kč za edukační program (do 20 osob), 1200 Kč (nad 20 osob), pedagogický doprovod zdarma
cena vstupenky žáci do 15 let zdarma
místo výstavní sály v 6. NP
expozice Plejády skla 1946 – 2019
autorka programu a lektorka Mgr. Dana Havlová Rovenská, Dis.
rezervace programu: havlova@upm.cz (nejpozději týden předem v pracovních dnech)



Rubriky
Nezařazené

Plejády skla – pro mateřské školy, předškolní třídy, 1. a 2. ročník základní školy, ZUŠ

učivo
pojmy: sklo, exponát, expozice, umělec, sklář, řemeslo
vlastnosti skla: transparentnost, lesk, křehkost, tvrdost
technologie tvarování skla, foukání
technologie povrchové úpravy skla, malba
spektrální barvy a jejich sčítání
samostatná tvůrčí činnost se zástupným materiálem – barevné transparentní fólie

výstupy (žák)
orientuje se v pojmech sklo, exponát, expozice, umělec, sklář
pojmenovává vlastnosti skla na základě vlastní zkušenosti se skleněnými objekty
pozoruje a pracuje s proměnlivou kvalitou světla
kombinuje spektrální barvy, vytváří nové barvy sčítáním spektrálních barev
realizuje průsvitnou kompozice z barevných fólií

vzdělávací obory RVP PV
Dítě a společnost, Dítě a svět

RVP PV očekávané výstupy, vzdělávací oblasti: dítě a společnost
vnímat umělecké a kulturní podněty, pozorně poslouchat, hodnotit svoje zážitky

RVP PV klíčové kompetence
kompetence k učení: soustředěně pozoruje, zkoumá, objevuje, uplatňuje získanou zkušenost v praktických situacích
kompetence k řešení problémů: řeší problémy na základě bezprostřední zkušenosti, využívá při tom dosavadní zkušenosti, fantazii a představivost

RVP očekávaný výstup ZŠ I. stupeň, obor: výtvarná výchova
rozpoznává a pojmenovává prvky vizuálně obrazného vyjádření (linie, tvary, objemy, barvy, objekty); porovnává je a třídí na základě odlišností vycházejících z jeho zkušeností, vjemů, zážitků a představ 

RVP očekávaný výstup ZUŠ I. stupeň, obor: výtvarný 
poznává a vědomě používá obrazotvorné prvky plošného i prostorového vyjádření (bod, linie, tvar, objem, plocha, prostor, světlo, barva, textura atd.), jejich vlastnosti a vztahy (shoda, podobnost, kontrast, opakování, rytmus, dynamika, struktura, pohyb, proměna v čase atd.) a jejich účinky dokáže porovnat a zhodnotit

délka programu 60 minut
maximální kapacita 25 žáků
cena programu  600 Kč za edukační program (do 20 osob), 900 Kč (nad 20 osob), pedagogický doprovod zdarma
cena vstupenky žáci a studenti do 15 let zdarma
místo výstavní sály v 6. NP
expozice Plejády skla 1946 – 2019
autorka programu a lektorka Mgr. Dana Havlová Rovenská, Dis.
rezervace programu: havlova@upm.cz (nejpozději týden předem v pracovních dnech)



Rubriky
Nezařazené

AKTIVNÍ ZÓNA VE VÝSTAVĚ PLEJÁDY SKLA

Rubriky
Nezařazené

DÍLNA BUDIŽ SKLO!

K výstavě Plejády skla 1946 – 2019

Rubriky
Nezařazené

Historie expozice textilního tisku Dvůr Králové nad Labem

Na počátku tohoto muzea byl již před více než sto lety Marius Stadler, kterého do Dvora Králové povolal Josef Sochor, jako vedoucího kreslírny ve své továrně. Byl nejen zručným kreslířem, nadšeným textilákem, ale doslova se zamiloval do Dvora Králové nad Labem a okolí. Díval se kolem sebe a viděl, jak rychle stará textilní technologie zaniká a přichází nová. Předsevzal si, že musí pro budoucí generace dochovat původní textilní technologie, proto začal sbírat vše, co souviselo s textilní výrobou. Již na konci první světové války se obrátil na pražské technické muzeum s návrhem vytvoření ucelené expozice. Nebyl však vyslyšen. Jeho záměr ukázat veřejnosti nashromážděné sbírky vyšel až v roce 1936 u příležitosti „Tekstilní a krajinské výstavy“, která se konala ve Dvoře Králové nad Labem. Díky vstřícnosti Textilního ústavu československého a města Dvora Králové nad Labem instaloval své sbírky, aby ukázal vývoj textilní výroby na Královédvorsku. Rok 1936 je proto považován za vznik Textilního muzea. Po skončení výstavy byly sbírky umístěny do bývalé Mayerovy továrny, tehdy již městské tržnice. Dne 25. září 1937 byla expozice zpřístupněna veřejnosti. Obsahovala také textilní sbírky městského muzea.

V roce 1942 se Stadler musel vrátit zpět do Alsaska a muzejní sbírky byly úředně uzavřeny. Po válce se vrátil, když se o jeho setrvání v ČSR pro jeho zásluhy a oblíbenost zasadili občané města, a neúnavně pokračoval v hledání větších a důstojnějších prostor pro sbírky a také pokračoval ve sběru exponátů. V dubnu 1948 se podařilo Stadlerovi pro sbírky získat druhé poschodí Mayerovy továrny, na konci roku 1949 věnoval svoji soukromou sbírku městu Dvůr Králové nad Labem. Tuto pak s  pomocí brigádníků nainstaloval a 15. května 1950 opět zpřístupnil veřejnosti.

Neúnavně pokračoval ve svých jednáních na záchranu a udržení sbírky, v roce 1952 spolu s ředitelem Uměleckoprůmyslového musea Emanuelem Pochem zorganizoval jednání na ministerské úrovni a k 1. lednu 1953 byly sbírky převzaty do správy ministerstva školství, věd a umění. Staly se pobočkou UPM s oficiálním názvem Textilní muzeum. V roce 1959 se konala velmi zdařilá výstava „200 let textilního tisku“ právě v prostorách  městské tržnice (Mayerovy továrny). Sbírky a hlavně funkční model textilní tiskárny se staly nejvíce obdivovanými exponáty a vyvolaly zasloužený zájem veřejnosti. Ve stejném roce bylo UPM v důsledku politického vývoje připojeno pod Národní galerii v Praze, a tím byly opět sbírky ponechány vlastnímu osudu. Následně muselo muzeum uvolnit místo novému podniku Strojtex. Sbírkové předměty byly uloženy do beden, rozvezeny po mnoha místech ve městě. Většina jich byla uskladněna ve Střední průmyslové škole textilní (dnes Stření škola informatiky a služeb). K 1. lednu 1963 se stala sbírka Textilního muzea majetkem národního podniku TIBA, Dvůr Králové nad Labem, největšího výrobce potiskovaných textilií v poválečném Československu. Dne 9. května 1965 byla část zpřístupněna veřejnosti v Neumannově vile ve Východočeské zoologické zahradě (dnes Safari Park Dvůr Králové), kde byla také expozice městského muzea. Ředitelem Textilního muzea se stal František Jákl.

Na konci roku 1969 se sbírky opět stěhovaly do beden. Hlavním důvodem byly stavební úpravy vily. Nakonec se do této budovy již nikdy nevrátily, vedení rozrůstající se zoologické zahrady zabralo celou budovu. Bedny se sbírkami byly opět na několika místech ve městě, ale v objektech patřících národnímu podniku TIBA. Pokud si uvědomíme, kolik roků byly sbírky v bednách a kde byly uskladněny, je opravdu s podivem, v jakém rozsahu se zachovaly.

Rozhodování „kam s nimi“ bylo na tehdejším vedení národního podniku TIBA. Byl dokonce vytvořen architektonický návrh na nový objekt u podnikového ředitelství ve Dvoře Králové nad Labem. Také se uvažovalo o umístění sbírek v zámku v Zábřehu na Moravě, v Technickém muzeu v Brně, v závodě TIBY v Kocbeřích i v objektech v Kuksu.

Prostory se podařilo najít až na konci 70. let minulého století, a to v České Skalici, kde TIBA vlastnila část areálu bývalého kláštera Voršilek v Malé Skalici. Část sbírek byla do areálu převezena v druhé polovině roku 1977, zbytek pak v první polovině let osmdesátých. Dne 1. ledna 1980 bylo Textilní muzeum spojeno v jednu instituci s Muzeem Boženy Němcové, které provozovalo město Česká Skalice.

V roce 1980 byly zahájeny stavební úpravy a v roce 1986 se začínalo s vytvářením expozice. Požár 28. prosince 1986 tyto činnosti narušil. V září 1987 byla zpřístupněna na několik dní část hotové expozice veřejnosti. Práce však mimo požáru zkomplikovala dřevomorka. Druhou část expozice se podařilo dokončit na jaře 1989.

Za rok byl dokončen zbytek a 20. května 1990 došlo konečně ke slavnostnímu zpřístupnění sbírek. Patnáct let muzeum fungovalo v majetku akciové společnosti TIBA ve Dvoře Králové nad Labem. Tak jako většina textilního průmyslu, i tento podnik začal mít vážné existenční problémy. Činnost muzea byla omezena a v listopadu 2005 byl objekt patřící TIBĚ i jeho vybavení prodány městu Česká Skalice. Muzejníkům v čele s ředitelem Vlastimilem Havlíkem se podařilo 29. listopadu 2006 dosáhnout zapsání sbírky muzea do centrální evidence sbírek a zabránit tak jejímu rozprodání či uchvácení.

Po konkursu na TIBU v únoru 2007 došlo po řadě jednání k prodeji sbírky konkurzním správcem Ministerstvu kultury, konkrétně do gesce Uměleckoprůmyslového musea v Praze, za symbolickou jednu korunu. Od 1. ledna 2008 se tak již UPM podruhé stalo správcem sbírky a provozovatelem Textilního muzea, které přejmenovalo na Muzeum textilu. UPM převzalo sbírky a expozici s dlouhodobým záměrem na vznik textilního muzea nejlépe v nevyužívaném objektu některé textilní továrny. Expozici a depozitáře včetně specializované knihovny provozovalo v nájmu a ve smlouvě s Muzeem Boženy Němcové v zastoupení města Česká Skalice. Vzhledem k rychlému stárnutí celé expozice a špatnému stavu exponátů, iniciovalo muzeum možnost žádosti o grantovou podporu na nový projekt, ale nebylo dosaženo dohody.

Na podzim roku 2016 se tak koexistence Muzea textilu a Muzea Boženy Němcové stala v objektu bývalého kláštera v České Skalici nereálnou a bylo nutné situaci řešit. Situace v České Skalici otevřela možnost využít sbírky Muzea textilu v místě jejich původního formování, ve Dvoře Králové nad Labem. Toto řešení zároveň umožnilo uchování stěžejních exponátů Muzea textilu v Královéhradeckém kraji jako v zásadní oblasti textilního průmyslu v našich zemích.

Počtvrté v historii muzea se velká část sbírky ukládala do beden. Tentokrát byly převezeny do odpovídajícího prostředí zcela nového depozitáře Uměleckoprůmyslového musea v Praze ve Stodůlkách, budovaného v letech 2014 – 2016. Menší část pak byla v květnu 2019 převezena do Dvora Králové nad Labem.

Po řadě jednání schválilo zastupitelstvo města Dvora Králové nad Labem v roce 2016 přemístění expozice textilního tisku z České Skalice. S pochopením školy, kraje, města a UPM se našlo umístění v bývalých dílnách střední textilní školy. Část Textilního muzea se tak vrátila zpět do místa svého vzniku jako stálá Expozice textilního tisku, kterou spravuje Městské muzeum ve Dvoře Králové nad Labem.

Téměř po třech letech se tak podařilo dokončit dlouhodobý projekt, který zaštítila Alexandra Jiřičková, místostarostka města Dvůr Králové nad Labem, a také Josef Jiránek, který svůj život zasvětil textilnímu průmyslu. Vznik expozice podpořil ředitel SŠIS Petr Vojtěch a také Královéhradecký kraj, který je zřizovatelem školy a úpravu prostor pro expozici financoval. Exponáty zapůjčilo Uměleckoprůmyslové museum Praha (UPM) a Josef Jiránek.

Rubriky
Nezařazené

Dům U Černé Matky Boží – historie

Dům U Černé Matky Boží – první pražskou kubistickou stavbu z roku 1912 – navrhl tehdy jednatřicetiletý Josef Gočár pro stavitele Josefa Herbsta jako obchodní dům. Charakteristické kubistické tvarosloví rozvinul architekt zejména na vstupním portálu, střešních vikýřích, kovaných mřížích vstupu a schodišťovém zábradlí, působivá byla i iluzivní výmalba s geometrickým vzorem. Gočár navrhl také interiér kavárny, vestavěný nábytek a barový pult z tmavě mořeného dubového dřeva. Plastika Černé Matky Boží ze 17. století, která dala stavbě jméno, byla přenesena z původní zástavby a zakomponována do severovýchodního nároží. Od roku 2010 je dům v seznamu národních kulturních památek.

Budova sloužila jako obchodní dům pouze do roku 1922. Po devastaci interiérů při postupných úpravách na kanceláře došlo v letech 1993–1994 ke kompletní rekonstrukci domu podle projektu Karla Pragera. Kavárna v prvním patře byla otevřena v roce 2002.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze má v nájmu čtyři podlaží nad zmíněnou kavárnou. Ve dvou patrech (2. a 3.) je umístěna stálá expozice Český kubismus, v dalším patře se od května 2016 budou pravidelně konat související krátkodobé výstavy. Poslední patro je určeno především pro edukační programy pro školy i veřejnost (např. výtvarné dílny).

Rubriky
Nezařazené

Bohumil Kubišta

(1884–1918)

Malíř a teoretik umění. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze. V letech 1909 až 1910 pobýval v Paříži a společně Emilem Fillou a Antonínem Procházkou se stal prvním protagonistou kubismu v Československu. Z počátku jeho dílo výrazně ovlivnil expresionismus a dílo Edvarda Muncha a poté, co se v Paříži seznámil s dílem Pabla Picassa, řešil otázky kubistického formalismu, který však osobitým způsobem propojil se symbolistním uměním. Byl členem skupiny Osma a německé umělecké skupiny Die Brücke. Oproti většině kubistických malířů měl pro něj zásadnější význam duchovní rozměr a obsahová stránka umění a důsledněji přistupoval k barevné skladbě.

Rubriky
Nezařazené

Otto Gutfreund

(1889–1927)


Sochař. Studoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze a v roce 1909 nastoupil ke studiu do ateliéru E. A. Bourdella na Akademii Grande Chaumière. Byl spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců a výraznou osobností českého kubismu. Vytvořil ikonické kubistické dílo Úzkost a další plastiky, které jsou charakteristické nejen lomeným tvaroslovím, ale i výraznou dynamikou a expresivitou. Jeho plastiky se uplatnily i v architektuře, například na Hlávkově mostě v Praze, či na průčelí Legiobanky (pískovcový vlys Návrat legionářů). V roce 1914 odjel do Paříže, kde se setkal s Picassem, Grisem a Apollinairem. V témže roce nastoupil do cizinecké legie, do Prahy se vrátil až v roce 1920.

Rubriky
Nezařazené

Josef Čapek

(1887–1945)


Malíř, spisovatel, grafik, knižní ilustrátor, autor slova „robot“, které použil jeho bratr Karel ve své hře R.U.R. Josef Čapek studoval na Uměleckoprůmyslové škole v Praze malířství a kresbu. V letech 1910 až 1911 pobýval společně s bratrem v Paříži. Byl spoluzakladatelem Skupiny výtvarných umělců a redaktorem časopisu Umělecký měsíčník. Později se stal členem Spolku výtvarných umělců Mánes a v roce 1918 spoluzaložil skupinu Tvrdošíjní. Namaloval řadu kubistických děl a kubismem ovlivněných přebalů knih a grafik.

Rubriky
Nezařazené

Emil Filla

(1882–1953)


Malíř, sochař, redaktor a teoretik umění. Studoval Akademii výtvarných umění, kterou po třech letech studia opustil kvůli tamnímu příliš konvenčnímu přístupu k umění. Stal se spoluzakladatelem spolku Osma, byl členem Spolku Mánes a pracoval jako redaktor časopisu Volné směry. Roku 1914 podnikl cestu do Paříže a společně s Otto Gutfreundem, Bohumilem Kubištou a Antonínem Procházkou se stal prvním protagonistou kubismu v Čechách.

Rubriky
Nezařazené

Český kubismus

Český kubismu se vyvíjel zcela jedinečným způsobem ve velice krátkém období let 1911 až 1914. Míra, s jakou v Čechách ovlivnil užité umění a architekturu, nemá v Evropě obdoby. V době před první světovou válkou byla Praha významným centrem avantgardy a čeští umělci ovlivněni zejména francouzskou tvorbou prosazovali nový styl univerzálně označovaný jako „nové umění“.

V roce 1911 byla ustavena Skupina výtvarných umělců, jejímž hlavním protagonistou se stal malíř Emil Filla. Základ skupiny dále tvořili sochař Otto Gutfreund, spisovatel a malíř Josef Čapek, malíři Vincenc Beneš či Antonín Procházka, architekti a designéři Pavel Janák, Josef Gočár, Vlastislav Hofman, Josef Chochol, teoretik Václav Vilém Štech a řada dalších. Jejich první společná výstava v Obecním domě v roce 1912 však vzbudila ostrou kritiku. Druhá výstava Skupiny na podzim téhož roku se stala vrcholem jejich společné aktivity. Díla českých autorů byla prezentována spolu s ukázkami současné francouzské a německé malby ve velmi působivé architektonické instalaci Josefa Gočára. Na další pražské výstavě, kterou Skupina uspořádala, byly představeny inspirační zdroje kubistů – vedle zahraničního umění i umění lidové, exotické a vybraná díla z umění 15.–17. století. Čeští kubisté opakovaně vystavovali v zahraničí, nejvýznamnější byla účast na výstavě Svazu německého díla Werkbund v Kolíně nad Rýnem, kde byl instalován interiér z produkce Pražských uměleckých dílen s nábytkem Josefa Gočára a doplňky Františka Kysely.

Kubistická nábytková tvorba byla svými autory považována za „vážné umění podstatného obsahu“, jak uvádělo programové prohlášení Pražských uměleckých dílen, podniku, který založili architekti Pavel Janák a Josef Gočár. Kubistický nábytek si zpočátku „objednávali“ sami jeho tvůrci nebo jejich přátelé z uměleckých a intelektuálních kruhů, možnost komplexního řešení architektury včetně interiéru se naskytla jen výjimečně. Kubistické tvarosloví se rozvinulo i v relativně snadno zpracovatelné keramice a předmětech z kovů. Méně možností pro lomené formy skýtalo sklo. Po vzoru Wiener Werkstätte byl z popudu Václava Viléma Štecha založen již v roce 1908 ateliér pro výtvarnou práci Artěl, který si dal za cíl „kultivovat uměleckořemeslnou práci a vkus v každodenním životě“. Keramika a sklo navržené Artělem se staly významným prodejním artiklem. Kubistická textilní produkce byla jen okrajová a dodnes je známa jen z několika reprodukcí.

V evropském kontextu má zcela jedinečné postavení česká kubistická architektura. Nikde jinde nedosáhla takového rozmachu jako právě u nás. Kubistické tvarosloví si architektura osvojila ještě před válkou i mimo Skupinu, a to v poměrně radikální podobě, což dokládá například návrh Bedřicha Feuersteina na památník F. L. Riegra nebo některé soutěžní návrh pomníku Jana Zižky na Vítkově. Většina nejodvážnějších návrhů však zůstala pouze na papíře. Nejvíce kubistických návrhů realizoval Pavel Janák, téměř výhradně to však byly privátní obytné domy mimo Prahu. První pražskou kubistickou stavbu – obchodní dům U Černé Matky Boží – navrhl Josef Gočár v pouhých jednatřiceti letech. Odvážné kubistické úpravy prosadil architekt Vlastislav Hofman při úpravě staveb Ďáblického hřbitova.

Názorová diferenciace protagonistů českého kubismu se postupně prohlubovala a rozpad Skupiny se urychlil nástupem první světové války v roce 1914. Třebaže kubistické období trvalo velmi krátce, ovlivnilo české umění na dlouhou dobu. Ortodoxní kubistické formy se proměnily v osobitou syntézu kubismu a expresionismu – kuboexpresionismus, který nalezl největší uplatnění v grafickém designu, plakátové a knižní tvorbě. V architektuře a designu se rozvinulo obloučkové tvarosloví, označované jako rondokubismus, jež bylo charakteristické pro poválečný dekorativismus. Ten určil podobu národního stylu – ideologicky podporovaného oficiálního proudu dekorativního umění a architektury, deklarujícího uměleckou svébytnost nově vzniklého Československa.

Rubriky
Nezařazené

Vlastislav Hofman

(1884–1964)

“NENÍ OVŠEM DOSUD ODPOVĚDI NA OTÁZKU JAKOU PODOBU MAJÍ MÍTI MODERNÍ FORMY; ZATÍM SPÍŠE TUŠÍME JEJICH RÁZ A SPECIFICKOU CHUŤ, JEŠTĚ ZTAJENOU V HLOUBI MODERNÍHO ŽIVOTA.”


Architekt, designér, malíř, grafik, scénograf, teoretik. Studoval na pražské technice architekturu. Byl členem Spolku výtvarných umělců Mánes, v letech 1911–1912 členem Skupiny výtvarných umělců a jedním z hlavních členů družstva Artěl. Je autorem výrazných kubistických nábytkových souborů, architektonických kubistických realizací (např. hřbitov v Ďáblicích) a urbanistických projektů (přestavba citadely Vyšehrad či náměstí pod Emauzským klášterem v Praze – nerealizováno). Navrhoval také doplňky z keramiky, věnoval se grafické a knižní tvorbě i scénografii. Jeho dílo je charakteristické experimentováním a nezaměnitelnou osobitostí.

Rubriky
Nezařazené

Josef Chochol

(1880–1956)


Architekt a designér. Vystudoval architekturu na ČVUT a na Akademii výtvarných umění ve Vídni u profesora Otto Wagnera. Byl významným představitelem kubismu v Čechách, členem Spolku výtvarných umělců Mánes a Skupiny výtvarných umělců. Je autorem kubistických staveb v Neklanově ulici v Praze, Kovařovicovy vily a trojdomu na Rašínově nábřeží. Navrhoval také kubistický nábytek. V Chocholově díle byl kubismus jen krátkou epizodou, po roce 1914 se přiklonil k internacionálnímu konstruktivistickému proudu.

Rubriky
Nezařazené

Josef Gočár

(1880–1954)

Architekt, designér a vysokoškolský pedagog. Vystudoval Uměleckoprůmyslovou školu v Praze jako žák Jana Kotěry, se kterým v raném období i spolupracoval. Společně s Pavlem Janákem, Josefem Chocholem a Odolenem Grégrem založil v roce 1912 Pražské umělecké dílny. Je autorem první pražské kubistické stavby – obchodního domu U Černé Matky Boží – a řady dalších realizací (např. lázeňského domu v Bohdanči či Legiobanky v Praze v ulici Na Poříčí).

Rubriky
Nezařazené

Pavel Janák

(1882–1956)

“NEJKRÁSNĚJŠÍM PŘÍPADEM JEST KRYSTALIZACE: ZDE MÍSÍCÍ SE SÍLA (KRYSTALIZAČNÍ SÍLA) JEST TAK NEPOMĚRNĚ PROTI TÍŽI, ŽE – LZE TÉMĚŘ ŘÍCI – TÍŽE HMOTY NEMÁ NA KRYSTALIZACI VŮBEC VLIVU.”


Architekt, designér a teoretik umění. Studoval architekturu na pražské technice a na Akademii výtvarných umění ve Vídni u profesora Otto Wagnera. V letech 1908 až 1909 pracoval v ateliéru Jan Kotěry. Stál u zrodu družstva Artěl, Skupiny výtvarných umělců, Pražských uměleckých dílem a Svazu českého díla. Je autorem hlavních ideových textů kubismu. Věnoval se kubistické architektuře, keramice, realizoval kubistické interiéry. V nábytkové tvorbě ověřoval možnosti proměny formy až na hranu konstrukčních, řemeslných a funkčních možností.