Váza. Symbol kultury a života ukazuje VÁZU ve všech jejích podobách. Výstava má bohatý doprovodný program a vyšel k ní průvodce s bohatou obrazovou přílohou. Více ZDE
Rubriky
Rubriky
VÁZA. SYMBOL KUTURY A ŽIVOTA
Publikace byla vydána u příležitosti stejnojmenné výstavy konané v UPM od 30. 4. do 6. 9. 2026.
Váza je patrně jedním z prvních předmětů, který se stal komplexní metaforou lidské existence. Symbolicky odkazuje k trvání času, zrození i konečnosti života, k propojení člověka s přírodou i k tělesnosti našeho bytí. Stala se oblíbeným architektonickým prvkem, který reprezentuje tradici, řád
a umění. univerza a dokonalost ideálního tvaru.
Zdánlivě obyčejný objekt se od počátku vyznačuje nevšední poetikou. Ať už má váza podobu amfory na víno, nádoby na květiny, anebo funerální urny, vždy zrcadlí vztah člověka ke světu. Vypovídá o jeho místě mezi nebem a zemí, ztělesňuje pomyslnou spojnici božského a pozemského.
Publikace ukazuje vázu ve všech těchto podobách a symbolických rozměrech, v její neobyčejné proměnlivosti i nadčasové stálosti, díky níž se jí dostalo klíčového místa mezi základními kulturními motivy tvorby. Publikace vychází česko-anglicky.
Koncept a texty: Jana Černovská, Radim Vondráček
Odborná spolupráce: Michal Stříbrný
Grafický design: Petr Liška
Fotografie: Gabriel Urbánek
Vydavatel: UPM
ISBN 978-80-7101-255-9
Edukační program pro ZŠ, SŠ
Na výstavě Váza. Symbol života a kultury je ukázáno více jak tři sta různých váz. Každá z nich je něčím zajímavá. Každá má svůj zvláštní tvar, výzdobu, barvu a je vyrobena z nějakého materiálu. A každá slouží nějakému účelu – dáváme do ní květiny, zdobí stavby domů i paláců, najdeme ji doma na slavnostním stole i uprostřed trávníku v parcích a zahradách, někdy je odměnou pro vítěze, jindy je doplňkem pomníku či náhrobku.
Každou z váz, stejně jako všechny ostatní předměty kolem nás, musel někdo vymyslet a vytvořit. Každá má autora, který svoji představu o budoucí váze nejprve nakreslil nebo vymodeloval. Musel také uvažovat, z jakého materiálu vázu zhotoví – z hlíny, z kamene, z porcelánu, ze skla, z kovu nebo plastu. A jestli ji vytvoří sám, nebo ji vyrobí zkušený řemeslník jako originální dílo, či zda bude váza vyráběna v továrně jako průmyslový výrobek.
Program dává odpověď na otázku, co vše se musí stát, aby váza vznikla. Během prohlídky výstavy vybereme několik různých váz, na jejich příkladech si poté v přednáškovém sále ukážeme celý postup – od základního návrhu přes ukázky výrobní dokumentace, seznámení s řemeslnými a výrobními technikami v práci se sklem a keramikou, až po způsob využití (nejen na výstavách).
autor a průvodce programem: PhDr. Jan Mergl, Ph.D., vedoucí sbírky skla, keramiky a porcelánu UPM
vzdělávací oblasti RVP
Člověk a společnost, Člověk a jeho svět, Umění a kultura
délka programu
90 minut
maximální kapacita
25 žáků
cena programu
90 Kč za osobu, pedagogický doprovod zdarma
rezervace programu
objednavky@upm.cz (nejpozději týden předem)
termíny
27. 5. 2026 v 10,00
10. 6. 2026 v 10,00
Rubriky
VNITŘNÍ ŽIVOT VÁZY
Program pro MŠ a 1. stupeň ZŠ, ZUŠ
Byla stvořena váza pro květinu nebo květina pro vázu? Je to jen prázdná nádoba, nebo má svůj vlastní vnitřní svět? Děti projdou výstavou Váza. Symbol kultury a života prostřednictvím příběhů květin, které hledají svůj domov. Společně prozkoumáme hmatem i zrakem různé tvary a formy váz v nitru i zvenčí a budeme hledat, která je ta pravá. V další části programu se přesuneme do ateliéru, kde budou děti reagovat na konkrétní potřeby květin a vytvoří vlastní prostorovou vázu.
vzdělávací oblasti RVP
Dítě a svět, Dítě a jeho psychika, Dítě a společnost / Umění a kultura, Člověk a společnost
očekávané výsledky / výstupy
• Vnímat tvary, materiály a prostorové vztahy prostřednictvím smyslového vnímání (zrak, hmat).
• Rozvíjet představivost a fantazii na základě příběhu a výtvarného podnětu.
• Vyjadřit své pocity, představy a zkušenosti slovně i výtvarně.
• Hledat vztah mezi tvarem a funkcí (váza × květina).
• Spolupracovat, sdílet své nápady a reflektovat vlastní tvorbu i tvorbu ostatních.
délka programu
60 minut
maximální kapacita
25 žáků
cena programu
90 Kč za osobu, pedagogický doprovod zdarma
rezervace programu
objednavky@upm.cz (nejpozději týden předem)
termíny
po předchozí rezervaci vždy od 10 hodin
květen 2026: 13. 5., 28. 5. a 29. 5.
červen 2026: 4. 6., 11. 6. a 19. 6.
Edukační program pro 2. stupeň ZŠ, SŠ, ZUŠ
Jak se proměňovaly vázy v průběhu staletí? Ovlivňují materiály, z kterých jsou vytvořeny, jejich tvar a funkci? Může být váza z molitanu? V programu k výstavě Váza. Symbol kultury a života prozkoumáme vázy zrakem i hmatem, zevnitř i zvenčí. Poznáme vázu jako samotný objekt i tradiční nádobu na květy. V tvůrčí části programu budeme v ateliéru pracovat s různými materiály a propojovat obsah i formu v jednotný celek.
vzdělávací oblasti RVP
Člověk a společnost, Člověk a jeho svět, Umění a kultura
očekávané výsledky učení / výstupy
• Vyjádřit, co prožíváme při vnímání výtvarného díla a objektu.
• Vnímat a porovnávat různé materiály, jejich vlastnosti a vliv na tvar a funkci předmětu.
• Vyjádřit výtvarnými prostředky své vjemy, pocity a představy a realizovat vlastní tvůrčí záměr.
• Uplatnit a kombinovat různé materiály a výtvarné prvky při vlastní tvorbě.
• Reflektovat svou tvorbu i tvorbu ostatních a sdílet ji s ostatními.
délka programu
90 minut
maximální kapacita
25 žáků
cena programu
90 Kč za osobu, pedagogický doprovod zdarma
rezervace programu
objednavky@upm.cz (nejpozději týden předem)
termíny
po předchozí rezervaci vždy od 10 hodin
květen 2026: 13. 5., 28. 5. a 29. 5.
červen 2026: 4. 6., 11. 6. a 19. 6.
Výstava představuje vázu jako jednu z nejdéle přetrvávajících forem lidské kultury – jako užitný předmět, dekorativní objekt i symbol. Sleduje ji od antiky po současnost jako fenomén, který si napříč staletími zachovává svou rozpoznatelnost, ale zároveň se proměňuje v závislosti na kulturním, společenském a uměleckém kontextu.
Výběr exponátů představuje průřez muzejními sbírkami – od skla, keramiky, porcelánu a kovu, od anonymních děl a výrobků významných skláren a porcelánek až po autorské realizace a současný design. Nedílnou součástí je také grafické umění, fotografie a další práce na pomezí volného a užitého umění.
Termíny:
5/5/2026 v 10,00
21/5/2026 v 11,30
20/5/2026 v 10,00
4/6/2026 v 10,00
Lektorka: Mgr. Ing. Markéta Čejková, historička umění
Vzdělávací oblasti (RVP ZV, RVP G):
Člověk a společnost, Umění a kultura
Cílová skupina: žáci ZŠ, studenti SŠ a gymnázií, žáci ZUŠ, studenti VŠ, zájmové skupiny
Délka programu: 60 minut
Maximální kapacita: 25 žáků
Cena programu v českém jazyce: 70 Kč/osoba (minimálně 12 osob), pedagogický doprovod zdarma
Cena vstupenky do výstavy: do 15 let zdarma, nad 15 let 30 Kč/osoba, pedagogický doprovod zdarma
Objednání komentované prohlídky: objednavky@upm.cz (nejpozději týden předem)
12. 9. 2026 v 16 h
Procházka, při které Zora Koutecká provede návštěvníky po malebných Hradčanech ve stopách Josefa Sudka, začíná v bývalém bytě Josefa Sudka v ulici Úvoz, kde nyní sídlí Galerie Josefa Sudka, a vede po místech, která Sudek tak rád fotografoval.
Přibližná délka konání procházky je 90 minut
Sraz před Galerií Josefa Sudka
27. 06. 2026 v 16 h
Procházka, při které Zora Koutecká provede návštěvníky po malebných Hradčanech ve stopách Josefa Sudka, začíná v bývalém bytě Josefa Sudka v ulici Úvoz, kde nyní sídlí Galerie Josefa Sudka, a vede po místech, která Sudek tak rád fotografoval.
Přibližná délka konání procházky je 90 minut
Sraz před Galerií Josefa Sudka
23. 06. 2026 v 18 h
Komentovaná prohlídka s kurátorkou výstavy Martinou Chadimovou.
Výstava představuje obor konzervace a restaurování uměleckořemeslných předmětů jako mezioborovou disciplínu, která propojuje vědu, umění i řemeslo. Zatímco v minulosti bylo restaurování prováděno zejména mistry v oboru řemesla, v jehož rámci daný artefakt vznikl, dnes je obor bohatě zastoupen odborníky s cíleným vzděláním konzervátora-restaurátora na různých typech škol. Tomu odpovídá i postupná změna přístupu a postupů v oboru konzervace a restaurování u většiny materiálů.
Výstava přináší hlubší porozumění tomu, co všechno obnáší „neviditelná“ práce, která stojí mezi minulostí a budoucností.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Vstupné 200 Kč | snížené 130 Kč
Pro členy věrnostního programu Moje museu(p)m zdarma
20. 06. 2026 ve 14 h
Procházka s lektorkou Zorou Kouteckou.
Seznámíte se s historií zahrádkových kolonií a lektorka vás provede po půvabné zahrádkářské osadě Ořechovka, založené v září 1929. Jedinečná příležitost prohlídky jindy veřejně nepřístupné oblasti doplňuje výstavu Chata: fenomén ve světě architektury o poznatky a dojmy z městského zahrádkaření a chataření.
Přibližná doba trvání procházky je 90 minut.
Sraz účastníků je na zastávce tramvaje Ořechovka ve směru z centra.
Sraz na zastávce tramvaje Ořechovka
Vstupné 150,- Kč
(není možné platit na místě)
Rubriky
VÁZY NEVÁZANÉ. WORKSHOP
06. 06. 2026 od 14.30 do 16.30 h
Workshop pro děti i dospělé s Denisou Sedlákovou.
Je váza jen nádobou pro květiny, nebo může být sama o sobě hlavní hvězdou? Má na sebe strhávat pozornost, nebo jen nenápadně doplňovat to, co do ní vložíme? A co všechno o ní prozradí materiál? Na workshopu se těmito otázkami necháme vést a inspiraci najdeme také ve výstavě Váza. Symbol života a kultury. V ateliéru navážeme na výstavu a budeme zcela nevázaně a naprosto nezávazně tvořit. Vázu rozvážeme z její funkce a necháme ji stát se tím, čím chce být. Každý účastník dostane jednoduchou vázu, kterou může proměnit podle vlastní fantazie: malovat, upravovat, vrstvit, kombinovat a možná i trochu převázat naruby.
Vhodné pro děti od 6 let i dospělé, dospělý doprovod dětí je nezbytný.
Délka programu je 120 minut.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Vstupné 200 ,- Kč | snížené 100,- Kč
(v ceně je vstupenka do výstavy)
30. 05. 2026 ve 14 hodin
Procházka s lektorkou Zorou Kouteckou.
Seznámíte se s historií zahrádkových kolonií a lektorka vás provede po půvabné zahrádkářské osadě Ořechovka, založené v září 1929. Jedinečná příležitost prohlídky jindy veřejně nepřístupné oblasti doplňuje výstavu Chata: fenomén ve světě architektury o poznatky a dojmy z městského zahrádkaření a chataření.
Přibližná doba trvání procházky je 90 minut.
Sraz účastníků je na zastávce tramvaje Ořechovka ve směru z centra.
Sraz na zastávce tramvaje Ořechovka
Vstupné 150,- Kč
(není možné platit na místě)
28. 05. 2026 V 17 hodin
Přednáška Darii Murziny se uskuteční při příležitosti 190. výročí narození Vojtěcha Lanny ml.
Přednáška představí nové výsledky výzkumu věnovaného soubornému katalogu antických předmětů z jeho bývalé sbírky. Lanna, významný podnikatel a sběratel druhé poloviny 19. století, shromáždil rozsáhlý soubor antického umění, který byl na počátku 20. století rozptýlen prostřednictvím aukcí, mimo jiné přes Rudolph Lepke’s Kunst-Auctions-Haus, a dnes se nachází v muzejních i soukromých sbírkách v Evropě a Americe. Přednáška ukáže, jak lze tuto dnes již neexistující kolekci znovu uchopit prostřednictvím souborného katalogu, který propojuje aukční záznamy, muzejní inventáře, archivní prameny i vizuální dokumentaci. Na vybraných příkladech z oblasti keramiky, plastiky, skla, glyptiky, numismatiky a šperku bude představen postup, jak lze pracovat s fragmentárně dochovaným materiálem a jaké možnosti nabízí mezioborové propojení dějin umění, archeologie a muzeologie. Přednáška zároveň otevře otázku významu souborného katalogu jako nástroje pro uchování a další interpretaci rozptýlených historických sbírek v současné muzejní praxi.
Daria Murzina je kunsthistorička a doktorandka oboru dějin křesťanského umění na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Ve svém výzkumu se specializuje na antické umění, dějiny sběratelství a problematiku provenience se zvláštním důrazem na rekonstrukci rozptýlených historických sbírek. Její disertační práce Antické předměty ze sbírek Vojtěcha Lanny mladšího: rekonstrukce a analýza rozptýlené sbírky se zaměřením na keramiku, plastiku a sklo rozvíjí mezioborový přístup propojující dějiny umění, archeologii, muzeologii a digitální humanitní vědy. Své výsledky prezentuje na odborných konferencích a publikuje v oblasti kulturních dějin.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Vstupné 90,- Kč
Pro členy věrnostního programu Moje museu(p)m zdarma
26. 05. 2026 v 18 h
Přednášku povede Markéta Svobodová, Oddělení uměleckohistorické topografie, Ústav dějin umění Akademie věd ČR, v. v. i
Přednáška je opřena o bohatý obrazový archivní materiál a představí nové i starší objekty (včetně dnes již neexistujících), které v období první republiky budoval Klub československých turistů (KČST) na území Čech, Moravy, Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi. Pozornost bude věnována jak známým, tak méně známým architektům a stavitelům. Věnovat se budeme i zvláštní roli Technické (stavební) komise KČST založené roku 1919, která výstavbu turistických chat a útulen organizovala, regulovala a částečně i financovala. Přednáška zároveň zasadí vznik těchto staveb do širšího historického kontextu.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Vstupné 90,- kČ
23. 05. 2026 14 – 18 hodin
Přednášku a workshop povede Lucie Bláhová, kurátorka Národního památkového ústavu.
V úvodní přednášce vám představíme typy historických váz a květinových aranží od středověku do začátku 20. století tak, jak se objevují na dobových vyobrazeních. Pozornost věnujeme sortimentu rostlin v daném období i příkladům současného aranžování květin v historickém interiéru.
Následovat bude prohlídka výstavy. V dílně pak pod vedením lektorky vytvoříte květinová aranžmá pro historickou budovu Uměleckoprůmyslového musea.
Doba trvání programu je přibližně 4 hodiny.
Návštěva výstavy Váza. Symbol života a kultury je zahrnuta v ceně vstupenky.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Vstupné 800,- Kč
(v ceně je vstupenka do výstavy)
22. 05. 2026 – 13. 09. 2026
Exhibition concept and curator: Adam Štech
Co-curator: Jan Bureš
Exhibition design: Matěj Činčera, Jan Kloss
Graphic design and installation: Matěj Činčera, Jan Kloss
Zdeněk Pešánek cottage installation: Štěpán Kus
Cooperation: Iva Knobloch
The phenomenon of country cottages, holiday homes and weekend houses is related to the overall emancipation of modern society in the 20th century. The expansion of industry and the greater affluence of European society, especially in the interwar years, gave workers much more leisure time, which they liked to spend in the country. Vacations in the countryside led to holiday homes being built near large towns and cities, in isolation or in colonies. There were also enclaves for nature lovers. Whether these holiday homes were opulent country retreats or simple cabins, they all reflected a longing to escape from the city and into the tranquillity and romance of untouched nature.
The Modern Cottage: An Architectural Phenomenon examines country cottages and weekend houses as an important but often neglected category in 20th-century modern architecture and interior design, one that is related to radical social changes and avant-garde thinking on art and architecture. The exhibition looks at specific examples of such cottages and the genesis of their architecture in the 20th century, from the founding of Czechoslovakia to the end of the socialist era. This is all in the context of international developments in architecture, emerging modernist trends, and changing social and political structures.
The exhibition deliberately avoids romanticising its subject, which is often treated as a distinctly Czech sociological phenomenon. Instead we focus on specific designs and typologies of modernist cottages and weekend houses, now long forgotten, by both prominent and lesser-known architects. The exhibition shows that even very individualistic and experimental projects worked with general principles and typologies. The installation includes parts of a cottage designed by Zdeněk Pešánek, a visionary light artist who was closely involved with the Museum of Decorative Arts in Prague. This year marks the 130th anniversary of his birth.
The Museum of Decorative Arts – main building
17. listopadu 2
110 00 Prague 1
Opening Hours
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Monday closed
Addmission
full CZK 150 | concession CZK 80
VÁZA. SYMBOL KULTURY A ŽIVOTA /
VASE. A SYMBOL OF CULTURE AND LIFE
1
Antické nádoby /
Ancient vessels
Amfory, kratéry, hydrie, peliké, pyxidy, lékythy, oinochoé a další patří k základním typům řeckých keramických nádob. Sloužily ke skladování a stolování i votivním a pohřebním účelům. Jejich funkce ale nemusela být vždy pevně daná. Antická keramika sehrála klíčovou roli v rozvoji řeckého malířství, které na vázách uplatnilo řadu výzdobných stylů a učinilo z nich obdivované umělecké artefakty.
Amphoras, kraters, hydriai, pelikai, pyxides, lekythoi, oinochoai and other forms are among the fundamental types of ancient Greek ceramic vessels. They were used for storage and dining, as well as for votive and funerary purposes; however, their functions were not always firmly defined. Ancient pottery also played a key role in the development of ancient Greek painting, as artists applied numerous decorative styles to vases, transforming them into highly admired artefacts.
Kratér, 3. čtvrtina 4. stol. př. n. l.
Apulie, Itálie
červenofigurová keramika, v. 30,5 cm
inv. č. 30 227
Krater, 3rd quarter of 4th century BC
Apulia, Italy
Red-figure terracotta, h. 30.5 cm
inv. no. 30 227
2
Piranesi a antika /
Piranesi and Antiquity
Patrně nejznámější italský rytec 18. století Giovanni Battista Piranesi velmi důkladně studoval antické památky, jak ukazují i jeho série leptů věnované vázám, sarkofágům a dalším dekorativním dílům. Na tomto listu zobrazil tzv. Medicejskou vázu, která patří k neslavnějším dochovaným ukázkám řeckého vázového umění. Monumentální práce z mramoru je datována do 1. století př. n. l. a znázorňuje scény z řecké mytologie (pravděpodobně Ifigenii, bohyni Dianu a další). Váza se dnes nachází ve sbírkách Galerie Uffizi ve Florencii.
Perhaps the best known 18th-century Italian engraver, Giovanni Battista Piranesi, systematically studied ancient monuments, as evidenced by his series of etchings dedicated to vases, sarcophagi and other decorative works. In this sheet, the artist depicts the Medici Vase, one of the most famous extant examples of ancient Greek vase art. This monumental marble piece dates to the 1st century BC and features scenes from Greek mythology – likely including Iphigenia and the goddess Diana. Today, the vase is housed in the Galerie Uffizi in Florence.
Giovanni Battista Piranesi (1720–1778)
Francesco Piranesi (1758–1810) Antická mramorová váza s reliéfem Obětování Ifigenie z galerie Villy Medici, 1778
lept z cyklu Vasi, candelabri, cippi, sarcofagi, Řím 1791
Giovanni Battista Piranesi (1720–1778)
Francesco Piranesi (1758–1810) Ancient Marble Vase with a Relief Representing the Sacrifice of Iphigenia from the Villa Medici Gallery, 1778
Etching from the series Vasi, candelabri, cippi, sarcofagi, Rome 1791
3
Bohumil Kubišta, Zátiší s vázami /
Bohumil Kubišta, Still Life with Vases
Bohumil Kubišta, jeden ze zakladatelů české moderní malby a průkopník kubismu, nacházel v zátiších sestavených z všedních věcí symbolizaci řádu a prostoty obyčejného života. Zátiší s vázami je působivé plasticitou zobrazených předmětů, odkazujících ke klasické tradici, a zároveň jejich spirálovitým pohybem a expresivní geometrizací, zvýrazněnou silným bočním osvětlením i vnitřním vyzařováním. Tušíme zde významové pozadí této kombinace protikladných forem – oblé, žensky jemné křivky váz kontrastující s ostrostí geometrických tvarů.
Bohumil Kubišta, one of the founders of Czech modern painting and a pioneer of Cubism, explored the symbolization of order and the simplicity of ordinary life in his still-life paintings composed of everyday objects. Impressive in his Still Life with Vases is the plasticity of the depicted objects that allude to classical tradition. Equally noteworthy are their spiral motion and expressive geometricality, emphasized by strong side lighting and inner radiance. We sense here the underlying significance of this combination of opposite forms – the round, delicately feminine curves of the vases contrasting with the sharpness of the geometric shapes.
Bohumil Kubišta (1884–1918)
Zátiší s vázami, 1911
olej na plátně, 87 × 90 cm
Západočeská galerie v Plzni,
inv. č. O 580
Bohumil Kubišta (1884–1918)
Still Life with Vases, 1911
Oil on canvas, 87 × 90 cm
Gallery of West Bohemia in Pilsen,
inv. no. O 580
4
„Holé věci“ v kubismu /
„Bare things“ in Cubism
Pro kubistické tvůrce představovala váza typ obyčejné, holé věci, k níž není třeba cokoli přidávat, vzorek samotného života – příklad formy, která nic nenapodobuje, ale naopak sama utváří svět. Vázy a jiné předměty zde vystupují jako ideální tvary, duchovní podstaty, které organizují prostor obrazu. Výjimečného místa se dostává váze také v keramické produkci družstva Artěl, v níž se uplatnil zvláště důraz na tvarovou čistotu.
For Cubist artists, the vase represented an ordinary, bare object to which nothing needed to be added – a sample of life itself and a form that imitates nothing, but instead shapes the world. In this context, vases and similar objects serve as ideal forms or spiritual essences that organize the pictorial space. The vase also held an exceptional place in the ceramic production of the Artěl art cooperative, where the emphasis on the purity of form was most rigorously practiced.
Váza, 1914–1916
Vlastislav Hofman (1884–1964),
Graniton, Rydl & Thon, Svijany-Podolí
měkká kamenina, glazovaná, malovaná, v. 24,5 cm
inv. č. 109 158
Vase, 1914–1916
Vlastislav Hofman (1884–1964),
Graniton, Rydl & Thon, Svijany-Podolí
Creamware, glazed and painted, h. 24.5 cm
inv. no. 109 158
5
Puristické čisté formy /
Purism’s pure forms
Obdiv k čistým formám věcí i architektury šířily další proudy poválečné avantgardy, v prvé řadě purismus. Manifest tohoto směru publikovali malíř Amédée Ozenfant a architekt Le Corbusier v roce 1918 a jeho zásady poté popularizovali v kulturním měsíčníku L’Esprit Nouveau. Koncept typového předmětu (objet-type) tvořil jeden z klíčových bodů puristické teorie. Vyzdvihoval formy, které staletým vývojem získaly ideální podobu, nelze je v zásadě dále zdokonalovat a jsou vhodné pro standardizovanou výrobu.
Various other post-war avant-garde movements, primarily Purism, spread an admiration for pure forms of objects and architecture. The movement’s Manifesto was published by painter Amédée Ozenfant and architect Le Corbusier in 1918, with its principles later popularized in the cultural monthly L’Esprit Nouveau. A central pillar of Purist theory was the objet-type concept. This highlighted forms that reached an ideal state over the centuries, making them impossible to improve further and perfectly suited for standardized production.
Amédée Ozenfant – Le Corbusier: La peinture moderne, 1925
vydal Éditions Cres (Collection de L’Esprit Nouveau) v Paříži 1925
Amédée Ozenfant – Le Corbusier: La peinture moderne, 1925
Published by Éditions Cres (Collection de L’Esprit Nouveau) in Paris 1925
6
Samá láska a Karel Teige /
Only Love and Karel Teige
Puristické teorie převzal ve svých úvahách o dokonalé formě také vůdčí představitel české avantgardy Karel Teige. Od moderní tvorby požadoval spojení konstruktivnosti a básnivosti, typizované výroby a poezie. Váza s květinami na obálce Seifertovy sbírky Samá láska představuje právě takový básnický doplněk moderní techniky a mrakodrapů. Sbírka, k níž Teige jménem sdružení Devětsil napsal doslov, oslavuje v duchu poetismu krásu nového života.
Karel Teige, a leading proponent of Czech avant-garde art, integrated Purist theories into his reflections on perfect form. He advocated for a synthesis of Constructivism and Poeticism – a blend of typified production and the lyrical poetry of life. The vase with flowers on the cover of Jaroslav Seifert’s book of poems, Only Love, serves as a perfect poetic counterpoint to the era’s technology and skyscrapers. In his afterword to the collection, written on behalf of the Devětsil association, Teige celebrated the beauty of this new, modern life through the lens of Poetic theory.
Otakar Mrkvička (1898–1957)
Obálka knihy Jaroslava Seiferta Samá láska
tisk, vydal V. Vortel a R. Rejman — Nakladatelství Večernice v Praze 1923
Otakar Mrkvička (1898–1957)
Cover for the book by Jaroslav Seifert Samá láska (Only Love)
Print, published by V. Vortel a R. Rejman — Nakladatelství Večernice [Večernice Publishing House], Prague 1923
7
Aegidius Sadeler a manýristické vázy /
Aegidius Sadeler and Mannerist vases
Nejvýznamnější rudolfínský rytec Aegidius Sadeler, který velkou část života působil v Praze, převedl do mědirytu malby italského malíře, Raffaelova žáka Polidora da Caravaggia. Ten byl uznávaným znalcem antiky a jistě se jí inspiroval, v jeho sérii váz je však patrné fantaskní tvarosloví a ornamentika manýrismu, s charakteristickými zoomorfními, boltcovými a jinými organickými útvary.
Aegidius Sadeler, the most distinguished engraver of the Rudolfine era who spent most of his life in Prague, transposed paintings by the Italian artist Polidoro da Caravaggio – a student of Raphael – into engravings. Caravaggio was a highly regarded connoisseur of classical antiquity and was undoubtedly inspired by it; however, his vase series features fantastical shapes and a Mannerist ornamental style characterized by distinctive zoomorphic, auricular and other organic forms.
Aegidius Sadeler (asi 1570–1629)
Váza s hadím uchem, 1605 podle Polidora da Caravaggia (asi 1459 – asi 1543)
mědiryt ze série antických váz, vydal Marcus Sadeler v Praze
Aegidius Sadeler (ca. 1570–1629)
Vase with a Serpent Handle, 1605 After Polidoro da Caravaggio (ca. 1459 – ca. 1543)
Engraving from the series Vasa a Polidoro Caravagino, published by Marcus Sadeler in Prague
8
Malba květin /
Flower Painting
Na konci 18. století byl na Akademii výtvarných umění ve Vídni zaveden specializovaný obor malby květin – Blumenmalerei, který se v první polovině 19. století rozšířil i na další výtvarné školy ve střední Evropě. Důraz na přesné, botanicky věrné zobrazení rostlin, podnícený dobovým zájmem o přírodní vědy, našel bohaté uplatnění také v dekoru porcelánových a skleněných váz.
In the late 18th century, a specialized department for flower painting (Blumenmalerei) was established at the Academy of Fine Arts in Vienna. During the first half of the 19th century, this discipline spread to other Central European art schools. The emphasis on the botanically precise depiction of plants, driven by a growing interest in natural sciences, was also widely applied to the decoration of porcelain and glass vases.
Váza s pestrými květy, kolem r. 1850
porcelánka Christian Fischer, Březová
porcelán malovaný, zlacený
Vase with bright flowers, ca. 1850
Christian Fischer porcelain factory, Březová
Porcelain, painted and gilded
9
Dekorativní vázy /
Decorative vases
Od druhé poloviny 17. století se vázy v evropských interiérech stále častěji uplatňovaly jako samostatné dekorativní objekty. Dovážený čínský porcelán i jeho evropské napodobeniny, zejména delftská fajáns, byly vystavovány ve sběratelských kabinetech a reprezentativních prostorách. Na tuto tradici navázaly tzv. garnitury – soubory příbuzných váz určené k symetrickému aranžování v interiéru, často na krbových římsách.
Starting in the second half of the 17th century, vases were increasingly used in European interiors as individual decorative objects. Both imported Chinese porcelain and its European imitations – most notably Delft faience – were displayed in collectors‘ cabinets and stately apartments. This tradition evolved into the use of garnitures: standardized sets of complementary vases designed for symmetrical flower arrangements, frequently placed on fireplace mantelpieces.
Dekorativní vázy – Alegorie Jara a Léta, 1750–1755
patrně Johann Joachim Kändler (1706–1775), Míšeň
porcelán, plastický dekor, malovaný, zlacený
Decorative vases – Allegories of Spring and Summer, 1750–1755
Probably Johann Joachim Kändler (1706–1775), Meissen
Porcelain, relief décor, painted and gilded
10
Vázy na tulipány /
Tulip vases
V 17. století zachvátila Nizozemsko tzv. tulipánová mánie. Tulipány dovážené z osmanské říše se staly symbolem luxusu a jejich cibulky dosahovaly mimořádně vysokých cen. Vzácné rostliny se proto vystavovaly jednotlivě, což vedlo ke vzniku vázy s několika hrdly, která umožňovala aranžovat květy odděleně a zdůraznit krásu každého z nich.
In the 17th century, the Netherlands was gripped by tulip mania. Imported from the Ottoman Empire, tulips became symbols of luxury, and their bulbs fetched exorbitant prices. Because these flowers were so valuable, they were often displayed individually. This led to the creation of a specialized vase with multiple spouts, which allowed each bloom to be showcased separately, emphasizing its unique beauty.
Vázy na tulipány s víkem, po r. 1686
Adrianus Kocks (činný 1686–1701), dílna De Grieksche A, Delft fajáns,
malba kobaltem
Tulip vases with lids, after 1686
Adrianus Kocks (active 1686–1701), De Grieksche A workshop, Delft Faience,
cobalt-blue painting
11
Secesní organika /
Art Nouveau’s organic forms
Obrat k přírodě v době secese vedl k radikálně novému pojetí užité tvorby. Secesní tvarosloví s množstvím florálních a rostlinných motivů manifestovalo obrodné vitální síly společnosti, ideu Mládí a Jara spojenou s novým reformním hnutím přelomu století. Vedle secesního skla ze slavných českých skláren (Lötz, Košťany aj.) a prací z kovu se významnou experimentální platformou reformního stylu stala vázová keramika. Dekorativní keramické vázy byly v té době opět vnímány jako metaforické objekty ztělesňující nový vztah k životu a přírodnímu univerzu.
During the Art Nouveau period, a renewed focus on nature fostered a radically innovative approach to the decorative arts. This visual style, characterized by a wealth of floral and plant motifs, manifested society’s regenerative vital forces – specifically the themes of Youth and Spring linked to the Fin de Siecle reformist movement. In addition to the Art Nouveau glass produced by renowned Bohemian glassworks like Loetz and Kostany and various metal artefacts, ceramic vases became an important experimental platform for this reformist aesthetic. These decorative vessels were once again perceived as metaphorical objects that embodied a new perspective on life and the natural world.
Vázička ve tvaru rostliny, 1898
sklárna Johann Lötz vdova, Klášterský Mlýn
hutně tvarované sklo Papillon, irisované
Floriform vase, 1898
Johann Loetz Witwe glassworks, Klášterský Mlýn
Papillon glass, hot-shaped and iridized
12
Krystalické tvary /
Crystalline forms
Alternativou vegetabilní secese byla důsledná geometrizace tvaru a dekoru, příznačná poté pro kubistickou tvorbu a poválečný styl art deco. Nezřídka však měla i tato dekorativní stylizace své vzory v přírodních tvarech, zejména v krystalických strukturách anorganické přírody.
An alternative to the fluid Art Nouveau ornamentation was a consistent geometrization of form and decoration, a hallmark of both Cubism and the post-war Art Deco style. However, this decorative stylization still drew on organic forms, specifically the crystalline structures of the inorganic world.
Váza, po r. 1930
návrh Ludvika Smrčková (1903–1991),
sklárna Antonín Rückl & synové, Nižbor
bezbarvé olovnaté sklo, foukané, broušené
Vase, after 1930
Design Ludvika Smrčková (1903–1991),
Antonín Rückl & Sons glassworks, Nižbor
Colourless lead crystal, hand-blown and cut
13
Akt a kubistická váza /
The nude and the Cubist vase
Klasik české fotografie aktu František Drtikol své modelky ve 20. letech 20. století fotografoval v působivých geometrických dekoracích, s využitím dramatických světelných efektů. Roli rekvizit sehrávaly opakovaně i vázy, nejčastěji z produkce Artělu či sklárny Moser. Lze se domýšlet, jaké konotace mělo toto setkání aktu a neživého tělesa. Mohly to být biblické příměry o člověku jako nádobě, stejně jako mnohovýznamová konfrontace hmoty, těla a duše.
During the 1920s, the Czech photography master František Drtikol captured his models against striking geometric backdrops, using dramatic lighting. Vases – most produced by the Artěl cooperative or the Moser glassworks – frequently served as stage props. A deeper meaning behind this pairing of the nude form and inanimate objects remains a matter of interpretation; it may evoke biblical allegories of man as a vessel, or represent a multifaceted confrontation between matter, body and soul.
František Drtikol (1883–1961)
Akt, 1927
pigmentový tisk
František Drtikol (1883–1961)
Nude, 1927
Pigment print
14
Motiv ženy s vázou /
Motif of a woman with a vase
Motiv ženy s vázou měl biblickou předlohu v setkání Ježíše se ženou ze Samaří u studny, jež popisuje Janovo evangelium. Kristus požádal ženu, aby mu dala napít, a zároveň jí nabídl vodu živou, která uhasí žízeň navěky. Dívka s amforou (či jinou nádobou na vodu) se zde stává svědkem tajemství, ohlášeného příchodu Mesiáše, který lidstvu přináší pramen vody tryskající do života věčného. Postava Samaritánky patřila k častým námětům výtvarného umění i literární tvorby, jako například ve slavné hře Edmonda Rostanda (La Samaritaine, 1897).
The motif of a woman with a vase finds its biblical model in the encounter between Jesus and the Samaritan woman at the well, as described in the Gospel of John. By asking her for water, Christ offered her living water that quenches thirst forever. The figure with the amphora (or another water vessel) thus becomes a witness to a divine secret – the Coming of the Messiah, who brings humanity a spring of water welling up to eternal life. The figure of the Samaritan woman was an ubiquitous theme in art and literature, famously exemplified in Edmond Rostand’s 1897 play, La Samaritaine.
Keramika (Dívka s vázou), 70. léta 20. stol.
Jaroslav Ježek (1923–2002)
porcelán glazovaný
Ceramics (Girl with a Vase), 1970s
Jaroslav Ježek (1923–2002)
Glazed porcelain
15
Motiv vázy v náhrobní architektuře /
Vase motif in funerary architecture
V náhrobcích doby klasicismu urna neobsahovala lidské ostatky a stala se symbolickou formou. V podobě pohřební vázy odkazovala jednak k antické tradici, jednak obecně k pomíjivosti všeho pozemského a zároveň k naději na konečné vzkříšení. Spojení s truchlící ženskou postavou, jak tomu bylo například v pracích slavné Platzerovy sochařské dílny, dodávalo těmto objektům meditační či sentimentální ladění.
In Neoclassical tombstones, the urn did not hold human remains. Instead, it served as a symbolic form. Shaped as a funerary vase, it harked back to classical antiquity, representing the transience of worldly life and the hope for ultimate resurrection. When combined with a mourning female figure – as seen in the works of the famous Platzer sculpture workshop – these monuments took on a meditative and sentimental air.
Model náhrobku Josefa Franze Ebenbergera, 1790–1800
Ignác Michal Platzer (1757–1826)
terakota
Národní galerie Praha, inv. č. P 4509
Model for the tombstone of Josef Franz Ebenberger, 1790–1800
Ignaz Michael Platzer (1757–1826)
Terracotta
National Gallery Prague, inv. no. P 4509
16
Kubistické urny /
Cubist urns
Družstvo Artěl podporovalo snahy o umělecké zpracování sepulkrálních uren, a to zvláště po schválení kremačního zákona roku 1919. K tomuto úkolu významně přispěl v prvé řadě Vlastislav Hofman. Navrhl řadu náhrobních architektur i samotných uren a v roce 1921 publikoval programovou stať O urnách, v níž oproti běžnému, uměřenému neoklasicistnímu pojetí prosazoval gotizující tvar uren, působící neklidným a vážným dojmem.
The Artěl cooperative supported efforts for the artistic treatment of sepulchral urns, specifically following the passage of the cremation law in 1919. Vlastislav Hofman was particularly instrumental in this endeavour; he designed numerous tombstone architectures and urns. In 1921, he published a programmatic treatise titled About Urns, in which he advocated for Neo-Gothic shapes. This departed from the common, modest Neoclassical concept to create a more unsettling and sombre impression.
Vlastislav Hofman (1884–1964)
Pomník s urnou, 1918
linoryt z časopisu Červen I, č. 9–10, vydal František Borový v Praze 1918, s. 7
Vlastislav Hofman (1884–1964)
Headstone with an Urn, 1918
Linocut from the magazine Červen I, Nos. 9–10, published by František Borový in Prague 1918, p. 7
17
Váza v reprezentativním prostoru /
Vase in formal spaces
Velké dekorativní vázy nebyly určeny pouze pro architekturu zahrad a teras, ale uplatňovaly se také v interiérech. Zhotovovaly se z nejrůznějších materiálů a své místo měly ve vstupních halách, na schodištích či ve slavnostních sálech a dalších reprezentativních prostorách veřejných budov jako součást prostorové kompozice.
Large ornamental vases were designed for both landscape architecture and interior decor. Crafted from a variety of materials, they served as key focal points in grand foyers, along staircases and within formal reception rooms, integrating seamlessly into the spatial composition of public and stately buildings.
Párové vázy s Bakchem a satyry, 2. pol. 19. stol.
Casse & Delpy, Paříž
bronz litý, patinovaný
Pair of vases with Bacchus and Satyrs, 2nd half of 19th century
Casse & Delpy, Paris
Bronze, cast and patinated
18
Vase mania /
Vase mania
V druhé polovině 18. století Evropu v reakci na archeologické objevy v Pompejích a Herculaneu zachvátila tzv. vase mania, móda inspirovaná antickými tvary váz. Váza se stala výrazným motivem neoklasicistní architektury a pronikla i do uměleckého řemesla v podobě zmenšených dekorativních nádob. Významnou roli přitom sehrála manufaktura Josiaha Wedgwooda v Anglii, jejíž keramika rozvíjela antické vzory.
During the latter part of the 18th century, Europe was gripped by vase mania following archaeological discoveries in Pompeii and Herculaneum, a fashion inspired by classical ancient forms. This vessel became a prominent motif in Neoclassical architecture and also found its way into the decorative arts as ornamental vessels. Josiah Wedgwood’s English manufacture played a pivotal role, elevating classical designs through his innovative ceramic production.
Váza s víkem s ženskými alegoriemi, kolem r. 1800
Wedgwood, Anglie
modrá neglazovaná kamenina, reliéfní dekor
Vase and lid with allegorical women, ca. 1800
Wedgwood, England
Unglazed blue stoneware, relief décor
19
Motiv vázy v ruinách /
Vase motif in ruins
Zobrazování ruin se od 18. století stalo pozoruhodným kulturním fenoménem, který reagoval na objevování antických památek a zároveň nabízel nový estetický prožitek času v duchu dobového sentimentalismu a později romantismu. Ruiny zpřítomňovaly minulost, ukazovaly nevratné uplývání času. Váza se zde objevuje jako častý doplněk zřícených monumentů a někdy překvapivě balancuje na jejich troskách, jako by byla symbolem trvání, odolnosti a lidské naděje na nesmrtelnost.
By the 18th century, portraying ruins had become a prominent cultural phenomenon, fuelled by the ongoing excavations of ancient monuments. This trend offered a new aesthetic experience of time that aligned with the era’s prevalent Sentimentalism and later Romanticism. Ruins brought the past into the present, serving as a visceral reminder of the irreversible passage of time. Within this context, the vase frequently appears alongside collapsed monuments – at times surprisingly balanced atop the debris – acting as a symbol of endurance, resilience and the human hope for immortality.
Daniel a babylónský drak, poslední třetina 18. stol.
Čechy
podmalba: ploché sklo, na reverzní straně malované černou barvou a pestrými barvami, plátkové zlato a stříbro
Daniel and the Babylonian Dragon, final third of 18th century
Bohemia
Reverse-painting: flat glass, painted on reverse in black and vibrant opaque colours, gold and silver leaf
20
Vázy na jednu květinu /
Single-flower vases
Vázy určené pro jediný květ, tzv. soliflory, soustřeďují pozornost na individualitu jedné rostliny. Štíhlé nádoby tohoto typu se v Evropě začaly výrazněji prosazovat koncem 19. století s dobovou fascinací japonským uměním a estetikou, jež přinesla i obdiv k tradici květinového aranžování, známé jako ikebana. Jednoduchý tvar těchto váz se často blíží prosté láhvi.
Vases designed to hold one flower – known as soliflores – focus the viewer’s attention on the individuality of a single bloom. Popular throughout Europe in the late 19th century, these slim vessels reflected the era’s fascination with Japanese aesthetics and the Ikebana floral tradition. The minimalist form of these vases often mimics the simple silhouette of an ordinary bottle.
Fred Kramer (1913–1994)
Různé vázy na jednu květinu, 60. léta 20. stol.
reklamní barevná fotografie
Fred Kramer (1913–1994)
Various single-flower vases, 1960s
Advertising colour photograph
21
Váza jako dekorace /
Vase as decoration
Motiv vázy patří k ustáleným prvkům dekorativního ornamentu již od antiky, kdy se objevoval v kompozicích s květinovými girlandami, festony či symbolikou hojnosti. V průběhu staletí byl tento námět přejímán a zpracováván v různých materiálech i technikách a uplatňoval se na nejrůznějších předmětech každodenní potřeby i uměleckého řemesla – od drobných užitkových předmětů až po dekorativní objekty.
The vase motif has been a staple of decorative ornament since classical antiquity, when it frequently appeared alongside floral garlands, festoons or symbols of abundance. Throughout the centuries, this theme has been adopted across a wide range of materials and techniques. It has graced everything from utilitarian items to fine-art pieces.
Johann Georg Hertel (1700–1775)
Klasicistní zahradní váza, kolem r. 1770 podle Jean-Charlese Delafosse (1734–1789)
lept ze vzorníku (francouzská série), tisk Augsburg
Johann Georg Hertel (1700–1775)
Neoclassical Garden Vase, ca. 1770 After Jean-Charlese Delafosse (1734–1789)
Etching from a pattern book (French series), printed in Augsburg
22
Oslava vídeňského železničního uzlu /
Celebration of the Vienna Railway Hub
Váza s motivem lokomotiv představuje alegorickou oslavu technického pokroku a hospodářské modernizace poloviny 19. století. Postavy Achillea, Merkura a Hefaista s nápisy KRAFT, HANDEL a BETRIEBSAMKEIT symbolizují sílu, obchod a činorodou práci jako základní hodnoty industriální společnosti. Nápisy NORD a SÜD odkazují k hlavním vídeňským železničním tratím, které byly v té době nově vybudovány. Hesla RECHT UND GESETZ; FEUER U. WASSER; FRIEDE U. EINTRACHT (právo a zákon; oheň a voda; mír a svornost) doplňují tento ideový program morálními a přírodními silami, na nichž spočívá moderní civilizace.
The vase with the locomotive design showcases an allegorical celebration of technological progress and economic modernization in the mid-19th century. The figures of Achilles, Mercury and Hephaestus, holding the inscriptions KRAFT (Strength), HANDEL (Commerce) and BETRIEBSAMKEIT (Diligence) symbolize the fundamental values of an industrial society. The inscriptions NORD and SÜD allude to Vienna’s most important railroads built during that era. The mottos RECHT UND GESETZ; FEUER U. WASSER; FRIEDE U. EINTRACHT (Law and Legislation; Fire and Water; Peace and Unity) complement this iconographic programme, representing the moral and natural forces on which modern civilization rests.
Váza, 1846
Vídeň
porcelán, malovaný, zlacený
Vase, 1846
Vienna
Porcelain, painted and gilded
23
Lengyelská kultura /
The Lengyel Culture
Antropomorfní a zoomorfní nádoby se v našem prostředí objevují již v období lengyelské kultury mladšího neolitu (2. polovina 5. tisíciletí př. n. l.), rozšířené mezi Moravou a Slavonií. Typická je pro ni rozvinutá zemědělská společnost a keramická produkce zahrnující mísy, hrnce a ojediněle i nádoby na nožce. Na našem území ji známe především díky moravské malované keramice a plastické výzdobě nádob s výčnělky, ale také díky kultovním předmětům, zejména ženským figurkám spojovaným s kultem plodnosti.
Anthropomorphic and zoomorphic vessels first became prominent in this region during the Lengyel Culture of the Later Neolithic (second half of the 5th millennium B.C.), which spaned from Moravia to Slavonia. This period was defined by a developed agricultural society and a rich ceramic production that included bowls, pots and occasional footed forms. In this territory, the culture is best known for its Moravian painted pottery and relief decorations with protrusions, as well as ritual objects – most notably female figurines associated with the fertility cult.
Zoomorfní nádoba, raný eneolit
nález Kolínsko
keramika ručně modelovaná, pálená Regionální muzeum v Kolíně, inv. č. A3829
Zoomorphic vessel, Early Eneolithic
Site the Kolín region
Hand-modelled and fired ceramic Regional Museum in Kolín, inv. no. A3829
Každou třetí neděli v měsíci je vstup do stálých expozic našeho muzea zdarma. Můžete navštívit ART,LIFE, Plejády skla, expozici Český kubismus v ČMB a zámek Kamenice nad Lipou.
Každou třetí neděli v měsíci je vstup do stálých expozic našeho muzea zdarma. V termínech 19. 4., 17. 5. a 21. 6. můžete navštívit ART,LIFE, Plejády skla a expozici Český kubismus v ČMB. Zdarma je také otevřen zámek Kamenice nad Lipou.
V hlavní budově UPM je zdarma přístupná expozice ART, LIFE. Umění pro život, kterou jsme otevřeli v únoru 2023. Expozice představuje v šesti tematicky rozdělených sálech plastický a živý obraz evropského užitého umění od antiky až po design 20. a 21. století. Vystaveno je více než 1300 předmětů ze sbírky UPM, která čítá celkem půl miliónu exponátů.
Navštivte také expozici Plejády skla, která je propojená s další unikátní expozicí Via Lucis.
Expozice je věnována další poloze rozsáhlého díla dvou mezinárodně etablovaných českých umělců-sklářů: profesora Stanislava Libenského (1921 – 2002) a spoluautorky společných úspěchů Jaroslavy Brychtové (1924 – 2020). Instalace se zaměřuje na realizace umělců ve veřejném, sakrálním prostoru. Konkrétně přibližuje rozměrná okna –vitraile v pražské kapli sv. Václava v katedrále sv. Víta, Václava, Vojtěcha a Panny Marie z let 1964–1968 a okno v kapli sv. Anny v klášteře sv. Jiří na Pražském hradě z let 1974–1975. Vypráví o vzniku a charakteru sedmi vitrailí, jež oba umělci navrhli a realizovali v zámecké kapli v Horšovském Týně mezi lety 1987 až 1991 a představuje historii osmi oken v hradní kapli brněnského Špilberku z let 2001 až 2003. Vzhledem ke křehkosti vystavovaného materiálu je nutné exponáty už koncem června tohoto roku vrátit zpět do depozitáře!
V Domě U Černé Matky Boží můžete navštívit stálou expozici Český kubismus. Expozice představuje český kubismus jako styl ideově propojující volné i užité umění a architekturu. Vystavujeme soubory i solitérní kusy nábytku spolu s interiérovými doplňky z keramiky, skla a kovů reprezentují průřez realizacemi nejvýznamnějších autorů kubismu. Zastoupeni jsou přední architekti a designéři Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, Otakar Novotný či František Kysela. Jejich díla doplňuje výběr kubistické malby autorů Emila Filly, Bohumila Kubišty, Josefa Čapka a Václava Špály a plastiky Otto Gutfreunda.
Pobočka UPM zámek v Kamenici nad Lipou je nejen příjemným cílem výletů, ale i tady představujeme naše sbírky hraček, nábytku či keramiky.
Krátkodobé výstavy, vstup na výstavu v Galerii Josefa Sudka a do Bauerovy vily v Libodřicích zůstává zpoplatněn podle běžných cen vstupného.
01. 09. 2026 v 18 h
Výstavou návštěvníky provede její kurátorka Jana Černovská.
Výstava představuje vázu jako jednu z nejdéle přetrvávajících forem lidské kultury – jako užitný předmět, dekorativní objekt i symbol. Sleduje ji od antiky po současnost jako fenomén, který si napříč staletími zachovává svou rozpoznatelnost, ale zároveň se proměňuje v závislosti na kulturním, společenském a uměleckém kontextu.
Výběr exponátů představuje průřez muzejními sbírkami– od skla, keramiky, porcelánu a kovu, od anonymních děl a výrobků významných skláren a porcelánek až po autorské realizace a současný design. Nedílnou součástí je také grafické umění, fotografie a další práce na pomezí volného a užitého umění.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Vstupné 200 Kč | snížené 130 Kč
(v ceně je vstupenka do výstavy)
Pro členy věrnostního programu Moje museu(p)m 50 Kč
08. 09. 2026 v 18 h
Výstavou návštěvníky provede její kurátor Adam Štěch.
Výstava zhodnocuje chaty a víkendové domy jako důležitou, ale přesto často opomíjenou typologii v rozvoji moderní architektury a bytového designu 20. století. Ústředním tématem výstavy jsou konkrétní příklady chat a víkendových domů a geneze jejich architektury v průběhu 20. století od vzniku Československé republiky až po konec socialistické éry.
Historik architektury a publicista Adam Štěch výstavu kurátorsky připravili ve spolupráci s architektem Janem Burešem. Expozice je do značné míry založena na bohatém fotografickém doprovodu, který Adam Štěch vytvořil během svých cest za chatami a letními domy ve světě i u nás.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Vstupné 200 Kč | snížené 130 Kč
(v ceně je vstupenka do výstavy)
Pro členy věrnostního programu Moje museu(p)m 50 Kč
18. 08. 2026 v 18 h
Výstavou návštěvníky provede její kurátor Adam Štěch.
Výstava zhodnocuje chaty a víkendové domy jako důležitou, ale přesto často opomíjenou typologii v rozvoji moderní architektury a bytového designu 20. století. Ústředním tématem výstavy jsou konkrétní příklady chat a víkendových domů a geneze jejich architektury v průběhu 20. století od vzniku Československé republiky až po konec socialistické éry.
Historik architektury a publicista Adam Štěch výstavu kurátorsky připravili ve spolupráci s architektem Janem Burešem. Expozice je do značné míry založena na bohatém fotografickém doprovodu, který Adam Štěch vytvořil během svých cest za chatami a letními domy ve světě i u nás.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Vstupné 200 Kč | snížené 130 Kč
(v ceně je vstupenka do výstavy)
Pro členy věrnostního programu Moje museu(p)m 50 Kč
18. 06. 2026 v 16 h
Výstavou návštěvníky provede její kurátor Adam Štěch.
Výstava zhodnocuje chaty a víkendové domy jako důležitou, ale přesto často opomíjenou typologii v rozvoji moderní architektury a bytového designu 20. století. Ústředním tématem výstavy jsou konkrétní příklady chat a víkendových domů a geneze jejich architektury v průběhu 20. století od vzniku Československé republiky až po konec socialistické éry.
Historik architektury a publicista Adam Štěch výstavu kurátorsky připravili ve spolupráci s architektem Janem Burešem. Expozice je do značné míry založena na bohatém fotografickém doprovodu, který Adam Štěch vytvořil během svých cest za chatami a letními domy ve světě i u nás.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Vstupné 200 Kč | snížené 130 Kč
(v ceně je vstupenka do výstavy)
Pro členy věrnostního programu Moje museu(p)m zdarma
02. 06. 2026 v 18 h
Výstavou návštěvníky provede její kurátor Radim Vondráček.
Výstava představuje vázu jako jednu z nejdéle přetrvávajících forem lidské kultury – jako užitný předmět, dekorativní objekt i symbol. Sleduje ji od antiky po současnost jako fenomén, který si napříč staletími zachovává svou rozpoznatelnost, ale zároveň se proměňuje v závislosti na kulturním, společenském a uměleckém kontextu.
Výběr exponátů představuje průřez muzejními sbírkami– od skla, keramiky, porcelánu a kovu, od anonymních děl a výrobků významných skláren a porcelánek až po autorské realizace a současný design. Nedílnou součástí je také grafické umění, fotografie a další práce na pomezí volného a užitého umění.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Vstupné 200 Kč | snížené 130 Kč
(v ceně je vstupenka do výstavy)
Pro členy věrnostního programu Moje museu(p)m 50 Kč
05. 05. 2026 v 18 h
Výstavou návštěvníky provede její kurátorka Jana Černovská.
Výstava představuje vázu jako jednu z nejdéle přetrvávajících forem lidské kultury – jako užitný předmět, dekorativní objekt i symbol. Sleduje ji od antiky po současnost jako fenomén, který si napříč staletími zachovává svou rozpoznatelnost, ale zároveň se proměňuje v závislosti na kulturním, společenském a uměleckém kontextu.
Výběr exponátů představuje průřez muzejními sbírkami– od skla, keramiky, porcelánu a kovu, od anonymních děl a výrobků významných skláren a porcelánek až po autorské realizace a současný design. Nedílnou součástí je také grafické umění, fotografie a další práce na pomezí volného a užitého umění.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Vstupné 200 Kč | snížené 130 Kč
(v ceně je vstupenka do výstavy)
Pro členy věrnostního programu Moje museu(p)m zdarma
12. 05. 2026 od 18 h
Komentovaná prohlídka výstavy s autorkou, akademickou sochařkou Jindrou Vikovou a kurátorem Radkem Wohlmuthem
Výstavní projekt Madonna mia představuje tvorbu Jindry Vikové v širším kulturním a historickém kontextu a zdůrazňuje její dlouhodobý zájem o témata ženské identity, mateřství a emocionální zkušenosti.
Jindra Viková patří k výrazným osobnostem českého výtvarného umění. Narodila se roku 1946 v Praze, studovala v ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a od 70. let se profiluje jako autorka keramických objektů, kresby a intermediálních projektů.
Výstava Madonna mia představuje tvorbu Jindry Vikové v širším kulturním a historickém kontextu a zdůrazňuje její dlouhodobý zájem o témata ženské identity, mateřství a emocionální zkušenosti.
Dům U Černé Matky Boží
Ovocný trh 19
Praha 1
+420 725 038 628
Vstupné 130 Kč | snížené 90 Kč
Pro členy programu Moje museu(p)m 50 Kč
19. 05. 2026 v 18 h
Výstavou návštěvníky provede kurátor Radim Vondráček.
Výstava představuje vázu jako jednu z nejdéle přetrvávajících forem lidské kultury – jako užitný předmět, dekorativní objekt i symbol. Sleduje ji od antiky po současnost jako fenomén, který si napříč staletími zachovává svou rozpoznatelnost, ale zároveň se proměňuje v závislosti na kulturním, společenském a uměleckém kontextu.
Výběr exponátů představuje průřez muzejními sbírkami– od skla, keramiky, porcelánu a kovu, od anonymních děl a výrobků významných skláren a porcelánek až po autorské realizace a současný design. Nedílnou součástí je také grafické umění, fotografie a další práce na pomezí volného a užitého umění.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Vstupné 200 Kč | snížené 130 Kč
(v ceně je vstupenka do výstavy)
Pro členy věrnostního programu Moje museu(p)m 50 Kč
Textilní workshop pod názvem Osnova a útek. Tkaní v kontextu expozic UPM, který se uskutečnil v sobotu 21. 3. se povedl. Účastnilo se ho dohromady třináct nadšených tkalců – začátečníků. Workshop byl multigenerační, přišly také tři školačky ve věku 8-9 let a nejstarší účastnici bylo 74 let. Vedení workshopu se zhostila zkušená textilní odbornice Eva Vobrová.
Z materiálu, který dovezla, účastníky nejvíce zaujala přírodní vlna, kterou sama barvila a spředla. Samotnému workshopu předcházel úvod kurátorky Markéty Vinglerové, která zájemce provedla novou výstavou Radikální vlákno, jež odkazuje k slavným šedesátým letům 20. století, kdy se tvorba tapiserií oprostila od ateliérové realizace a umělci sami tvořili a objevovali nové přistupy v práci s vláknem a strukturou.
Tříhodinový workshop byl nabitý energií Evy Vobrové, která účastníky seznámila se základními typy vazeb a s možnostmi experimentování s vlákny. Všichni si odnesli malý rám se svým dílem, aby mohli dál pokračovat doma.
Workshop proběhl v rámci projektu Fabric, který byl umožněn díky grantu Erasmus + Co-funded by the European Union. Díky tomuto programu zorganizujeme v budoucnu ještě další 3 workshopy a pro velký úspěch možná i tento, Evy Vobrové, pokud bude mít čas a chuť.
Rubriky
VELIKONOCE V MUZEU
02. 04. – 06. 04. 2026
Zveme vás na malou velikonoční hru pro děti a jejich rodiny. Malí i větší návštěvníci dostanou u pokladny ke vstupence do stálé expozice Art, Life pracovní list, který jim pomůže objevit velikonoční motivy ukryté ve výstavních vitrínách.
Za splnění všech úkolů si pak každý badatel odnese odměnu – veselou placku nebo magnet s obrázkem s obrázkem velikonočního zvířete ze sbírek muzea.
23. 04. 2026 – 16. 08. 2026
koncepce výstavy: Blanka Vorlíčková a Jaroslav Kostecký
Výstava k výročí 125 let působení Knihovny UPM v budově Uměleckoprůmyslového musea v Praze
Knihovna byla založena společně s muzeem v roce 1885. Dveře její čítárny se návštěvníkům poprvé otevřely 4. října 1887 ještě v zapůjčených prostorech v Rudolfinu. Plný rozvoj knihovny se však započal až poté, co se v listopadu 1900 přestěhovala do nové budovy postavené pro účely muzea. Její fond je unikátní svým zaměřením na umění, umělecký průmysl, design, módu, fotografii, architekturu, památkovou péči a související obory a představuje badatelské zázemí pro zaměstnance muzea a pro širokou odbornou veřejnost dnes, stejně jako před 125 lety.
Výstava ze sbírek knihovny je pomyslně rozdělena na dvě části, které shodně připomínají účely musea a jeho knihovny v době jejich začátků.
První část výstavy v návaznosti na expozici Váza a její významy představuje reprodukce exemplářů řeckého vázového malířství a historického skla a porcelánu Blízkého a Dálného východu. Poprvé jsou zde také vystaveny akvarely, jejichž autorem je Anton Helmessen (1854-1930), česko-německý architekt, designér, pedagog a metodik užitého umění a uměleckého průmyslu. Ukázky maleb historického skla z Blízkého východu jsou vybrány z alba Gustava Schmoranze (1858–1930), profesora dějin umění na Uměleckoprůmyslové škole v Praze. Všechny zmíněné reprodukce byly ve své době pořízeny podle originálů uchovávaných v evropských a mimoevropských muzeích a v soukromých sbírkách s cílem zdokumentovat a zachovat kvalitu uměleckých a rukodělných výrobků předešlých historických epoch. Tyto reprodukce byly, stejně jako artefakty samotné, shromažďovány právě prostřednictvím uměleckoprůmyslových muzeí a jejich knihoven vzniklých ve druhé polovině 19. století. Měly být vzorem pro soudobou výrobu v době nastupující éry hromadné strojové produkce. Některé z vyobrazených artefaktů může návštěvník obdivovat v originální podobě ve stálé expozici muzea Art, LIfe a u příležitosti výstavy i ve studovně knihovny.
Druhá část výstavy odkazuje na oblibu ornamentu v užitém umění 19. století a na přelomu 19. a 20. století. Představuje výběr uměleckých a dekorativních vzorů a předloh, které byly spolu s časopisy v začátcích knihovny nejhojněji využívaným artiklem knihovny. Sloužily umělcům a řemeslníkům při jejich snaze dostát požadavku zadavatelů a veřejnosti na módní vzhled interiéru, předmětů denní potřeby, šperku a dalších artefaktů vzniklých v oblasti užitého umění.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – foyer historické budovy
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Otevírací doba
úterý 10 – 20 h
středa až neděle 10 – 18 h
pondělí zavřeno
30. 04. 2026 – 06. 09. 2026
Exhibition concept: Jana Černovská, Radim Vondráček
Curator: Jana Černovská
Cooperation: Jan Mlčoch, Michal Stříbrný
Exhibition design: Hynek Fetterle
Graphic design: Petr Liška
The vase represents one of the oldest and most enduring material forms of human culture. As a universal cultural model, it has survived through the centuries, preserving its identity while evolving alongside changing cultural, social and artistic contexts. From prehistory to the present, the vase has remained a unique phenomenon of the decorative and visual arts, blending practical function and aesthetic value with a wealth of symbolic meanings.
Perhaps one of the first objects to become a complex metaphor for human existence, the vase symbolically alludes to the passage of time, the cycle of birth and death, man’s interconnection with nature, and the corporality of being. It also became a popular architectural element, representing tradition, the order of the universe and the perfection of the ideal form.
From the beginning, this seemingly ordinary object has manifested an extraordinary poetic charm. Whether shaped as a wine amphora, a floral vessel, or a funerary urn, the vase invariably reflects humanity’s relationship with the world. It stands as a testament to our place between heaven and earth, embodying the imaginary connection between the divine and the worldly. When considering the significance of the vase today, we see its unique ability to bridge epochs and cultures. As a link to history and the magic of objects at the dawn of civilization, it remains endlessly open to new interpretations and creative experiments.
The exhibition showcases the vase in all its forms and symbolic dimensions. Its incredible variability and timeless constancy have earned it a primary position among the fundamental cultural motifs of art and design.
The Museum of Decorative Arts – main building
17. listopadu 2
110 00 Prague 1
Opening Hours
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Monday closed
Addmission
full CZK 150 | concession CZK 80
Rubriky
O SVÁTCÍCH OTEVŘENO
1. a 8. května máme ve všech pobočkách otevřeno podle pravidelné otevírací doby. Knihovna UPM je zavřená.
23. 4. 2026, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, přednáškový sál
Přihlášky k účasti na kolokviu, prosím, zašlete na adresu skrivankova@upm.cz
9:00–9:30 registrace
9:30–9:40 přivítání Radim Vondráček & Lucie Vlčková
9:40–10:00 Mariana Kubištová – Lucie Skřivánková, Úvod: Karel Herain v sítích uměleckého provozu
1. Karel Herain jako aktér moderní kultury
10:00–10:20 Iva Knobloch (UPM), Karel Herain neviditelný
10:20–10:40 Vendula Hnídková (ÚDU AV ČR), Karel Herain na kopci: Významy a průsečíky bydlení na předměstí
10:40–11:00 Jan Mergl (UPM), České sklo dvacátých let z pohledu Karla Heraina
11:00–11:10 Lenka Merglová Pánková (Západočeské muzeum v Plzni), Pižl, Sutnar, Herain a organizace výstav státních odborných škol
11:10–11:20 diskuse
11:20–11:40 přestávka
2. Muzeum jako instituce a projekt
11:40–12:00 Jana Marešová (ÚDU AV ČR), Karel Chytil: „Architekt“ moderního muzea
12:00–12:20 Marek Krejčí, Karel Herain v rámci muzea jako komorní instituce
12:20–12:40 Tomáš Klička (UMPRUM), Z muzea do éteru: Karel Herain v rozhlase
12:40–12:50 diskuse
12:50–14:00 přestávka na oběd
3. Sbírky a odborné perspektivy
14:00–14:20 Helena Koenigsmarková (UPM), Ředitelé si rádi hrají…
14:20–14:30 Zuzana Bauerová (UMPRUM), Karel Herain a ochrana sbírek v UPM
14:30–14:50 Jaroslav Kostecký (UPM), Stopy Karla Heraina v Knihovně UPM
14:50–15:00 diskuse
15:00–15:20 přestávka
4. Mezní situace instituce
15:20–15:40 Johana Prouzová (Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války), Depozita v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze z majetku pronásledovaných osob v období Protektorátu Čechy a Morava
15:40–15:50 Helena Koenigsmarková (UPM), Těžká léta 1945–1951: Karel Herain a Stephan Rath
15:50–16:00 diskuse
16:00–16:30 závěrečná diskuse, shrnutí a ukončení
Kolokvium je součástí projektu Karel Herain (1890–1953): Nenápadná kapacita evropského formátu, který probíhá díky finanční podpoře Ministerstva kultury České republiky v rámci institucionálního financování dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace Uměleckoprůmyslové museum v Praze (MK000023442).
PŘÍSPĚVKY
Zuzana Bauerová
Karel Herain a ochrana sbírek v UPM
Ochraně sbírkových předmětů se v prvních desetiletích existence Uměleckoprůmyslového musea v Praze jeho ředitelé nevěnovali cíleně a ani systematicky. Proto nejsou zatím známé žádné konkrétní archivní dokumenty, které by takovou praxi dokládaly. Konzervace objektů, jejich údržba či potřebné opravy byly pravděpodobně součástí každodenní rutiny nejrůznějších pracovníků muzea. I když o těchto aktivitách víme málo, lze předpokládat, že jejich rozvoj souvisel s vědeckými a odbornými znalostmi prvních ředitelů muzea.
Příspěvek se proto pokusí v pracovní verzi načrtnout možné okolnosti formování těchto přístupů k muzejním fondům v době, kdy byl ředitelem Karel Herain (1934–1948). Jeho ambicí je pokusit se zodpovědět otázku, jestli lze v této epoše vystopovat a zdokumentovat počátky a vývoj konzervátorských přístupů k objektům uměleckého řemesla – sbírkovému fondu UPM.
Vendula Hnídková
Karel Herain na kopci: Významy a průsečíky bydlení na předměstí
Karel Herain se v roce 1932 stal rezidentem Osady Baba, která se vypínala nad Dejvicemi a Podbabou. Dobře známý stavební projekt se stává ideovým východiskem k úvahám, proč se řada místních umělců a umělkyň téměř periodicky stěhovala na předměstí. Následují samozřejmě otázky, kam, kdy a především kdo?
Prostřednictvím komparace vybraných rezidenční trendů s evropskými uměleckými koloniemi se pokusím vystopovat tendence k budování obdobných podniků v Praze v první polovině 20. století. Tyto poměrně individualizované přesuny budu analyzovat nejen na pozadí tuzemského uměleckého života, ale také v kontextu urbánního rozvoje Prahy, který byl nutným předpokladem budování nových obytných forem.
Tomáš Klička
Z muzea do éteru. Karel Herain v rozhlase
Herainův nástup do čela Uměleckoprůmyslového musea v roce 1934 se šťastně potkal s obdobím výrazného rozvoje rozhlasového média. Od poloviny třicátých let Herain v éteru monopolního polostátního Radio-journalu pravidelně vystupoval. Figuroval zde jak v souvislosti s institucí, tak samostatně coby historik umění a znalec uměleckého řemesla.
Jeho rozhlasová vystoupení si zaslouží pozornost nejen kvůli svému obsahu a funkci – tedy propagaci, edukaci a popularizaci uměleckého řemesla, jeho dějin i moderního životního stylu – ale také kvůli své formě. Herain se totiž, v souladu s tehdejší snahou rozhlasu nalézt živější a posluchačsky atraktivnější podobu, která by nahradila dosavadní suché a náročné přednášky, věnoval i přípravě rozhlasových dialogů a her.
Z pohledu Radio-journalu se Herain jako účinkující osvědčil. Z období třicátých a čtyřicátých let existují záznamy o více než dvaceti jeho vystoupeních, z nichž zhruba tři čtvrtiny se dochovaly, zejména ve formě psaných podkladů pro vysílání. Herain v rozhlase vystupoval v různých kontextech – v rámci vysílání pro obchod, průmysl a živnosti, pro ženy, ale i pro školy. Tematicky se věnoval modernímu uměleckému průmyslu, pragensiím, sklu, fotografii, porcelánu či japonskému umění, ať už v přímé souvislosti s UPM, nebo ne.
Příspěvek se pokusí porozumět tomu, jak Herain v rozhlasovém médiu konstruoval významy uměleckého řemesla i roli instituce UPM. Vedle samotné rozhlasové formy mě bude zajímat také volba jazyka, jímž oslovoval široké neodborné publikum. Pokusím se rovněž naznačit srovnání s dalšími rozhlasovými účinkujícími, kteří se věnovali podobným tématům.
Iva Knobloch
Karel Herain neviditelný
Příspěvek se zaměří spíše na skryté aktivity, jimiž muzejní pracovník a posléze ředitel Uměleckoprůmyslového musea v Praze výrazně pomáhal modernizaci veřejného života v Československu v průběhu tří dramatických dekád.
Helena Koenigsmarková
Ředitelé si rádi hrají…
Zájem o hračku nejenom jako miniaturu velkého světa, ale jako silný edukační předmět s přidanou estetickou i citovou hodnotou se začal formulovat zejména od druhé poloviny 19. století v mnoha pedagogických programech. Zároveň začala hračka přitahovat pozornost výtvarných umělců, ale i teoretiků. Nově zakládaná umělecká družstva jako Wienner Werkstätte (1903) či pražský Artěl (1908) se od počátku věnovala hračce, Hořické hračkářské družstvo (1908) výhradně. Uměleckoprůmyslová muzea v Rakousku-Uhersku přijala i toto „nejskromnější umění“ s respektem. O význam dobré hračky pro pozvednutí vkusu i té nejmladší generace se osobně zajímali i ředitelé těchto muzeí a záhy byly často věnovány výstavy právě novým hračkám. Pro Karla Heraina, který pracoval v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze od roku 1919, se hračka postupně stala předmětem i odborného zájmu. Od dvacátých let o ní publikoval zejména v Drobném umění a pak ve Výtvarných snahách, v rámci Svazu československého díla se věnoval i výstavám a soutěžím za dobrou hračku. Je však trochu škoda, že tento zájem nebyl spojen též s akvizicemi do sbírek. O zařazování předmětů do sbírek totiž rozhodovalo akviziční kuratorium a u jeho členů patrně nebyly hračky úplně prioritní.
Helena Koenigsmarková
Těžká léta 1945–1951. Karel Herain a Stephan Rath.
Únor 1945. Karl Maria Swoboda se rozhodne převést část sbírek ze zamýšleného říšského muzea, které byly shromažďovány v budově Rudolfina, do českých institucí. Pravý původ těchto předmětů se veřejně odhalí až o padesát let později, šlo o židovský majetek. Ve stejné době odváží Stephan Rath z Vídně z domovské firmy Lobmeyr část archivu vzorových střihů pro výrobu skleněných předmětů do Čech, aby je zachránil před bombardováním Vídně. Jsou to ty nejdůležitější vzory. Radí se s Karlem Herainem, zda by Praha mohla být bezpečná, ale nakonec vše odveze do Kamenického Šenova, kde již v roce 1918 otevřel pobočku vídeňské firmy. Z korespondence s Karlem Herainem vyplývá poválečné nadšení z možnosti dále pracovat pro republiku, postupně se však naplňuje obavami a strachem ze ztráty sudetských sklářů, mnoha smutných osudů. Neztrácí naději ani začátkem února 1948, kdy je ujišťován, že ho československý průmysl potřebuje. Přesto je znárodněn i archiv skel firmy, patřící stejně jako střihy vídeňské centrále, včetně jeho osobního vybavení domácnosti. Stefan Rath však nadále zůstává loajální, pomáhá obnovit výrobu s českými výtvarníky. Žádá o podporu, posléze prosí. Když musí roku 1951 jako již nepotřebný zemi opustit, je starý a zklamaný. Na nádraží se s ním přijde rozloučit Emanuel Poche, který v roce 1949 převzal zestátněné muzeum a navázal na slušný vztah, jaký k Stefanu Rathovi dříve udržoval Herain.
Jaroslav Kostecký
Stopy Karla Heraina v Knihovně UPM
Příspěvek akcentuje skutečné stopy, které Karel Herain v Knihovně UPM zanechal v době svého působení. Konkretizuje knihy, které do fondu daroval nebo se podílel na jejich akvizici. Ze záznamů kroniky jsou vybrány jeho autentické reakce na dění v knihovně. Naladění příspěvku je spíše imaginativní než odborné. Budou v něm představeny zajímavosti, „stopy“, poznámky,… které významnou osobnost, jakou Karel Herain byl, představí jako živého člověka, jehož odkaz lze najít v materiálech knihovny a celého muzea dodnes.
Marek Krejčí
Herain v rámci muzea jako komorní instituce
Spisovatel Jiří Marek se v jedné z kriminálních povídek své sbírky Panoptikum města pražského nechal volně inspirovat pokusem o loupež v Uměleckoprůmyslovém museu (UPM). Ve filmovém zpracování ztvárnil Pavel Trávníček nadšeného mladého muzejního profesionála, kterého nejprve jeho nekompetentní představený (v podání Rudolfa Hrušínského) vybízí k podpisu přihlášky do národně-demokratické strany. Po jeho penzionování mu však podobnou nabídku učiní též nově dosazený vedoucí, tentokrát za národní socialisty.
Příspěvek se chce pokusit na základě zkoumání dochovaných archivních fondů muzea, obchodní a živnostenské komory i orgánů státní správy naznačit, nakolik do práce kulturní instituce pronikal zvenčí určující stranicko-politický systém předmnichovské republiky a jaké strategie volil Herain a další muzejníci pro prosazení svého programu (a své osoby) při komunikaci s kuratoriem muzea a dalšími představiteli průmyslu či zájmové samosprávy.
Jana Marešová
Karel Chytil: „Architekt“ moderního muzea
Historik umění Karel Chytil (1857–1934), první ředitel pražského Uměleckoprůmyslového musea v Praze (UPM), představuje klíčovou postavu v českých dějinách umění a muzeologie. Příspěvek se zaměří zejména na ranou, formativní fázi UPM v letech 1885–1900, kdy muzeum sídlilo v provizorních prostorách Domu umělců – Rudolfina a kdy se Chytil snažil toto muzeum budovat, nejprve jako kustod, později jako jeho ředitel. Chytilovy snahy v tomto příspěvku nebudou nahlíženy skrze oficiální a již známé prameny, ale analýzou soukromých písemností: Chytilových osobních poznámek a itineráře z instruktážní cesty po evropských, historických či uměleckoprůmyslových muzeích a výstavách (např. v Norimberku, Antverpách či Budapešti) uskutečněné v roce 1885.
Příspěvek bude sledovat i otázku, jakým způsobem Chytil přistupoval k akvizicím jednotlivých předmětů, které umělecké styly preferoval a zda vůbec akceptoval současné umění.
Jan Mergl
České sklo dvacátých let z pohledu Karla Heraina
Tématem, jímž se Karel Herain opakovaně a intenzivně zabýval v prvním desetiletí svého působení v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, bylo české sklo. Zajímalo jej nejen z historického pohledu, ale především vzhledem k aktuálním možnostem, stejně jako k nevyužitým příležitostem a nedostatkům, které ve vývoji, výrobě i obchodu s dekorativním i užitkovým sklem přinesl vznik Československa. S poukázáním na nesoulad ve vztahu průmyslu a výtvarné práce i na potřebu „formového a dekoračního osvěžení“ nabádal k soustředěné přípravě na nejdůležitější přehlídku moderní sklářské tvorby na Mezinárodní výstavě dekorativního umění a průmyslu v Paříži v roce 1925.
Herainův důkladný a poučný rozbor věnovaný postavení českého skla v souvislostech evropského sklářství, jímž na výsledky pařížské účasti reagoval, patří stále k nejhodnotnějším zdrojům, které umožňují vnímat a pochopit situaci, v níž se tehdy české sklo ocitlo.
Lenka Merglová Pánková
Pižl, Sutnar, Herain a organizace výstav státních odborných škol
Výstavy uměleckého průmyslu a odborného školství měly v zahraničí na konci dvacátých let představit zejména obory, které byly návštěvníky tradičně obdivovány. První z nich se uskutečnila roku 1929 v Barceloně, pak následovala Bukurešť, Ženeva, Štrasburk a Stockholm. Všude byly soustředěny i ukázky prací žáků a profesorů odborných škol. Pod patronací sekčního šéfa ministerstva školství a národní osvěty Aloise Pižla spolupracovala přípravná komise výstav, nejčastěji zastoupená Ladislavem Sutnarem a Karlem Herainem, s odbornými školami v Kamenickém Šenově, Železném Brodě, Bechyni, Karlových Varech, Praze a řadou dalších, kde osobně vybírali vhodné exponáty. Ukázky z korespondence mezi komisí a školou v Karlových Varech v krátkosti nastíní tehdejší výstavní strategii.
Johana Prouzová
Depozita v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze z majetku pronásledovaných osob v období Protektorátu Čechy a Morava
Díky velmi vstřícnému přístupu ředitelství Uměleckoprůmyslového musea Praze se mohli badatelé z Centra pro dokumentaci věnovat dlouhodobému výzkumu depozit z období 1939–1945, která pocházejí z majetku osob pronásledovaných nacisty. Tento příspěvek má za cíl souhrnně představit vybraná depozita a pokusit se na základě dochované korespondence ředitele muzea Karla Heraina s původními majiteli, případně s úřady, které spravovaly majetek deportovaných, bilancovat jeho působení v tomto nelehkém období.
Nejprve budou zmíněna depozita původních majitelů, kterým se podařilo své umělecké předměty a cennosti do muzea deponovat krátce po vyhlášení protektorátu: sbírka porcelánu, miniatur, olejomaleb a grafických prací Josefa Polláka (dep. 1164) a stříbrné předměty a cennosti Heleny Kopetzky (dep. 1356). Poté se autorka zaměří na depozitum tzv. Majetkového úřadu u německého státního ministra pro Čechy a Moravu, který spravoval majetek emigrantů, zabavený gestapem, sbírku míšeňského porcelánu Viktora Kahlera (dep. 1231). Dále budou zmíněna depozita ze skladů tzv. Treuhandstelle při Židovské radě starších, o jejichž umístění do Uměleckoprůmyslového musea rozhodl profesor Německé Karlovy university a správce říšského uměleckého majetku Karl Maria Swoboda. Jde o skupinu depozit různého rozsahu a složení č. 1239, 1245, 1248 a 1252. Zahrnovala předměty ze skla a porcelánu, ale též nábytek, hodiny aj. V závěru příspěvku bude zmíněno jednání ředitelství Uměleckoprůmyslového musea s Národní správou majetkových podstat, která po válce spravovala majetek zabavený nacisty.
12. 04. 2026v 16 h
Poslední společná „dernisážová“ procházka po stopách Qubusu a jeho výstavami v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.
Procházka zahrnuje tři zastavení ve třech výstavách:
- Qubus: The Beautiful Beast / Boj s krásou (sál v 1. patře) – retrospektivní výstava značky a studia připravená při příležitosti výročí 25 let
- Art, Life: intervence Qubusu ve stálé expozici
- Qubus: Appendix (foyer)
Výstavami v UPM vás provede kurátorka Marcela Straková společně s členy studia Qubus a jejich hosty. Seznámíte se s ikonickými bestsellery i originálními sběratelskými kusy, limitovanými edicemi, prototypy i realizacemi na poli architektury. Qubus je fenomén, značka s příběhem i životní postoj. Časová osa ilustrovaná archivními materiály vás provede čtvrtstoletím i zásadními počiny studia a dozvíte se to, co dosud nikde nezaznělo.
Je vás víc? Vezměte přátele a využijte speciální skupinovou vstupenku Qubus Friends až pro 5 osob za 500 Kč, která vás provede po stopách Qubusu všemi patry muzea.
Pro členy věrnostního programu Moje museu(p)m a pro držitele Qubus Friends je vstupné na výstavu i komentované prohlídky 50 Kč. A pro všechny, kdo se účastní výzvy „Máte doma Qubus?“ a poslali nám fotografii svého produktu či díla od Qubusu v domácím prostředí je vstup zdarma.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Vstupné 150 Kč | snížené 80 Kč
Pro členy věrnostního programu Moje museu(p)m a držitele vstupenky Qubus Friends 50 Kč
14. 04. 2026 v 18.15 h
Poetické setkání s básnířkou Bělou Janoštíkovou a její novou sbírkou Chryzantémy, v níž jsou sdruženy verše z posledních několika let. Hlavní roli v nich hrají květiny, vesmír, síla oceánu a odkazy na Japonsko. Večer se koná se ve studovně Knihovny UPM, předpokládaný konec v 19:45.
28. 04. 2026 v 18 h
Komentovaná prohlídka výstavy s ředitelem knihovny Jaroslavem Kosteckým s následnou prohlídkou studovny.
Výstava k výročí 125 let od otevření Knihovny UPM v budově Uměleckoprůmyslového musea v Praze v roce 1900, které jsme si připomněli v listopadu minulého roku, představí materiály z nejstarších sbírek Knihovny.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
foyer u vstupu ze zahrady
Rubriky
PROCHÁZKA KUBISTICKOU PRAHOU
21. 04. 2026 v 16 h
Komentovaná procházka od Domu U Černé Matky Boží až po Vyšehrad s Mgr. Kristinou Václavů.
Komentovaná procházka, při které průvodkyně povede objednané účastníky od domu U Černé Matky Boží přes nejznámější realizace realizace Emila Králíčka až k Chocholovým domům pod Vyšehradem. Účastníci tak budou mít možnost poznat zblízka světový fenomén české kubistické architektury
Přesun pod Vyšehrad proběhne městskou hromadnou dopravou, je nutné počítat s hrazením jízdného
Délka programu: cca 90 minut
14. 04. 2025 v 18 h
Expozicí Plejády skla 1946—2019 mimořádně provede kurátorka sbírky moderní skla Sylva Petrová.
Expozice představuje část světově proslulé sbírky skla Uměleckoprůmyslového musea v Praze druhé poloviny 20. a začátku 21. století, tzv. autorské sklo. Výběr klíčových děl z různých desetiletí doprovázejí vysvětlující chronologické texty včetně výroků slavných představitelů sklářské scény. Expozice návštěvníkům názorně přibližuje, čím a v jaké době tyto exkluzivní práce iniciovaly vývoj autorského skla ve světě. Všechna díla, jež budou moci návštěvníci obdivovat, vznikla mnohdy před desítkami let, ale nestárnou, jsou stále esteticky současná, nápaditá v koncepci, objevná v použité technologii i provedení.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Vstupné 230 Kč | snížené 140 Kč
(v ceně je vstupenka do výstavy)
Pro členy věrnostního programu Moje museu(p)m zdarma
01. 04. 2026 v 16 h
Výstavu věnující se šperku minulosti i současnosti představí její kurátorka PhDr. Petja Matějovič, Ph.D.
Výstava Šperk a figura představí formální i námětové bohatství šperků zobrazujících člověka. Sledováním cest, po kterých šperk nese sdělení, výstava Šperk a figura navazuje na projekt Šperk – forma – obsah, připravený UPM v roce 2023. Trvá i dialog mezi historickými a současnými šperky ze sbírek muzea na jedné straně a jejich protějšky ve fondech tuzemských a zahraničních institucí i v ateliérech autorů. Záběr mimo časové omezení nově umožnily zápůjčky ze sbírek archeologické povahy.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Vstupné 200 Kč | snížené 130 Kč
(v ceně je vstupenka do výstavy)
Pro členy věrnostního programu Moje museu(p)m 50 Kč
07. 04. 2026 od 18 h
Komentovaná prohlídka výstavy s autorkou, akademickou sochařkou Jindrou Vikovou.
Výstavní projekt Madonna mia představuje tvorbu Jindry Vikové v širším kulturním a historickém kontextu a zdůrazňuje její dlouhodobý zájem o témata ženské identity, mateřství a emocionální zkušenosti.
Jindra Viková patří k výrazným osobnostem českého výtvarného umění. Narodila se roku 1946 v Praze, studovala v ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a od 70. let se profiluje jako autorka keramických objektů, kresby a intermediálních projektů.
Výstava Madonna mia představuje tvorbu Jindry Vikové v širším kulturním a historickém kontextu a zdůrazňuje její dlouhodobý zájem o témata ženské identity, mateřství a emocionální zkušenosti.
Dům U Černé Matky Boží
Ovocný trh 19
Praha 1
+420 725 038 628
Vstupné 130 Kč | snížené 90 Kč
Pro členy programu Moje museu(p)m zdarma
17. 03. 2026 od 18 h
Jindra Viková patří k výrazným osobnostem českého výtvarného umění. Narodila se roku 1946 v Praze, studovala v ateliéru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové a od 70. let se profiluje jako autorka keramických objektů, kresby a intermediálních projektů.
Výstava Madonna mia představuje tvorbu Jindry Vikové v širším kulturním a historickém kontextu a zdůrazňuje její dlouhodobý zájem o témata ženské identity, mateřství a emocionální zkušenosti.
Dům U Černé Matky Boží
Ovocný trh 19
Praha 1
+420 725 038 628
vstupné 130 Kč | snížené 90 Kč
pro členy programu Moje museu(p)m 50 Kč
Rubriky
QUBUS. TRIATLON S KRÁSOU
09. 04. 2026v 16 h
Předposlední společná procházka po stopách Qubusu a jeho výstavami v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze.
Procházka zahrnuje tři zastavení ve třech výstavách:
- Qubus: The Beautiful Beast / Boj s krásou (sál v 1. patře) – retrospektivní výstava značky a studia připravená při příležitosti výročí 25 let
- Art, Life: intervence Qubusu ve stálé expozici
- Qubus: Appendix (foyer)
Výstavami v UPM vás provede kurátorka Marcela Straková společně s členy studia Qubus a jejich hosty. Seznámíte se s ikonickými bestsellery i originálními sběratelskými kusy, limitovanými edicemi, prototypy i realizacemi na poli architektury. Qubus je fenomén, značka s příběhem i životní postoj. Časová osa ilustrovaná archivními materiály vás provede čtvrtstoletím i zásadními počiny studia a dozvíte se to, co dosud nikde nezaznělo.
Je vás víc? Vezměte přátele a využijte speciální skupinovou vstupenku Qubus Friends až pro 5 osob za 500 Kč, která vás provede po stopách Qubusu všemi patry muzea.
Pro členy věrnostního programu Moje museu(p)m a pro držitele Qubus Friends je vstupné na výstavu i komentované prohlídky 50 Kč. A pro všechny, kdo se účastní výzvy „Máte doma Qubus?“ a poslali nám fotografii svého produktu či díla od Qubusu v domácím prostředí je vstup zdarma.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Vstupné 150 Kč | snížené 80 Kč
Pro členy věrnostního programu Moje museu(p)m a držitele vstupenky Qubus Friends 50 Kč
Rubriky
MÁ(MA)DONA. VÝTVARNÁ DÍLNA
25. 04. 2026 od 14 do 18 h
Výtvarná dílna pro děti, rodiče i prarodiče k výstavě Jindry Vikové Madonna Mia a expozici Český kubismus
Maminka s Ježíškem, krásná paní, zasněná dívka nebo žena s kočkou, takové jsou madony výtvarnice Jindry Vikové na výstavě Madonna Mia v Domě u Černé matky Boží.
Přijďte si vytvořit svou vlastní madonu! Ta vaše může být něžná, záhadná, veselá, zářivá, rozesmátá, hranatá i placatá. Co všechno se dá vytvořit z papíru? Z obyčejného bílého, i ze zlatého, vlnitého nebo barevného? Stříháním, skládáním, lepením nebo propichování proměníme papíry v originální sochy nebo obrázky. Ve výtvarném ateliéru kubistického domu můžete tvořit celé odpoledne!
Přijďte kdykoli v uvedeném časovém rozmezí. U pokladny si vyzvednete pracovní list a cestou do ateliéru v 5. patře můžete hledat inspiraci v expozici kubismu i v tvorbě Jindry Vikové.
Dům U Černé Matky Boží
Ovocný trh 19
Praha 1
+420 725 038 628
Ateliér v 5. patře
Vstupné pro děti zdarma, dospělí zdarma ke vstupence do expozice Český kubismus
Rubriky
MÁ(MA)DONA. VÝTVARNÁ DÍLNA
28. 03. 2026 od 14 do 18 h
Výtvarná dílna pro děti, rodiče i prarodiče k výstavě Jindry Vikové Madonna Mia a expozici Český kubismus
Maminka s Ježíškem, krásná paní, zasněná dívka nebo žena s kočkou, takové jsou madony výtvarnice Jindry Vikové na výstavě Madonna Mia v Domě u Černé matky Boží.
Přijďte si vytvořit svou vlastní madonu! Ta vaše může být něžná, záhadná, veselá, zářivá, rozesmátá, hranatá i placatá. Co všechno se dá vytvořit z papíru? Z obyčejného bílého, i ze zlatého, vlnitého nebo barevného? Stříháním, skládáním, lepením nebo propichování proměníme papíry v originální sochy nebo obrázky. Ve výtvarném ateliéru kubistického domu můžete tvořit celé odpoledne!
Přijďte kdykoli v uvedeném časovém rozmezí. U pokladny si vyzvednete pracovní list a cestou do ateliéru v 5. patře můžete hledat inspiraci v expozici kubismu i v tvorbě Jindry Vikové.
Dům U Černé Matky Boží
Ovocný trh 19
Praha 1
+420 725 038 628
Ateliér v 5. patře
Vstupné pro děti zdarma, dospělí zdarma ke vstupence do expozice Český kubismus
19. 03. 2026 v 16 h
Anne Cartier-Bresson je mezinárodně uznávaná specialistka na historii fotografických procesů a jejich konzervaci. Působí jako čestná hlavní kurátorka s doktorátem v oboru konzervace a restaurování fotografií na papírové podložce. Vyučuje na mnoha institucích ve Francii i v zahraničí. Od roku 1989 je členkou sekce fotografie a digitálních obrazů konzervátorského oddělení Národního institutu kulturního dědictví. V roce 1983 založila Atelier de Restauration et de
Conservation des Photographies de la Ville de Paris, kde dohlížela na konzervátorské ošetření fotografických sbírek města Paříže a až do roku 2018 působila jako jeho ředitelka. V letech 1986–1987 byla rezidentkou Francouzské akademie v Římě. Roku 2015 obdržela vyznamenání Chevalier de la Légion d’honneur. Je členkou výkonné rady Francouzské fotografické společnosti a Nadace Henri Cartier-Bresson.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova
ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1
Multifunkční sál 1. patro
NUTNÁ REGISTRACE NA pozvanky@upm.cz
Rubriky
SEZÓNA V BAUEROVĚ VILE
Bauerova vila od Josefa Gočára v obci Libodřice u Kolína se návštěvníkům otevřela k pravidelným prohlídkám. Otevřeno je vždy o víkendu od 10 do 17 h. Vstupenku na komentovanou prohlídku si můžete koupit ZDE
21 March 1:30 pm – 5:00 pm
programme:
1:30 pm – introduction and guided tour of artist tapestries with the curator Markéta Vinglerová
c. 2 pm – 5 pm weaving workshop led by the textile artist Eva Vobrová
included in the price:
- half-hour guided tour of the permanent exhibition with one of the museum’s curators
- three-hour workshop on weaving on frames, led by an expert
- frame + material (woollen yarn), which participants can take home afterwards
- tea, coffee, water
summary:
What is the fundamental principle behind weaving? Which way does the warp run, and what is the weft? Do weavers follow an exact pattern, their own fantasy, or what is suggested by the material? Is there a Czech tradition in artist tapestry, and can a woven image be considered art? These and other questions will be addressed at the workshop Warp and Weft: Weaving and the Museum’s Permanent Exhibitions, which will be held at the Museum of Decorative Arts in Prague on Saturday 21 March, starting at 1:30 pm. A short introduction to the museum’s permanent exhibition by the curator of the textile collection, Markéta Vinglerová, will be followed by a workshop led by the textile artist Eva Vobrová.
We will explain the main principles of various weaves, and how different types of yarn work in these weaves. Eva Vobrová has prepared a special series of hand-spun and mostly naturally dyed yarns especially for the workshop, where they will be combined with high-quality machine-made woollen yarns. The workshop is multi-generational and aimed at the general public (including children aged six or over), but capacity is limited. Weaving will be on a simple frame loom that you can take with you to enjoy weaving at your own pace (and maybe finish your tapestry at home), but also so you can continue with your own weaving projects. The United Nations has declared 2026 the International Year of Rangelands and Pastoralists, and the workshop pays tribute to sheep’s wool, a material that has been much used in the Czech tapestry tradition.
Eva Vobrová
A textile artist and a dedicated advocate of sheep’s wool and all the ways it is used in arts and crafts. She works with a range of textile techniques, especially spinning and weaving. She enjoys the possibilities that textile disciplines offer for constant learning and creative theoretical and practical work, and she welcomes the opportunity to pass on her knowledge and experience at the workshops she hosts in her studio in Central Bohemia. In February 2026 she organised the first annual Ostrava Wool Fest, devoted to sheep’s wool and all the stages in its production.
The workshop is being held as part of the FABRIC project and is supported by the Erasmus grant programme, with co-funding from the European Union.
The Museum of Decorative Arts – main building
17. listopadu 2
110 00 Prague 1
Price CZK 800 per person
Vážení kolegové!
S potěšením vás zveme na webinář „Úvod do MuIS – estonského národního muzejního informačního systému“, který se koná 26. února v 10 hodin.
Odkaz na akci: https://us06web.zoom.us/j/87399159107?pwd=Ku2LJak9WttZX6OHBJh5CQHfl4EXNV.1
Tento webinář představuje estonský muzejní informační systém, zkráceně MuIS. Jedná se o webové prostředí sloužící ke sledování a správě muzejních sbírek, prostřednictvím kterého jsou informace shromážděné v muzeích zpřístupněny odborníkům i všem dalším zájemcům. Do MuIS se v Estonsku zapojilo více než 60 muzeí, jejichž názvy a kontakty najdete na veřejném portálu MuIS https://www.muis.ee/. Do MuIS bylo celkem zadáno více než 4 miliony muzejních předmětů, z nichž 2,4 milionu bylo doplněno digitálním obrázkem.
MuIS umožňuje provádět vyhledávání a různé operace související s muzejními sbírkami ve všech muzeích, která se zapojila do informačního systému. Probíhají také vývojové práce na novém MuIS, neboli MuIS 2.0. MuIS 2.0 si klade za cíl poskytnout zájemcům lepší a uživatelsky přívětivější přístup ke sbírkám estonských muzeí a fungovat jako moderní řešení, které muzeím usnadní uchovávání a správu jejich sbírek.Vývojové práce jsou plánovány ve čtyřech fázích v letech 2019 až 2027. Výsledkem bude nahrazení současného muzejního informačního systému MuIS novým systémem MuIS 2.0. Současný systém MuIS je již více než deset let starý.
Přednášející: Kristlyn Liier je od roku 2024 vedoucí vývoje muzejního informačního systému v Estonské národní radě pro kulturní dědictví.
Hlavním úkolem Kristlyn je dohlížet na vývoj druhé verze MuIS.
Kristlyn získala bakalářský titul v oboru dějin umění a magisterský titul v oboru marketingu a finančního managementu na Univerzitě v Tartu. Dosud Kristlyn sama pracovala v muzeích, nejprve v Muzeu umění Univerzity v Tartu a posledních šest let v Muzeu umění v Tartu jako koordinátorka výstav. Sama kurátorovala výstavy – jednou z nejvýznamnějších byla mezinárodní výstava surrealismu v Estonském národním muzeu v Tartu v roce 2024.
Jako nadšená příznivkyně svého oboru je Kristlyn členkou ICOM, Estonské asociace historiků umění a kurátorů a Tartuského svazu umělců.
Akce se bude konat v angličtině v rámci programu Erasmus+.)
Výjimečná dáma, kterou nejvíc charakterizovala věta „Žena, která málo mluvila a hodně dělala“, by 22. února oslavila 90. narozeniny. Její život byl jako román odehrávající se mezi kontinenty. Rok před svou smrtí darovala muzeu sbírku svých společenských oděvů především ze 60. let. Většina z nich je od značky Pierre Balmain. K nejkrásnějším kouskům patří dámský plášť z bleděmodrého taftu s celoplošným tiskem velkých bílých květů a nabíranými balónovými rukávy.
Se jménem Diany Phipps Sternbergové je u nás nejvíce spojen zámek Častolovice, který po restituci vzkřísila k novému životu, a také její spolupráce s Olgou Havlovou ve dvou oborech, které jí byly vlastní: v oblasti bytového designu a na poli charitativní práce.
Krátký život v Československu, dlouhá cesta světem
Narodila se v roce 1936 ve Vídni, jako miminko si ji její rodiče, Leopold Stanislav ze Sternbergu a Cecile Reventlow-Criminil, převezli na zámek v Zásmukách, kde tehdy bydleli. V roce 1937 se stal její otec hlavou rodu, Leopoldem IV., a rodina se přestěhovala do rodinného sídla v Častolovicích – jedenáctá generace Sternbergů v zámku. Podle svých slov si Diana na Častolovice moc nevzpomínala, rodina o zámek přišla už v roce 1942 a válku strávila v Praze. Po válce jej získali zpátky, strávili tam jedny studené Vánoce a v roce 1948 o něj opět přišli.
Dvanáctileté holčičce bylo líto jen to, že tam musela nechat svého psa, ale všechno, co následovalo, pro ni bylo jedním velkým dobrodružstvím: Paříž, Spojené státy a nakonec Jamajka, kde matka živila rodinu výrobou keramických sošek a šperků. Na střední školu se Diana vrátila do New Yorku, ve Washingtonu pracovala v bance. Vyrostla z ní krásná a nesmírně zajímavá mladá žena.
Cestovala po Evropě a ve Francii půl roku studovala malířství. Tam poznala svého budoucího manžela Henryho Ogdena Phippse, nadaného hudebníka a také dědice jedné z nejbohatších rodin v USA. Její manžel však zemřel v pouhých jedenatřiceti letech.
S dcerou Alexandrou odjela za svou matkou, která se po smrti otce přesunula do své rodné Anglie. Diana začala pracovat jako bytová architektka. Stala se velmi uznávanou a žádanou, hlavně poté, co vydala knihu Affordable Splendour (Dostupný luxus) se spoustou triků, jak si zařídit byt jako zámek. Kniha s vlastními ilustracemi měla velký úspěch v Anglii i ve Spojených státech.
Alexandra se usadila se svým manželem ve Vídni, kde se Diana po letech setkala s Karlem Schwarzenbergem, s nímž se před válkou znali jako děti. Právě s ním se poprvé vydala těsně před sametovou revolucí do Prahy a potkala se s Václavem a Olgou Havlovými. Po téměř čtyřiceti letech navštívila i zámek Častolovice. Tato cesta je pro ni impulsem vrátit se k češtině, kterou nepoužila třicet let od smrti svého otce.
Návrat
Právě přátelství s Olgou Havlovou jí přineslo podle jejích vlastních slov nejlepší dva roky života, kdy poté, co se stal Václav Havel prezidentem, zařizovala společně s Olgou Pražský hrad i zámek v Lánech jako bytová designérka. „Pro někoho, kdo žil na západě, bylo všechno tak čerstvé, tak neafektované,“ řekla Diana v jednom rozhovoru. Zároveň pomáhala prezidentovi a jeho ženě navazovat společenské styky, doprovázela prezidentský pár na první cestě po USA. Zároveň společně s Olgou založila Výbor dobré vůle a jeho pobočku v Londýně.
Právě Olga Havlová ji přesvědčila zažádat v restituci o rodinný majetek, zámky Častolovice a Zásmuky. Vybrala si Častolovice a dvacet let strávila tím, že jim vdechla nový život. Bez sentimentu. „V Anglii jsem pracovala jako bytová architektka, vždycky jsme se s naší partou nastěhovali do nějakého zchátralého domu, dali ho kompletně dohromady a prodali.“ Zároveň toužila vrátit zámku atmosféru svého dětství. V Československu začátkem 90. let nebylo jednoduché sehnat vhodné látky a materiály. Legendární je proto historka, jak na potahy nábytku a na tapety použila látku, z níž se tehdy v Čechách vyráběla pyžama.
Také svůj aristokratický původ brala bez sentimentu. Necítila se hraběnkou: „Neslyším na to, stejně jako neslyším na Francizsku Sternbergovou. Sternbergová jsem byla dvacet let, pak jsem padesát let byla Diana Phipps. Nikdy jsem nebyla žádnou hraběnkou. Je mi jedno, jak mě lidi oslovují, ale hraběnka se prostě neslučuje s mým charakterem.“
V parku obnovila matčinu růžovou zahradu se 150 odrůdami historických růží, na neudržovaných loukách založila oboru s bílými daňky a zámecký zvěřinec pro děti. V posledních letech ji správa zámku zmáhala, ale nestěžovala si. Zemřela u své dcery ve Vídni 30. července 2024.
29. 04. 2026 v 17 h
Výstavou v Galerii Josefa Sudka provede její kurátor Jan Mlčoch.
Moderní česká grafika a fotografie se rodily souběžně. Fotografický aparát se kolem roku 1900 dokonce stal součástí výbavy mnoha malířů či grafiků, kteří se už necítili svázáni zaběhlými stereotypy. Hvězda secese Alfons Mucha (1860–1939) používal své snímky jako studie k dalšímu výtvarnému zpracování, ať už pro malby, plakáty či ilustrace. Zcestovalý Tavík František Šimon (1877–1942) převáděl fotografie do efektních grafický listů. Viktor Stretti (1878–1957) se zaměřoval hlavně na pražská témata a některé záběry dokončoval kresbou. Též všestranný „polygrafický experimentátor“ Vojtěch Preissig (1873–1944) využil své snímky významných monumentů a parků ze zahraničních pobytů v Paříži a americkém Bostonu při grafické tvorbě. Většina vystavených autentických autorských pozitivů, jež tvoří organickou součást uměleckých pozůstalostí, patří mezi přírůstky do muzejních fondů z posledních let.
Galerie Josefa Sudka
Úvoz 24
Praha 1–Hradčany
Vstupné 90 Kč | snížené 70 Kč |
(v ceně je vstupenka do výstavy)
Pro členy věrnostního programu Moje museu(p)m 50 Kč