This comprehensive publication presents for the first time ever the Union of Czechoslovak Works of Art during the thirty years of its existence, when it significantly modernized not only the field of housing and architecture, but also utilitarian objects, toys, graphic and exhibition design. Its members were progressive representatives of architecture and design in interwar Czechoslovakia such as Pavel Janák, Ladislav Sutnar, Hana Kučerová-Záveská and others. Among the most important activities were the construction of the first Czechoslovak functionalist settlements in Brno (Nový dům, 1928) and Prague (Baba, 1932), especially the House of Art Industry in the centre of Prague. The publication introduces the projects through renowned Czech and Slovak authors and illustrates them with excellent period photographs by Josef Sudek, Jaromír Funke, František Illko, Alexander Paul and others.
Iva Knobloch (ed.), Vendula Hnídková, Lada Hubatová-Vacková, Alena Janatková, Zdeno Kolesár, Klára Prešnajderová, Zuzana Šidlíková, Vladimír Šlapeta, Radim Vondráček, Juliet Kinchin graphic design: Štěpán Malovec, Kristina Ambrozová edition: Czech-English format: 220 x 280 mm number of pages: 652 Publisher: UPM, Slovart 2023
Exhibition concept Zuzana Lednická & Pavel Vančát Design Zuzana Lednická (Studio Najbrt) & Pavel Vančát (Word) Consultation Helena Jarošová, Artarchiv.cz
The photographic archive of Petra Skoupilová is an exceptionally comprehensive testimony of a particular fashion and culture epoch, one that also opens the hitherto neglected genre of “fashion photography” in the Czech milieu, which certainly deserves deeper and more systematic interdisciplinary research. We are therefore pleased to introduce in this exhibition a richly illustrated book authored by Helena Jarošová and Pavel Vančát, with Zuzana Lednická as its graphic designer.
In September 1976 Skoupilová paid her first visit to Friendly Encounters at Bertramka – the then new, alternative jewellery exhibition event. The subsequent annual shows, which by then had expanded to include progressive fashion, brought her many important friendships and contacts, and during that so-called Normalization period also invaluable inspiration and motivation. Dating from then on was Petra Skoupilová’s collaboration with leading fashion designers (Liběna Rochová, Jaroslava Procházková, Daniela Flejšarová, Michal Švarc, and others) that culminated in the 1980s and 1990s with a large portfolio of photos published in magazines, advertisement campaigns and as documentary photographs. Skoupilová also photographed items of clothing made in Prague’s fashion salons (Styl, Eva) and the creations of young fashion designers and students of clothing manufacture schools, and made publicity photographs for the textile industry and foreign trade companies. Her photographs appeared on more than 150 covers of most Czech magazines
Výstava se soustřeďuje na přiblížení tří století historie českého a československého porcelánu z hlediska jeho výtvarného vývoje, prostřednictvím jeho vzhledu typického pro určitá období. Sleduje proměny tvarů a dekoru stolního i ozdobného porcelánu jako odezvy na střídající se stylové vlivy, ukazuje na schopnost jednotlivých porcelánek vstřícně reagovat na dobové podněty a požadavky, stejně jako podtrhuje zájem nalézat vlastní nové a přínosné návrhy a řešení. Výstavou provede její kurátoři Lenka Pánková Merglová a Jan Mergl.
Procházka po malebných Hradčanech začíná v Galerii Josefa Sudka v ulici Úvoz 24 v Praze 1 na Hradčanech, kde v letech 1959-1976 fotograf bydlel. Účastníci si tedy prohlédnou nejen autentický Sudkův byt, ale i aktuální výstavu fotografií Josef Sudek a Fotoklub Praha. Poté se s lektorkou Bc. Zorou Kouteckou vydají po okolí a projdou si některá z míst, která Josef Sudek fotografoval. Trasa vede Petřínskými sady na Újezd, kde měl Sudek svůj dřevěný ateliér.
Výstavou v Galerii Josefa Sudka provede její kurátor Jan Mlčoch.
Tato komorní přehlídka připomíná rané období nejen samotného Josefa Sudka, ale i mladé generace české fotografie. Představuje jen malou sondu do období, které si zaslouží mnohem hlubší badatelský zájem.
Novou výstavou v Galerii Josefa Sudka provede její kurátor Jan Mlčoch.
Tato komorní přehlídka připomíná rané období nejen samotného Josefa Sudka, ale i mladé generace české fotografie. Představuje jen malou sondu do období, které si zaslouží mnohem hlubší badatelský zájem.
Procházka po malebných Hradčanech začíná v Galerii Josefa Sudka v ulici Úvoz 24 v Praze 1 na Hradčanech, kde v letech 1959-1976 fotograf bydlel. Účastníci si tedy prohlédnou nejen autentický Sudkův byt, ale i aktuální výstavu fotografií Josef Sudek a Fotoklub Praha. Poté se s lektorkou Bc. Zorou Kouteckou vydají po okolí a projdou si některá z míst, která Josef Sudek fotografoval. Trasa vede Petřínskými sady na Újezd, kde měl Sudek svůj dřevěný ateliér.
Koncepce výstavy: Zuzana Lednická & Pavel Vančát Design: Zuzana Lednická (Studio Najbrt) & Pavel Vančát (Word) Odborná spolupráce: Helena Jarošová, Artarchiv.cz
Fotografický archiv Petry Skoupilové, jehož část získalo Uměleckoprůmyslové museum v Praze do svých sbírek, představuje výjimečně komplexní doklad jedné módní i kulturní epochy. Zároveň otevírá v českém prostředí doposud opomíjený žánr „módní fotografie“, který si dozajista zasluhuje hlubší a systematičtější mezioborové zkoumání. Projekce fotografií Petry Skoupilové představuje výpravnou publikaci Heleny Jarošové a Pavla Vančáta v úpravě Zuzany Lednické o jedné z nejdůležitějších osobností, které se módní fotografii věnovaly.
Petra Skoupilová (1944–2023) se kromě volné fotografické tvorby (shrnuté již před dvaceti lety publikací Petra Skoupilová: Ženy s textem Anny Fárové) etablovala od konce 70. let jako jedna z mála českých fotografek módy. Její bohaté dílo ukazuje ojedinělou a nelehkou cestu emancipované a cílevědomé profesionálky v turbulentních časech našich nedávných dějin, ale přináší také koncentrovaný pohled na dosud málo zmapovanou historii české módy posledního půlstoletí.
V září 1976 navštívila Skoupilová poprvé Přátelské setkání na Bertramce, tehdy začínající alternativní přehlídku šperků. Několik dalších ročníků přehlídky, již rozšířených o progresivní módní tvorbu, jí pak přineslo řadu důležitých přátelství i kontaktů a uprostřed normalizace také velmi cennou inspiraci a motivaci. Od této doby se datovala spolupráce Petry Skoupilové s předními módními návrhářkami a návrháři (Liběna Rochová, Jarka Procházková, Daniela Flejšarová, Michal Švarc a další), která kulminovala v 80. a 90. letech nespočetným množstvím publikovaných snímků v časopisech, reklamních kampaní i dokumentačních fotografií. Skoupilová fotografovala též tvorbu pražských modelových salonů (Styl, Eva), práce mladých módních tvůrců a studentů oděvních škol a pořizovala reklamní fotografie pro textilní průmysl a podniky zahraničního obchodu. Za svoji kariéru otiskla přes 150 obálek ve většině českých časopisů.
Výstava a doprovodná publikace jsou výsledkem výzkumu podpořeného Ministerstvem kultury České republiky v rámci institucionálního financování dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace Uměleckoprůmyslové museum v Praze (MK000023442).
Curator: Jan Mlčoch Graphic design: Štěpán Malovec
Fotoklub Praha was founded in 1922 by a group of young men, formerly amateur photographers. Josef Sudek, together with his friend Adolf Schneeberger and other, now mostly forgotten authors, was also engaged in the club’s activities that lasted about three years. Their mentor was the Czech-American photographer D. J. Růžička who advocated the inviolability of the negative, so-called pure photography. The principal motif was light itself, not the photographed object that tended to be very simple. The collection of works from that period includes examples of Josef Sudek’s mounted photographs created in the 1920s that later inspired his famous puřidla of the 1960s (photographs in originally-conceived mounts), and photos by other members of the club.
Tři současní umělci, Michaela Karásek Čejková, Ilona Polanski a Jan Šrámek vytvořili šest autorských tisků, z nichž každý je inspirován osobou známého českého designéra nebo jeho produktem. Výběr designérů proběhl intuitivně, ale ve výsledku odráží hlavně vkus kurátora a to, jak je československý design vnímán veřejností v posledních deseti letech. „Vybral jsem šest osobností, které se mi nejvýrazněji zaryly pod kůži a jejichž tvorbu stále obdivuji: Jindřich Halabala, Antonín Hepnar, Josef Hůrka,Ivan Jakeš, Jiří Jiroutek a Libuše Niklová,“ vysvětlil Adam Karásek.
Adam Karásek a jeho firma NANOVO se již přes deset let zabývá nákupem, renovací a prodejem zejména československého designu, jak u nás, tak v zahraničí. V tomto oboru se snaží jít do hloubky, pátrat po informacích o mnohdy zaniklých podnicích, produktech a hlavně designérech, kteří v Československu tvořili. V době komunismu se nehledělo na to, kdo jednotlivé kusy nábytku, svítidel, hraček a doplňků navrhl. Všechno se dělo pod taktovkou podniku. Proto je také při pátrání po původu věcí snadné dohledat podnik, který produkty vyráběl, ale těžké najít i jméno autora, který jej navrhl. I přes tento fakt se nám mnohdy podařilo vypátrat designéry, kteří za ikonickými produkty stojí.
„Měli jsme tu čest se s některými setkat osobně a popovídat si s nimi nad jejich osudy a hlavně prací, kterou za svůj život vytvořili. Chtěli jsme za celý tým NANOVO vzdát hold designerům, kteří nás provází posledních 10 let našeho života a rozhodli jsme se ve spolupráci s UPM uspořádat výstavu autorských tisků,“ dodal Adam Karásek.
Kurátor: Jan Mlčoch Grafický design: Štěpán Malovec
Po 1. světové válce patřil k významným hybatelům fotografického dění vedle profesionálů pražský Český klub fotografů amatérů. Řada nových členů ale přicházela s podstatně jinou životní zkušeností i názory na tvorbu. V reakci na názorový nesoulad založilo několik mladých 3. června 1922 vlastní FOTOKLUB PRAHA. Jejich vzorem a mentorem byl Američan českého původu Drahomír Jindřich Růžička, který hlásal nedotknutelnost negativu, tzv. čistou fotografii. Byli označováni za novou školu, bromisty (protože odmítali tvárné fotografické procesy jako gumotisk apod.), někdy též za puristy či puristické piktorialisty. Jejich hlavním motivem se stalo samotné světlo, nikoliv fotografovaný objekt – ten byl často velice prostý.
Účastníkem všech těchto změn byl i Josef Sudek, toho času student Státní grafické školy v Praze. Základem další výstavy v Galerii Josefa Sudka, věnované dosud nevystavovaným pracím spjatými s činností Fotoklubu Praha, je proto soubor Sudkových fotografií z této doby.
Komorní přehlídka představí Sudkovy snímky z Karlína (v tamní Invalidovně fotograf žil) nebo z okolí Vltavy a též pracovní téma či pozoruhodné zátiší. Vystavujeme i ukázky jeho adjustovaných děl z 20. let, která byla inspirací pro fotografova slavná puřidla 60. let. Sudkovy práce doplňují snímky D. J. Růžičky, progresivního Jana Lauschmanna, Adolfa Schneebergera, Jaroslava Fabingera, ale i zapomenutých autorů, jako např. Cyrila Bejsty a Jaroslava Štěpánka. Všechny práce vykazují společné znaky: maximální práci se světlem, kultivovanou volbu námětů, jemné stříbřité zvětšeniny.
Sudek s dalšími druhy z Fotoklubu Praha, jehož stěžejní aktivity spadají do let 1922 až 1924, velice intenzivně pracovali, vystavovali a publikovali, někteří z nich obesílali i zahraniční fotosalóny. Fotografie doplňují další informace, včetně seznamu několika desítek jeho členů. Mnohé známe jen z reprodukcí v dobových časopisech, jiné jen jako jména v katalozích. Fotoklub Praha je tak otevřeným tématem pro současné i budoucí badatele.
Otevírací doba říjen až březen středa, sobota a neděle 11 – 17 h duben až září středa, sobota a neděle 12 – 18 h Galerie je otevřena pouze v době konání výstavy, se vstupenkou z hlavní budovy je vstup do galerie zdarma.
Souhrnná publikace vůbec poprvé představuje Svaz československého díla v průběhu třiceti let jeho existence, kdy výrazně modernizoval nejen oblast bydlení a architektury, ale také užitkových předmětů, hraček, grafického a výstavního designu. Jeho členy byli pokrokoví představitelé architektury a designu meziválečného Československa jako Pavel Janák, Ladislav Sutnar, Hana Kučerová-Záveská a další. Mezi nejvýznamnější aktivity patří výstavba prvních československých funkcionalistických osad v Brně (Nový dům, 1928) a v Praze (Baba, 1932), zejména pak Dům uměleckého průmyslu v centru Prahy. Publikace seznamuje s projekty prostřednictvím renomovaných českých a slovenských autorů a názorně ilustruje vynikajícími dobovými fotografiemi od Josefa Sudka, Jaromíra Funkeho, Františka Illka, Alexandra Paula a dalších.
Bohumil Južnič (1895–1963) byl předním československým designérem. Ačkoliv se celý život věnoval vojenskému povolání, jeho záliba v průmyslovém designu přerostla v další profesi. Významně ovlivnil rozvoj uměleckého průmyslu, obzvlášť ve třicátých letech, kdy poskytoval své návrhy kovových předmětů denní potřeby Krásné jizbě DP a Topičově salonu v Praze. Specializoval se především na design vybavení určeného ke stolování, kterému dodával elegantní, funkční tvar. Svůj návrhářský potenciál uplatnil i v ostatních průmyslových odvětvích. Od roku 1932 navrhoval textil, zejména koberce. Pro Topičův salon projektoval drobný nábytek a navrhl skleněný nápojový servis. S příchodem války začal Bohumil Južnič navrhovat první výrobky ze soustruženého a řezaného dřeva. Tomuto materiálu se věnoval celá čtyřicátá léta. Zájem o jeho dřevěné mísy, dózy a ostatní předměty, spojené zejména se stolováním, přetrvával i v padesátých letech. V té době rozšířil své pole působnosti o návrhy funkční i dekorativní keramiky, smaltovaného nádobí, hraček, šperků a bižuterie. Publikace přibližuje Južničovu tvorbu dokumentovanou návrhy z autorovy pozůstalosti i realizacemi nejen ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze.
texty: Michal Stříbrný grafický design: Štěpán Malovec vydání: české s anglickým resumé formát: 24,5 x 21, měkká počet stran: 368 počet reprodukcí: 293 vydavatel: UPM, 2023
Podrobný katalog představuje výběr vzácných kabinetů ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze a Národního památkového ústavu, ale i z oblastních a soukromých sbírek. Soubor reprezentuje tvorbu předních evropských výrobních center s ukázkami nejdůležitějších výzdobných technik, jako například piktoriální intarzie, marketerie, reliéfní řezby, florentská mozaika či dekorace miniaturní malbou a drobnými plastikami.
Kabinety 16. a 17. století patří k nejzajímavějším realizacím v historii uměleckého řemesla. Už prvotním posláním jako schrána pro uschování drahocenných předmětů a svým výrazně uměleckým charakterem se kabinet vždy vymykal běžným kategoriím nábytkové tvorby. Jeho kořeny lze sledovat již ve vyspělých kulturách starověku, přední místo zaujímal v luxusním mobiliáři na panovnických dvorech evropského novověku, avšak svou vrcholnou roli sehrál v éře manýrismu a časného baroku, kdy se jako Kunstkammer en miniature stal svébytným uměleckým dílem, reprezentujícím složitý myšlenkový svět idejí novověké přírodní filosofie.
autor: Jiří Fronek grafický design: Vladimír Vimr vydání: české s anglickým a německým resumé formát: 26,5 x 23 cm, pevná vazba počet stran: 216 počet reprodukcí: 181 vydavatel: Uměleckoprůmyslové museum v Praze
Výstava připravená ve spolupráci Instituto Moreira Salles, Nadace Josefa Koudelky a Uměleckoprůmyslového musea v Praze.
Příprava výstavy za IMS: Miguel Del Castillo, Samuel Titan Jr. Příprava výstavy za Nadaci Josefa Koudelky: Jonathan Roquemore Příprava výstavy za UPM a texty k výstavě: Tomáš Pospěch Koordinace: Irena Šorfová, Veronika Mědílková Restaurátorky: Martina Chadimová, Markéta Šíblová
V sobotu 18. května byla zahájena výstava děl Josefa Koudelky v nejvýznamnější jihoamerické fotografické výstavní instituci, Instituto Moreira Salles v São Paulo v Brazílii. Autorská výstava představuje kolem 250 fotografií, které v minulosti Josef Koudelka daroval UPM, konkrétně soubory Cikáni, Invaze 68 a Exily.
Josef Koudelka (*1938), český fotograf žijící v Paříži a v Praze, je zastoupen v nejvýznamnějších světových uměleckých sbírkách a za svou tvorbu obdržel řadu prestižních ocenění. Tento světoběžník s fotoaparátem vytvořil z původní tradice reportážní fotografie nástroj mnohovrstevnatého autorského vyjádření.
Vystudovaný letecký inženýr vytvářel v 60. letech expresivní a krajně stylizované divadelní fotografie pro časopis Divadlo nebo pražská divadla Na zábradlí a Za branou. Paralelně, od roku 1962 až do emigrace v roce 1970, rozvíjel dnes již proslulý soubor Cikáni. Po nuceném odchodu z Československa se stal v roce 1974 členem prestižní agentury Magnum Photos, hodně cestoval, především po jižní Evropě, Irsku a Velké Británii a vytvářel fotografie z prostředí lidových a náboženských slavností, práce v těžkém průmyslu nebo psychiatrických léčeben. Zachycoval tvář původní Evropy, autentického života ve svobodě i v tradici a víře, dokud nebyla zasažena globalizací.
V roce 1986 se vrací k panoramatickému formátu, se kterým pracoval už v druhé polovině 50. let. V těchto subjektivních dokumentech krajiny vypráví o člověkem dramaticky proměňované krajině, ať už v důsledku průmyslové činnosti nebo válečných konfliktů i o zániku lidských civilizací. Fotogeničnost této destrukce je až mrazivá ─ lidskou činností konstruovaná krajina, doly a haldy, záběry Berlínské zdi, válkou zničeného Bejrútu, zdi oddělující Izrael a Palestinu a dalších míst.
Josef Koudelka nepatří k autorům, kteří by intenzivně vystavovali a publikovali své práce. Každému uvedení předchází dlouhodobá příprava. O to větším zážitkem je pak každá jeho výstava nebo vydání nové publikace. Tři na výstavě představené soubory jsou dnes již považovány za klasické dílo světové fotografie. Jsou především o snaze člověka žít autentický život ve svobodě navzdory diktaturám, tlaku peněz i negativním důsledkům globalizace. Fotografie Cikánůvyjadřují úctu k etniku, které si zachovalo spontánní a svobodný přístup k životu na okraji většinové společnosti, Invaze 68 vznikla jako memento jakémukoliv odporu neozbrojeného člověka vůči ozbrojené totalitní moci a Exilyjsou osobním vyjádřením autora, který ztratil vlast, ale získal svobodu.
CIKÁNI
Soubor Cikáni Josefa Koudelky dnes patří ke klasickým dílům světové fotografie. Představuje autorův první výrazný tematický cyklus. Fotografie vznikly mezi lety 1962–1970 převážně v romských osadách na východním Slovensku, ale také v Čechách, na Moravě a v Rumunsku. Autor v nich neusiloval vytvořit přesnou, objektivně platnou zprávu o tehdejším životě Romů ve střední Evropě, ale v silných obrazových příbězích zachytit svou osobní vizi. Zatímco v divadelních fotografiích, které vznikaly ve stejné době, chtěl zobrazit divadlo jako život, zde fotografoval nespoutaný, autentický život Romů jako divadlo.
V roce 1967 byl soubor poprvé vystaven ve foyer Divadla za branou, kde v té době Josef Koudelka působil jako divadelní fotograf. Knihu Cikáni, kterou v roce 1968 připravil společně s grafikem Milanem Kopřivou, se vzhledem k okupaci Československa a Koudelkově emigraci nepodařilo vydat. V roce 1975 ji sestavil společně s francouzským nakladatelem Robertem Delpirem a vyšla francouzsky pod názvem Gitans: La fin du voyage i anglicky jako Gypsies v americkém nakladatelství Aperture u příležitosti Koudelkovy samostatné výstavy v Museum of Modern Art v New Yorku. Původní koncepce knihy byla vydána až po více než čtyřiceti letech v roce 2011 v šesti jazykových mutacích.
INVAZE 68
Přestože se Josef Koudelka reportáží nikdy předtím nezabýval a teprve den předtím se vrátil z Rumunska, kde fotografoval Romy, hned jak se nad ránem 21. srpna 1968 dozvěděl o vpádu armád pěti zemí Varšavské smlouvy do Československa, vydal se fotografovat do pražských ulic. Během dramatických sedmi dnů vytvořil monumentální soubor, který je považován za jednu z nejdůležitějších reportáží 20. století. Pohyboval se na místech nejdramatičtějších událostí, zachytil vyhrocené situace plné vypjatých emocí, ale kromě dokumentace této národní tragédie a začátku okupace vojsky Sovětského svazu vytvořil expresivní obrazy, které se staly symbolem jakéhokoli vojenského útlaku a boje za svobodu.
Fotografie se podařilo tajně vyvézt do Spojených států do agentury Magnum Photos. Aniž by o tom Josef Koudelka předem věděl, k prvnímu výročí invaze byla jeho reportáž zveřejněna v mnoha mezinárodních časopisech. Ve snaze uchránit autora a jeho rodinu snímky označila agentura Magnum Photos pouze iniciálami P. P. (Prague Photographer). Ve stejném roce udělil Overseas Press Club „anonymnímu českému fotografovi“ prestižní ocenění, Zlatou medaili Roberta Capy.
Autor fotografií mohl být československou policií snadno odhalen. Proto se Josef Koudelka v roce 1970 z cesty za fotografováním života Romů v západní Evropě, uskutečněné díky pozvání agentury Magnum Photos, do vlasti nevrátil. K autorství snímků z invaze se veřejně přiznal až v roce 1984 na své první velké výstavě v londýnské Hayward Gallery, po smrti svého otce, v době, kdy hrozba pro jeho rodinu již pominula. V Československu byly fotografie poprvé publikovány až po dvaadvaceti letech, v roce 1990 v samostatné příloze časopisu Respekt.
EXILY
Emigrací v roce 1970 přišel Josef Koudelka o vlast, ale získal svobodu a snažil se, aby už o ni nikdy nepřišel. Žil skromně, aby mohl cestovat a fotografovat. Při svých opakovaných cestách po Španělsku, Francii, Portugalsku, Itálii, Irsku, Velké Británii a dalších zemích se soustředil na zachycení Romů, náboženských a lidových slavností i všedního života.
Během cest vytvářel Josef Koudelka obrazy plné odcizení a hledání identity. Zobrazoval mizející autentický život Evropy sedmdesátých a osmdesátých let, ale také prázdná místa, zvířata ztracená v civilizačních prostorách, krajiny i zátiší. Dokumentární momentku přetavil v silné obrazy, pracující s metaforami, ve vyprávění o světě, který se mění a v němž člověk marně hledá své místo. Prázdné městské kulisy, bezútěšné krajinné scenérie, opuštěná či bezmocná zvířata zde vypovídají o vykořeněnosti, obecných lidských hodnotách a svobodě.
Z těchto fotografií připravil Koudelka spolu s Robertem Delpirem v roce 1988 knihu Exily. V drobných úpravách v řazení a výběru fotografií byla znovu vydána ještě v roce 1997 a 2014.
V nejpočetnější kategorii Výstava roku obsadily Kabinety. Mistrovská díla uměleckého řemesla 16. a 17. století z českých sbírek třetí místo ze 45 přihlášených projektů. Prestižní cena Gloria Musaealis, kterou každoročně uděluje Asociace muzeí a galerií ČR ve spolupráci s ICOM Česká republika, se udílela na slavnostním ceremoniálu 14. května ve Smetanově síni Obecního domu Praha.
Za celý tvůrčí tým ocenění osobně převzal kurátor Jiří Fronek, projektová manažerka Sylvie Novotná a architekt výstavy Tomáš Džadoň. Jiří Fronek upozornil na to, že výstava shromáždila exponáty, z nichž mnohé opustily vůbec poprvé své původní místo, a poděkoval za spolupráci Národnímu památkovému ústavu a House of Lobkowicz.
První místo v této kategorii si zaslouženě odnesla výstava Národní galerie Praha Petr Brandl: Příběh bohéma, o druhé místo se podělila Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem za výstavu Herakleitův princip: 100 let uhlí v českém umění a Muzeum Českého ráje v Turnově za výstavu Krystaly ve službách technického pokroku.
V kategorii Muzejní publikace roku si prvenství a sošku odnesla kniha František Kalivoda (1913–1971): Vize a návraty modernismu, kterou vydalo Muzeum města Brna. Jako nejlepší Muzejní počin roku byla oceněna revitalizace areálu NKP Ploština a nové expozice Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.
Podrobné výsledky i záznam ceremoniaálu najdete ZDE
Výstava se soustřeďuje na přiblížení tří století historie českého a československého porcelánu z hlediska jeho výtvarného vývoje, prostřednictvím jeho vzhledu typického pro určitá období. Sleduje proměny tvarů a dekoru stolního i ozdobného porcelánu jako odezvy na střídající se stylové vlivy, ukazuje na schopnost jednotlivých porcelánek vstřícně reagovat na dobové podněty a požadavky, stejně jako podtrhuje zájem nalézat vlastní nové a přínosné návrhy a řešení. Výstavou provede její kurátoři Lenka Pánková Merglová a Jan Mergl.
The Museum of Decorative Arts in Prague collects examples of historical and contemporary arts and crafts, applied arts and design, preserving them for future generations. We believe in the harmony of function, quality and beauty, and our ambition is to inspire and educate and in a unique and entertaining way.
The Museum is located in Josef, Prague’s old Jewish quarter. This is part of the Old Town, home to many of Prague’s most beautiful sights. The main Neo-Renaissance building dates from the 19th century, and its opulent design with richly decorated ceilings and antique furniture is ideal for showcasing the Museum’s spectacular collections.
The collection numbers approximately half a million items and includes glass, ceramics and porcelain, graphic art and photography, furniture, woodwork and metalwork, gold and jewellery, clocks and watches, textiles and fashion, and children’s toys.
The Museum has the largest Czech library specialising in the arts and related disciplines, with approximately 172 000 items that include art encyclopaedias, dictionaries of artists and comprehensive works on iconography, topography and heraldry. Besides its art books and other scholarly publications, the library also holds many other reference works and periodicals. Its resources can be used on-site, as well as by accessing the library’s database or searching in the Art and Architecture (ART) subject gateway
Na počátku byla společná myšlenka Elišky Fuchsové Kaplicky, prezidentky Nadačního fondu KAPLICKY CENTRE, a Heleny Koenigsmarkové, emeritní ředitelky UPM, zachovat a zpřístupnit veřejnosti část světa, který architekta obklopoval. Předtím, než bude Study Room Jana Kaplického trvale zpřístupněn veřejnosti v našem muzeu, mohou do něj zavítat návštěvníci ostravského Gongu, kde byl slavnostně otevřen v rámci festivalu architektury a designu PULSE Ostrava.
V expozici najdete ikonické sofa evokující pohodlí a styl, s ukázkami z designové tvorby Jana Kaplického a jeho Future Systems, první návrh Champagne Bucket a originální skleničku. Hned vedle návštěvníky doslova posadí do židle architektova pracovna s výhledem na část vlastního knižního fondu, inspirativní fotografie i křivky jeho druhé ženy. Stolu dále vévodí červený psací stroj Olivetti, kterým část svého života architekt komunikoval. Do prostoru vede nepřehlédnutelný futuristický vstupní otvor, vytvářející dojem zpřítomnění Kubrickovy Vesmírné odyseje, který zdobil byt Deyana Sudjice, emeritního ředitele Design Musea v Londýně.
Rozšířená expozice, která je dílem architekta Jakuba Ciglera a autora obsahové a grafické koncepce Alana Záruby, se do našeho muzea přesune v roce 2025.
Domovní znamení spojují uměleckořemeslnou práci s architekturou, objevují se na mnoha pražských domech a písemné záznamy vypovídají o tom, že jejich počet je v Praze nejvyšší v celé Evropě. Nejstarší pražská domovní znamení pocházejí ze 14. století. V roce 1770 je císařovna Marie Terezie nahradila čísly popisnými, mnoho znamení se ale naštěstí dochovalo dodnes. Trasa této procházky dovede účastníky od Domu U Černé Matky Boží až k hlavní budově UPM. Provází Mgr. Kristina Václavů.
Ve všech pobočkách UPM vítáme dětské návštěvníky. Děti do 15 let u nás mají vstup zdarma.
S pastelkami po Uměleckoprůmyslovém museu v Praze
Chystáte se navštívit Uměleckoprůmyslové museum v Praze s dětmi? Nezapomeňte si zakoupit ilustrovaného průvodce určeného nejen dětem, rodinám, školám, ale i veřejnosti S pastelkami po Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, který je v prodeji na pokladně muzea nebo na našem e-shopu. V tomto průvodci se hravou formou dozvíte, kdy a proč muzeum vzniklo, co sbírá, kde všude se s jeho sbírkami můžete setkat, kdo vytvořil jeho budovu a jak je vyzdobena. Najdete v něm i soubor samolepek vybraných exponátů stálé expozice Art, Life. Umění pro život, které si při prohlížení expozice můžete nalepit na místa, kam patří.Nechybí zde ani místo pro otisk muzejního razítka a vlepení vstupenky a zapsání jmen těch, se kterými jste naše muzeum navštívili.
Hra po muzejní budově a stálé expozici Art, Life. Umění pro život, která je pro vás připravena na pokladně. Zajímá vás, jak to vypadá v muzeu a jaké předměty vystavujeme? Přijďte poznat naši muzejní budovu a stálou expozici Art, Life. Umění pro život trochu jinak s pátrací hrou. Ta vám přiblíží muzejní zahradu i budovu, vybrané exponáty naší stálé expozice, a prostřednictvím několika indicií můžete vyluštit tajenku, která vás dovede k odměně.
Hra je v muzeu k dispozici na pokladně v obvyklé otevírací době. Účastnický poplatek je 30 Kč.
Aktivní zóny ve výstavách a expozicích, samoobslužné pracovní listy
PROGRAM PRO ŠKOLY KE STÁLÉ EXPOZICI / UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉ MUSEUM V PRAZE – HISTORICKÁ BUDOVA
Jak to vypadá v muzeu a jaké předměty vystavujeme v expozici? Co se nachází na muzejní zahradě? Pro školní skupiny nabízíme samoobslužnou pátrací hru, kterou si může každý zahrát sám nebo v týmech se spolužáky. Díky ní žáci prozkoumají naši muzejní budovu a stálou expozici Art, Life. Umění pro život trochu jinak. Hra je seznámí s muzejní zahradou i budovou, vybranými exponáty stálé expozice, a prostřednictvím několika indicií vyluští tajenku, která je dovede k malé odměně.
Pátrací hra obsahuje sešit s instrukcemi a informacemi o zahradě, muzeu a vybraných exponátech. Každý účastník nebo tým obdrží v pokladně UPM sešit, podložku a tužku. Veškeré instrukce jsou obsažené v textu, hra je tak samoobslužná a není nutná přítomnost edukátora. Po skončení hry každý účastník za vyplnění tajenky dostane na pokladně malou odměnu.
V případě zájmu je možné pedagogům poskytnout obsah pátrací hry předem.
délka programu 45 – 90 minut maximální kapacita 30 žáků/studentů cena vstupenky do expozice žáci do 15 let zdarma, nad 15 let 40 Kč za osobu, pedagogický doprovod zdarma cena programu pátrací hra 30 Kč za osobu, pedagogický doprovod zdarma rezervace objednavky@upm.cz(nejpozději týden předem v pracovních dnech)
Tento program je součástí Mapy uMĚNÍM, kterou spravuje platforma pro kreativní učení uMĚNÍM. My jsme hrdými členy.
Projekt CultHeRit, zahájený 1. 1. 2024 a vedený Muzeem užitého umění v Budapešti, bude po dobu následujících dvou a půl let spojovat znalosti, zkušenosti a zdroje zapojených partnerských institucí ve snaze zlepšit postavení lidí pracujících v kulturním a muzejním sektoru. Všichny partnerské instituce se budou podílet na vytvoření metodiky práce a návrhu pilotní akce, budou se aktivně účastnit kolektivních setkání a přispějí k realizaci modelu a kampaně na zlepšení pracovních podmínek v sektoru kulturního dědictví.
KONFERENCE INTERREG CULTHERIT V KLUŽI – ČERVEN 2024(fotogalerie) DRUHÉ SETKÁNÍ ŘÍDÍCÍHO VÝBORU, BĚLEHRAD, ŘÍJEN 2024 (více ZDE)
O PROJEKTU
Projekt je realizován v rámci programu Dunajský region v období od ledna 2024 do prosince 2026. Jedná se o iniciativu 13 institucí z oblasti péče o kulturní dědictví a jejich přidružených partnerů z osmi zemí: Rakouska, Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, České republiky, Maďarska, Rumunska, Srbska a Slovinska.
Cílem projektu je zlepšit dostupnost zaměstnání v odvětví kulturního dědictví a zajistit, aby toto odvětví nabízelo stabilní a naplňující kariéru.
Řešení bude vycházet z identifikace faktorů a testování řešení odlivu mladých talentů a odborníků z oblasti kulturního dědictví. Projekt bude usilovat o vyvolání pozitivních změn současné praxe a o lepší porozumění stávajících problémů a překážek v dostupnosti zaměstnání pro mladé odborníky. A prostřednictvím testování modelu zaměstnávání se bude snažit o zlepšení jejich situace.
Zvýšením dostupnosti sektoru pro mladé odborníky projekt přispěje ke zpomalení a odvrácení migrace mladých vysoce vzdělaných lidí a k udržení kvalifikované pracovní síly v kulturním sektoru a zároveň ke zvýšení rozmanitosti pracovní síly v sektoru. V konečném důsledku CultHeRit usiluje o to, aby se sektor stal a zůstal atraktivním pracovním místem, které nabízí mladým zaměstnancům uspokojivou kariéru a profesní rozvoj. Bude tak činit výzkumem sebraných dat a jejich komplexní analýzou, následně vypracováním a testováním možných řešení a jejich propagací prostřednictvím kampaní a akcí.
Hlavním cílem projektu je optimalizovat trh práce v odvětví kulturního dědictví vyvoláním pozitivních změn v postupech zaměstnávání, které se v současné době uplatňují v Podunají; definovat a otestovat model zaměstnávání; lépe porozumět překážkám v dostupnosti zaměstnání a zlepšit výsledky zaměstnávání v kulturních institucích v Podunají.
POSTUP ŘEŠENÍ
Prvním krokem bude získání relevantních, spolehlivých a srovnatelných dat a analyzovat dynamiku a současné podmínky na trhu práce v těchto aspektech: praxe zaměstnávání, nabídka vzdělávání a očekávání potenciálních kandidátů. Po diagnostikování rozsahu problémů a určení oblastí pro zlepšení partneři společně navrhnou aspirační nadnárodní model zaměstnanosti.
Prostřednictvím řady pilotních akcí deset organizací otestuje použitelnost tohoto ideálního modelu v reálných podmínkách, poté co jej přizpůsobí vnitrostátním předpisům a místnímu prostředí. Výsledkem bude vytvoření efektivního a široce použitelného nadnárodního řešení pro nábor, zaměstnávání a udržení zaměstnanců. Vzniklý model bude jedinečným a zajišťujícím nejvyšší standard v personální praxi institucí z oblasti kulturního dědictví.
V průběhu výzkumu, jehož cílem je porozumět obecné situaci v oblasti zaměstnanosti a dostupnosti pracovních míst v oblasti kulturního dědictví, budou zvláště sledovány překážky v dostupnosti zaměstnání v oboru, kterým čelí zranitelné skupiny: mladí lidé, osoby se zdravotním postižením, lidé žijící ve venkovských oblastech a ženy. Testována budou i alternativní řešení, jako např. práce na dálku. Na jejich základě budou vypracována doporučení k odstranění překážek ve strategii pro zlepšení dostupnosti pracovních míst a situace v oblasti zaměstnanosti v odvětví kulturního dědictví v Dunajském regionu. Prostřednictvím analýzy nerovnováhy na trhu práce i strategických doporučení pro dosažení rozmanitějších a inkluzivnějších pracovních míst a zlepšení zaměstnanosti mladých lidí a přístupu zranitelných skupin k pracovním místům v sektoru se projekt připojuje k iniciativám, které zajišťují účast a přístup všech na trhu práce a podporují vzestupnou sociální mobilitu. Zjištění nadnárodní studie i výsledná strategie budou využity k oslovení politiků a rozhodovacích orgánů prostřednictvím advokačních opatření.
Výzkum zaměstnanosti mladých expertů k oblasti kulturního dědictví – sběr dat
Projekt CultHerit zkoumá situaci mladých pracovníků, absolventů a studentů na trhu práce v oborech zabývajících se kulturním dědictvím. Výsledky výzkumu pomohou k vytvoření nástrojů pro zlepšení pracovních podmínek pro mladé pracovníky v rámci Evropské unie. Prosíme, podpořte výzkum vyplněním příslušného krátkého a jednoduchého příslušného dotazníku:
Výstava se soustřeďuje na přiblížení tří století historie českého a československého porcelánu z hlediska jeho výtvarného vývoje, prostřednictvím jeho vzhledu typického pro určitá období. Sleduje proměny tvarů a dekoru stolního i ozdobného porcelánu jako odezvy na střídající se stylové vlivy, ukazuje na schopnost jednotlivých porcelánek vstřícně reagovat na dobové podněty a požadavky, stejně jako podtrhuje zájem nalézat vlastní nové a přínosné návrhy a řešení. Výstavou provede její kurátoři Lenka Pánková Merglová a Jan Mergl.
Výstava vůbec poprvé představuje třicetileté období existence Svazu československého (českého) díla, celorepublikové spolkové platformy pro modernizaci designu, bydlení a životního stylu. Svaz sdružoval tvůrčí osobnosti, školy, muzea, výrobce jako Sochor nebo UP závody, korporace jako Artěl, i družstva jako Krásná jizba. Vystřídaly se v něm dvě generace tvůrčích osobností art déco a fukcionalismu, které se pod vedením dynamického a podnikavého architekta Pavla Janáka hlásily k odkazu zakladatele Svazu Jana Kotěry.
Reformní hnutí za bytovou kulturu zaselo zájem o prostředí, v němž žijeme – a v tomto smyslu jej můžeme považovat za předchůdce dnešních masově navštěvovaných přehlídek a festivalů designu na celém světě. S nadsázkou tedy můžeme považovat Svaz československého díla za předchůdce dnešního Designbloku, který dokazuje, že zájem o prostředí lidského života neustále roste.
Výstavu představí formou komentované prohlídky její kurátorka PhDr. Iva Knobloch, Ph.D.
Curator: Iva Knobloch Exhibition design: Josef Tomšej Graphic design: Štěpán Malovec and Kristina Ambrozová
The title of the exhibition quotes the Werkbund’s long-time chairman, Pavel Janák, and expresses thirty years of efforts to reform housing. Against the bourgeois pseudo-historic interiors, whose production persisted well into the 1930s, the Werkbund sought to create functional, simpler, healthier, cheaper housing that would also take social issues into account. Thus, the exhibition touched on the timely topic of hard-to-afford housing for aspiring young people and families, an issue that the Werkbund’s exhibitions and competitions tried to address 100 years ago within the context of international developments.
The Czechoslovak Werkbund was founded on the model of the existing “werkbunds” in Germany, Austria, Switzerland and Sweden, which contributed to the modernisation of European design, architecture and housing through competitions, exhibitions, publications and their own building activities. The Czechoslovak Werkbund functioned as an interest group that linked creative figures, students, architects and designers with manufacturers and retailers. Its base consisted of individual members as well as schools, museums, textile manufacturers such as Sochor and furniture manufacturers such as UP závody (Industrial Art Works), corporations such as Artěl or cooperatives such as Krásná jizba (Beautiful Chamber) of Družstevní práce (Cooperative Work). Two generations of architects and designers took turns in it, under the leadership of the dynamic and enterprising architect Pavel Janák, who claimed the legacy of the Werkbund’s founder Jan Kotěra. Around 1930, the Werkbund had almost 500 members from all over Czechoslovakia, about a third of whom were graduates and teachers of art schools, and about one-fifth were women. During the economic crisis after 1932, the number of members dropped by almost half.
Until 1925 the Werkbund was at the forefront of efforts to build a national style in architecture and interior design; after 1927 it promoted functionalism, which, thanks to the Werkbund’s interwar and wartime activities, established itself as a universal way of living style in towns and countryside.
Přednášku k výstavě Žijeme lidsky? Svaz československého díla 1914–1948, hnutí za reformu bydlení povede kurátorka PhDr. Iva Knobloch, Ph.D
I když Svaz československého díla patří k zásadním institucím českého designu a bydlení 20. století, z hlediska právního to byl dobrovolný zájmový spolek. Jako takový obohacoval pestrou občanskou společnost První republiky. Šíře jeho reformních výstavních, stavebních a publikačních aktivit je obdivuhodná, a to jenom díky obětavosti aktivních členů, která trávili hodně svého času na schůzích a komisích. Humorné kresbičky z těchto schůzí ukazují, že Svaz fungoval jako svobodná a tolerantní názorová platforma a že největší překážky jeho nadšené činnosti kladla byrokratická arogance státních úřadů.
Přednášku k výstavě Žijeme lidsky? Svaz československého díla 1914–1948, hnutí za reformu bydlení povede kurátorka PhDr. Iva Knobloch, Ph.D.
Svaz československého díla měl v době své největší popularity (1930) až 500 členů, kteří tvořili velmi pestrou profesionální, geografickou a názorovou základnu a ovlivňovali směřování Svazu. Sousloví „žít lidsky“ použil v roce 1931 dlouholetý předseda Svazu Pavel Janák a vyjádřil tak smysl jeho modernizačních aktivit, které cílily na pochopení a naplnění duchovních, kulturních a materiálních potřeb lidské existence v měnícím se světě turbulentních událostí první poloviny 20. století.
Výstava vůbec poprvé představuje třicetileté období existence Svazu československého (českého) díla, celorepublikové spolkové platformy pro modernizaci designu, bydlení a životního stylu. Svaz sdružoval tvůrčí osobnosti, školy, muzea, výrobce jako Sochor nebo UP závody, korporace jako Artěl, i družstva jako Krásná jizba. Vystřídaly se v něm dvě generace tvůrčích osobností art déco a fukcionalismu, které se pod vedením dynamického a podnikavého architekta Pavla Janáka hlásily k odkazu zakladatele Svazu Jana Kotěry.
Reformní hnutí za bytovou kulturu zaselo zájem o prostředí, v němž žijeme – a v tomto smyslu jej můžeme považovat za předchůdce dnešních masově navštěvovaných přehlídek a festivalů designu na celém světě. S nadsázkou tedy můžeme považovat Svaz československého díla za předchůdce dnešního Designbloku, který dokazuje, že zájem o prostředí lidského života neustále roste.
Výstavu představí formou komentované prohlídky její kurátorka PhDr. Iva Knobloch.
Výstava vůbec poprvé představuje třicetileté období existence Svazu československého (českého) díla, celorepublikové spolkové platformy pro modernizaci designu, bydlení a životního stylu. Svaz sdružoval tvůrčí osobnosti, školy, muzea, výrobce jako Sochor nebo UP závody, korporace jako Artěl, i družstva jako Krásná jizba. Vystřídaly se v něm dvě generace tvůrčích osobností art déco a fukcionalismu, které se pod vedením dynamického a podnikavého architekta Pavla Janáka hlásily k odkazu zakladatele Svazu Jana Kotěry.
Reformní hnutí za bytovou kulturu zaselo zájem o prostředí, v němž žijeme – a v tomto smyslu jej můžeme považovat za předchůdce dnešních masově navštěvovaných přehlídek a festivalů designu na celém světě. S nadsázkou tedy můžeme považovat Svaz československého díla za předchůdce dnešního Designbloku, který dokazuje, že zájem o prostředí lidského života neustále roste.
Výstavu představí formou komentované prohlídky její kurátorka PhDr. Iva Knobloch, Ph.D.
Koncert u příležitosti Světového dne akordeonu pořádá Společnost českých akordeonistů.
Účinkují přední čeští akordeonisté, Ladislav Horák, Jiří Lukeš, Petr Vacek, Jaroslav Pokuta, Martin Chodl, a David Kovář (saxofon), Czech Accordion Ensemble, smyčcové kvarteto Apollon
Koncert se koná 4. 5. od 19 h v sále UPM v 1. patře. Vstup je volný do naplnění kapacity sálu.
Venice Art Biennial, Personal Structures – Beyond Boundaries
Organized by the Museum of Decorative Arts in Prague Cermak Eisenkraft Gallery in cooperation with the Cermak Eisenkraft Gallery
For its first-ever participation in the Venice Biennale, the Museum of Decorative Arts in Prague, chose Pavel Baňka’s photographic project Temples of Imagination. The photographs, which the artist worked on between 2019 and 2024, are evidence of a creative enthusiasm that encourages a desire to experiment.
Post Construction and Post Cubist Rituals are expositional records of performance, discoveries made in action. Another series at the intersection of photography and painting, created in recent years, is Penetration (2021-2023), inspired by the artist’s interest in the mysterious movements of celestial bodies in the infinite universe. The photographs are backed by actual physical rotational movement during long exposures. Instead of anchoring them in reality, Baňka communicates here only through shapes and colours. Among the most recent works is also the series Temples of Symmetry, which uses the method of a mirror image connected symmetrically with the original one. This series also inspired the title of the whole project, which combines various forms of the artist’s play on the borderline between reality and dream imagery. All of Baňek’s photographic images share a common characteristic: they are realistic and imaginative at the same time. In this way, they create an imaginary temple in which the space for the viewer’s own imagination opens up, inspired by the artist’s original works.
Pavel Baňka (1941) has influenced several generations of artists as a photographer, teacher and mentor in the Czech Republic, the United States and Great Britain. He also founded several important activities that are still operating on a global scale today, even without him (the Prague House of Photography – today the House of Photography within the GHMP Prague, or the international magazine Fotograf distributed to thirty countries around the world). His works can be found in many collections in the Czech Republic (also in the UPM), Belgium, USA or France.
Bienále v Benátkách, výstava současného umění Personal Structures.
Pořádá Uměleckoprůmyslové museum v Praze ve spolupráci s Galerií Cermak Eisenkraft
Pro svou historicky první účast na Bienále v Benátkách si Uměleckoprůmyslové museum v Praze vybralo fotografický projekt Pavla Baňky Chrámy Imaginace. Fotografie, na nichž umělec pracoval v letech 2019 až 2024 jsou dokladem tvůrčího entuziasmu, který podněcuje touhu experimentovat.
Soubory Post konstrukce a Post kubistické rituály jsou expozičními záznamy performance, objevy vznikajícími při akci. Dalším cyklem na pomezí fotografie a malby, který vznikl během posledních let, je Pronikání (2021–2023). Je inspirován autorovým zájmem o tajemné pohyby nebeských těles v nekonečném vesmíru a jsou podloženy skutečným fyzickým rotačním pohybem při dlouhých expozicích. Namísto ukotvení v realitě Baňka komunikuje pouze prostřednictvím tvarů a barev.
V posledních letech se také zrodily Chrámy symetrie, u nichž je použita metoda zrcadlového obrazu spojeného symetricky s tím původním. Tento cyklus také inspiroval název celého projektu, který spojuje různé podoby autorovy hry na pomezí reality a snové představy. Všechny Baňkovy fotografické obrazy mají společnou vlastnost: jsou realistické a imaginativní zároveň. Tím vytvářejí pomyslný chrám, v němž se otevírá prostor pro divákovu vlastní imaginaci, inspirovanou původními díly autora.
Pavel Baňka (1941) jako fotograf, učitel a mentor v České republice, Spojených státech a Velké Británii ovlivnil generace umělců. Založil také několik významných aktivit, které dodnes i bez něj fungují ve světovém měřítku (Pražský dům fotografie – dnes Dům fotografie v rámci GHMP Praha, či mezinárodní časopis Fotograf distribuovaný do třiceti zemí světa). Jeho práce se nacházejí v mnoha sbírkách v České republice (také ve sbírce UPM), Belgii, USA či Francii.
Publikace se zabývá designem nábytku, hraček a užitou grafikou pro děti předškolního a mladšího školního věku v socialistickém Československu. Vedle hraček či knih, které se dočkaly masové výroby a stotisícových nákladů a které dodnes najdeme v mnoha domácnostech, si autorky jednotlivých studií všímají kusů, jež zůstaly jen ve fázi návrhů a prototypů. Podobně jako v mnoha jiných oblastech dobové produkce i v designu pro děti platilo, že mnoho věcí bylo vymyšleno či vyzkoušeno v experimentální poloze, do výroby se však většinou nedostaly. Kniha nechává stranou fenomén „retra“ a soustředí se na inovativní koncepční, výtvarná a materiálová řešení. Medailonky přibližují dvě desítky českých a slovenských autorů, kteří se věnovali tvorbě pro děti s ohledem na jejich specifika a potřeby. Kniha navazuje na stejnojmennou výstavu, kterou do začátku června 2024 hostí Slovenské národní muzeum v Bratislavě (30. 11. 2023–2. 6. 2024) a již připravila kurátorka UPM Lucie Skřivánková.
editorka: Lucie Skřivánková texty: Jana Černá, Lucie Skřivánková, Marta Sylvestrová, Markéta Vinglerová, Lucie Vlčková vydavatel: UPM, 2023 vydání: české s anglickým resumé grafický design: Štěpán Malovec počet stran: 336 počet reprodukcí: 236
Procházka začíná v Galerii Josefa Sudka v ulici Úvoz 24 v Praze 1 na Hradčanech, kde v letech 1959-1976 fotograf bydlel. Účastníci si tedy prohlédnou nejen autentický Sudkův byt, ale i aktuální výstavu fotografií Zdeňka Merty a Jiřího Stivína Tváře. Poté se s lektorkou Bc. Zorou Kouteckou vydají po okolí a projdou si některá z míst, která Josef Sudek fotografoval. Trasa vede Petřínskými sady na Újezd, kde měl Sudek svůj dřevěný ateliér.
Curators: Jan Mergl, Lenka Merglová Pánková Exhibition design: Dušan Seidl Graphic design: Studio Bušek+Dienstbier
Although Bohemian porcelain started its journey at a time when the leading porcelain works in Europe had already passed the crowning moments of Rococo and Classical craftsmanship, that does not make it any less intriguing or impactful.
In its initial stages at the turn of the 18th and 19th centuries, Bohemian porcelain drew on popular foreign forms, from Thuringia and later Vienna but it quickly found its direction and character. As early as 1820, the superb artisan quality of the wares gave convincing proof that it was on par with the best of what European porcelain could offer – and this was further confirmed by its distinctive take on Biedermeier and the Rococo Revival in the following years.
Confined to a relatively small area around Carlsbad (Karlovy Vary), the industry expanded into diverse forms within a matter of decades and succeeded in covering the luxury goods market as well as satisfying more modest consumers’ needs for affordable household items. Porcelain was a major component in the export policy of the fledgling Czechoslovak Republic, and it earned recognition in later years as well, as attested to by international award-winning collections from the 1920s as well as the late 1950s.
This exhibition endeavours to show the three centuries of Bohemian and Czechoslovak porcelain through the prism of its artistic evolution and its typical forms in various eras. It follows the transformations of shape and pattern on both dinnerware and decorative porcelain, as well as the reflections of ever-changing stylistic fashions, highlighting the individual porcelain factories’ ability to respond flexibly to contemporary impulses and demands and the desire to find new, original designs and solutions. It remarks on the importance of formally trained in-house or external designers even in the context of modern-day developments in mass production, and it emphasises the apparent essentiality of close relationships between designers and forward-looking producers, or at least the constant, earnest effort to achieve them.
The exhibition thus offers a concise summary of Bohemian porcelain’s journey from its beginning to the present day. It intends to show the skill of the modelllers and the talent of painters of the past and to explore the links that connect design work with contemporary factory processes and outputs.
Výstava se soustřeďuje na přiblížení tří století historie českého a československého porcelánu z hlediska jeho výtvarného vývoje, prostřednictvím jeho vzhledu typického pro určitá období. Sleduje proměny tvarů a dekoru stolního i ozdobného porcelánu jako odezvy na střídající se stylové vlivy, ukazuje na schopnost jednotlivých porcelánek vstřícně reagovat na dobové podněty a požadavky, stejně jako podtrhuje zájem nalézat vlastní nové a přínosné návrhy a řešení. Výstavou provede její kurátoři Lenka Pánková Merglová a Jan Mergl.
Výstava se soustřeďuje na přiblížení tří století historie českého a československého porcelánu z hlediska jeho výtvarného vývoje, prostřednictvím jeho vzhledu typického pro určitá období. Sleduje proměny tvarů a dekoru stolního i ozdobného porcelánu jako odezvy na střídající se stylové vlivy, ukazuje na schopnost jednotlivých porcelánek vstřícně reagovat na dobové podněty a požadavky, stejně jako podtrhuje zájem nalézat vlastní nové a přínosné návrhy a řešení. Výstavou provede její kurátoři Lenka Pánková Merglová a Jan Mergl.
Přednáška kurátora Jana Mergla k výstavě Český porcelán tří století.
Od konce 18. století, kdy na Karlovarsku začíná výroba porcelánu, vznikla v Čechách díky schopnostem návrhářů, modelérů a malířů řada řemeslně i výtvarně jedinečných prací. Přednáška na vybraných příkladech příkladech stolních souprav i dekorativních předmětů přiblíží proměny českého porcelánu v průběhu tří století.
Výstava se soustřeďuje na přiblížení tří století historie českého a československého porcelánu z hlediska jeho výtvarného vývoje, prostřednictvím jeho vzhledu typického pro určitá období. Sleduje proměny tvarů a dekoru stolního i ozdobného porcelánu jako odezvy na střídající se stylové vlivy, ukazuje na schopnost jednotlivých porcelánek vstřícně reagovat na dobové podněty a požadavky, stejně jako podtrhuje zájem nalézat vlastní nové a přínosné návrhy a řešení. Výstavou provede její kurátoři Lenka Pánková Merglová a Jan Mergl.
The international conference organized by the Museum of Decorative Arts in Prague on the occasion of the closing of the exhibition Lobmeyr Vienna 200 – Years with Bohemian Glass. The conference will take place on 15 March 2024 at 10 am – 5 pm.
The conference will be held in Czech and German with simultaneous translation.
Please confirm your attendance in advance at pozvanky@upm.cz by 8 March 2024 at the latest.
Konferenci uspořádalo Uměleckoprůmyslové museum v Praze u příležitosti výstavy Lobmeyr Vídeň – 200 let s českým sklemza podpory českého výboru ICOM a Rakouského kulturního fóraa za finanční podpory Evropské unie.
ON DEMAND / GUIDED TOUR / THE MUSEUM OF DECORATIVE ARTS – MAIN BUILDING
A private programme for groups.
Accompanied by one of the museum’s curators, you will visit the jewellery installation in the museum’s permanent exhibition, as well as the present Jewellery – Form – Content exhibition. Face to face with jewellery past and present, you can discover and discuss the ways in which jewellery bears meanings. Our tour will begin in the Jewellery and Light installation in the Art, Life permanent exhibition, continuing with Jewellery and Physique, before moving to installations in the foyer covering time in jewellery and depictions of the figure in jewellery. Seating will be available during the tour. If desired the programme can end with a toast.
guided tour available in Czech and English
gift voucher available online or at the museum’s ticket desk
duration: two hours with short breaks, 3–5 pm (on Tuesday also 5–7 pm)
number of participants: 15 persons maximum
booking available for a limited period only 1 February – 19 May 2024
booking: objednavky@upm.cz
The Museum of Decorative Arts – main building
17. listopadu 2 110 00 Prague 1
Tourist group from 1 to 10 people CZ 4000 Tourist group from 11 to 15 people CZ 7000
Kurátoři výstavy: Jan Mergl, Lenka Pánková Merglová Architektonický design: Dušan Seidl Grafický design: Martin Bušek+Dienstbier
Výstavu připravilo Uměleckoprůmyslové museum v Praze ve spolupráci se Západočeským muzeem v Plzni
Český porcelán tří století je vůbec první výstavou, která se ve zkratce přiblížuje vývoj porcelánu vyrobeného na území Čech od jeho počátků až k dnešním dnům. Navíc expozice představí ucelenou historii českého a československého porcelánu poprvé z hlediska výtvarného vývoje, tedy prostřednictvím vzhledu porcelánových výrobků typického pro určitá období. Na poměrně malém prostoru provede návštěvníka proměnou tvarů a dekorů stolního i ozdobného porcelánu v různých etapách, upozorní na zajímavá řešení a významné mezníky. Období empíru, biedermeieru, historismu a secese vystřídají dekorativismus a funkcionalismus, za úspěchy na bruselské přehlídce následuje doba socialistické velkoprodukce a po útlumu v období privatizace nabídneme pohled na dnešní situaci, kdy vedle zavedených společností vstupují na trh s rozmanitými porcelánovými kolekcemi i ateliéry návrhářů. Základním úkolem výstavy je upozornit na zručnost modelérů a nadání malířů v minulosti, stejně jako sledovat propojení práce návrhářů a designérů s následnou tovární realizací a velkoprodukcí v nedávné i bezprostřední současnosti.
Výstava představuje reprezentativní výběr z produkce proslulých i méně významných porcelánek v Čechách. Nejstarší fázi zastupuje porcelán z Horního Slavkova, Klášterce nad Ohří, Březové či Lokte, z produkce 20. století vystupuje do popředí tvorba porcelánky v Ostrově, v moderním období pak návrhy designérů spolupracujících s Karlovarským porcelánem či autorské práce umělců i studentů činných v keramických ateliérech uměleckoprůmyslových škol.
Kromě jiných jedinečných, uměleckořemeslně náročně zpracovaných a na pohled krásných předmětů na výstavě uvidíte:
nejstarší porcelánový výrobek z Čech, koflík s nápisem „Vivat Böhmen“ z roku 1794
koflíky a vázy s mistrně provedenými drobnomalbami pohledů na Prahu, Karlovy Vary a další známá místa
proslulé soupravy pro císaře Ferdinanda I. a hraběte Thuna
monumentální vázy určené pro expozice na světových výstavách v Chicagu a Paříži
secesní soupravy elegantních tvarů s květinovými dekory
extravagantně tvarovaný a exotickými motivy zdobený porcelán období art deco
soupravy a plastiky, které úspěšně reprezentovaly československý porcelán na EXPO 58 v Bruselu či na XII. Trienále v Miláně v roce 1960
tvorbu současných designérů
ale i mnohé další dekorativní předměty, figurální plastiky, kávové, čajové a jídelní soupravy i hotelový a varný porcelán.
Výstava a doprovodná publikace jsou výsledkem výzkumu podpořeného Ministerstvem kultury České republiky v rámci institucionálního financování dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace Uměleckoprůmyslové museum v Praze (MK000023442).
Kurátorka výstavy: Iva Knobloch Architektonický design: Josef Tomšej Grafický design: Štěpán Malovec a Kristina Ambrozová
Výstava vůbec poprvé představuje třicetileté období existence Svazu československého (českého) díla, celorepublikové spolkové platformy pro modernizaci designu, bydlení a životního stylu. Svaz sdružoval tvůrčí osobnosti, školy, muzea, výrobce jako Sochor nebo UP závody, korporace jako Artěl, i družstva jako Krásná jizba. Vystřídaly se v něm dvě generace tvůrčích osobností art déco a fukcionalismu, které se pod vedením dynamického a podnikavého architekta Pavla Janáka hlásily k odkazu zakladatele Svazu Jana Kotěry. Jmenujme Františka Kyselu, V. H. Brunnera, Josefa Gočára ze zakladatelské generace, výkvět funkcionalistické generace jako byl Ladislav Sutnar, Ladislav Žák, Oldřich Starý, František Zelenka, Jindřich Halabala, Antonín Kybal, Jan E. Koula, Karel Koželka, technik ing. Miloslav Prokop a další. Svaz poskytl také důležitou platformu seberealizace emancipovaným designérkám, které založily vlastní textilní firmy jako Marie Teinitzerová nebo dvojice Vondráčková-Pošepná, pracovaly jako návrhářky pro sklářské podniky jako Ludvika Smrčková nebo se podílely svou pedagogickou činností na modernizaci řemesel v oblasti hračky jako Minka Podhajská, krajky jako Emilie Paličková a Marie Serbousková nebo keramiky jako Helena Johnová. Svaz umožil vystavovat a publikovat architektkám, které se zasloužily o prosazování emancipace nejen v oblasti bydlení jako Hana Kučerová-Záveská, Augusta Müllerová, Emanuela Kittrichová a další.
Sféry a počet aktivit Svazu jsou zarážející: pořádali soutěže, reprezentativní výstavy doma i v zahraničí, udělovali stipendia nadaným studentům pro pobyt ve výrobních podnicích, zakládali pobočky v Čechách a na Slovensku, které budou na výstavě rovněž představeny: Železný Brod, Hradec Králové a zejména bohatá činnost pobočky v Bratislavě, která zasahovala do mnoha slovenských regionů. Velkou důraz kladli na publikační činnost, vydávali časopisy a knihy, jimiž seznamovali s modernizačním evropským hnutím. Hlavním přesvědčovacím prostředkem se stala fotografie autorů jako Josef Sudek, Jaromír Funke, František Illek, Alexandr Paul a další. Vrcholem jejich aktivit byla stavební činnost: první československé osady modernistických rodinných vil Nový dům v Brně (1928) a Baba v Praze (1932) a zejména vlastní Dům uměleckého průmyslu v Praze na Národní třídě (1936), chlouba funkcionalistické architektury v centru města.
Soukromý program na objednávku pro skupiny. S kurátorkou sbírky šperku Petjou Matějovič je možné navštívít instalace šperku ve stálé expozici UPM i aktuální výstavu Šperk – forma – obsah. Tváří v tvář šperkovým dílům minulosti i současnosti mohou návštěvníci objevovat a diskutovat cesty, kterými šperk nese sdělení. Cestu za šperkem kurátorka zahájí v instalaci Šperk a světlo ve stálé expozici Art, Life. Pokračovat bude v instalaci Šperk a tělo. Poté se bude ve výstavy ve foyer věnovat tématům času ve šperku a zobrazení figury šperkem. Během prohlídky bude zejména v expozici zajištěna možnost sezení. Na přání je možné setkání zakončit přípitkem.
Praktické informace:
výklad v češtině
možnost zakoupit dárkový poukaz on-line i osobně v pokladně UPM
objednávky data programu na emailu objednavky@upm.cz
Po třinácti měsících se stálá expozice ART, LIFE Uměleckoprůmyslového musea musí rozloučit s jedním ze svých nejvzácnějších exponátů. Tak zvaná Broumovská kasule poputuje z důvodu bezpečnosti citlivého textilního materiálu zpět do depozitáře.
Nynější podobu Broumovské kasule tvoří pouze zadní díl s tak zvaným dorzálním křížem, který patří k jedinečným památkám českého středověkého vyšívačství vysoké řemeslné kvality. Zároveň ukazuje na úzkou spolupráci s umělci činnými v Praze v období vlády Lucemburků. Stylová i ikonografická blízkost výšivku pojí s deskovými malbami Mistra Třeboňského oltáře. Původně byla tato výšivka součástí inventáře benediktinského kláštera v Břevnově.
Dorzální kříž tzv. Broumovské kasule
Jak vidíme na obrázku, na zlatém podkladu vidlicového kříže je zde vyobrazen větvový kříž s Ukřižovaným. Kristovo tělo je obklopeno dvojicí andělů, zdůrazňující eucharistický význam celého výjevu; jeden drží kalich na zachycení krve prýštící z rány v Kristově boku a druhý kadidelnici. Pod křížem stojí skupina tří Marií a sv. Jan Evangelista. V horní části jsou v ramenech kříže vyobrazeny sedící postavy evangelistů, sv. Marka, sv. Matouše a sv. Lukáše s příslušnými atributy (lev, anděl, býk).
Broumovská kasule však není jen dokladem řemeslného mistrovství středověkých vyšívačů, ale má i dobrodružnou historii, která vypráví příběh turbulentních náboženských dob, kdy byla v době husitských válek převezena z benediktinského kláštera svaté Markéty v Břevnově do bezpečí kláštera v Broumově, kde zůstala až do roku 1949. Vypovídá i o měnící se podobě církevních rouch i o rozdílném pohledu na restaurování památek ve 20. století a nyní. Nejpovolanější průvodkyní je právě kurátorka Markéta Grill Janatová:
„Tzv. Broumovská kasule v podobě, jak ji známe, je výsledkem úprav provedených v 17. století, kdy byly na barokní oděv aplikovány dvě středověké výšivky různého stáří a původu. Upravování starších bohoslužebných oděvů pro aktuální potřeby liturgie nebylo v minulosti neobvyklé a množství středověkých rouch se zachovalo do dnešní doby v nepůvodní, často barokizované podobě. Na zadní stranu barokního sametu byl našit zmíněný kříž s Ukřižováním, práce pražské dílny, kterou dnes datujeme do konce 70. let 14. století, na přední stranu téhož oděvu pak štítek s Adorací narozeného Krista, výšivka patrně české provenience z poslední čtvrtiny 15. století. Zatímco v prvním případě se i původně jednalo o ozdobu kasule, výšivka štítku původně zdobila bohoslužebný plášť zvaný pluviál. Obě výšivky byly v baroku aktualizovány a doplněny o nové prvky.“
Přední část kasule se štítkem s Adorací narození Krista před restaurovánímZadní část kasule s Dorzálním křížem před restaurováním Štítek s Adorací narozeného Krista původně aplikovaný na předsní straně kasule, při restaurování v 80. letech snesený.
V baroku se totiž změnila podoba a výrazně také střih kasule (dříve se liturgický oděv kněze označoval také jako ornát). Středověká kasule bylo dlouhé řasnaté roucho, které zcela zakrývalo paže. V baroku se vyvinul střízlivější střih, dle výrazně vystřiženého předního dílu řečený „basička“. Basička má přední a zadní díl, který je vzájemně spojený jen v oblasti ramen, vzniká tak volný boční prostor, který má praktický význam, umožňuje pohyb rukou během slavnosti mše (především během pozdvihování konsekrované hostie a kalichu). Střihová redukce kasule měla zásadní vliv i na původní středověkou výšivku – břevna kříže musela být zkrácena a výšivka se skupinou pod křížem posunuta výš. Stopy těchto úprav jsou při bližším pohledu na výšivku stále patrné.
A jak to bylo s Broumovskou kasulí jako vzácným muzejním exponátem?
Pokračuje Markéta Grill Janatová: „Díky umělecky a technicky mimořádně kvalitní výšivce dorzálního kříže byla kasule poprvé představena veřejnosti již v roce 1861 a patří k nejčasněji prezentovaným textilním památkám v domácím prostředí. Kolem poloviny 20. století byla výšivka s Ukřižovaným Kristem a figurální skupinou pod křížem dána do přímé souvislosti s malířskou produkcí v Čechách za vlády Lucemburků a vřazena do okruhu prací Mistra Třeboňského oltáře.
Po roce 1950 byla kasule v důsledku perzekuce církve a řeholních komunit za komunismu převedena do sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze. V době muzejní správy se začalo diskutovat o restaurování kasule a jejích výšivek, o podobě restaurátorského zákroku však nepanovala shoda a rozhodnutí se odkládalo. Po několikaleté diskuzi vedené odbornými pracovníky z různých institucí bylo nakonec rozhodnuto o radikálním řešení, při kterém byla v 70. letech výšivka Adorace z kasule sejmuta. Ve stálé expozici jsou aktuálně obě výšivky prezentovány společně, a to poprvé po více než padesáti letech od restaurování a jejich oddělení.“
Štítek Broumovské kasule před restaurováním v roce 1979
Kasule je nyní opět v majetku Benediktinského arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově, v Uměleckoprůmyslovém museu je v současné době dlouhodobě zapůjčena.
Dorzální kříž kasule z Břevnova, konec 70. let 14. století, Praha, hedvábný samet, výšivka barevným hedvábím (rozeklaný steh) a kovovými nitěmi na plátně, perly, kovové aplikace, kameny, paličkovaná krajka, výšivka upravena v 17. století (kříž byl zkrácen, místy doplněn a přenesen na oděv barokního střihu), kasule restaurována 1969–1971 (tehdy byla oddělena zadní strana s křížem), majitel: Benediktinské arciopatství sv. Vojtěcha a sv. Markéty v Praze-Břevnově, dlouhodobá zápůjčka UPM
První exponát výstavy Lobmeyr Vídeň – 200 let s českým sklem v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze se vznáší nad hlavním schodištěm. Okouzlí všechny, ale zvlášť povědomý bude milovníkům opery.
Lustr, který zve návštěvníky do výstavy, je vyroben ze stejné formy jako legendární svítidla, která vytvořil Hans Harald Rath (1904–1968) pro nově otevřenou budovu Metropolitní opery v Lincolnově centru v New Yorku. Návštěvníky uchvátily v den otevření 13. září 1966. Od té doby okamžik, kdy se lustry vznesou během první opony každého představení ke stropu hlediště, patří dodnes k jednomu z newyorských zázraků.
Lustry Lobmeyr ve foyeru Metropolitní opery v New Yorku
Návrh lustru, který připomíná vzdálené galaxie, vytvořil Hans Harald Rath jako poklonu vesmírnému věku, který byl v 60. letech v plném proudu. Celkem 11 lustrů ve vstupním foyeru a 21 lustrů v hledišti je sestaveno z krystalů Swarovski, které byly v takovém rozsahu na osvětlení použity úplně poprvé. Kromě „mezigalaktického“ odkazu jsou lustry symbolem vztahu mezi Rakouskem a Spojenými státy. Osvětlení je oficiálním darem spolkové země Vídeň Spojeným státům za Marshallův plán a pomoc při rozvoji země po druhé světové válce.
V roce 2008 došlo na první důkladné čištění lustrů od jejich instalace. Leonid Rath, vnuk designéra lustru, k tomu o několik let později řekl: „Tehdy jsme si uvědomili, jak milované tyto lustry vlastně jsou. Bylo jasné, že to není jen obyčejný kus interiérového designu nebo osvětlení. Než jsme je odvezli, všichni zaměstnanci včetně kulisáků se chtěli ujistit, že se o jejich cenný lustr náležitě postaráme.“
Instalaci lustru v UPM prováděli odborníci firmy Lobmeyr z Vídně
Budova Metropolitní opery v Lincolnově centru NYC byla slavnostně otevřena před 58 lety světovou premiérou opery Samuela Barbera Antonius a Kleopatra. Budova postavená podle návrhu architekta Wallace Harrisona má úctyhodnou kapacitu hlediště 4 tisíce návštěvníků. Harrison na projektu pracoval celých deset let a jeho realizace přišla na 45,7 milionů dolarů. Dnes celý kolos zaměstnává na čtyři a půl tisíce zaměstnanců všech profesí a ročně se tu uvede na 200 operních představení. Roční rozpočet opery se pohybuje kolem 320 milionů dolarů a je z poloviny kryt ze soukromých peněz. MET má také obrovskou zásluhu na popularizaci opery. Už v roce 1931 jako první zahájila přímé rozhlasové přenosy a v roce 1977 televizní přenosy představení. V roce 2006 zahájila opera sérii přímých satelitních přenosů do kin po celém světě.
Metropolitní opera v New Yorku
Historie Metropolitní opery je však daleko delší, začala se psát v roce 1880 založením Metropolitan Opera Company. Byl to vlastně takový trucpodnik proti Academy of Music, kterou založila v New Yorku skupina převážně nizozemských podnikatelů, držitelů tzv. starých peněz, která nechtěla umožnit nákup lóží skupině „nových“ průmyslníků. Zákazy mecenášů Academy skupina podnikatelů, mezi které patřil například J. P. Morgan, obešla jednoduše, v roce 1883 si postavila vlastní budovu Metropolitan Opera House na křížení 39. ulice a Broadwaye. Academy of Music po založení MET opery hrála už jen tři roky a její budova byla v roce 1926 srovnána se zemí.
Prestiž MET se dá srovnat snad jen milánskou La Scalou, a tak není nutné připomínat všechna slavná jména, která jsou s MET spojena. Snad jen ta česká… Emma Destinová, která v Americe prosadila Smetanu, Karel Burian, současník slavného Carusa, Jarmila Novotná, která zpívala v MET během prvních rozhlasových přenosů, zpívala zde Eva Urbanová, Eva Randová, současná hvězda Magdalena Kožená zde debutovala v roce 2003. Z dirigentů je nutné připomenout hostování Rafaela Kubelíka či Jiřího Bělohlávka. A pozvánka … na Adama Plachetku v roli Marcella v pompézním představení Pucciniho opery La Bohéme.
Česká kubistická architektura se od dob svého vzniku dostávala často do hledáčku fotografů. Na počátku 20. století ji fotografoval kupříkladu proslulý Jan Štenc, později ji zachytila řada dalších fotografů. Stejně jako snímky architektury obecně, ani tyto fotografie nejsou nevinným pohledem na architekturu, ale jejich podoba je ovlivněna různými záměry, požadavky a motivacemi zadavatelů i výtvarnými názory fotografů. Přednáška představí obor fotografování architektury, jeho různé podoby a typické znaky v časovém průřezu od 19. století do dneška.
