An English–Czech publication by the Museum of Decorative Arts in Prague, released for the XXIV Triennale di Milano of Design and Architecture, explores the theme Inequalities / Nerovnosti through the lens of homelessness. Curators Karolína Kripnerová and Janek Rous view the housing system as a fragile, living organism—failing in metropolises worldwide. They imagine Prague as a laboratory where today’s social “treatments” might begin to heal these ailing cities.
Alongside their essays, the book features literary works by Anki, Klára Vlasáková, Kolektiv Prádelna, Patrik Banga, Maria Siváková, Dana Lišková, Eva Danišová, and Marie Iljašenko, voices that speak from lived experience. Illustrations by Magdalena Rutová and graphic design by Jan Čumlivski complete the edition.
Concept & Texts – Karolína Kripnerová, Janek Rous Illustrations – Magdalena Rutová Graphic Design – Jan Čumlivski Language – English–Czech Pages – 219 Publisher – Museum of Decorative Arts in Prague (UPM)
Výstavu věnující se šperku minulosti i současnosti představí její kurátorka PhDr. Petja Matějovič, Ph.D.
Výstava Šperk a figura představí formální i námětové bohatství šperků zobrazujících člověka. Sledováním cest, po kterých šperk nese sdělení, výstava Šperk a figura navazuje na projekt Šperk – forma – obsah, připravený UPM v roce 2023. Trvá i dialog mezi historickými a současnými šperky ze sbírek muzea na jedné straně a jejich protějšky ve fondech tuzemských a zahraničních institucí i v ateliérech autorů. Záběr mimo časové omezení nově umožnily zápůjčky ze sbírek archeologické povahy.
Přednáška ke stejnojmenné výstavě vedoucí kurátorky sbírky kovů a různých materiálů PhDr. Petji Matějovič, Ph.D.
Šperky minulosti i současnosti mívají tvar lidské postavy nebo postavu zpřítomňují ve svém rámci. Zdůrazňují její svébytnost i zaměnitelnost s jevy v krajině a živé přírodě, v nitru hmoty i na obloze. Šperky postavě ponechávají celistvost, rozkládají ji a posouvají měřítka zlomků. Figurální kvalita šperkového díla proto nepatří ke konstantám. Někteří diváci ji odhalí a přijmou, jiní ji připouštějí, ostatní nikoli. Různé identifikace tvarů a struktur se střídají i během téhož pozorování, případně během života diváka. V přednášce si připomeneme formální i námětové bohatství figurálních šperků bez časového vymezení, srovnatelné se světem umění jako takovým.
Výstavu věnující se šperku minulosti i současnosti představí její kurátorka PhDr. Petja Matějovič, Ph.D.
Výstava Šperk a figura představí formální i námětové bohatství šperků zobrazujících člověka. Sledováním cest, po kterých šperk nese sdělení, výstava Šperk a figura navazuje na projekt Šperk – forma – obsah, připravený UPM v roce 2023. Trvá i dialog mezi historickými a současnými šperky ze sbírek muzea na jedné straně a jejich protějšky ve fondech tuzemských a zahraničních institucí i v ateliérech autorů. Záběr mimo časové omezení nově umožnily zápůjčky ze sbírek archeologické povahy.
Výstavu věnující se šperku minulosti i současnosti představí její kurátorka PhDr. Petja Matějovič, Ph.D.
Výstava Šperk a figura představí formální i námětové bohatství šperků zobrazujících člověka. Sledováním cest, po kterých šperk nese sdělení, výstava Šperk a figura navazuje na projekt Šperk – forma – obsah, připravený UPM v roce 2023. Trvá i dialog mezi historickými a současnými šperky ze sbírek muzea na jedné straně a jejich protějšky ve fondech tuzemských a zahraničních institucí i v ateliérech autorů. Záběr mimo časové omezení nově umožnily zápůjčky ze sbírek archeologické povahy.
Instalace Jiřího Pelcla je součástí stálé expozice.
kurátorka: Danica Kovářová
Kdysi rozhněvaný mladý muž zakládající Atiku, který definoval českou postmodernu, se postupem času stal přední postavou produktového designu – průmyslového, velko- i malosériového, a dodnes má co říct i k tomu ateliérovému. A přitom slaví 75 let. Tato výstava představuje jeho pohledy na to, co se už staromódně, ale přitom nejvíc trefně, označuje za „užité umění“. Životní výročí symbolicky připomínáme skrze 7,5 principů. Co jedno desetiletí, to jeden zásadní Pelclův komentář dávající smysl jeho tvorbě a jeho zhmotnění ve vybraných návrzích, včetně letošních novinek.
Komentovaná prohlídka první souborné výstavy nezávislé české designérské značky Qubus s kurátory, členy studia Qubus a jejich hosty.
Výstava s podtitulem Boj s krásou představuje kompletní portfolio a všechny kolekce Qubusu z let 2002–2025. Seznámíte se s ikonickými bestsellery i originálními sběratelskými kusy, limitovanými edicemi, prototypy i realizacemi na poli architektury. Qubus je fenomén, značka s příběhem i životní postoj.
Vezměte přátele a využijte skupinovou vstupenku Qubus Friends.
Sympozium Dějiny umění jako (intelektuální) dobrodružství, věnované nedožitým sedmdesátinám prof. Vojtěcha Lahody, které proběhne 21. a 22. října 2025 v Praze v Akademickém konferenčním centru a formou exkurzí. Sympozium spolupořádají Ústav dějin umění AV ČR, Ústav pro dějiny umění FF UK a Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Vystoupí na něm především Lahodovi žačky a žáci, absolventky a absolventi. Vstup je volný.
Prof. PhDr. Vojtěch Lahoda, CSc. (30. 7. 1955 – 18. 3. 2019) byl mezinárodně uznávaným historikem umění, který se specializoval na dějiny českého modernismu a avantgardy v evropském kontextu, přičemž jeho výzkum často zasahoval i do druhé poloviny 20. století. Je autorem řady dnes již kanonických přehledových studií a monografií umělců. Od roku 1980 byl kmenovým zaměstnancem, později ředitelem (1993–2001, 2012–2017) Ústavu dějin umění AV ČR. Vedle odborné činnosti se od devadesátých let věnoval vysokoškolské výuce. Od roku 2000 až do své smrti působil na Ústavu pro dějiny umění FF UK, kde vyučoval dějiny moderního umění. Byl pedagogem s mimořádnou schopností inspirovat své studenty – proslulými se staly nejen jeho přednášky, ale také hojně navštěvované a tematicky bohaté semináře a exkurze.
Sympozium se zaměřuje na přetrvávající odkaz Vojtěcha Lahody v dnešním oboru dějin umění, zejména na metodologické přístupy, které podněcoval. Lahodova intelektuální kreativita a inspirativní vedení ovlivnily mnoho jeho žáků a žaček, kteří/které dnes působí v oblasti dějin umění i v příbuzných disciplínách.
Název sympozia odráží Lahodovu badatelskou vášeň, odvahu a schopnost objevovat v dějinách umění nečekané souvislosti, k nimž uměl podnítit i své žactvo. Má poukázat na zákoutí dějin umění nebo vazby, které byly až donedávna ponechány v ústraní – na okrajích zájmu nebo bez propojení s tzv. vysokým uměním. Právě to bylo častým námětem také Lahodou vedených školních prací.
Organizace exkurzí proběhne v první den konference
Komentovaná prohlídka první souborné výstavy nezávislé české designérské značky Qubus s kurátory, členy studia Qubus a jejich hosty.
Výstava s podtitulem Boj s krásou představuje kompletní portfolio a všechny kolekce Qubusu z let 2002–2025. Seznámíte se s ikonickými bestsellery i originálními sběratelskými kusy, limitovanými edicemi, prototypy i realizacemi na poli architektury. Qubus je fenomén, značka s příběhem i životní postoj.
Vezměte přátele a využijte skupinovou vstupenku Qubus Friends.
Komentovaná prohlídka první souborné výstavy nezávislé české designérské značky Qubus s kurátory, členy studia Qubus a jejich hosty.
Výstava s podtitulem Boj s krásou představuje kompletní portfolio a všechny kolekce Qubusu z let 2002–2025. Seznámíte se s ikonickými bestsellery i originálními sběratelskými kusy, limitovanými edicemi, prototypy i realizacemi na poli architektury. Qubus je fenomén, značka s příběhem i životní postoj.
Vezměte přátele a využijte skupinovou vstupenku Qubus Friends.
Komentovaná prohlídka první souborné výstavy nezávislé české designérské značky Qubus s kurátory, členy studia Qubus a jejich hosty.
Výstava s podtitulem Boj s krásou představuje kompletní portfolio a všechny kolekce Qubusu z let 2002–2025. Seznámíte se s ikonickými bestsellery i originálními sběratelskými kusy, limitovanými edicemi, prototypy i realizacemi na poli architektury. Qubus je fenomén, značka s příběhem i životní postoj.
Vezměte přátele a využijte skupinovou vstupenku Qubus Friends.
Výstavy Designbloku pokračují v muzeu i po jeho skončení.
ODVAHA. Ženy v architektuře, designu a užitém umění.
kurátorka: Michaela Kádnerová, Moravská galerie v Brně architektura: Anna Matoušková grafika: Andrea Vacovská
Výstava Odvaha pracuje s tématem designu jako fenoménu se škálou podob, významů i dopadu a předkládá šíři vztahů, souvislostí i odlišností, které se promítají v českém designu, architektuře a užitém umění tvořeném ženami. Právě předivo těchto vztahů tvoří subtilní ale pevný základ společné ženské výstavy, v níž všechny zúčastněné autorky působí jako výrazné svébytné osobnosti, jež dohromady promlouvají silným mnohohlasem.
Výstava reflektuje odvahu jako energii projevující se v mnoha podobách prostřednictvím vůle a potřeby smysluplně a uspokojivě tvořit, aniž by se snažila dokazovat, že je to síla vlastní pouze ženám, nebo ji srovnávat s výzvami, jimž čelí muži. V případě žen však tvoří jednu z ingrediencí potřebných k tomu, aby mohly uspět i v těch výtvarných oborech, které jsou stále z většiny mužskou doménou.
Setkávají se zde ženy – tvůrkyně, souputnice, inspirátorky, tutorky, žačky, přítelkyně. Společná výstava jim dává možnost uvidět se v kontextu tvorby žen a divákům pak příležitost pozorovat, zda a jak se v dílech promítá ženský rod, projevy fluidnosti hranic jednotlivých oborů i jejich vzájemné působení. Je zajímavé sledovat transformaci témat, přístupů nebo forem, ale i v kontrastech nacházet hlubší vnitřní vztahy.
Mária Čulenová, Eva Eisler, Gabina Fárová, Kateřina Handlová, Eliška Horčíková, Eva Jiřičná, Vladimíra Klumpárová, Lucie Koldová, Karolína Kučerová, Zuzana Lednická, Nikola Logosová, Anna Marešová, Monika Martykánová, Lenka Míková, Bára Prášilová, Šárka Radová, Liběna Rochová, Lada Semecká, Barbora Škorpilová, Hana Zárubová
ZDENĚK VACEK: DARK’n’LUSH
kurátor Jan Dotřel
Letošní Designblok je podstatným milníkem pro předního českého designéra šperků Zdeňka Vacka. Sólovou výstavou DARK’n’LUSH slaví výročí pětadvadvaceti let tvorby a zároveň představí metamorfózu svého umění z oblasti šperku do objektové tvorby a experimentálních site‑specific instalací. Svébytný vizuální jazyk, který vnáší do precizního materiálního zpracování šperků, přetavuje do většího měřítka a nečekané sféry.
Renomovaný klenotník a designér Zdeněk Vacek představuje na letošním Designbloku svůj nejnovější výstavní projekt DARK’n’LUSH. Výstava pod kurátorským vedením Jana Dotřela je intimní sondou do hranic tělesnosti a paměti, do okamžiků, kdy se rodí touha, bolest a úleva. DARK’n’LUSH tematizuje kontrast temnoty a smyslnosti – tvrdost kovu a chlad kamene se tu potkávají s organickými tvary a fluidními liniemi, jež evokují životní energii. Vizualita a koncepce je postavená na silném příběhu: pro autora představuje cestu obnažení, osobní rituál, v němž je kůže symbolicky stržena a zůstává pouze „nahé maso“ – obraz maximální autenticity a zranitelnosti.
Výstava je zároveň důkazem, že při tvorbě nejde Vackovi jen o výsledný produkt, ale o samotný proces jakožto médium, které dokáže prožitou zkušenost nejen zprostředkovat, ale také přetavit v estetický objekt. DARK’n’LUSH propojuje intimitu tvůrce s univerzálním zážitkem pozorovatele: každý kus funguje jako tělesný fragment, ale zároveň i jako zrcadlo emocí, do něhož může kdokoli nahlédnout.
Zdeněk Vacek tak dlouhodobě dokazuje, že šperk a volná tvorba mohou být víc než jen luxusní ozdobou těla a prostoru. Vackova práce se pohybuje na pomezí designu, umění a performativity, ať už jde o osobní šperky nebo monumentální objekty. Ve všech případech je výsledkem dílo, které překračuje hranice svého média a zanechává v divákovi i nositeli trvalý otisk.
Výstava oslavuje spojení tradičního řemesla a ruční práce s inovativními průmyslovými technologiemi, které autora dlouhodobě fascinují. Experimentování s novými postupy a aplikace pokrokových technologií umožňuje Vackovi překračovat hranice žánrů i svého oboru a neustále překvapovat. Vacek na výstavě spolupracoval s celou řadou špičkových průmyslových dodavatelů.
Přestože se Japonsko na konci první poloviny 17. století ponořilo do éry izolace (sakoku), nebylo toto zpřetrhání vztahů s okolním světem absolutní. Země vycházejícího slunce stále udržovala oficiální i nepřímé vztahy se svými sousedy. Na ostrově Dejima v Nagasaki pak trvale sídlili nizozemští obchodníci, kteří se stali významným kontaktem, skrze nějž se vládnoucí tokugawský shōgunát dozvídal klíčové informace o událostech v soudobé Evropě a dalších částech světa. Když roku 1720 shōgun Tokugawa Yoshimune zrušil zákaz dovozu zahraničních knih, došlo v Japonsku k významné intelektuální revoluci, kdy se v zemi postupně začaly šířit vědecké objevy Západního světa. Vzhledem k přetrvávající nedůvěře vůči křesťanství se japonští učenci zaměřovali primárně na medicínu, astronomii, fyziku, optiku a další obory, v nichž sami Japonci dosáhli významných pokroků. Díky tomu vzrostla popularita tzv. holandských věd (rangaku), které hrály klíčovou roli, v době, kdy se Japonsko dostávalo do stále intenzivnějšího kontaktu se světovými mocnostmi.
Přednáší PhDr. Roman Kodet, PhD., vysokoškolský pedagog, působící na Katedře historických věd Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni dlouhodobě se zabývající dějinami Japonska.
Přednáška se koná ve studovně Knihovny UPM. Vstupné plaťte prosím v Knihovně před přednáškou.
V návaznosti na festival Den poezie, který se koná každoročně ku poctě narození Karla Hynka Máchy proběhne setkání s poezií básnířky Běly Janoštíkové a jejích přátel. Autorka si vytyčila v kontextu tématu letošních dnů poezie podtéma „Nezůstat stát…“. Připomene proto výročí Jaroslava Ježka a Jana Wericha a zakomponuje do svého večera básně Issy Kobayashiho, jehož pohnutý osud ji oslovuje. Večer poezie se koná ve studovně Knihovny UPM.
Tajemní bojovníci v černém, neviditelní válečníci a špióni… To je obraz ninjů, který známe z filmů, komiksů a her. Ale jaká je skutečnost? Tento večer se podíváme na historické prameny, úlohu ninjů v období feudálního Japonska. Odhalíme, které legendy mají reálný základ, a které jsou jen výplodem popkultury. Probereme trénink, výzbroj, taktiku i způsob života, a nahlédneme, jak se tradice ninjutsu zachovaly a proměnily až do současnosti. Přijďte se podívat, kde končí mýtus a začíná skutečnost.
Přednáší Pavel Slavík, dai-shihan Bujinkan Dōjō a vedoucí pražského oddílu Bujinkan Dōjō Prague. Pavel Slavík se věnuje studiu ninjutsu více jak 30 let. Je studentem Hatsumi senseie a dalších japonských učitelů.
Přednáška se koná ve studovně Knihovny UPM. Vstupné plaťte prosím v Knihovně před přednáškou.
Co mají společného obrazové svitky, krajinomalby či divadlo nó? Prostor japonského uměleckého díla není pouhá kulisa – vytváří vztahy mezi zobrazovanými osobami či objekty a přirozeně probouzí divákovu fantazii.
Přednese japanoložka a spisovatelka Denisa Vostrá, koná se ve studovně Knihovny UPM.
Období Edo (1603-1867) patří k jedněm z nejzajímavějších epoch japonských dějin. Díky vnitřnímu míru a značné stabilitě došlo v Japonsku v průběhu 17. století k obrovské populační explozi a hospodářskému růstu. Japonsko se postupně proměnilo z primárně rurální země v jednu z nejvíce urbanizovaných společností tehdejší světa. Tomu odpovídal rozkvět japonské kultury, umění a vzdělanosti. V 18. století však došlo k postupnému zastavení tohoto trendu a stagnaci, s níž si nedokázal vládnoucí tokugawský režim poradit. To však neznamenalo, že by japonská společnost byla méně komplexní a spletitá. Přednáška představí toto období v celé jeho pestrosti – od vládnoucí samurajské vrstvy, přes městskou kulturu k životu obyčejného japonského rolníka. Cílem bude ukázat období Edo v celé jeho pestrosti.
Přednese PhDr. Roman Kodet, PhD., vysokoškolský pedagog, působící na Katedře historických věd Filozofické fakulty Západočeské univerzity v Plzni dlouhodobě se zabývající dějinami Japonska.
Přednáška se koná ve studovně Knihovny UPM. Vstupné plaťte prosím v Knihovně před přednáškou.
Výstavou provede její kurátorka PhDr. Lucie Vlčková, Ph.D.
Francouzský plakát je svébytným fenoménem, který zásadním způsobem ovlivnil vizuální kulturu moderní společnosti. Jeho silná tradice založená na vysoké ilustrátorské zručnosti reklamních profesionálů a špičkových řemeslných dovednostech litografů a reprodukčních grafiků velkých tiskáren ovlivnila podobu reklamních plakátů meziválečné éry. Jejich charakteristickým rysem je líbivost, rafinovanost, efektní malířské podání, výpravnost, nadsázka a vtip.
Výstava představí nejcennější díla, zejména velkoformátové tisky Jeana d´Ylena, které od dvacátých let – tedy celé století – nebyly v Čechách nikdy vystaveny.
Odborný workshop seznámí s historií a technikou mramorování a zabrousí i do komplikovanějších možností vzorů, kterými jsou například turecké Ebru.
V tvůrčí části každý vyzkouší barevné experimentování s profesionálními mramorovacími barvami i speciálními papíry.
Workshop mramorování povede Vanda Môcová. Vanda je studentka muzejních studií se zaměřením na řemesla a nehmotné kulturní dědictví. Ve své práci se věnuje knižní vazbě a dekorativním technikám, kterými jsou malba na ořízky knih nebo mramorování papíru. Ve svých dílech propojuje tradiční postupy se současnými trendy. Na kurzech účastníkům přibližuje krásu řemesla a jeho historii.
První adventní neděli pořádá edukační oddělení UPM otevřený ateliér tvoření v předvánoční atmosféře pro malé i velké návštěvníky. Nejvhodnější čas přijít a vytvořit originální dárek, přání i dárkový balicí papír technikou mramorování nebo potiskem ikonami produktů značky Qubus. Pro načerpání inspirace doporučujeme návštěvu výstavy Qubus: The Beautiful Beast / Boj s krásou a využít pracovní list, který vás zavede do všech pater muzea. Qubus totiž najdete také v expozicích Art, Life a Plejády skla. V jednom z šuplíků ve stálé expozici Art, Life najdete také inspiraci k mramorovanému papíru.
Praktické informace: děti do 15 let mají vstupné zdarma v ateliéru budou od 13 do 17 hodin přítomné lektorky, které představí techniku mramorování Vstupné pro osoby starší 15 let zahrnuje návštěvu ateliéru, stálé expozice Art, Life. Umění pro život a výstavy Qubus: The Beautiful Beast
Komentovaná prohlídka první souborné výstavy nezávislé české designérské značky Qubus s kurátory, členy studia Qubus a jejich hosty.
Výstava s podtitulem Boj s krásou představuje kompletní portfolio a všechny kolekce Qubusu z let 2002–2025. Seznámíte se s ikonickými bestsellery i originálními sběratelskými kusy, limitovanými edicemi, prototypy i realizacemi na poli architektury. Qubus je fenomén, značka s příběhem i životní postoj.
Vezměte přátele a využijte skupinovou vstupenku Qubus Friends.
Komentovaná prohlídka první souborné výstavy nezávislé české designérské značky Qubus s kurátory, členy studia Qubus a jejich hosty.
Výstava s podtitulem Boj s krásou představuje kompletní portfolio a všechny kolekce Qubusu z let 2002–2025. Seznámíte se s ikonickými bestsellery i originálními sběratelskými kusy, limitovanými edicemi, prototypy i realizacemi na poli architektury. Qubus je fenomén, značka s příběhem i životní postoj.
Vezměte přátele a využijte skupinovou vstupenku Qubus Friends.
Komentovaná prohlídka první souborné výstavy nezávislé české designérské značky Qubus s kurátory, členy studia Qubus a jejich hosty.
Výstava s podtitulem Boj s krásou představuje kompletní portfolio a všechny kolekce Qubusu z let 2002–2025. Seznámíte se s ikonickými bestsellery i originálními sběratelskými kusy, limitovanými edicemi, prototypy i realizacemi na poli architektury. Qubus je fenomén, značka s příběhem i životní postoj.
Vezměte přátele a využijte skupinovou vstupenku Qubus Friends.
Výstavou provede její kurátorka PhDr. Lucie Vlčková, Ph.D.
Francouzský plakát je svébytným fenoménem, který zásadním způsobem ovlivnil vizuální kulturu moderní společnosti. Jeho silná tradice založená na vysoké ilustrátorské zručnosti reklamních profesionálů a špičkových řemeslných dovednostech litografů a reprodukčních grafiků velkých tiskáren ovlivnila podobu reklamních plakátů meziválečné éry. Jejich charakteristickým rysem je líbivost, rafinovanost, efektní malířské podání, výpravnost, nadsázka a vtip.
Výstava představí nejcennější díla, zejména velkoformátové tisky Jeana d´Ylena, které od dvacátých let – tedy celé století – nebyly v Čechách nikdy vystaveny.
Výstavou provede její kurátorka PhDr. Lucie Vlčková, Ph.D.
Francouzský plakát je svébytným fenoménem, který zásadním způsobem ovlivnil vizuální kulturu moderní společnosti. Jeho silná tradice založená na vysoké ilustrátorské zručnosti reklamních profesionálů a špičkových řemeslných dovednostech litografů a reprodukčních grafiků velkých tiskáren ovlivnila podobu reklamních plakátů meziválečné éry. Jejich charakteristickým rysem je líbivost, rafinovanost, efektní malířské podání, výpravnost, nadsázka a vtip.
Výstava představí nejcennější díla, zejména velkoformátové tisky Jeana d´Ylena, které od dvacátých let – tedy celé století – nebyly v Čechách nikdy vystaveny.
Výstavou provede její kurátorka PhDr. Lucie Vlčková, Ph.D.
Francouzský plakát je svébytným fenoménem, který zásadním způsobem ovlivnil vizuální kulturu moderní společnosti. Jeho silná tradice založená na vysoké ilustrátorské zručnosti reklamních profesionálů a špičkových řemeslných dovednostech litografů a reprodukčních grafiků velkých tiskáren ovlivnila podobu reklamních plakátů meziválečné éry. Jejich charakteristickým rysem je líbivost, rafinovanost, efektní malířské podání, výpravnost, nadsázka a vtip.
Výstava představí nejcennější díla, zejména velkoformátové tisky Jeana d´Ylena, které od dvacátých let – tedy celé století – nebyly v Čechách nikdy vystaveny.
Výstavou v Galerii Josefa Sudka provede její kurátor Jan Mlčoch.
Tibor Honty se narodil ve východoslovenském městečku Krompachy 9. května 1907 a už na počátku třicátých let vytvořil první snímky vycházející z jeho sociální citlivosti. K ní možná přispělo i to, že byly roku 1921 rodné Krompachy svědkem sociálních nepokojů, které si vyžádaly šest obětí. V druhé polovině desetiletí a na začátku války pořizoval snímky z nouzových kolonií, zachycoval život na vltavské navigaci a opakovaně se vracel k tématu poutí, cirkusů a „světského lidu“ kolem nich. Zvláštní pozornost pak věnoval dětem, nuzným postavičkám u maringotek a střelnic, ale i opičkám a psům, průvodcům těchto věčných poutníků.
Výstavou v Galerii Josefa Sudka provede její kurátor Jan Mlčoch.
Tibor Honty se narodil ve východoslovenském městečku Krompachy 9. května 1907 a už na počátku třicátých let vytvořil první snímky vycházející z jeho sociální citlivosti. K ní možná přispělo i to, že byly roku 1921 rodné Krompachy svědkem sociálních nepokojů, které si vyžádaly šest obětí. V druhé polovině desetiletí a na začátku války pořizoval snímky z nouzových kolonií, zachycoval život na vltavské navigaci a opakovaně se vracel k tématu poutí, cirkusů a „světského lidu“ kolem nich. Zvláštní pozornost pak věnoval dětem, nuzným postavičkám u maringotek a střelnic, ale i opičkám a psům, průvodcům těchto věčných poutníků.
Setkání partnerů se konalo v prvních říjnových dnech ve slovinském městě Postojna v rámci projektu #CultHeRit, který se zabývá výzvami v oblasti zaměstnanosti mladých lidí v kulturním sektoru. Vzhledem k rostoucí poptávce po kvalifikovaných mladých odbornících v kulturních institucích a organizacích si projekt klade za cíl podporovat rozvoj dlouhodobých strategií, které zlepšují zaměstnatelnost a profesní integraci v tomto sektoru.
Hlavními cíli setkání bylo: Sdílení zkušeností mezi mentory a mentees Sdílení zkušeností s modelem zaměstnanosti v rámci partnerů projektu Advokační kampaň – obsah kampaně, úkoly a odpovědnosti Hodnocení nadnárodního aspiračního modelu zaměstnanosti Identifikace klíčových výzev a strukturálních překážek, kterým čelí mladí profesionálové Návrh počátečního konceptu filmů Workshopy CultFlow a CultHeRit well-being
Účastníci se zapojili do strukturovaných diskusí na následující témata: Prezentační filmy – diskuse o prvních návrzích koncepce filmů, které budou prezentovat situaci v oblasti zaměstnanosti v odvětví CHIM Strategie pro zlepšení přístupnosti pracovních míst a situace v oblasti zaměstnanosti v odvětví CHIM Stav přípravy a realizace informační kampaně Návrhy na informační akce na národní úrovni Potenciál mentorovacích programů, stáží a mezioborových partnerství Zprávy o pilotních akcích
A jaké jsou další kroky? Posílit spolupráci mezi kulturními organizacemi a vzdělávacími institucemi. Prosazovat zapojení mladých profesionálů do strategického plánování institucí. Zahájit vytvoření pracovní skupiny, jejíž úkolem bude vypracovat konkrétní doporučení pro tvůrce politik a kulturní subjekty, jakož i programy mentorství. Implementovat a aktualizovat interní dokumenty partnerů týkající se politiky lidských zdrojů. Připravit příručku mentorství pro sektor CHIM.
Účastníci zdůraznili význam neustálého dialogu a spolupráce napříč sektory. Setkání bylo hodnoceno jako cenný krok k vytvoření inkluzivnějších a udržitelnějších politik zaměstnanosti v kulturním sektoru. Partneři se shodli na tom, že mentorství je v oblasti zaměstnanosti nezbytné, a budou pokračovat v práci na jeho začlenění do dokumentů personální politiky. Příští projektové setkání se bude konat v Praze v České republice ve dnech 4. až 6. února 2026.
Zvýšením dostupnosti sektoru pro mladé odborníky projekt přispěje ke zpomalení a odvrácení migrace mladých vysoce vzdělaných lidí a k udržení kvalifikované pracovní síly v kulturním sektoru a zároveň ke zvýšení rozmanitosti pracovní síly v sektoru. V konečném důsledku CultHeRit usiluje o to, aby se sektor stal a zůstal atraktivním pracovním místem, které nabízí mladým zaměstnancům uspokojivou kariéru a profesní rozvoj. Bude tak činit výzkumem sebraných dat a jejich komplexní analýzou, následně vypracováním a testováním možných řešení a jejich propagací prostřednictvím kampaní a akcí.
Hlavním cílem projektu je optimalizovat trh práce v odvětví kulturního dědictví vyvoláním pozitivních změn v postupech zaměstnávání, které se v současné době uplatňují v Podunají; definovat a otestovat model zaměstnávání; lépe porozumět překážkám v dostupnosti zaměstnání a zlepšit výsledky zaměstnávání v kulturních institucích v Podunají.
Komentovaná prohlídka výstavy Odvaha: Ženy v architektuře, designu a užitém umění s kurátorkou Michaelou Kádnerovou.
Výstava je setkáním dvacítky designérek, architektek a umělkyň, setkáním tří generací tvůrkyň, souputnic, inspirátorek, mentorek, žaček a přítelkyň. Přehlídka navazuje na téma festivalu „Odvaha“, jež se zde promítá do vůle smysluplně a uspokojivě tvořit v oborech, které jsou stále z většiny mužskou doménou.
Vystavující autorky: Mária Čulenová Hostinová, Eva Eisler, Gabina Fárová, Kateřina Handlová, Eliška Horčíková, Eva Jiřičná, Vladimíra Klumparová, Lucie Koldová, Karolína Kučerová, Zuzana Lednická, Nikola Logosová, Anna Marešová, Monika Martykánová, Lenka Míková, Bára Prášilová, Šárka Radová, Liběna Rochová, Lada Semecká, Barbora Škorpilová, Hana Zárubová.
Curator: Jan Mlčoch Graphic design: Štěpán Malovec
In the history of Czech photography, social photography is mostly associated with the worlwide economic crisis of the 1930s. Regrettably, though, social inequalities, poverty and penury are universal themes and the photographic camera recorded these phenomena from the medium’s very emergence. These issues were also reflected in the work of Tibor Honty (1907–1968), a native of the small town of Krompachy in eastern Slovakia, to whom this year’s last exhibition at the Josef Sudek Gallery operated by the Museum of Decorative Arts in Prague is devoted.
After completing his secondary school studies and mandatory military service in Prague, Tibor Honty enrolled in the School of Applied Arts in Bratislava, inspired by the Bauhaus school in Dessau, in the studio of ceramist Júlia Horová-Kováčiková. From 1933 he worked as a retoucher at the department of photogravure of the V. Neubert & Sons graphic design enterprise. At that time he already engaged in photography. In 1935, at the exhibition of French sculpture he discovered his life-long theme, the sculpture Pomona by Aristide Maillol, and, over the following decades, photographing sculptural works of Czech and foreign artists was his most highly regarded activity. During that same period, he also focused on social documentary photography.
Throughout the thirties and at the onset of the war he made photos of makeshift housing settlements, captured life on the banks of the Vltava River and repeatedly took up the subject of funfairs, circuses and people involved in this way of life. He paid special attention to children and to shabby figures around circus caravans and shooting galleries, but also to monkeys and dogs – the companions of those eternal wanderers. In the atmosphere they exude, these photographs are suggestive of Italian Neorealism – a cinematic movement of the 1940s; he included some of the images in the series Circus Caravans (1940–1958). Tibor Honty patiently and deliberately captured the sad life in the rundown settings of that milieu. Already in 1948 Karel Teige characterized his work as “melancholic lyricism” in his article Cesty československé fotografie (The Ways of Czechoslovak Photography) in the journal Blok. Of importance was also his assemblage of photographs to form extensive series, inspired by music compositions arranged into cycles, among them Circus Caravans, From an Old Cemetery (1942) and Old Jewish Cemetery (1952). These works were followed by Civilist-style shots of the Libeň gasholder and of other areas of the city, which are suggestive in style to photographs by Miroslav Hák and artists of Skupina 42 (Group 42). In 1943 he left the V. Neubert and Sons enterprise and fully pursued photography. After the war, he joined the S.V.U. Mánes artists’ association and became one of the founding members of the photography department of the Union of Czechoslovak Fine Artists. Late in life, he worked in his native region that resulted in the series From My Trips in Quest of Gothic Sculpture in Slovakia (1966–1967). Tibor Honty died on 1 December 1968 in Prague.
We dedicate this exhibition to his collaborator and friend Jiří Mašín, who authored a monograph on Honty published in 1986. Irena Hontyová, who became an exemplary keeper of her husband’s artistic estate, also participated in the making of the book. Honty’s photographs are in the holdings of the Museum of Decorative Arts in Prague.
Kurátor: Jan Mlčoch Grafický design: Štěpán Malovec
Sociální fotografie se v dějinách české fotografie nejčastěji spojuje se světovou hospodářskou krizí třicátých let 20. století. Společenské nerovnosti, chudoba a bída jsou však bohužel univerzálními tématy a fotografický aparát je zaznamenával od samotného vzniku média. Věnoval se jim i rodák z východoslovenského městečka Krompachy Tibor Honty (1907–1968), jemuž je zasvěcena poslední výstava tohoto roku v Galerii Josefa Sudka provozované Uměleckoprůmyslovým museem v Praze.
Tibor Honty začal fotografovat ve 30. letech. Roku 1935 na výstavě francouzského sochařství objevil své celoživotní téma, plastikuPomona Aristida Maillola, a fotografické snímání sochařských děl domácích i zahraničních autorů se pak na desetiletí stalo jeho nejuznávanější činností. Ve stejné době se ale věnoval rovněž sociálně laděné fotografii.
V průběhu třicátých let a na začátku války vytvářel snímky z nouzových kolonií, zachycoval život na vltavské navigaci a opakovaně se vracel k tématu poutí, cirkusů a „světských“ kolem nich. Zvláštní pozornost pak věnoval dětem, nuzným postavičkám u maringotek a střelnic, ale i opičkám a psům, průvodcům těchto věčných poutníků. Tyto fotografie jsou atmosférou blízké italskému filmového neorealismu čtyřicátých let, některé z nich pak autor zařadil do cyklu Maringotky(1940–1958).
„Tibor Honty trpělivě a beze spěchu zachycoval smutný život v oprýskaných kulisách světa. Karel Teige už roku 1948 jeho tvorbu v příspěvku Cesty československé fotografie v časopise Blok charakterizoval jako melancholický lyrismus,“ řekl Jan Mlčoch, kurátor výstavy.
Významné se stalo také autorovo řazení fotografií do rozsáhlejších, po vzoru hudebních skladeb komponovaných cyklů, vedle Maringotek například Ze starého hřbitova (1942) nebo Starý židovský hřbitov (1952). Na tyto práce navazují i civilistní záběry s libeňským plynojemem a dalšími kouty města, jež se svou poetikou blíží fotografiím Miroslava Háka či umělcům ze Skupiny 42. Od roku 1943 odešel ze zaměstnání retušéra v tiskárně a věnoval se plně fotografii. Po válce se stal členem S. V. U. Mánes a jedním ze zakládajících členů fotografické sekce Svazu československých výtvarných umělců. V závěru života pracoval ve svém rodném kraji, výsledkem byl cyklus Z cest za gotickou plastikou na Slovensku (1966–1967). Tibor Honty zemřel 1. prosince 1968 v Praze.
Výstavu věnujeme jeho spolupracovníkovi a příteli Jiřímu Mašínovi, autorovi Hontyho monografie z roku 1986. Podílela se na ní též Irena Hontyová, která se stala příkladnou strážkyní manželovy umělecké pozůstalosti.
Otevírací doba říjen až březen středa, sobota a neděle 11 – 17 h duben až září středa, sobota a neděle 12 – 18 h Galerie je otevřena pouze v době konání výstavy, se vstupenkou z hlavní budovy je vstup do galerie zdarma.
12. 10. je Galerie Josefa Sudka z technických důvodů uzavřena.
Projekt #CultHeRit byl vybrán jako vlajkový projekt Dunajské strategie pro období 2025–2026 v rámci prioritní oblasti 3 – Kultura a cestovní ruch Strategie EU pro dunajský region (EUSDR). Toto ocenění podtrhuje strategický význam naší iniciativy a projektu pro dunajský region, zejména v oblastech územní soudržnosti, udržitelného rozvoje cestovního ruchu a podpory kulturního dědictví.
Projekt CultHeRit, zahájený 1. 1. 2024 a vedený Muzeem užitého umění v Budapešti, spojuje znalosti, zkušenosti a zdroje zapojených partnerských institucí ve snaze zlepšit postavení lidí pracujících v kulturním a muzejním sektoru. Všichny partnerské instituce se podílejí na vytvoření metodiky práce a návrhu pilotní akce, aktivně se účastní kolektivních setkání a přispívají k realizaci modelu a kampaně na zlepšení pracovních podmínek v sektoru kulturního dědictví.
Zvýšením dostupnosti sektoru pro mladé odborníky projekt přispěje ke zpomalení a odvrácení migrace mladých vysoce vzdělaných lidí a k udržení kvalifikované pracovní síly v kulturním sektoru a zároveň ke zvýšení rozmanitosti pracovní síly v sektoru. V konečném důsledku CultHeRit usiluje o to, aby se sektor stal a zůstal atraktivním pracovním místem, které nabízí mladým zaměstnancům uspokojivou kariéru a profesní rozvoj. Bude tak činit výzkumem sebraných dat a jejich komplexní analýzou, následně vypracováním a testováním možných řešení a jejich propagací prostřednictvím kampaní a akcí.
Hlavním cílem projektu je optimalizovat trh práce v odvětví kulturního dědictví vyvoláním pozitivních změn v postupech zaměstnávání, které se v současné době uplatňují v Podunají; definovat a otestovat model zaměstnávání; lépe porozumět překážkám v dostupnosti zaměstnání a zlepšit výsledky zaměstnávání v kulturních institucích v Podunají.
Projekt #CultHeRit byl vybrán jako vlajkový projekt Dunajské strategie pro období 2025–2026 v rámci prioritní oblasti 3 – Kultura a cestovní ruch Strategie EU pro dunajský region (EUSDR). Toto ocenění podtrhuje strategický význam naší iniciativy a projektu pro dunajský region, zejména v oblastech územní soudržnosti, udržitelného rozvoje cestovního ruchu a podpory kulturního dědictví.
Projekt CultHeRit, zahájený 1. 1. 2024 a vedený Muzeem užitého umění v Budapešti, spojuje znalosti, zkušenosti a zdroje zapojených partnerských institucí ve snaze zlepšit postavení lidí pracujících v kulturním a muzejním sektoru. Všichny partnerské instituce se podílejí na vytvoření metodiky práce a návrhu pilotní akce, aktivně se účastní kolektivních setkání a přispívají k realizaci modelu a kampaně na zlepšení pracovních podmínek v sektoru kulturního dědictví.
Zvýšením dostupnosti sektoru pro mladé odborníky projekt přispěje ke zpomalení a odvrácení migrace mladých vysoce vzdělaných lidí a k udržení kvalifikované pracovní síly v kulturním sektoru a zároveň ke zvýšení rozmanitosti pracovní síly v sektoru. V konečném důsledku CultHeRit usiluje o to, aby se sektor stal a zůstal atraktivním pracovním místem, které nabízí mladým zaměstnancům uspokojivou kariéru a profesní rozvoj. Bude tak činit výzkumem sebraných dat a jejich komplexní analýzou, následně vypracováním a testováním možných řešení a jejich propagací prostřednictvím kampaní a akcí.
Hlavním cílem projektu je optimalizovat trh práce v odvětví kulturního dědictví vyvoláním pozitivních změn v postupech zaměstnávání, které se v současné době uplatňují v Podunají; definovat a otestovat model zaměstnávání; lépe porozumět překážkám v dostupnosti zaměstnání a zlepšit výsledky zaměstnávání v kulturních institucích v Podunají.
The Museum of Decorative Arts in Prague cordially invites you to the scholarly colloquium
Between West and East. Multicultural Phenomena in the Czech Art Industry 1850–1930 with Particular Emphasis on Glass, Porcelain, and Stoneware Production
Date: Thursday, 9 October 2025 Time: 10:00 a.m. – 3:30 p.m. Venue: Museum of Decorative Arts in Prague
The one-day colloquium will explore the impact of Asian art on Czech and Central European applied arts from the historicist revival styles and Orientalism of the nineteenth century to the decorative idioms of the 1920s. Special attention will be devoted to the production of porcelain, ceramics, and glass, while also considering parallel tendencies in neighboring countries.
The programme includes four specialized lectures by leading experts, followed by discussions. The event will be conducted in English.
Programme
10:00–10:15 – Registration / Accreditation of Participants
10:15–10:20 – Opening Remarks Representative of the Museum of Decorative Arts in Prague / Project Coordinator
10:20–11:00 – Filip Suchomel: Hidden Japonisme in Czech Ceramic and Porcelain Production of the 19th and Early 20th Centuries
11:00–11:10 – Discussion/Coffee break
11:10–11:50 – Mirjam Denes: Pattern and Patriotism: Orientalism, Japonisme, and National Identity in Hungarian Ceramics
11:50–12:00 – Discussion
12:00–13:30 – Lunch Break
13:30–14:10 – Piotr Spławski: Continuity Interrupted: East Asian and Other Oriental Inspirations in Polish Ceramics and Glass from the Late 19th Century to the 1930s
14:10–14:20 – Discussion/Coffee break
14:20–15:00 – Jan Mergl: An Oriental Intermezzo in the Production of Harrach Glassworks
15:00–15:10 – Discussion
15:10–15:30 – Closing Remarks and General Discussion Symposium Convenors
Kurátor komorní výstavy skla ve foyer PhDr. Jan Mergl, Ph.D. představí tvorbu Adolfa Matury.
V úvodní přednášce, na kterou naváže komentovaná prohlídka přímo ve foyer muzea.Tvorba Adolfa Matury patří bezpochyby k předním projevům československého sklářského designu padesátých až sedmdesátých let 20. století. Přednáška (a na ni navazující komentovaná prohlídka výstavy ve foyer Uměleckoprůmyslového musea) představí Maturovy práce, které patřily k reprezentativním ukázkám českého sklářského umění na Trienále v Miláně či na EXPO 58 v Bruselu. Přiblíží rovněž jeho činnost vedoucího výtvarníka ÚBOK a mnohostrannou designérskou spolupráci s českými sklárnami. Podrobně se soustředí i na hlavní oblast Maturovy tvorby – design lisovaného skla.
Call for papers! Zveme všechny zájemce k aktivní účasti na odborném kolokviu „Karel Herain v sítích uměleckého provozu„, které se bude konat 23. dubna 2026 v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Kolokvium je jedním z výstupů projektu DKRVO, ve kterém kurátorky Mariana Kubištová a Lucie Skřivánková komplexně zpracovávají osobnost a dílo Karla Heraina, ředitele Uměleckoprůmyslového musea v Praze v letech 1934-1948.
Herainova činnost výrazně ovlivnila dění v českém užitém umění, v muzejnictví a jejich modernizaci a propagaci. Jeho odkaz se však zatím nedočkal soustavného odborného zpracování.
Příspěvky na kolokviu se mohou pohybovat například kolem těchto tematických oblastí:
1. Karel Herain, jeho odborné zájmy a publikační a výstavní činnost
2. Karel Herain jako „spiritus agens“ kulturního provozu
3. Muzejní praxe a výstavní strategie v kontextu meziválečné Evropy
4. Karel Herain a koncept národní identity v užitém umění
Váš příspěvek může mít jak spíše akademický formát (15-20 minut), tak také jen cca 10minutový pracovní (méně formální) formát. Kdybyste s námi chtěli Vaše náměty na příspěvek předem konzultovat, neváhejte se ozvat.
Návrhy příspěvků (max. 1 NS) spolu se stručnou biografií autorky/autora zasílejte do 19. listopadu 2025 na emaily kubistova@upm.cz a skrivankova@upm.cz. Rozhodnutí o (ne)přijetí vašeho příspěvku oznámíme do 19. prosince 2025.
Návštěvníci se budou moct seznámit s těmito vědeckými disciplínami/metodami prováděných našimi restaurátory či zástupci odborných škol:
Identifikace laků a povrchových úprav na dřevě pod UV osvětlením Identifikace starších fotografických technik (daguerotypie, pannotypie, ambrotypie) a typologie jejich poškození Identifikace mladších fotografických technik a typologie jejich poškození Galvanoplastika Identifikace textiních vláken Identifikace vláken v papíru Mikrobiologické průzkumy Měření pH papírových podložek Identifikace druhu dřevin pod mikroskopem Restaurování chórových lavic jezuitského kostela v Brně – dendrochronologie, UV, stratigrafie Prubířský kámen – věda starověku Identifikace materiálů různými instrumentálními metodami
Účastnit se budou tyto školy:
VŠCHT, FF UK, AMU, VOŠ a SPŠG Praha, SVŠUAŘ Praha a VOŠ restaurátorská Brno
Přednášky:
18:00 – 18:30 Markéta Vinglerová: Přírodní bohatství / Jak medvěd, beránek a spol. reprezentovali Československo Přednáška objasní okolnosti vzniku kolektivně tkané tapisérie s názvem „Bohatství ČSSR“ z roku 1965.
18:35 – 19:00 Jan Mlčoch: Rub bohatství Přednáška bude malou připomínkou toho, že každému se „neurodilo“, že hmotné i jiné statky nebyly a nejsou pro každého. Bída a chudoba v pohledu českých fotografů.
19:05 – 19:35 Filip Wittlich: Bohatství a zločin …stopy vedly přes chodbu, kde uloženy jsou věci ze zlata
19:40 – 20:10 Petja Matějovič: Šperk: není bohatství jako bohatství Přednáška přináší zamyšlení nad tím, co pro člověka skutečně představuje hodnotu.
20:15 – 20:45 Petr Šámal: Půda živí umělce. Naturální podpora výtvarníků v době první světové války na příkladu působení ředitele velkostatku Leopolda Škorpila
20:50 – 21:20 Lenka Stolárová: „Bratr Karel to ve své žádosti přehnal“. Problematika financování cest na zkušenou na příkladu Karla Škréty
Advokační kampaň projektu Culteherit Knihovna UPM otevřena do 21 hodin – ukázky knih z produkce UPM
ExpozicíPlejády skla 1946—2019mimořádně provede kurátorka sbírky moderní skla Sylva Petrová. Expozice představuje část světově proslulé sbírky skla Uměleckoprůmyslového musea v Praze druhé poloviny 20. a začátku 21. století, tzv. autorské sklo. Výběr klíčových děl z různých desetiletí doprovázejí jej vysvětlující chronologické texty včetně výroků slavných představitelů sklářské scény. Expozice návštěvníkům názorně přibližuje, čím a v jaké době tyto exkluzivní práce iniciovaly vývoj autorského skla ve světě. Komentovaná prohlídka dlouhodobé výstavy, která představuje nejkrásnější kusy autorského skla ze sbírky UPM.
Kurátor komorní výstavy skla ve foyer PhDr. Jan Mergl, Ph.D. představí tvorbu Adolfa Matury.
Tvorba Adolfa Matury patří bezpochyby k předním projevům československého sklářského designu padesátých až sedmdesátých let 20. století. Přednáška se zaměří na Maturovu činnost v Ústředním výtvarném středisku skla a v Ústavu oděvní a bytové kultury v Praze a na jeho spolupráci s československými sklářskými podniky v období padesátých až sedmdesátých let minulého století.
Kurátor: Jan Mergl Grafický design: Štěpán Malovec
Výstava přehledně přibližuje tvorbu předního československého sklářského výtvarníka a designéra Adolfa Matury (1921-1979). Soustřeďuje početné, z depozitářů Uměleckoprůmyslového musea v Praze, Západočeského muzea v Plzni a ze soukromých sbírek vybrané ukázky rytého, broušeného, hutního, a především lisovaného skla. Představuje jak Maturovy rané unikátní práce, které v letech 1957 až 1960 letech úspěšně reprezentovaly moderní československé sklo na mezinárodních výstavách užitého umění a skla v Miláně, Bruselu, americkém Corningu a brazilském Sao Paulu, tak jeho návrhy ze šedesátých a sedmdesátých, jimiž podstatně ovlivnil a obohatil výtvarnou podobu sériové produkce užitkového i dekorativního skla.
Výstava tak přináší retrospektivní pohled na výtvarný vývoj českého skla v období tří desetiletí, během něhož se podařilo znovuoživit jeho dřívější pověst a vrátit mezinárodní uznání. Ukazuje, jak významným podílem k tomu svojí tvorbou přispěl také Adolf Matura.
Adolf Matura (1921–1979) patřil ke generaci sklářských umělců a designérů, absolventů studia v ateliéru profesora Karla Štipla na pražské Uměleckoprůmyslové škole, kteří se zásadně podíleli na podobě československého užitkového a dekorativního skla padesátých až sedmdesátých let minulého století.
Po krátkém působení jako samostatný rytec skla začal jako designér v roce 1952 spolupracovat s Ústředním výtvarným střediskem pro průmysl skla a jemné keramiky, svými návrhy se zúčastnil významných mezinárodních přehlídek užitého umění XI. Trienále v Miláně v roce 1957 a Světové výstavy EXPO 58 v Bruselu. Roku 1959 se stal vedoucím výtvarníkem oboru skla v nově vzniklém Ústavu bytové a oděvní kultury (ÚBOK) v Praze. Jako zkušený designér vytvořil množství návrhů foukaného, broušeného i hutně tvarovaného skla, především se ale zaměřil na sklo lisované, jehož vývoj progresívně ovlivnil jak z výtvarného, tak z technologického hlediska. Výstava přináší přehled Maturovy tvorby od raných autorských ryteckých prací po sochařsky řešené lisované vázy z let sedmdesátých.
Symbolický klíč od Bauerovy vily v Libodřicích předal do rukou ředitele Uměleckoprůmyslového musea v Praze Radima Vondráčka ministr kultury Martin Baxa. Právě UPM vilu díky prostředkům z rozpočtu Ministerstva kultury zakoupilo.
„Vila navržená Josefem Gočárem je mimořádná. Svým slohem a samotným interiérem. Jsem velmi rád, že Ministerstvo kultury zajistilo finanční prostředky na pořízení vily i unikátního souboru nábytku. O jedinečnosti vily svědčí mimořádný návštěvnický zájem, který vyvolala okamžitě po svém otevření pro veřejnost,“ řekl ministr kultury Martin Baxa.
Kupní cena vily na základě znaleckého posudku činila 38 404 470 Kč; 32 904 470 Kč stála samotná vila, částka 5 500 000 Kč pak byla určena na pořízení nábytku pracovny od autora Antonína Procházky z roku 1920 a soubor nábytku jídelny od autora Josefa Gočára pro Jana Štursu.
„Nabídku na prodej vily do majetku státu učinila Nadace českého kubismu v roce 2020. Dnes tedy celý proces prodeje úspěšně završujeme a symbolickým klíčem odemykáme do její nové etapy,“ řekl ředitel Uměleckoprůmyslového musea Radim Vondráček.
Vilu navrhl architekt Josef Gočár navrhl pro velkostatkáře Adolfa Bauera v malé obci Libodřice na Kolínsku.Pro bydlení Bauerovy rodiny vila sloužila do roku 1931, v roce 1940 byla jako židovský majetek zkonfiskována a přešla pod německou správu a v roce 1948 byla znárodněna. Rodina se sem již nikdy nevrátila, většina jejích členů se stala obětí holocaustu.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze ve vile umístilo expozici věnovanou ojedinělému českému fenoménu – kubistické architektuře, nábytku a bytovým doplňkům. Expozice kubistického interiéru vhodně doplňuje stálou výstavu Český kubismus v pražském Domě U Černé matky Boží. Vila postavená v letech 1912-1914 je jedinečnou a stylově charakteristickou realizací architektury kubismu. Místním velkostatkářem Adolfem Bauerem byla objednána v době, kdy vznikaly nejvýraznější Gočárovy kubistické stavby – Dům u Černé Matky Boží v Praze a lázeňský dům v Bohdanči.
záchranu a rekonstrukci vily se v novém tisíciletí postarala Nadace českého kubismu, v roce 2025 je pod péčí Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Interiér vily představuje expozici nábytkové tvorby a užitého umění kubismu – zejména díla Vlastislava Hofmana, Pavla Janáka, Josefa Gočára, Ladislava Machoně či artefakty z produkce družstva Artěl.
Český kubismus se vyvíjel zcela jedinečným způsobem ve velice krátkém období let 1911 až 1914. Míra, s jakou v Čechách ovlivnil užité umění a architekturu, nemá ve světě obdoby. Trasa procházky s lektorkou Kristinou Václavů vede centrem Prahy od Domu U Černé Matky Boží architekta Josefa Gočára, přes nejznámější realizace Emila Králíčka. Sraz před vchodem do domu U Černé Matky Boží
Délka programu: cca 90 minut
Přesun pod Vyšehrad proběhne městskou hromadnou dopravou, je nutné počítat s hrazením jízdného
Expozice představuje český kubismus jako styl ideově propojující volné i užité umění a architekturu. Vystavené soubory i solitérní kusy nábytku spolu s interiérovými doplňky z keramiky, skla a kovů reprezentují průřez realizacemi nejvýznamnějších autorů kubismu. Zastoupeni jsou přední architekti a designéři Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, Otakar Novotný či František Kysela. Jejich díla doplňuje výběr kubistické malby autorů Emila Filly, Bohumila Kubišty, Josefa Čapka a Václava Špály a plastiky Otto Gutfreunda.
Qubus: The Beautiful Beast is the first comprehensive and scholarly presentation of the independent studio and eponymous design brand Qubus. Within Jan Fabián’s artist’s installation, the curators narrate the story of a studio that stood in 2002 at the origins of the so-called „new wave“ of new Czech design, presenting works situated at the intersection of fine art, applied art, and design.
A selection of collections from 2002–2025 is complemented by original collector’s pieces, limited editions, prototypes, archival materials, and an original audiovisual presentation of projects in interior design, exhibition architecture, and public space.
Exhibiting artists and designers: Qubus / Jakub Berdych Karpelis, Maxim Velčovský, Cockerel, glazmo research, Daniel Gonzáles, Patrik Illo, Silvie Luběnová, Milan Pekař, Karel Štědrý, Antonín Tomášek, Josef Tomšej, Hana Vítková, and others.
Through its activities, Studio Qubus has perceptively and originally captured the transformation of post-revolutionary Czech design, while at the same time redefining the very role of the designer within the contemporary cultural and social environment. Especially after 2010, Qubus’s work has been characterised by an intensive dialogue with fine art; the exhibition itself reinforces this tendency through Jan Fabián’s installation design. The exhibition arrangement does not merely create a conventional framework but actively intervenes in the meaning of the exhibited objects, placing them in new contexts where authorial creation at the boundary of design and art encounters materials and objects bearing distinct traces of the past.
Founded in 2002, Qubus represents a phenomenon encompassing both a studio and a brand with its own production, showroom, and design shop, as well as a distinctive lifestyle and mindset. Through its unorthodox approach—characteristic in every respect—it connects fine and applied art. Its collector’s objects and everyday design products are renowned for their inventive character, which, through irony, wit, and intellectual depth, pushes the boundaries of personal taste. Central to Qubus is the principle of elevating the ordinary and maintaining a high level of craftsmanship in traditional materials such as glass, stone, and porcelain, produced in local workshops in collaboration with master artisans across disciplines. All products are handmade in the Czech Republic. Qubus has thus become a strong brand recognised both nationally and internationally, making a significant contribution to the global presentation of Czech design.
The exhibition is held on the occasion of the 25th anniversary of the studio’s founding. It will culminate in the launch of a Czech-English monograph featuring essays by leading experts, archival materials, a complete list of realised projects, and a comprehensive catalogue of works.
The exhibition on the first floor is accompanied by QUBUS: APPENDIX, an installation in the museum foyer presenting a selection of four lighting objects, a sculptural piece, and a video as a representative insight into a lesser-known dimension of the work of Studio Qubus and its founder, sculptor and designer Jakub Berdych Karpelis.
Komentovaná prohlídka se zaměří na předměty, jejichž předním účelem je zprostředkovat člověku něco nadpozemského – v hmotě zračit nehmotné. Uměleckoprůmyslové museum spravuje rozsáhlou sbírku rituálních objektů, jejichž nejstarší exempláře pocházejí už z 12. století. Jak lze prostřednictvím lidských smyslů navodit zážitek něčeho, co nemůžeme zcela postihnout? Co nás přesahuje – Bůh, příroda, vesmír? Cílem prohlídky ve stálé expozici Art, life budou předměty křesťanských rituálů, objekty s výraznou přírodní filozofií a nakonec artefakty s vesmírnou symbolikou. Setkávali se jejich uživatelé se vznešenou krásou a vyšší energií, nebo se jednalo spíše o mistrnou hru na lidské smysly a emoce? Šlo skutečně o duchovno, nebo o politiku? A mohou tyto dvě roviny existovat vedle sebe, aniž by se navzájem znehodnocovaly? Možná právě překonávání limitů a rozporů logického a fyzického světa otevírá cestu k povznesení. A kde hledat rituály sekulární?
Tematickou komentovanou prohlídku ve stálé expozici Art, Life povede historička umění Mgr. Tereza Hrdlička.
„Co si vezmu na sebe?“ Otázka, kterou si alespoň jednou denně pokládá snad každý, kdo má na výběr. Někdy volíme oblečení praktické, jindy podle příležitosti či poslední módy. Oděv nám může život usnadňovat, ale také nás omezit a diktovat nám, jak nakládat se svým tělem. Šaty, spodní prádlo, doplňky, obuv, ale také šperky – vše, co si oblékáme, je způsobem komunikace, ať už s okolím, nebo se sebou samými. Na tyto nositelné objekty se podíváme během komentované prohlídky ve stálé expozici ART, LIFE. Uvidíte rozsáhlý soubor dámských oděvů z Čech a střední Evropy od 18. století. Právě v tomto období se začal formovat fenomén tzv. fast fashion – rychlá móda, která cílí na trendy a překvapení, často určená k tomu, aby se oděv oblékl jen jednou. Jak rychle tyto trendy pomíjely? Byly některé z nich životaschopné i dlouhodobě? A co šperk a doplňky – podléhaly stejným módním vlnám, nebo se jim dokázaly vzepřít?
Tematickou komentovanou prohlídku ve stálé expozici Art, Life povede historička umění Mgr. Tereza Hrdlička.
Co je nezbytné pro dobrý domov? Nové trendy, nebo spíše osvědčené tradice? Má nás domov zklidňovat, nebo naopak zrychlit? Stačí, aby nám jen prakticky sloužil, nebo nás i inspiroval? Je lepší minimalismus, či spousta krásných, byť neúčelných věcí? A co výbava – má být z rukou řemeslníka, nebo z průmyslové výroby? V této komentované prohlídce se ve stálé expozici Uměleckoprůmyslového musea ART, LIFE vydáme cestou po stopách nábytku od 17. století až po současnost s občasnými zastávkami u jiných interiérových prvků, jako jsou svítidla, přístroje či dekorace. V expozici najdeme velké množství nábytku vyrobeného či navrženého v českých zemích, ale také překvapivě bohatou kolekci italského plastového nábytku, který se do sbírek dostal díky výjimečné výstavě v roce 1972. Zjistíme, jak se materiálové inovace potkávaly s uměleckými styly, sebeprezentací a politikou.
Tematickou komentovanou prohlídku ve stálé expozici Art, Life povede historička umění Mgr. Tereza Hrdlička.
Spojení estetična, filozofie i humoru s výživou i požitkářstvím – to je rituál známý jako stolování či stolničení. Ve stálé expozici Art, life se návštěvníci s jeho stopami setkají na mnoha místech. Mohou tedy ochutnat od všeho trochu a někdy se do tématu ponořit i hlouběji. Jídlo jako událost provázelo lidskou civilizaci od počátků. Jak se ve střední Evropě a především v českých zemích ustaloval a měnil způsob jeho podávání? Jakou výbavu si stolničení žádalo a co se u stolní tabule kromě konzumace ještě odehrávalo? Jak se vyvíjelo chápání toho, jak materiály ovlivňují pokrmy a nápoje? Dnes, v době zrychleného životního tempa, jemuž konvenují fastfoody, si většina z nás dopřeje slavnostně prostřenou tabuli možná jen o Vánocích. Přesto se zážitkové stolování vrací jako nový trend, neboť nám pomáhá žít více v přítomnosti a ve spojení s těmi, které máme rádi.
Tematickou komentovanou prohlídku ve stálé expozici Art, Life povede historička umění Mgr. Tereza Hrdlička.
