JAK ŠEL KOCOUR DO SVĚTA – POHÁDKA PETRA NIKLA

Co by tomu řekla moje stvořitelka, po níž se jmenuju Líba, pomyslel si kocour na srazu příbuzenstva, které se sjelo z celého světa.

Nemohl uvěřit vlastním očím. Moc se mu tam, zrajícímu šedesátníkovi, nechtělo… Ale byl zvědavý.

A teď tu stojí a přechází mu zrak.

Když mi byl rok, řekli mi: Dostal jsi Zlatý kahan, tak půjdeš do světa a rozsvítíš ho! To bylo na ostravském veletrhu v roce 1964. Tak jsem šel. Jezdil vlakem, létal až za oceán. Všude jsem se všem líbil a svítil očima. Fotili si mne, mačkali a hladili, mluvili nejrůznějšími jazyky. Ukazovali mě dětem, putoval jsem z ruky do ruky. Co jsem se jenom namňaňčel, až mě z toho bolel hřbet. Všichni mě chtěli. Jsem čistotný, umím být zticha, nepočurávám se. Kolik máš brášků? Ptali se. Jsou ještě nějací v krabicích?

Víte kolik je na světě dětí? A pořád přibývají další a další. Ale kolik je nás – tahacích kocourů – jsem netušil. A teď teda valím oči, však je taky mám hezky zeleně vyvalené, ne jako někteří nevlastní bratránci. To asi proto, že tam u nich je víc slunce. A barev. U nás červené ani žluté chlupy nejsou!

Ale jedno máme společné. To mňaňčení. Rozumíme si. A tím mňoukáním jsme se rozmnožili. Kdyby tehdy mou Líbu nenapadlo vdechnout mi tuhle nakažlivou harmonikovou dušičku, už bych asi nebyl. A tenhle bláznivý sraz by se nikdy nekonal.

Mňau.Petr Nikl, performer, ilustrátor, básník, sochař, malíř, hudebník

Více o výstavě Jak šel kocour do světa. Hračky Libuše Niklové a jejich zahraniční kříženci ZDE