Rubriky
whats on

ART OF RESTORATION. TAPESTRIES AND LITURGICAL TEXTILE

25.06.2020–27.09.2020

The stoning of St Paula and St Barnabas, Belgium, Audenarde c. 1600.

Exhibition curators: Mgr.Martina Lehmannová and PhDr. Markéta Grill Janatová
Exhibition design: Ing. Dušan Seidl
Exhibition graphics: Ateliér Colmo, Miroslav Roubíček
Partnership: University Museum of Bergen, Hana Lukešová

The Museum of Decorative Arts has in its keeping one of this country´s largest collections of textiles. While its key part is constituted by articles of clothing and fashion accessories, an equally relevant place in the collection is occupied by an array of items including fifty Renaissance and Baroque tapestries, and several hundred liturgical vestments and textiles the earliest of which date from Middle Age.

These two large groups of items were subjected to scrutiny with a view to selecting damaged textile articles fit for incorporation into the project Historical Tapestries and Textiles from the Collection of the Museum of Decorative Arts in Prague – Conservation and Preservation, which recevied funding from the EEA and Norway. The offer of partnership in the project was generously accepted by the University of Bergen, represented by Hana Lukešová, conservator of textiles at the University Museum of Bergen.

In the period from 2015–2017, funding extended under this project made possible the conservation of a total of nine historical tapestries, an embroidered screen, and eleven miscellaneous types of liturgical vestsments and textiles, which are now being made accessible to the general public at the present exhibition. Within foreseeable future some of these items will alsobecome part of the museum´s upcoming permanent exhibition.

The entire conservation process was carried out in workshops of independent art restorers. Thanks to the keen endeavours of the museum´s own team of textile restorers, and with the funding that hase made possible collaboration with private restoration workshops, the Museum of Decorative Arts has been able to meet its goals in taking the requisite care of its extensive and valuable collection.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
programy

BARVENÍ TEXTILU PŘÍRODNÍMI BARVIVY – DVOUDENNÍ DÍLNA

07.08.–08.08.2020

Restaurátorka textilu Ing. Alena Samohýlová

Dvoudenní textilní dílna je součástí programové nabídky k výstavě Umění restaurovat. Tapiserie a liturgické textilie ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Nabízí účastníkům možnost se seznámit s historickými technikami barvení textilu přírodninami (vlny a hedvábí), které používali naši předkové až do poloviny 19. století.Teoretický úvod představí rostlinné a živočišné zdroje organických barviv a historické technologie a techniky barvení přírodninami. V praktické části si účastníci připraví barvicí lázně z několika rostlinných zdrojů pro základní barvy (červená, žlutá, modrá) a ukázku živočišného barviva. Současně se seznámí s technikou vázané batiky na hedvábí a osvojí si její základy. Domů si odnesou vzorník přírodních barviv (žlutá, červená, modrá, hnědá, zelená) a originální batikovanou hedvábnou šálu.

Termín:
pátek 7. 8. 2020 od 15 do 19 hodin (4 hodiny)
sobota 8. 8. 2020 od 9 do 18 hodin (8 hodin)
(přestávka na oběd 13 – 14 hodin, je možno využít nabídku muzejní restaurace)

Počet účastníků:
maximálně 10

Cena 2900 včetně materiálu, pomůcek a hedvábného polotovaru

Rezervace:
na email havlova@upm.cz do středy 5. 8. včetně potvrzení o uskutečněné platbě

Platební údaje:
číslo účtu 20001-16337011/0710
variabilní symbol 782
text pro příjemce jmeno_prijmeni_barveni

Před návštěvou dílny barvení doporučujeme účastníkům zúčastnit se se v úterý 4. 8. 2020 v 18 hodin přednášky Barvení textilu přírodními barvivy s Ing. Alenou Samohýlovou, která se koná v přednáškovém sále v přízemí, vstupné 50 Kč.

Lektorka:
Ing. Alena Samohýlová pracuje jako restaurátorka textilu v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Vystudovala organickou chemii na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a jejím celoživotním zájmem je přírodní textilní materiál, technologie a řemeslné rukodělné techniky jeho zpracování, textilní úpravy, především barvení, a degradace  textilních vláken. Je zkušenou lektorkou textilních kurzů.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

RUČNÍ TKANÍ – TEXTILNÍ DÍLNA

22.08.2020

Tkaní tapiserií v Moravské gobelínové manufaktuře

Jednodenní textilní dílna je součástí programové nabídky k výstavě Umění restaurovat. Tapiserie a liturgické textilie ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze.

Nabízí účastníkům možnost se seznámit s historickými technikami ručního tkaní a barevného vzorování tkaniny. Teoretický úvod představí ruční techniky tkaní v historickém kontextu. V praktické části si účastníci osvojí základy snování k ručnímu tkaní a základy vazebných technik. Následně si na kartonu utkají taštičku. Domů si odnesou vzorník technik tkaní na malém textilním výrobku a tkací podložku.

Termín:
sobota 22. 8. 2020 od 9 do 18 hodin (8 hodin)
(přestávka na oběd 13 – 14 hodin, je možno využít nabídku muzejní restaurace)

Počet účastníků:
maximálně 10

Cena:
1850 Kč zahrnuje i materiál a pomůcky

Rezervace:
na email havlova@upm.cz do středy 19. 8. včetně potvrzení o uskutečněné platbě

Platební údaje:
číslo účtu 20001-16337011/0710
variabilní symbol 782
text pro příjemce jmeno_prijmeni_tkani

Před návštěvou textilní dílny doporučujeme účastníkům se zúčastnit úterní přednášky Historické techniky tkaní s Ing. Alenou Samohýlovou 18. 08. 2020 v 18 hodin, která se koná v přednáškovém sále v přízemí, vstupné 50 Kč.

Lektorka:
Ing. Alena Samohýlová pracuje jako restaurátorka textilu v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze. Vystudovala organickou chemii na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze a jejím celoživotním zájmem je přírodní textilní materiál, technologie a řemeslné rukodělné techniky jeho zpracování, textilní úpravy, především barvení, a degradace  textilních vláken. Je zkušenou lektorkou textilních kurzů.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

PROCHÁZKA KUBISTICKOU PRAHOU

25.08.2020 v 17 hodin

Dům U Černé Matky Boží

Zveme vás na procházku kubistickou Prahou, která nás povede od Domu U Černé Matky Boží kolem nejznámějších kubistických počinů Emila Králíčka až k Chocholovým domům pod Vyšehradem. Prozkoumáme z blízka světový fenomén české kubistické architektury.
Sraz: před vchodem do Domu U Černé Matky Boží
vstupné: 120 Kč
lektorka: Mgr. Marie Jelínková Ťupová, Dis.

Délka asi 90 minut.

Rezervace zde

Dům U Černé Matky Boží

Ovocný trh 19
Praha 1

Rubriky
programy

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA BUDOVY UPM PRO SENIORY

19.08.2020 v 15 hodin

 

V první části programu se účastníci s lektorkou Mgr. Kristýnou Václavů seznámí s historií budovy UPM prostřednictvím obrazové prezentace v přednáškovém sále a ve druhé části se budovou projdou. Budova je plně bezbariérová, uvnitř lze použít výtah.
Délka programu asi 60 minut.
Vstupné 50 Kč.

Rezervace ZDE

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA BUDOVY UPM

15.08.2020 ve 15 hodin

Prohlídka interiérů historické budovy UPM postavené podle návrhů architekta Josefa Schulze s lektorkou Mgr. Kristýnou Václavů. Stavba, na jejímž vzniku mají zásluhy čelní představitelé tehdejší Obchodní a živnostenské komory a významné firmy, je vrcholnou ukázkou uměleckých řemesel přelomu 19. a 20. století. Účastníci nahlédnou i do prostor uzavřených veřejnosti: navštíví výstavu o rekonstrukci muzea a podívají se k patě točitého schodiště v muzejní věži. Délka programu asi 60 minut.
Vstupné 90 Kč.

Rezervace ZDE

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

ČESKÝ KUBISMUS – KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA

05.08.2020 v 17 hodin

Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje český kubismus jako styl ideově propojující volné i užité umění a architekturu. Vystavené soubory i solitérní kusy nábytku spolu s interiérovými doplňky z keramiky, skla a kovů reprezentují průřez realizacemi nejvýznamnějších autorů kubismu. Zastoupeni jsou přední architekti a designéři Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, Otakar Novotný či František Kysela. Jejich díla doplňuje výběr kubistické malby autorů Emila Filly, Bohumila Kubišty, Josefa Čapka a Václava Špály a plastiky Otto Gutfreunda. Vliv kubismu na architekturu přibližuje projekce současných i dobových snímků převážně pražských realizací a návrhů kubistických a rondokubistických staveb. Expozicí provází Mgr. Ing. Markéta Čejková, výklad zdarma k platné vstupence.


Rezervace ZDE

Dům U Černé Matky Boží

Ovocný trh 19
Praha 1

Rubriky
programy

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA BUDOVY UPM PRO SENIORY

22.07.2020 v 15 hodin

 

V první části programu se účastníci s lektorkou Mgr. Kristýnou Václavů seznámí s historií budovy UPM prostřednictvím obrazové prezentace v přednáškovém sále a ve druhé části se budovou projdou. Budova je plně bezbariérová, uvnitř lze použít výtah.
Délka programu asi 60 minut.
Vstupné 50 Kč.

Rezervace ZDE

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

PROCHÁZKA KUBISTICKOU PRAHOU

21.07.2020 v 17 hodin

Dům U Černé Matky Boží

Zveme vás na procházku kubistickou Prahou, která nás povede od Domu U Černé Matky Boží kolem nejznámějších kubistických počinů Emila Králíčka až k Chocholovým domům pod Vyšehradem. Prozkoumáme z blízka světový fenomén české kubistické architektury.
Sraz: před vchodem do Domu U Černé Matky Boží
vstupné: 120 Kč
lektorka: Mgr. Marie Jelínková Ťupová, Dis.

Délka asi 90 minut.

Rezervace zde

Dům U Černé Matky Boží

Ovocný trh 19
Praha 1

Rubriky
programy

ČESKÝ KUBISMUS – KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA

15.07.2020 v 17 hodin

Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje český kubismus jako styl ideově propojující volné i užité umění a architekturu. Vystavené soubory i solitérní kusy nábytku spolu s interiérovými doplňky z keramiky, skla a kovů reprezentují průřez realizacemi nejvýznamnějších autorů kubismu. Zastoupeni jsou přední architekti a designéři Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, Otakar Novotný či František Kysela. Jejich díla doplňuje výběr kubistické malby autorů Emila Filly, Bohumila Kubišty, Josefa Čapka a Václava Špály a plastiky Otto Gutfreunda. Vliv kubismu na architekturu přibližuje projekce současných i dobových snímků převážně pražských realizací a návrhů kubistických a rondokubistických staveb. Expozicí provází Mgr. Ing. Markéta Čejková, výklad zdarma k platné vstupence.


Rezervace ZDE

Dům U Černé Matky Boží

Ovocný trh 19
Praha 1

Rubriky
programy

KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA BUDOVY UPM

11.07.2020 ve 15 hodin

Prohlídka interiérů historické budovy UPM postavené podle návrhů architekta Josefa Schulze s lektorkou Mgr. Kristýnou Václavů. Stavba, na jejímž vzniku mají zásluhy čelní představitelé tehdejší Obchodní a živnostenské komory a významné firmy, je vrcholnou ukázkou uměleckých řemesel přelomu 19. a 20. století. Účastníci nahlédnou i do prostor uzavřených veřejnosti: navštíví výstavu o rekonstrukci muzea a podívají se k patě točitého schodiště v muzejní věži. Délka programu asi 60 minut.
Vstupné 90 Kč.

Rezervace ZDE

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

PLEJÁDY SKLA – KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA

07.07.2020 v 17 hodin

Komentovaná prohlídka dlouhodobé výstavy, která představuje nejkrásnější kusy autorského skla ze sbírky UPM. Provádí lektorka Ing. Mgr. Markéta Čejková. Výklad je zdarma k platné vstupence.

Rezervace ZDE

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
vystavujeme

UMĚNÍ RESTAUROVAT. TAPISERIE A LITURGICKÉ TEXTILIE ZE SBÍREK UPM

25.06.2020–04.10.2020

Kamenování sv. Pavla a sv. Barnabáše Belgie, Audenarde kolem 1600.

Autorka výstavy: Mgr.Martina Lehmannová
Výběr exponátů: PhDr. Markéta Grill Janatová
Architektonické řešení: Ing. Dušan Seidl
Grafické řešení: Ateliér Colmo, Miroslav Roubíček
Partner projektu: Univerzitní muzeum v Bergenu, Hana Lukešová

Výstava představuje výsledky projektu konzervování historických textilií ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Muzeum díky fondům EPH a Norska restaurovalo v letech 2015-2017 devět tapiserií, jedenáct liturgických textilií a jeden paraván. Poškozené textilní památky byly vybrány z kolekce padesáti renesančních a barokních tapiserií a několik stovek liturgických oděvů a textilií, které tvoří významnou část sbírky textilu muzea.

Partnerství v projektu „Historické tapiserie a textil ze sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze – konzervace a prezentace“, který získal finanční podporu fondů EHP a Norska, přijala Univerzita v Bergenu, zastoupená konzervátorkou textilu Univerzitního muzea paní Hanou Lukešovou.

Nejpozoruhodnějšími kusy restaurovanými ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze v rámci projektu jsou dvě tapiserie z cyklu Caesarových činů, které vznikly v bruselské dílně Jeroma Le Clerca kolem roku 1680 a byly restaurovány v Ateliérech tapisérií v Jindřichově Hradci. Vynikají malířskou kvalitou předlohy i jemností zpracování. Ikonografie vychází z Plutarchových Životopisů slavných Řeků a Římanů a Suetoniova Života Julia Ceasara.

Výjimečná je i kvalita tapiserie Kamenování sv. Pavla a sv. Barnabáše utkaná v belgickém Audenarde kolem roku 1600. Vedle tapiserií s dalšími antickými a církevními motivy se podařilo restaurovat i dvě verdury z 18. století, z nichž vyniká fragment Verdury s papouškem. Restaurování těchto kusů bylo realizováno v dílnách Moravské gobelínové manufaktury ve Valašském Meziříčí.

Z liturgického oděvu a textilu stojí za zmínku kasule s aplikací Ukřižovaného Krista z doby kolem 1600 nebo dalmatika s výšivkou ze 17. století. Jedinečná je barokní hedvábná výšivka paravánu s vyobrazením přírodního zátiší s množstvím rozmanitých druhů rostlin a živočichů

Z historie utváření sbírky textilu UPM

Současnou podobu sbírky historických tapiserií a liturgického textilu ovlivnily více než cílené akvizice politické události v zemi po roce 1945. Z celkového počtu padesáti tapiserií bylo pouze deset muzeem zakoupeno, jedna barokní tapiserie byla v roce 1952 do muzea darována Vojtěchem Mastným. Před rokem 1945 čítala sbírka čtyři tapiserie, z toho dvě byly zakoupeny z majetku malíře Hippolyta Soběslava Pinkase. Po druhé světové válce přešly do muzejní sbírky historické tapiserie konfiskované ze šlechtického majetku na základě tzv. Benešových dekretů. Několik tapiserií bylo později do muzea převedeno ze státních institucí. V roce 1975 vyšel katalog Tapiserie XVI.-XVIII. století v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, jehož autorkou byla kurátorka muzea a odbornice na historické tapiserie Jarmila Blažková, která sbírku odborně zpracovala.

Obdobně byla utvářena kolekce liturgického oděvu a textilu. Na počátku existence muzea bylo po vzoru zahraničních institucí zakoupeno množství fragmentů historických tkanin, které byly mnohdy odstřižkem z liturgického oděvu. Obvykle se jednalo o části kasule, jejichž typická střihová podoba zůstala na fragmentu zachována. První celistvé liturgické roucho získalo muzeum v roce 1886, tedy rok po založení instituce. Většina parament byla muzeem zakoupena od obchodníků, na aukcích nebo přímo od sběratelů. Největší nárůst přírůstků se projevil v 50. letech, kdy byly do sbírky muzea převedeny liturgické textilie z některých zestátněných a komunisty vyklizených klášterů. Od 90. let 20. století byly příslušné liturgické textilie v rámci církevních restitucí navraceny svým původním majitelům, z nichž někteří ponechali předměty v muzeu jako dlouhodobé zápůjčky. Sbírce liturgického textilu se intenzivně věnovala kurátorka Milena Zeminová, mimo jiné v katalogu Barokní textilie z roku 1974.

Více o restaurování a konzervování textilu ze sbírky UPM ZDE

Film o projektu Umění restaurovat ZDE

Doprovodný program k výstavě:

Barvení textilu přírodními barvivy – přednáška Ing. Aleny Samohýlové
04.08.2020 v 18 hodin hlavní budova UPM

Barvení textilu přírodními barvami – dvoudenní dílna
07.08.2020 od 15 do 19 hodin
08.08.2020 od 9 do 18 hodin
hlavní budova UPM

Historické techniky tkaní
18.08.2020 v 18 hodin hlavní budova UPM

Ruční tkaní – jednodenní textilní dílna
22.08.2020 hlavní budova UPM

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
úterý až neděle 13–18 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

(platí pro jednorázový vstup do celé historické budovy, expozice Český kubismus v Domě u Černé Matky Boží a Galerie Josefa Sudka do 31. 8. 2020)

Rubriky
články

Restaurování a konzervování textilu ze sbírky UPM

Restaurování

Speciální obor restaurování textilu se v domácím prostředí rozvíjel od 50. let 20. století, restaurátoři pracovali na zakázkách samostatně pod záštitou Českého fondu výtvarných umělců (ČFVU) nebo byli organizováni v Ústředí uměleckých řemesel, které sdružovalo také dílny na restaurování tapiserií. Stranou nezůstaly státní instituce, které zakládaly své vlastní restaurátorské pracovny. Množství tapiserií ze sbírky muzea bylo ošetřeno v Restaurátorské gobelínové dílně Národní galerie, první z nich v roce 1953.

Většina muzejních tapiserií byla restaurována klasickou metodou dotkávání poškozených míst, ačkoliv vedení dílny prosazovalo využívání metody lepení a podlepování. Poslední restaurování tapiserie ze sbírky UPM, předcházející projektu financovaného z Fondů EHP a Norska, proběhlo v roce 1991 v soukromé dílně. V projektu „Historické tapiserie a textil ze sbírky Uměleckoprůmyslového musea v Praze – konzervace a prezentace“ byly tapiserie ošetřeny za využití metody šité skeletáže. Poškozená místa jsou zajištěna technikou šití na podkladové plátno (skelet), tím je původní část snadno identifikovatelná od nově doplněné, zejména z rubové strany. Tato metoda je reverzibilní.

Práce probíhaly ve dvou domácích restaurátorských dílnách s mnohaletou tradicí, v Ateliérech tapiserií s.r.o. v Jindřichově HradciMoravské gobelínové manufaktuře spol. s r.o. ve Valašském Meziříčí. Využívání metody šití při opravách tapiserií prosazuje v Čechách Kateřina Cichrová z Národního památkového ústavu v Českých Budějovicích na základě průzkumu současných mezinárodních trendů.

Uměleckoprůmyslové museum zřídilo místa pro restaurátorky textilu na počátku 60. let. První závažnou činností bylo restaurování rokokových dámských šatů, které prováděla Blanka Klosová v roce 1961, náročná práce jí zabrala 105 hodin. Vedle restaurátorky textilu Klosové působila v muzeu Miluše Blažková, později Zdenka Kuželová. Současně muzeum využívalo možnost spolupráce s externími restaurátorkami textilu, kterým zadávalo časově náročnější práce. Tímto způsobem byla restaurována nejvzácnější středověká liturgická památka ve sbírce, tzv. Broumovská kasule, na které v letech 1971 a 1979 pracovala ve dvou etapách Blanka Klosová, po odchodu z muzea pracující prostřednictvím ČFVU (více informací k radikálnímu způsobu restaurování Broumovské kasule v časopisu Textil v muzeu 2011).

Externě byla do roku 1989 zadána řada prací na sbírkovém liturgickém textilu, světských oděvech a oděvních doplňcích, bytových textiliích, krajkách či vějířích. Také po roce 1989 muzeum spolupracovalo s externími restaurátorkami. V současné době muzeum usiluje o získávání dotací MK ČR z programu Integrovaného systému ochrany movitého kulturního dědictví (ISO). Díky prostředkům ISO byla v roce 2012 v dílně Vendulky Otavské konzervována kasule podle návrhu Josefa Šímy staršího.

Muzeum poskytuje materiál ze sbírek studentům restaurátorských oborů odborných škol, VOŠ textilních řemeselSPŠ grafické. Studenti pracují pod vedením restaurátorek muzea. Názor na způsob práce s historickým materiálem se od počátku oboru v 50. letech 20. století do současnosti proměňoval. Dříve nebylo výjimkou doplňovat chybějící materiál totožnou technikou nebo jinak zasahovat do autentické podoby památky. Pro projekt podpořený z Fondů EHP a Norska byla zvolena konzervační metoda šití k podpůrnému skeletu s co nejmenšími zásahy do zachované textilie. Práce prováděla Eva Achremenková, Radka Kalabisová, Barbora Korbelová, Vladimíra Lipská a Alena Prajzlerová. Dozor nad prováděním prací měla za UPM Jitka Kottová a Alena Samohýlová.

V době realizace projektu muzeum stavělo nový depozitář, dokončený v roce 2016. Jeho stavba významně přispěla ke zkvalitnění uložení historického textilu ve smyslu preventivní konzervace. Veškerý historický oděv je nyní uložen v rozměrných zásuvkách nebo krabicích ve vodorovné poloze a není zatěžován umístěním na ramínkách. V roce 2020 pracují v muzeu čtyři textilní restaurátorky, Markéta Bučková, Alena Samohýlová, Daniela Schalldach a Michaela Závadská, z toho dvě pouze na částečný úvazek.

Rubriky
články

Hippolyt Soběslav Pinkas

7. října 1827 Praha – 30. prosince 1901 Praha

Soběslav Hippolyt Pinkas se narodil 7. října 1827 v Praze na Kampě jako nejstarší ze čtyř dětí advokáta a politika Adolfa Pinkase (1800–1865) a jeho manželky Karolíny, rozené von Schauroth (1804–1885). Po babičce z otcovy strany měl francouzské předky.

Po studiích na gymnáziu začal studovat na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze práva. V době studií si ke jménu Hippolyt přidal české Soběslav. Od roku 1849 studoval malířství na pražské malířské akademii v ateliéru Christiana Rubena, odkud po dvou letech na radu Josefa Mánesa odejel studovat na Akademii do Mnichova. Později odjel studovat do Francie. V Paříži se 13. října 1859 oženil s Francouzkou Adrienou Denoncinovou, s níž se na deset let usadil ve Vaux de Cernay, kde se jim narodily děti Ladislav (* 1863) a Georgina (* 1867)[3].

V roce 1865 se na čas vrátil do Čech, neboť zemřel jeho otec. Natrvalo se do Čech vrátil i s rodinou roku 1869. Na Vyšší dívčí škole přijal ve školním roce 1869–1870 místo profesora kreslení, kterým zůstal 25 let. Kolem roku 1885 si nechal postavit chalupu v Sázavě. V této chalupě se 19. června 1905 narodil jeho vnuk Jiří Voskovec.

Rubriky
články

Vojtěch Mastný

18. března 1874 Praha – 25. ledna 1954 Praha

Pocházel z poměrně zámožné průmyslnické rodiny, která během 19. století  vybudovala textilní továrnu v Lomnici nad Popelkou a angažovala se rovněž při vytvoření a správě první české banky – Živnostenské banky. Jeho životní dráha však podnikatelská spíše není.

Práva vystudoval na Karlově univerzitě a dále si prohluboval znalosti i na renomovaných francouzských školách Sorbonna a École des Chartes. Po soudní a bankovní praxi vstoupil do služeb Zemského výboru království Českého. V roce 1899 se oženil. Za ženu si vzal Zdenku Kodlovou.

Po vzniku Československé republiky dal veškeré své schopnosti do služeb československé diplomacie a sloužil jí až do jejího pádu. Během druhé světové války působil v dozorčí radě Živnobanky. Po 2. světové válce byl krátce vězněn, avšak zproštěn obvinění. Po komunistickém převratu byl hospodářsky decimován a v polovině 50. let zemřel. Rodinná hrobka s reliéfem Františka Rouse je na Olšanských hřbitovech.

Rubriky
vystavujeme

TŘI DEKÁDY. INSTITUT TVŮRČÍ FOTOGRAFIE 1990–2020

20.06.2020 – 27.09.2020

Kurátoři: Vladimír Birgus, Ondřej Durczak, Michał Szalast (ITF) a Jan Mlčoch (UPM)
Architekt: Dušan Seidl
Grafický design: Vladimír Vimr

Výstavu s názvem Tři dekády připravil Institut tvůrčí fotografie (ITF) Slezské univerzity v Opavě k 30. výročí svého založení a je výběrem nejlepších snímků studentů i čerstvých absolventů školy, mapujícím období let 1990 – 2020. Část expozice stihli v Institutu tvůrčí fotografie (ITF) připravit aktuálně a zařadit i fotografie, které vznikly během koronavirové pandemie. 

Vystavená fotografická díla zachycují rozmanité osobní výpovědi autorů, kde hlavní roli nehraje styl nebo téma, ale hlavně osobitost a kvalita fotografií. „Vybírali jsme ty nejlepší práce především současných studentů a absolventů, z nichž mnozí sbírají významná ocenění i v zahraničí,“ říká Vladimír Birgus, dlouholetý vedoucí Institutu tvůrčí fotografie (ITF) v Opavě, který je sám uznávaným fotografem a propagátorem české fotografie po celém světě.

Na výstavě se objeví například cyklus Resonance Krystyny Dul, sugestivní barevné portréty Hany Connor a Filipa Jandourka, zachycující bangladéšské venkovany, hledajících práci v přelidněné metropoli Dháce či portréty lidi nejrůznějších společenských vrstev, profesí a životních stylů z polských vesnic od Jacentyho Dedka. Soubor aranžovaných skupinových portrétů Náplavy od Marka Matuštíka zachycuje život rodin, které se přestěhovaly z Prahy na venkov do domů se zahradami a bazény. Inscenovanou fotografii pak reprezentuje třeba Jan Pecháček: ve svém cyklu Pakul vytvořil reminiscence dob, kdy v pražském Paláci kultury probíhaly monstrózní komunistické sjezdy.

Část expozice je velmi aktuální a představuje různé soubory, které vznikly během současné koronavirové pandemie. Peter Korček zachycuje v cyklu Tiché město přízračně vylidněné ulice, nákupní centra a nábřeží Bratislavy. Ivo Žídek a Jan Langer v souboru Životy pod rouškou zkombinovali portréty lidí s rouškami s texty ukazujících jejich zážitky ze smutné doby. A Roman Vondrouš ve svých nápaditě komponovaných fotografiích ze současného života v Praze skvěle uplatnil sugestivní hry světel, stínů a barev.

Expozici Tři dekády s podtitulem Institut tvůrčí fotografie FPF Slezské univerzity v Opavě 1990-2020 doprovází česko-anglický katalog. Součástí expozice jsou také makety autorských knih studentů, příklady teoretických prací a v neposlední řadě i knihy a katalogy, které Institut tvůrčí fotografie vydal nebo na jejichž vydání se podílel. Je mezi nimi i publikace Mariusze Foreckého Mechanismus, která byla oceněna jako nejlepší loňská fotografická publikace roku.

Dům U Černé Matky Boží

Ovocný trh 19
Praha 1
+420 725 038 628

Otevírací doba
úterý až neděle 10–18 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 80 Kč snížené 40 Kč

Rubriky
vystavujeme

JAN KOULA – NOVORENESANČNÍK A VLASTIMIL

17.06.2020 – 04.10.2020

Skleněná bonboniéra se zlatým víčkem z roku 1900

Architekt Jan Koula patří sice k polozapomenutým, přesto ale významným a vlivným osobnostem českého umění a kulturně společenského dění závěru 19. století. Byl mnohostranně aktivní – projektoval architekturu, dlouhodobě působil jako pedagog na pražské technice, spolupodílel se na přípravě četných výstav či spravoval a organizoval sbírky Národního muzea. Zásadní, dosud jen okrajově vnímanou a nedoceněnou oblastí Koulovy činnosti je návrhářská tvorba pro nejrůznější uměleckořemeslné obory.

Základ postojů a východiska uměleckých a odborných snah Jana Kouly vytvářel již od osmdesátých let jeho úzký vztah k české historii a kulturnímu prostředí. Stal se vynikajícím a uznávaným znalcem uměleckořemeslných památek, současně byl nadšeným obdivovatelem a zasvěceným dokumentátorem lidového umění. Zaujetí jedinečnými pracemi rudolfínské doby či habánskou keramikou, stejně jako podrobné seznámení s tvorbou českých a moravských vyšívaček poté silně ovlivňovalo Koulovy vlastní návrhy v různých oborech užitého umění, rytého skla, malované keramiky či intarzovaného nábytku.

Výstava ve foyer Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje Jana Koulu jako jedinečného představitele české, národně orientované uměleckořemeslné tvorby. Jako návrháře osobitě reagujícího na podněty novorenesačního stylu, ale i jako autora neodmyslitelně svázaného s výtvarnými projevy lidového prostředí doby doznívajícího 19. století.

Doprovodný program k výstavě:

Jan Koula a umělecké řemeslo – přednáška a komentovaná prohlídka PhDr. Jana Mergla, PhD.
14.07.2020 v 18 hodin

Lidové v architektuře Jana Kouly – přednáška a komentovaná prohlídka Mgr. Lenky Merglové Pánkové
11.08.2020 v 18 hodin

Koulův Český interiér pro Světovou výstavu v Paříži 1900 – přednáška a komentovaná prohlídka PhDr. Jana Mergla, PhD.
25.08.2020 v 18 hodin

Jan Koula muzejník – přednáška a komentovaná prohlídka Mgr. Lenky Merglové Pánkové
08.09.2020 v 18 hodin

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
úterý až neděle 13–18 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
zdarma

Rubriky
články

Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě

Z Institutu tvůrčí fotografie se během třiceti let pod Birgusovým vedením stala největší česká fotografická katedra s komplexním programem a inspirativními pedagogy, k jakým patří třeba Jindřich Štreit, Pavel Mára, Václav Podestát, Dita Pepe, Josef Moucha, Jiří Siostrzonek, Štěpánka Stein, Tomáš Pospěch nebo Rafał Milach. Studenty z celého světa sem láká výtečné renomé školy, která dnes poskytuje bakalářské, magisterské a doktorské studium a má i akreditace na habilitační řízení a řízení pro jmenování profesorem. Téměř polovina zájemců o studium pochází ze zahraničí, především z nedalekého Polska a Slovenska, ale také třeba z Japonska, Velké Británie anebo z Lucemburska.

To potvrzují četná významná zahraniční ocenění, která někteří z absolventů za svou tvorbu posbírali. Patří k nim například vítězství na World Press Photo, Leica Oskar Barnack Award, Hasselblad Masters, Grand Prix New York Photography Festival a v dalších prestižních soutěžích. Institut také často pořádá výstavy svých studentů na mezinárodních fotografických festivalech a ve významných muzeích a galeriích.

Institut tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě

Rubriky
programy

JARNÍ KONCERT VELKÉ DÍKY

18.06.2020 v 17 hodin

Uměleckoprůmyslové museum v Praze a Pražská konzervatoř společně zvou 18. 6. v 17 hodin na jarní koncert profesorů PK nazvaný Velké díky. Koncert je poděkováním za práci a trpělivost všem, kteří přestáli divnou dobu jara 2020 a mají chuť do další práce. Koncertem provede Jan Potměšil, který je také pedagogem Pražské konzervatoře, vstup je zdarma. V případě nepříznivého počasí se koncert uskuteční uvnitř muzea.

Program:

Bedřich Smetana: Z domoviny (Jiří Vodička – housle, Petr Čech – klavír)
Adam Skoumal: Kráska a zvíře (Kristina Fialová Nouzovská – viola, Petr Nouzovský – violoncello)
Eduard Douša: Sonatina (Kristina Fialová Nouzovská – viola, Ladislav Horák – akordeon)
Thomaso Albinoni: Koncert č. 2 (Jaroslav Halíř – trubka, Petr Čech – klavír)
Astor Piazzolla: Vivat tango (Petr Nouzovský – violoncello, Ladislav Horák – akordeon)

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
programy

OBRAZY KONCŮ DĚJIN – KOMENTOVANÁ PROHLÍDKA

21.06.2020 v 16 hodin

Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorem Pavlem Vančátem poslední den otevření výstavy.
Výklad je zdarma k platné vstupence. Vstupné je navíc mimořádně výhodné!

Rezervace ZDE

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
vydáváme

OBRAZY KONCŮ DĚJIN. ČESKÁ VIZUÁLNÍ KULTURA 1985–1995

Co vlastně předcházelo sametové revoluci a jak nakonec skončila? Jaký vliv měla na českou společnost Gorbačovova „perestrojka“ a jaký neoliberální transformace a privatizace? A jak se tyto události odrážejí v dobové vizualitě skrze fotografii, grafický design, film či televizi? Publikace je vizuální esejí o jedné „antidekádě“, kdy radikální politické změny probíhaly paralelně s výraznou proměnou vizuálních médií a jejich rolí. Vedle editora Pavla Vančáta do knihy přispěl historik Ondřej Daniel, teoretička umění Zuzana Krišková a filozof Miroslav Petříček.

Publikace byla vydána u příležitosti stejnojmenné výstavy konané v UPM ve dnech 16. října 2019 až 21. června 2020.

vydavatelé: Uměleckoprůmyslové museum v Praze a BiggBoss
editor: Pavel Vančát
texty: Ondřej Daniel, Zuzana Krišková, Miroslav Petříček, Pavel Vančát
grafický design: Zuzana Lednická (Studio Najbrt)
vydání: české s anglickým resumé
formát: 21 x 15 cm, kroužková vazba
počet stran: 462
počet reprodukcí: 534
ISBN 978-80-7101-190-3 (UPM)
ISBN 978-80-907383-7-9 (BiggBoss) cena: 560 Kč (v UPM vyprodáno)

Rubriky
muzeum žije

HANA PODOLSKÁ VE SBÍRKÁCH UPM – FOTOGALERIE

Rubriky
programy

POD SKLEM – PŘÍMĚSTSKÝ VÝTVARNÝ TÁBOR

06.07.2020–10.07.2020

Rádi kreslíte, malujete, zkoušíte nové techniky a hledáte novou inspiraci?

Vyzkoušejte si s námi techniku podmalby na skle. Na výstavě V lesku zlata, v záři barev. Umění podmalby na skle ze sbírek UPM v Praze se seznámíme s rozsáhlou sbírkou podmaleb, které ilustrují vývoj tohoto svébytného umění. Společně rozehrajeme příběhy obrazů a prozkoumáme prostor, ve kterém jsou vystaveny.

Ukážeme si jednotlivé fáze vzniku podmalby, budeme se zabývat jejich náměty, vytvářet a komponovat nové příběhy a realizovat je nejenom modifikovanou technikou podmalby. Inspirovat se budeme na výstavě, v historické budově muzea i v muzejní zahradě.

max. počet dětí: 10
cena: 3700 Kč (cena včetně výtvarného materiálu a obědů)
čas trvání denně:
9 – 17 hodin
věk: 7 – 12 let
rezervace do 30. 6. 2020 na email: havlova@upm.cz
lektorka: Mgr. Dana Havlová Rovenská

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Rubriky
muzeum žije

PŘÍBĚH SVATEBNÍCH ŠATŮ

Autoři: PhDr. Eva Uchalová a PhDr. Filip Wittlich, PhD.

Dlouholetou vedoucí sbírky textilu UPM byla PhDr. Jiřina Vydrová ze známé herecké rodiny Vydrů. V souvislosti s přípravou katalogu výstavy Odvaha a risk, v němž byla zmiňována i výstava Žena doby secese, na níž se doktorka Vydrová podílela, prozkoumal kurátor Centra dokumentace sbírek Filip Wittlich její pozůstalost a společně s Evou Uchalovou objevil celou řadu nepublikovaných informací vztahujících se k naší sbírce textilu.

Jedna z nich se vztahuje ke svatebním šatům ze sametu barvy champagne, označených firemní značkou londýnského obchodního domu Marshall & Snelgrove. Eva Uchalová, kurátorka módy, k tomu říká: „Zdálo se nám, že máme tyto šaty dokonale zdokumentované, měli jsme svatební fotografii zachycující nevěstu Frederiku Ahrensovou a ženicha Leopolda Grimma při jejich svatbě v Miláně 5. března 1892. Filip Wittlich však našel v archivu korespondenci mezi dr. Vydrovou a Miladou Borůvkovou, která šaty do muzea v roce 1976 nabídla a vypsala nám okolnosti tohoto sňatku.“

Frederica Ahrens, nar. 1868, byla dcerou anglického gardového důstojníka Christiana Ahrense a Fanny de Jonge z Georgetownu v Britské Guayaně. Leopold Grimm se narodil r. 1862 ve Všebořicích u Ústí nad Labem, vystudoval reálku v Praze a pokračoval ve studiu na polytechnice v Curychu, kde Frederica byla v té době schovankou v dívčím penzionátě. Tam se seznámili na tanečním večírku a vznikla láska na první pohled, která vydržela celý život.

Rodiče Frederiky však s její volbou nesouhlasili i přesto, že ženich měl zajištěnou existenci jako asistent na curyšské technice, poté jako inženýr u strojírenské firmy v Curychu. Až teprve když získal výnosné místo ve strojírně Tosi v Legnanu v Itálii, svolili k sňatku. Šaty nevěsty byly zakoupeny v Anglii a stály 20 liber.

Leopoldova kariéra inženýra, specializovaného na vodní turbíny, pokračovala u firmy Ruston v Praze a u firmy J. M. Voith v Heidenheimu, až v roce 1901 byl jmenován řádným profesorem konstrukcí částí strojových a stavby strojů na nedávno založené české technice v Brně. Tam se stal v letech 1907 – 1908 rektorem a několikrát děkanem a jako pedagog se významně zúčastnil budování novodobého inženýrského studia. Stal se ale i skvělým technikem, podílejícím se na projektech staveb velkých vodních děl a na moderním řešení otázek z oboru vodohospodářství.

Paní Frederika jistě neměla jednoduchý život, manželům se v rozpětí let 1892 – 1909 narodilo pět dětí, dva synové byli v 1. světové válce, nejstarší Leopold po zajetí vstoupil do italských legií. Dva synové následovali otce v jeho technické kariéře, nejmladší z dětí, dr. Borůvková, absolvovala v r. 1934 Filozofickou fakultu v Brně, současně studovala angličtinu v zahraničí a stala se lektorkou angličtiny. Rodina žila v Brně, Leopold Grimm zemřel v roce 1939, Frederika v roce 1953.

Rubriky
muzeum žije

POKLADY Z MUZEA – FOTOGALERIE

NEJVZÁCNĚJŠÍ PŘEDMĚTY Z NAŠICH SBÍREK

Rubriky
whats on

XXII. TRIENNALE OF DESIGN AND ARCHITECTURE IN MILAN: CZECH PARTICIPATION

01.03.2019 – 01.09.2019

Out of Power Tower od Krištofa Kintery

Commissioner: Museum of Decorative Arts in Prague

Director: Helena Koenigsmarková

Curator: Iva Knobloch

Funding: Ministry of Culture of the Czech Republic

Support: Czech Center Milan, Gallery Zdeněk Sklenář Prague



Out of Power Tower: artist Krištof Kintera and team

Lithopy: concept Denisa Kera and Petr Šourek, director Petr Šourek, designer Eva Holá, photography Jan Hrdý, editor Miloslav Holman, installation and 3D print Jaroslav Svítek,  blockchain development Denisa Kera and Yair Reshef, satellite image processing Mateusz Kraiński and team



XXII Triennale Milano

From March 1 to September 1, 2019 XXII Triennale Milano titled Broken Nature: Design Takes on Human Survival. The curatorship of the XXII Triennale has been entrusted to Paola Antonelli, Senior Curator of Architecture and Design and Director of Research & Development at The Museum of Modern Art. The curatorial team, led by Paola Antonelli and based in Milan and New York, will select and present design approaches that encourage a multifaceted and comprehensive reading of the issues threatening our collective existence; stimulate an appreciation of the systems in which individuals live and operate; and galvanize attitudes that consider life beyond the next few generations.

The XXII Triennale will feature projects – from objects to buildings, and from interfaces to infrastructures and cities, at all scales, from the cosmos to the microbiome, and in all dimensions – that suggest plausible and concrete avenues for restorative design action In this ambitious endeavor, the curatorial team will be supported by an Advisory Committee of scholars and practitioners, including Adam Bly, Rania Ghosn, Alexandra Daisy Ginsberg, Gabriella Gómez-Mont, Jamer Hunt, Sarah Ichioka, Koyo Kouoh, Stefano Micelli, and Maholo Uchida. 

Czech Participacion

The utopian/dystopian projects OUT OF POWER TOWER and LITHOPY develop the theme of energy wastage and mock the current craze for cryptocurrency. They are a critical response to the problem of mineral extraction, scarcity of resources and man’s drive for endless energy production. Out of Power Tower is 4,5 m high object made from used batteries that are assembled and cut. From the outside, the batteries seduce the consumer with their shining mosaic of brands. Inside the batteries, you can observe dark and burned out minerals. Out of Power Tower is a metaphor of the 4.0 and 5.0 Ages: uncovering the happy comfort of the external superficiality of being; digging deep under it, you find its core, dangerous and toxic. LITHOPY tells a universal story of power, mineral resources, technology and man. It is a fiction  in the form of a multi-screen movie backed by blockchain prototypes. As a matter of fact, one of the largest world Lithium reserves has been recently rediscovered in the Czech Lands and were quickly turned into a mobilizing tool during 2017 elections. As a response to the populist promise and the ongoing speculation in Lithium, the Lithopy team created its own fairy-tale scenario. The movie advertises a Sunny Day in Lithopy when all kinds of smart contracts are made under controlling eyes of satellites.

Palazzo dell´Arte

Viale Alemagnia 6, Milan

Rubriky
whats on

RETURNING IDENTITY

20.06.2019 – 03.11.2019

Returning Identity Exhibition

Exhibition held to commemorate 80 years since the introduction of the Nuremberg Laws in the Protectorate of Bohemia and Moravia

Eighty years ago, on 21 June 1939, the Reich Protector Konstantin von Neurath issued a decree introducing the Nazis’ Nuremberg Laws in the Protectorate of Bohemia and Moravia. This ushered in a period of social and property-related persecution of people who were classified as Jews – persecution which in the vast majority of cases culminated in their deportation to concentration and extermination camps, where the deportees ultimately died.

To commemorate 80 years since the establishment of the Protectorate, the introduction of the Nuremberg Laws and the outbreak of the Second World War, an exhibition of items belonging to victims of the Nazi persecution has been organized by the Documentation Centre for Property Transfers of the Cultural Assets of WW II Victims, in collaboration with the Museum of Decorative Arts in Prague, the National Heritage Institut, Area Heritage Administration at castle Sychrov and the National Gallery Prague.

The organizing institutions have decided to display items whose original owners have been identified. The items commemorate the names and lives of their owners – victims of a despotic system which, based on arbitrary criteria, destroyed real human beings (replacing their names with transport numbers) in order to seize their property. These items help – at least partially – to restore their original owners’ identity.

In the large majority of cases, the owners were not collectors in the true sense of the word; they were simply people who had these items in their homes. They lived alongside the items, and they had some kind of personal connection with them. On the other hand – and this is particularly important – the fact that these items have survived means that we have been able to identify the names of their original owners, despite the fact that from autumn 1941 onwards the authorities systematically used transport numbers instead of actual names. The exhibition presents around a hundred named original owners – and of course this is just a tiny fraction of the total number of Protectorate Jews who were murdered during the war. Yet although they are few, it is of profound importance that we remember and commemorate them. Each of these people was unique; each lived their own individual life. Among them were the rich and the poor, factory-owners and small traders, university professors and people with just a basic education, married and unmarried, divorced and widowed, those with families and those who lived alone. Some of them had lived in Czechoslovakia throughout the inter-war period, while others had returned there after living Germany or Ostmark (Austria). Many of them had fled into “rump” Czechoslovakia from the Sudetenland when it was seized by Germany following the Munich Agreement; after finding an apartment or a rented room, they were forced to move once more and live with another Jewish family, as the German authorities had issued a decree that all Jews should be removed from the part of Prague on the left bank of the Vltava River. Of course, this decree was targeted mainly at the owners of villas and apartment blocks in these districts of the city. They inevitably had to leave behind large amounts of their property in their abandoned homes, and today there is absolutely no way of locating this property; it was evidently taken by Reich citizens who moved into the vacated homes in large numbers (or also by Reich institutions, in the case of large villas). The names of the original owners a mother of young children, whose husband was executed for his political resistance activities shortly before the family’s planned deportation. There is also a young woman who was placed on a transport with her parents just a week after her wedding, still listed under her maiden name; her adoring husband voluntarily joined the next transport in order to remain with his wife until their death.

For these reasons, the items presented here are not valuable merely as museum exhibits; above all, their value lies in the fact that they silently commemorate the lives of their original owners, who are long dead. After many years, these items have helped us to restore these original owners’ names and identities.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

MAD SILKMAN. ZIKA&LÍDA ASCHER: TEXTILES AND FASHION

15.02.2019 – 30.09.2019

Exhibition concept and curator: Konstantina Hlaváčková

Exhibition design, videos: Pavel Mrkus

Graphic design: Štěpán Malovec and Kristina Ambrozová

Zika and Lida Ascher’s personal and professional story began in Prague just before World War II and continued in London and Paris, where they worked with the most famous artists of the day and where the most exclusive fashion houses used Ascher fabrics for their creations.

Czechoslovakia before World War II was a country with a highly developed textile industry and an extensive sales network, including two shops owned by Zikmund and Jindřich Ascher that sold silks not far from Wenceslas Square. The younger generation of the Ascher family included Zika (Zikmund) Ascher, who was born in 1910. In 1933 he and his older brother Josef opened their own shop selling textiles in the centre of Prague, and it soon became very popular. Zika Ascher was also a very successful Alpine skier. He represented Czechoslovakia in many international competitions, and in 1938 he won the Czechoslovak Grand Prix. The press dubbed him the “Mad Silkman” on account of his daredevil style on the slopes.

In February 1939 Zika married Lida (Ludmila) Tydlitátová, a charming young woman from a wealthy family in Prague. Just a few days before the Nazis invaded Czechoslovakia on 15 March 1939, Lida and Zika left for Norway on their honeymoon. From there they went to London, which they made their new home. Zika joined the army, and in 1942 he and Lida founded a textile company that printed fabrics for women’s clothes. The high quality of its designs and printing guaranteed the company’s success right from the start.

During and shortly after the war Zika Ascher put a bold plan into action: he asked leading artists of the time – Henri Matisse, Henry Moore, André Derain, Cecil Beaton, Alexander Calder and many more – to come up with designs for luxurious silk scarves and fashion fabrics. Most of them agreed, resulting in a collection of approximately thirty wonderful silk scarves, the Ascher Squares, that helped launch Zika and Lida’s glittering career. The Squares were exhibited around the world and at the end of 1947, shortly before the communists seized power, they were shown at Mánes in Prague alongside printed textiles designed by Czech artists.

Zika and Lida continued working with famous artists for many more years, establishing good working relationships and personal friendships, as can be seen in their frequent correspondence. Artists and fashion designers valued Zika’s remarkable ability to flawlessly render their designs in fabric. Printed silks and cottons and various types of woollen fabrics from Ascher (London) Ltd. created a sensation around the world. Zika was also a great innovator of new textiles, and he became legendary for his revolutionary approach and the way he brought design and fine art together. Ascher fabrics were immensely popular from the 1940s to the 1980s and they frequently appeared in all the top fashion magazines, including Vogue and Harpers Bazaar. The most famous designers and fashion houses in France, Italy and Britain used Ascher fabrics in their collections: Christian Dior, Chanel, Balenciaga, Lanvin-Castillo, Pierre Cardin, Yves Saint Laurent, Alberto Fabiani, Ronald Paterson, Mary Quant, David Sassoon …

Lida Ascher died in London in 1983, followed by Zika nine years later. They were among the most illustrious Czechs and their work was celebrated around the world, but back home they were entirely forgotten.

The exhibition has been designed by the artist Pavel Mrkus, who works with large audiovisual installations.

Most of the exhibits have been lent by the Ascher Family Archive in the United States. Other items come from Manchester Art Gallery, the Victoria & Albert Museum in London, and Musée Matisse in Le Cateau Cambrésis in France.

The Museum of Decorative Arts and the Slovart publishing company have produced a book in Czech and English editions to accompany the exhibition.

Czech Television is making a documentary about Zika and Lida Ascher that will premiere in September 2019.

There will also be a project with Pavel Ivančic’s Studio of Fashion Design at the Academy of Arts, Architecture & Design in Prague, whose students will design outfits made with original Ascher fabrics.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

KRÁSNÁ JIZBA DP 1927-1948. DESIGN FOR DEMOCRACY

13.09.2018 – 03.03.2019

anonymní návrh
čajová a kávová souprava, 1927

Krásná jizba [Beautiful Room], established as a branch of the Družstevní práce [Cooperative Work; dp] publishing house in the late 1927, was one of the leading Czech institutions in the fields of interior design and culture during the first half of the 20th century. It became a platform for asserting the principles of Functionalism and implementing requirements on the quality of the mass production of utility objects. It operated as an arbiter of practical and tasteful living and, with its sales, production, exhibition and consulting activities, permeated the everyday life of thousands of families. Via the production and selling of home accessories and furnishings, characteristic of high aesthetic and utility value and, simultaneously, affordability, Krásná jizba aimed at fulfilling democratic principles in the culture of living. The focus of the institution and its upswing were the merit of the leading figures of the contemporary cultural scene, such as the designers Ladislav Sutnar, Antonín Kybal, Ludvika Smrčková and Bohumil Južnič, the architect Jan E. Koula, the photographer Josef Sudek, and many others. However, it did not manage to continue in its successful First-Republic era after the war, and the ultimate end of the initial ideas came with the changed political orientation of the country in 1948.
In the 1920s and 1930s, faith in the new life, characteristic of the avant-gardes in general, went hand in hand with highlighting the integration of aesthetic requirements and the factual realization of life within a social and ethical context. The main attention was thus seized by
the question of lifestyle, encompassing a wide range of issues which were surfacing with the vision of a new lifestyle and society and were related to many spheres – from living to working, education and health and, finally, culture and leisure time. The aim was to improve the quality of life of individuals in accordance with the goals of a socially-oriented
democratic society. The essential task after the First World War was to fulfill the elementary need of housing, and architects, theoreticians and social engineers often answered it with utopian and radical concepts.
It took Krásná jizba less than a year to abandon its initial focus on meeting the aesthetic needs of its customers through the primary sale of objects of art and, instead, switch to the culture of living and the sale of home accessories and furnishings. One of the stimuli behind this change was the Brno 1928 Exhibition of Contemporary Culture, which clearly demonstrated its focus on utilitarian Functionalist aesthetics and industrial production at the display of Association of Czechoslovak Work as well as other participating manufacturers. Nothing but this orientation could meet the goals of providing quality to the wider masses in the form of standardized products which would exclusively follow function. In accordance with the ethical background of the popular theses forged by Adolf Loos, strictly condemning ornamentation, designers laid great emphasis on the purity of shapes close to ideal geometric solids, and on simple form unburdened by anything that would excessively increase production costs. The most important aspects now became the natural quality of materials and their surfaces and structures and the typical features of the production process, all embodying the only acceptable source of aesthetic impression. As soon as KJ became headed by Ladislav Sutnar, it turned into an institution implementing these ideas
and requirements into everyday life, mainly via his own designs of drinking and dining sets which have since become iconic artifacts of local inter-war design and the most sought-after items of its range.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

CERAMICS AND ITS DIMENSIONS. SHAPING THE FUTURE

04.09.2018 – 11.11.2018

Markéta Nováková, Mira Podmanická: Bio-vases, 2013

This exhibition of the experimental approaches to producing ceramics and porcelain found among students at European universities, their educators, and invited guests presents the outputs from one of the modules of an international grant within the “Creative Europe: Ceramics and Its Dimensions” program and the related sub-project Shaping the Future. The sub-project began with a workshop on the premises of the Kahla Porcelain factory in Germany gathering together students, teachers and other stakeholders from the four partner universities with the aim of exploring the material of ceramics and the associated new technologies. The participants explored various themes: Global Futures: Environment – Ecology – Economy, Societal changes, 3D printing – Old technologies revisited, and Food culture: impact on ceramic concepts.
Riikka Latva-Somppi, exhibition curator, observes on the subject: „Workshop openings grow into well-designed projects, and objects themed by food cultures use new technologies in their production or to reflect societal changes. Old technologies meet the new. Function is the focus here, but we also need irrational thinking resulting in seemingly crazy and useless applications – in the end, these may develop into the most revolutionary innovations.“


Czech participation in the exhibition

The exhibition has traveled the cities of Europe since 2016, and has its final reprise in Prague. During the preparations of the Prague exhibition, cutaror Milan Hlaveš and Dita Hálová mapped out seven studios at five institutions of higher education in the Czech Republic and one in Slovakia. They monitored the outputs from final-examination and diploma-thesis exhibitions with a view to the main topic of the exhibition, whose goal is to describe developments in current ceramic and porcelain design.
Czech and Slovak projects have an artistic level comparable with that abroad. A number of original artistic paths have also appeared in the area of modern technologies, and the latest generation of designers is making abundant use of them. Four studios are focused on work with ceramics and porcelain, while another three focus on industrial and product design – only a part of their work is with ceramic materials. The works of students at both types of studios are on the same professional level, differing only, perhaps, in their artistic and technical treatment. Just as in the European part of the exhibition, here as well students are supplemented by some of their educators and by guests from among the ranks of designers. They both influence the youngest generation as educators and experiment in their own works and are in many cases doctoral students themselves. These include for example Markéta Nováková and Mira Podmanická, Milan Pekař, Petr Stehlík, Studio Vobouch (Markéta Kalivodová and Richard Švejda), Matěj Polách and Vojtěch Říha (Superior Object), Roman Šedina, and Zuzana Knapková. Just like their students, they too often work at the borderline between design and the fine arts.


Ceramics and its Dimensions project
Ceramics and its Dimensions project is broad in scope. It offers a survey of the past and present of European ceramics and supports their innovation potential. It is supported by the European Union’s “Creative Europe” program, an activity framework for eighteen leading European museums and universities that are active in ceramics. They are headed by Porzellanikon, a porcelain museum in Selb, Germany.

The exhibition includes active zones in which you can get to know the traditional techniques used in creating ceramic objects and vessels, along with various processes for producing a porcelain mug, and try out designing your very own ceramic vessel.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

HANA PODOLSKÁ, A CZECH FASHION LEGEND

30.08.2018 – 19.05.2019

Výstava Hana Podolská, legenda české módy v UPM

The high-quality workmanship of her dressmakers, the luxurious fabrics she used, her sound knowledge of the latest Paris fashion trends adapted to Czech taste, together her business spirit and pleasant social demeanour, made Hana Podolska´s salon the most popular and best-known couture house in Czech society between the two world wars. Her clientele included famous Czech actresses, like Růžena Nasková, Jarmila Kronbauerová, Olga Scheinpflugová, Adina Mandlová, and Nataša Gollová, and other celebrities, such as the opera singer Jarmila Novotná, the racing car driver Eliška Junková, and Hana Benešová, the wife of the Czechoslovak president. The exhibition brings the visitor into the environment of this couture house of the First Republic, presenting more than 50 original models and a number of accessories. It uses film footage, photographs, and other documents to offer insight not only into the workings of the salon, but also into the sometimes very difficult life of Hana Podolská and her family, influenced by the ups and downs of the first fifty years of Czechoslovakia.
The exhibition includes interactive areas, in which visitors can become better acquainted with most of the fabrics used in the exhibited models and explore their texture (by touching them and looking at them under magnifying glass), leaf through the album „Did You Have Your Clothes Made at Podolska´s?“, and design their own formal wear.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

KOUDELKA: RETURNING

22.03.2018 – 30.09.2018

Československo, srpen 1968

Concept: Josef Koudelka
Curator: Irena Šorfová
Exhibition design: Emil Zavadil
Graphic design: Aleš Najbrt

This large retrospective exhibition is being held at the Museum of Decorative Arts in Prague to mark the exceptionally generous gift that Josef Koudelka is making to his native land. It is also a celebration of the eightieth birthday of this leading figure of contemporary photography.
The exhibition is arranged chronologically in seven sections, each comprising an individual thematic series. The first, called Beginnings, consists of rare vintage prints from the late 1950s and early 1960s, which were made by Koudelka for his first exhibition, at the Semafor theatre, Prague, in 1961. The next section, called Experiments, consists of early studies, which are important for comprehending Koudelka’s the originality. The next two series were made in parallel – Koudelka’s key work, Gypsies, which is today widely considered a classic of world photography, and the Theatre series, in which he takes the stylization of form to the extreme, with striking graphic images displaying what is now perceived as Koudelka’s unmistakable style in the theatre photography of that period. Invasion 68, his large reportage series, has played a particularly important role in Koudelka’s life. It was the reason that he was forced to leave the country in 1970. The Exiles series took Koudelka twenty-five years to make. It consists of photographs capturing feelings of alienation, expulsion, and the impossibility of return. The last section of the exhibition consists of the monumental Panoramas, large-format photographs that were made over three decades, in which he charts out the influence human beings have had on the contemporary landscape.
Today, Koudelka’s photographs are widely appreciated primarily for their high artistic value and also for the fact that he has never made a large number of prints; some of the earliest photographs exist in only several copies. This contributes greatly to the uniqueness of the set of photographs he is donating to the Museum of Decorative Arts in Prague. The Museum is thus becoming one of the few institutions to have in its collections and care such a large set of Koudelka’s work. His work is also owned by prestigious institutions like the Centre Pompidou and the Maison Européenne de la Photographie in Paris, the Museum of Modern Art in New York, the Art Institute of Chicago, the J. Paul Getty Museum in Los Angeles, and the Victoria and Albert Museum in London.
To accompany the exhibition, a large book is being published by KANT, in Czech and English editions, containing a wide selection of Koudelka’s photos, documentary illustrations, and articles by Stuart Alexander, Josef Chuchma, Jan Mlčoch, Josef Moucha, Tomáš Pospěch, and Irena Šorfová, together with a reprint of an article by Anna Fárová first published in 1967.
The Koudelka: Returning retrospective is in a certain sense Koudelka’s return to his homeland, even though he continues to be a globetrotter, always on the road, photographing and working on his projects. During a life of ceaseless labour, he has repeatedly returned to his photographs, just as he has over the years repeatedly returned to the same places, topics, and subject matter, with the aim of achieving the best photographs. The Exiles series was twenty-five years in the making. Similarly, for twenty-five years he returned to places around the Mediterranean, resulting in the project of panoramic photographs called Vestiges. Koudelka’s work matures with time and even thirty or forty years later he believes that it makes sense for him to return to it and to publish new books that are relevant today.
During his life, Koudelka has always travelled his own path. He has never succumbed to outside influences or artistic trends. He has crossed the boundaries of various forms of expression, from reportage to graphic-art-like works, poetic documentary photography, and even large-format art. He has continuously reshaped his style and adapted it to the topic he is photographing. Koudelka unquestionably is among the most important contemporary photographers working today. He is often included amongst humanist documentary photographers, but it would be misleading to pigeonhole this distinctive character. Though many people have made good individual photographs, few have left such a remarkable legacy with their work as a whole.
The Museum of Decorative Arts in Prague has the largest collection of Czech photography in the world. It photos are regularly presented at dozens of exhibitions in this country and outside. Koudelka’s donation is exceptionally important. Together with the sets of photographs by František Drtikol and Josef Sudek, also donated to the Museum, the gift from Josef Koudelka will be among the most important sets of world photography in any Czech collection.
In parallel with the Koudelka: Návraty/Returning exhibition at the Museum of Decorative Arts, another exhibition, Koudelka: De-creazione, will be held at the Trade Fair Palace (Veletržní palác) of the National Gallery in Prague. It consists of a series of photographs that Josef Koudelka made for the Vatican’s first presentation at the Venice Biennale, in 2013. The series, inspired by the Book of Genesis, depicts three themes on the idea of destruction: the effects of time on human history and the natural environment, armed conflict, and the natural world versus the industrial world.

JOSEF KOUDELKA was born in Boskovice, Moravia, in 1938. Trained as an aeronautical engineer, he began to take photographs seriously in 1958. At that time, he photographed the world of several Prague theatres and the Romani. In 1968 he documented the Soviet-led Warsaw Pact invasion in Czechoslovakia. On the first anniversary of the invasion, these photos, attributed to P.P. (Prague Photographer), were published in many periodicals around the world, without Koudelka knowing about it beforehand. The photographs by the ‘anonymous Czech photographer’ earned him the Robert Capa Gold Medal of the Overseas Press Club. Today these photos are widely considered to be classic works of post-Second World War photojournalism. (To mark the fortieth anniversary of the invasion, a book of 249 of them was published, accompanied by articles and documents compiled by Czech historians; it has so far been published in twelve language editions.) Fearing possible retribution, he left the country in 1970, travelling to Great Britain, where he was granted political asylum. Since 1974 he has been a member of Magnum Photos. He later left for France, where, in 1987 he was granted French citizenship. In 1975, in collaboration with the French publisher Robert Delpire, he published the book Les gitans (The Gypsies; a revised and expanded version was published in Czech, as Cikáni, in 2011). This was followed, in 1988, by Exiles. Since that time, Koudelka has published fifteen books documenting the influence of human beings on the contemporary landscape. Among these publications are Černý trojúhelník/The Black Triangle (1994), Chaos (1999), Lime (2012), and Wall (2013). Koudelka’s works have been exhibited at the Museum of Modern Art and the International Center of Photography in New York, the Hayward Gallery in London, the Stedelijk Museum in Amsterdam, and the Palais de Tokyo in Paris. He has been awarded the Nadar Prize (1978), the Grand Prix national de la photographie (1989), the Grand Prix Cartier-Bresson (1991), the Hasselblad Foundation’s International Award in Photography (1992), and the Medal of Merit from the President of the Czech Republic (2002). In 2002, the French Ministry of Culture and Communication made him a Commander of the Ordre des Arts et des Lettres. He later received the Cornell Capa Infinity Award of the International Center of Photography in New York (2004) and the Artis Bohemiae Amicis award of the Minister of Culture of the Czech Republic (2010). A citizen of France and the Czech Republic, Koudelka is based in Paris and Prague.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

SMALL WORLDS: DOLL HOUSES FROM V&A MUSEUM OF CHILDHOOD

16.02.2018 – 17.06.2018

Domeček Hopkinsonových
80. léta 20. století

The V&A Museum of Childhood’s major 2014—15 exhibition Small Stories: At home in a dolls’
house reveals the fascinating stories behind some of the UK’s best-loved dolls’ houses.
Through the stories of 12 dolls’ houses from the past 300 years, visitors are taken on a journey
through the history of the home, everyday lives and changing family relationships.
The small stories of each house are brought to life by the characters that live or work there.
Day-to-day life is illuminated through tales of marriages and parties, politics and crime. Each
house is displayed at a particular time of day and visitors can use buttons alongside the
showcases to activate the narration and light up each character as they talk.
The exhibition encompasses country mansions, the Georgian town house, suburban villas,
newly-built council estates and high-rise apartments. Displayed chronologically, the houses
also show developments in architecture and design.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

RESIDENCE: PREFAB ESTATE. PLANS. REALISATION. HOUSING. 1945 – 1989

25.1.2018 – 22.7.2018

The exhibition Residence: Prefab Estate presents the history of selected residential complexes in the Czech Republic and the social, political, cultural and economic circumstances that accompanied their construction. It follows the development of housing estates in the Czech lands from their start in the late 1940s up until the first years of the 1990s, when such construction came to an end. A brief summary is also presented of the later attempts at ‘humanising’ prefabricated buildings as well as current reflections by architects and historians on these estates today. Individual periods of housing-estate construction are presented through plans, models and historic photographs lent by public institutions and private collections from across the Czech Republic. Illustrating the historic context are various items from the areas of the arts, interior decoration, or industrial design. The visitor is thus provided with a basic overview of the types of construction, important structural systems, development of technical possibilities in the building industry.
The exhibition is the culmination of the research and exhibition project Prefabricated Housing Estates in the Czech Republic as Part of the Urban Environment (more briefly, The Paneláks), which took place from 2013 to 2017. The research team investigated the architecture and the urban design of over seventy Czech housing estates, as well as the demographic composition of their residents. In addition, the research took into account the development of the industrialisation of mass housing construction, changes in the political and economic conditions of socialist Czechoslovakia, and the changing role of architects and urban planners. Reinforcing the art-historical aspect of the study is the use of material from other humanistic disciplines, from the history of architecture and planning up through anthropology, heritage protection, or even historical demography.

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
whats on

DIRECTOR´S CHOICE

15.11.2017 – 25.03.2018

Idea: Helena Koenigsmarková, Radim Vondráček a Michal Stříbrný

Curator: Michal Stříbrný

Exhibition design: Roháč Stratil architektonický ateliér

Graphic design: studio Colmo

The Director’s Choice exhibition offers a glimpse of the rich collections held by the Museum of Decorative Arts in Prague and present masterpieces from all spheres of decorative and applied arts and design. Its core constitutes an illustrative selection made by the museum’s director Helena Koenigsmarková, intended for the book published by Scala Arts & Heritage Publishers in London in the Director’s Choice series that introduces prominent museums and galleries through the eyes of their directors. Through the stories of these extraordinary objects, the exhibition examines the fates of the museum’s collections in times of social transformation. The display is arranged in thirty thematic sections devoted to the development of the arts and crafts from the Gothic and Renaissance periods to the first half of the 20th century, represented by works of Alphonse Mucha, František Drtikol, Pavel Janák, Ladislav Sutnar and many others. The unique works “with a story” are complemented by almost three hundred other objects from the museum’s wide-ranging collections, encompassing furniture, glass, fashion and clothing, jewellery, toys and photography.tvářena v letech 2017 – 2020. 

The Museum of Decorative Arts – main building

17. listopadu 2
110 00 Prague 1

Opening Hours
Wednesday – Sunday 10 a.m.–6 p.m.
Tuesday 10 a.m.–8 p.m.
Monday closed

Addmission
full CZ 150 | concession CZ 80 | family CZ 250

Rubriky
články

AKTIVNÍ ZÓNA VE VÝSTAVĚ PLEJÁDY SKLA

Rubriky
články

DÍLNA BUDIŽ SKLO!

K výstavě Plejády skla 1946 – 2019

Rubriky
vystavujeme

XXII. TRIENÁLE DESIGNU A ARCHITEKTURY V MILÁNĚ: ČESKÁ ÚČAST

01.03.2019 – 01.09.2019

Out of Power Tower od Krištofa Kintery

Záštita: Ministerstvo kultury ČR

Organizace: Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Partneři: Czech Center Milan, Galerie Zdeněk Sklenář Prague

Projekty Out of Power Tower a Lithopia

Kurátor: Iva Knobloch

Tým Out of Power Tower: Krištof Kintera a tým, Rastislav Juhás, Josef Fruhauf, Richard Wiesner, Matěj Al Ali, Martina Nosková

Tým Litopia: koncept Denisa Kera a Petr Šourek, designer Eva Holá, fotografie Jan Hrdý, instalace a 3D tisk Jaroslav Svítek, blockchain development Denisa Kera a Yair Reshef, satelitní snímky Mateusz Kraiński

Milánská trienále designu a architektury patří k nejstarším mezinárodním přehlídkám svého druhu. Nejprve se tyto prezentace konaly v Monze, posléze byly přeneseny do Milána. Česká republika se účastnila již od prvního ročníku v Monze v roce 1923, excelovala na každém ročníku až do roku 1947. Ceny si odnesli například Ladislav Sutnar nebo Josef Sudek, nebo František Tröster. Po odmlce, způsobené studenou válkou, navázalo Československo v roce 1957 sklářskou expozicí a účastnilo se až do roku 1968, kdy zaujalo expozicí pracovních nástrojů Petra Tučného. Normalizační poměry pak účast československých designérů, umělců a architektů na milánském trienále zcela zrušily. Po padesáti letech se tedy Česká republika opět účastní této významné přehlídky, jež má tentokrát závažné globální téma.

Česká účast 2019

Prostor české republiky bude patřit dvěma projektům. Out of Power Tower Krištofa Kintery, který odpovídá na strmě vzrůstající, nezastavitelnou spotřebu energie, vyčerpání minerálních zdrojů, které jsou skryté v bateriích. Jeho 4,2 m vysoký object z vybitých baterií s příznačným názvem Out of Power Tower nastiňuje apokalyptickou krajinu, kterou zanechává drancující přístup člověka ke svému prostředí.

Druhý projekt Lithopia reaguje na současný boom kryptoměn a nových technologií blockchain formou polyekranové projekce. Líčí utopickou komunitu, která žije v blízkosti naleziště Lithia a jejíž život určují kryptoměna a chytré kontrakty na blockchainu pod dohledem satelitů. Utopie předkládá univerzální příběh o moci, technologii, surovinách a lidech.

Palazzo dell´Arte

Viale Alemagnia 6, Miláno

Rubriky
vystavujeme

TO CACHE NOMAD

18.07.2019 – 08.09.2019

Multimediální objekt To Cache Nomad

Multimediální interaktivní objekt vytvořený z macesu vizuálně vychází z rodinného dědictví, krajkového ubrusu po babičce Moniky Kubinské. Umístěním ve speciální vitríně připomíná muzejní artefakt. Dílo proto můžeme vnímat jako metaforu problematického se vyrovnávání s naší kolektivní pamětí a minulostí. Objekt pracuje s nahrávkami hlasu návštěvníků, z nichž počítač vytváří akustické pole reagující na přítomnost a pohyb diváka.

Vizuální umělci manželé Monika a Bohuš Kubinští aktivně působí na slovenské výtvarné scéně od počátku devadesátých let. Společně vytvářejí velkorysé site-specific instalace – díla reagující na prostor, ve kterém se nacházejí. Pro jejich tvorbu je charakteristický experiment s nevýtvarnými materiály, propojování různých uměleckých médií, využívání současných technologií a interakce s diváky. Návštěvník výstavy To Cache Nomad zde tak zanechá svůj hlas, čímž se stane součástí díla, a zároveň se propojí s ostatními diváky, kteří zde byli před ním. Může si odnést i hmotný artefakt – personalizovaný výtisk své nehmatatelné akustické stopy.

To Cache je projekt vytvořený ve spolupráci s hudebníkem a soundartistou Ferom Királym, který měl premiéru v březnu roku 2018 v At Home Gallery v šamorínské Synagoze. Navazuje na dílo Cache, které bylo v roce 2017 prezentováno v kulturním centru Nástupiště 1-12 v Topolčanech. V červnu tohoto roku bylo dílo vystaveno v Kunstverein Pasov v sugestivním prostoru kaple sv. Anny. Jelikož se ze statické instalace stal putující objekt hledající své konečné útočiště, pro aktuální prezentaci v Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze byl k názvu přidán přívlastek Nomad.

nadpis

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
vstup zdarma

Rubriky
vystavujeme

TAPIO WIRKKALA – IKONA FINSKÉHO DESIGNU

01.11.2019 – 26.01.2020

Mísa 3828, 1955

Kurátor: Uta Laurén, Jan Mergl

Architektonické řešení: Tomáš Džadoň

Grafický design: Miroslav Roubíček

Tapio Wirkkala a finský design – jméno a pojem neodmyslitelně spjaté s progresívním vývojem, který od počátku 50. let minulého století do užitého umění vnesly země severní Evropy.

Již první návrhy skla Tapio Wirkally z roku 1946 předznamenaly, jak podstatnou roli v přístupu k designu užitkových předmětů v následujících letech sever Evropy sehraje. Přesto však Wirkkalovo neočekávaně novátorské řešení finské národní expozice na Trienále 1951 v Miláně vyvolalo nadšení a znamenalo důležitý zlom nejen v přístupu k designu interiéru. Až asketicky jednoduchá, ale o to více esteticky působivá instalace finského skla, autorské keramiky a dekorativních textilií, doprovázená odkazy na severskou krajinu a přírodu, se stala inspirativním a vzápětí následovaným vzorem.

Stejně tak podnětně a s tvůrčí silou vstoupil Wirkkala na pole designu užitkových předmětů. Osobitý projev, v němž propojil zdánlivě neslučitelné – strohé zásady funkcionalistické moderny s dynamickými principy organického tvarosloví – vyústil ve styl, jehož charakteristickými rysy jsou nejen jednoduchost a čistota tvaru, užitkovost a praktičnost, ale i citlivý vztah k přírodě a úcta k materiálu a jeho zpracování.

Výstava přináší pohled na tři hlavní oblasti Wirkkalovy designerské činnosti v období 1946 až 1970. Sklářskou tvorbu představují především jeho četné návrhy stolního i dekorativního skla realizované proslulou finskou sklárnou littala. Wirkkallův jedinečný přínos pro další oblast typickou pro skandinávský design, práci se stříbrem, přibližuje nebývale široký výběr mís, váz a objektů. Samostatnou část výstavy pak tvoří porcelánové stolní soupravy i plastiky vzešlé z Wirkkalovy spolupráce s německou porcelánkou Rosenthal.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

ČAS V NÁS: JANA MACHATOVÁ A PETER MACHATA

07.11.2019 – 15.12.2019

Šperky manželů Machatových

„Čas v nás“ představuje tvorbu slovenských umělců, kteří pomalu vstupují do středních let a patří ke generaci takzvaných Husákových dětí. Autorské šperkové objekty Jany a Petera Machatových doprovázejí fotografie Petera Ančice. Každý z této trojice se vyrovnává s dětstvím prožitým pod hradbou panelového sídliště. Výběr zhruba padesáti šperků, které mapují dvě desetiletí tvorby, dokládá schopnost šperku být médiem sdělení. Pro diváka se každé z vystavených děl může stát vstupenkou do univerzálního času, v němž stále znovu prožívá zásadní příběhy svého života – hledání sebe sama, zrání, lásku, peripetie vztahu, období bolestných ztrát i nových nadějí. Abstraktní prvky se mísí s citacemi obrazů známých z rodinných alb a společenských magazínů. Možnost spatřit podstatné nabízí rastr panelového domu i lidového ornamentu. O hloubce citů a poutech mezi lidmi hovoří krajina těla dnešního člověka i fragmenty těl Marie a Krista v kompozici Piety.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
vstup zdarma

Rubriky
vystavujeme

ŠIMON CABAN&CO.: FOTOGRAFICKÉ HRY

24.10.2019 – 09.02.2020

Martina, ta hlavní, 1984

Dnešní výstava se vrací takřka čtyři desetiletí zpět, do 80. let minulého století, kdy architektuře, výtvarném umění, hudbě, tanci, designu i oděvní tvorbě docházelo v duchu postmoderny k prolínání žánrů. Jedním z tehdejších protagonistů byl Šimon Caban, kterého ale bylo nutno vnímat jako součást velice pestré umělecké komunity.

Narodil se roku 1963 v Praze, pak v roce 1981 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, kde byl jeho profesorem scénograf Josef Svoboda. V té době založil s bratrem Michalem Baletní jednotku Křeč, s níž v dalších letech připravili řadu představení, v nichž se uplatnila syntéza dramatické, taneční, vizuální i technologické složky. Tančili v Praze i při natáčení filmu Miloše Formana Amadeus, později realizovali i své vlastní filmové a televizní projekty (filmy Pražská pětka, Don Gio ad.). Třetím kmenovým spoluautorem byla textilní výtvarnice Simona Rybáková, která se stala i životní partnerkou Šimona Cabana. Od počátku 90. let dodnes společně připravují nejrůznější kulturní a společenské akce, ale pracují zejména pro divadla a muzikálové scény (viz www.cabani.cz). Asi nejznámější je ale jejich mnohaletá práce pro Mezinárodní filmový festival v Karlových Varech.

Fotografické práce, které představujeme na této komorní výstavě, jsou z let 1982 až 1990. Snímky z nejrůznějších setkání, zkoušek tanečního souboru, domácích i zahraničních cest s přáteli, pobytu na chatě v Olešce nebo z kamarádovy svatby, ty byly materiálem k dalším autorské tvorbě, v níž Šimon Caban slučoval nejrůznější prvky v nový kontext. Vše bylo umocněno texty s originálním humorem, doplněno kresbou barevnými akcenty a završeno finální adjustací. V některých případech se nám dochovaly jen fragmenty původních sestav, i tak jsou výmluvným dokladem autorovy osobité estetiky. Dnešní výstava čerpá z velkorysého autorova daru, který byl předán do našich muzejních sbírek roku 2012. Prostřednicí byla paní Simona Rybáková, které také patří náš dík.

Galerie Josefa Sudka

Úvoz 24
Praha 1–Hradčany

Otevírací doba
úterý až neděle 11–17 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 40 Kč | snížené 20 Kč | rodinné 60 Kč

Rubriky
vystavujeme

VLADIMÍR BIRGUS: TAK MNOHO, TAK MÁLO

09.10.2019 – 09.02.2020

Moskva, 1982

Výstava velkoformátových černobílých fotografií, které pořídil pedagog, publicista, historik fotografie, organizátor a hlavně fotograf Vladimír Birgus v 70. a 80. letech má podtitul Fotografie z let, kdy se tak mnoho muselo a tak málo smělo.

Birgusovy fotografie z doby tzv. normalizace byly většinou černobílé. Odpovídalo to nejen tehdejšímu pojetí dokumentární fotografie, do níž ale Birgus vnesl výrazně subjektivní cítění, ale i celkové atmosféře tehdejší neutěšené doby. Fotografie nás vracejí do tehdejších českých a moravských měst, stejně jako do Moskvy, Tallinnu, Rigy, Varšavy, Sofie a dalších metropolí sovětských satelitů. Do míst, která opanoval všeprostupující marasmus, alkoholizmus, deprese, popisované jako ztráta životních perspektiv. Nejsou prvoplánově politické, zachycují vratké bloudící postavy, zamlklé a podmračené muže a ženy v jejich pachtění po zboží, kterého nebylo dost nebo nebylo vůbec. Města byla chátrajícími kulisami (zdánlivě) nezvratitelných lidských osudů, černobílé fotografie se svojí škálou šedí dokonale vystihují neměnnost dní i nocí.  Bezčasí bylo členěno jen státními svátky, fotbalovými nebo hokejovými sezónami a epizodami seriálů Jaroslava Dietla.

Dům U Černé Matky Boží
Ovocný trh 19
Praha 1
+420 725 038 628

Otevírací doba
úterý 10–19 hodin středa až neděle 10–18 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč

Rubriky
vystavujeme

MILOŠ SPURNÝ: MIZEJÍCÍ KRAJINY

27.06.2019 – 06.10.2019

Doubravník, 1955

Botanik a rostlinný fyziolog Miloš Spurný (1922  – 1979) absolvoval roku 1949 přírodovědnou fakultu a pak celý život pracoval ve specializovaných ústavech. Fotografii sice pěstoval již od mládí, ale určující bylo až setkání s profesorem Vladimírem Úlehlou. Spurný snímal krajinné partie z pozice geomorfologie, hledal jejich typologické charakteristiky. Mnohé jeho fotografie z 50. a 60. let nás uvádějí do krajin, které byly kultivované generacemi hospodářů, do polí ještě nevjely traktory s pluhy, aby vše sjednotili do nekonečných družstevních lánů. Jako autor spojoval exaktní vědecký výzkum s nadstandardní citlivostí k přírodním a krajinným dějům. Nedílnou součástí přírody je u něj i samotný člověk, a to jak v harmonii s nimi, tak i v pozici opačné. Podmanění přírody, vnímání jejího bohatství jen jako (zdánlivě) nevyčerpatelný zdroj lidských potřeb, se ale v druhé polovině 20. století stávalo stále větším problémem. Roku 1967 Miloš Spurný publikoval tato znepokojující slova: „V jedné generaci mění se dnes více než dříve za staletí. Tento hektický dynamismus proměňuje naši zemi v jedinou továrnu na lidský blahobyt, energetiku, potravu a bydlení“.  Zvláštní pozornost autor věnoval Českomoravské vysočině a jižní Moravě, zejména kraji pod Pálavou (např. film Sbohem staré řeky, 1973).  To už se zcela ztotožňoval s myšlenkami krajinné ekologie. Podobně smýšlející přátelé se s ním roku 1965 sdružily do tvůrčí skupiny REKRAFO.

Galerie Josefa Sudka

Úvoz 24
Praha 1–Hradčany

Otevírací doba
úterý až neděle 11–17 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 40 Kč | snížené 20 Kč | rodinné 60 Kč

Rubriky
vystavujeme

NAVRACENÍ IDENTITY

20.06.2019 – 03.11.2019

Výstava Navracení identity v UPM

Výstava pořádaná k připomenutí osmdesátého výročí zavedení Norimberských zákonů v Protektorátu Čechy a Morava 21. 6. 1939.

K připomenutí 80. výročí vzniku protektorátu, zavedení norimberských zákonů a zahájení druhé světové války připravilo Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války ve spolupráci s Uměleckoprůmyslovým museem v Praze, Územní památkovou správou NPÚ na zámku Sychrově a Národní galerií Praha výstavu předmětů z majetku obětí druhé světové války, které se v důsledku tohoto nařízení dostaly po válce do státních sbírek.

Pořádající instituce vystavují předměty, u nichž se podařilo Centru pro dokumentaci identifikovat původní majitele. Připomínají jména a životní osudy obětí zvůle systému, který na základě arbitrárního klíče likvidoval konkrétní lidské bytosti (jejichž jména nahrazoval transportními čísly), aby se zároveň zmocňoval jejich majetku. Vystavené předměty tak alespoň částečně pomáhají navrátit původním majitelům jejich identitu.  

V naprosté většině se nejedná o významné či méně významné sběratele, ale o lidi, kteří jednotlivé předměty měli doma, žili mezi nimi, s nimi, měli k nim nějaký vztah. Na druhou stranu, a to především, samotné tyto předměty, tím, že se nějakým způsobem dodnes dochovaly, umožňují svou existencí navrátit jméno svému původnímu majiteli, které od podzimu roku 1941 ztrácelo svůj význam a bylo soustavně nahrazováno transportními čísly. Zhruba stovka jmen původních majitelů, na výstavě prezentovaných, tvoří nepatrný zlomek z celkového množství zavražděných protektorátních židů. Přestože jich není mnoho, má toto připomenutí hluboký význam. Každý z nich byl jedinečný a žil svůj nezaměnitelný život. Najdeme mezi nimi bohaté i chudé, majitele továren i drobné živnostníky, univerzitní profesory i lidi s nižším vzděláním, ženaté, vdané, rozvedené i ovdovělé. Ty, kteří měli rodinu a děti, i osamocené jedince. Ty, kteří žili v meziválečném Československu, ale také ty, kteří ve třicátých letech utíkali zpět do vlasti, ať již z Německa či Ostmarky (Rakouska). Mnozí z nich prchli z odtržených území po podpisu mnichovské dohody do vnitrozemí, aby poté, co v Praze našli byt či podnájem byli nuceni se sestěhovat k jiné židovské rodině, aby mohla být část Prahy, rozkládající se na levém břehu Vltavy, odžidovštělá. Samozřejmě bylo toto německé nařízení namířeno především proti majitelům vil a činžovních domů v této lokaci. Ti všichni logicky ponechávali značnou část svého mobiliáře v opuštěném bydlišti, majetek dnes naprosto nedohledatelný, jenž zřejmě připadl říšským příslušníkům (v případě vil také říšským institucím), kteří se do uprázdněných bytů hojně stěhovali. Mezi těmito jmény nalezneme také matku s malými dětmi, jejíž manžel byl těsně před jejich deportací popraven jako politický odbojář. Jindy ještě mladé děvče, které bylo týden po svatbě spolu se svými rodiči zařazeno do transportu, a to pod svým dívčím jménem, a její zamilovaný manžel se nechal dobrovolně zařadit do následujícího transportu, aby mohl být až do smrti se svou ženou.

Proto prezentované předměty nemají pouze svou cenu jako muzejní exponáty, ale jejich hodnota tkví především v tom, že jsou tichou připomínkou již dávno mrtvých lidí, kterým patřily, a po letech svou existencí nenápadně dopomohly svým dávným majitelům opět navrátit jejich jméno a identitu.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

170 LET SKLÁRNY ELIAS PALME

07.06.2019 – 29.09.2019

Historická fotografie secesního průčelí

Výstava připomínající 170. výročí firmy Elias Palme provází příběhem úspěšného rodinného podniku z Kamenického Šenova. Ten začal v roce 1849 v samém srdci severočeského sklářského regionu vyrábět křišťálové ověsové lustry. Jeho tehdejší sláva daleko překračovala hranice českých zemí. Ve vedení se vystřídali synové zakladatele Eliase Palmeho, kteří postupně provázeli firmu těmi nejlepšími časy, kdy se zde vyráběly lustry pro milánskou operu La Scala nebo operní dům Teatro dell’Opera v Římě, i těmi horšími, kdy z továrny za totálního nasazení v roce 1943 vycházela válečná výzbroj. Posledním soukromým majitelem před znárodněním byl Harry Palme, významný šenovský rodák a Eliasův vnuk, který v severních Čechách mohl zůstat i po 2. světové válce navzdory odsunu německého obyvatelstva, pod podmínkou, že v ústraní dopíše svá odborná díla o historii Kamenického Šenova a tamním sklářství. Zemřel 5. června 1955 pouhý den před povoleným vystěhováním za rodinou do západního Německa. Historie firmy Elias Palme se však uzavřela už o 9 let dříve, v roce 1946, sjednocením jednotlivých lustrařských podniků pod společnou značku n.p. Lustry, Kamenický Šenov.

Kamenický Šenov patřil v minulosti díky výrobě honosných lustrů k významným městům tehdejšího českého království. Nad bohatě zdobenými domy místních obchodníků se sklem dodnes ční jako zámek „Eliáška“, sídlo a výrobní areál firmy Elias Palme. Dominantní budova postavená v roce 1905 svou nezvykle secesně zdobenou fasádou dodnes připomíná, jak významný podnik zde sídlil. Výroba v Eliášce skončila kolem roku 1972. Po privatizaci v roce 1992 začala budova pod rukama několika různých soukromých majitelů nenávratně chátrat. Dnes je z ní ruina, která jako memento upomíná na zašlou slávu. V roce 2016 se objektem začala zabývat studentka architektury Tereza Šváchová. Její diplomová práce z téhož roku nabízela programové řešení na obnovu a nový provoz celého objektu, rozdmýchala dlouhé diskuse mezi současným majitelem a představiteli města Kamenický Šenov a Libereckého kraje. Ty ale bohužel vyšuměly do prázdna a řešení situace nebylo nalezeno. Eliáška mezitím mizí místním obyvatelům doslova před očima.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
zdarma

Rubriky
vystavujeme

SARKOFÁG PRO KRÁLOVNU

05.06.2019 – 16.06.2019

Výstava Sarkofág pro královnu v UPM

Unikátní projekt skleněného sarkofágu pro dánskou královnu Margrethe II. se završil už v loňském roce jeho osazením do poslední volné boční kaple v katedrále v Roskilde, tradičním pohřebním místě dánských králů. Genezi mimořádného sklářského díla přiblíží projekt Sarkofág pro královnu v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, který zahrnuje stejnojmenný dokumentární film, výstavu fotografií Pavla Štingla a přednášky Zdeňka Lhotského, odborníka na tavené sklo.

Cesta za unikátním a složitým objektem začala už před 15 lety, kdy si Její Výsost královna objednala sarkofág u dánského sochaře Bjørna Nørgaarda.

Bjørn Nørgaard tavbu skleněného těla sarkofágu několik let bez úspěchu zadával sklářským hutím v Japonsku, Číně a USA, ale uspěl teprve u Zdeňka Lhotského, českého umělce, skláře, sklářského technologa a podnikatele, který se ve své podnikatelské aktivitě specializuje především na tavení objemných objektů. Tento servis poskytuje desítkám světových výtvarníků již od roku 1994 v proslulé dílně v Pelechově u Železného Brodu, kde vznikaly od 50. do počátku 90. let všechny tavené plastiky i rozměrné realizace do architektury ikonické dvojice Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové.

Na přelomu let 2014 a 2015 mohlo studio začít první zkušební tavby, stanovovat křivky tavení a chlazení. Na výrobě se podílelo kromě Zdeňka Lhotského dalších čtrnáct lidí zaměstnaných ve studiu. Čtyřtunový skleněný objekt začal vznikat ze šesti skleněných částí. Každý kus vážil po utavení zhruba 900 kilogramů, z nichž se 200 kilogramů odřezalo a odbrousilo. Po utavení musel každý z kusů zůstat několik měsíců v peci, aby dostatečně vychladl a neměl vnitřní pnutí. Postup prací autor návrhu kontroloval v průběhu výroby zhruba v pěti návštěvách.

O procesu vzniku unikátního skleněného díla vznikl celovečerní dokument Pavla Štingla a kameramana Miroslava Janka Sarkofág pro královnu, který je v současné době jeho jediným obrazem. Mimořádné dílo je totiž sice instalováno, ale obaleno dřevěnou etují čeká, až se naplní jeho poslání. Film bude uveden v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze vůbec poprvé.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
vstup na výstavu volný, vstup na přednášku nebo projekci 50 Kč

Rubriky
vystavujeme

ODVAHA A RISK. STOLETÍ DESIGNU V UPM

28.04.2019 – 20.10.2019

Kurátorka výstavy: PhDr.Iva Knobloch

Autorský tým: PhDr. Jiří Froněk, Ph.D., PhDr. Filip Wittlich, Ph.D., PhDr. Radim Vondráček, Mgr. Milan Hlaveš, Ph.D., PhDr. Eva Uchalová

Architekti výstavy: Studio Qubus

Grafické řešení výstavy a publikace: Deep Throat Studio

Výstava navazuje na publikaci Design v českých zemích 1900-2000. Představuje dvanáct klíčových výstav designu dvacátého století, které uspořádalo Uměleckoprůmyslové museum v Praze. Název výstavy Odvaha a risk odkazuje na to, že vystavování designu většinou probíhalo v nepříznivých společensko-politických podmínkách a velmi často pod tlakem totalitních ideologií. Ty popíraly či brzdily směřování českých zemí k moderním západoevropským industriálním demokraciím, které pro rozvoj designu vytvořily vhodné kulturní, výrobní a tržní podmínky. Prezentované projekty byly odvážné proto, že kurátorským záměrem a vybranými exponáty směřování k evropským demokraciím potvrzovaly.

Představené výstavní projekty objevovaly a reinterpretovaly fenomény minulosti, podchytily tendence tvorby předmětného světa své doby či je dokonce předvídaly, a to díky kurátorským konceptům několika generací, v tomto výběru Jiřiny Vydrové, Karla Hetteše, Mileny Lamarové, Josefa Kroutvora, Ludvíka Hlaváčka nebo vizionáře Zdeňka Pešánka.  Jejich smělé kurátorské záměry umocňovala nekonvenční výstavnická řešení, a to architektů Otto Rothmayera, Ivana Sovy, Václava Ciglera, Karla Pragera, Michala Brixe nebo Petra Horneka. Na designu vybraných výstav se podíleli také významní muzejní fotografové Jan Svoboda a Gabriel Urbánek a grafičtí designéři Jan Kotík, Josef Flejšar, Pavel Kopřiva nebo Aleš Najbrt.

Doprovodná publikace Odvaha a risk. Století designu v UPM  dokládá, že prostřednictvím progresivních expozic Uměleckoprůmyslové museum v Praze sehrálo klíčovou roli nejen pro dějiny designu, ale také  pro obor výstavnictví.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč

Rubriky
vystavujeme

XIII.MEZINÁRODNÍ SKLÁŘSKÉ SYMPOZIUM NOVÝ BOR

22.03.2019 – 19.05.2019

XIII. Mezinárodní sklářské sympozium

Za 36 let existence se Mezinárodní sklářské sympozium/International Glass Symposium (IGS) Nový Bor stalo doslova světovým unikátem, symbolem setkávání, tvůrčí práce a nových možností v oboru zpracování skla. Na jediném místě a ve stejném čase se v pravidelných tříletých intervalech schází špičkoví sklářští výtvarníci z celého světa, aby ve spojení se sklářskými řemeslníky v hutích i rafinačních dílnách před očima odborné i laické veřejnosti zhmotnili své tvůrčí myšlenky. V Uměleckoprůmyslovém museu v Praze jsou k vidění výsledky zatím posledního XIII. ročníku Mezinárodního sklářského sympozia, které se uskutečnilo loni v říjnu.

Každé setkání sklářů a výtvarníků z různých částí světa přináší kromě zajímavých výsledků práce i příležitost ke společné práci, výměnu zkušeností, názorů a získání nových kontaktů. Unikátnost této výstavy spočívá nejen v tom, že vystavené exponáty vznikají ve velmi krátkém čase vymezeném na tvorbu po dobu konání sympozia přímo v Novém Boru, ale i v tom, že vedle sebe vystavují umělci zvučných jmen i studenti uměleckých škol, ale v posledních letech i umělci, kteří si chtějí práci se sklem vyzkoušet. V tomto ročníku to byl hudebník Ivan Mládek. Návštěvník tak získává možnost srovnání kreativity umělců různých generací, z různých destinací, tvořících různými technikami i kombinacemi různých materiálů. První prezentace výsledků je vždy ve Sklářském muzeu v Novém Boru, kdy předměty jsou ještě „horké z pece“. Pro UPM byl připraven již výběr exponátů.

Uměleckoprůmyslové museum v Praze – historická budova

ulice 17. listopadu 2
110 00 Praha 1

Otevírací doba
středa až neděle 10–18 hodin
úterý 10–20 hodin
pondělí zavřeno

Vstupné
základní 150 Kč | snížené 80 Kč | rodinné 250 Kč