VÁZA. SYMBOL KULTURY A ŽIVOTA /
VASE. A SYMBOL OF CULTURE AND LIFE
1
Antické nádoby /
Ancient vessels
Amfory, kratéry, hydrie, peliké, pyxidy, lékythy, oinochoé a další patří k základním typům řeckých keramických nádob. Sloužily ke skladování a stolování i votivním a pohřebním účelům. Jejich funkce ale nemusela být vždy pevně daná. Antická keramika sehrála klíčovou roli v rozvoji řeckého malířství, které na vázách uplatnilo řadu výzdobných stylů a učinilo z nich obdivované umělecké artefakty.
Amphoras, kraters, hydriai, pelikai, pyxides, lekythoi, oinochoai and other forms are among the fundamental types of ancient Greek ceramic vessels. They were used for storage and dining, as well as for votive and funerary purposes; however, their functions were not always firmly defined. Ancient pottery also played a key role in the development of ancient Greek painting, as artists applied numerous decorative styles to vases, transforming them into highly admired artefacts.
Kratér, 3. čtvrtina 4. stol. př. n. l.
Apulie, Itálie
červenofigurová keramika, v. 30,5 cm
inv. č. 30 227
Krater, 3rd quarter of 4th century BC
Apulia, Italy
Red-figure terracotta, h. 30.5 cm
inv. no. 30 227
2
Piranesi a antika /
Piranesi and Antiquity
Patrně nejznámější italský rytec 18. století Giovanni Battista Piranesi velmi důkladně studoval antické památky, jak ukazují i jeho série leptů věnované vázám, sarkofágům a dalším dekorativním dílům. Na tomto listu zobrazil tzv. Medicejskou vázu, která patří k neslavnějším dochovaným ukázkám řeckého vázového umění. Monumentální práce z mramoru je datována do 1. století př. n. l. a znázorňuje scény z řecké mytologie (pravděpodobně Ifigenii, bohyni Dianu a další). Váza se dnes nachází ve sbírkách Galerie Uffizi ve Florencii.
Perhaps the best known 18th-century Italian engraver, Giovanni Battista Piranesi, systematically studied ancient monuments, as evidenced by his series of etchings dedicated to vases, sarcophagi and other decorative works. In this sheet, the artist depicts the Medici Vase, one of the most famous extant examples of ancient Greek vase art. This monumental marble piece dates to the 1st century BC and features scenes from Greek mythology – likely including Iphigenia and the goddess Diana. Today, the vase is housed in the Galerie Uffizi in Florence.
Giovanni Battista Piranesi (1720–1778)
Francesco Piranesi (1758–1810) Antická mramorová váza s reliéfem Obětování Ifigenie z galerie Villy Medici, 1778
lept z cyklu Vasi, candelabri, cippi, sarcofagi, Řím 1791
Giovanni Battista Piranesi (1720–1778)
Francesco Piranesi (1758–1810) Ancient Marble Vase with a Relief Representing the Sacrifice of Iphigenia from the Villa Medici Gallery, 1778
Etching from the series Vasi, candelabri, cippi, sarcofagi, Rome 1791
3
Bohumil Kubišta, Zátiší s vázami /
Bohumil Kubišta, Still Life with Vases
Bohumil Kubišta, jeden ze zakladatelů české moderní malby a průkopník kubismu, nacházel v zátiších sestavených z všedních věcí symbolizaci řádu a prostoty obyčejného života. Zátiší s vázami je působivé plasticitou zobrazených předmětů, odkazujících ke klasické tradici, a zároveň jejich spirálovitým pohybem a expresivní geometrizací, zvýrazněnou silným bočním osvětlením i vnitřním vyzařováním. Tušíme zde významové pozadí této kombinace protikladných forem – oblé, žensky jemné křivky váz kontrastující s ostrostí geometrických tvarů.
Bohumil Kubišta, one of the founders of Czech modern painting and a pioneer of Cubism, explored the symbolization of order and the simplicity of ordinary life in his still-life paintings composed of everyday objects. Impressive in his Still Life with Vases is the plasticity of the depicted objects that allude to classical tradition. Equally noteworthy are their spiral motion and expressive geometricality, emphasized by strong side lighting and inner radiance. We sense here the underlying significance of this combination of opposite forms – the round, delicately feminine curves of the vases contrasting with the sharpness of the geometric shapes.
Bohumil Kubišta (1884–1918)
Zátiší s vázami, 1911
olej na plátně, 87 × 90 cm
Západočeská galerie v Plzni,
inv. č. O 580
Bohumil Kubišta (1884–1918)
Still Life with Vases, 1911
Oil on canvas, 87 × 90 cm
Gallery of West Bohemia in Pilsen,
inv. no. O 580
4
„Holé věci“ v kubismu /
„Bare things“ in Cubism
Pro kubistické tvůrce představovala váza typ obyčejné, holé věci, k níž není třeba cokoli přidávat, vzorek samotného života – příklad formy, která nic nenapodobuje, ale naopak sama utváří svět. Vázy a jiné předměty zde vystupují jako ideální tvary, duchovní podstaty, které organizují prostor obrazu. Výjimečného místa se dostává váze také v keramické produkci družstva Artěl, v níž se uplatnil zvláště důraz na tvarovou čistotu.
For Cubist artists, the vase represented an ordinary, bare object to which nothing needed to be added – a sample of life itself and a form that imitates nothing, but instead shapes the world. In this context, vases and similar objects serve as ideal forms or spiritual essences that organize the pictorial space. The vase also held an exceptional place in the ceramic production of the Artěl art cooperative, where the emphasis on the purity of form was most rigorously practiced.
Váza, 1914–1916
Vlastislav Hofman (1884–1964),
Graniton, Rydl & Thon, Svijany-Podolí
měkká kamenina, glazovaná, malovaná, v. 24,5 cm
inv. č. 109 158
Vase, 1914–1916
Vlastislav Hofman (1884–1964),
Graniton, Rydl & Thon, Svijany-Podolí
Creamware, glazed and painted, h. 24.5 cm
inv. no. 109 158
5
Puristické čisté formy /
Purism’s pure forms
Obdiv k čistým formám věcí i architektury šířily další proudy poválečné avantgardy, v prvé řadě purismus. Manifest tohoto směru publikovali malíř Amédée Ozenfant a architekt Le Corbusier v roce 1918 a jeho zásady poté popularizovali v kulturním měsíčníku L’Esprit Nouveau. Koncept typového předmětu (objet-type) tvořil jeden z klíčových bodů puristické teorie. Vyzdvihoval formy, které staletým vývojem získaly ideální podobu, nelze je v zásadě dále zdokonalovat a jsou vhodné pro standardizovanou výrobu.
Various other post-war avant-garde movements, primarily Purism, spread an admiration for pure forms of objects and architecture. The movement’s Manifesto was published by painter Amédée Ozenfant and architect Le Corbusier in 1918, with its principles later popularized in the cultural monthly L’Esprit Nouveau. A central pillar of Purist theory was the objet-type concept. This highlighted forms that reached an ideal state over the centuries, making them impossible to improve further and perfectly suited for standardized production.
Amédée Ozenfant – Le Corbusier: La peinture moderne, 1925
vydal Éditions Cres (Collection de L’Esprit Nouveau) v Paříži 1925
Amédée Ozenfant – Le Corbusier: La peinture moderne, 1925
Published by Éditions Cres (Collection de L’Esprit Nouveau) in Paris 1925
6
Samá láska a Karel Teige /
Only Love and Karel Teige
Puristické teorie převzal ve svých úvahách o dokonalé formě také vůdčí představitel české avantgardy Karel Teige. Od moderní tvorby požadoval spojení konstruktivnosti a básnivosti, typizované výroby a poezie. Váza s květinami na obálce Seifertovy sbírky Samá láska představuje právě takový básnický doplněk moderní techniky a mrakodrapů. Sbírka, k níž Teige jménem sdružení Devětsil napsal doslov, oslavuje v duchu poetismu krásu nového života.
Karel Teige, a leading proponent of Czech avant-garde art, integrated Purist theories into his reflections on perfect form. He advocated for a synthesis of Constructivism and Poeticism – a blend of typified production and the lyrical poetry of life. The vase with flowers on the cover of Jaroslav Seifert’s book of poems, Only Love, serves as a perfect poetic counterpoint to the era’s technology and skyscrapers. In his afterword to the collection, written on behalf of the Devětsil association, Teige celebrated the beauty of this new, modern life through the lens of Poetic theory.
Otakar Mrkvička (1898–1957)
Obálka knihy Jaroslava Seiferta Samá láska
tisk, vydal V. Vortel a R. Rejman — Nakladatelství Večernice v Praze 1923
Otakar Mrkvička (1898–1957)
Cover for the book by Jaroslav Seifert Samá láska (Only Love)
Print, published by V. Vortel a R. Rejman — Nakladatelství Večernice [Večernice Publishing House], Prague 1923
7
Aegidius Sadeler a manýristické vázy /
Aegidius Sadeler and Mannerist vases
Nejvýznamnější rudolfínský rytec Aegidius Sadeler, který velkou část života působil v Praze, převedl do mědirytu malby italského malíře, Raffaelova žáka Polidora da Caravaggia. Ten byl uznávaným znalcem antiky a jistě se jí inspiroval, v jeho sérii váz je však patrné fantaskní tvarosloví a ornamentika manýrismu, s charakteristickými zoomorfními, boltcovými a jinými organickými útvary.
Aegidius Sadeler, the most distinguished engraver of the Rudolfine era who spent most of his life in Prague, transposed paintings by the Italian artist Polidoro da Caravaggio – a student of Raphael – into engravings. Caravaggio was a highly regarded connoisseur of classical antiquity and was undoubtedly inspired by it; however, his vase series features fantastical shapes and a Mannerist ornamental style characterized by distinctive zoomorphic, auricular and other organic forms.
Aegidius Sadeler (asi 1570–1629)
Váza s hadím uchem, 1605 podle Polidora da Caravaggia (asi 1459 – asi 1543)
mědiryt ze série antických váz, vydal Marcus Sadeler v Praze
Aegidius Sadeler (ca. 1570–1629)
Vase with a Serpent Handle, 1605 After Polidoro da Caravaggio (ca. 1459 – ca. 1543)
Engraving from the series Vasa a Polidoro Caravagino, published by Marcus Sadeler in Prague
8
Malba květin /
Flower Painting
Na konci 18. století byl na Akademii výtvarných umění ve Vídni zaveden specializovaný obor malby květin – Blumenmalerei, který se v první polovině 19. století rozšířil i na další výtvarné školy ve střední Evropě. Důraz na přesné, botanicky věrné zobrazení rostlin, podnícený dobovým zájmem o přírodní vědy, našel bohaté uplatnění také v dekoru porcelánových a skleněných váz.
In the late 18th century, a specialized department for flower painting (Blumenmalerei) was established at the Academy of Fine Arts in Vienna. During the first half of the 19th century, this discipline spread to other Central European art schools. The emphasis on the botanically precise depiction of plants, driven by a growing interest in natural sciences, was also widely applied to the decoration of porcelain and glass vases.
Váza s pestrými květy, kolem r. 1850
porcelánka Christian Fischer, Březová
porcelán malovaný, zlacený
Vase with bright flowers, ca. 1850
Christian Fischer porcelain factory, Březová
Porcelain, painted and gilded
9
Dekorativní vázy /
Decorative vases
Od druhé poloviny 17. století se vázy v evropských interiérech stále častěji uplatňovaly jako samostatné dekorativní objekty. Dovážený čínský porcelán i jeho evropské napodobeniny, zejména delftská fajáns, byly vystavovány ve sběratelských kabinetech a reprezentativních prostorách. Na tuto tradici navázaly tzv. garnitury – soubory příbuzných váz určené k symetrickému aranžování v interiéru, často na krbových římsách.
Starting in the second half of the 17th century, vases were increasingly used in European interiors as individual decorative objects. Both imported Chinese porcelain and its European imitations – most notably Delft faience – were displayed in collectors‘ cabinets and stately apartments. This tradition evolved into the use of garnitures: standardized sets of complementary vases designed for symmetrical flower arrangements, frequently placed on fireplace mantelpieces.
Dekorativní vázy – Alegorie Jara a Léta, 1750–1755
patrně Johann Joachim Kändler (1706–1775), Míšeň
porcelán, plastický dekor, malovaný, zlacený
Decorative vases – Allegories of Spring and Summer, 1750–1755
Probably Johann Joachim Kändler (1706–1775), Meissen
Porcelain, relief décor, painted and gilded
10
Vázy na tulipány /
Tulip vases
V 17. století zachvátila Nizozemsko tzv. tulipánová mánie. Tulipány dovážené z osmanské říše se staly symbolem luxusu a jejich cibulky dosahovaly mimořádně vysokých cen. Vzácné rostliny se proto vystavovaly jednotlivě, což vedlo ke vzniku vázy s několika hrdly, která umožňovala aranžovat květy odděleně a zdůraznit krásu každého z nich.
In the 17th century, the Netherlands was gripped by tulip mania. Imported from the Ottoman Empire, tulips became symbols of luxury, and their bulbs fetched exorbitant prices. Because these flowers were so valuable, they were often displayed individually. This led to the creation of a specialized vase with multiple spouts, which allowed each bloom to be showcased separately, emphasizing its unique beauty.
Vázy na tulipány s víkem, po r. 1686
Adrianus Kocks (činný 1686–1701), dílna De Grieksche A, Delft fajáns,
malba kobaltem
Tulip vases with lids, after 1686
Adrianus Kocks (active 1686–1701), De Grieksche A workshop, Delft Faience,
cobalt-blue painting
11
Secesní organika /
Art Nouveau’s organic forms
Obrat k přírodě v době secese vedl k radikálně novému pojetí užité tvorby. Secesní tvarosloví s množstvím florálních a rostlinných motivů manifestovalo obrodné vitální síly společnosti, ideu Mládí a Jara spojenou s novým reformním hnutím přelomu století. Vedle secesního skla ze slavných českých skláren (Lötz, Košťany aj.) a prací z kovu se významnou experimentální platformou reformního stylu stala vázová keramika. Dekorativní keramické vázy byly v té době opět vnímány jako metaforické objekty ztělesňující nový vztah k životu a přírodnímu univerzu.
During the Art Nouveau period, a renewed focus on nature fostered a radically innovative approach to the decorative arts. This visual style, characterized by a wealth of floral and plant motifs, manifested society’s regenerative vital forces – specifically the themes of Youth and Spring linked to the Fin de Siecle reformist movement. In addition to the Art Nouveau glass produced by renowned Bohemian glassworks like Loetz and Kostany and various metal artefacts, ceramic vases became an important experimental platform for this reformist aesthetic. These decorative vessels were once again perceived as metaphorical objects that embodied a new perspective on life and the natural world.
Vázička ve tvaru rostliny, 1898
sklárna Johann Lötz vdova, Klášterský Mlýn
hutně tvarované sklo Papillon, irisované
Floriform vase, 1898
Johann Loetz Witwe glassworks, Klášterský Mlýn
Papillon glass, hot-shaped and iridized
12
Krystalické tvary /
Crystalline forms
Alternativou vegetabilní secese byla důsledná geometrizace tvaru a dekoru, příznačná poté pro kubistickou tvorbu a poválečný styl art deco. Nezřídka však měla i tato dekorativní stylizace své vzory v přírodních tvarech, zejména v krystalických strukturách anorganické přírody.
An alternative to the fluid Art Nouveau ornamentation was a consistent geometrization of form and decoration, a hallmark of both Cubism and the post-war Art Deco style. However, this decorative stylization still drew on organic forms, specifically the crystalline structures of the inorganic world.
Váza, po r. 1930
návrh Ludvika Smrčková (1903–1991),
sklárna Antonín Rückl & synové, Nižbor
bezbarvé olovnaté sklo, foukané, broušené
Vase, after 1930
Design Ludvika Smrčková (1903–1991),
Antonín Rückl & Sons glassworks, Nižbor
Colourless lead crystal, hand-blown and cut
13
Akt a kubistická váza /
The nude and the Cubist vase
Klasik české fotografie aktu František Drtikol své modelky ve 20. letech 20. století fotografoval v působivých geometrických dekoracích, s využitím dramatických světelných efektů. Roli rekvizit sehrávaly opakovaně i vázy, nejčastěji z produkce Artělu či sklárny Moser. Lze se domýšlet, jaké konotace mělo toto setkání aktu a neživého tělesa. Mohly to být biblické příměry o člověku jako nádobě, stejně jako mnohovýznamová konfrontace hmoty, těla a duše.
During the 1920s, the Czech photography master František Drtikol captured his models against striking geometric backdrops, using dramatic lighting. Vases – most produced by the Artěl cooperative or the Moser glassworks – frequently served as stage props. A deeper meaning behind this pairing of the nude form and inanimate objects remains a matter of interpretation; it may evoke biblical allegories of man as a vessel, or represent a multifaceted confrontation between matter, body and soul.
František Drtikol (1883–1961)
Akt, 1927
pigmentový tisk
František Drtikol (1883–1961)
Nude, 1927
Pigment print
14
Motiv ženy s vázou /
Motif of a woman with a vase
Motiv ženy s vázou měl biblickou předlohu v setkání Ježíše se ženou ze Samaří u studny, jež popisuje Janovo evangelium. Kristus požádal ženu, aby mu dala napít, a zároveň jí nabídl vodu živou, která uhasí žízeň navěky. Dívka s amforou (či jinou nádobou na vodu) se zde stává svědkem tajemství, ohlášeného příchodu Mesiáše, který lidstvu přináší pramen vody tryskající do života věčného. Postava Samaritánky patřila k častým námětům výtvarného umění i literární tvorby, jako například ve slavné hře Edmonda Rostanda (La Samaritaine, 1897).
The motif of a woman with a vase finds its biblical model in the encounter between Jesus and the Samaritan woman at the well, as described in the Gospel of John. By asking her for water, Christ offered her living water that quenches thirst forever. The figure with the amphora (or another water vessel) thus becomes a witness to a divine secret – the Coming of the Messiah, who brings humanity a spring of water welling up to eternal life. The figure of the Samaritan woman was an ubiquitous theme in art and literature, famously exemplified in Edmond Rostand’s 1897 play, La Samaritaine.
Keramika (Dívka s vázou), 70. léta 20. stol.
Jaroslav Ježek (1923–2002)
porcelán glazovaný
Ceramics (Girl with a Vase), 1970s
Jaroslav Ježek (1923–2002)
Glazed porcelain
15
Motiv vázy v náhrobní architektuře /
Vase motif in funerary architecture
V náhrobcích doby klasicismu urna neobsahovala lidské ostatky a stala se symbolickou formou. V podobě pohřební vázy odkazovala jednak k antické tradici, jednak obecně k pomíjivosti všeho pozemského a zároveň k naději na konečné vzkříšení. Spojení s truchlící ženskou postavou, jak tomu bylo například v pracích slavné Platzerovy sochařské dílny, dodávalo těmto objektům meditační či sentimentální ladění.
In Neoclassical tombstones, the urn did not hold human remains. Instead, it served as a symbolic form. Shaped as a funerary vase, it harked back to classical antiquity, representing the transience of worldly life and the hope for ultimate resurrection. When combined with a mourning female figure – as seen in the works of the famous Platzer sculpture workshop – these monuments took on a meditative and sentimental air.
Model náhrobku Josefa Franze Ebenbergera, 1790–1800
Ignác Michal Platzer (1757–1826)
terakota
Národní galerie Praha, inv. č. P 4509
Model for the tombstone of Josef Franz Ebenberger, 1790–1800
Ignaz Michael Platzer (1757–1826)
Terracotta
National Gallery Prague, inv. no. P 4509
16
Kubistické urny /
Cubist urns
Družstvo Artěl podporovalo snahy o umělecké zpracování sepulkrálních uren, a to zvláště po schválení kremačního zákona roku 1919. K tomuto úkolu významně přispěl v prvé řadě Vlastislav Hofman. Navrhl řadu náhrobních architektur i samotných uren a v roce 1921 publikoval programovou stať O urnách, v níž oproti běžnému, uměřenému neoklasicistnímu pojetí prosazoval gotizující tvar uren, působící neklidným a vážným dojmem.
The Artěl cooperative supported efforts for the artistic treatment of sepulchral urns, specifically following the passage of the cremation law in 1919. Vlastislav Hofman was particularly instrumental in this endeavour; he designed numerous tombstone architectures and urns. In 1921, he published a programmatic treatise titled About Urns, in which he advocated for Neo-Gothic shapes. This departed from the common, modest Neoclassical concept to create a more unsettling and sombre impression.
Vlastislav Hofman (1884–1964)
Pomník s urnou, 1918
linoryt z časopisu Červen I, č. 9–10, vydal František Borový v Praze 1918, s. 7
Vlastislav Hofman (1884–1964)
Headstone with an Urn, 1918
Linocut from the magazine Červen I, Nos. 9–10, published by František Borový in Prague 1918, p. 7
17
Váza v reprezentativním prostoru /
Vase in formal spaces
Velké dekorativní vázy nebyly určeny pouze pro architekturu zahrad a teras, ale uplatňovaly se také v interiérech. Zhotovovaly se z nejrůznějších materiálů a své místo měly ve vstupních halách, na schodištích či ve slavnostních sálech a dalších reprezentativních prostorách veřejných budov jako součást prostorové kompozice.
Large ornamental vases were designed for both landscape architecture and interior decor. Crafted from a variety of materials, they served as key focal points in grand foyers, along staircases and within formal reception rooms, integrating seamlessly into the spatial composition of public and stately buildings.
Párové vázy s Bakchem a satyry, 2. pol. 19. stol.
Casse & Delpy, Paříž
bronz litý, patinovaný
Pair of vases with Bacchus and Satyrs, 2nd half of 19th century
Casse & Delpy, Paris
Bronze, cast and patinated
18
Vase mania /
Vase mania
V druhé polovině 18. století Evropu v reakci na archeologické objevy v Pompejích a Herculaneu zachvátila tzv. vase mania, móda inspirovaná antickými tvary váz. Váza se stala výrazným motivem neoklasicistní architektury a pronikla i do uměleckého řemesla v podobě zmenšených dekorativních nádob. Významnou roli přitom sehrála manufaktura Josiaha Wedgwooda v Anglii, jejíž keramika rozvíjela antické vzory.
During the latter part of the 18th century, Europe was gripped by vase mania following archaeological discoveries in Pompeii and Herculaneum, a fashion inspired by classical ancient forms. This vessel became a prominent motif in Neoclassical architecture and also found its way into the decorative arts as ornamental vessels. Josiah Wedgwood’s English manufacture played a pivotal role, elevating classical designs through his innovative ceramic production.
Váza s víkem s ženskými alegoriemi, kolem r. 1800
Wedgwood, Anglie
modrá neglazovaná kamenina, reliéfní dekor
Vase and lid with allegorical women, ca. 1800
Wedgwood, England
Unglazed blue stoneware, relief décor
19
Motiv vázy v ruinách /
Vase motif in ruins
Zobrazování ruin se od 18. století stalo pozoruhodným kulturním fenoménem, který reagoval na objevování antických památek a zároveň nabízel nový estetický prožitek času v duchu dobového sentimentalismu a později romantismu. Ruiny zpřítomňovaly minulost, ukazovaly nevratné uplývání času. Váza se zde objevuje jako častý doplněk zřícených monumentů a někdy překvapivě balancuje na jejich troskách, jako by byla symbolem trvání, odolnosti a lidské naděje na nesmrtelnost.
By the 18th century, portraying ruins had become a prominent cultural phenomenon, fuelled by the ongoing excavations of ancient monuments. This trend offered a new aesthetic experience of time that aligned with the era’s prevalent Sentimentalism and later Romanticism. Ruins brought the past into the present, serving as a visceral reminder of the irreversible passage of time. Within this context, the vase frequently appears alongside collapsed monuments – at times surprisingly balanced atop the debris – acting as a symbol of endurance, resilience and the human hope for immortality.
Daniel a babylónský drak, poslední třetina 18. stol.
Čechy
podmalba: ploché sklo, na reverzní straně malované černou barvou a pestrými barvami, plátkové zlato a stříbro
Daniel and the Babylonian Dragon, final third of 18th century
Bohemia
Reverse-painting: flat glass, painted on reverse in black and vibrant opaque colours, gold and silver leaf
20
Vázy na jednu květinu /
Single-flower vases
Vázy určené pro jediný květ, tzv. soliflory, soustřeďují pozornost na individualitu jedné rostliny. Štíhlé nádoby tohoto typu se v Evropě začaly výrazněji prosazovat koncem 19. století s dobovou fascinací japonským uměním a estetikou, jež přinesla i obdiv k tradici květinového aranžování, známé jako ikebana. Jednoduchý tvar těchto váz se často blíží prosté láhvi.
Vases designed to hold one flower – known as soliflores – focus the viewer’s attention on the individuality of a single bloom. Popular throughout Europe in the late 19th century, these slim vessels reflected the era’s fascination with Japanese aesthetics and the Ikebana floral tradition. The minimalist form of these vases often mimics the simple silhouette of an ordinary bottle.
Fred Kramer (1913–1994)
Různé vázy na jednu květinu, 60. léta 20. stol.
reklamní barevná fotografie
Fred Kramer (1913–1994)
Various single-flower vases, 1960s
Advertising colour photograph
21
Váza jako dekorace /
Vase as decoration
Motiv vázy patří k ustáleným prvkům dekorativního ornamentu již od antiky, kdy se objevoval v kompozicích s květinovými girlandami, festony či symbolikou hojnosti. V průběhu staletí byl tento námět přejímán a zpracováván v různých materiálech i technikách a uplatňoval se na nejrůznějších předmětech každodenní potřeby i uměleckého řemesla – od drobných užitkových předmětů až po dekorativní objekty.
The vase motif has been a staple of decorative ornament since classical antiquity, when it frequently appeared alongside floral garlands, festoons or symbols of abundance. Throughout the centuries, this theme has been adopted across a wide range of materials and techniques. It has graced everything from utilitarian items to fine-art pieces.
Johann Georg Hertel (1700–1775)
Klasicistní zahradní váza, kolem r. 1770 podle Jean-Charlese Delafosse (1734–1789)
lept ze vzorníku (francouzská série), tisk Augsburg
Johann Georg Hertel (1700–1775)
Neoclassical Garden Vase, ca. 1770 After Jean-Charlese Delafosse (1734–1789)
Etching from a pattern book (French series), printed in Augsburg
22
Oslava vídeňského železničního uzlu /
Celebration of the Vienna Railway Hub
Váza s motivem lokomotiv představuje alegorickou oslavu technického pokroku a hospodářské modernizace poloviny 19. století. Postavy Achillea, Merkura a Hefaista s nápisy KRAFT, HANDEL a BETRIEBSAMKEIT symbolizují sílu, obchod a činorodou práci jako základní hodnoty industriální společnosti. Nápisy NORD a SÜD odkazují k hlavním vídeňským železničním tratím, které byly v té době nově vybudovány. Hesla RECHT UND GESETZ; FEUER U. WASSER; FRIEDE U. EINTRACHT (právo a zákon; oheň a voda; mír a svornost) doplňují tento ideový program morálními a přírodními silami, na nichž spočívá moderní civilizace.
The vase with the locomotive design showcases an allegorical celebration of technological progress and economic modernization in the mid-19th century. The figures of Achilles, Mercury and Hephaestus, holding the inscriptions KRAFT (Strength), HANDEL (Commerce) and BETRIEBSAMKEIT (Diligence) symbolize the fundamental values of an industrial society. The inscriptions NORD and SÜD allude to Vienna’s most important railroads built during that era. The mottos RECHT UND GESETZ; FEUER U. WASSER; FRIEDE U. EINTRACHT (Law and Legislation; Fire and Water; Peace and Unity) complement this iconographic programme, representing the moral and natural forces on which modern civilization rests.
Váza, 1846
Vídeň
porcelán, malovaný, zlacený
Vase, 1846
Vienna
Porcelain, painted and gilded
23
Lengyelská kultura /
The Lengyel Culture
Antropomorfní a zoomorfní nádoby se v našem prostředí objevují již v období lengyelské kultury mladšího neolitu (2. polovina 5. tisíciletí př. n. l.), rozšířené mezi Moravou a Slavonií. Typická je pro ni rozvinutá zemědělská společnost a keramická produkce zahrnující mísy, hrnce a ojediněle i nádoby na nožce. Na našem území ji známe především díky moravské malované keramice a plastické výzdobě nádob s výčnělky, ale také díky kultovním předmětům, zejména ženským figurkám spojovaným s kultem plodnosti.
Anthropomorphic and zoomorphic vessels first became prominent in this region during the Lengyel Culture of the Later Neolithic (second half of the 5th millennium B.C.), which spaned from Moravia to Slavonia. This period was defined by a developed agricultural society and a rich ceramic production that included bowls, pots and occasional footed forms. In this territory, the culture is best known for its Moravian painted pottery and relief decorations with protrusions, as well as ritual objects – most notably female figurines associated with the fertility cult.
Zoomorfní nádoba, raný eneolit
nález Kolínsko
keramika ručně modelovaná, pálená Regionální muzeum v Kolíně, inv. č. A3829
Zoomorphic vessel, Early Eneolithic
Site the Kolín region
Hand-modelled and fired ceramic Regional Museum in Kolín, inv. no. A3829