Rubriky
programy

PROCHÁZKA KUBISTICKOU PRAHOU

03.06.2021 v 17 hodin

Dům U Černé Matky Boží

Zveme vás na procházku kubistickou Prahou, která nás povede od Domu U Černé Matky Boží kolem nejznámějších kubistických počinů Emila Králíčka až k Chocholovým domům pod Vyšehradem. Prozkoumáme z blízka světový fenomén české kubistické architektury.
Sraz: před vchodem do Domu U Černé Matky Boží
lektorka: Mgr. Marie Jelínková Ťupová, Dis.

Délka asi 90 minut. Procházka se uskuteční za všech platných bezpečnostních opatření. 

Dům U Černé Matky Boží

Ovocný trh 19
Praha 1

Vstupné
120 Kč

Rubriky
muzeum žije

Z HISTORIE MUZEA: LANNOVA SBÍRKA SKLA

PhDr. Jan Mergl, PhD.

Sbírka skla Uměleckoprůmyslového musea v Praze patří oprávněně k světově uznávaným souborům dokumentujícím a podrobně přibližujícím historický vývoj i současné podoby sklářského umění. Její vznik a počátky jsou neodlučitelně spjaty s proslulou osobností průmyslníka a stavebního podnikatele, sběratele, podporovatele kultury a štědrého mecenáše Vojtěcha svobodného pána Lanny (1836–1909).

Zájem o historické sklo poutal Vojtěcha Lannu již od šedesátých let 19. století. Stal se nejen jeho nadšeným sběratelem, ale i zkušeným znalcem, vyhledávajícím a nakupujícím význačné památky sklářské tvorby po celé Evropě. S vědomím důležitosti potřeby schraňovat uměleckořemeslné práce jako významný pramen poučení i inspirace pro soudobou tvorbu se přiřadil k zakladatelům a nebývale aktivním podporovatelům Uměleckoprůmyslového musea. Lannovou zásluhou, ve značné části z jeho darů a prostřednictvím jím zprostředkovaných nákupů, vznikal již od osmdesátých let 19. století základ jedinečné muzejní sbírky skla. Její nedostižnou uměleckohistorickou hodnotu pak Vojtěch Lanna roku 1906 ještě povýšil velkorysým darem více jak jedenácti set skleněných artefaktů.

Stejně jako na počátku minulého století má tak díky Vojtěchu Lannovi Uměleckoprůmyslové museum v Praze i dnes možnost prostřednictvím unikátních exponátů uceleně představit vývoj sklářského umění od antiky po 19. století. Špičková díla benátského renesančního sklářství, vzácné vítací číše z 16. a 17. století s pestře emailovanými náměty, unikátní řezba Caspara Lehmanna, četné příklady pohárů dokumentující umění barokních rytců skla, švarclotem a zlatem malovaná skla Ignáce Preisslera či dvojstěnné číšky lze však chápat nejen jako doklady řemeslných a uměleckých schopností svých tvůrců a dobových stylových snah, nýbrž i jako svědectví sběratelského citu, odborných znalostí i kulturní prozřetelnosti Vojtěcha svobodného pána Lanny.

Při příležitosti generálního shromáždění ICOM v Praze v roce 2022 a zasedání sekce Glass ICOM považuje Uměleckoprůmyslové museum v Praze za svojí povinnost představit světově proslulou sbírku skla získanou prostřednictvím významného mecenáše a spoluzakladatele muzea Vojtěcha svobodného pána Lanny.

Rubriky
muzeum žije

Z HISTORIE MUZEA: KAREL CHYTIL

(18. 4. 1857  – 2. 6. 1934)

Dráha Karla Chytila, historika umění a prvního  ředitele Uměleckoprůmyslového musea v Praze začala ryze akademicky. Ve svých dvaadvaceti letech nastoupil na filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a po třech letech studia a po ročním studijním pobytu ve Vídni, kde navštěvoval přednášky M. Thausinga z dějin umění v Ústavu pro rakouský dějezpyt, se definitivně rozhodl pro vědeckou dráhu v kunsthistorii. Do prvního zaměstnání po studiích nastoupil jako suplent dějepisu a zeměpisu na české reálce. Roku 1882 byl v Praze promován na doktora filozofie.

V jeho době bylo obvyklé, že rozsah zájmu historiků umění byl spíše mnohostranný a nevěnovali se jen jednomu období. Ani Karel Chytil nebyl výjimkou, přesto si už od dob studií vybral období středověku, kterému zůstal věrný až do smrti. V něm upřednostňoval umění gotické, ve kterém se zaměřil na studium zejména nástěnného, knižního a deskového malířství, ale věnoval se i lucemburské architektuře. Se stejným zaujetím se ale soustředil také na téma manýrismu, především dobu Rudolfa II., ale i období o hodně mladší, malířství 18. a 19. století.  Reflektoval téma probouzejícího se zájmu o umělecký průmysl – jeho zájem o tuto oblast pramenil z rodinného zázemí, kdy jej obklopovaly předměty ze skla a porcelánu.

Rok 1885 byl pro ještě ne třicetiletého Karla Chytila rokem velmi významným – vyhrál konkurs Obchodní a živnostenské komory na místo kustoda Uměleckoprůmyslového musea. Komora si kladla požadavek znalosti dvou jazyků a dějin umění, což Chytil splňoval. 4. července 1885 byl jmenován prvním kustodem a svého úkolu se ujal velmi zodpovědně. Snad každý rok vycestoval do některé z evropských zemí, aby tam navštívil nejvýznamnější uměleckoprůmyslová muzea či výstavu. Měl mimořádné organizační schopnosti. Jak zjistila Jana Marešová, která zkoumala jeho pozůstalost uloženou v Národním muzeu, Karel Chytil u sebe neustále nosil poznámkový blok a tužku a při svých cestách a návštěvách muzeí hledal především inspiraci – všímal si způsobu vystavení exponátů, sklonu, připevnění, osvětlení i koncepce interiéru budovy. Zajímaly ho i metodické otázky katalogizace a inventarizace jednotlivých předmětů a ročních přírůstků. Velmi se proto zasloužil i o samotnou stavbu muzea a jeho uspořádání a v roce 1895, kdy už vyrůstala nová budova muzea, byl jmenován jeho prvním ředitelem. Chytil muzeum vybudoval na podkladě evropských zkušeností, včetně tehdy největší umělecké knihovny o 10 000 svazcích, kreslírny a sbírky modelů pro výtvarné řemeslníky. Muzeum řídil jako ústřední uměleckohistorickou instituci až do 1. února 1911.

Od roku 1895 vedl zpracování uměleckého místopisu Čech v Archeologické komisi Akademie věd. Roku 1897 se habilitoval na Karlově univerzitě, roku 1904 byl jmenován mimořádným profesorem dějin umění a od roku 1911 řádným profesorem a vedoucím katedry dějin umění na České universitě v Praze, kde působil až do svého pensionování roku 1927. Katedru proměnil v moderní Ústav dějin umění. Kromě toho byl docentem Českého vysokého učení technického v Praze. Roku 1913 založil spolek Kruh pro pěstování dějin umění, který v jeho redakci od roku 1916 vydával vlastní ročenku. Podílel se dvěma tituly na Soupisech památek historických a uměleckých v Království českém (Chrudim 1900; Korunovační klenoty Království českého, spolu s Antonínem Podlahou, 1912). Působil v Komisi pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek královského hlavního města Prahy od jejího vzniku.

Rubriky
muzeum žije

REFLEX DRAŽÍ HISTORICKÉ OBÁLKY. UPM ZÍSKÁ POLOVINU NA AKVIZICI

Týdeník Reflex dává svým fanouškům jedinečnou možnost pořídit si ty nejlepší grafiky, které vyšly za celých 30 let existence časopisu na obálce. V ojedinělé online aukci draží třicítku z nich. Polovina vybrané částky půjde jako dar Uměleckoprůmyslovému muzeu na podporu mladých umělců. Elektronická aukce probíhá pod taktovkou aukční síně Vltavín, je bez omezení a neplatí se za ni žádný poplatek.

Dobročinná aukce vznikla jako reakce na pandemií utlumenou uměleckou tvorbu. Z každé vybrané Reflex obálky jde do dražby soubor dvanácti číslovaných a autorsky signovaných kopií. Celkem se tedy draží 360 položek, každá s vyvolávací cenou 999 Kč. Série děl je v aukci vždy po dobu jednoho týdne.

„Reflex je od svého vzniku spojen s designem i výtvarným uměním. Proto jsme se dnes, kdy se kultura ocitla kvůli pandemii a vládním restrikcím na prahu vymření, spojili právě s Uměleckoprůmyslovým muzeem. Dražíme obálky, protože jsou vlastně největším pokladem, co máme. Za třicet let existence časopisu se staly samostatnými artefakty, dokumenty doby i komentáři k aktuálnímu politickému i společenskému dění. Na každé nové číslo se vlastně i díky titulce někteří nedočkavě těší. Jiným už dopředu naskakuje husí kůže v obavách, koho a jaký šlendrián si titulka vezme na paškál,” říká šéfredaktor Reflexu Marek Stoniš.

Projekt svým způsobem završí loňské oslavy 30. výročí Reflexu. V jeho závěru se uskuteční jediná sálová aukce, ta proběhne v neděli 27. června v síni Vltavín. Polovina z celého výtěžku bude věnovaná zmíněnému Uměleckoprůmyslovému muzeu v Praze (UPM). „V době přípravy této akce v roce 2020 v rámci připomenutí 135. výročí založení instituce a také 30 let od nového vykročení do otevřeného světa i pro muzea, se nám nabídka této spolupráce velice líbila. Ostatně grafika a fotografie jsou i naším odborným zájmem nejen ve sbírkách. Případný výtěžek bychom rádi využili na akvizice nějakého současného díla z oblasti designu, nejlépe jako podporu mladým designerům,“ doplnila k dražbě ředitelka UPM Helena Koenigsmarková.

Vstup do aukce ZDE

Rubriky
programy

TECHNIKA CHROMOLITOGRAFIE. ON-LINE PŘEDNÁŠKA

04.05.2021

Úvodní přednáška PhDr. Lucie Vlčkové, Ph.D., kurátorky výstavy Mezi kýčem a akademií. Chromolitografie ve službách reklamy a umění. Přednáška bude zveřejněna 4. 5. on-line na tomto odkazu. Přednáška je zdarma.

On-line

Rubriky
muzeum žije

OBRAZY DĚJIN KAŽDODENNOSTI. WEBINÁŘ

Webinář uspořádaný Uměleckoprůmyslovým museem v Praze a oddělením vzdělávání Ústavu pro studium totalitních režimů. Pohled do života lidí na konci 20. století odhaluje i dobový pohled na postavení ženy, technický pokrok v tehdejší době a je možností propojit dějepis s výtvarnou výchovou ve školách. Webinář doprovázejí cvičení v aplikaci HistoryLab.

Reklamy, kalendáře, atlasy rostlin a živočichů, školní tabule či kopie uměleckých děl – za zdánlivě běžnou vizuální produkcí se skrývají jak zajímavé technologické postupy, tak možnosti zkoumání společnosti přelomu 19. a 20. století, která je vytvořila. Oběma těmto perspektivám se věnuje výstava Uměleckoprůmyslového muzea v Praze nazvaná Mezi kýčem a akademií. Chromolitografie ve službách reklamy a umění a s ní spojená sada cvičení v aplikaci HistoryLab. Jak lze vystavovat obrazy masové vizuální produkce v muzeu? A co mohou přinést do školní výuky? Nejen těmto otázkám se budeme během webináře věnovat. Jako lektoři vystoupí kurátorky výstavy společně s autory a autorkami tematických cvičení v aplikaci HistoryLab.

Lektoři: Dana Havlová Rovenská, Vladimíra Sehnalíková, Lucie Vlčková, Andrea Hrůzová Průchová, Pavla Sýkorová, Václav Sixta

WEBINÁŘ SI PUSTÍTE ZDE

Mezi kýčem a akademií. Chromolitografie ve službách reklamy a umění – výstava

Nabídka vzdělávacích programů k výstavě

Publikace Atlas poškození chromolitografických tisků na zušlechtěném papíře

Aplikace HistoryLab

Rubriky
muzeum žije

100. VÝROČÍ NAROZENÍ SKLÁŘE STANISLAVA LIBENSKÉHO

PhDr. Sylva Petrová, kurátorka sbírky skla

Profesor Stanislav Libenský, mezinárodně uznávaný sklářský výtvarník a pedagog Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze, se narodil 27. března 1921.

Mezinárodního věhlasu dosáhl Libenský až v době, kdy zahájil spolupráci se svou ženou, sklářskou výtvarnicí a sochařkou Jaroslavou Brychtovou, s níž se seznámil v Železném Brodě někdy kolem roku 1954. Vytvořil s ní ve spoluautorství desítky velkých sklářských realizací do architektury doma i v zahraničí a nepočítaně samostatně existujících komorních plastik. Oba se stali sklářskými legendami ještě za svého života, Stanislav Libenský navíc jako charismatický umělec a mezinárodně uznávaná autorita ve výuce sklářské tvorby.    

Již od dětství byl oceňován Libenského mimořádný talent, nikdy nebylo pochyb o jeho osobním geniálním vkladu do společného díla, pro které vytvářel návrh v podobě malířského propracování, v němž nechybělo zobrazení toku světla v budoucí transparentní mase skla. Tak vlastně dopředu definoval trojrozměrnou podobu plastik nakonec realizovaných v taveném skle, kterou s profesionální erudicí zajišťovala od modelu a forem až k finální podobě jeho žena – sochařka.  Většina Libenského návrhů se zachovala, a tak je možné uskutečnit valuaci jejich umělecké hodnoty. Jde o monumentální většinou nefigurativní malby – tempery a kvaše na papíře, výjimečně černo-bílé uhlové kresby, které mohou existovat jako nezávislá umělecká díla, aniž by byla převedena do media skla. Velkého uznání se dostalo také Libenského dílům, které vytvářel jako student u profesora Jaroslava Holečka a později i Josefa Kaplického, kdy svou budoucí ženu ještě neznal.

Nemalou zásluhu na vývoji světového studiového skla má Stanislav Libenský ovšem nejen jako autor, nebo jako spoluautor, ale osobně také jako pedagog. A to díky svým studentům, ať na školách v Novém Boru a Železném Brodě, nebo později též absolventům Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze. Pod jeho vedením na tomto legendárním institutu graduovalo několik generací velice kompetentních tvůrčích osobností, které se uplatnily v autorské sklářské tvorbě doma i v zahraničí, i v oblasti designu a sklářského podnikání (Zdeněk Lhotský a jiní), nebo i v jiných oblastech výtvarného umění (za všechny například malíř a sochař Jaroslav Róna).

Stanislav Libenský se  narodil 27. března 1921 v Sezemicích u Mnichova  Hradiště ve Středních Čechách. V tomto místě prožíval se svou rodinou, tj. otcem Emilem Libenským, matkou Hedvikou, rozenou Mízlerovou a mladší sestrou Věrou své rané dětství. Otec byl vesnickým kovářem. Maminka zemřela, když bylo malému Stanislavovi 9 let. Záhy se otec podruhé oženil a měl další děti. Osudovým a zároveň velice šťastným krokem bylo, že se otec rozhodl po absolutoriu měštanské školy (1936) poslat Stanislava do někdejších Sudet – Osečné, aby se tam naučil německy. Ředitel zdejší školy rozpoznal Stanislavův talent pro kresbu a malbu a přemluvil otce Libenského, aby syna nechal studovat na výtvarné škole. Doporučil blízkou Odbornou školu sklářskou v Novém Boru, kam mladičký Stanislav v roce 1937 nastoupil. Po zabrání Sudet přešel na Odbornou sklářskou školu do Železného Brodu.  Na návrh Zdeňka Juny, svého učitele malby na skle ovšem tato studia v Železném Brodě nedokončil a přihlásil se na prestižní pražskou Uměleckoprůmyslovou školu do Prahy. Sem byl přijat do sklářského ateliéru profesora Jaroslava Holečka, ve kterém absolvoval v roce 1944.  Hned po válce s dalšími spolužáky odešel do severních Čech, aby pomohl při obnově válkou narušeného sklářského průmyslu a školství. V té době vznikly Libenského návrhy malovaného skla, a hlavně proslavené práce užívající lineární lept, který v jedné sérii kombinoval s transparentními smalty. Dnes jsou tyto práce součástí sklářských sbírek v Čechách, ale i v americkém Corningu, v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze či v Galerii umění v anglickém Manchesteru….  

Když po válce pražská Uměleckoprůmyslová škola získala statut vysoké školy a nastoupil tam jako profesor sklářského ateliéru Josef Kaplický (otec architekta Jana Kaplického), Libenský se v roce 1948 do školy vrátil. Ve zkráceném režimu studia tak v  roce 1950 mohl absolvovat a získat vysokoškolský diplom. Absolvoval třemi stolními soubory, z nichž nejznámějším se stal čajový soubor z borosilikátového čirého skla, určitou dobu i vyráběný (všechny ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze).

Roku 1954 Stanislav Libenský dostal po praxi ve škole v Novém Boru nabídku místa ředitele Odborné školy sklářské v Železném Brodě, kterou přijal a setrval na této pozici až do svého odchodu do Prahy v roce 1963.  Brzy po příchodu do Železného Brodu si lehce načrtl jednoduchou misku ve tvaru dívčí hlavy a Jaroslava, která ji objevila na jeho stole v ředitelně, požádala o možnost ji převést do trojrozměrné formy taveného skla. Tak vznikla první společná práce nazvaná Hlava-miska, dokončená v roce 1956 (ve sbírce Uměleckoprůmyslového musea v Praze, vystavená na výstavě Plejády skla 1946 – 2019 ).   

Po roce 1957 začali oba, Stanislav Libenský a Jaroslava Brychtová, pracovat na systematickém spojení sklářského díla a architektonického prostoru. Tyto realizace jsou nejvíce odborníky oceňovány nejen pro svou uměleckou formu, ale i pro významné výsledky   výzkumu technologie taveného skla, kterou přizpůsobili rozměrným pracím do architektury.  Taková díla neměla ve své době ve světě obdoby a mnohým z nich se ani po desítkách let vzniku nic nevyrovná.  Nejprve užívali metodu betonových stěn nebo dílců, do nichž sklo (v jejich interpretaci skleněné kameny) zabudovávali. Pak beton zaměnili za kovové konstrukce, na něž umisťovali skleněné segmenty s hrubší strukturou. Tyto pak střídaly měkce modelované čiré plastické reliéfy. Hotely a svatební síně střídaly historicky zásadní účasti na výstavách Expo v Montrealu či Ósace, významné architektury československých ambasád a úřadů v Ženevě, Berlíně, v Novém Dillí, Tokiu, Stockholmu. Od roku 1962 získávali příležitostně i zakázky od zahraničních investorů, jichž významně přibylo po roce 1989.  Podporu tuzemských orgánů před rokem 1989 dostávali proto, že sklárna Železnobrodské sklo, kde byly tyto zakázky realizovány, a podnik zahraničního obchodu Art Centrum, na nich masivně vydělávaly.

Oni sami si cenili hlavně možnosti řešit určitý výtvarný problém, prezentovat co dokáží, a získávat kontakty a zkušenosti, které Stanislav Libenský předával i svým žákům. Ti ho milovali i se jeho soudu mnohdy obávali. Kromě řady společných ocenění Stanislav Libenský samostatně získal v roce 1975 Herderovu cenu ve Vídni, udělenou mu za přínos k mírovému porozumění mezi národy a umělecko-technologický výzkum umožňující uplatnění skla v architektuře. Ojedinělé návštěvy mezinárodních konferencí, na kterých referoval o českém skle včetně svých výukových metod končily manifestačním „standing ovation“ (Washington 1962 aj.). Jako profesor býval vyzván do významných státních soutěží, jako byla Okna do kaple sv. Václava Chrámu sv. Víta na Pražském hradě.  Tak dostal i státní úkol –  vyřešení unikátního obkladu Nové scény ND v roce 1982.

Přes to všechno byl politickými autoritami donucen k odchodu ze školy v roce 1987, což nesl navenek důstojně, ale ve skutečnosti velice těžce. Po roce 1989 se však profesní práce i ocenění obou umělců  rozběhly ještě mnohonásobně více díky možnosti soustředění se na vlastní tvorbu. Práce se postupně stala zásadním smyslem Libenského života a přinášela mu energii, kterou mu ubíral v posledních letech boj s vážnou nemocí.  Smrt ho zastihla 24. února 2002 uprostřed práce v ateliéru v Železném Brodě.  Tímto datem se vývoj tvorby obou umělců navždy uzavřel.

Rubriky
muzeum žije

ZEMSKÁ JUBILEJNÍ VÝSTAVA 1891 A BOTKY JOSEFA KRÁKORY

PhDr. Eva Uchalová, kurátorka sbírky módy

V letošním roce vzpomínáme 130. výročí uspořádání Všeobecné zemské a jubilejní výstavy v Praze,  konané od 15. května do 18. října 1891 na pražském Výstavišti na oslavu stého výročí první průmyslové výstavy v pražském Klementinu roku 1791. Odřeknutím účasti německých podnikatelů se z výstavy stala demonstrace českých schopností a podnikavosti nejen v oblasti hospodářské, ale i kulturní, společenské a umělecké. Ukázala rozsah a vyspělost českého průmyslu i zemědělství a její úspěšnost byla obrovským posílením sebevědomí a povzbuzením na cestě národní emancipace. Její ohlas byl mimořádný – více než 8700 vystavovatelů představilo svou produkci dvěma a půl milionu návštěvníků včetně císaře Františka Josefa I. a řady dalších významných osobností monarchie. Z atrakcí spojených s výstavou zůstaly jako památky navždy v Praze kromě samotného Výstaviště s Křižíkovou fontánou také Petřínská rozhledna, Bludiště a lanovka na Petřín. 

Ve sbírce textilu a módy UPM tuto významnou událost připomíná trojice krásných šněrovacích dámských botek z kozinky a černé lakové kůže s hedvábnou podšívkou, zdobené vykrajovaným a prošívaným ornamentem. Cesta k jejich určení však byla velice dlouhá. Muzeum získalo botky darem od Františky Krákorové v roce 1950 s jedinou informací, že je vyrobil její tchán Josef Krákora, pražský obuvník. Jako krásný exponát se uplatnily na řadě akcí doma i v zahraničí včetně významné výstavy Žena doby secese v roce 1976 a Česká móda Od valčíku po tango v roce 1994, jednotlivé páry putovaly do Berlína, Dortmundu, Budapešti i Bruselu, dostaly se až do Tokia. Mezitím v roce 1997 anglická specialistka na obuv sl. June Swann prohlásila, že mají tak mimořádnou kvalitu, že musely být vyrobeny k výstavním účelům. Definitivní řešení ovšem nalezl až pravnuk Josefa Krákory, ing. Antonín Hykš, který doložil v roce 2019, že boty byly vystaveny právě na Zemské jubilejní výstavě v Praze v roce 1891. Jeho dokumentace uvádí obuvníka Krákoru nejen mezi vystavujícími, ale i mezi vyznamenanými, když za své boty získal Státní stříbrnou medaili. Ing. Hykš dodal i další údaje o tomto nenápadném, ale významném ševci – umělci:

Josef Krákora (1845 – 1900) svou firmu založil v roce 1868 v Myslíkově ul. 1343/18. Byla úspěšná, už v roce 1877 byla oceněna na obuvnické výstavě, pořádané Jednotou pro povzbuzení průmyslu v Čechách. Byl členem pražského Sokola a vyráběl a prodával za co nejmírnější ceny „boty sokolské a holeně výletní“. Svůj Obuvnický závod pro pány a dámy v roce 1886 přestěhoval do domu čp. 723 zv. „U kruhu“ v Palackého ulici,  který zakoupil. V obchodě mu pomáhala jeho manželka Barbora, která podle ing. Hykše svým vystupováním a oblečením zvyšovala lesk závodu – vedle toho, že porodila 14 dětí, z nichž 9 se dožilo dospělého věku. 

Josef Krákora se zúčastnil i další velké akce, Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895, kde jeho boty získaly také stříbrnou medaili.  Svou salónní obuv zde vystavil již také syn Josefa Krákory Ladislav. Jeho obuv, vytvořená v duchu tehdy se rozvíjející „českoslovanské svéráznosti“ na chodské motivy, byla velice oceňovaná a s pochvalným komentářem uveřejněná v Obuvnických listech. Po otcově smrti Ladislav firmu převzal a úspěšně ji vedl až do znárodnění v roce 1948. 

Podnikavost se ovšem v rodině neztratila a její stopy jsou ještě dnes patrné.  Dcera Josefa Krákory Rudolfa se provdala za Antonína Paříka, výrobce pánského prádla, který se v roce 1919 stal spoluzakladatelem firmy Triola. V rodině se zachovala tradice, že název vymyslela paní Paříková, když se vložila do uvažování trojice zakladatelů a navrhla název nového podniku „Triola“. A továrna Triola vstoupila před dvěma lety do druhého století nepřetržité produkce.

Rubriky
muzeum žije

JAK PEČOVAT O CHROMOLITOGRAFICKÉ TISKY

Zkoumání rastru a povrchu papíru příručními mikroskopy

Autorka: Bc. Martina Chadimová, restaurátorka papíru

Ve sbírkách Uměleckoprůmyslového musea v Praze se nachází mnoho chromolitografických tisků. Některé jsou vysoce ceněným dílem vykazujícím značnou výtvarnou kvalitu a řemeslnou dovednost, jiné především dokladem dobových zvyklostí a širokého využití této techniky. Početně se jedná o soubor čítající kolem tří tisíc předmětů, některé na papíře zušlechtěném natíráním, jiné na běžném tiskovém papíře bez speciální povrchové úpravy.

Fyzický stav těchto předmětů je mnohdy alarmující a stanovení konzervátorského či restaurátorského zákroku je problematické, protože informací ohledně péče o tento materiál je velmi málo. Situace je o to komplikovanější, že nelze využít zahraniční zdroje informací, protože se materiály pro výrobu papíru ve střední Evropě lišily. Zjednodušeně řečeno se při konzervaci musíme zabývat odlišnými lokálními problémy. V Čechách se narozdíl od jiných lokalit používal dřevitý, z dnešního úhlu pohledu méně kvalitní papír, jehož nedostatky dohánělo právě ono zušlechtění. Kombinace nekvalitního, poměrně rychle degradujícího papíru a tenké pevné povrchové vrstvy, citlivé na vodu a opatřené dalšími vrstvami (tisk, laky), je problém, který stav těchto tisků ohrožuje a znemožňuje použít běžné techniky pro odkyselení papírové podložky. Pro zlepšení fyzického stavu tisků na zušlechtěných papírech je tedy nutné nalézt specifickou péči.

Součástí projektu „Plakát jako nástroj komunikace a kulturně-historický pramen: vizuální médium proměn národní kulturní identity v letech 1880–1938, postupy jeho ochrany, uchování a zpřístupnění“, řešeného s podporou Ministerstva kultury ČR v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze v letech 2018–2022, se proto stal i konzervátorský a restaurátorský výzkum. Nyní jsme díky němu schopni se v široké míře zabývat složitými a rozsáhlými problémy, které s sebou tato technika přináší a věnovat se nalezení řešení i nad rámec běžných pracovních povinností.

Pochopení výrobního procesu artefaktu je jedním z podstatných kroků před stanovením odborné péče – komplexně, se všemi detaily, od výběru a výroby samotného papíru až po dokončovací úpravy, které byly specifické pro konkrétní využití jednotlivých tiskovin. Za tímto účelem je nutné především studium techniky ze všech dosažitelných zdrojů (včetně dobových informací o technologii výroby papíru a tisku), provedení analýz materiálového složení a porovnání se zahraničními analýzami a dostupnými informacemi. V každé tiskárně se totiž jednalo o jedinečný proces, reflektující osvojení technologie, um tiskaře i průmyslový rozvoj. Vlivů, které samotnou výrobu ovlivňovaly, bylo mnoho a tato specifika se promítla v kráse produktů stejně jako v  jejich trvanlivosti (tedy zejména v odlišnostech degradačních procesů). Po zhruba sto letech, od doby vzniku chromolitografických tisků, máme nyní možnost  se na tento materiál podívat a zhodnotit stav v šíři, jakou nám sbírka nabízí. Přirozeným závěrem provedeného průzkumu fondu a poškození nalézajících se na chromolitografických tiscích je shromáždění výsledků průzkumu ve formě Atlasu poškození chromolitografických tisků na zušlechtěném papíře. Atlas může, vzhledem ke své strukturovanosti podle jednotlivých vrstev tiskovin, sloužit  nejen jako nástroj pro identifikaci poškození, ale také jako podpůrný nástroj pro identifikaci techniky samotné.

Všechny dosud získané informace posloužily také jako základna pro nastavení optimálního způsobu zacházení se sbírkovými předměty a stanovení vhodného konzervátorského a restaurátorského postupu zásahu (popřípadě vyloučení nevhodných způsobů ošetření).  Zodpovědnost za uchování kulturně historických předmětů je jasným podnětem ke sdílení výsledků práce s veřejností, zejména s dalšími pracovišti, kde se tyto materiály nacházejí. Jedině tak je možné nově nalezené postupy implementovat do praxe sbírek i restaurátorských pracovišť. V rámci rozšíření podstatných informací byl v roce 2019 uspořádán workshop pro téměř čtyřicet účastníků, jehož náplní bylo seznámení s technikou chromolitografie tištěné na chromopapíře a problematikou související s uchováním a zásahy do tohoto materiálu.  Výsledkem by měla být znalost, na jejímž základě budou takové objekty správně identifikované a ošetřené. Účastníci měli možnost se seznámit s historií chromolitografie, s množstvím technik, které tento způsob tisku obnáší nebo i se způsoby vrstvení jednotlivých barev. Následovalo seznámení se specifickým druhem papíru, který byl pro tisk hojně využíván. Na základě těchto informací si mohli účastníci vyzkoušet mimo jiné i sledování identifikačních znaků na vybraných materiálech, kde pomocí různých zvětšovacích zařízení zkoumali, o jakou techniku se jedná.

Dosud posledním výstupem, který byl na základě výzkumu vytvořen, je Památkový postup pro ochranu a restaurování chromolitografických tisků na zušlechtěných papírech. Je souhrnem všech podstatných informací – od historického vývoje techniky, přes její identifikaci a materiálové složení až po péči o tyto materiály – které by měly být zohledněné při stanovování péče u každé jednotlivé tiskoviny. Postup je prvotně cílen na způsob ochrany co nejvíce předmětů, jehož základem je správné nastavení péče – tedy i zamezení nevědomému poškozování.

Na základě nově stanovených postupů jsme byli schopni ošetřit několik set kusů chromolitografických tisků, z nichž menší část byla vhodným způsobem uložena zpět do depozitáře a větší část je vystavena na výstavě Mezi kýčem a akademií. Chromolitografie ve službách reklamy a umění.

Rubriky
whats on

CZECH CUBISM

permanent exhibition

Permanent exhibition Czech Cubism

Curator: Lucie Vlčková
Architecture design: Jiří Javůrek
Graphic design: Štěpán Malovec

The Museum of Decorative Arts in Prague’s permanent Czech Cubism exhibition presents it as a style that extends across fine art, applied art and architecture. The individual pieces of furniture and entire suites on display, together with furnishings and items made of ceramic, glass and metal, provide an overview of the creativity of Czech Cubism’s most important exponents. They include the architects and designers Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, Otakar Novotný and František Kysela, as well as Cubist paintings by Emil Filla, Bohumil Kubišta, Josef Čapek and Václav Špála, and sculptures by Otto Gutfreund. Contemporary and period photographs of Prague’s Cubist and Rondo-Cubist buildings and interiors document Cubism’s influence on architecture.

In the interactive zone, visitors can sit in replicas of Cubist chairs. The museum’s “An ordinary chair or a precious object for display?” worksheets invite visitors to explore these chairs from new perspectives.

To accompany the exhibition, a printed guidebook and a map of Prague’s Cubist architecture are both available at the House at the Black Madonna.

Interactive information at the exhibition includes a timeline of events, profiles of prominent Cubists, contemporary caricatures and critical reviews, archival photos of exhibitions held by the Group of Fine Artists, and items made by the Prague Art Workshops and the Artěl art cooperative.

The House at The Black Madonna

House at the Black Madonna
Ovocný trh 19, Prague 1
Booking office +420 725 038 628

Opening Hours
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Monday closed

Addmission for all branches
full CZK 150 | concession CZK 80

Rubriky
muzeum žije

JOSEF SUDEK – 125. VÝROČÍ NAROZENÍ

Josef Sudek

Josef Sudek 17. 3. 1896 – 15. 9. 1976

Přesně před 125 lety se v Kolíně narodil výjimečný fotograf Josef Sudek. V září tomu bude 55 let co zemřel stejně výjimečný architekt Otto Rothmayer.  Právě dnes, kdyby nebylo covidu, bychom otevírali velkou výstavu o jejich nevšedním a hlubokém přátelství. „Základem přátelství výjimečných umělců bývá vzájemné hluboké pochopení životního osudu a vcítění se do skrytých tajemství tvorby,“ napsal do úvodu výstavy Josef Sudek/Otto Rothmayer – Návštěva u kouzelníka jeden z autorů výstavy Jan Mlčoch. Oba umělci se seznámili v první polovině čtyřicátých let. Oba měli úctu k tradici, hudbě a uměleckému řemeslu. Svá vrcholná díla vytvořili ve velice problematických dobách, za německé okupace, v čase komunistické nesvobody. Přesto ani jeden z nich nerezignoval. Jejich velkou společnou láskou byl Pražský hrad. Rothmayer věnoval této nejposvátnější části Prahy podstatnou část života (1921–1956). Byl žákem a spolupracovníkem profesora Josipa Plečnika, pak pokračoval i s jeho nástupcem Pavlem Janákem. V Sudkově pozůstalosti se dochovaly snímky zachycující tamní stavební práce či několik originálních kompozic vzniklých v přítelově hradní pracovně. Daleko častěji se ale setkávali v architektově vile v Praze-Břevnově. Rothmayera fascinovalo staré umění a ve vile i na zahradě opatroval jejich sádrové odlitky. Sbíral pokroucené dráty z chmelnic, kameny a kusy skla, z nichž tvořil dekorativní prvky. A Sudek fotografoval – v interiérech vily, v pracovně, na točitém schodišti, v zahradě. Pracoval se starými kamerami různých formátů, včetně panoramatického Kodaku, expoziční doba u večerních záběrů dosahovala i desítek minut. Zahrada se stala inspirací pro vznik fotografického cyklu Procházka po kouzelné zahrádce (1948–1964), najdeme ji v cyklu Vzpomínky (1948–1964) a na řadě jednotlivých snímků. Sudek v nich uplatnil řadu nestandardních postupů. vedle techniky kontaktních kopií pracoval například s typografickými rastry. Do fotografické práce často nechal vstupovat i prvek hry, třeba když při dlouhé expozici ze záběru odchází pan architekt. Mizející postavy (včetně jezevčíka Šipky) zanechávaly na snímcích jen svoji světelnou stopu, větve keřů byly prozařovány starou lampou, skleněné oči oživovaly zlomky barokních soch a uschlé kmeny stromů, odlitky a torza soch vstupovaly do mileneckých vztahů… Byl to dům a zahrada „pana kouzelníka“.  Kromě Sudkových fotografií bude na výstavě Rothmayerům exkluzivní nábytek, ukázky jeho školních prací i jeho pozdější architektonické návrhy. Dále práce jeho manželky Boženy, která byla textilní výtvarnice a jejich společných přátel – Josefa Kaplického, sochaře Bedřicha Stefana, skláře René Roubíčka a dalších.

Výstavu jsme museli odložit na podzim, ale už teď se můžeme těšit!

JOSEF SUDEK / OTTO ROTHMAYER. NÁVŠTĚVA U PANA KOUZELNÍKA

Josef Sudek – životopis

Fotograf Josef Sudek se narodil 17. března 1896 v Kolíně. Jeho otec malíř a dekoratér Václav zemřel když Josefovi byly dva roky a jeho sestře Boženě rok. Vyučil se knihařem, jak sám říkal „průměrným knihařem“. Ve válce v roce 1917 přišel o pravou ruku a z knihaře stal vynikající fotograf. Pět let žil v Invalidovně a v roce 1927 dokončil první cyklus fotografií Z Invalidovny, kde zachytil své přátele, válečné veterány. V roce 1933 měl Sudek ve výstavní síni Krásné jizby svoji první samostatnou výstavu. To už byl známým a dobře zaopatřeným fotografem a společně se svou sestrou Boženou, vyučenou fotografkou, žil a pracoval v slavném ateliéru v Karmelitské ulici. Úspěchy sbíral jako reklamní fotograf, reprodukční fotograf, portrétista, tvůrčím fotograf či jako majitel fotografického ateliéru „pro rozličné žánry“. Během druhé světové války vznikala témata Okna, Zahrady, Zátiší. Po válce získal několik oficiálních zakázek – dvě knihy o Pražském Hradě a o Praze (Praha panoramatická 1959). První velká Sudkova monografie vychází v roce 1956 s textemLubomíra Linharta. V roce 1958 se Sudek přestěhoval do přízemního bytu v ulici Úvoz, dnes Galerie Josefa Sudka provozovaná UPM, kde žil až do své smrti. Proslul jako velký milovník a sběratel obrazů a soch. Miloval hudbu. Mezi jeho přátele patřili umělci nejrůznějších oborů jako například Emil Filla, Jaroslav Seifert, Jan Zrzavý, Jaroslav Seifert, František Tichý a mnoho dalších. Sudkova poslední kniha o krajině jeho velkého přítele – Janáčkovy Hukvaldy vyšla v roce 1971. V roce 1976 Sudek uspořádal v Praze (v UPM), Brně a Cáchách svoji poslední soubornou výstavu ke svým osmdesátým narozeninám. Zemřel 15. září 1976. Po Sudkově smrti darovala sestra Božena velkou část jeho fotografického díl našemu muzeu a rozsáhlou sbírku výtvarného umění Národní galerii. „Bylo to někdy v roce 1954, kdy mne malíř Křepinský zavedl na „hudební úterek“ k Josefu Sudkovi. Nevěděl jsem tehdy o Sudkovi pranic, jen mi bylo při té příležitosti řečeno, že Sudek je jedním z největších fotografů své doby, jeho zjev i vystupování je dosti kuriózní, a dále pak, že člověk, který se o fotografii zajímá, by se neměl dát ujít vzácnou příležitost se Sudkem se seznámit … Vidím, že je tu jeden novej, tak jen pojďte dál. Někam si fešáku sedněte, voni zrovna hrajou Vivaldiho!“  Zdeněk Šaur o setkání s Josefem Sudkem.

Rubriky
whats on

WAYS OF DESIGN

permanent exhibition

Ways of Design

A collection of 19th and 20th century furniture: The Evolution of Furniture Design in the Bohemian Lands and Other Countries of Europe is the largest exhibition of its kind in the Czech Republic tells the story of modern furniture design from the first half of the 19th century – the Biedermeier period – until the close of the 20th century. It offers a comprehensive overview of the modern history of furniture in the Czech lands against the backdrop of significant developments in furniture making worldwide, including one-of-a-kind designer pieces. The most distinguished artist-designers are represented here, including Alvar Aalto, Le Corbusier, Ray and Charles Eames, Josef Gočár, Josef Hoffmann, Pavel Janák, Eva Jiřičná, Kaare Klint, Verner Panton, Josip Plečnik, Ludwig Mies van der Rohe, Ettore Sottsass, Bořek Šípek, and many others.

The walk-through exhibition Grilles, Locks, Keysof wrought ironwork that starts in the chateau’s Renaissance hall is the first permanent display specializing in this handicraft in the Czech Republic. It showcases examples of medieval, Renaissance and Baroque grilles and railings, as well as historic locks, keys, knockers and ironmongery dating from the Romanesque period to the 19th century. • The interactive programme enables visitors to try out the mechanisms of locks and knockers or to activate a wrought-iron dragon.

The chateau’s cellars feature a monumental object created by the glass artist and sculptor Alena Matějková A Journey. In its visual concept reminiscent of archaic architecture, the artist evokes the atmosphere of ancient rituals and the Celtic veneration of light as the source of all life. The stone object intentionally brings to mind menhirs and megalithic structures, strewn all over Europe many centuries ago.

Other displays worth visiting in the chateau:

Museum of the Senses – permanent exhibition of the Municipal Museum

Kamenice nad Lipou Chateau
Náměstí Československé armády 1
Kamenice nad Lipou
Booking office +420 565 432 667

Opening Hours
Tuesday – Sunday 10 a.m.– 5 p.m.
Monday closed

Addmission for the exhibition:
full CZK 60 | concession CZK 30 | family CZK 90

Rubriky
vystavujeme

ČESKÝ KUBISMUS

stálá expozice

Kurátorka: Lucie Vlčková
Architektonické řešení: Jiří Javůrek
Grafický design: Štěpán Malovec

Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje český kubismus jako styl ideově propojující volné i užité umění a architekturu. Vystavené soubory i solitérní kusy nábytku spolu s interiérovými doplňky z keramiky, skla a kovů reprezentují průřez realizacemi nejvýznamnějších autorů kubismu. Zastoupeni jsou přední architekti a designéři Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, Otakar Novotný či František Kysela. Jejich díla doplňuje výběr kubistické malby autorů Emila Filly, Bohumila Kubišty, Josefa Čapka a Václava Špály a plastiky Otto Gutfreunda. Vliv kubismu na architekturu přibližuje projekce současných i dobových snímků převážně pražských realizací a návrhů kubistických a rondokubistických staveb.

Expozice je umístěna v Domě U Černé Matky Boží – první pražské kubistické stavbě z roku 1912 od architekta Josefa Gočára.

Historie hnutí

Český kubismu se vyvíjel zcela jedinečným způsobem ve velice krátkém období let 1911 až 1914. Míra, s jakou v Čechách ovlivnil užité umění a architekturu, nemá v Evropě obdoby. V době před první světovou válkou byla Praha významným centrem avantgardy a čeští umělci ovlivněni zejména francouzskou tvorbou prosazovali nový styl univerzálně označovaný jako „nové umění“. V roce 1911 byla ustavena Skupina výtvarných umělců, jejímž hlavním protagonistou se stal malíř Emil Filla. Základ skupiny dále tvořili sochař Otto Gutfreund, spisovatel a malíř Josef Čapek, malíři Vincenc Beneš či Antonín Procházka, architekti a designéři Pavel Janák, Josef Gočár, Vlastislav Hofman, Josef Chochol, teoretik Václav Vilém Štech a řada dalších. Jejich první společná výstava v Obecním domě v roce 1912 však vzbudila ostrou kritiku. Druhá výstava Skupiny na podzim téhož roku se stala vrcholem jejich společné aktivity. Díla českých autorů byla prezentována spolu s ukázkami současné francouzské a německé malby ve velmi působivé architektonické instalaci Josefa Gočára. Na další pražské výstavě, kterou Skupina uspořádala, byly představeny inspirační zdroje kubistů – vedle zahraničního umění i umění lidové, exotické a vybraná díla z umění 15.–17. století. Čeští kubisté opakovaně vystavovali v zahraničí, nejvýznamnější byla účast na výstavě Svazu německého díla Werkbund v Kolíně nad Rýnem, kde byl instalován interiér z produkce Pražských uměleckých dílen s nábytkem Josefa Gočára a doplňky Františka Kysely.

Dům U Černé Matky Boží

Ovocný trh 19
Praha 1
+420 725 038 628

Otevírací doba
úterý 10 – 20 h
středa až neděle 10 – 18 h
pondělí zavřeno

Vstupné do celého muzea a všech poboček
základní 150 Kč | snížené 80 Kč

Rubriky
muzeum žije

I VE ŠPATNÉ DOBĚ SE DĚJE NĚCO DOBRÉHO – DAR JOSEFA KOUDELKY DORAZIL DO UPM


I v dnešní době, kdy je velmi těžké cestovat, se ve dnech 3. až 5. března prostřednictvím Kunsttrans Praha podařilo převézt ze skladů agentury Magnum z Paříže do depozitu UPM velkou část daru Josefa Koudelky.

Po několika odkladech, způsobených pandemií koronaviru a protiepidemickými opatřeními se ve spolupráci s Nadačním fondem Josefa Koudelky uskutečnila další fáze daru. UPM díky tomu získalo do svých sbírek soubory Josefa Koudelky, jako jsou Začátky, Experimenty, Divadlo, Cikáni, Invaze, Exily, Chaos, Traces nebo Industrie.

UPM současně napomohlo také předání jiného výstavního souboru Invaze do sbírek Historického muzea Národního muzea v Praze.

KOUDELKA: NÁVRATY
Uměleckoprůmyslové museum – historická budova
22.03.2018 – 30.09.2018

Rubriky
vydáváme

OUT OF POWER TOWER

kniha

Kniha Out of Power Tower Krištofa Kintery zachycuje vznikání a souvislosti monumentálního objektu z vybitých baterií, který byl vytvořen pro  českou sekci na XXII. Trienále v Miláně v roce 2019. Textům Ivy Knobloch, Milana Guštara a Miloše Vojtěchovského dodává vizuální  interpretaci Kryštof Doležal.

Koncepce: Krištof Kintera – Kryštof Doležal
Lektorský posudek: Hana Rousová
Grafický design: Kryštof Doležal
Tisk: Tiskárna Helbich, Brno
Knihu vydalo UPM ve spolupráci s Kunsthalle Praha v roce 2020
ISBN 978-80-7101-196-5

Knihu prodává knihkupectví ArtMap


Rubriky
muzeum žije

FRANTIŠEK DRTIKOL – 138. VÝROČÍ NAROZENÍ

Dvě portrétní fotografa Františka Drtikola

3. března 1883 – 13. ledna 1961

„Jmenuji se Drtikol – drtil jsem kola, která mne svírala. Jsem fotografem. Fotografoval jsem světlem. Píši do duše lidem Světlem poznání.“ (ze zápisků Františka Drtikola z 30. let minulého století)

František Drtikol se narodil jako třetí dítě  v rodině příbramského kupce se smíšeným zbožím, měl dvě starší setry Emu a Marii. Jako malý se chtěl stát malířem a dochovaný akvarel z doby, kdy mu bylo kolem deseti let, dokazuje, že malířské vlohy opravdu měl. Podporu svého otce ovšem ne, a tak šel po absolvování nižšího gymnázia v Příbrami do učení k místnímu fotografovi Antonínu Mattasovi. Jako učedník bohatého živnostníka pracoval až dvanáct hodin denně, ale dělal pouze podružné práce. Dobře fotografovat se nenaučil. Zásadní pro něj byl pouze pohozený  německý časopis Das Atelier des Photographen řízený F. Matthiesem-Masurenem, kde se dočetl o novém pohledu na fotografii jako na obor umělecký.  Ve stejném časopise se dozvěděl i o existenci dvouleté odborné školy grafické v Mnichově.

Drtikol se tedy nakonec vzdal touhy stát se malířem a v roce 1901 odešel studovat obor fotografie do Mnichova. Ředitel ústavu Georga H. Emmerich a profesora Spörl dbali na všeobecný rozvoj studentů, kteří navštěvují přednášky zdánlivě nesouvisejících oborů jako fyziky, optiky, chemie či dějin umění. Učí se  fotografovat, retušovat, zvětšovat, vyvolávat, ale také kreslit a malovat. Společně chodí do muzeí a na výstavy, kde fotografují a fotografují.  „Franc“ si vede  moc dobře, už po prvém semestru dostává jeho otec dopis z Mnichova: „Váš syn pilně a řádně studuje a dá se tedy očekávat, že se z něho stane výkonný a užitečný fotog.“ Studium ukončil Drtikol v roce 1903 jako nejnadanější absolvent v oboru portrétní fotografie, krajiny i žánrové fotografie a s bronzovou medailí spolku jihoněmeckých  fotografů v Mnichově v kapse. Nejlépe ze všech uspěl i na absolventské výstavě. Mnichov byl na začátku minulého století střediskem německé secese, vycházel zde umělecký časopis s příznačným názvem Jugend, a tak období studia v Mnichově ovlivnilo Drtikola po zbytek jeho umělecké kariéry.

Po studiu pracoval v několika živnostenských ateliérech v Čechách, Německu a Švýcarsku. V roce 1904 narukoval na vojnu a teprve po návratu se „udělá pro sebe“, ale jeho příbramský ateliér záhy krachoval. Zlom v jeho kariéře přišel v roce 1910 spoluprací s družstvem Artěl, které vydalo slavné album nové umělecké i obchodní dvojice Drtikol–Škarda Z dvorů a dvorečků staré Prahy. 

Obchodní úspěchy umožnily Drtikolovi a Škardovi 1. února 1912 otevřít vlastní ateliér hned ve dvou patrech domu na rohu Jungmannovy a Vodičkovy ulice. Ve stejné ulici působil i slavný ateliér Langhans, ale smetánka chodila k Drtikolovi. Komerční část jeho práce se soustředila na portrét, fotografoval Edvarda Beneše, Leoše Janáčka, Alfonse Muchu, Emu Destinovou, Josefa Svatopluka Machara, Aloise Jiráska, Josefa Suka, Bohuslava Martinů a řadu dalších. Prestižní zakázkou byly portréty T. G. Masaryka v roce 1923.

Sám Drtikol o založení ateliéru řekl: „Od té doby začíná moje vlastní umělecká činnost.“ Reprezentuje českou fotografii po celé Evropě, vystavuje ve Spojených státech, Kanadě, Jižní Americe, Japonsku, Austrálii, Africe, Číně, získává obdiv a slávu. V roce 1915 ovšem opět rukuje do armády a odchází do války. Po návratu na podzim 1918 zjistil, že ateliér stále funguje, ale s jistými finančními nesrovnalostmi, a tak se v roce 1921 rozešel se společníkem Škardou. Ve stejném roce se oženil s tanečnicí Ervínou Kupferovou, s níž měl dceru. Manželství se po pěti letech rozpadlo, Ervína odjela do Ruska do angažmá a se svou dcerou Drtikol ztratil na dlouho kontakt.

Dvacátá léta jsou pro Drtikola velmi tvůrčí a úspěšná. Má mezinárodní úspěchy, stojí na zenitu. Postupně však ztrácí zájem o fotografii a vrací se k malování, velmi intenzivně studuje budhismus a východní vědy. Zajímá se o kontrolou myšlenek, o magii, překládá budhistickou a lámaistickou literaturu. V roce 1935 definitivně ukončil kariéru fotografa, prodal ateliér v centru Prahy a odstěhoval se na Spořilov.

Krátce se k fotografii ještě vrátil v letech 1945 – 1946 jako externí pedagog Státní grafické školy v Praze, ovšem nepříliš úspěšně. Jeho „secesní“ pohled na fotografii byl už zastaralý. Ve svých životopisných poznámkách píše Drtikol o třicátých letech takto: „Měl jsem světové jméno, to byla takzvaná sláva, ale přitom jsem začínal živořit. Obchod nešel. A já jsem v letech 1930 – 34 byl rád, že jsem si sehnal na oběd.

Podruhé se oženil v roce 1942 se svojí žačkou Jarmilou Rambouskovou, která dlouhá léta pracovala v ateliéru ve Vodičkově. Společně s ní také poněkud překvapivě v roce 1945 vstoupil do KSČ. Podle jeho žáka Zdeňka Jaroše bylo „Drtikolovo členství v KSČ dáno jeho velikým a otevřeným srdcem, umožňovalo mu to dobrovolnou a obětavou práci pro blaho ostatních….“  Do své smrti v lednu 1961 žil v ústraní na Spořilově jako „východní mudrc“.

Drtikol a UPM

V roce 1942 Drtikol  daroval velkou část svého odkazu našemu muzeu. Celý soubor čítal na dva tisíce položek a kromě fotografií obsahoval i dopisy, vyznamenání, diplomy, knihy, ročenky i kritiky.  „Chtěl jsem, aby moje činnost a celý vývin umělecké fotografie od roku 1910 až do roku 1935 byl zachován v úplném souboru.“

Jeho odkaz zpracovala až v roce 1970 kurátorka Anna Fárová: „Dala jsem si do pracovny přenést jednoduchou knihovnu, rozdělala ji na 35 polic, podle Drtikolových tvůrčích let, a začala to třídit a studovat rok po roce,“ říká ve svých pamětech. Po dvou letech práce vydala Drtikolovu monografie a uspořádala výstavu. Na tu chodily davy lidí, rok 1972 ale nebyl k secesnímu, spirituálnímu a hlavně erotickému umělci příliš shovívavý. „Soudružko doktorko, vidíte to vědecky, ale až přijde člověk z ulice a uvidí ty nahé ženské… Některé by měly jít pryč,“ slyšela Anna Fárová od cenzorů. Vyměnila dvacet fotek, výstavu ale stejně zavřeli. Přesto pak Drtikolovy fotografie cestovaly ještě do Bruselu a Londýna.

Soubor čtrnácti fotografií Drtikolových krajin doplňoval další výstavu kurátora Jana Mlčocha, kterou UPM připravilo v roce 1992 pod názvem Umění a umělecké řemeslo 1880 – 1910.

V roce 2004 připravil opět Jan Mlčoch velkou a úspěšnou výstavu František Drtikol: Fotografie z let 1918 – 1935. Výstava obsahovala asi150 autorových fotografií  z období, kdy patřil k předním světovým tvůrcům pracujícím v duchu art deco a ze souboru prací spjatých s jeho pozdějším duchovním zaměřením.

Naposledy byla jeho nádherná fotografie Vlna vystavena v expozici Director’s Choice, která v roce 2017 otevírala UPM po rekonstrukci.

František Drtikol zemřel v lednu 1961, skoro třicet let poté, co se s fotografií rozloučil. Člověk, umělec, filozof …  „Stál u základů české fotografie, na nich a proti nim se mohli vymezit a definovat jeho popiratelé, obdivovatelé, epigoni i on sám. Jeho profesionalita,  technické nároky, zvláštní představivost, kvalita jeho kompozic, obsedantní vize ženského těla, po dobu třiceti let tvůrčí fotografické činnosti vyjádřena v nesčetných variacích s nevyčerpatelným inspiračním bohatstvím, ho dnes řadí mezi velikány tohoto století.“ Anna Fárová.

Rubriky
muzeum žije

NOVÝ PŘÍRŮSTEK DO SBÍREK – PODMALBA NA SKLE DANIELA PREISSLERA

Podmalba z dílny Daniela a Ignáce Preisslerových s pohledem na francouzský zámek obklopený zahradou s drobnou figurální stafáží
Podmalba z dílny Daniela Preisslera s pohledem na francouzský zámek obklopený zahradou s drobnou figurální stafáží

Autor: Bc. Jana Černovská, správkyně depozitáře historického skla

V roce 2020, kdy jsme slavili 135. založení UPM, měla jednoznačně největší smůlu výstava V lesku zlata. V záři barev. Umění podmalby na skle ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze, kterou připravila kurátorka Helena Brožková. Součástí první souborné výstavy podmaleb byl i naprosto unikátní konvolut vrcholně barokních prací z dílny Daniela a Ignáce Preisslerových, malířů činných na kolowratském panství ve východních Čechách, jenž svým rozsahem i kvalitou nemá ve světových muzejních sbírkách obdoby.

Bývá pravidlem, že se po skončení nejen takto objevných výstav vynoří další související díla. Nejinak tomu bylo i tomto případě, kdy se UPM dozvědělo, že se na trhu s uměním objevila zajímavá podmalba z preisslerovské dílny, která je dílem Daniela Preisslera (1636-1733) z období prvních dvou desetiletí 18. století. Díky finančním prostředkům MK ČR se tak muzeu koncem loňského roku podařilo zakoupit toto dílo v londýnské prodejní galerii E&H MANNERS.

Jedná se o podmalbu větších rozměrů s pohledem na francouzský zámek obklopený zahradou s drobnou figurální stafáží. V kontextu dosud známých i publikovaných prací z dílny Daniela a Ignáce Preisslerových, se jedná o dílo mimořádné svým námětem, respektive jeho grafickou předlohou. Preisslerové většinou čerpali z bohaté nabídky grafických dílen v Augsburku či Anverpách a francouzské předlohy byly spíše výjimkou. V případě zakoupené podmalby čerpal autor ze série pohledů na francouzské zámky z dílny rytce a tiskaře Pierra Avelina „le profile des maisons royales“, vydáváné  na přelomu 80. a 90. let 17. století v Paříži. Zakoupená podmalba je provedena černou barvou, proškrabávaná hrotem a krytá plátkovým zlatem.

Tato mimořádná podmalba nejen obohatila sbírku preisslerovských prací v UPM, ale zároveň se výrazně uplatní v připravované stálé expozici muzea.

Rubriky
muzeum žije

LITOGRAFICKÉ KAMENY Z ANENSKÉHO DVORA


Autor: PhDr. Lucie Vlčková, PhD.

Součástí výstavy Mezi kýčem a akademií. Chromolitografie ve službách reklamy a umění je ukázka litografických kamenů pro tisk reklamy a merkantilních tiskopisů. Dokládají různé postupy práce na kameni v druhé polovině 19. století a některé lze přímo ztotožnit s tiskárnou, kde vznikly. Právě takovými jsou kameny z nejvýznamnější tehdejší tiskárny v Českých zemích – knihtiskárny a kamenotiskárny Haase. Historie velkopodniku se začala psát již v roce 1798, kdy Gottlieb Haase v Praze zřídil knihtiskárnu a v roce 1823 ji spolu s litografem Karlem Hennigem rozšířil o kamenotisk. Rodinný podnik rychle vzkvétal a v roce 1835 se natrvalo usadil v Anenském dvoře. V průběhu své existence postupně přecházel na syny a pak vnuky zakladatele. V 50. letech 19. století byla Haaseho tiskárna hned po c.k. státní tiskárně ve Vídni největším svého druhu v rakouské monarchii.

Na výjimečnou kvalitu Haasovské litografické produkce měli zásadní vliv špičkoví litografové, pro práci získaní často v Německu (Theodor Mittag, Julius Meister a další). Úspěch litografie ovlivnila také přímá spolupráce s umělci, díky které vznikla mimo jiné jedinečná série nástěnných obrazových kalendářů, kterými firma obdarovávala své nejváženější klienty. Stejně umělecky hodnotné byly i plakáty, které tu vznikaly podle návrhů Vojtěcha Hynaise, Luďka Marolda, Eduarda Veitha a dalších významných autorů. V Anenském dvoře podnik úspěšně fungoval až do poloviny 20. století, kdy byl znárodněn, poté v areálu až do 70. let působila tiskárna n.p. Svoboda.

Dnes je rozlehlý areál využíván pro zázemí Národního divadla a památku na slavnou historii tiskárny ukrývá sklep, kde je uloženo několik desítek litografických kamenů. Další v průběhu 20. století posloužily jako stavební materiál a dláždění při rekonstrukcích areálu. Pro naši výstavu jsme zápůjčkou získali trojici kamenů, dva pro barevný soutisk blíže neidentifikovatelné reklamy a jeden s reklamou na kosmetické výrobky značky Alesia. Tu vyráběla firma Sarg, která se proslavila zavedením vůbec první pasty na zuby, kterou si nechala patentovat v roce 1887 a prodávala ji pod názvem Kalodont. Kosmetické produkty byly tehdy, stejně jako dnes, častým předmětem reklamy. Mezi nejcennější doklady reklamy tištěné u Haasů patří řemeslně dokonale provedené a vizuálně působivé plakáty pro vídeňskou firmu Taussig. Parfumerie Taussig, založená v roce 1854, využívala pro svou reklamu reprodukce akademických, lehce erotických ženských portrétů od Bernarda Zickendrahta a přes Haaaseho si objednala návrhy od po léta soupeřících malířů, Vojtěcha Hynaise a Eduarda Veitha, z nichž několik bylo jako plakáty i realizováno. Vystavené kameny dokládají proměnu litografického řemesla po nástupu fotoprocesů, které postupně nahrazovaly zdlouhavou a náročnou kresbu na kámen. Návštěvníci výstavy je mohou porovnat se staršími kameny s litografickou rytinou a kresbou, které zapůjčila Vysoká škola umělecko-průmyslová.

Rubriky
vydáváme

MÓDA V MODRÉ. TRADICE A SOUČASNOST INDIGA V JAPONSKÉM A ČESKÉM TEXTILU

NEJKRÁSNĚJŠÍ ČESKÁ KNIHA ROKU 2020 V KATEGORII KATALOG VÝSTAVY

Katalog k výstavě plánované na konec roku 2021 v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze shrnuje tradici a současnost českého a japonského textilu a oděvu barveného indigem z pohledu historiků umění a etnografů.

Publikace seznamuje s tradičními japonskými vzorovacími technikami. Soustředí se zejména na letní oděv jukatu a jeho proměny od 19. století po současnost: vedle historických příkladů představuje tamní současné návrháře a umělce, jakými jsou například Nobuo Macubara či Šihoko Fukumoto, ale i světoznámá značka Issey Miyake. Druhá část knihy se věnuje českému modrotisku – přibližuje nepřerušenou linii vedoucí od tradičních moravských krojů, přes inspirativní produkci Ústředí lidové a umělecké výroby (ÚLUV) až po současný módní a textilní design a umění. Ukázky tvorby Liběny Rochové, Kláry Nademlýnské nebo Moniky Drápalové a dalších tuzemských návrhářů a umělců dokazují, že modrotisk nepatří minulosti, ale naopak, v současné módě a umění je stále aktuální. Kniha byla vydána u příležitosti 100. výročí vztahů mezi Českou republikou a Japonskem v roce 2020.

vydavatel: Uměleckoprůmyslové museum v Praze
editorka: Markéta Vinglerová
texty: Vlasta Čiháková Noshiro, Lenka Drápalová, Klára Jurková, Secuko Šibata, Markéta Vinglerová
grafický design: Adéla Svobodová, Tereza Hejmová
vydání: české s anglickým resumé
formát: 25,1 x 17,8 cm, měkká vazba
počet stran: 184
počet reprodukcí: 143
ISBN 978-80-7101-193-4
cena: 640 Kč


Kniha

Rubriky
muzeum žije

POZVÁNKA NA VÝSTAVU MEZI KÝČEM A AKADEMIÍ

Rubriky
muzeum žije Nezařazené

OPUSTILA NÁS OLGA DRAHOTOVÁ

V nedožitých 89 letech nás navždy opustila naše bývalá kolegyně Olga Drahotová…

Olga Drahotová (24. 6. 1932 Pardubice – 2. 2. 2021 Praha) vystudovala v letech 1956 – 1959 dějiny umění a národopis na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Po absolutoriu působila od roku 1960 v oddělní historie a archeologie v Národním muzeu, v roce 1964 pak nastoupila do Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Zpočátku se zde věnovala inventarizaci konfiskovaných fondů, později pracovala jako kurátorka sbírky skla a v letech 1990-1996 působila jako  vedoucí sbírky skla, keramiky a porcelánu.  Byla členkou Mezinárodní asociace pro dějiny skla AIHV (Assotiation Internationale pour l´Histoire du Verre), Sklářské sekce ICOM, Sklářské sekce při České archeologické společnosti a České sklářské společnosti.  Její odborný zájem směřoval především k českému a evropskému sklu doby baroka, to však neznamená, že by se nevěnovala i dalším obdobím. Byla respektovaným a všestranným znalcem. Kniha Evropské sklo. Sběratelský průvodce dějinami evropského skla, vydávaná v osmdesátých letech v mnoha jazykových mutacích v nakladatelství Artia, je oceňována dodnes. Podílela se na přípravách takových výstav, jako např. České sklo 17. a 18. století (1970), pořádané u příležitosti mezinárodního kongresu AIHV v Královském letohrádku na Pražském hradě nebo výstavy Umění ohně: Italská majolika, Benátské sklo (1973) tamtéž. Následovaly další výstavy: Czechoslovakian Glass 1350 – 1980 (1981) v The Corning Museum of Glass a jiné pořádané Uměleckoprůmyslovým museem v zahraničí. Pro výstavní prostory zámku Troja vznikl z jejího pera stěžejní katalog Barokní řezané sklo 1600 – 1760 (1989), v témže  roce vyšel ještě opožděný  katalog výstavy z r. 1984 České sklo I. Sklo období středověku a renesance 13. století – 1.polovina 17. století, České sklo II. Sklo období baroka. 1. polovina 17 století a 18. století. Následovaly četné studie pro Ars vitraria, The Journal of Glass Studies, Glass Review mnohá další periodika. Zcela zásadně se podílela na rozsáhlém katalogu sbírky Glasmuseum Passau Das Böhmisches Glas 1700 – 1950, dále např.  na realizaci výstavy Rudolf II. a Praha či Buquoyské sklo v Čechách 1620 – 1851. Svou profesní kariéru zakončila impozantní Historií sklářské výroby v Českých zemích I.,II./1,2 (2003). Publikace je výsledkem dlouhodobého projektu, na němž se podílela celá řada odborníků z mnoha oblastí pod jejím vedením. Po tomto shrnujícím díle však i nadále zůstávala v kontaktu s děním na poli historie skla.

Milá Olinko, budeš nám chybět. Byla jsi dobrou kolegyní a kamarádkou, která vždy dokázala poradit a povzbudit. Nepamatuji se, že bys přišla do práce se špatnou náladou. S Tebou nikdy nebyla nuda. 

za všechny Helena Brožková

Rubriky
muzeum žije

ZEMŘEL VÁCLAV ŠERÁK (9.10.1931–23.1.2021)


Autor: PhDr. Jan Mergl, PhD.

Zemřel keramik Václav Šerák. Smutná a zarmucující zpráva, která vzápětí vyvolává vzpomínky. Vzpomínku na moudrého člověka, s nímž bylo vždy příjemné a radostné se setkat, promluvit a poslouchat jeho názory na keramické dění, tvorbu studentů či jen události a život kolem. Vzpomínku na jedinečnou uměleckou osobnost, vynikajícího řemeslníka a technologa, autora energií nabitých komorních i monumentálních keramických plastik i nekonvenčních návrhů porcelánových souprav. Především ale vzpomínku na bez nadsázky legendárního tvůrce, s nímž jsou a navždy zůstanou spojeny všechny zásadní okamžiky i nejdůležitější kapitoly české keramické tvorby druhé poloviny 20. století.

Václav Šerák prošel školením u Otto Eckerta na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v roce 1960 si přivezl stříbrnou medaili na XII. Trienále v Miláně, stříbrnými medailemi AIC byly oceněny jeho plastiky na významné Mezinárodní výstavě současné keramiky konané v Praze v roce 1962. Četné další medaile a ocenění získal na výstavách v Ženevě, Faenze, Gualdo Tadino, Londýně, Stuttgartu či Istanbulu. Roku 1966 patřil k zakladatelům Mezinárodního sympozia keramiky v Bechyni, 1970 se stal členem Mezinárodní akademie keramiky, v letech 1973 až 1990 byl spolupracovníkem a designerem Ústavu bytové a oděvní kultury. Od roku 1990 předával své umění a vynikající technologické znalosti studentům keramického ateliéru Vysoké školy uměleckoprůmyslové, od roku 2004 pak na Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Mezinárodní význam tvorby Václava Šeráka podtrhuje jeho zastoupení ve světových muzeích v Londýně, Düsseldorfu, Faenze či v japonském Saga.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze představilo početný soubor Šerákových děl ze svých sbírek na reprezentativní výstavě autorovy tvorby Oheň – hlína – led v roce 2014.

Rubriky
muzeum žije

RENÉ ROUBÍČEK – 99. VÝROČÍ NAROZENÍ

René Roubíček, přední postava českého sklářství, by 23. ledna 2021 oslavil nedožité devadesáté deváté narozeniny. Do sklářského nebe odešel 29. dubna 2018 tam, kde se i narodil: v Praze, i když jeho druhým domovem byl Kamenický Šenov. Je jedním z těch, kteří položili základy moderního názoru na výtvarnou stránku českého skla – jako pedagog, průmyslový designér (vedoucí produkce Borského skla) i jako spolupracovník firem Moser, Crystalex, Lasvit, Preciosa. Jeho kompozice pro Expo v Bruselu v roce 1958, která získala Grand Prix, je považována za jednu z prvních sklářských instalací vůbec. Kromě  tohoto počinu  se proslavil doma i v zahraničí především vynikajícími osvětlovadly, která byla součástí komplexně řešených interiérů. Svého času se stal  také poručníkem tehdy ještě nezletiletého designéra Bořka Šípka, jehož tvorbu navždy ovlivnil. žil střídavě v Kamenickém Šenově a v Praze, Jeho díla je možno vidět v expozici Plejády skla 1946 – 2019 v UpM, 6. patro, a také ve stálé expozici musea Kampa na Portheimce, na jejímž vzniku Uměleckoprůmyslové museum v Praze spolupracovalo.

V budově Uměleckoprůmyslového musea v Praze mohou návštěvníci trvale obdivovat jeho svítící plastiku „Vivat, crescat, floreat“, kterou z původních komponentů sestavil v roce 2017 u příležitosti otevření muzea po rekonstrukci. Jde o barevnou variantu z kolekce jeho svítidel organických tvarů, vznikajících od druhé poloviny šedesátých let, z nichž některá byla určena pro československá velvyslanectví. Tato realizace, koncipovaná přímo pro Votivní sál muzea, využívá také segmenty navržené neméně slavnou Miluší Roubíčkovou (1922–2015), jeho ženou . Pracuje s původními technologiemi a dochovanými dobovými skleněnými částmi, které v minulosti vzorovali oba manželé, a je doplněna originály tvarovanými na huti v létě 2017 za autorského dohledu tehdy pětadevadesátiletého umělce. Byla vytvořena ve spolupráci firmy Pačinek Glass, Jiřího Jelínka, rodiny Roubíčkových, Michala Šetlíka a Petra Šetlíka.

Některé drobnější plastiky René Roubíčka, které si můžete prohlédnout ve fotogalerii, najdete na dlouhodobé výstavě Plejády skla.

Rubriky
články

Program pro 6 – 9. ročník základní školy, gymnázia, ZUŠ

učivo
pojmy: tiskový bod, linie, plocha a tvar
technologie tisku chromolitografie, litografie, tiskařské kameny
technologie míchání barev

výstupy
uvědomuje si dopad technologie chromolitografie v historických proměnách vizuální kultury 2. pol. 19. st.
popisuje využití rozdílných chromolitografických tisků
rozdílné stopy tiskového bodu si ověřuje tvůrčí činností

RVP očekávaný výstup ZŠ II. stupeň, obor: výtvarná výchova
porovnává na konkrétních příkladech různé interpretace vizuálně obrazného vyjádření; vysvětluje své postoje k nim s vědomím osobní, společenské a kulturní podmíněnosti svých hodnotových soudů
vybírá, kombinuje a vytváří prostředky pro vlastní osobité vyjádření; porovnává a hodnotí jeho účinky s účinky již existujících i běžně užívaných vizuálně obrazných vyjádření

RVP očekávaný výstup ZUŠ II. stupeň, obor: výtvarný
samostatně řeší výtvarné problémy, experimentuje, argumentuje, diskutuje, respektuje různá hlediska, umí se poučit, obhájí nebo změní vlastní postup, podílí se na utváření pravidel týmové spolupráce
pracuje s vizuálními znaky a symboly, využívá analýzu, syntézu, parafrázi, posuny významu, abstrahování; rozlišuje a propojuje obsah a formu, vědomě uplatňuje výrazové a kompoziční vztahy a osobitě je aplikuje

cílová skupina druhý stupeň ZŠ, 6. – 9. ročník základní školy, víceletá gymnázia, ZUŠ
délka programu 90/120 minut
maximální kapacita 25 žáků
cena programu 900 Kč za edukační program (do 20 osob), 1200 Kč (nad 20 osob), pedagogický doprovod zdarma
cena vstupenky žáci a studenti do 15 let zdarma
místo 2 NP/přednáškový sál
výstava Mezi kýčem a akademií. Chromolitografie ve službách reklamy a umění
autorka a lektorka programu Mgr. Dana Havlová Rovenská, Dis.
rezervace programu havlova@upm.cz (nejpozději 7 dní předem)

Rubriky
články

Aktivní zóna ve výstavě Plejády skla 1946–2019

Rubriky
Nezařazené

A Guided Tour of the Czech Cubism Exhibition

Lecturer Mgr. Claudia Adlhoch will show you through the Czech Cubism permanent exhibition that features furniture suites and individual furniture pieces, accompanied by household accessories made of ceramics, glass and metals that represent the most distinguished artists of Czech Cubism. These are the noted architects and designers Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, Otakar Novotný and František Kysela. Their works are complemented by a selection of Cubist paintings created by Emil Filla, Bohumil Kubišta, Josef Čapek and Václav Špála, and sculptures by Otto Gutfreund. The exhibition also explores the internationally renowned phenomenon of Czech Cubist architecture.

To arrange the date of the walk, please write to the email address: objednavky@upm.cz Participants in the guided tour pay their own admission to the permanent exhibition. The tour takes about 60 minutes. The gift voucher is valid for twelve months from the day of purchase and for a group of maximum five persons. Please note that the voucher can only be purchased and sent online.

Form: Gift voucher
Voucher validity: January 1, 2021 – December 31, 2021
Language: English or German
Price: 700 CZK

Rubriky
Nezařazené

A Guided Tour of UPM’s Historical Building

Lecturer Mgr. Claudia Adlhoch will show you through the interiors of the historical Neo-Renaissance building designed by the architect Josef Schulz. This edifice is a remarkable example of the arts and crafts of the late 19th and early 20th centuries. Visitors will also have a glimpse of areas not usually open to the public: they will see a display on the restoration of the museum building and look up the circular staircase in the museum’s tower.

To arrange the date of the walk, please write to the email address: objednavky@upm.cz

The tour takes about 70–90 minutes. The gift voucher is valid for twelve months from the day of purchase and for a group of maximum five persons. Please note that the voucher can only be purchased and sent online.

Form: Gift voucher
Voucher validity: January 1, 2021 – December 31, 2021
Language: English or German
Price: 700 CZK

Rubriky
Nezařazené

A Walk through Cubist Prague

A walk with lecturer Mgr. Claudia Adlhoch starts at the House of the Black Madonna, passes the most noteworthy Cubist accomplishments designed by Emil Králíček, and ends at the architect Chochol’s group of houses situated at the foot of the Vyšehrad Fortress. Together, you will be exploring firsthand the internationally recognized phenomenon of Czech Cubist architecture.

To arrange the date of the walk, please write to the email address: objednavky@upm.cz

The walk takes about 70–90 minutes. The gift voucher is valid for twelve months from the day of purchase and for a group of maximum five persons. Please note that the voucher can only be purchased and sent online.  

Form: Gift voucher
Voucher validity: January 1, 2021 – December 31, 2021
Language: English or German

Price: 700 CZK

Rubriky
pro školy

Pavel Dias: Torzo – Vzpomínky pro budoucnost

Program pro školy

Výstava nedávno zesnulého významného českého fotografa, který po 30 let mapovat místa spojená s připomínáním jedné z nejtemnějších kapitol lidských dějin – šoa. Výstava poskytuje unikátní možnost k zamyšlením nad vývojem a současným přístupem (nejen) k tématu holocaustu.

Doprovodný program školám nabízí zasazení věci nikoliv do jediného kontextu (holocaust), ale vícera různých kontextů, které mohou objevovat a následně představovat i samotní žáci, a to nejen v rámci samotné výstavy a/nebo workshopu, nýbrž i v rámci další práce ve škole i mimo ni. Program nabízí a realizuje partner výstavy Památník ticha.

Program pro 9. třídy ZŠ a SŠ

komentovaná prohlídka s průvodcem
reflektivní workshop
diskuse o možných cestách další práce s tématem či formou předávání vlastních zkušeností nebo rodinných událostí (projekty atp.)

Délka programu 60 minut
Maximální kapacita 25 žáků
Cena komentované prohlídky 0 Kč
Cena vstupenky žáci a studenti od 15 let 30 Kč (student ve školní skupině od 10 a více studentů)
Rezervace programu: gunter@pamatnikticha.cz  (nejpozději týden předem v pracovních dnech)

Více o programu:

Klíčová slova
pojmy: holocaust, paměť, připomínání, předávání, nové interpretace a přemýšlení o historických událostech
dostupné prameny
Výstupy (žák)
orientuje se v pojmech holocaust a faktu, že vztah k němu, tj. včetně způsobů jeho připomínání i přijímání se neustále vyvíjí, rozumí tomu, že stejné je to s každou jinou historickou událostí – uvědomuje si, že vždy existují různé interpretace a různé přístupy k věci na jedné straně, ale zároveň též fakticitu a ověřitelnost základních dat na straně druhé porovnává tyto poznatky se svou vlastní rodinnou historií či historií místa, kde žije; dokáže hledat a nacházet souvislosti, které mohou inspirovat k dalšímu přemýšlení i konkrétní práci (projektu).


Rubriky
muzeum žije

VIVA LUCE – ROZŠÍŘENÍ VÝSTAVY PLEJÁDY SKLA

Autor: PhDr. Sylva Petrová, kurátorka moderního a současného skla UPM

Rok 2021 je významným „sklářským“ rokem. Mimo jiné 27. března uplyne 100 let od narození Stanislava Libenského, profesora  Vysoké školy uměleckoprůmyslové. K tomuto výročí, jímž  si zároveň připomeneme blížících se dvacet od jeho smrti  (2002),  chystám výstavu nazvanou symbolicky VIVA LUCE (Žijící světlo). Výstava a připravovaná průvodní stejnojmenná kniha se bude týkat především Libenského kreseb a návrhů, které vytvářel společně se svou ženou a spoluautorkou sklářských děl Jaroslavou Brychtovou (zemřela 8. dubna 2020). Sloužily jako idea, návrh a podklad  k realizacím v sakrálních prostorách v Čechách a na Moravě, tj. v Pražském hradě, Horšovském Týnu a v Brně.

Ústředním exponátem výstavy Viva Luce se stanou ve spolupráci s dědici obou umělců dvě gigantické kresby-návrhy oken  do kaple sv. Václava v chrámu svatého Víta na Pražském hradě o rozměrech 650 x 180 cm. Tato okna představují  sklářská díla, která jsou považována za nejvýznamnější novodobý výtvarný počin spojený s architekturou katedrály, jedním z nejpamátnějších míst Pražského hradu a naší kulturní historie.  V současné době jsou tato okna veřejnosti nepřístupná, proto je veřejnost většinou nezná nebo zná a autorům nepřipisuje.

Jak doloží  plánované  vystavení  kreseb  a fotografie oken, vznikla naprosto revoluční metodou tavených dílců skla. Jde o abstraktní kompozice, které jako takové nemají obdoby u nás, ani v zahraničí. Kresby 1:1  byly vytvořeny Stanislavem Libenským. Jak vznikaly v jeho ateliéru, který se musel na výšku přistavět, ilustruje archivní fotografie. Kresby na papíře byly ještě za života paní Brychtové  odborně zrestaurovány přední českou restaurátorkou papíru Alenou Waulinovou a nalepeny na plátno.

Výstava Viva Luce bude dalším sálem výstavy Plejády skla 1946–2019 . Výtvarně prostorového řešení se ujal Ing. Dušan Seidl, který řešil úspěšně řadu předchozích muzejních výstavních titulů, mimo jiné i druhý sál expozice  Plejády skla 1946–2019. Spoluautorem úvodních statí knihy bude kromě autorky i Ing. Arch. Mgr. Norbert  Schmidt, architekt, kurátor a publicista, autor knihy Přímluva za současnost – Umění sakrálního prostoru (Praha,  2017).  Fotografie, které se objeví ve výstavě i v knize, jsou z menší části archivní, tedy různých fotografů, nově většinu z nich nově pořizuje fotograf Gabriel Urbánek.           

Rubriky
články

RODINNÁ VÝTVARNÁ DÍLNA K VÝSTAVÁM A EXPOZICÍM – DÁRKOVÝ VOUCHER

Rodinná muzejní dílna je příležitostí, aby společně a kreativně strávili čas děti, maminky, tatínci, babičky, dědečci i vnoučata. Nejdříve vás edukátorka hravou formou provede vybranou výstavou nebo expozicí, a poté budete společně v ateliéru tvořit. Program vhodný pro děti od 6 let.

Termín rodinné dílny si dohodnete na emailu objednavky@upm.cz

Program trvá přibližně 180 minut. Platnost dárkového voucheru je 12 měsíců ode dne zakoupení a platí pro skupinu do 6 osob. Je možné ho zakoupit a zaslat pouze elektronicky.

CENA 1700 Kč

Rubriky
články

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA EXPOZICE ČESKÝ KUBISMUS – DÁRKOVÝ VOUCHER

Historička umění Mgr. Ing. Markéta Čejková vás provede stálou expozicí českého kubismu, ve které jsou vystaveny soubory i solitérní kusy nábytku spolu s interiérovými doplňky z keramiky, skla a kovů, reprezentující nejvýznamnější autory českého kubismu. Zastoupeni jsou přední architekti a designéři Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, Otakar Novotný či František Kysela. Jejich tvorbu doplňuje výběr kubistické malby Emila Filly, Bohumila Kubišty, Josefa Čapka a Václava Špály, a plastiky Otto Gutfreunda. Expozice představuje také světový fenomén české kubistické architektury.

Termín komentované prohlídky si dohodnete na emailu objednavky@upm.cz

Vstupné do expozice si účastníci komentované prohlídky hradí zvlášť. Prohlídka trvá přibližně 60 minut. Platnost dárkového voucheru je 12 měsíců ode dne zakoupení a platí pro skupinu do 5 osob. Je možné ho zakoupit a zaslat pouze elektronicky.

CENA 500 Kč

Rubriky
články

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA HLAVNÍ BUDOVY – DÁRKOVÝ VOUCHER

Lektorka Mgr. Kristina Václavů vás provede interiéry novorenesanční historické budovy navržené architektem Josefem Schulzem. Tato budova je vrcholnou ukázkou uměleckých řemesel přelomu 19. a 20. století. Účastníci nahlédnou také do prostor uzavřených veřejnosti: zhlédnou výstavu o rekonstrukci muzea a podívají se k patě točitého schodiště v muzejní věži. 

Termín komentované prohlídky si dohodnete na emailu objednavky@upm.cz

Prohlídka trvá přibližně 70–90 minut. Platnost dárkového voucheru je 12 měsíců ode dne zakoupení a platí pro skupinu do 5 osob. Je možné ho zakoupit a zaslat pouze elektronicky.

CENA 500 Kč

Rubriky
články

KOMENTOVANÉ PROHLÍDKY A VYCHÁZKY

PROCHÁZKA KUBISTICKOU PRAHOU PRO 5 OSOB

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA HLAVNÍ BUDOVY PRO 5 OSOB

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA EXPOZICE ČESKÝ KUBISMUS PRO 5 OSOB

RODINNÁ VÝTVARNÁ DÍLNA K VÝSTAVÁM A EXPOZICÍM PRO 6 OSOB

Rubriky
články

PROCHÁZKA KUBISTICKOU PRAHOU – DÁRKOVÝ VOUCHER

Procházka s lektorkou Mgr. Marií Jelínkovou Ťupovou začíná od Domu U Černé Matky Boží, pokračuje kolem nejznámějších kubistických počinů Emila Králíčka až k Chocholovým domům pod Vyšehradem. Společně prozkoumáte zblízka světový fenomén české kubistické architektury. Procházka je v češtině, sraz před Domem U Černé Matky Boží (Ovocný trh 19, 110 00, Praha 1).

Termín procházky si dohodnete na emailu objednavky@upm.cz

Procházka trvá přibližně 70–90 minut. Platnost dárkového voucheru je 12 měsíců ode dne zakoupení a platí pro skupinu do 5 osob. Je možné ho zakoupit a zaslat pouze elektronicky.

CENA 500 Kč

Rubriky
články

VARIOUS TYPES OF ANNUAL PASSES

Unlimited admission to all ongoing temporary and permanent exhibitions in all of the museum’s galleries, free admission to guided tours of temporary and permanent exhibitions, invitations to selected exhibition openings and to social and cultural events. Regular mailing of information from the museum.

The pass is valid for one year from the date of purchase and is non-transferable. Holders of the SENIOR and STUDENT pass may be required to present a document entailing them to the discount.

The reduced prices are valid from December 1, 2020 through February 28, 2021.

BASIC
CZK 500

1+1 (CARD HOLDER AND GUEST)
CZK 800

SENIOR
CZK 300

STUDENT
CZK 250

Rubriky
články Nezařazené

THE COMBINED ONE-TIME ENTRANCE TICKET

The ticket entails its holder to a one-time combined entry to exhibitions held in the UPM’s main building, the House of the Black Madonna with its permanent exhibition Czech Cubism and temporary exhibits, and to the Josef Sudek Gallery with its small photography exhibitions. The ticket includes the bonus of free admission to the Chateau at Kamenice nad Lipou near Jindřichův Hradec that houses a permanent furniture and toys exhibition. The ticket is valid for a twelve-month period from the date of purchase and can only be bought on the museum’s website, not at the box office.

From December 1, 2020 through February 28, 2021, all tickets are available for special reduced prices.

Price CZK 120

More about main building
Dům U Černé Matky Boží
More about House At the Black Madonna
Galerie Josefa Sudka
More about Josef Sudek Gallery

Rubriky
Nezařazené

MY MUSEU(P)M

REDUCED AND ANNUAL ADMISSION TO THE MUSEUM

The Museum of Decorative Arts in Prague (UPM) offers its fans the possibility of purchasing for themselves or as a gift discounted one-time or annual season entrance tickets to all of the museum’s galleries. The entrance tickets are valid for one year from the date of purchase and can be bought online through the website portal GoOut.cz. The season ticket purchased online can be delivered through the mail in the form of a gift package. From December 1, 2020 through February 28, 2021, all tickets are available for special reduced prices.

The combined one-time entrance ticket admits its holder to the museum’s three Prague-based galleries (the museum’s main building, the House of the Black Madonna and the Josef Sudek Gallery, as well as to the Chateau in Kamenice nad Lipou)

_____________________________________________

Various types of annual passes (BASIC, 1+1, SENIOR, STUDENT)

_____________________________________________

A Walk through Cubist Prague

_____________________________________________

A Guided Tour of UPM’s Historical Building

____________________________________________

A Guided Tour of the Czech Cubism Exhibition

Rubriky
vystavujeme

JOSEF SUDEK / OTTO ROTHMAYER. NÁVŠTĚVA U PANA KOUZELNÍKA

16.12.2021 – 27.03.2022

Kurátor výstavy: Josef Mlčoch
Architekt: Emil Zavadil
Grafický design: Martin Balcar

Výstava ke 125. výročí narození Josefa Sudka.

Výstava připomene hluboké a oboustranně podnětné přátelství fotografa Josefa Sudka (1896–1976) a architekta Pražského hradu Otto Rothmayera (1892–1966). Těžištěm rozsáhlého výstavního souboru budou světoznámé i nově připomenuté Sudkovy fotografie architektových realizací na Pražském hradě, ale hlavně výběr z cyklů Procházka po kouzelné zahrádce a Vzpomínky, které vznikly u architektovy vily v Praze 6-Břevnově. Kolekci doplní ukázky Sudkových fotografií adjustovaných podle Rothmayerova návrhu (tzv. puřidla) a prototypy architektova jedinečného zahradního nábytku. Ve výstavě je zařazena i řada autentických předmětů a děl Sudkových a Rothmayerových přátel, pro které se břevnovská vila stala ve 40. až 60. letech místem setkávání a spolupráce.

Výstava vzniká ve spolupráci s Muzeem města Prahy, které vilu Otto Rothmayera v ulici U Páté baterie 50 v Praze 6 v současné době spravuje. Na rekonstrukci vily se podílelo Uměleckoprůmyslové museum v Praze.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
úterý 10 – 20 hodin
středa až neděle 10–18 hodin
pondělí zavřeno

https://www.upm.cz/moje-muzeupm/

Rubriky
vystavujeme

MÓDA V MODRÉ. TRADICE A SOUČASNOST INDIGA V JAPONSKÉM A ČESKÉM TEXTILU

25.11.2021 – 20.02.2022

Modrá halenka a modrá sukně s bílými pruhy
Model Martiny Dvořákové

Kurátorky výstavy: Markéta Vinglerová, Secuko Šibata
Architektka: Lenka Míková
Grafický design: Adéla Svobodová a Tereza Hejmová

Výstava v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze svědčí o tom, že modrotisk nepatří minulosti – je to stále živá technologie využívaná v současné módě a umění Východu i Západu. Představuje dvě odlišné kultury, českou a japonskou, a jejich klasické přístupy k modrotisku i tendence v současném umění a módě. V expozici je zastoupen japonský tradiční modrotiskový textil: kimona a jejich letní varianty jukaty, ukázky metráže/vzorů/látek, doplňků a papírových šablon z 19. a 20. století. Na příkladech tvorby současného světově uznávaného módního designéra Isseye Miyakeho, japonské modrotiskové produkce kolektivu/studia BUAISOU či prací výtvarnice Fukamoto Šihoko ukáže spoluautorka expozice Secuko Šibata, kam dnes v Japonsku směřuje využití této prastaré technologie.

Jako lokální pandán k japonskému modrotisku přiblíží UPM genezi vývoje modrotisku v českých zemích a jeho dnešní využití na poli současné módy i umění. Do výstavy budou zahrnuty příklady moravských lidových krojů, ukázky z modrotiskové produkce 80. let Ústavu lidové a umělecké výroby (ÚLUV), zejména tvorba Liběny Rochové, a také oděvy současných módních návrhářů, Pavla Ivančice, Alice Klouzkové, Moniky Drápalové nebo Kláry Nademlýnské. Využití modrotisku ve volném umění zastoupí textilní instalace Adély Součkové.

Výstava se uskuteční pod čestnou záštitou Velvyslanectví Japonska v ČR

DORPOVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ:

25. 11 v 17 h
Mimořádná společná komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkami Secuko Šibatou a Markétou Vinglerovou

27. 11. v 10 h
Rodinná výtvarná dílna Na modro!

30. 11. v 18 h
Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou Markétou Vinglerovou

4. 12. od 10 do 16 h
Vánoční výtvarná dílna pro veřejnost

14. 12. v 18 h
Volba indiga a jeho modři, přednáška Markéty Vinglerové

11. 1. v 18 h
Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou Markétou Vinglerovou

15. 1.
Barvicí dílna šibori

29. 1.
Tiskařská dílna strážnického modrotisku

5. 2.
Tiskařská dílna strážnického modrotisku

15. 2. v 18 h
Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorkou Markétou Vinglerovou

19. 2. v 10 h
Rodinná výtvarná dílna Na modro!

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
úterý 10 – 20 hodin
středa až neděle 10–18 hodin
pondělí zavřeno

Rubriky
články

ROČNÍ KARTA – RŮZNÉ KATEGORIE

Neomezený vstup do všech aktuálních výstav a expozic ve všech objektech, vstup zdarma na komentované prohlídky výstav a expozic, pozvánky na vybrané vernisáže, společenské a kulturní akce. Pravidelné zasílání informací z muzea.
Karta platí 1 rok od zakoupení a je nepřenosná. Držitele karty SENIOR a STUDENT můžeme při vstupu požádat o dokument dokladující nárok na slevu.

ZÁKLADNÍ
500 Kč

1+1
(pro držitele karty a libovolného hosta)
800 Kč

SENIOR
300 Kč

STUDENT
250 Kč

Rubriky
články

JEDNORÁZOVÝ VSTUP DO VŠECH OBJEKTŮ UPM

Vstupenka umožňuje jednorázový kombinovaný vstup na výstavy do hlavní budovy UPM, do Domu U Černé Matky Boží na stálou expozici Český kubismus i jednorázové výstavy, na komorní fotografické výstavy v Galerii Josefa Sudka a do zámku Kamenice nad Lipou u Jindřichova Hradce s expozicí moderního nábytku a hraček. Platnost vstupenky je 12 měsíců ode dne zakoupení.

základní 150 Kč | snížené 80 Kč

Více o hlavní budově UPM
Dům U Černé Matky Boží
Více o Domě U Černé Matky Boží
Galerie Josefa Sudka
Více o Galerii Josefa Sudka

Rubriky
články

ZVÝHODNĚNÉ VSTUPNÉ A ROČNÍ PŘEDPLATNÉ DO MUZEA

Uměleckoprůmyslové museum v Praze připravilo pro své příznivce možnost zakoupit si pro sebe či darovat jako dárek zvýhodněné jednorázové či roční vstupné do všech objektů muzea. Vstupenky platí jeden rok ode dne zakoupení, je možné je zakoupit jen elektronicky přes portál GoOut.cz. Roční vstupenku zakoupenou přes internet je možné dostat v dárkovém balení poštou. Zatím jsou všechny vstupenky za mimořádné zaváděcí ceny.

Jednorázový kombinovaný vstup do tří pražských objektů, hlavní budovy UPM, Domu U Černé Matky Boží, Galerie Josefa Sudka a do zámku Kamenice nad Lipou.

Roční karta různé druhy (ZÁKLADNÍ, 1+1, SENIOR, STUDENT)

Komentované prohlídky a vycházky pro 5 osob za 500 Kč, termín dle vašeho výběru

Rodinná výtvarná dílna pro 6 osob, termín dle vašeho výběru

Rubriky
muzeum žije

UPM VRÁTILO ČÍŠKU ZABAVENOU NACISTY

Dita Kraus získala zpět památku na rodinu svého manžela

Paní Dita Krausová z Tel Avivu převzala v úterý 24. listopadu v Centrálním depozitáři číšku z 19. století, kterou společně s ostatním majetkem zabavili nacisté rodině jejího manžela. Původního majitele této číšky, Richarda Krause, který zahynul v roce 1944 v Osvětimi, identifikovalo v rámci svého výzkumu Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války. Výsledky posledních deseti let práce Centra, kterému se podařilo identifikovat 101 původních majitelů předmětů ve státních sbírkách, představilo UPM v loňském roce na výstavě Navracení identity v UPM.

Richard Kraus (1884-1944) byl spolumajitelem Továrny dětské konfekce a prádla Bloch a Kraus, později majitelem továrny RIKRA, mechanická továrna prádla, blůz a zástěr, zaměstnával na šedesát švadlen. Oženil se s Marií Strassovou, s níž měl dva syny Otta (1921-2000) a Harryho (1928-1945). V roce 1942 se továrník Kraus proměnil v číslo Au 1 979, pod nímž byl deportován do Terezína a později do Osvětimi – společně s manželkou i oběma syny. Richard Kraus byl v Osvětimi poslán do plynové komory, jeho manželka zemřela v táboře Belgen Belsen několik dní po jeho osvobození na tyfus, mladší syn Harry zahynul zřejmě v dubnu 1945 na pochodu smrti. Z celé rodiny přežil pouze Otto, pozdější spisovatel a středoškolský učitel. Po návratu do Prahy se v roce 1947 oženil s Ditou Polachovou, s níž se seznámil v pracovním táboře. Část jejího životního příběhu zpracoval Antonio González Iturbe v knize Osvětimská knihovnice, ona sama je autorkou knihy Odložený život. Otto Kraus restituoval původně arizovanou továrnu, kterou však komunisti v roce 1948 znárodnili a manželé s malým synem se museli vystěhovat i z rodinné vily, která se nacházela v prostoru továrny. Volili proto emigraci do Izraele.

Po válce Otto Kraus identifikoval ve skladech Národní správy majetkových podstat šest předmětů z pozůstalosti svého otce, z toho dvě sklenice se nacházely ve skladu na Strahově. K jejich restituci už nedošlo a Národní správa předměty označené transportním číslem Richarda Krause zpeněžila v rámci celkové likvidace skladu. Sklenice ze Strahova převzala Antikva. V UPM se podařilo identifikovat jednu jeho další sklenici, která se nyní vrátila rodině.

Výstava Navracení identity (20. 6. – 3. 11. 2019)

Katalog Navracení identity

Rubriky
whats on

BETWEEN KITSCH AND HIGHT ART. CHROMOLITHOGRAPHY IN ADVERTISING AND THE ARTS

17.12.2020–05.09.2021

Curator: Lucie Vlčková
Architecture design Tomáš Džadoň
Graphic design: Vladimír Vimr

At the height of its fame – in the second half of the 19th century – chromolithography was an exclusive, sophisticated technique of multi-color registration, using the principle of color addition and the optical effect of the dot. The distribution of the image into a small grid, allowing for smooth coloring transitions and soft modeling, predetermined how chromolithographic prints expressed their content, an expression characterized by the concept of the illusive and by their own special visual language. 

During its development, the role of chromolithography changed from a reproduction technology with the ambition to look as much as possible like painting, to its use as an independent medium in advertising, to a purely service function, both in exact scientific illustrations and in the “cheap and cheerful” commercial multi-color prints due to which chromolitography, then called “chromo”, got its bad reputation. Because of this aspect, for a long time art historical disciplines unjustifiably downgraded the exceptional works created through this extremely demanding technique, in particular advertising posters, diplomas and calendars. Chromolithography became a focus of research attention since the 1970s in connection with the paradigm shift in the classical hierarchization of high and low art, as well as thanks to the expansion of interdisciplinary visual culture studies appreciating artistically marginal,non-canonical manifestations, including advertising. At the same time, however, there is a growing interest in the issue of commercialization and also in the democratization of art, which is directly connected with chromolithography, as it was initially a technique for reproducing paintings. Chromolithography made it possible to disseminate unique works of art to a much wider audience, unlimited by social, educational or other disadvantages, and led to questions being raised about the value of the original and the devaluation of art in general. 

The exhibition will show chromolithography in the full range of its manifestations, using examples of the best prints by the important lithographers and lithographic institutes that were operating in the Czech lands, such as Habel, Haase, Fuchs and Pick, as well as works from abroad. It will also provide a closer look at the technical issues and skills necessary for deploying this method. Reproductions of paintings, print advertisements, calendars, diplomas, educational and scientific illustrations, sacred images and small commercial prints will be presented. The exhibition is dominated by a large set of early pictorial posters that are a key material documenting the changes of styles and aesthetic preferences, as well as a valuable historical source of information about the drastic changes in 19th-century society with respect to aspects of lifestyle, the birth of a consumer society, and shifts in the traditional gender hierarchy. 

The exhibition has been realized within the project NAKI II (Ministry of Culture of the Czech Republic) No. DG18P02OVV011 entitled “The Poster as a Tool of Communication and Cultural-Historical Source: Visual Medium of Changes of National Cultural Identity in the Years 1880–1938, Procedures for its Protection, Preservation and Accessibility”. 

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Monday closed

Addmission for all branches
full CZK 150 | concession CZK 80

Rubriky
whats on

A HUNDRED YEARS OF THE PRAGUE GRAPHIC SCHOOL

01.10.2020–12.09.2021

100 let grafické školy v Praze - pohled do expozice

Curator: Libuše Staňková
Texts: Libuše Staňková, Radim Vondráček, Jan Mlčoch, Iva Knobloch, Lucie Vlčková
Architecture and graphic design: Matěj Činčera, Jan Kloss, Adam Blažek

A Hundred Years of the Prague Graphic School documents the history of this eminent educational institution from its founding in 1920 to the present day. The exhibition presents prominent figures of the teaching staff who fundamentally shaped the way photography, graphic design, bookbinding, conservation and restoration, and other subjects have been taught at the graphic school over the course of its existence. Attention is also given to the pupils who received their first professional training at the school, which they further developed through study and work to make a broad-ranging impact on visual culture both at home and abroad. 

The school was established on the impetus of the Chamber of Commerce and Trade in Prague, which had already been organising educational courses for bookbinders, typographers, and photographers before World War I. On 30 September 1920, the State Vocational School of Graphics was established by decree of the Ministry of Education and National Enlightenment. Lessons took place in the building of the Museum of Technology in what is now Opletalova Street; the first year enrolled 12 students in bookbinding, nine in photography, and five in the reproduction department. The standard courses were complemented with an offer of further education for trainees, who generally took part in lessons once a week. The teaching staff included prominent artists and specialists. Photography was taught by Karel Novák, an excellent portraitist and a professor of the graphic school in Vienna; the bookbinding department was headed by Ludvík Bradáč, a publisher of collector’s editions and promoter of beauty in books. Rudolf Kremlička was in charge of figure drawing, while production drawing was taught by Vratislav Hugo Brunner and Jan Konůpek. The school’s first pupils included the photographer Josef Sudek or the bookbinders Petra Pospíšilová and Jindřich Svoboda. 

In the 1930s the artistic direction of the school was strongly influenced by Ladislav Sutnar. Under his tenure the institution was transformed from a vocational training centre into a cutting-edge school that espoused modern attitudes to artistic education in the spirit of the German Bauhaus and responded to the needs of the time, especially by accentuating advertising work and progressive teaching methods. Sutnar invited collaboration from innovative personalities the likes of the photographers Jaromír Funke and Josef Ehm, the cinematography expert Rudolf Skopec, the pre-eminent typographer Stanislav Maršo, or the graphic artist Augustin Tschinkel, who promoted picture statistics and modern visual communication. The school also participated in large exhibition projects and maintained its own publishing operation with the works of leading theorists and with visual publications prepared by its pupils in school workshops. 

During World War II, the school functioned to a limited extent, but even so it managed, among others, to establish a separate drawing department. Lessons were stopped completely in the last two years of German occupation, and the students were forced to labour in the war industry. After the war, the school was expanded to include study programmes in graphic reproduction techniques and book printing. The high technical and material demands of these disciplines led to the division of the school. And so in 1949 the printing departments and the photography department newly constituted the Technical Graphic School based in present-day Hellichova Street (hence the institution’s popular nickname, “Hellichovka”), while drawing and other departments formed the College of Applied Arts, later renamed the Václav Hollar Art School (dubbed “Hollarka”). 

Today’s “Hellichovka”, that is, the College of Graphics and Secondary Technical School of Graphics in Prague, draws on the best traditions of the interwar State Graphic School and on the high-quality tuition more closely related to the practice of the 1950s through 1970s. The cornerstone of the current educational concept is the interconnection of creative and technological disciplines with significant overlap between the study plans of the individual programmes, which cover printing, photography, media graphics, and conservation and restoration at both levels of education. 

The exhibition is the result of close cooperation between the Graphic School and the Museum of Decorative Arts in Prague, which has contributed a significant part of the historical materials from its collections. The ties between the two institutions also enjoy a hundred-year tradition. In the very first year of its existence, the school’s pupils participated in a bookbinding exposition organised by the museum, followed by other exhibitions and contests. At present, the conservation department maintains the closest relations with the Museum of Decorative Arts, with pupils and students conserving exhibits from the museum’s depository as part of their graduation assignments, while several employees of the museum also teach at the school. 

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Monday closed

Addmission for all branches
full CZK 150 | concession CZK 80

Rubriky
books

GLEAM OF GOLD. BLAZE OF COLOURS. THE ART OF REVERSE GLASS PAINTING

Reverse paintings on glass form a diverse miscellany of objects in the collection of historical glass of the Museum of Decorative Arts, with a total of 387 items dating from Late Antiquity to the nineteenth century. The collection encompasses brilliant works of art from most major European production centres of reverse paintings on glass, mainly from Venice, Tyrol, Lombardy, Nuremberg, Zurich, Naples and Augsburg. The most valuable Renaissance paintings are represented by the works of Hans Jakob Sprüngli (1559–1637) from Zurich and by the miniature paintings of the anonymous “Master VBL”. The Baroque era is illustrated by the art of the Dutch painter Gerhard Janssen (1636–1725), Kunštát-based Daniel Preissler (1636–1733), or paintings from eighteenth-century workshops in Augsburg. Considerable attention has been directed towards “folk” paintings of this type. However, this book focuses on works from courtly circles and the burgher class, which preceded these folk creations and which were often accorded prominent spots in the collections of nobles and even emperors. This book characterises the collection in the context of its history and also presents research on this specific form of art alongside a chapter devoted to the intricacies of its conservation penned by the leading Czech glass conservator Eva Rydlová. The catalogue of works contains physical descriptions and bibliographical references to scholarly literature and is further enriched with notes on the templates and original sources of inspiration of individual reverse glass paintings.

Publisher: Museum of Decorative Arts in Prague
Lead author and editor: Helena Brožková
Special consultancy: Jana Černovská
Editing: Eva Rydlová
Contributers: Helena Brožková, Eva Rydlová, Jana Černovská; Helena Koenigsmarková
English edition
Size: 24,5 x 21 cm, softback
Number of pages: 272
Number of figures: 163
Number of copies: 200 ks
ISBN 978-80-7101-189-7

Prize (in UPM): 440 Kč

Rubriky
vydáváme

JIŘÍ ŠUHÁJEK

Publikace o významném českém skláři Jiřím Šuhájkovi je první soubornou prací zhodnocující jeho rozsáhlé dílo: tvorbu ve skle volnou a užitou i tvorbu malířskou. Jeho umělecká dráha je provázena řadou ocenění za stolní soubory vytvořené v 80. letech 20. století v Crystalexu, obdivem k jeho volné převážně figurální tvorbě i k návrhům luxusních souborů pro firmu Moser, a. s. Kniha je nahlédnutím do rozsáhlého tvůrčího potenciálu jedné z významných osobností naší výtvarné scény.

vydavatelé: UPM
editor: Eva Neumannová
autorka textů: Eva Neumannová
grafický design: Clara Istlerová, Matěj Šuhájek
vydání: české s anglickým resumé
formát: 300 x 225 mm
počet stran: 240
počet reprodukcí: 295 (z toho 247 reprodukcí děl)
ISBN 978-80-7101-192-7
cena: 580 Kč

Rubriky
books

KOUDELKA RETURNING

The volume, published to accompany the exhibition at the Museum of Decorative Arts in Prague (March 22 – September 23, 2018) on the occasion of the photographer’s eightieth birthday, presents a cross-section of his life’s work. The volume is based on 350 photographs that come from large sets of his works, which Koudelka has decided to donate to his native land. These include all of his important photographic series: Beginnings, Experiments, Theatre, Gypsies, Invasion 68, Exiles, and Panoramas. Edited by Josef Koudelka and Irena Šorfová, the volume includes six essays, a chronology of his life, and bibliography of works by and about Koudelka. It provides a comprehensive overview of the photographer’s life and works. It is published in Czech and English editions.

Concept: Josef Koudelka
Editors: Josef Koudelka and Irena Šorfová
Publishers: UPM and Karel Kerlický – KANT
Texts: Anna Fárová, Helena Koenigsmarková, Irena Šorfová, Stuart Alexander, Daniel Herman, Josef Chuchma, Jan Mlčoch, Josef Moucha, Tomáš Pospěch
Editions: English and Czech
Photos: Josef Koudelka/Magnum Photos
Format: 31 x 24 cm, hard cover
Pages: 312, reproductions: 440
ISBN: 978-80-7101-173-6 (in English)

Rubriky
books

THE MAD SILKMAN. ZIKA & LIDA ASCHER: TEXTILES AND FASHION

Ascher – although the name and the brand are entirely unknown in the Czech Republic, in Western Europe they have been synonymous with fine textile design for more than seventy years. This book traces the story of Zika Ascher and his wife Lida, whose personal and professional lives played out against the dramatic history of the 20th century. After leaving Czechoslovakia in 1939, they built in London a highly successful enterprise that specialised in fashion fabrics. French, Italian and British designers and fashion houses chose Ascher textiles for their collections, including Dior, Balenciaga, Lanvin, Pierre Cardin, Yves Saint Laurent, Ronald Paterson, David Sassoon and Alberto Fabiani. Lida and Zika were especially celebrated for their Squares, a collection of luxurious printed scarves designed by famous artists such as Henry Moore, Henri Matisse and André Derain. The book weaves together all the different strands of their eventful lives to produce a comprehensive account that goes beyond the individual artistic, technical and business aspects. It devotes considerable attention to the years before Zika and Lida left Czechoslovakia in 1939 to go into exile in the United Kingdom, and it subsequently continues to map developments in their former homeland, which they never renounced. This book accompanies the exhibition held in the Museum from 15 February to 15 September, 2019.

publishers: UPM and Slovart Publishers
concept: Konstantina Hlaváčková
texts: Konstantina Hlaváčková, Peter Ascher
edition: English and Czech format: 28 x 22 cm, hard cover pages: 402, reproductions: c. 450
ISBN 978-80-7101-179-8 (UPM) ISBN 978-80-7529-748-8 (Slovart)