DĚDICTVÍ JOHANNA BLOCHA SE VRACÍ RODINĚ

Po téměř osmdesáti čtyř letech se potomkům brněnského podnikatele a průmyslníka Johanna Blocha (*7.6.1869 Brno – † 13. 12. 1940 Praha) vrací umělecké předměty, které byly do dnešního dne ve správě UPM a NG v Praze. 

 Jedná se o 4 obrazy a soubor 10 liturgických oděvů ­– právě tyto oděvy byly uloženy v našem muzeu. Práce na této kauze probíhaly přes dva roky a jsou výsledkem intenzivní spolupráce the Holocaust Claims Processing Office (HCPO), Centra pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války (CDMP), Ministerstva kultury ČR, Národní galerie Praha (NGP), Uměleckoprůmyslového musea v Praze (UPM). Pomoc se snažilo poskytnout rovněž Velvyslanectví USA v ČR.

Slavnostní předání, které je jedním z dokladů snahy České republiky napravovat křivdy holocaustu a naplňovat závazky Washingtonské konference a Terezínské deklarace, se uskutečnilo 14. února 2023 v Nostickém paláci za účasti ministra kultury Martina Baxy, potomků a členů rodiny Blochových žijících ve Spojených státech amerických, ředitelky NG Alicje Knast, ředitelky UPM Heleny Koenigsmarkové, zástupkyně HCPO Rebeccy Friedman, pověřené ředitelky CDMP Jany Jiráskové a dalších významných hostů. Za rodinu Blochových převzaly umělecké předměty pravnučky J. Blocha paní Anne Claire von Huene a paní Cheryl Bernstein, jež je dcerou vnučky J. Blocha paní Elizabeth Scholtz, která se předávání nemohla osobně zúčastnit.  

Příběh začíná v únoru roku 2020, kdy se na Centrum obrátila jménem rodiny paní Rebecca Friedman z Holocaust Claims Processing Office v New Yorku. Tato organizace poskytuje bezplatnou pomoc obětem holocaustu a jejich dědicům, kteří se snaží získat zpět bankovní účty, pojistky a umělecká díla, která byla ztracena, ukradena nebo prodána pod nátlakem kvůli nacistické perzekuci před a během druhé světové války. Informovala Centrum, že je v kontaktu s dědičkami Johanna Blocha a pomáhá jim pátrat po jeho majetku. Podle informací rodiny žádal Johann Bloch vzhledem k plánované emigraci o vývozní povolení pro svou sbírku a v souvislosti s tím „daroval“ několik obrazů Národní galerii v Praze.

Centrum ihned začalo s průzkumem archivních dokumentů a databází. Po nějakém čase se z archivních materiálů podařilo zjistit, že Johann Bloch skutečně v roce 1939 žádal o povolení k vývozu své sbírky a na začátku roku 1940 pak „daroval“ do Národní galerie čtyři obrazy, což mělo napomoci tomu, aby mu vývozní povolení bylo uděleno.

V průběhu roku 2020 navíc americká strana informovala Centrum, že jedna z dcer Johanna Blocha spolu s manželem deponovali před svým útěkem do Anglie v roce 1939 v UPM sbírku liturgických oděvů, kterou dostali od Johanna Blocha. Vývozy celých sbírek, které byly samozřejmě hodnotnější než jednotlivé kusy, byl velmi obtížný, proto se mnozí majitelé uchýlili právě k podobnému kroku; uložili majetek do některé z veřejných sbírek s nadějí, že si jej vyzvednou, až pomine nebezpečí.

Na konci roku 2020 se oprávněné dědičky Johanna Blocha pravnučka Anne Claire von Huene a vnučka Elizabeth Scholtz vyjádřily, že by chtěly podat žádost o restituci obrazů a zaslaly Centru vyplněnou Žádost o rešerši k uplatnění restitučního nároku. Vedle prací na kompletaci dokumentace k restituční žádosti, probíhalo zjišťování informací o sbírce liturgických oděvů, u které se v průběhu výzkumu potvrdilo, že se nachází ve správě UPM v Praze. Posléze se stala předmětem žádosti o navrácení.

Díky spolupráci s UPM byl získán popis jednotlivých kusů sbírky i jejich fotografie, které byly předány rodině. Konvolut liturgických oděvů byl v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze uložen od roku 1939, kdy jej řediteli musea předal do úschovy Dr. Robert Fleischner. Tehdy soubor obsahoval celkem šestnáct položek. Uvedené liturgické oděvy nebyly nikdy v minulosti prezentovány široké ani odborné veřejnosti, jako deponovaný soukromý majetek. Až v souvislosti s uvolněním kolem roku 1968 UPM část depozitu odkoupilo od zástupců rodiny.

Centrum pro dokumentaci informovalo na konci dubna 2021 Národní galerii i Uměleckoprůmyslové museum o případu i o tom, že se na ně obrátí zástupkyně dědiček Johanna Blocha se žádostí o restituci konkrétních předmětů. V průběhu roku 2022 shledaly obě instituce žádost dědiček jako oprávněnou.

Národní galerie v rámci této restituce navrátí potomkům rodiny Blochových čtyři obrazy z 2. poloviny 18. století a 1. pol. 19.století. Za UPM se pak jedná o 10 ks rozmanitých typů liturgických oděvů, například kasule (liturgický oděv kněze při mši), dalmatiky (liturgický oděv jáhna), jeden pluviál (široký plášť užívaný při slavnostech mimo mši např. během procesí nebo při nešporách) a drobný liturgický oděv-štola (úzká dlouhá textilie kladená kolem krku). Všechny oděvy jsou bez výjimky z 18. století a uplatňují se na nich rozmanité desény barokních látek, tkaných převážně v centru hedvábnické produkce francouzském Lyonu. Z uměleckořemeslného hlediska stojí za pozornost především dvojice dalmatik v růžové a žluté barevnosti s bohatými vytkávanými vzory tkanin francouzské provenience první čtvrtiny 18. století.

Helena Koenigsmarková, ředitelka UPM k tomu řekla: „Uměleckoprůmyslové museum v Praze pečuje o nejpočetnější sbírku liturgického textilu s muzejní hodnotou v České republice. Tento textil muzeum získalo jako klasickou akvizici, ale bohužel i z konfiskátů zejména církevního majetku v padesátých letech. Většina položek prošla restitucí původním řádům či kostelům, o mnohé nadále z rozhodnutí majitelů muzeum nadále pečuje. Historický textil je velmi citlivý materiál s vysokými nároky na uložení v odpovídajících klimatických a světelných podmínkách. Od roku 2016 je sbírka umístěna v novém centrálním depozitáři UPM ve Stodůlkách.“

Paní Anne Claire von Huene za dědice původního majitele prohlásila: „Je těžké vyjádřit, jak nesmírně výjimečné je pro členy naší rodiny stát zde téměř 84 let poté, co naši prarodiče a rodiče uprchli před hrůzami holocaustu. Zanechali za sebou svou milovanou zemi, zbylé členy rodiny, kteří zahynuli, své domovy, profese, majetek a vše, co znali a milovali. Fakt, že tuto křivdu Ministerstvo kultury dnešním slavnostním aktem uznalo v přítomnosti naší zbývající rodiny, se dotkne životů mnoha dalších rodin, které take utrpěly velké ztráty. Česko pomáhá vést cestu ke globální toleranci, porozumění a laskavosti. Musíme všichni společně pracovat na posílení lidstva a péči o něj, protože v tom je naděje pro budoucnost, pro děti našich dětí a pro zachování světa. K tomuto cíli odborně a neúnavně směřovala Národní galerie Praha a Uměleckoprůmyslové museum v Praze a je pozoruhodné, co dokázali.“