VÁZA. SYMBOL KULTURY A ŽIVOTA

koncepce: Jana Černovská, Radim Vondráček
kurátorka: Jana Černovská
spolupráce: Jan Mlčoch, Michal Stříbrný
architektonické řešení: Hynek Fetterle
grafický design: Petr Liška


Výstava představí vázu jako jednu z nejdéle přetrvávajících forem lidské kultury – jako užitný a dekorativní předmět spjatý s bohatstvím symbolických významů. Expozice přiblíží tento výjimečný fenomén užitého i výtvarného umění od prehistorických dob až po současnost a ukáže, jak si napříč staletími zachovává svou rozpoznatelnost, ale zároveň se proměňuje v závislosti na kulturním, společenském a uměleckém kontextu.

Váza byla patrně jedním z prvních předmětů, který se stal komplexní metaforou lidské existence. Symbolicky odkazovala k dějinnému trvání i konečnosti života, k propojení člověka s přírodou i k tělesnosti našeho bytí. Stejně tak byla oblíbeným architektonickým prvkem, který reprezentoval nadčasovou tradici a řád univerza.

Uvedené významové souvislosti výstava pojedná v několika tematických oddílech. Antické nádoby zde představují základní archetypy, k nimž se pozdější období opakovaně vracejí. Váza se neobjevuje jen jako historická citace, ale především jako univerzální kulturní model zprostředkovávající kontinuitu mezi tradicí a modernitou. V moderním umění počátku 20. století se váza stává vzorem dokonalé ideální formy, jako tzv. objet-type.

Největší část výstavy bude věnována dialogu umění a přírody. Ukáže přírodu jako nekonečný zdroj inspirace – od napodobování organických materiálů přes užití rostlinných motivů v dekoru až po formování samotného tvaru vázy. Naznačen zde také bude kontrast organicky utvářených forem a ideálních, geometricky koncipovaných tvarů. Další kapitola poukáže na vázu jako analogii lidského těla. Antropomorfní nádoby od pravěku po současnost dokládají, jak hluboce je forma vázy spojena s představou tělesnosti, identity a paměti.

Výstava se zaměří i na rituální a obřadní funkci váz – od neolitických uren a nádob spojených s pohřebními a kultovními praktikami až po jejich proměnu v pamětní a funerální objekty, které se postupně přesouvají ze sakrální sféry do oblasti dekorativního a reprezentativního umění. K dalším tématům výstavy bude patřit role vázy v architektuře, v niž se uplatňuje nejen jako konstrukční a dekorativní prvek, ale také jako samostatný objekt v podobě monumentálních zahradních či interiérových váz. Expozice upozorní též na zájem o vázovou formu v souvislosti s archeologickými objevy v Pompejích a Herculaneu, jež podnítily šíření antikizujících tvarů v architektuře i dekorativním umění.

Závěrečnou kapitolu výstavy budou tvořit reinterpretace vázy jako otevřené a proměnlivé formy, jejíž roli v různých obdobích přebírají i jiné nádoby. Od historických příkladů, kdy k aranžování květin sloužily džbány či konvice, se výběr exponátů přesune k ukázkám současných autorských přístupů, jež tradiční archetyp tvaru, funkce či významu posouvají, narušují nebo převracejí.

Vystavené předměty představí průřez muzejními sbírkami – od skla přes keramiku a porcelán až po kov, od anonymních děl a výrobků významných skláren a porcelánek až po autorské realizace a současný design. Nedílnou součástí bude také grafické umění, fotografie a další práce na pomezí volného a užitého umění. Výběr doplní několik děl zapůjčených z Národní galerie, Národního muzea, Západočeské galerie v Plzni, Regionálního muzea v Kolíně a ze soukromých sbírek. Výstavní prezentaci dotvoří audiovizuální prvky a součástí bude také edukační program.