JOSEF KOUDELKA RUINY

kurátor: Tomáš Pospěch
architektonický design: Jan Roháč
grafický design: Aleš Najbrt

Výstava ve čtyřech sálech hlavní budovy UPM a k ní vydaný katalog představí poslední dokončený projekt Josefa Koudelky. Dosud byl v ucelené podobě představen v Bibliotheque Nationale v Paříži v roce 2020 a následně v Museo dell´Ara Pacis v Římě.

Fotografie nejnovějšího souboru Josefa Koudelky vznikaly dlouho, jak je ostatně pro autora typické. Pořídil je mezi léty 1991 až 2017 na více než dvou stovkách archeologických míst ve Středozemí, včetně Albánie, Alžírska, Bulharska, Egypta, Francie, Chorvatska, Itálie, Izraele, Jordánska, Kypru, Libanonu, Libye, Maroka, Portugalska, Řecka, Slovinska, Sýrie, Španělska, Tuniska a Turecka. Než získaly definitivní podobu ve výstavě v roce 2020 v Paříži a v knize Ruins (francouzsky Studio EXB, 2020; anglicky Thames & Hudson, 2020), byly představeny na výstavě Vestiges (Marseille, 2013) a také v několika ukázkách na rozsáhlé retrospektivě Návraty uspořádané v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze (UPM) v roce 2017. A podobně jako u této retrospektivy se i fotografie z projektu Ruiny staly součástí velkorysého daru, který autor v uplynulých letech UPM věnoval už na dva a půl tisíce fotografií ze svého celoživotního díla. Josef Koudelka předal muzeu jak ucelený soubor 171 nerámovaných fotografií formátu 50 × 60 cm, které zachycují projekt v celé šíři, tak také tisky 40 velkých obrazů formátu 123 × 260 cm doplněných o 80 menších fotografií 40 × 120 cm, jak byly vytvořeny pro první shrnující výstavu v Bibliothèque Nationale v Paříži.

Projekt koncipovaný autorem ve spolupráci s francouzským editorem a grafickým designérem Xavierem Barralem byl dlouho dopředu připravován pro výstavní prostory Bibliothèque Nationale v Paříži na duben 2020. Fotografie pro tyto účely, které jsou představeny také v UPM, vytiskl v pařížském Pictorial Services Christophe Batifoulier, se nímž Josef Koudelka spolupracuje už více než dvě desetiletí. Kvůli celosvětové pandemii bylo otevření výstavy odloženo, a když se výstavu konečně podařilo po půlroční přestávce zahájit, musely být galerie opět uzavřeny. Šťastnější uvedení měla až repríza výstavy v Římě, v Ara Pacis Museum v roce 2021.

K výstavě vychází dvojjazyčná, česko-anglická publikace, s texty historika umění Tomáše Pospěcha a francouzského archeologa Alana Schnappa, graficky upravená studiem Najbrt.

Kniha zahrnuje 40 obrazů, které vybral Josef Koudelka ze série 171 fotografií, shrnujících jeho projekt Ruiny. Jedná se o úzký výběr, totožný s velkými panoramaty zastoupenými na výstavě. Jejich řazení je spíše formální, nikoli podle účelu staveb či zemí, kde byly pořízeny, ale na základě vztahů mezi fotografiemi. Výběr fotografií doprovází citáty cestovatelů, historiků a spisovatelů, kteří o těchto stavbách v minulosti psali. V nich zaznívají hlasy předchozích generací.

Lidskou činností poznamenaná krajina se prolíná celým dílem Josefa Koudelky. Někdy jako hlavní téma, jindy jako spodní proud prochází většinou jeho souborů, ať už jsou to rané práce i soubory Cikáni a Exily, aby zcela dominovala v panoramatických fotografiích vytvářených po roce 1986. V mnohých z nich Josef Koudelka sledoval výraznou civilizační změnu, jak těžký průmysl, který dominoval evropské kultuře nejméně jeden a půl století, zaniká nebo odchází do zemí třetího světa. V těchto krajinách se lidé objevují jen sporadicky. Sledována je především jejich interakce s krajinou, jak ji člověk výrazně přetváří industriální činností nebo svými konflikty. Jsou to krajiny antropocénu.

Četné odkazy na řecko-římskou kulturu se u Josefa Koudelky začínají objevovat už v souborech Theatro del Tempo (2003), Camarque (2006), Piemonte (2009) nebo Wall (2013). Autor v minulosti zachytil i ruiny, které neformuje čas, ale lidská činnost, ať už v důsledku válečných konfliktů v Bejrútu a v bosenském Vukovaru nebo v české vesnici Libkovice, která musela ustoupit těžbě uhlí. Ruiny vytvořil také jako pomyslný epilog k předchozím projektům, kdy fotografoval lomy pro těžbu vápence a mramoru. Některé vznikly pro stavbu dnes obdivovaných antických památek, aby byly jejich trosky v dalších staletích mnohdy využívány jako zdroj kamene pro další stavby nebo pro výrobu vápna. Ruiny tedy završují dlouhodobý zájem Josefa Koudelky o vztah kamene a člověka ve všech variacích od těžby, výstavby, přes destrukci časem a další lidskou činností až po recyklaci anebo pietní rekonstrukci.

Je dobré si připomínat, že památky a archeologická naleziště nejsou jen atraktivní místa globálního turismu, které přispívají k věhlasu i rozpočtu jednotlivých zemí. Tyto zbytky monumentálních staveb jsou také ztělesněním mocenských ambicí lidí, kteří zde byli před námi. Často vznikaly těžkou prací otroků a jako výsledek obchodů a válek. Při pohledu na Koudelkovy fotografie můžeme sledovat autorovu interpetaci, obdivovat úchvatné památky antiky, unášet se malebností místa, dojímat se řemeslným umem našich předků, ale můžeme si také uvědomit, že co jsou dnes antické památky Středomoří, čeká dříve nebo později i naši civilizaci.