UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉ MUSEUM V PRAZE – HISTORICKÁ BUDOVA

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1 (vstup zahradou z ulice Široká 1)

pokladna: +420 277 000 424, +420 775 936 650 (podává informace pouze o návštěvnickém provozu)
podatelna: +420 277 000 436, +420778 543 901 (po-pá 8 – 15 h)

Otevírací doba
úterý 10 – 20 h
středa až neděle 10–18 h
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 350 Kč | snížené 180 Kč
(vstupenka platí do celé budovy a do Galerie Josefa Sudka)

Muzeum spravuje sbírky skla, porcelánu a keramiky, užité grafiky a fotografie, textilu, módy a designu, nábytku, hodin, dále sbírku drahých i obecných kovů, vzácných materiálů, šperků, hraček a množství písemné i obrazové dokumentace. V současné době má muzeum půl milionu sbírkových předmětů od antiky až po současnost, umístěných v centrálním depozitáři (2014 – 2016), historická budova prošla rekonstrukcí a modernizací v letech 2014 – 2017).

Prohlídka budovy

Budovu muzea projektoval architekt Josef Schulz (1840–1917) Jako reprezentativní architekturu na místě, považovaném dnes spolu s ostatní zástavbou přilehlého Palachova náměstí za jeden z nejzdařilejších urbanistických celků Prahy 19. století. Muzeum má podélnou dispozici s akcentovaným středovým rizalitem. Jde o poměrně jednoduché prostorové řešení, omezené z jedné strany širokou ulicí a z druhé strany židovským hřbitovem, které oživuje severní romantizující schodišťová věž a malebná zahrada v protilehlém rohu směrem do Palachova náměstí.

Výstavba muzea v letech 1897–1901 spadá do závěrečného období historismů, pro které byl příznačný slohový synkretismus. V jeho duchu převažuje v řešení průčelí a bočních fasád tvarosloví odvozené ze severoitalské renesance s vysokými půlkruhovými okny, zatímco vstupní portál je chráněn honosným barokizujícím balkonem prvního patra, podklenutým volutovými konzolami.

Ve cviklech zvýšeného přízemí hlavního průčelí je bohatá plastická figurální výzdoba, symbolicky připomínající poslání muzea: vlevo jsou reliéfy uměleckých řemesel od sochaře Antonína Poppa (tkalcovství, košíkářství, vyšívačství a krajkářství, zlatnictví a klenotnictví, platnéřství, zámečnictví, zvonařství a cínařství), vpravo reliéfy z dílny Bohuslava Schnircha (brusičství, řezbářství, tisk, výroba a výzdoba knih, kamenictví, sklářství, hrnčířství a výroba porcelánu). Schnirch je rovněž autorem plastických heraldických znaků českých měst, která se proslavila svou uměleckořemeslnou výrobou. Erby jsou umístěny mezi okny prvního patra. Budovu výškově uzavírá střecha se strmými jehlanci střední a obou postranních částí, typově vycházející z francouzské renesance.

Vstupní vestibul a reprezentativní schodiště projektoval architekt Josef Schulz v neorenesančním italizujícím stylu. Charakterizují jej vysoké toskánské sloupy zdůrazňující tektoniku, mramorové obklady, intarzované dveře, bohaté štukatury i malované dekorace a cyklus monumentálních nástěnných maleb s náměty uměleckých řemesel od Ferdinanda Herčíka při vstupu do druhého patra. Prostorné schodiště, vedoucí návštěvníka do sálů stálé expozice v prvním patře, je sklenuto valenou klenbou se vsazeným kazetovým stropem, v jehož výzdobě nacházíme celý arzenál dobových dekorativních motivů.

Dominantou schodiště, jež se pohledově uplatňuje jak při vstupu do muzea, tak při pohledu z prvního patra, jsou dvě velké barevné vitraje s dedikačními nápisy a datacemi. Vitraj vlevo představuje umělecký průmysl s ústřední alegorickou postavou dámy v historizujícím kostýmu a s nautilskou číší v ruce. Po stranách jsou rozmístěny drobnější postavy žen v antikizujících oděvech, mezi nimiž podle atributů poznáváme vlevo alegorii sklářského průmyslu se sklářskou píšťalou a skleněnou číší a naproti alegorii rytectví s rytinou známého autoportrétu Albrechta Dürera a umělcovým monogramem. Na vedlejší vitraji je uprostřed alegorie malířství držící v rukou paletu a štětec, vlevo od ní je alegorie sochařství s drobnou plastikou atleta a naproti stojí alegorie architektury s kružidlem a nákresem půdorysu základního antického chrámu typu „in antis“. Obě vitraje dohromady nám tedy symbolicky sdělují, co najdeme ve sbírkách: umění i umělecký průmysl, tak jak je obsaženo v názvu samotného muzea.

Naproti vitrajím je do schodišťové zdi vsazena kovaná mříž zhotovená podle návrhu Josefa Schulze, která otevírá přístup do stálé expozice.

Po rekonstrukci obnovila svoji činnost také knihovna Uměleckoprůmyslového musea v Praze, která je největší českou veřejnou odbornou knihovnou specializovanou na volné a užité umění, architekturu a design. Fondy knihovny jsou budovány od roku 1887, kdy se knihovna poprvé otevřela veřejnosti. Ve studovně byl zachován původní mobiliář Josefa Schulze a také barokní knihovní skříně z piaristického kláštera v Benešově, instalované při stavbě muzea v letech 1897 až 1900.

V nové vstupní hale v parteru muzea s bezbariérovým přístupem přes zahradu ze Široké ulice se nachází muzejní obchod firmy Modernista. Nabízí velký výběr odborných knih a časopisů o designu, užitém umění, repliky originálů předmětů zastoupených ve sbírkách UPM, soudobý český design, originální autorskou módu a doplňky a drobné upomínkové předměty.

V přízemí UPM je také restaurace se zahrádkou.

Pro programy muzejní edukace je nyní k dispozici přednáškový sál a výtvarný ateliér.

Více o historii hlavní budovy»