Rubriky
muzeum žije

KŘEST PUBLIKACE OBRAZY KONCŮ DĚJIN

Ve čtvrtek 28. května v 18 hodin přímo ve stejnojmenné výstavě (historická budova UPM, 4NP).

Uměleckoprůmyslové museum v Praze vydává společně s nakladatelstvím BiggBoss vizuálně radikální katalog k výstavě Obrazy konců dějin: Česká vizuální kultura 1985-1995. Křest 462 stránkové publikace, která svérázným způsobem shrnuje vizuální chaos 90. let v České republice, se uskuteční ve čtvrtek 28. května 2020 od 18:00 přímo v expozici v historické budově UPM (17. listopadu 2, Praha 1). Samotná výstava je navíc prodloužena až do 21. června 2020.

„Obrazy konců dějin jsou vizuální esejí o jedné antidekádě, kdy radikální politické změny probíhaly paralelně s výraznou proměnou vizuálních médií a jejich rolí,” popisuje kurátor výstavy a editor katalogu Pavel Vančát.

Výstava i doprovodná kniha prostřednictvím medailonů vybraných aktérů a fenoménů přibližují proměny obrazového kánonu od poslední fáze komunismu přes nekontrolovaný revoluční kvas až k postupné komercionalizaci nové mediální scény v České republice. Kolážovitá architektura obou médií tak reflektuje opoziční, avantgardní a antisystémové tendence celé epochy včetně tehdejšího zpravodajství, rozjívené reklamy a pop-kultury.

Vizuální smrští se v katalogu prolínají inspirativní texty – například filozof Miroslav Petříček píše o kontextu „konce historie“, historik Ondřej Daniel z pohledu společenských dějin zkoumá divoké roky 85-95 a historička umění Zuzana Krišková zase sleduje tehdejší zemětřesení na české umělecké scéně.

„Sledujeme postupný pád komunismu a následný nástup nových pořádků jako různorodé pole příčin a následků, velkých a malých událostí, vysokých i nízkých cílů. Střetávají se tu fotografie zcela klíčové a oficiální s efemérními doklady doby, sbírkové předměty Uměleckoprůmyslového musea s nálezy v kontejnerech, aby dohromady společně naznačily, co tvořilo soudobou každodenní vizualitu,” přibližuje Pavel Vančát specifický projekt.

Katalog se čtyřmi (!) verzemi obálky (Havel-Magnet-Klaus-Jasanský) nese podobu kancelářského pořadače. Uvnitř se na nejlesklejších papírech potkávají kalkulačky z československého zásilkového katalogu Magnet s fotografiemi Depeche Mode v Praze od Antona Corbijna nebo erotické časopisy s teleshoppingem TV Nova.

„Grafické zpracování využívá pokleslou estetiku, klišé, první systémové fonty a technická omezení překotně se uvolňující, naivní i machrující doby,” dodává Zuzana Lednická (Studio Najbrt), autorka vizuální identity nekonvenčního katalogu.

Předobjednávky knihy ZDE

Více o výstavě ZDE

Rubriky
programy

POD SKLEM – PŘÍMĚSTSKÝ VÝTVARNÝ TÁBOR

06.07.2020–10.07.2020

Výtvarná dílna UPM

Rádi kreslíte, malujete, zkoušíte nové techniky a hledáte novou inspiraci?

Vyzkoušejte si s námi techniku podmalby na skle. Na výstavě V lesku zlata, v záři barev. Umění podmalby na skle ze sbírek UPM v Praze se seznámíme s rozsáhlou sbírkou podmaleb, které ilustrují vývoj tohoto svébytného umění. Společně rozehrajeme příběhy obrazů a prozkoumáme prostor, ve kterém jsou vystaveny.

Ukážeme si jednotlivé fáze vzniku podmalby, budeme se zabývat jejich náměty, vytvářet a komponovat nové příběhy a realizovat je nejenom modifikovanou technikou podmalby. . Inspirovat se budeme na výstavě, v historické budově muzea i na  muzejní zahradě.

max. počet dětí: 10

cena: 3700 Kč (cena včetně výtvarného materiálu a obědů)
vždy:
9 – 17 hodin

věk: 7 – 12 let

rezervace do 20. 6. 2020 na email: havlova@upm.cz

lektorka: Mgr. Dana Havlová Rovenská

nadpis

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
muzeum žije

V LESKU ZLATA, V ZÁŘI BAREV

Prohlédněte si přípravu výstavy V lesku zlata, v záři barev. Umění podmalby ze sbírek UPM. Výstava je prodloužena do 27. září 2020.

K výstavě vyšla i stejnojmenná publikace.

Rubriky
muzeum žije

POKLADY Z MUZEA

NEJVZÁCNĚJŠÍ PŘEDMĚTY Z NAŠICH SBÍREK

Rubriky
muzeum žije

VIRTUÁLNÍ PROHLÍDKA BUDOVY UPM

Rubriky
whats on

XXII. TRIENNALE OF DESIGN AND ARCHITECTURE IN MILAN: CZECH PARTICIPATION

01.03.2019 – 01.09.2019

Out of Power Tower od Krištofa Kintery

Commissioner: Museum of Decorative Arts in Prague

Director: Helena Koenigsmarková

Curator: Iva Knobloch

Funding: Ministry of Culture of the Czech Republic

Support: Czech Center Milan, Gallery Zdeněk Sklenář Prague



Out of Power Tower: artist Krištof Kintera and team

Lithopy: concept Denisa Kera and Petr Šourek, director Petr Šourek, designer Eva Holá, photography Jan Hrdý, editor Miloslav Holman, installation and 3D print Jaroslav Svítek,  blockchain development Denisa Kera and Yair Reshef, satellite image processing Mateusz Kraiński and team



XXII Triennale Milano

From March 1 to September 1, 2019 XXII Triennale Milano titled Broken Nature: Design Takes on Human Survival. The curatorship of the XXII Triennale has been entrusted to Paola Antonelli, Senior Curator of Architecture and Design and Director of Research & Development at The Museum of Modern Art. The curatorial team, led by Paola Antonelli and based in Milan and New York, will select and present design approaches that encourage a multifaceted and comprehensive reading of the issues threatening our collective existence; stimulate an appreciation of the systems in which individuals live and operate; and galvanize attitudes that consider life beyond the next few generations.

The XXII Triennale will feature projects – from objects to buildings, and from interfaces to infrastructures and cities, at all scales, from the cosmos to the microbiome, and in all dimensions – that suggest plausible and concrete avenues for restorative design action In this ambitious endeavor, the curatorial team will be supported by an Advisory Committee of scholars and practitioners, including Adam Bly, Rania Ghosn, Alexandra Daisy Ginsberg, Gabriella Gómez-Mont, Jamer Hunt, Sarah Ichioka, Koyo Kouoh, Stefano Micelli, and Maholo Uchida. 

Czech Participacion

The utopian/dystopian projects OUT OF POWER TOWER and LITHOPY develop the theme of energy wastage and mock the current craze for cryptocurrency. They are a critical response to the problem of mineral extraction, scarcity of resources and man’s drive for endless energy production. Out of Power Tower is 4,5 m high object made from used batteries that are assembled and cut. From the outside, the batteries seduce the consumer with their shining mosaic of brands. Inside the batteries, you can observe dark and burned out minerals. Out of Power Tower is a metaphor of the 4.0 and 5.0 Ages: uncovering the happy comfort of the external superficiality of being; digging deep under it, you find its core, dangerous and toxic. LITHOPY tells a universal story of power, mineral resources, technology and man. It is a fiction  in the form of a multi-screen movie backed by blockchain prototypes. As a matter of fact, one of the largest world Lithium reserves has been recently rediscovered in the Czech Lands and were quickly turned into a mobilizing tool during 2017 elections. As a response to the populist promise and the ongoing speculation in Lithium, the Lithopy team created its own fairy-tale scenario. The movie advertises a Sunny Day in Lithopy when all kinds of smart contracts are made under controlling eyes of satellites.

Palazzo dell´Arte

Viale Alemagnia 6, Milan

Rubriky
whats on

RETURNING IDENTITY

20.06.2019 – 03.11.2019

Returning Identity Exhibition

Exhibition held to commemorate 80 years since the introduction of the Nuremberg Laws in the Protectorate of Bohemia and Moravia

Eighty years ago, on 21 June 1939, the Reich Protector Konstantin von Neurath issued a decree introducing the Nazis’ Nuremberg Laws in the Protectorate of Bohemia and Moravia. This ushered in a period of social and property-related persecution of people who were classified as Jews – persecution which in the vast majority of cases culminated in their deportation to concentration and extermination camps, where the deportees ultimately died.

To commemorate 80 years since the establishment of the Protectorate, the introduction of the Nuremberg Laws and the outbreak of the Second World War, an exhibition of items belonging to victims of the Nazi persecution has been organized by the Documentation Centre for Property Transfers of the Cultural Assets of WW II Victims, in collaboration with the Museum of Decorative Arts in Prague, the National Heritage Institut, Area Heritage Administration at castle Sychrov and the National Gallery Prague.

The organizing institutions have decided to display items whose original owners have been identified. The items commemorate the names and lives of their owners – victims of a despotic system which, based on arbitrary criteria, destroyed real human beings (replacing their names with transport numbers) in order to seize their property. These items help – at least partially – to restore their original owners’ identity.

In the large majority of cases, the owners were not collectors in the true sense of the word; they were simply people who had these items in their homes. They lived alongside the items, and they had some kind of personal connection with them. On the other hand – and this is particularly important – the fact that these items have survived means that we have been able to identify the names of their original owners, despite the fact that from autumn 1941 onwards the authorities systematically used transport numbers instead of actual names. The exhibition presents around a hundred named original owners – and of course this is just a tiny fraction of the total number of Protectorate Jews who were murdered during the war. Yet although they are few, it is of profound importance that we remember and commemorate them. Each of these people was unique; each lived their own individual life. Among them were the rich and the poor, factory-owners and small traders, university professors and people with just a basic education, married and unmarried, divorced and widowed, those with families and those who lived alone. Some of them had lived in Czechoslovakia throughout the inter-war period, while others had returned there after living Germany or Ostmark (Austria). Many of them had fled into “rump” Czechoslovakia from the Sudetenland when it was seized by Germany following the Munich Agreement; after finding an apartment or a rented room, they were forced to move once more and live with another Jewish family, as the German authorities had issued a decree that all Jews should be removed from the part of Prague on the left bank of the Vltava River. Of course, this decree was targeted mainly at the owners of villas and apartment blocks in these districts of the city. They inevitably had to leave behind large amounts of their property in their abandoned homes, and today there is absolutely no way of locating this property; it was evidently taken by Reich citizens who moved into the vacated homes in large numbers (or also by Reich institutions, in the case of large villas). The names of the original owners a mother of young children, whose husband was executed for his political resistance activities shortly before the family’s planned deportation. There is also a young woman who was placed on a transport with her parents just a week after her wedding, still listed under her maiden name; her adoring husband voluntarily joined the next transport in order to remain with his wife until their death.

For these reasons, the items presented here are not valuable merely as museum exhibits; above all, their value lies in the fact that they silently commemorate the lives of their original owners, who are long dead. After many years, these items have helped us to restore these original owners’ names and identities.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

MAD SILKMAN. ZIKA&LÍDA ASCHER: TEXTILES AND FASHION

15.02.2019 – 30.09.2019

Exhibition concept and curator: Konstantina Hlaváčková

Exhibition design, videos: Pavel Mrkus

Graphic design: Štěpán Malovec and Kristina Ambrozová

Zika and Lida Ascher’s personal and professional story began in Prague just before World War II and continued in London and Paris, where they worked with the most famous artists of the day and where the most exclusive fashion houses used Ascher fabrics for their creations.

Czechoslovakia before World War II was a country with a highly developed textile industry and an extensive sales network, including two shops owned by Zikmund and Jindřich Ascher that sold silks not far from Wenceslas Square. The younger generation of the Ascher family included Zika (Zikmund) Ascher, who was born in 1910. In 1933 he and his older brother Josef opened their own shop selling textiles in the centre of Prague, and it soon became very popular. Zika Ascher was also a very successful Alpine skier. He represented Czechoslovakia in many international competitions, and in 1938 he won the Czechoslovak Grand Prix. The press dubbed him the “Mad Silkman” on account of his daredevil style on the slopes.

In February 1939 Zika married Lida (Ludmila) Tydlitátová, a charming young woman from a wealthy family in Prague. Just a few days before the Nazis invaded Czechoslovakia on 15 March 1939, Lida and Zika left for Norway on their honeymoon. From there they went to London, which they made their new home. Zika joined the army, and in 1942 he and Lida founded a textile company that printed fabrics for women’s clothes. The high quality of its designs and printing guaranteed the company’s success right from the start.

During and shortly after the war Zika Ascher put a bold plan into action: he asked leading artists of the time – Henri Matisse, Henry Moore, André Derain, Cecil Beaton, Alexander Calder and many more – to come up with designs for luxurious silk scarves and fashion fabrics. Most of them agreed, resulting in a collection of approximately thirty wonderful silk scarves, the Ascher Squares, that helped launch Zika and Lida’s glittering career. The Squares were exhibited around the world and at the end of 1947, shortly before the communists seized power, they were shown at Mánes in Prague alongside printed textiles designed by Czech artists.

Zika and Lida continued working with famous artists for many more years, establishing good working relationships and personal friendships, as can be seen in their frequent correspondence. Artists and fashion designers valued Zika’s remarkable ability to flawlessly render their designs in fabric. Printed silks and cottons and various types of woollen fabrics from Ascher (London) Ltd. created a sensation around the world. Zika was also a great innovator of new textiles, and he became legendary for his revolutionary approach and the way he brought design and fine art together. Ascher fabrics were immensely popular from the 1940s to the 1980s and they frequently appeared in all the top fashion magazines, including Vogue and Harpers Bazaar. The most famous designers and fashion houses in France, Italy and Britain used Ascher fabrics in their collections: Christian Dior, Chanel, Balenciaga, Lanvin-Castillo, Pierre Cardin, Yves Saint Laurent, Alberto Fabiani, Ronald Paterson, Mary Quant, David Sassoon …

Lida Ascher died in London in 1983, followed by Zika nine years later. They were among the most illustrious Czechs and their work was celebrated around the world, but back home they were entirely forgotten.

The exhibition has been designed by the artist Pavel Mrkus, who works with large audiovisual installations.

Most of the exhibits have been lent by the Ascher Family Archive in the United States. Other items come from Manchester Art Gallery, the Victoria & Albert Museum in London, and Musée Matisse in Le Cateau Cambrésis in France.

The Museum of Decorative Arts and the Slovart publishing company have produced a book in Czech and English editions to accompany the exhibition.

Czech Television is making a documentary about Zika and Lida Ascher that will premiere in September 2019.

There will also be a project with Pavel Ivančic’s Studio of Fashion Design at the Academy of Arts, Architecture & Design in Prague, whose students will design outfits made with original Ascher fabrics.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

KRÁSNÁ JIZBA DP 1927-1948. DESIGN FOR DEMOCRACY

13.09.2018 – 03.03.2019

anonymní návrh
čajová a kávová souprava, 1927

Krásná jizba [Beautiful Room], established as a branch of the Družstevní práce [Cooperative Work; dp] publishing house in the late 1927, was one of the leading Czech institutions in the fields of interior design and culture during the first half of the 20th century. It became a platform for asserting the principles of Functionalism and implementing requirements on the quality of the mass production of utility objects. It operated as an arbiter of practical and tasteful living and, with its sales, production, exhibition and consulting activities, permeated the everyday life of thousands of families. Via the production and selling of home accessories and furnishings, characteristic of high aesthetic and utility value and, simultaneously, affordability, Krásná jizba aimed at fulfilling democratic principles in the culture of living. The focus of the institution and its upswing were the merit of the leading figures of the contemporary cultural scene, such as the designers Ladislav Sutnar, Antonín Kybal, Ludvika Smrčková and Bohumil Južnič, the architect Jan E. Koula, the photographer Josef Sudek, and many others. However, it did not manage to continue in its successful First-Republic era after the war, and the ultimate end of the initial ideas came with the changed political orientation of the country in 1948.
In the 1920s and 1930s, faith in the new life, characteristic of the avant-gardes in general, went hand in hand with highlighting the integration of aesthetic requirements and the factual realization of life within a social and ethical context. The main attention was thus seized by
the question of lifestyle, encompassing a wide range of issues which were surfacing with the vision of a new lifestyle and society and were related to many spheres – from living to working, education and health and, finally, culture and leisure time. The aim was to improve the quality of life of individuals in accordance with the goals of a socially-oriented
democratic society. The essential task after the First World War was to fulfill the elementary need of housing, and architects, theoreticians and social engineers often answered it with utopian and radical concepts.
It took Krásná jizba less than a year to abandon its initial focus on meeting the aesthetic needs of its customers through the primary sale of objects of art and, instead, switch to the culture of living and the sale of home accessories and furnishings. One of the stimuli behind this change was the Brno 1928 Exhibition of Contemporary Culture, which clearly demonstrated its focus on utilitarian Functionalist aesthetics and industrial production at the display of Association of Czechoslovak Work as well as other participating manufacturers. Nothing but this orientation could meet the goals of providing quality to the wider masses in the form of standardized products which would exclusively follow function. In accordance with the ethical background of the popular theses forged by Adolf Loos, strictly condemning ornamentation, designers laid great emphasis on the purity of shapes close to ideal geometric solids, and on simple form unburdened by anything that would excessively increase production costs. The most important aspects now became the natural quality of materials and their surfaces and structures and the typical features of the production process, all embodying the only acceptable source of aesthetic impression. As soon as KJ became headed by Ladislav Sutnar, it turned into an institution implementing these ideas
and requirements into everyday life, mainly via his own designs of drinking and dining sets which have since become iconic artifacts of local inter-war design and the most sought-after items of its range.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

CERAMICS AND ITS DIMENSIONS. SHAPING THE FUTURE

04.09.2018 – 11.11.2018

Markéta Nováková, Mira Podmanická: Bio-vases, 2013

This exhibition of the experimental approaches to producing ceramics and porcelain found among students at European universities, their educators, and invited guests presents the outputs from one of the modules of an international grant within the “Creative Europe: Ceramics and Its Dimensions” program and the related sub-project Shaping the Future. The sub-project began with a workshop on the premises of the Kahla Porcelain factory in Germany gathering together students, teachers and other stakeholders from the four partner universities with the aim of exploring the material of ceramics and the associated new technologies. The participants explored various themes: Global Futures: Environment – Ecology – Economy, Societal changes, 3D printing – Old technologies revisited, and Food culture: impact on ceramic concepts.
Riikka Latva-Somppi, exhibition curator, observes on the subject: „Workshop openings grow into well-designed projects, and objects themed by food cultures use new technologies in their production or to reflect societal changes. Old technologies meet the new. Function is the focus here, but we also need irrational thinking resulting in seemingly crazy and useless applications – in the end, these may develop into the most revolutionary innovations.“


Czech participation in the exhibition

The exhibition has traveled the cities of Europe since 2016, and has its final reprise in Prague. During the preparations of the Prague exhibition, cutaror Milan Hlaveš and Dita Hálová mapped out seven studios at five institutions of higher education in the Czech Republic and one in Slovakia. They monitored the outputs from final-examination and diploma-thesis exhibitions with a view to the main topic of the exhibition, whose goal is to describe developments in current ceramic and porcelain design.
Czech and Slovak projects have an artistic level comparable with that abroad. A number of original artistic paths have also appeared in the area of modern technologies, and the latest generation of designers is making abundant use of them. Four studios are focused on work with ceramics and porcelain, while another three focus on industrial and product design – only a part of their work is with ceramic materials. The works of students at both types of studios are on the same professional level, differing only, perhaps, in their artistic and technical treatment. Just as in the European part of the exhibition, here as well students are supplemented by some of their educators and by guests from among the ranks of designers. They both influence the youngest generation as educators and experiment in their own works and are in many cases doctoral students themselves. These include for example Markéta Nováková and Mira Podmanická, Milan Pekař, Petr Stehlík, Studio Vobouch (Markéta Kalivodová and Richard Švejda), Matěj Polách and Vojtěch Říha (Superior Object), Roman Šedina, and Zuzana Knapková. Just like their students, they too often work at the borderline between design and the fine arts.


Ceramics and its Dimensions project
Ceramics and its Dimensions project is broad in scope. It offers a survey of the past and present of European ceramics and supports their innovation potential. It is supported by the European Union’s “Creative Europe” program, an activity framework for eighteen leading European museums and universities that are active in ceramics. They are headed by Porzellanikon, a porcelain museum in Selb, Germany.

The exhibition includes active zones in which you can get to know the traditional techniques used in creating ceramic objects and vessels, along with various processes for producing a porcelain mug, and try out designing your very own ceramic vessel.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
vystavujeme whats on

HANA PODOLSKÁ, A CZECH FASHION LEGEND

30.08.2018 – 19.05.2019

Výstava Hana Podolská, legenda české módy v UPM

The high-quality workmanship of her dressmakers, the luxurious fabrics she used, her sound knowledge of the latest Paris fashion trends adapted to Czech taste, together her business spirit and pleasant social demeanour, made Hana Podolska´s salon the most popular and best-known couture house in Czech society between the two world wars. Her clientele included famous Czech actresses, like Růžena Nasková, Jarmila Kronbauerová, Olga Scheinpflugová, Adina Mandlová, and Nataša Gollová, and other celebrities, such as the opera singer Jarmila Novotná, the racing car driver Eliška Junková, and Hana Benešová, the wife of the Czechoslovak president. The exhibition brings the visitor into the environment of this couture house of the First Republic, presenting more than 50 original models and a number of accessories. It uses film footage, photographs, and other documents to offer insight not only into the workings of the salon, but also into the sometimes very difficult life of Hana Podolská and her family, influenced by the ups and downs of the first fifty years of Czechoslovakia.
The exhibition includes interactive areas, in which visitors can become better acquainted with most of the fabrics used in the exhibited models and explore their texture (by touching them and looking at them under magnifying glass), leaf through the album „Did You Have Your Clothes Made at Podolska´s?“, and design their own formal wear.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

KOUDELKA: RETURNING

22.03.2018 – 30.09.2018

Československo, srpen 1968

Concept: Josef Koudelka
Curator: Irena Šorfová
Exhibition design: Emil Zavadil
Graphic design: Aleš Najbrt

This large retrospective exhibition is being held at the Museum of Decorative Arts in Prague to mark the exceptionally generous gift that Josef Koudelka is making to his native land. It is also a celebration of the eightieth birthday of this leading figure of contemporary photography.
The exhibition is arranged chronologically in seven sections, each comprising an individual thematic series. The first, called Beginnings, consists of rare vintage prints from the late 1950s and early 1960s, which were made by Koudelka for his first exhibition, at the Semafor theatre, Prague, in 1961. The next section, called Experiments, consists of early studies, which are important for comprehending Koudelka’s the originality. The next two series were made in parallel – Koudelka’s key work, Gypsies, which is today widely considered a classic of world photography, and the Theatre series, in which he takes the stylization of form to the extreme, with striking graphic images displaying what is now perceived as Koudelka’s unmistakable style in the theatre photography of that period. Invasion 68, his large reportage series, has played a particularly important role in Koudelka’s life. It was the reason that he was forced to leave the country in 1970. The Exiles series took Koudelka twenty-five years to make. It consists of photographs capturing feelings of alienation, expulsion, and the impossibility of return. The last section of the exhibition consists of the monumental Panoramas, large-format photographs that were made over three decades, in which he charts out the influence human beings have had on the contemporary landscape.
Today, Koudelka’s photographs are widely appreciated primarily for their high artistic value and also for the fact that he has never made a large number of prints; some of the earliest photographs exist in only several copies. This contributes greatly to the uniqueness of the set of photographs he is donating to the Museum of Decorative Arts in Prague. The Museum is thus becoming one of the few institutions to have in its collections and care such a large set of Koudelka’s work. His work is also owned by prestigious institutions like the Centre Pompidou and the Maison Européenne de la Photographie in Paris, the Museum of Modern Art in New York, the Art Institute of Chicago, the J. Paul Getty Museum in Los Angeles, and the Victoria and Albert Museum in London.
To accompany the exhibition, a large book is being published by KANT, in Czech and English editions, containing a wide selection of Koudelka’s photos, documentary illustrations, and articles by Stuart Alexander, Josef Chuchma, Jan Mlčoch, Josef Moucha, Tomáš Pospěch, and Irena Šorfová, together with a reprint of an article by Anna Fárová first published in 1967.
The Koudelka: Returning retrospective is in a certain sense Koudelka’s return to his homeland, even though he continues to be a globetrotter, always on the road, photographing and working on his projects. During a life of ceaseless labour, he has repeatedly returned to his photographs, just as he has over the years repeatedly returned to the same places, topics, and subject matter, with the aim of achieving the best photographs. The Exiles series was twenty-five years in the making. Similarly, for twenty-five years he returned to places around the Mediterranean, resulting in the project of panoramic photographs called Vestiges. Koudelka’s work matures with time and even thirty or forty years later he believes that it makes sense for him to return to it and to publish new books that are relevant today.
During his life, Koudelka has always travelled his own path. He has never succumbed to outside influences or artistic trends. He has crossed the boundaries of various forms of expression, from reportage to graphic-art-like works, poetic documentary photography, and even large-format art. He has continuously reshaped his style and adapted it to the topic he is photographing. Koudelka unquestionably is among the most important contemporary photographers working today. He is often included amongst humanist documentary photographers, but it would be misleading to pigeonhole this distinctive character. Though many people have made good individual photographs, few have left such a remarkable legacy with their work as a whole.
The Museum of Decorative Arts in Prague has the largest collection of Czech photography in the world. It photos are regularly presented at dozens of exhibitions in this country and outside. Koudelka’s donation is exceptionally important. Together with the sets of photographs by František Drtikol and Josef Sudek, also donated to the Museum, the gift from Josef Koudelka will be among the most important sets of world photography in any Czech collection.
In parallel with the Koudelka: Návraty/Returning exhibition at the Museum of Decorative Arts, another exhibition, Koudelka: De-creazione, will be held at the Trade Fair Palace (Veletržní palác) of the National Gallery in Prague. It consists of a series of photographs that Josef Koudelka made for the Vatican’s first presentation at the Venice Biennale, in 2013. The series, inspired by the Book of Genesis, depicts three themes on the idea of destruction: the effects of time on human history and the natural environment, armed conflict, and the natural world versus the industrial world.

JOSEF KOUDELKA was born in Boskovice, Moravia, in 1938. Trained as an aeronautical engineer, he began to take photographs seriously in 1958. At that time, he photographed the world of several Prague theatres and the Romani. In 1968 he documented the Soviet-led Warsaw Pact invasion in Czechoslovakia. On the first anniversary of the invasion, these photos, attributed to P.P. (Prague Photographer), were published in many periodicals around the world, without Koudelka knowing about it beforehand. The photographs by the ‘anonymous Czech photographer’ earned him the Robert Capa Gold Medal of the Overseas Press Club. Today these photos are widely considered to be classic works of post-Second World War photojournalism. (To mark the fortieth anniversary of the invasion, a book of 249 of them was published, accompanied by articles and documents compiled by Czech historians; it has so far been published in twelve language editions.) Fearing possible retribution, he left the country in 1970, travelling to Great Britain, where he was granted political asylum. Since 1974 he has been a member of Magnum Photos. He later left for France, where, in 1987 he was granted French citizenship. In 1975, in collaboration with the French publisher Robert Delpire, he published the book Les gitans (The Gypsies; a revised and expanded version was published in Czech, as Cikáni, in 2011). This was followed, in 1988, by Exiles. Since that time, Koudelka has published fifteen books documenting the influence of human beings on the contemporary landscape. Among these publications are Černý trojúhelník/The Black Triangle (1994), Chaos (1999), Lime (2012), and Wall (2013). Koudelka’s works have been exhibited at the Museum of Modern Art and the International Center of Photography in New York, the Hayward Gallery in London, the Stedelijk Museum in Amsterdam, and the Palais de Tokyo in Paris. He has been awarded the Nadar Prize (1978), the Grand Prix national de la photographie (1989), the Grand Prix Cartier-Bresson (1991), the Hasselblad Foundation’s International Award in Photography (1992), and the Medal of Merit from the President of the Czech Republic (2002). In 2002, the French Ministry of Culture and Communication made him a Commander of the Ordre des Arts et des Lettres. He later received the Cornell Capa Infinity Award of the International Center of Photography in New York (2004) and the Artis Bohemiae Amicis award of the Minister of Culture of the Czech Republic (2010). A citizen of France and the Czech Republic, Koudelka is based in Paris and Prague.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

SMALL WORLDS: DOLL HOUSES FROM V&A MUSEUM OF CHILDHOOD

16.02.2018 – 17.06.2018

Domeček Hopkinsonových
80. léta 20. století

The V&A Museum of Childhood’s major 2014—15 exhibition Small Stories: At home in a dolls’
house reveals the fascinating stories behind some of the UK’s best-loved dolls’ houses.
Through the stories of 12 dolls’ houses from the past 300 years, visitors are taken on a journey
through the history of the home, everyday lives and changing family relationships.
The small stories of each house are brought to life by the characters that live or work there.
Day-to-day life is illuminated through tales of marriages and parties, politics and crime. Each
house is displayed at a particular time of day and visitors can use buttons alongside the
showcases to activate the narration and light up each character as they talk.
The exhibition encompasses country mansions, the Georgian town house, suburban villas,
newly-built council estates and high-rise apartments. Displayed chronologically, the houses
also show developments in architecture and design.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

RESIDENCE: PREFAB ESTATE. PLANS. REALISATION. HOUSING. 1945 – 1989

25.1.2018 – 22.7.2018

The exhibition Residence: Prefab Estate presents the history of selected residential complexes in the Czech Republic and the social, political, cultural and economic circumstances that accompanied their construction. It follows the development of housing estates in the Czech lands from their start in the late 1940s up until the first years of the 1990s, when such construction came to an end. A brief summary is also presented of the later attempts at ‘humanising’ prefabricated buildings as well as current reflections by architects and historians on these estates today. Individual periods of housing-estate construction are presented through plans, models and historic photographs lent by public institutions and private collections from across the Czech Republic. Illustrating the historic context are various items from the areas of the arts, interior decoration, or industrial design. The visitor is thus provided with a basic overview of the types of construction, important structural systems, development of technical possibilities in the building industry.
The exhibition is the culmination of the research and exhibition project Prefabricated Housing Estates in the Czech Republic as Part of the Urban Environment (more briefly, The Paneláks), which took place from 2013 to 2017. The research team investigated the architecture and the urban design of over seventy Czech housing estates, as well as the demographic composition of their residents. In addition, the research took into account the development of the industrialisation of mass housing construction, changes in the political and economic conditions of socialist Czechoslovakia, and the changing role of architects and urban planners. Reinforcing the art-historical aspect of the study is the use of material from other humanistic disciplines, from the history of architecture and planning up through anthropology, heritage protection, or even historical demography.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

DIRECTOR´S CHOICE

15.11.2017 – 25.03.2018

Idea: Helena Koenigsmarková, Radim Vondráček a Michal Stříbrný

Curator: Michal Stříbrný

Exhibition design: Roháč Stratil architektonický ateliér

Graphic design: studio Colmo

The Director’s Choice exhibition offers a glimpse of the rich collections held by the Museum of Decorative Arts in Prague and present masterpieces from all spheres of decorative and applied arts and design. Its core constitutes an illustrative selection made by the museum’s director Helena Koenigsmarková, intended for the book published by Scala Arts & Heritage Publishers in London in the Director’s Choice series that introduces prominent museums and galleries through the eyes of their directors. Through the stories of these extraordinary objects, the exhibition examines the fates of the museum’s collections in times of social transformation. The display is arranged in thirty thematic sections devoted to the development of the arts and crafts from the Gothic and Renaissance periods to the first half of the 20th century, represented by works of Alphonse Mucha, František Drtikol, Pavel Janák, Ladislav Sutnar and many others. The unique works “with a story” are complemented by almost three hundred other objects from the museum’s wide-ranging collections, encompassing furniture, glass, fashion and clothing, jewellery, toys and photography.tvářena v letech 2017 – 2020. 

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
Nezařazené

AKTIVNÍ ZÓNA VE VÝSTAVĚ PLEJÁDY SKLA

Rubriky
Nezařazené

DÍLNA BUDIŽ SKLO!

K výstavě Plejády skla 1946 – 2019

Rubriky
vystavujeme

XXII. TRIENÁLE DESIGNU A ARCHITEKTURY V MILÁNĚ: ČESKÁ ÚČAST

01.03.2019 – 01.09.2019

Out of Power Tower od Krištofa Kintery

Záštita: Ministerstvo kultury ČR

Organizace: Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Partneři: Czech Center Milan, Galerie Zdeněk Sklenář Prague

Projekty Out of Power Tower a Lithopia

Kurátor: Iva Knobloch

Tým Out of Power Tower: Krištof Kintera a tým, Rastislav Juhás, Josef Fruhauf, Richard Wiesner, Matěj Al Ali, Martina Nosková

Tým Litopia: koncept Denisa Kera a Petr Šourek, designer Eva Holá, fotografie Jan Hrdý, instalace a 3D tisk Jaroslav Svítek, blockchain development Denisa Kera a Yair Reshef, satelitní snímky Mateusz Kraiński

Milánská trienále designu a architektury patří k nejstarším mezinárodním přehlídkám svého druhu. Nejprve se tyto prezentace konaly v Monze, posléze byly přeneseny do Milána. Česká republika se účastnila již od prvního ročníku v Monze v roce 1923, excelovala na každém ročníku až do roku 1947. Ceny si odnesli například Ladislav Sutnar nebo Josef Sudek, nebo František Tröster. Po odmlce, způsobené studenou válkou, navázalo Československo v roce 1957 sklářskou expozicí a účastnilo se až do roku 1968, kdy zaujalo expozicí pracovních nástrojů Petra Tučného. Normalizační poměry pak účast československých designérů, umělců a architektů na milánském trienále zcela zrušily. Po padesáti letech se tedy Česká republika opět účastní této významné přehlídky, jež má tentokrát závažné globální téma.

Česká účast 2019

Prostor české republiky bude patřit dvěma projektům. Out of Power Tower Krištofa Kintery, který odpovídá na strmě vzrůstající, nezastavitelnou spotřebu energie, vyčerpání minerálních zdrojů, které jsou skryté v bateriích. Jeho 4,2 m vysoký object z vybitých baterií s příznačným názvem Out of Power Tower nastiňuje apokalyptickou krajinu, kterou zanechává drancující přístup člověka ke svému prostředí.

Druhý projekt Lithopia reaguje na současný boom kryptoměn a nových technologií blockchain formou polyekranové projekce. Líčí utopickou komunitu, která žije v blízkosti naleziště Lithia a jejíž život určují kryptoměna a chytré kontrakty na blockchainu pod dohledem satelitů. Utopie předkládá univerzální příběh o moci, technologii, surovinách a lidech.

Palazzo dell´Arte

Viale Alemagnia 6, Miláno

Rubriky
vystavujeme

TO CACHE NOMAD

18.07.2019 – 08.09.2019

Multimediální objekt To Cache Nomad

Multimediální interaktivní objekt vytvořený z macesu vizuálně vychází z rodinného dědictví, krajkového ubrusu po babičce Moniky Kubinské. Umístěním ve speciální vitríně připomíná muzejní artefakt. Dílo proto můžeme vnímat jako metaforu problematického se vyrovnávání s naší kolektivní pamětí a minulostí. Objekt pracuje s nahrávkami hlasu návštěvníků, z nichž počítač vytváří akustické pole reagující na přítomnost a pohyb diváka.

Vizuální umělci manželé Monika a Bohuš Kubinští aktivně působí na slovenské výtvarné scéně od počátku devadesátých let. Společně vytvářejí velkorysé site-specific instalace – díla reagující na prostor, ve kterém se nacházejí. Pro jejich tvorbu je charakteristický experiment s nevýtvarnými materiály, propojování různých uměleckých médií, využívání současných technologií a interakce s diváky. Návštěvník výstavy To Cache Nomad zde tak zanechá svůj hlas, čímž se stane součástí díla, a zároveň se propojí s ostatními diváky, kteří zde byli před ním. Může si odnést i hmotný artefakt – personalizovaný výtisk své nehmatatelné akustické stopy.

To Cache je projekt vytvořený ve spolupráci s hudebníkem a soundartistou Ferom Királym, který měl premiéru v březnu roku 2018 v At Home Gallery v šamorínské Synagoze. Navazuje na dílo Cache, které bylo v roce 2017 prezentováno v kulturním centru Nástupiště 1-12 v Topolčanech. V červnu tohoto roku bylo dílo vystaveno v Kunstverein Pasov v sugestivním prostoru kaple sv. Anny. Jelikož se ze statické instalace stal putující objekt hledající své konečné útočiště, pro aktuální prezentaci v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze byl k názvu přidán přívlastek Nomad.

nadpis

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
vstup zdarma

Rubriky
vystavujeme

TAPIO WIRKKALA – IKONA FINSKÉHO DESIGNU

01.11.2019 – 26.01.2020

Mísa 3828, 1955

Kurátor: Uta Laurén, Jan Mergl

Architektonické řešení: Tomáš Džadoň

Grafický design: Miroslav Roubíček

Tapio Wirkkala a finský design – jméno a pojem neodmyslitelně spjaté s progresívním vývojem, který od počátku 50. let minulého století do užitého umění vnesly země severní Evropy.

Již první návrhy skla Tapio Wirkally z roku 1946 předznamenaly, jak podstatnou roli v přístupu k designu užitkových předmětů v následujících letech sever Evropy sehraje. Přesto však Wirkkalovo neočekávaně novátorské řešení finské národní expozice na Trienále 1951 v Miláně vyvolalo nadšení a znamenalo důležitý zlom nejen v přístupu k designu interiéru. Až asketicky jednoduchá, ale o to více esteticky působivá instalace finského skla, autorské keramiky a dekorativních textilií, doprovázená odkazy na severskou krajinu a přírodu, se stala inspirativním a vzápětí následovaným vzorem.

Stejně tak podnětně a s tvůrčí silou vstoupil Wirkkala na pole designu užitkových předmětů. Osobitý projev, v němž propojil zdánlivě neslučitelné – strohé zásady funkcionalistické moderny s dynamickými principy organického tvarosloví – vyústil ve styl, jehož charakteristickými rysy jsou nejen jednoduchost a čistota tvaru, užitkovost a praktičnost, ale i citlivý vztah k přírodě a úcta k materiálu a jeho zpracování.

Výstava přináší pohled na tři hlavní oblasti Wirkkalovy designerské činnosti v období 1946 až 1970. Sklářskou tvorbu představují především jeho četné návrhy stolního i dekorativního skla realizované proslulou finskou sklárnou littala. Wirkkallův jedinečný přínos pro další oblast typickou pro skandinávský design, práci se stříbrem, přibližuje nebývale široký výběr mís, váz a objektů. Samostatnou část výstavy pak tvoří porcelánové stolní soupravy i plastiky vzešlé z Wirkkalovy spolupráce s německou porcelánkou Rosenthal.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

ČAS V NÁS: JANA MACHATOVÁ A PETER MACHATA

07.11.2019 – 15.12.2019

Šperky manželů Machatových

„Čas v nás“ představuje tvorbu slovenských umělců, kteří pomalu vstupují do středních let a patří ke generaci takzvaných Husákových dětí. Autorské šperkové objekty Jany a Petera Machatových doprovázejí fotografie Petera Ančice. Každý z této trojice se vyrovnává s dětstvím prožitým pod hradbou panelového sídliště. Výběr zhruba padesáti šperků, které mapují dvě desetiletí tvorby, dokládá schopnost šperku být médiem sdělení. Pro diváka se každé z vystavených děl může stát vstupenkou do univerzálního času, v němž stále znovu prožívá zásadní příběhy svého života – hledání sebe sama, zrání, lásku, peripetie vztahu, období bolestných ztrát i nových nadějí. Abstraktní prvky se mísí s citacemi obrazů známých z rodinných alb a společenských magazínů. Možnost spatřit podstatné nabízí rastr panelového domu i lidového ornamentu. O hloubce citů a poutech mezi lidmi hovoří krajina těla dnešního člověka i fragmenty těl Marie a Krista v kompozici Piety.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
vstup zdarma

Rubriky
vystavujeme

ŠIMON CABAN&CO.: FOTOGRAFICKÉ HRY

24.10.2019 – 09.02.2020

Martina, ta hlavní, 1984

Dnešní výstava se vrací takřka čtyři desetiletí zpět, do 80. let minulého století, kdy architektuře, výtvarném umění, hudbě, tanci, designu i oděvní tvorbě docházelo v duchu postmoderny k prolínání žánrů. Jedním z tehdejších protagonistů byl Šimon Caban, kterého ale bylo nutno vnímat jako součást velice pestré umělecké komunity.

Narodil se roku 1963 v Praze, pak v roce 1981 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde byl jeho profesorem scénograf Josef Svoboda. V té době založil s bratrem Michalem Baletní jednotku Křeč, s níž v dalších letech připravili řadu představení, v nichž se uplatnila syntéza dramatické, taneční, vizuální i technologické složky. Tančili v Praze i při natáčení filmu Miloše Formana Amadeus, později realizovali i své vlastní filmové a televizní projekty (filmy Pražská pětka, Don Gio ad.). Třetím kmenovým spoluautorem byla textilní výtvarnice Simona Rybáková, která se stala i životní partnerkou Šimona Cabana. Od počátku 90. let dodnes společně připravují nejrůznější kulturní a společenské akce, ale pracují zejména pro divadla a muzikálové scény (viz www.cabani.cz). Asi nejznámější je ale jejich mnohaletá práce pro Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech.

Fotografické práce, které představujeme na této komorní výstavě, jsou z let 1982 až 1990. Snímky z nejrůznějších setkání, zkoušek tanečního souboru, domácích i zahraničních cest s přáteli, pobytu na chatě v Olešce nebo z kamarádovy svatby, ty byly materiálem k dalším autorské tvorbě, v níž Šimon Caban slučoval nejrůznější prvky v nový kontext. Vše bylo umocněno texty s originálním humorem, doplněno kresbou barevnými akcenty a završeno finální adjustací. V některých případech se nám dochovaly jen fragmenty původních sestav, i tak jsou výmluvným dokladem autorovy osobité estetiky. Dnešní výstava čerpá z velkorysého autorova daru, který byl předán do našich muzejních sbírek roku 2012. Prostřednicí byla paní Simona Rybáková, které také patří náš dík.

Galerie Josefa Sudka

Úvoz 24
Praha 1–Hradčany

Otevírací doba
úterý až neděle 11–17 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 40 Kč | snížené 20 Kč | rodinné 60 Kč

Rubriky
vystavujeme

VLADIMÍR BIRGUS: TAK MNOHO, TAK MÁLO

09.10.2019 – 09.02.2020

Moskva, 1982

Výstava velkoformátových černobílých fotografií, které pořídil pedagog, publicista, historik fotografie, organizátor a hlavně fotograf Vladimír Birgus v 70. a 80. letech má podtitul Fotografie z let, kdy se tak mnoho muselo a tak málo smělo.

Birgusovy fotografie z doby tzv. normalizace byly většinou černobílé. Odpovídalo to nejen tehdejšímu pojetí dokumentární fotografie, do níž ale Birgus vnesl výrazně subjektivní cítění, ale i celkové atmosféře tehdejší neutěšené doby. Fotografie nás vracejí do tehdejších českých a moravských měst, stejně jako do Moskvy, Tallinnu, Rigy, Varšavy, Sofie a dalších metropolí sovětských satelitů. Do míst, která opanoval všeprostupující marasmus, alkoholizmus, deprese, popisované jako ztráta životních perspektiv. Nejsou prvoplánově politické, zachycují vratké bloudící postavy, zamlklé a podmračené muže a ženy v jejich pachtění po zboží, kterého nebylo dost nebo nebylo vůbec. Města byla chátrajícími kulisami (zdánlivě) nezvratitelných lidských osudů, černobílé fotografie se svojí škálou šedí dokonale vystihují neměnnost dní i nocí.  Bezčasí bylo členěno jen státními svátky, fotbalovými nebo hokejovými sezónami a epizodami seriálů Jaroslava Dietla.

ům U Černé Matky Boží
Ovocný trh 19
Praha 1
+420 725 038 628

Otevírací doba
úterý 10–19 hodin středa až neděle 10–18 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč

Rubriky
vystavujeme

MILOŠ SPURNÝ: MIZEJÍCÍ KRAJINY

27.06.2019 – 06.10.2019

Doubravník, 1955

Botanik a rostlinný fyziolog Miloš Spurný (1922  – 1979) absolvoval roku 1949 přírodovědnou fakultu a pak celý život pracoval ve specializovaných ústavech. Fotografii sice pěstoval již od mládí, ale určující bylo až setkání s profesorem Vladimírem Úlehlou. Spurný snímal krajinné partie z pozice geomorfologie, hledal jejich typologické charakteristiky. Mnohé jeho fotografie z 50. a 60. let nás uvádějí do krajin, které byly kultivované generacemi hospodářů, do polí ještě nevjely traktory s pluhy, aby vše sjednotili do nekonečných družstevních lánů. Jako autor spojoval exaktní vědecký výzkum s nadstandardní citlivostí k přírodním a krajinným dějům. Nedílnou součástí přírody je u něj i samotný člověk, a to jak v harmonii s nimi, tak i v pozici opačné. Podmanění přírody, vnímání jejího bohatství jen jako (zdánlivě) nevyčerpatelný zdroj lidských potřeb, se ale v druhé polovině 20. století stávalo stále větším problémem. Roku 1967 Miloš Spurný publikoval tato znepokojující slova: „V jedné generaci mění se dnes více než dříve za staletí. Tento hektický dynamismus proměňuje naši zemi v jedinou továrnu na lidský blahobyt, energetiku, potravu a bydlení“.  Zvláštní pozornost autor věnoval Českomoravské vysočině a jižní Moravě, zejména kraji pod Pálavou (např. film Sbohem staré řeky, 1973).  To už se zcela ztotožňoval s myšlenkami krajinné ekologie. Podobně smýšlející přátelé se s ním roku 1965 sdružily do tvůrčí skupiny REKRAFO.

Galerie Josefa Sudka

Úvoz 24
Praha 1–Hradčany

Otevírací doba
úterý až neděle 11–17 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 40 Kč | snížené 20 Kč | rodinné 60 Kč

Rubriky
vystavujeme

NAVRACENÍ IDENTITY

20.06.2019 – 03.11.2019

Výstava Navracení identity v UPM

Výstava pořádaná k připomenutí osmdesátého výročí zavedení Norimberských zákonů v Protektorátu Čechy a Morava 21. 6. 1939.

K připomenutí 80. výročí vzniku protektorátu, zavedení norimberských zákonů a zahájení druhé světové války připravilo Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, Územní památkovou správou NPÚ na zámku Sychrově a Národní galerií Praha výstavu předmětů z majetku obětí druhé světové války, které se v důsledku tohoto nařízení dostaly po válce do státních sbírek.

Pořádající instituce vystavují předměty, u nichž se podařilo Centru pro dokumentaci identifikovat původní majitele. Připomínají jména a životní osudy obětí zvůle systému, který na základě arbitrárního klíče likvidoval konkrétní lidské bytosti (jejichž jména nahrazoval transportními čísly), aby se zároveň zmocňoval jejich majetku. Vystavené předměty tak alespoň částečně pomáhají navrátit původním majitelům jejich identitu.  

V naprosté většině se nejedná o významné či méně významné sběratele, ale o lidi, kteří jednotlivé předměty měli doma, žili mezi nimi, s nimi, měli k nim nějaký vztah. Na druhou stranu, a to především, samotné tyto předměty, tím, že se nějakým způsobem dodnes dochovaly, umožňují svou existencí navrátit jméno svému původnímu majiteli, které od podzimu roku 1941 ztrácelo svůj význam a bylo soustavně nahrazováno transportními čísly. Zhruba stovka jmen původních majitelů, na výstavě prezentovaných, tvoří nepatrný zlomek z celkového množství zavražděných protektorátních židů. Přestože jich není mnoho, má toto připomenutí hluboký význam. Každý z nich byl jedinečný a žil svůj nezaměnitelný život. Najdeme mezi nimi bohaté i chudé, majitele továren i drobné živnostníky, univerzitní profesory i lidi s nižším vzděláním, ženaté, vdané, rozvedené i ovdovělé. Ty, kteří měli rodinu a děti, i osamocené jedince. Ty, kteří žili v meziválečném Československu, ale také ty, kteří ve třicátých letech utíkali zpět do vlasti, ať již z Německa či Ostmarky (Rakouska). Mnozí z nich prchli z odtržených území po podpisu mnichovské dohody do vnitrozemí, aby poté, co v Praze našli byt či podnájem byli nuceni se sestěhovat k jiné židovské rodině, aby mohla být část Prahy, rozkládající se na levém břehu Vltavy, odžidovštělá. Samozřejmě bylo toto německé nařízení namířeno především proti majitelům vil a činžovních domů v této lokaci. Ti všichni logicky ponechávali značnou část svého mobiliáře v opuštěném bydlišti, majetek dnes naprosto nedohledatelný, jenž zřejmě připadl říšským příslušníkům (v případě vil také říšským institucím), kteří se do uprázdněných bytů hojně stěhovali. Mezi těmito jmény nalezneme také matku s malými dětmi, jejíž manžel byl těsně před jejich deportací popraven jako politický odbojář. Jindy ještě mladé děvče, které bylo týden po svatbě spolu se svými rodiči zařazeno do transportu, a to pod svým dívčím jménem, a její zamilovaný manžel se nechal dobrovolně zařadit do následujícího transportu, aby mohl být až do smrti se svou ženou.

Proto prezentované předměty nemají pouze svou cenu jako muzejní exponáty, ale jejich hodnota tkví především v tom, že jsou tichou připomínkou již dávno mrtvých lidí, kterým patřily, a po letech svou existencí nenápadně dopomohly svým dávným majitelům opět navrátit jejich jméno a identitu.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

170 LET SKLÁRNY ELIAS PALME

07.06.2019 – 29.09.2019

Historická fotografie secesního průčelí

Výstava připomínající 170. výročí firmy Elias Palme provází příběhem úspěšného rodinného podniku z Kamenického Šenova. Ten začal v roce 1849 v samém srdci severočeského sklářského regionu vyrábět křišťálové ověsové lustry. Jeho tehdejší sláva daleko překračovala hranice českých zemí. Ve vedení se vystřídali synové zakladatele Eliase Palmeho, kteří postupně provázeli firmu těmi nejlepšími časy, kdy se zde vyráběly lustry pro milánskou operu La Scala nebo operní dům Teatro dell’Opera v Římě, i těmi horšími, kdy z továrny za totálního nasazení v roce 1943 vycházela válečná výzbroj. Posledním soukromým majitelem před znárodněním byl Harry Palme, významný šenovský rodák a Eliasův vnuk, který v severních Čechách mohl zůstat i po 2. světové válce navzdory odsunu německého obyvatelstva, pod podmínkou, že v ústraní dopíše svá odborná díla o historii Kamenického Šenova a tamním sklářství. Zemřel 5. června 1955 pouhý den před povoleným vystěhováním za rodinou do západního Německa. Historie firmy Elias Palme se však uzavřela už o 9 let dříve, v roce 1946, sjednocením jednotlivých lustrařských podniků pod společnou značku n.p. Lustry, Kamenický Šenov.

Kamenický Šenov patřil v minulosti díky výrobě honosných lustrů k významným městům tehdejšího českého království. Nad bohatě zdobenými domy místních obchodníků se sklem dodnes ční jako zámek „Eliáška“, sídlo a výrobní areál firmy Elias Palme. Dominantní budova postavená v roce 1905 svou nezvykle secesně zdobenou fasádou dodnes připomíná, jak významný podnik zde sídlil. Výroba v Eliášce skončila kolem roku 1972. Po privatizaci v roce 1992 začala budova pod rukama několika různých soukromých majitelů nenávratně chátrat. Dnes je z ní ruina, která jako memento upomíná na zašlou slávu. V roce 2016 se objektem začala zabývat studentka architektury Tereza Šváchová. Její diplomová práce z téhož roku nabízela programové řešení na obnovu a nový provoz celého objektu, rozdmýchala dlouhé diskuse mezi současným majitelem a představiteli města Kamenický Šenov a Libereckého kraje. Ty ale bohužel vyšuměly do prázdna a řešení situace nebylo nalezeno. Eliáška mezitím mizí místním obyvatelům doslova před očima.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
zdarma

Rubriky
vystavujeme

SARKOFÁG PRO KRÁLOVNU

05.06.2019 – 16.06.2019

Výstava Sarkofág pro královnu v UPM

Unikátní projekt skleněného sarkofágu pro dánskou královnu Margrethe II. se završil už v loňském roce jeho osazením do poslední volné boční kaple v katedrále v Roskilde, tradičním pohřebním místě dánských králů. Genezi mimořádného sklářského díla přiblíží projekt Sarkofág pro královnu v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, který zahrnuje stejnojmenný dokumentární film, výstavu fotografií Pavla Štingla a přednášky Zdeňka Lhotského, odborníka na tavené sklo.

Cesta za unikátním a složitým objektem začala už před 15 lety, kdy si Její Výsost královna objednala sarkofág u dánského sochaře Bjørna Nørgaarda.

Bjørn Nørgaard tavbu skleněného těla sarkofágu několik let bez úspěchu zadával sklářským hutím v Japonsku, Číně a USA, ale uspěl teprve u Zdeňka Lhotského, českého umělce, skláře, sklářského technologa a podnikatele, který se ve své podnikatelské aktivitě specializuje především na tavení objemných objektů. Tento servis poskytuje desítkám světových výtvarníků již od roku 1994 v proslulé dílně v Pelechově u Železného Brodu, kde vznikaly od 50. do počátku 90. let všechny tavené plastiky i rozměrné realizace do architektury ikonické dvojice Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové.

Na přelomu let 2014 a 2015 mohlo studio začít první zkušební tavby, stanovovat křivky tavení a chlazení. Na výrobě se podílelo kromě Zdeňka Lhotského dalších čtrnáct lidí zaměstnaných ve studiu. Čtyřtunový skleněný objekt začal vznikat ze šesti skleněných částí. Každý kus vážil po utavení zhruba 900 kilogramů, z nichž se 200 kilogramů odřezalo a odbrousilo. Po utavení musel každý z kusů zůstat několik měsíců v peci, aby dostatečně vychladl a neměl vnitřní pnutí. Postup prací autor návrhu kontroloval v průběhu výroby zhruba v pěti návštěvách.

O procesu vzniku unikátního skleněného díla vznikl celovečerní dokument Pavla Štingla a kameramana Miroslava Janka Sarkofág pro královnu, který je v současné době jeho jediným obrazem. Mimořádné dílo je totiž sice instalováno, ale obaleno dřevěnou etují čeká, až se naplní jeho poslání. Film bude uveden v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze vůbec poprvé.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
vstup na výstavu volný, vstup na přednášku nebo projekci 50 Kč

Rubriky
vystavujeme

ODVAHA A RISK. STOLETÍ DESIGNU V UPM

28.04.2019 – 20.10.2019

Kurátorka výstavy: PhDr.Iva Knobloch

Autorský tým: PhDr. Jiří Froněk, Ph.D., PhDr. Filip Wittlich, Ph.D., PhDr. Radim Vondráček, Mgr. Milan Hlaveš, Ph.D., PhDr. Eva Uchalová

Architekti výstavy: Studio Qubus

Grafické řešení výstavy a publikace: Deep Throat Studio

Výstava navazuje na publikaci Design v českých zemích 1900-2000. Představuje dvanáct klíčových výstav designu dvacátého století, které uspořádalo Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Název výstavy Odvaha a risk odkazuje na to, že vystavování designu většinou probíhalo v nepříznivých společensko-politických podmínkách a velmi často pod tlakem totalitních ideologií. Ty popíraly či brzdily směřování českých zemí k moderním západoevropským industriálním demokraciím, které pro rozvoj designu vytvořily vhodné kulturní, výrobní a tržní podmínky. Prezentované projekty byly odvážné proto, že kurátorským záměrem a vybranými exponáty směřování k evropským demokraciím potvrzovaly.

Představené výstavní projekty objevovaly a reinterpretovaly fenomény minulosti, podchytily tendence tvorby předmětného světa své doby či je dokonce předvídaly, a to díky kurátorským konceptům několika generací, v tomto výběru Jiřiny Vydrové, Karla Hetteše, Mileny Lamarové, Josefa Kroutvora, Ludvíka Hlaváčka nebo vizionáře Zdeňka Pešánka.  Jejich smělé kurátorské záměry umocňovala nekonvenční výstavnická řešení, a to architektů Otto Rothmayera, Ivana Sovy, Václava Ciglera, Karla Pragera, Michala Brixe nebo Petra Horneka. Na designu vybraných výstav se podíleli také významní muzejní fotografové Jan Svoboda a Gabriel Urbánek a grafičtí designéři Jan Kotík, Josef Flejšar, Pavel Kopřiva nebo Aleš Najbrt.

Doprovodná publikace Odvaha a risk. Století designu v UPM  dokládá, že prostřednictvím progresivních expozic Uměleckoprůmyslové museum v Praze sehrálo klíčovou roli nejen pro dějiny designu, ale také  pro obor výstavnictví.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

XIII.MEZINÁRODNÍ SKLÁŘSKÉ SYMPOZIUM NOVÝ BOR

22.03.2019 – 19.05.2019

XIII. Mezinárodní sklářské sympozium

Za 36 let existence se Mezinárodní sklářské sympozium/International Glass Symposium (IGS) Nový Bor stalo doslova světovým unikátem, symbolem setkávání, tvůrčí práce a nových možností v oboru zpracování skla. Na jediném místě a ve stejném čase se v pravidelných tříletých intervalech schází špičkoví sklářští výtvarníci z celého světa, aby ve spojení se sklářskými řemeslníky v hutích i rafinačních dílnách před očima odborné i laické veřejnosti zhmotnili své tvůrčí myšlenky. V Uměleckoprůmyslovém museu v Praze jsou k vidění výsledky zatím posledního XIII. ročníku Mezinárodního sklářského sympozia, které se uskutečnilo loni v říjnu.

Každé setkání sklářů a výtvarníků z různých částí světa přináší kromě zajímavých výsledků práce i příležitost ke společné práci, výměnu zkušeností, názorů a získání nových kontaktů. Unikátnost této výstavy spočívá nejen v tom, že vystavené exponáty vznikají ve velmi krátkém čase vymezeném na tvorbu po dobu konání sympozia přímo v Novém Boru, ale i v tom, že vedle sebe vystavují umělci zvučných jmen i studenti uměleckých škol, ale v posledních letech i umělci, kteří si chtějí práci se sklem vyzkoušet. V tomto ročníku to byl hudebník Ivan Mládek. Návštěvník tak získává možnost srovnání kreativity umělců různých generací, z různých destinací, tvořících různými technikami i kombinacemi různých materiálů. První prezentace výsledků je vždy ve Sklářském muzeu v Novém Boru, kdy předměty jsou ještě „horké z pece“. Pro UPM byl připraven již výběr exponátů.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

ASCHER CHALLENGE

28.03.2019 – 19.05.2019

V návaznosti na velkou výstavu věnovanou textilní tvorbě rodiny Ascherových Šílený hedvábník. Zika&Lída Ascher: textil a móda v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze dostal Ateliér módní tvorby UMPRUM jedinečnou příležitost navrhnout vlastní kolekci z látek slavné textilní firmy Ascher. Studenti tak dali původním látkám a dezénům nové formy zpracování i pohled současných mladých lidí.

Veřejnost se mohla s vybranými modely seznámit už letos v lednu na výstavě klauzurních a semestrálních prací Artsemestr zima 2019 a na zahájení výstavy v UPM.  Jak jednotlivé modely vypadají na lidské postavě, bude možné vidět na přehlídce, která je součástí programu Mercedes-Benz Prague Fashion Week v neděli 24. března v obchodním domě Kotva.
Nejpodrobněji však tuto unikátní kolekci představí výstava projektu studentů Ateliéru módní tvorby UMPRUM „Ascher Challenge“ od 28. března do 19. května  právě v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

JAN BLAŽEJ SANTINI AICHEL. GEOMETRIE POSVÁTNÉHO PROSTORU

07.03.2019 – 15.09.2019

Tato výstava vysvětluje geometrii kompoziční sítě společné půdorysným návrhům hlavních děl českého architekta Jana Blažeje Santiniho Aichela. Celá řada indicií ale poukazuje k tomu, že jím používaná kompoziční síť je tradiční a povědomí o ní v naší zemi sahá až do raného středověku.

O Janu Blažeji Santinim Aichelovi se již napsalo mnoho, a proto jen krátce z toho, co o něm víme, jak si ho představuji. Necelých čtyřicet sedm let krátkého života, rozděleného létem roku 1700 na dvě poloviny, z nichž ta druhá je naplněna intenzivní prací. Patrně drobnější postavy, nápadně kulhající. Ví, že si na něho lidé potajmu ukazují. Občas za zády zaslechne posměšky dětí, a ty jeho vlastní umírají… Pronásledován těžkými osudovými ranami, vyvažovanými jen mimořádným talentem, který mu zajistil přízeň církevních řádů, a tím i společenský respekt. Avšak stále sám ve svých myšlenkách, sám mezi lidmi. Z bolesti a talentu se rodící genialita. Téměř hmatatelný spor pekla s nebem poznání je až faustovský. Jak vyplývá z korespondence, kulhavý ďábel a veliké světlo architektury. I když to první označení je míněno více ironicky, je pod tím cosi hluboce bolestného. Je zřejmé, že Santiniho dílo přesáhlo rámec doby, v níž žil. Jeho stavby jsou natolik přesné, že známe-li kompoziční síť, můžeme od jedné stavby k libovolné další počítat se stejnou lehkostí, s jakou se třeba procházíme parkem. Z tohoto pohledu se stavby jeví spíše jako skořepiny těsně obepínající geometrické rovnice. To jim propůjčuje zcela unikátní proporční rytmus, který z nich podvědomě vnímáme a který považujeme za harmonický. Srovnávací studie ukazují, že Jan Blažej Santini důvěrně znal rozměry pražského Chrámu sv. Víta, Václava a Vojtěcha a že kompoziční vzory, které používal, nalezl právě v něm. Svato- vítská katedrála se stala ideovou matricí – Matkou – jeho díla. Rozměry staveb i kompoziční postupy to potvrzují. Co je na tvorbě Jana Blažeje Santiniho geniální, není ale ve skutečnosti vlastně vůbec vidět. Soubor vybraných staveb tvoří díky užití téže kompoziční sítě a jednotkové míry jedinečný a nedělitelný celek, proporčně a rozměrově sladěný se Svatovítským chrámem. Z rozměrů jedné stavby lze geometrickou cestou odvodit míry a proporce stavby následující. Geometrie je jazykem přírody, a protože i my jsme této přírody součástí, snažíme se její řeči porozumět a rozvíjet ji. Z hlediska moudrostního je spíše imaginační hrou, ze strany rozumu vědou. Chceme-li tedy v ní něco pochopit, je třeba umět si to nejprve představit. Geometrie je nám vrozena podobně jako hudba, pouze je zasunuta v hlubší paměti. Proto je někdy architektura přirovnávána ke zkamenělé či zamrzlé hudbě. Geometrie byla kdysi jedním z hlavních myšlenkových sloupů filosofie; byla vlastní těm, kdo v jejích cestách hledali Moudrost a smysl stvoření. Na první pohled strohá a chladná, avšak nepostrádající kouzlo poezie. Podobně jako je hudba spojena s tancem, je geometrie svázána s pohybem. Naučíme-li se chápat tento pohyb v architektuře, jsme schopni pozorovat kompoziční tahy již dávno nežijících mistrů stavitelů.

Dům U Černé Matky Boží
Ovocný trh 19
Praha 1
+420 725 038 628

Otevírací doba
úterý 10–19 hodin středa až neděle 10–18 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč

Rubriky
vystavujeme

CLIFFORD SEIDLING: FOTOGRAFIE

20.02.2019 – 2.6.2019

Konfigurace, 1957

Ve výstavním programu Galerie Josefa Sudka se kurátor Jan Mlčoch často vrací k opomíjeným osobnostem české fotografie. Clifford Seidling se narodil roku 1933 v Praze do českoněmecké rodiny, v  letech 1948–1951 navštěvoval Státní odbornou grafickou školu v Praze a pak pracoval v portrétních ateliérech družstva Fotografia. Koncem padesátých let vytvářel velice kvalitní ateliérové i exteriérové práce. V roce 1972 přešel do Uměleckoprůmyslového musea v Praze, kde se vedle samotné fotografické praxe věnoval problematice konzervace a restaurování fotografií. Ve své volné tvorbě se už od poloviny šedesátých let soustředil na téma aranžovaného mužského aktu. V této umělecké oblasti je Seidlingův přínos zcela výjimečný. Mužské tělo prezentoval v originálních kompozicích s estetickou vytříbeností a odvahou. Významná byla jeho externí pedagogická činnost na FAMU, kde vyučoval mimo jiných studenty představující tzv. slovenskou novou vlnu.

Galerie Josefa Sudka

Úvoz 24
Praha 1–Hradčany

Otevírací doba
úterý až neděle 11–17 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 40 Kč | snížené 20 Kč | rodinné 60 Kč

Rubriky
programy

ZA SKLEM. RODINNÁ VÝTVARNÁ DÍLNA

27.06.2020



Destička s portrétem římského císaře Publia Helvia Pertinaxe
Mistr VBL, Curych, kolem 1610–1630

Program k výstavě V lesku zlata, v záři barev.Umění podmalby na skle ze sbírek UPM v Praze

lektorka Mgr. Dana Havlová Rovenská, Dis.

kapacita 15 míst (pro děti od 5 let v doprovodu dospělého)

cena 60 Kč za osobu k platné vstupence do expozice, (děti do 15 let vstup zdarma), sraz u pokladny v hlavní budově

rezervace programu: havlova@upm.cz do 25. 06. 2020

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA BUDOVY UPM

20.06.2020 ve 14 hodin

Budova UPM

Komentovaná prohlídka naší historické budovy postavené podle návrhů architekta Josefa Schulze. Ostatně budova, na jejíž stavbě se podíleli čelní představitelé tehdejší Obchodní a živnostenské komory a významné firmy, často mecenášsky, je vrcholnou ukázkou uměleckých řemesel přelomu 19. a 20. století a naším nejvýznamnějším exponátem. Vstupné 90 Kč.

Rezervace ZDE

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA BUDOVY UPM PRO SENIORY

11.06.2020 v 15 hodin

Budova UPM

Komentované prohlídky naší historické budovy postavené podle návrhů architekta Josefa Schulze. Ostatně budova, na jejíž stavbě se podíleli čelní představitelé tehdejší Obchodní a živnostenské komory a významné firmy, často mecenášsky, je vrcholnou ukázkou uměleckých řemesel přelomu 19. a 20. století a naším nejvýznamnějším exponátem. Vstupné 50 Kč.

Rezervace ZDE

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

PROCHÁZKA KUBISTICKOU PRAHOU

20.06.2020 v 17 hodin

Dům U Černé Matky Boží

Zveme vás na procházku kubistickou Prahou, která nás povede od Domu U Černé Matky Boží kolem nejznámějších kubistických počinů Emila Králíčka až k Chocholovým domům pod Vyšehradem. Prozkoumáme z blízka světový fenomén české kubistické architektury.
Sraz: před vchodem do Domu U Černé Matky Boží
vstupné: 120 Kč
lektorka: Mgr. Marie Jelínková Ťupová, Dis.

Délka asi 90 minut.

Rezervace zde

Během procházky budou dodržována hygienická a bezpečnostní opatření.

Dům U Černé Matky Boží

Ovocný trh 19
Praha 1

Rubriky
programy

PROCHÁZKA KUBISTICKOU PRAHOU

04.06.2020 v 17 hodin

Dům U Černé Matky Boží

Zveme vás na procházku kubistickou Prahou, která nás povede od Domu U Černé Matky Boží kolem nejznámějších kubistických počinů Emila Králíčka až k Chocholovým domům pod Vyšehradem. Prozkoumáme z blízka světový fenomén české kubistické architektury.
Sraz: před vchodem do Domu U Černé Matky Boží
vstupné: 120 Kč
lektorka: Mgr. Marie Jelínková Ťupová, Dis.

Délka asi 90 minut.

Rezervace zde

Během procházky budou dodržována hygienická a bezpečnostní opatření.

Dům U Černé Matky Boží

Ovocný trh 19
Praha 1

Rubriky
programy

UMĚNÍ PODMALBY V ČESKÝCH ZEMÍCH – PŘEDNÁŠKA

30.06.2020 v 18 hodin

Výstava V lesku zlata, v záři barev v UPM

Sbírka podmaleb UPM v Praze zahrnuje vynikající díla pocházející z většiny stěžejních evropských center výroby tohoto specifického umění. K nim se nejpozději od 17. století řadí i centra v českých zemích. Díky nejnovějšímu výzkumu lze dokonce předpokládat, že se umění podmalby na našem území začalo hojně vyskytovat již ve druhé polovině 16. století. Vedle množství podmaleb uchovaných v tuzemských muzeích to dokládají také písemné prameny, jako například inventář slavné kunstkomory Rudolfa II., jejž sepsal malíř a archivář rudolfínských sbírek Daniel Fröschl. Hojné zmínky o podmalbách pak najdeme i v soupisech mladších sbírek – šlechtických i  měšťanských.

Vstupné 50 Kč.

Rezervace ZDE

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

BOŽENA SUDKOVÁ/JOSEF SUDEK: KRAJINA DĚTSTVÍ – KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA

23.06.2020 v 18 hodin

Josef a Božena Sudkovi

Komentovaná prohlídka nové výstavy v Galerii Josefa Sudka. V roce 2020 si připomínáme 30. výročí úmrtí nenápadné, ale důležité postavy v životě fotografa Josefa Sudka, jeho sestry Boženy. Z bohatého fondu jeho fotografií, který muzeum opatruje, vznikla výstava připomínající jeden z výchozích pramenů Sudkova díla, rodinné zázemí spojené s krajinou jeho dětství. Výstavou provede kurátor Jan Mlčoch.

Galerie Josefa Sudka

Úvoz 24
Praha 1–Hradčany

Rubriky
programy

ANO, BYLY A JSOU: VELKÉ ŽENY V ČESKÉM SKLE – PŘEDNÁŠKA

23.06.2020 v 18 hodin

Přednáška prof. PhDr. Sylvy Petrové s návštěvou expozice Plejády skla.

Přednáškový nebo multifunkční sál a  expozice Plejády skla 1946 – 2019.

Vstupné 50 Kč, vstup do expozice zdarma.

Rezervace ZDE

Přednáška vznikla jako polemika se známou statí americké kurátorky Lindy Nochlin: Why Have There Been No Great Women Artists z roku 1971, která spustila vlnu feministických studií dokazujících, že ženy nemohly být mimořádnými umělkyněmi díky svým rolím ve společnosti a gendrové převaze mužského prvku v umělecké praxi.  Přináší málo známé informace o opaku, který přes všechny těžkosti a problémy naopak ženy v českém skle dokázaly heroicky naplnit a přispět tak  nemálo ke světovému věhlasu českého autorského skla.  A to i  před druhou světovou válkou, ale hlavně po ní. Přednáška je založena na promítání více jak sedmi desítek sklářských děl  a portrétů těchto žen a přibližuje  část obsahu výstavy Plejády 1946 – 2019. V ní  návštěvníci budou moci po skončení výkladu  vidět  některá z promítaných artefaktů  této přednášky na vlastní oči.

Prof. PhDr. Sylva Petrová, kurátorka sbírky moderního a současného skla UPM, specialistka na české autorské sklo po roce 1945, autorka knihy České sklo , vyd. v roce 2018, a  autorka a spoluautorka stálé výstavy Plejády skla 1946  – 2019 v UPM.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

VEČERY S ČESKÝMI SKLÁŘI: JAROMÍR RYBÁK

16.06.2020 v 18 hodin

Kurátorka sbírky současného skla Sylva Petrová uvede další z řady osobností současného českého skla, Jaromíra Rybáka (1952).

Rezervace ZDE

Jaromír Rybák je malíř, sochař a sklářský výtvarník, který patří k nejvýznamnějším jménům českého autorského skla.  Od doby svého absolutoria v ateliéru profesora Stanislava Libenského na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze (1979),  začal sbírat  ocenění  doma i v zahraničí. Aktivně se zapojil do české sklářské scény počínaje koncem 70. let jako solitér, který vždy šel natolik osobitou cestou, že by ji s ním nikdo jiný ani nedovedl sdílet.  Po období laminovaných plastik s vnitřními strukturami vyvinul  nekonvenční  moderní vitráže kombinujícími ploché a broušené sklo s olověnými  plechy,  (viz výstava Plejády skla 1946 – 2019),  byl  mezi prvními, kdo začal prosazovat  postmoderního názor u nás ( Muž, 1982 – výstava Plejády skla 1946 – 2019), unikátní je jeho pojetí plastik se sochařsky zpracovaným kovem ( například Hatterie 1996), i  z různých barev skla stavované fantaskní  zvířata….  Průběžně  maluje a kreslí….Je  nositelem arcimboldovsky  bezbřehé fantasie, která je i z rodu  surrealistů,  symbolistů, a šklebících se  provokatérů . Rybák je zároveň člověkem  uměleckých i technologických výzev,…Rád překračuje hranice  svých zkušeností, myšlení diváků,  i samotného skla.  Proto třeba navrhl,  a sám se synem, sochařem  Kryštofem Rybákem i  v letech 200 – 2004 zrealizoval několikatunový  skleněný Betlém pro barokní kapli zámku Bezdružice (dnes ve Východočeském museu v Pardubicích ) … Rybákovo  originální a nezaměnitelné dílo je zastoupeno ve všech významných světových sbírkách skla ve světě.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

VOJTĚCH LANNA – KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA

09.06.2020 v 17 hodin

Vojtěch, rytíř Lanna

Vojtěch Lanna mladší (29. května 1836 v Praze – 31. prosince 1909 v Meranu) byl nejslavnějším členem svého rodu, který se zabýval obchodem se dřevem, dopravními stavbami, splavňováním řek a stavbou železnic. Rozvinutím těchto aktivit vybudoval Lanna mladší postupně jednu z nejvýznamnějších stavebních firem v Rakousku-Uhersku. Těžiště výstavy je ale v jeho sběratelské a mecenášské činnosti. Výstavou věnovanou této osobnosti provede kurátor PhDr. Filip Wittlich, PhD. Vstup i výklad jsou bez rezervace zdarma.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

ČESKÝ KUBISMUS – KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA

09.06.2020 v 17 hodin

Expozice Český kubismus

Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje český kubismus jako styl ideově propojující volné i užité umění a architekturu. Vystavené soubory i solitérní kusy nábytku spolu s interiérovými doplňky z keramiky, skla a kovů reprezentují průřez realizacemi nejvýznamnějších autorů kubismu. Zastoupeni jsou přední architekti a designéři Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, Otakar Novotný či František Kysela. Jejich díla doplňuje výběr kubistické malby autorů Emila Filly, Bohumila Kubišty, Josefa Čapka a Václava Špály a plastiky Otto Gutfreunda. Vliv kubismu na architekturu přibližuje projekce současných i dobových snímků převážně pražských realizací a návrhů kubistických a rondokubistických staveb. Expozicí provází Mgr. Ing. Markéta Čejková, výklad zdarma k platné vstupence.


Rezervace ZDE

Dům U Černé Matky Boží

Ovocný trh 19
Praha 1

Rubriky
programy

PLEJÁDY SKLA 1946-2019 – KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA

02.06.2020 v 17 hodin

Komentovaná prohlídka dlouhodobé výstavy, která představuje nejkrásnější kusy autorského skla ze sbírky UPM. Provádí lektorka Ing. Mgr. Markéta Čejková. Výklad je zdarma k platné vstupence.

Rezervace ZDE

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

PROCHÁZKA KUBISTICKOU PRAHOU

26.05.2020 v 17 hodin

Dům U Černé Matky Boží

Zveme vás na procházku kubistickou Prahou, která nás povede od Domu U Černé Matky Boží kolem nejznámějších kubistických počinů Emila Králíčka až k Chocholovým domům pod Vyšehradem. Prozkoumáme zblízka světový fenomén české kubistické architektury.
Sraz: před vchodem do Domu U Černé Matky Boží
vstupné: 120 Kč
lektorka: Mgr. Marie Jelínková Ťupová, Dis.

Délka asi 90 minut.

Rezervace zde

Během procházky budou dodržována hygienická a bezpečnostní opatření.

Dům U Černé Matky Boží

Ovocný trh 19
Praha 1

Rubriky
vystavujeme

ŠÍLENÝ HEDVÁBNÍK. ZIKA&LÍDA ASCHER: TEXTIL A MÓDA

15.02.2019 – 30.09.2019

Autorka koncepce a kurátorka výstavy: Konstantina Hlaváčková

Architektonické a výtvarné řešení, videa: Pavel Mrkus

Grafický design: Štěpán Malovec a Kristina Ambrozová

Jméno a zároveň značka Ascher jsou v České republice úplně neznámé, zatímco v západní Evropě zůstává více než sedmdesát let synonymem textilního designu té nejvyšší kvality. Výstava odkrývá příběh u nás zapomenutých pražských rodáků Ziky Aschera a jeho manželky Lídy, jejichž osobní i profesionální životy se odehrávaly na pozadí dramatických dějin 20. století. Po odchodu z Československa v roce 1939 se jim podařilo vybudovat v Londýně úspěšnou firmu specializovanou na oděvní látky. Z textilií firmy Ascher vytvářeli své kolekce módní domy francouzské, stejně jako britské a italské například Dior, Balenciaga, Lanvin, Cardin, Y. S. Laurent, Paterson, Sassoon nebo Fabiani. Světovou proslulost jim také přinesla kolekce luxusních tištěných šátků (tzv. Ascher Squares), které zhotovovali podle návrhů významných umělců, mezi něž patřili Henry Moore, Henri Matisse, André Derain a mnozí další.

Výstava je členěná do čtyř částí, které prezentují hlavní životní etapy manželů Ascherových a jejich profesní úspěchy: období před druhou světovou válkou, založení firmy Ascher v Londýně v roce 1942, spolupráci se slavnými umělci na návrzích šátků a předevší tvorbu oděvních látek pro pařížské a britské módními domy. Mezi mnoha doklady bohaté činnosti Ziky a Lídy návštěvníci naleznou oděvy od předních módních návrhářů. Součástí výstavy je také film, který přinese o slavné firmě Ascherových další podrobnosti.

Exponáty jsou zapůjčeny zejména z archivu rodiny Ascherových z USA, z Manchester Art Gallery, Victoria & Albert Musea v Londýně a Musée Matisse v Le Cateau Cambrésis ve Francii.

Součástí výstavy je film, který přinese o slavné firmě Ascherových další podrobnosti.

Společně s nakladatelstvím Slovart vydalo UPM k výstavě výpravnou publikaci v české a anglické verzi.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

LADISLAV SUTNAR: LOUTKY A HRAČKY

14.12.2018 – 30.03.2019

Vláček, 1928

Komorní výstava loutek a hraček Ladislava Sutnara k významné akvizici do sbírky hraček. Uměleckoprůmyslovému museu v Praze se podařilo získat ze soukromého majetku unikátní soubor loutek a nábytku z let 1923–1925, z nichž doposud vlastnilo jen často publikovanou figuru Rytíře. Součástí akvizice jsou též dva soubory moderních loutek pro domácí divadlo z dvacátých let 20. století.
Návrhy a realizace hraček a loutek patřily k aktivitám Ladislava Sutnara v období dvacátých a třicátých let 20. století. Dřevěné hračky navrhoval především v rámci svého pedagogického působení ve Státním ústavu školském v Praze. Motivy zvířat z exotických zemí a hra s dalšími pohybovými možnostmi hračky za použití pružinek mohly v záplavě realistických hraček vyniknout ve střízlivé monochromní barevnosti a jednoduché stylizaci tvaru.
Moderní svět a rychlé tempo soudobého městského života se odrazily v Sutnarově souboru dopravních prostředků – autech, nákladních autech, vlacích nebo tramvajích. Ze stavebnicových systémů, jejichž základními stavebními prvky byly kostky s barevným rastrem a jednoduchými motivy, vznikaly struktury budov a továren. Sutnarův zájem o loutkové divadlo a loutky podnítily dobové proměny loutkářských tradic. Takzvané období loutkářské renesance (od konce 19. století do závěru první světové války) přineslo snahy o legitimizaci loutkového divadla a loutek jako plnoprávného druhu umění. Spolu s touto tendencí usilovalo loutkářství o emancipaci loutek od nápodoby živých herců a následně rozvíjelo originální kvality loutky jako artefaktu, jako svébytné umělecké kategorie se svými specifiky. Divadelní avantgarda na přelomu dvacátých a třicátých let podporovala uměleckou jednotu dekorace a loutek. Ve dvacátých letech vytvořil Sutnar několik typů stylizovaných kubizujících, výrazně barevně pojednaných loutek pro rodinná loutková divadla. V letech 1924–1925 působil jako umělecký vedoucí levicově orientovaného Loutkového divadla Dělnické akademie v Praze, později divadla Drak tamtéž. Na podnět Jindřicha Veselého, šéfredaktora časopisu Loutkář a aktivního popularizátora loutkových divadel, vystavoval v Topičově salonu v roce 1921 na souborné II. loutkářské výstavě návrhy dekorací. Na stránkách Loutkáře probíhala diskuse o směřování loutkových divadel, k níž se Sutnar také připojil. Po odchodu z Dělnické akademie se Ladislav Sutnar věnoval scénografickým projektům už pouze sporadicky, například v návrzích pro II. dělnickou olympiádu československou v roce 1927.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné

zdarma

Rubriky
vystavujeme

SKLO&KOV. JIŘÍ HARCUBA 90

27.11.2018 – 30.09.2019

Objekt Prasklá koule, 1974

Komorní výstava uspořádaná k nedožitým devadesátinám profesora Jiřího Harcuby (1928–2013) připomíná umělcovu rozsáhlou a excelentní tvorbu v oblastech rytého skla a medailérství.
Jiří Harcuba se v domácím a mezinárodním ohledu proslavil zejména díky svému rytému sklu. Ohlas a uznání získaly jeho dokonale a velmi originálně stylizované portréty významných kulturních osobností vyhloubené pomocí rotujících ryteckých kotoučků do povrchu křišťálového skla. Obsáhlá, ceněná a se sklem rovnocenná byla také umělcova medailérská tvorba. Navrhl stovky litých a ražených medailí a mincí včetně československé a české oběžní pětikoruny. Harcubovo novátorství v tomto oboru spočívalo v aplikování některých z principů, které se naučil a rozvinul je při práci se sklem.
Po studiu Jiří Harcuba pedagogicky působil v ateliéru skla na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze a na školu se vrátil po roce 1989, aby tam jako profesor vedl ateliér kovu, šperku a glyptiky a stal se dokonce jejím rektorem (v 70.–80. letech musel vysokoškolskou činnost z důvodu politické perzekuce nuceně přerušit). Uspořádal přes 25 samostatných výstav a zúčastnil se bezpočtu výstav kolektivních počínaje Světovou výstavou EXPO ’58 v Bruselu. Jeho umělecká díla vlastní významné muzejní sbírky a obdržel za ně řadu oborových ocenění. V roce 1997 inicioval na podporu tvorby rytého skla založení Společnosti Dominika Bimana a roku 2001 Školy Dominika Bimana, která dodnes pokračuje pod novým názvem Škola Jiřího Harcuby a konává se pravidelně v různých zemích.
Výstava v UPM je přehledem děl světově respektované osobnosti výtvarného umění, které vznikly v průběhu celé její profesionální kariéry a jsou zastoupeny ve sbírkovém fondu UPM. Zároveň je poděkováním muzea autorově rodině, konkrétně Zdeně a Pavlovi Harcubovým, za nedávný velkorysý dar kolekce čtrnácti kusů autorova uměleckého skla do muzejních sbírek. Ten je částečně prezentován v nedávno založeném Museu skla Portheimka na Smíchově a bude vystaven také v rámci dlouhodobé výstavy Plejády skla, která se chystá v UPM. Podstatnou část díla čítající několik tisíc položek rodina věnovala jako nedělitelný celek České národní bance, která také v roce 2016 otevřela v Brně v jedné ze svých budov stálou expozici díla Jiřího Harcuby.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné

zdarma

Rubriky
vystavujeme

BOHUMIL VAVROUŠEK: PODKARPATSKÁ RUS

17.10.2018 – 27.01.2018

Ovce křížená se srnou, Grušov, 20. léta 20. století

Bohumil Vavroušek se 25. narodil června 1875 ve Slavětíně, studoval učitelský ústav a pak působil jako učitel na venkovských školách, později na pražských Vinohradech. Už v roce 1909 jel na cestu do Haliče, cesty na východ pak mnohokrát opakoval. Věrným pomocníkem se mu stal fotoaparát. V jeho případě se však nejednalo o zachycení prchlivých okamžiků ze svých putování, ale o dokumentaci lidových dřevěných staveb, zejména kostelů, vesnických stavení, hřbitovů, kaplí a božích muk. Postupoval s vědeckou precizností, katalogizoval práce anonymních stavebníků a řemeslníků, aby dokumentoval jejich zručnost i výtvarný cit. Dokumentace lidového stavitelství v Čechách na Moravě probíhala nejintenzivněji v letech 1915 – 1929, každoročně vyjížděl na Slovensko a Podkarpatskou Rus. Výsledkem byly monumentální publikace: Malebné Slovensko: památky historické a stavitelské, ukázky různých krojů, staveb, umění a života lidu slovenského), Dědina—516 fotografií lidových staveb v republice Československé, Kostel na dědině a v městečku—615 fotografií církevních staveb v Republice Československé a Církevní památky na Podkarpatské Rusi z roku 1929. Bohumil Vavroušek zemřel 6. října 1939 v Praze.
Podkarpatská Rus byla pro svoji divokost a určitou romantičnost vyhledávána více fotografy. K popularitě tohoto Bohem zapomenutého kraje přispěly román Karla Čapka Hordubal nebo baladická kniha Ivana Olbrachta Nikola Šuhaj loupežník (obě z roku 1933) a v neposlední řadě i ve 30. letech stále více pěstovaná turistika. Země ve 20. století prošla mnoha politickými zvraty. Dá se ale snad říci, že 20. – 30. léta 20. století, kdy byla součástí Československé republiky, patřila ke šťastnějším obdobím jejich dějin. Po válce, v červnu 1945, pak byla celá Podkarpatská Rus i s takřka miliónem obyvatel násilně přičleněna k Sovětskému svazu a zavládl tam komunistický středověk. Tato neomluvitelná zrada byla dílem tehdejšího prezidenta Edvarda Beneše a politických představitelů. Lidové přísloví ale praví: Čiň čertu dobře, peklem se ti odmění. Netrvalo to ani tří roky a Stalin zabral celé Československo.
Výstava, kterou připravil kurátor sbírky fotografie UPM Jan Mlčoch, je připomínkou přehlíženého fotografa Bohumila Vavrouška, ztracené země a zapomenutých Čechoslováků, z nichž mnozí v boji za naši svobodu položili své životy. Akce se koná ke staletému výročí vzniku Československé republiky a za laskavého přispění Etnografického oddělení Národního muzea.

Galerie Josefa Sudka

Úvoz 24
Praha 1–Hradčany

Otevírací doba
úterý až neděle 11–17 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 40 Kč | snížené 20 Kč | rodinné 60 Kč

Rubriky
vystavujeme

OLDŘICH ROSENBAUM/OLDRIC ROYCE. ŽIVOT S MÓDOU V PRAZE A V NEW YORKU

10.10.2018 – 09.12.2018

Výstava Oldřich Rosenbaum/Oldric Royce. Život s módou v Praze a v New Yorku je součástí projektu Lístek do Nového světa a představuje úspěšnou poválečnou kariéru majitele jednoho z nejznámějších pražských módních salónů za oceánem.

Oldřich Rosenbaum / Oldric Royce (1896 Praha – 1991 New York) se narodil v Praze v rodině úspěšné dámské krejčové. V jejím závodě se vyučil krejčím a v roce 1919 firmu Rosenbaum sídlící ve Štěpánské ulici 53, převzal. Po založení Československé republiky si Oldřich Rosenbaum uvědomil, že dámy z nejzámožnější české, německé i židovské společnosti budou jeho zákaznicemi, pokud jim nabídne úroveň a luxus srovnatelný s pařížskými salony. V roce 1928 přestěhoval firmu do nového paláce na Národní třídě 17 (dnes 15), současně zakládal filiálky v Praze a v Karlových Varech, kde také v hotelu Imperial pořádal módní přehlídky. Úspěšný rozvoj firmy ukončil nástup nacismu v Německu, který se stal hrozbou i pro československé Židy. Oldřich Rosenbaum neváhal, na podzim 1938 přesídlil do Paříže a 18. února 1939 odplul na palubě Queen Mary k americkým břehům.
Po příjezdu do New York City si Oldřich Rosenbaum začal budovat novou existenci – přijal anglicky znějící jméno Oldric Royce, požádal o udělení amerického státního občanství (získal jej v roce 1944) a začal podnikat. Plný rozmach jeho podnikání přinesla poválečná doba. Od roku 1947 pravidelně pořádal módní přehlídky a se svým návrhářem Bélou Rossem se zúčastňoval různých odborných soutěží, kde byl oceňován.
Rosenbaumova popularita rostla a jeho zákaznicemi se stala celá řada celebrit jak z řad manželek politiků, tak hereček i filmových stars. Patřily mezi ně Ginger Rogers, Marlene Dietrich i Ethel Merman, manželka newyorského guvernéra a pozdějšího viceprezidenta Spojených států Nelsona Rockefellera Happy Rockefeller a také Wallis Simpson, vévodkyně z Windsoru. Své modely navrhoval mimo jiné i pro bývalé první dámy Eleanor Roosevelt, Bess Truman a Mamie Eisenhower, což mu vyneslo dokonce pochvalu na půdě Kongresu Spojených států: V únoru roku 1958 Francis Edwin Dorn, člen Sněmovny reprezentantů Spojených států za New York, vyjádřil Mamie Eisenhower zvláštní hold za její vůdčí roli ve stylu oblékání při plnění oficiálních státních povinností a zásluhu na tom přičetl právě Oldricu Roycovi. K Roycovým nejvěrnějším zákaznicím patřila Marjorie Merriweather Post, filantropka a majitelka společnosti General Foods, jedna z nejbohatších žen Ameriky. Sbírka jejích oděvů je uchovávána v její někdejší rezidenci v Hillwood Estate, Museum & Gardens, ve Washingtonu, D. C.
Royce odešel do důchodu v roce 1965, svou firmu převedl na své dva nejbližší spolupracovníky, kteří v roce 1966 změnili její název na Béla Ross of Oldric Royce, Inc. a provozovali ji do roku 1982.
Oldřich Rosenbaum/Oldric Royce prožil s módou téměř celé 20. století, zemřel v roce 1991 v pětadevadesáti letech. Více než polovinu svého života působil ve Spojených státech s novou identitou, ale i tam mu jeho pevný profesionální základ a mimořádný talent umožnily dosáhnout významných úspěchů v nejvyšších vrstvách společnosti.
(S použitím textu Howarda Vincenta Kurtze ze VII. kapitoly knihy Oldřich Rosenbaum/Oldric Royce, Praha 2017)

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné

zdarma