Jaroslav Švácha

Měl jsem možnost spolupracovat s paní Laurou v období 2013–2019 na jejím uměleckém projektu tepelného formování foukaných válců o různých délkách a průměrech. Válce byly foukány skláři ve sklárně Ajeto v Lindavě. Byly foukány v různých barvách, od křišťálové barvy až po různobarevné a vícevrstvé. Válce jsme pak následně teplotně tvarovali ve speciální peci pomocí forem, a hlavně nastavením teploty v peci.

Naše spolupráce začala zcela nevinně a nenásilně. Jednoho dne přišel za mnou do Skalice Charlie Parriot s na první pohled zajímavou dámou. Tou dámou byla paní Laura.

Začali jsem diskutovat možnost tepelné deformace skleněných válců a domluvili jsme se na prvních experimentech. Začínali jsme s pokusy v malé peci, kdy jsme tvarovali válečky se silným dnem, u kterého jsme vyvrtali otvor tak, aby se mohla tvořit „noha“.  [1] [2] [3]

Fotografie z prvních pokusů s formováním válců ve fusingové peci: [4]

Po prvních zkušenostech z malé pícky a mých válečků jsme přistoupili k testům s válci, které byly foukány ve sklárně Ajeto. Hledali jsme ideální tvary a úhly náklonů forem, které se používaly pro ohyb a formování skla. Rovněž jsme zkoumali vliv velikosti otvoru ve dně válce na tvorbu nohy objektu.

[5] Cílem bylo zvládnout tvorbu nohy tak, aby výsledný skelněný objekt po deformaci v peci byl schopen samostatného stání. Nakonec jsme si ověřili, že deformování válců záviselo na úhlu formy uložené v peci a na síle nafoukaného válce. Velmi důležitým parametrem byla rovnoměrnost síly stěny válce, což u dlouhých válců je docela náročným sklářským výkonem. Při tvarování válců jsme vybírali pro jednotlivé pece válce o stejném průměru, délce a optimálně i stejné síle stěny skla.

Na následujícím obrázku je přehled toho, jak se nám pak finálně dařilo jednotlivé válce deformovat z hlediska tvorby nohy. Optimální bylo, když objekt stál samostatně, bez podpírání a jiné fixace: [6]

Detail vytvořené nohy. Snažili jsme se ji vytvarovat tak, aby nebyla nutná už žádná postprodukce broušením a dalším opracováním. Celkem se to dařilo. [7]

Věnovali jsme se rovněž tvarování vícevrstvých přejímaných barevných válců. Nejoblíbenější barvou pak u paní Laury byla uranová žlutozelená. [8]

Na následujícím obrázku je sestavení forem při deformování barevných přejímaných válců. Pro tento případ ohybu jsme používali formy z AKC žároodolného kovu, podstava byla udělána z hmoty s názvem vermiculitte – jedná se o izolační materiál, který je možné tvarovat bežnými nástroji na opracování dřeva jako je pilka, dláto a podobně. [9]

Výsledek ohybu – deformace – je na následujícím snímku. Je možné konstatovat, že tato technologie zpracování válců byla docela zvládnuta: [10]

Dalším stupněm bylo zvládnout ohyby válců o větším průměru a délce. U těchto typů ohybu pak bylo parametrů ovlivňujících deformaci ještě více než u předchozího typu, značný vliv na ohyb a výdrže měly maximální teploty. [11]

Boční pohled na připravený formovaný válec. V těchto případech byl použit jiný tvar a typ formy, která sloužila pro ohyb skla. Vždy ale s cílem vytvořit samostojnou nohu objektu. [12] [13]

Při formování velkých válců jsme provedli poměrně velké množství cyklů. Výsledky byly vždy velmi zajímavé a ukázalo se, že u větších a velkých válců je poměrně náročná reprodukce/opakování tvarů a provedení.V provnání s malými válcise projevuje vliv celé řady faktorů. [14]

Postupem času paní Laura přišla s myšlenkou formování dlouhých úzkých válců, které by se při procesu nejen formovaly, ale také tepelně slepovali k sobě. Tato technika pak vyžadovala hledání nových teplot a časů. Pro tento způsob byly potřeba teploty v porovnání s předchozí technologií poměrně vyšší. [15] [16] [17]

Celá technologie formování ručně foukaných válců na huti byla možná díky tomu, že ve firmě TGK máme k dispozici pec pro ohyb a fusing skla o velkých rozměrech. Vnitřní rozměr pece je š 1800 mm x d 3300 mm x v 1000 mm. Tato pec má dva pracovní stoly a pohyblivé topné víko. Topný systém je řízený PCL systémem, který umožnuje velmi sofistikované nastavení teplot v různých pásmech pece, stejně jak možné přehřívání v jednotlivých částech pece. Těchto regulačních možností jsme s výhodou využívali při formování a tvarování válců pro paní Lauru. [18]

Ukázka části teplotní křivky při tvarování válců. Je na ní vidět nejdůležitější část křivky, a to teplotní a časový průběh při formování. Nejprve je nutné válce poměrně pomalu ohřát na teplotu 550 °C, pak následně atmosféru v peci dokonale prohřát a vyhřát (teplota 550 °C, doba cca 1 hodina) a pak se celá pec ohřeje na teplotu 700 °C. Při vrcholné teplotě se pak pec několikrát krátkodobě otevřela kvůli oční kontrole průběhu ohybu a deformování. Na křivce se toto projevuje jako „pila“. Rovněž ke konci formovacího procesu byla zvýšena maximální teplota na 720 °C. Žádaná teplota je na grafu červená, skutečný průběh křivky je pak zelený. Grafické vyjádření průběhu procesu se zobrazuje na obrazovce řídícího regulátoru pece a umožňuje dobrý přehled o průběhu křivky. [19]

Po ukončení procesu ohybu je regulátorem snížená teplota skokem na chladící teplotu a křivka pokračuje chlazením skla v peci. Tato část již není tak graficky zajímavá.

Následující snímky zachycují pohled do pece při kontrole tvarování válců. Za vysokých teplot je možné provádět vizuální kontrolu v peci. Systém naší pece umožňuje strojní motorové otvírání topného víka pohybem nahoru. Je to výhodné v tom, že teplota z pece neuniká. Teplo vždy stoupá nahoru a takto se zadržuje ve víku a při uzavření pece se atmosféra v peci velmi rychle vrací na původní hodnoty. Pohyb víka nahoru také stíní topné spirály, takže je možné se poměrně blízko přiblížit ke zpracovávanému objektu a posoudit jeho stav v dané teplotě a pak určit další postup. Je výhodné kontrolu provádět ve více osobách, jeden pec otvírá, další kontrolují stav v peci. Otevření samozřejmě nemůže být nějak dlouhé, maximálně několik desítek sekund. [20] [21] [22]

Laura se také zabývala možnostmi formování a zpracování kopen vznikajících při foukání válců. Kopny se v menší fusingové peci rozmístily s dostatečnými rozestupy a za vysoké teploty se zformovaly. Výsledky jsou na dalších fotografiích. Designové použití takto zpracovaných kopen už bohužel paní Laura nestihla. [23] [24] [25] [26] [27]

Zkoušeli jsme s Laurou i další metody a postupy, jako například spékání 3 ks válců dohromady. Bohužel i tato oblast zůstala rozpracovaná. Níže je originál Lauřina nákresu, tak jak připravovala podklady pro zpracování válců. [28] [29] [30]

Výsledky spékání „trojáků“: [31] [32]

Závěrem pár záběrů z různých instalací a výstav: [33] [34]

Firmě TGK Skalice stejně tak i mě osobně bylo velkou ctí s paní Laurou na jejích projektech spolupracovat a snažili jsme se plnit její představy. I když to nebylo někdy jednoduché, byla ve své práci náročná a důsledná. Ale jak mi vždy při diskusích o těchto problémech říkal Petr Novotný: „Víš, je z rodu Venini a těm máme vlastně takovou historickou malou povinnost pomáhat, od nich to všechno – i to dneska naše – tak nějak pochází.“  Tak snad jsme i my v TGK nějak trochu pomohli.