VŠESTRANNÁ MINKA PODHAJSKÁ

Autorka: PhDr. Eva Neumannová

Zajímavým příkladem toho, že některé aukční domy nejsou soustředěny pouze na obchod s uměním, je spolupráce galerie a aukčního domu Arthouse Hejtmánek s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze na přípravě výstavy a katalogu Vilemína (Minka) Podhajská. Ve sbírkách UPM je Minka Podhajská zastoupena především hračkami, které jsou v současné době vystaveny ve stálé expozici Hledej hračku! v zámku Kamenice nad Lipou.

Arthouse Hejtmánek nyní pořádá ve výstavních prostorách historického domu v Bubenči samostatnou výstavu této neprávem opomíjené umělkyně, která přestože se cítila hlavně malířkou, zasvětila velkou část svého tvůrčího života návrhům hraček pro děti. Exponáty z pozůstalosti rodiny, ze soukromých sbírek a ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze vytvářejí ucelený obraz soustředěné výtvarné práce v mnoha oblastech: malbě, grafice, ex libris, v keramice, dřevořezbě a v designu hraček. Vybraný soubor pro výstavu poodkrývá šíři talentu výjimečné umělkyně, která žila na přelomu minulých století mezi Vídní a Prahou.  

Vilemína (Minka) Podhajská (1. 12. 1981 Vídeň – 11. září 1963 Liberec)

Málokterá z umělkyň narozených na konci 19. století byla od mládí tak výraznou a všestrannou osobností jako Minka Podhajská. Narodila se roku 1881 ve Vídni, kde strávila první třetinu svého aktivního života. Oba rodiče byli vídeňští Češi, kteří se i se svými potomky čile účastnili českého spolkového života. Minka od mládí projevovala výrazný výtvarný talent, proto nastoupila do Kunstschule für Frauen und Mädchen, později Wiener Frauenakademie. U profesorů Ludwiga Michalka a Adolfa Boehma studovala kresbu a malbu, dřevorytu se učila u Friedricha Königa a sochařské základy získala u Georga Klimta. Ranou tvorbu mladé umělkyně logicky ovlivnila vídeňská secesní umělecká scéna.

Její práce v oboru ex libris a drobné grafiky, užitá grafika i několik ilustračních počinů se velmi brzy setkaly s pochvalnými reakcemi. Podhajská vystavovala v roce 1908 na vídeňském Kunstschau se skupinou Gustava Klimta, tzv. Klimt-Gruppe, od roku 1909 s avantgardní Die Neukunstgruppe.i s pražským Artělem. I její první hračkářské výtvory byly přijímány s uznáním – spolupracovala s Wienerwerkstätte, s Deutschen Werkstätten für Handwerkskunst v Drážďanech, s českým Artělem, s Hořickým hračkářským družstvem ad. Šíři autorčina zájmu potvrzuje rovněž několik návrhů kávových souprav pro keramickou manufakturu firmy Rydl a Thon – Graniton ve Svijanech.

V Praze vystavila své hračky už roku 1907, velký soubor maleb, kreseb, grafik a hraček pak roku 1910 na samostatné výstavě v Topičově salonu spolu s Valerií Myslivečkovou.

Po válce, v roce 1919, pak natrvalo přesídlila z Vídně do Prahy. Ve Vídni byla Minka Podhajská umělecky i společensky velmi aktivní, byla oblíbená a uznávaná.  I v Praze se snažila zapojit do kulturníhoživota, ovšem odlišná mentalita nového prostředí i jistá kulturní zaostalost Minku zaskočily. První roky pro ni znamenaly zklamání, které se odrazilo na její volné tvorbě. Malířské výsledky ji neuspokojovaly, věnovala se tedy více dřevořezbám, drobným plastikám i reliéfům, a hračkám.

Záhy po svém příchodu do Prahy dostala od ministerstva školství a národní osvěty pracovní nabídku na pozici instruktorky pro hračky ve Státním školském ústavu pro domácký průmysl, kde působila až do roku 1939. Profesorkou byla jmenována roku 1922. Kromě vlastní originální tvorby, návrhů hraček pro průmyslovou výrobu, připravovala a vedla řadu lidových hračkářských kurzů po celé republice. Autorsky navrhla řadu stylizovaných dřevěných figurek a ozdobných upomínkových předmětů, různé didaktické hry a stavebnice, později vytvořila kromě dřevěných kloubových figur i hračky z textilu a juty. Svou hračkářskou tvorbou Podhajská pozvedla tento obor užitého umění hodně vysoko: její výtvory vyváženě spojovaly stránku výtvarnou a didaktickou.

Rok 1925, kdy ji Ministerstvo školství a osvěty pověřilo instalací, prezentací, organizací a dohledem nad expozicí československých odborných škol, strávila Podhajská v Paříži. Díky svým výtvarným i organizačním schopnostem dokázala s týmem vybudovat expozici, jež získala 19 velkých cen, a Minka Podhajská osobně čestný diplom za hračky.

Přes úspěchy na poli užitého umění se Minka Podhajská cítila především malířkou. Za sebou měla kvalitní umělecká školení ve Vídni, ale vlastní malířský výraz hledala od svého příchodu do Prahy. Odvážila se jej nakonec prezentovat až na výstavě v Topičově salonu roku 1931. Jejími tématy byly krajina a květiny. Početné cesty po Francii, Itálii, Švýcarsku a Rakousku se staly inspirací k obrazům krajin, a její květiny zaujmou osobitým ztvárněním. Nový pohled na rostlinu, naddimenzované zvětšení, nepřináší botanickou studii rostliny, nýbrž individuální portrét dané rostliny-bytosti.

Pro československou expozici Světové výstavy v New Yorku, jejíž přípravy se odehrály na samém prahu 2. světové války, bylo stěžejním exponátem dioráma s výjevem Přísahy presidenta George Washingtona na americkou ústavu 20. dubna 1789. Autorem scény byl Václav Fiala, loutky-figury oblékla Minka Podhajská, hlavním donátorem se stal Jindřich Waldes. Přes komplikace vzniklé po Mnichovské dohodě se dioráma na výstavu dostalo a sklidilo velký úspěch. Dnes je bohužel nezvěstné.

Období druhé světové války prožila Minka Podhajská v Praze, s dlouhými úniky na Orlickoústecko, kde především malovala. Prožité útrapy války a politické změny v nové republice ji přivedly k myšlence zcela přesídlit na venkov. V létě 1946 zakoupila malý domek v Schönbachu – obci nově pojmenované Zdislava, kde trávila většinu roku. Tady žila venkovským životem: mezi zahrádkou, lesem a malováním. S věkem a zhoršujícími se potížemi se zrakem pomalu opouštěla i malování a hračky.

Celou tvorbu Minky Podhajské provázel hluboký vztah k přírodě. Její tvorba byla soustředěná, tichá, niterná, umělecké výboje ani úsilí o originalitu ji nezajímaly.  A jaká byla a jak žila? – byla společenská, obětavá, vzdělaná, výtvarně všestranně nadaná, milovala cestování, hudbu, literaturu…prožila obě světové války, lidskou závist, zlobu i několik hlubokých přátelství. Žila hlavně pro svou tvorbu, kterou chápala jako poslání. Malba byla její osobní výpovědí, naopak fenomén „dětská hračka“ pojala v celé jeho komplexnosti estetické, psychologické a didaktické a díky tomu její tvorbu dnes řadíme mezi nejvýznamnější počiny užitého umění.

Výstava bude přístupná od 10. září do 10. října 2021 ve výstavních prostorách aukčního domu na adrese Goethova 17/2 / Krupkovo náměstí 3, Praha 6-Bubeneč denně od 11 do 18 hodin.

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

• 

•