The Museum of Decorative Arts in Prague’s permanent Czech Cubism exhibition presents it as a style that extends across fine art, applied art and architecture. The individual pieces of furniture and entire suites on display, together with furnishings and items made of ceramic, glass and metal, provide an overview of the creativity of Czech Cubism’s most important exponents. They include the architects and designers Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, Otakar Novotný and František Kysela, as well as Cubist paintings by Emil Filla, Bohumil Kubišta, Josef Čapek and Václav Špála, and sculptures by Otto Gutfreund. Contemporary and period photographs of Prague’s Cubist and Rondo-Cubist buildings and interiors document Cubism’s influence on architecture.
In the interactive zone, visitors can sit in replicas of Cubist chairs. The museum’s “An ordinary chair or a precious object for display?” worksheets invite visitors to explore these chairs from new perspectives.
To accompany the exhibition, a printed guidebook and a map of Prague’s Cubist architecture are both available at the House at the Black Madonna.
Interactive information at the exhibition includes a timeline of events, profiles of prominent Cubists, contemporary caricatures and critical reviews, archival photos of exhibitions held by the Group of Fine Artists, and items made by the Prague Art Workshops and the Artěl art cooperative.
Přesně před 125 lety se v Kolíně narodil výjimečný fotograf Josef Sudek. V září tomu bude 55 let co zemřel stejně výjimečný architekt Otto Rothmayer. Právě dnes, kdyby nebylo covidu, bychom otevírali velkou výstavu o jejich nevšedním a hlubokém přátelství. „Základem přátelství výjimečných umělců bývá vzájemné hluboké pochopení životního osudu a vcítění se do skrytých tajemství tvorby,“ napsal do úvodu výstavy Josef Sudek/Otto Rothmayer – Návštěva u kouzelníka jeden z autorů výstavy Jan Mlčoch. Oba umělci se seznámili v první polovině čtyřicátých let. Oba měli úctu k tradici, hudbě a uměleckému řemeslu. Svá vrcholná díla vytvořili ve velice problematických dobách, za německé okupace, v čase komunistické nesvobody. Přesto ani jeden z nich nerezignoval. Jejich velkou společnou láskou byl Pražský hrad. Rothmayer věnoval této nejposvátnější části Prahy podstatnou část života (1921–1956). Byl žákem a spolupracovníkem profesora Josipa Plečnika, pak pokračoval i s jeho nástupcem Pavlem Janákem. V Sudkově pozůstalosti se dochovaly snímky zachycující tamní stavební práce či několik originálních kompozic vzniklých v přítelově hradní pracovně. Daleko častěji se ale setkávali v architektově vile v Praze-Břevnově. Rothmayera fascinovalo staré umění a ve vile i na zahradě opatroval jejich sádrové odlitky. Sbíral pokroucené dráty z chmelnic, kameny a kusy skla, z nichž tvořil dekorativní prvky. A Sudek fotografoval – v interiérech vily, v pracovně, na točitém schodišti, v zahradě. Pracoval se starými kamerami různých formátů, včetně panoramatického Kodaku, expoziční doba u večerních záběrů dosahovala i desítek minut. Zahrada se stala inspirací pro vznik fotografického cyklu Procházka po kouzelné zahrádce (1948–1964), najdeme ji v cyklu Vzpomínky (1948–1964) a na řadě jednotlivých snímků. Sudek v nich uplatnil řadu nestandardních postupů. vedle techniky kontaktních kopií pracoval například s typografickými rastry. Do fotografické práce často nechal vstupovat i prvek hry, třeba když při dlouhé expozici ze záběru odchází pan architekt. Mizející postavy (včetně jezevčíka Šipky) zanechávaly na snímcích jen svoji světelnou stopu, větve keřů byly prozařovány starou lampou, skleněné oči oživovaly zlomky barokních soch a uschlé kmeny stromů, odlitky a torza soch vstupovaly do mileneckých vztahů… Byl to dům a zahrada „pana kouzelníka“. Kromě Sudkových fotografií bude na výstavě Rothmayerům exkluzivní nábytek, ukázky jeho školních prací i jeho pozdější architektonické návrhy. Dále práce jeho manželky Boženy, která byla textilní výtvarnice a jejich společných přátel – Josefa Kaplického, sochaře Bedřicha Stefana, skláře René Roubíčka a dalších.
Výstavu jsme museli odložit na podzim, ale už teď se můžeme těšit!
Fotograf Josef Sudek se narodil 17. března 1896 v Kolíně. Jeho otec malíř a dekoratér Václav zemřel když Josefovi byly dva roky a jeho sestře Boženě rok. Vyučil se knihařem, jak sám říkal „průměrným knihařem“. Ve válce v roce 1917 přišel o pravou ruku a z knihaře stal vynikající fotograf. Pět let žil v Invalidovně a v roce 1927 dokončil první cyklus fotografií Z Invalidovny, kde zachytil své přátele, válečné veterány. V roce 1933 měl Sudek ve výstavní síni Krásné jizby svoji první samostatnou výstavu. To už byl známým a dobře zaopatřeným fotografem a společně se svou sestrou Boženou, vyučenou fotografkou, žil a pracoval v slavném ateliéru v Karmelitské ulici. Úspěchy sbíral jako reklamní fotograf, reprodukční fotograf, portrétista, tvůrčím fotograf či jako majitel fotografického ateliéru „pro rozličné žánry“. Během druhé světové války vznikala témata Okna, Zahrady, Zátiší. Po válce získal několik oficiálních zakázek – dvě knihy o Pražském Hradě a o Praze (Praha panoramatická 1959). První velká Sudkova monografie vychází v roce 1956 s textemLubomíra Linharta. V roce 1958 se Sudek přestěhoval do přízemního bytu v ulici Úvoz, dnes Galerie Josefa Sudka provozovaná UPM, kde žil až do své smrti. Proslul jako velký milovník a sběratel obrazů a soch. Miloval hudbu. Mezi jeho přátele patřili umělci nejrůznějších oborů jako například Emil Filla, Jaroslav Seifert, Jan Zrzavý, Jaroslav Seifert, František Tichý a mnoho dalších. Sudkova poslední kniha o krajině jeho velkého přítele – Janáčkovy Hukvaldy vyšla v roce 1971. V roce 1976 Sudek uspořádal v Praze (v UPM), Brně a Cáchách svoji poslední soubornou výstavu ke svým osmdesátým narozeninám. Zemřel 15. září 1976. Po Sudkově smrti darovala sestra Božena velkou část jeho fotografického díl našemu muzeu a rozsáhlou sbírku výtvarného umění Národní galerii. „Bylo to někdy v roce 1954, kdy mne malíř Křepinský zavedl na „hudební úterek“ k Josefu Sudkovi. Nevěděl jsem tehdy o Sudkovi pranic, jen mi bylo při té příležitosti řečeno, že Sudek je jedním z největších fotografů své doby, jeho zjev i vystupování je dosti kuriózní, a dále pak, že člověk, který se o fotografii zajímá, by se neměl dát ujít vzácnou příležitost se Sudkem se seznámit … Vidím, že je tu jeden novej, tak jen pojďte dál. Někam si fešáku sedněte, voni zrovna hrajou Vivaldiho!“ Zdeněk Šaur o setkání s Josefem Sudkem.
A collection of 19th and 20th century furniture: The Evolution of Furniture Design in the Bohemian Lands and Other Countries of Europe is the largest exhibition of its kind in the Czech Republic tells the story of modern furniture design from the first half of the 19th century – the Biedermeier period – until the close of the 20th century. It offers a comprehensive overview of the modern history of furniture in the Czech lands against the backdrop of significant developments in furniture making worldwide, including one-of-a-kind designer pieces. The most distinguished artist-designers are represented here, including Alvar Aalto, Le Corbusier, Ray and Charles Eames, Josef Gočár, Josef Hoffmann, Pavel Janák, Eva Jiřičná, Kaare Klint, Verner Panton, Josip Plečnik, Ludwig Mies van der Rohe, Ettore Sottsass, Bořek Šípek, and many others.
The walk-through exhibition Grilles, Locks, Keysof wrought ironwork that starts in the chateau’s Renaissance hall is the first permanent display specializing in this handicraft in the Czech Republic. It showcases examples of medieval, Renaissance and Baroque grilles and railings, as well as historic locks, keys, knockers and ironmongery dating from the Romanesque period to the 19th century. • The interactive programme enables visitors to try out the mechanisms of locks and knockers or to activate a wrought-iron dragon.
The chateau’s cellars feature a monumental object created by the glass artist and sculptor Alena Matějková A Journey. In its visual concept reminiscent of archaic architecture, the artist evokes the atmosphere of ancient rituals and the Celtic veneration of light as the source of all life. The stone object intentionally brings to mind menhirs and megalithic structures, strewn all over Europe many centuries ago.
Other displays worth visiting in the chateau:
Museum of the Senses – permanent exhibition of the Municipal Museum
Ways of DesignWays of Design
KamenicenadLipouChateau Náměstí Československé armády 1 Kamenice nad Lipou Booking office +420 565 432 667
Opening Hours from May to September Tuesday–Sunday 10am–5pm, Monday closed April and October Tuesday–Friday 10am–3pm, Saturday and Sunday 10am–5pm, Monday closed from November to March Tuesday–Friday 10am–3pm, Saturday–Monday closed
Addmissionfor the exhibition: full CZK 150 | concession CZK 60 | family CZK 240
Expozice Uměleckoprůmyslového musea v Praze představuje český kubismus jako styl ideově propojující volné i užité umění a architekturu. Vystavené soubory i solitérní kusy nábytku spolu s interiérovými doplňky z keramiky, skla a kovů reprezentují průřez realizacemi nejvýznamnějších autorů kubismu. Zastoupeni jsou přední architekti a designéři Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, Otakar Novotný či František Kysela. Jejich díla doplňuje výběr kubistické malby autorů Emila Filly, Bohumila Kubišty, Josefa Čapka a Václava Špály a plastiky Otto Gutfreunda. Vliv kubismu na architekturu přibližuje projekce současných i dobových snímků převážně pražských realizací a návrhů kubistických a rondokubistických staveb.
Český kubismu se vyvíjel zcela jedinečným způsobem ve velice krátkém období let 1911 až 1914. Míra, s jakou v Čechách ovlivnil užité umění a architekturu, nemá v Evropě obdoby. V době před první světovou válkou byla Praha významným centrem avantgardy a čeští umělci ovlivněni zejména francouzskou tvorbou prosazovali nový styl univerzálně označovaný jako „nové umění“. V roce 1911 byla ustavena Skupina výtvarných umělců, jejímž hlavním protagonistou se stal malíř Emil Filla. Základ skupiny dále tvořili sochař Otto Gutfreund, spisovatel a malíř Josef Čapek, malíři Vincenc Beneš či Antonín Procházka, architekti a designéři Pavel Janák, Josef Gočár, Vlastislav Hofman, Josef Chochol, teoretik Václav Vilém Štech a řada dalších. Jejich první společná výstava v Obecním domě v roce 1912 však vzbudila ostrou kritiku. Druhá výstava Skupiny na podzim téhož roku se stala vrcholem jejich společné aktivity. Díla českých autorů byla prezentována spolu s ukázkami současné francouzské a německé malby ve velmi působivé architektonické instalaci Josefa Gočára. Na další pražské výstavě, kterou Skupina uspořádala, byly představeny inspirační zdroje kubistů – vedle zahraničního umění i umění lidové, exotické a vybraná díla z umění 15.–17. století. Čeští kubisté opakovaně vystavovali v zahraničí, nejvýznamnější byla účast na výstavě Svazu německého díla Werkbund v Kolíně nad Rýnem, kde byl instalován interiér z produkce Pražských uměleckých dílen s nábytkem Josefa Gočára a doplňky Františka Kysely.
I v dnešní době, kdy je velmi těžké cestovat, se ve dnech 3. až 5. března prostřednictvím Kunsttrans Praha podařilo převézt ze skladů agentury Magnum z Paříže do depozitu UPM velkou část daru Josefa Koudelky.
Po několika odkladech, způsobených pandemií koronaviru a protiepidemickými opatřeními se ve spolupráci s Nadačním fondem Josefa Koudelky uskutečnila další fáze daru. UPM díky tomu získalo do svých sbírek soubory Josefa Koudelky, jako jsou Začátky, Experimenty, Divadlo, Cikáni, Invaze, Exily, Chaos, Traces nebo Industrie.
UPM současně napomohlo také předání jiného výstavního souboru Invaze do sbírek Historického muzea Národního muzea v Praze.
KOUDELKA: NÁVRATY Uměleckoprůmyslové museum – historická budova 22.03.2018 – 30.09.2018
Podmalba z dílny Daniela a Ignáce Preisslerových s pohledem na francouzský zámek obklopený zahradou s drobnou figurální stafáží
Podmalba z dílny Daniela Preisslera s pohledem na francouzský zámek obklopený zahradou s drobnou figurální stafáží
Autor: Bc. Jana Černovská, správkyně depozitáře historického skla
V roce 2020, kdy jsme slavili 135. založení UPM, měla jednoznačně největší smůlu výstava V lesku zlata. V záři barev. Umění podmalby na skle ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze, kterou připravila kurátorka Helena Brožková. Součástí první souborné výstavy podmaleb byl i naprosto unikátní konvolut vrcholně barokních prací z dílny Daniela a Ignáce Preisslerových, malířů činných na kolowratském panství ve východních Čechách, jenž svým rozsahem i kvalitou nemá ve světových muzejních sbírkách obdoby.
Bývá pravidlem, že se po skončení nejen takto objevných výstav vynoří další související díla. Nejinak tomu bylo i tomto případě, kdy se UPM dozvědělo, že se na trhu s uměním objevila zajímavá podmalba z preisslerovské dílny, která je dílem Daniela Preisslera (1636-1733) z období prvních dvou desetiletí 18. století. Díky finančním prostředkům MK ČR se tak muzeu koncem loňského roku podařilo zakoupit toto dílo v londýnské prodejní galerii E&H MANNERS.
Jedná se o podmalbu větších rozměrů s pohledem na francouzský zámek obklopený zahradou s drobnou figurální stafáží. V kontextu dosud známých i publikovaných prací z dílny Daniela a Ignáce Preisslerových, se jedná o dílo mimořádné svým námětem, respektive jeho grafickou předlohou. Preisslerové většinou čerpali z bohaté nabídky grafických dílen v Augsburku či Anverpách a francouzské předlohy byly spíše výjimkou. V případě zakoupené podmalby čerpal autor ze série pohledů na francouzské zámky z dílny rytce a tiskaře Pierra Avelina „le profile des maisons royales“, vydáváné na přelomu 80. a 90. let 17. století v Paříži. Zakoupená podmalba je provedena černou barvou, proškrabávaná hrotem a krytá plátkovým zlatem.
Tato mimořádná podmalba nejen obohatila sbírku preisslerovských prací v UPM, ale zároveň se výrazně uplatní v připravované stálé expozici muzea.
Jana Černovská, správkyně depozitáře, s podmalbou Daniela a Ignáce Preisslerových
Rozbalování podmalby Daniela a Ignáce Preisslerových
Rozbalování podmalby Daniela a Ignáce Preisslerových
Součástí výstavy Mezi kýčem a akademií. Chromolitografie ve službách reklamy a uměníje ukázka litografických kamenů pro tisk reklamy a merkantilních tiskopisů. Dokládají různé postupy práce na kameni v druhé polovině 19. století a některé lze přímo ztotožnit s tiskárnou, kde vznikly. Právě takovými jsou kameny z nejvýznamnější tehdejší tiskárny v Českých zemích – knihtiskárny a kamenotiskárny Haase. Historie velkopodniku se začala psát již v roce 1798, kdy Gottlieb Haase v Praze zřídil knihtiskárnu a v roce 1823 ji spolu s litografem Karlem Hennigem rozšířil o kamenotisk. Rodinný podnik rychle vzkvétal a v roce 1835 se natrvalo usadil v Anenském dvoře. V průběhu své existence postupně přecházel na syny a pak vnuky zakladatele. V 50. letech 19. století byla Haaseho tiskárna hned po c.k. státní tiskárně ve Vídni největším svého druhu v rakouské monarchii.
Na výjimečnou kvalitu Haasovské litografické produkce měli zásadní vliv špičkoví litografové, pro práci získaní často v Německu (Theodor Mittag, Julius Meister a další). Úspěch litografie ovlivnila také přímá spolupráce s umělci, díky které vznikla mimo jiné jedinečná série nástěnných obrazových kalendářů, kterými firma obdarovávala své nejváženější klienty. Stejně umělecky hodnotné byly i plakáty, které tu vznikaly podle návrhů Vojtěcha Hynaise, Luďka Marolda, Eduarda Veitha a dalších významných autorů. V Anenském dvoře podnik úspěšně fungoval až do poloviny 20. století, kdy byl znárodněn, poté v areálu až do 70. let působila tiskárna n.p. Svoboda.
Dnes je rozlehlý areál využíván pro zázemí Národního divadla a památku na slavnou historii tiskárny ukrývá sklep, kde je uloženo několik desítek litografických kamenů. Další v průběhu 20. století posloužily jako stavební materiál a dláždění při rekonstrukcích areálu. Pro naši výstavu jsme zápůjčkou získali trojici kamenů, dva pro barevný soutisk blíže neidentifikovatelné reklamy a jeden s reklamou na kosmetické výrobky značky Alesia. Tu vyráběla firma Sarg, která se proslavila zavedením vůbec první pasty na zuby, kterou si nechala patentovat v roce 1887 a prodávala ji pod názvem Kalodont. Kosmetické produkty byly tehdy, stejně jako dnes, častým předmětem reklamy. Mezi nejcennější doklady reklamy tištěné u Haasů patří řemeslně dokonale provedené a vizuálně působivé plakáty pro vídeňskou firmu Taussig. Parfumerie Taussig, založená v roce 1854, využívala pro svou reklamu reprodukce akademických, lehce erotických ženských portrétů od Bernarda Zickendrahta a přes Haaaseho si objednala návrhy od po léta soupeřících malířů, Vojtěcha Hynaise a Eduarda Veitha, z nichž několik bylo jako plakáty i realizováno. Vystavené kameny dokládají proměnu litografického řemesla po nástupu fotoprocesů, které postupně nahrazovaly zdlouhavou a náročnou kresbu na kámen. Návštěvníci výstavy je mohou porovnat se staršími kameny s litografickou rytinou a kresbou, které zapůjčila Vysoká škola umělecko-průmyslová.
Tiskárna Haase. Brusírna kamenů
Tiskárna Haase. Kamenotiskařský rychlolis pro velké formáty
Tiskárna Haase. Postranní loď velkého sálu kamenotiskařských rychlolisů
NEJKRÁSNĚJŠÍ ČESKÁ KNIHA ROKU 2020 V KATEGORII KATALOG VÝSTAVY
Katalog k výstavě plánované na konec roku 2021 v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze shrnuje tradici a současnost českého a japonského textilu a oděvu barveného indigem z pohledu historiků umění a etnografů.
Publikace seznamuje s tradičními japonskými vzorovacími technikami. Soustředí se zejména na letní oděv jukatu a jeho proměny od 19. století po současnost: vedle historických příkladů představuje tamní současné návrháře a umělce, jakými jsou například Nobuo Macubara či Šihoko Fukumoto, ale i světoznámá značka Issey Miyake. Druhá část knihy se věnuje českému modrotisku – přibližuje nepřerušenou linii vedoucí od tradičních moravských krojů, přes inspirativní produkci Ústředí lidové a umělecké výroby (ÚLUV) až po současný módní a textilní design a umění. Ukázky tvorby Liběny Rochové, Kláry Nademlýnské nebo Moniky Drápalové a dalších tuzemských návrhářů a umělců dokazují, že modrotisk nepatří minulosti, ale naopak, v současné módě a umění je stále aktuální. Kniha byla vydána u příležitosti 100. výročí vztahů mezi Českou republikou a Japonskem v roce 2020.
vydavatel: Uměleckoprůmyslové museum v Praze editorka: Markéta Vinglerová texty: Vlasta Čiháková Noshiro, Lenka Drápalová, Klára Jurková, Secuko Šibata, Markéta Vinglerová grafický design: Adéla Svobodová, Tereza Hejmová vydání: české s anglickým resumé formát: 25,1 x 17,8 cm, měkká vazba počet stran: 184 počet reprodukcí: 143 ISBN 978-80-7101-193-4 cena: 640 Kč
Nahlédněte s námi na výstavu Mezi kýčem a akademií. Chromolitografie ve službách reklamy a umění, která je od listopadu uvězněna v zavřeném muzeu. Otevřeme ji hned, jak to bude bezpečné!
V nedožitých 89 letech nás navždy opustila naše bývalá kolegyně Olga Drahotová…
Olga Drahotová (24. 6. 1932 Pardubice – 2. 2. 2021 Praha) vystudovala v letech 1956 – 1959 dějiny umění a národopis na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy. Po absolutoriu působila od roku 1960 v oddělní historie a archeologie v Národním muzeu, v roce 1964 pak nastoupila do Uměleckoprůmyslového musea v Praze. Zpočátku se zde věnovala inventarizaci konfiskovaných fondů, později pracovala jako kurátorka sbírky skla a v letech 1990-1996 působila jako vedoucí sbírky skla, keramiky a porcelánu. Byla členkou Mezinárodní asociace pro dějiny skla AIHV (Assotiation Internationale pour l´Histoire du Verre), Sklářské sekce ICOM, Sklářské sekce při České archeologické společnosti a České sklářské společnosti. Její odborný zájem směřoval především k českému a evropskému sklu doby baroka, to však neznamená, že by se nevěnovala i dalším obdobím. Byla respektovaným a všestranným znalcem. Kniha Evropské sklo. Sběratelský průvodce dějinami evropského skla, vydávaná v osmdesátých letech v mnoha jazykových mutacích v nakladatelství Artia, je oceňována dodnes. Podílela se na přípravách takových výstav, jako např. České sklo 17. a 18. století (1970), pořádané u příležitosti mezinárodního kongresu AIHV v Královském letohrádku na Pražském hradě nebo výstavy Umění ohně: Italská majolika, Benátské sklo (1973) tamtéž. Následovaly další výstavy: Czechoslovakian Glass 1350 – 1980 (1981) v The Corning Museum of Glass a jiné pořádané Uměleckoprůmyslovým museem v zahraničí. Pro výstavní prostory zámku Troja vznikl z jejího pera stěžejní katalog Barokní řezané sklo 1600 – 1760 (1989), v témže roce vyšel ještě opožděný katalog výstavy z r. 1984 České sklo I. Sklo období středověku a renesance 13. století – 1.polovina 17. století, České sklo II. Sklo období baroka. 1. polovina 17 století a 18. století. Následovaly četné studie pro Ars vitraria, The Journal of Glass Studies, Glass Review mnohá další periodika. Zcela zásadně se podílela na rozsáhlém katalogu sbírky Glasmuseum Passau Das Böhmisches Glas 1700 – 1950, dále např. na realizaci výstavy Rudolf II. a Praha či Buquoyské sklo v Čechách 1620 – 1851. Svou profesní kariéru zakončila impozantní Historií sklářské výroby v Českých zemích I.,II./1,2 (2003). Publikace je výsledkem dlouhodobého projektu, na němž se podílela celá řada odborníků z mnoha oblastí pod jejím vedením. Po tomto shrnujícím díle však i nadále zůstávala v kontaktu s děním na poli historie skla.
Milá Olinko, budeš nám chybět. Byla jsi dobrou kolegyní a kamarádkou, která vždy dokázala poradit a povzbudit. Nepamatuji se, že bys přišla do práce se špatnou náladou. S Tebou nikdy nebyla nuda.
Zemřel keramik Václav Šerák. Smutná a zarmucující zpráva, která vzápětí vyvolává vzpomínky. Vzpomínku na moudrého člověka, s nímž bylo vždy příjemné a radostné se setkat, promluvit a poslouchat jeho názory na keramické dění, tvorbu studentů či jen události a život kolem. Vzpomínku na jedinečnou uměleckou osobnost, vynikajícího řemeslníka a technologa, autora energií nabitých komorních i monumentálních keramických plastik i nekonvenčních návrhů porcelánových souprav. Především ale vzpomínku na bez nadsázky legendárního tvůrce, s nímž jsou a navždy zůstanou spojeny všechny zásadní okamžiky i nejdůležitější kapitoly české keramické tvorby druhé poloviny 20. století.
Václav Šerák prošel školením u Otto Eckerta na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze, v roce 1960 si přivezl stříbrnou medaili na XII. Trienále v Miláně, stříbrnými medailemi AIC byly oceněny jeho plastiky na významné Mezinárodní výstavě současné keramiky konané v Praze v roce 1962. Četné další medaile a ocenění získal na výstavách v Ženevě, Faenze, Gualdo Tadino, Londýně, Stuttgartu či Istanbulu. Roku 1966 patřil k zakladatelům Mezinárodního sympozia keramiky v Bechyni, 1970 se stal členem Mezinárodní akademie keramiky, v letech 1973 až 1990 byl spolupracovníkem a designerem Ústavu bytové a oděvní kultury. Od roku 1990 předával své umění a vynikající technologické znalosti studentům keramického ateliéru Vysoké školy uměleckoprůmyslové, od roku 2004 pak na Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni. Mezinárodní význam tvorby Václava Šeráka podtrhuje jeho zastoupení ve světových muzeích v Londýně, Düsseldorfu, Faenze či v japonském Saga.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze představilo početný soubor Šerákových děl ze svých sbírek na reprezentativní výstavě autorovy tvorby Oheň – hlína – led v roce 2014.
René Roubíček, Miluše Roubíčková: Vivat, crescat, floreat, 2017. Svítící plastika komponovaná pro Votivní sál UPM
René Roubíček, přední postava českého sklářství, by 23. ledna 2021 oslavil nedožité devadesáté deváté narozeniny. Do sklářského nebe odešel 29. dubna 2018 tam, kde se i narodil: v Praze, i když jeho druhým domovem byl Kamenický Šenov. Je jedním z těch, kteří položili základy moderního názoru na výtvarnou stránku českého skla – jako pedagog, průmyslový designér (vedoucí produkce Borského skla) i jako spolupracovník firem Moser, Crystalex, Lasvit, Preciosa. Jeho kompozice pro Expo v Bruselu v roce 1958, která získala Grand Prix, je považována za jednu z prvních sklářských instalací vůbec. Kromě tohoto počinu se proslavil doma i v zahraničí především vynikajícími osvětlovadly, která byla součástí komplexně řešených interiérů. Svého času se stal také poručníkem tehdy ještě nezletiletého designéra Bořka Šípka, jehož tvorbu navždy ovlivnil. žil střídavě v Kamenickém Šenově a v Praze, Jeho díla je možno vidět v expozici Plejády skla 1946 – 2019 v UpM, 6. patro, a také ve stálé expozici musea Kampa na Portheimce, na jejímž vzniku Uměleckoprůmyslové museum v Praze spolupracovalo.
V budově Uměleckoprůmyslového musea v Praze mohou návštěvníci trvale obdivovat jeho svítící plastiku „Vivat, crescat, floreat“, kterou z původních komponentů sestavil v roce 2017 u příležitosti otevření muzea po rekonstrukci. Jde o barevnou variantu z kolekce jeho svítidel organických tvarů, vznikajících od druhé poloviny šedesátých let, z nichž některá byla určena pro československá velvyslanectví. Tato realizace, koncipovaná přímo pro Votivní sál muzea, využívá také segmenty navržené neméně slavnou Miluší Roubíčkovou (1922–2015), jeho ženou . Pracuje s původními technologiemi a dochovanými dobovými skleněnými částmi, které v minulosti vzorovali oba manželé, a je doplněna originály tvarovanými na huti v létě 2017 za autorského dohledu tehdy pětadevadesátiletého umělce. Byla vytvořena ve spolupráci firmy Pačinek Glass, Jiřího Jelínka, rodiny Roubíčkových, Michala Šetlíka a Petra Šetlíka.
Některé drobnější plastiky René Roubíčka, které si můžete prohlédnout ve fotogalerii, najdete na dlouhodobé výstavě Plejády skla.
René Roubíček
René Roubíček, Miluše Roubíčková: Vivat, crescat, floreat, 2017. Svítící plastika komponovaná pro Votivní sál UPM
René Roubíček: Figura, 1980-1981, do formy foukané, ručně na huti tvarované sklo
René Roubíček: Antonín Dvořák, 1946, do formy foukané, ryté sklo, v 23,5 cm. Foto Gabriel Urbánek
René Roubíček: Bez názvu, 1964 a 1965, ručně na huti tvarované sklo, v. 43 cm, š. 20 a v. 64 cm, š. 12,5 cm. Foto Gabriel Urbánek
René Roubíček: Sklo je krásný (z cyklu Obrazárna), 1999, štípané, broušené, lepené, tabulové sklo, v. 52 cm, š. 44 cm
Lecturer Mgr. Claudia Adlhoch will show you through the Czech Cubism permanent exhibition that features furniture suites and individual furniture pieces, accompanied by household accessories made of ceramics, glass and metals that represent the most distinguished artists of Czech Cubism. These are the noted architects and designers Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, Otakar Novotný and František Kysela. Their works are complemented by a selection of Cubist paintings created by Emil Filla, Bohumil Kubišta, Josef Čapek and Václav Špála, and sculptures by Otto Gutfreund. The exhibition also explores the internationally renowned phenomenon of Czech Cubist architecture.
To arrange the date of the walk, please write to the email address: objednavky@upm.cz Participants in the guided tour pay their own admission to the permanent exhibition. The tour takes about 60 minutes. The gift voucher is valid for twelve months from the day of purchase and for a group of maximum five persons. Please note that the voucher can only be purchased and sent online.
Form: Gift voucher Voucher validity: January 1, 2021 – December 31, 2021 Language: English or German Price: 700 CZK
Lecturer Mgr. Claudia Adlhoch will show you through the interiors of the historical Neo-Renaissance building designed by the architect Josef Schulz. This edifice is a remarkable example of the arts and crafts of the late 19th and early 20th centuries. Visitors will also have a glimpse of areas not usually open to the public: they will see a display on the restoration of the museum building and look up the circular staircase in the museum’s tower.
To arrange the date of the walk, please write to the email address: objednavky@upm.cz
The tour takes about 70–90 minutes. The gift voucher is valid for twelve months from the day of purchase and for a group of maximum five persons. Please note that the voucher can only be purchased and sent online.
Form: Gift voucher Voucher validity: January 1, 2021 – December 31, 2021 Language: English or German Price: 700 CZK
A walk with lecturer Mgr. Claudia Adlhoch starts at the House of the Black Madonna, passes the most noteworthy Cubist accomplishments designed by Emil Králíček, and ends at the architect Chochol’s group of houses situated at the foot of the Vyšehrad Fortress. Together, you will be exploring firsthand the internationally recognized phenomenon of Czech Cubist architecture.
To arrange the date of the walk, please write to the email address: objednavky@upm.cz
The walk takes about 70–90 minutes. The gift voucher is valid for twelve months from the day of purchase and for a group of maximum five persons. Please note that the voucher can only be purchased and sent online.
Form: Gift voucher Voucher validity: January 1, 2021 – December 31, 2021 Language: English or German
Autor: PhDr. Sylva Petrová, kurátorka moderního a současného skla UPM
Rok 2021 je významným „sklářským“ rokem. Mimo jiné 27. března uplyne 100 let od narození Stanislava Libenského, profesora Vysoké školy uměleckoprůmyslové. K tomuto výročí, jímž si zároveň připomeneme blížících se dvacet od jeho smrti (2002), chystám výstavu nazvanou symbolicky VIVA LUCE (Žijící světlo). Výstava a připravovaná průvodní stejnojmenná kniha se bude týkat především Libenského kreseb a návrhů, které vytvářel společně se svou ženou a spoluautorkou sklářských děl Jaroslavou Brychtovou (zemřela 8. dubna 2020). Sloužily jako idea, návrh a podklad k realizacím v sakrálních prostorách v Čechách a na Moravě, tj. v Pražském hradě, Horšovském Týnu a v Brně.
Ústředním exponátem výstavy Viva Luce se stanou ve spolupráci s dědici obou umělců dvě gigantické kresby-návrhy oken do kaple sv. Václava v chrámu svatého Víta na Pražském hradě o rozměrech 650 x 180 cm. Tato okna představují sklářská díla, která jsou považována za nejvýznamnější novodobý výtvarný počin spojený s architekturou katedrály, jedním z nejpamátnějších míst Pražského hradu a naší kulturní historie. V současné době jsou tato okna veřejnosti nepřístupná, proto je veřejnost většinou nezná nebo zná a autorům nepřipisuje.
Jak doloží plánované vystavení kreseb a fotografie oken, vznikla naprosto revoluční metodou tavených dílců skla. Jde o abstraktní kompozice, které jako takové nemají obdoby u nás, ani v zahraničí. Kresby 1:1 byly vytvořeny Stanislavem Libenským. Jak vznikaly v jeho ateliéru, který se musel na výšku přistavět, ilustruje archivní fotografie. Kresby na papíře byly ještě za života paní Brychtové odborně zrestaurovány přední českou restaurátorkou papíru Alenou Waulinovou a nalepeny na plátno.
Výstava Viva Luce bude dalším sálem výstavy Plejády skla 1946–2019 . Výtvarně prostorového řešení se ujal Ing. Dušan Seidl, který řešil úspěšně řadu předchozích muzejních výstavních titulů, mimo jiné i druhý sál expozice Plejády skla 1946–2019. Spoluautorem úvodních statí knihy bude kromě autorky i Ing. Arch. Mgr. Norbert Schmidt, architekt, kurátor a publicista, autor knihy Přímluva za současnost – Umění sakrálního prostoru (Praha, 2017). Fotografie, které se objeví ve výstavě i v knize, jsou z menší části archivní, tedy různých fotografů, nově většinu z nich nově pořizuje fotograf Gabriel Urbánek.
Rodinná muzejní dílna je příležitostí, aby společně a kreativně strávili čas děti, maminky, tatínci, babičky, dědečci i vnoučata. Nejdříve vás edukátorka hravou formou provede vybranou výstavou nebo expozicí, a poté budete společně v ateliéru tvořit. Program vhodný pro děti od 6 let.
Program trvá přibližně 180 minut. Platnost dárkového voucheru je 12 měsíců ode dne zakoupení a platí pro skupinu do 6 osob. Je možné ho zakoupit a zaslat pouze elektronicky.
Historička umění Mgr. Ing. Markéta Čejková vás provede stálou expozicí českého kubismu, ve které jsou vystaveny soubory i solitérní kusy nábytku spolu s interiérovými doplňky z keramiky, skla a kovů, reprezentující nejvýznamnější autory českého kubismu. Zastoupeni jsou přední architekti a designéři Pavel Janák, Josef Gočár, Josef Chochol, Vlastislav Hofman, Otakar Novotný či František Kysela. Jejich tvorbu doplňuje výběr kubistické malby Emila Filly, Bohumila Kubišty, Josefa Čapka a Václava Špály, a plastiky Otto Gutfreunda. Expozice představuje také světový fenomén české kubistické architektury.
Termín komentované prohlídky si dohodnete na emailu objednavky@upm.cz. Výklad je možný také v angličtině a němčině.
Cena skupina 1–10 osob 900 Kč, skupina 11–20 osob 1500 Kč, seniorská skupina do 20 osob 800 Kč, seniorská skupina 20–25 osob 1000 Kč.
Lektorka Mgr. Kristýna Václavů vás provede interiéry historické budovy postavené podle návrhů architekta Josefa Schulze. Budova, na jejíž stavbě se podíleli čelní představitelé tehdejší Pražské Obchodní a živnostenské komory a významné firmy, často mecenášsky, je vrcholnou ukázkou uměleckých řemesel přelomu 19. a 20. století. Nahlédnete také do prostor uzavřených veřejnosti, zhlédnete výstavu o rekonstrukci muzea a podíváte se k patě točitého schodiště v muzejní věži.
Délka komentované prohlídky je kolem 60 minut, rezervace a vstupenky je možné koupit i v pokladně. Sraz účastníků je u pokladny v historické budově UPM.
Procházka s lektorkou Mgr. Marií Jelínkovou Ťupovou začíná od Domu U Černé Matky Boží, pokračuje kolem nejznámějších kubistických počinů Emila Králíčka až k Chocholovým domům pod Vyšehradem. Společně prozkoumáte zblízka světový fenomén české kubistické architektury. Procházka je v češtině, sraz před Domem U Černé Matky Boží (Ovocný trh 19, 110 00, Praha 1).
Procházka trvá přibližně 70–90 minut. Platnost dárkového voucheru je 12 měsíců ode dne zakoupení a platí pro skupinu do 20 osob. Je možné ho zakoupit a zaslat pouze elektronicky.
Skupina 1–5 osob 750 Kč, 6–10 osob 1000 Kč, 11–20 osob 1500 Kč
Unlimited admission to all ongoing temporary and permanent exhibitions in all of the museum’s galleries, free admission to guided tours of temporary and permanent exhibitions, invitations to selected exhibition openings and to social and cultural events. Regular mailing of information from the museum.
The pass is valid for one year from the date of purchase and is non-transferable. Holders of the SENIOR and STUDENT pass may be required to present a document entailing them to the discount.
The reduced prices are valid from December 1, 2020 through February 28, 2021.
The ticket entails its holder to a one-time combined entry to exhibitions held in the UPM’s main building, the House of the Black Madonna with its permanent exhibition Czech Cubism and temporary exhibits, and to the Josef Sudek Gallery with its small photography exhibitions. The ticket includes the bonus of free admission to the Chateau at Kamenice nad Lipou near Jindřichův Hradec that houses a permanent furniture and toys exhibition. The ticket is valid for a twelve-month period from the date of purchase and can only be bought on the museum’s website, not at the box office.
From December 1, 2020 through February 28, 2021, all tickets are available for special reduced prices.
The Museum of Decorative Arts in Prague (UPM) offers its fans the possibility of purchasing for themselves or as a gift discounted one-time or annual season entrance tickets to all of the museum’s galleries. The entrance tickets are valid for one year from the date of purchase and can be bought online through the website portal GoOut.cz. The season ticket purchased online can be delivered through the mail in the form of a gift package. From December 1, 2020 through February 28, 2021, all tickets are available for special reduced prices.
The combined one-time entrance ticket admits its holder to the museum’s three Prague-based galleries (the museum’s main building, the House of the Black Madonna and the Josef Sudek Gallery, as well as to the Chateau in Kamenice nad Lipou)
Kurátor výstavy: Jan Mlčoch Architekt: Emil Zavadil Grafický design: Martin Balcar
Výstava ke 125. výročí narození Josefa Sudka.
Výstava připomene hluboké a oboustranně podnětné přátelství fotografa Josefa Sudka (1896–1976) a architekta Pražského hradu Otto Rothmayera (1892–1966). Těžištěm rozsáhlého výstavního souboru budou světoznámé i nově připomenuté Sudkovy fotografie architektových realizací na Pražském hradě, ale hlavně výběr z cyklů Procházka po kouzelné zahrádce a Vzpomínky, které vznikly u architektovy vily v Praze 6-Břevnově. Kolekci doplní ukázky Sudkových fotografií adjustovaných podle Rothmayerova návrhu (tzv. puřidla) a prototypy architektova jedinečného zahradního nábytku. Ve výstavě je zařazena i řada autentických předmětů a děl Sudkových a Rothmayerových přátel, pro které se břevnovská vila stala ve 40. až 60. letech místem setkávání a spolupráce.
Výstava vzniká ve spolupráci s Muzeem města Prahy, které vilu Otto Rothmayera v ulici U Páté baterie 50 v Praze 6 v současné době spravuje. Na rekonstrukci vily se podílelo Uměleckoprůmyslové museum v Praze.
V současné době je možné zakoupit si zvýhodněnou vstupenku do všech pražských objektů UPM. Více informací ZDE
DOPROVODNÝ PROGRAM K VÝSTAVĚ
21. 12. Komentovaná prohlídka výstavy s kurátorem Janem Mlčochem
4. 1. 2022 Procházka po stopách Josefa Sudka a Otto Rothmayera
18. 1. 2022 Fotograf Sudek, architekt Rothmayer a nejen oni – přednáška Jana Mlčocha
25. 1. 2022 Skrz habrový plot. Přednáška Marie Szadkowske
01. 2. 2022 Otto Rothmayer – architekt, přítel, kouzelník. Přednáška Ing. arch. Petra Krajčiho
Výstava v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze svědčí o tom, že modrotisk nepatří minulosti – je to stále živá technologie využívaná v současné módě a umění Východu i Západu. Představuje dvě odlišné kultury, českou a japonskou, a jejich klasické přístupy k modrotisku i tendence v současném umění a módě. V expozici je zastoupen japonský tradiční modrotiskový textil: kimona a jejich letní varianty jukaty, ukázky metráže/vzorů/látek, doplňků a papírových šablon z 19. a 20. století. Na příkladech tvorby současného světově uznávaného módního designéra Isseye Miyakeho, japonské modrotiskové produkce kolektivu/studia BUAISOU či prací výtvarnice Fukamoto Šihoko ukáže spoluautorka expozice Secuko Šibata, kam dnes v Japonsku směřuje využití této prastaré technologie.
Jako lokální pandán k japonskému modrotisku přiblíží UPM genezi vývoje modrotisku v českých zemích a jeho dnešní využití na poli současné módy i umění. Do výstavy budou zahrnuty příklady moravských lidových krojů, ukázky z modrotiskové produkce 80. let Ústavu lidové a umělecké výroby (ÚLUV), zejména tvorba Liběny Rochové, a také oděvy současných módních návrhářů, Pavla Ivančice, Alice Klouzkové, Moniky Drápalové nebo Kláry Nademlýnské. Využití modrotisku ve volném umění zastoupí textilní instalace Adély Součkové.
Výstava se uskutečnila pod čestnou záštitou Velvyslanectví Japonska v ČR
Výstava a doprovodná publikace vznikla za finanční podpory Ministerstva kultury České republiky v rámci institucionálního financování dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace Uměleckoprůmyslové museum v Praze (MK000023442)
V současné době je možné zakoupit si zvýhodněnou vstupenku do všech pražských objektů UPM. Více informací ZDE
Neomezený vstup do všech aktuálních výstav a expozic ve všech objektech, vstup zdarma na komentované prohlídky výstav a expozic, pozvánky na vybrané vernisáže, společenské a kulturní akce. Pravidelné zasílání informací z muzea. Karta platí 1 rok od zakoupení a je nepřenosná. Držitele karty SENIOR a STUDENT můžeme při vstupu požádat o dokument dokladující nárok na slevu.
ZÁKLADNÍ 500 Kč
1+1 (pro držitele karty a libovolného hosta) 800 Kč
Vstupenka umožňuje jednorázový kombinovaný vstup na výstavy do hlavní budovy UPM, do Domu U Černé Matky Boží na stálou expozici Český kubismus i jednorázové výstavy, na komorní fotografické výstavy v Galerii Josefa Sudka a do zámku Kamenice nad Lipou u Jindřichova Hradce s expozicí moderního nábytku a hraček. Platnost vstupenky je 12 měsíců ode dne zakoupení.
Uměleckoprůmyslové museum v Praze připravilo pro své příznivce roční věrnostní program Moje museu(p)m nabízející řadu výhod. V nabídce je karta pro 1 osobu (nepřenosná) či pro 1 osobu + 1 doprovod v základní či snížené ceně (kategorie student nebo senior). Všechny typy karet lze zakoupit též jako dárek: obdarovaný dostane voucher, jejž může vyměnit on-line či v pokladnách muzea za roční kartu po dobu 6 měsíců od vystavení.
Členství ve věrnostním programu: Základní: 1100 Kč 1 + 1: 1600 Kč Snížené pro studenty a seniory: 500 Kč
Výhody věrnostního programu
Neomezený vstup na výstavy a expozice ve všech objektech muzea včetně zámku v Kamenici nad Lipou po dobu 365 dnů ode dne nákupu nebo vyzvednutí
Přímý vstup do výstav bez nutnosti jít do pokladny
Pozvánky na vernisáže a mimořádné akce
Vstup zdarma na některé komentované prohlídky
Vstup zdarma na některé přednášky a besedy
Knihy za výhodnější cenu, než je na e-shopu
Pravidelné informace e-mailem
Vstupenky můžete zakoupit on-line i v pokladnách muzea.
ROČNÍ KARTA PRO MĚ (ZÁKLADNÍ, 1+1, STUDENT, SENIOR)
Dita Kraus získala zpět památku na rodinu svého manžela
Paní Dita Krausová z Tel Avivu převzala v úterý 24. listopadu v Centrálním depozitáři číšku z 19. století, kterou společně s ostatním majetkem zabavili nacisté rodině jejího manžela. Původního majitele této číšky, Richarda Krause, který zahynul v roce 1944 v Osvětimi, identifikovalo v rámci svého výzkumu Centrum pro dokumentaci majetkových převodů kulturních statků obětí II. světové války. Výsledky posledních deseti let práce Centra, kterému se podařilo identifikovat 101 původních majitelů předmětů ve státních sbírkách, představilo UPM v loňském roce na výstavě Navracení identity v UPM.
Richard Kraus (1884-1944) byl spolumajitelem Továrny dětské konfekce a prádla Bloch a Kraus, později majitelem továrny RIKRA, mechanická továrna prádla, blůz a zástěr, zaměstnával na šedesát švadlen. Oženil se s Marií Strassovou, s níž měl dva syny Otta (1921-2000) a Harryho (1928-1945). V roce 1942 se továrník Kraus proměnil v číslo Au 1 979, pod nímž byl deportován do Terezína a později do Osvětimi – společně s manželkou i oběma syny. Richard Kraus byl v Osvětimi poslán do plynové komory, jeho manželka zemřela v táboře Belgen Belsen několik dní po jeho osvobození na tyfus, mladší syn Harry zahynul zřejmě v dubnu 1945 na pochodu smrti. Z celé rodiny přežil pouze Otto, pozdější spisovatel a středoškolský učitel. Po návratu do Prahy se v roce 1947 oženil s Ditou Polachovou, s níž se seznámil v pracovním táboře. Část jejího životního příběhu zpracoval Antonio González Iturbe v knize Osvětimská knihovnice, ona sama je autorkou knihy Odložený život. Otto Kraus restituoval původně arizovanou továrnu, kterou však komunisti v roce 1948 znárodnili a manželé s malým synem se museli vystěhovat i z rodinné vily, která se nacházela v prostoru továrny. Volili proto emigraci do Izraele.
Po válce Otto Kraus identifikoval ve skladech Národní správy majetkových podstat šest předmětů z pozůstalosti svého otce, z toho dvě sklenice se nacházely ve skladu na Strahově. K jejich restituci už nedošlo a Národní správa předměty označené transportním číslem Richarda Krause zpeněžila v rámci celkové likvidace skladu. Sklenice ze Strahova převzala Antikva. V UPM se podařilo identifikovat jednu jeho další sklenici, která se nyní vrátila rodině.
Curator: Lucie Vlčková Architecture design Tomáš Džadoň Graphic design: Vladimír Vimr
At the height of its fame – in the second half of the 19th century – chromolithography was an exclusive, sophisticated technique of multi-color registration, using the principle of color addition and the optical effect of the dot. The distribution of the image into a small grid, allowing for smooth coloring transitions and soft modeling, predetermined how chromolithographic prints expressed their content, an expression characterized by the concept of the illusive and by their own special visual language.
During its development, the role of chromolithography changed from a reproduction technology with the ambition to look as much as possible like painting, to its use as an independent medium in advertising, to a purely service function, both in exact scientific illustrations and in the “cheap and cheerful” commercial multi-color prints due to which chromolitography, then called “chromo”, got its bad reputation. Because of this aspect, for a long time art historical disciplines unjustifiably downgraded the exceptional works created through this extremely demanding technique, in particular advertising posters, diplomas and calendars. Chromolithography became a focus of research attention since the 1970s in connection with the paradigm shift in the classical hierarchization of high and low art, as well as thanks to the expansion of interdisciplinary visual culture studies appreciating artistically marginal,non-canonical manifestations, including advertising. At the same time, however, there is a growing interest in the issue of commercialization and also in the democratization of art, which is directly connected with chromolithography, as it was initially a technique for reproducing paintings. Chromolithography made it possible to disseminate unique works of art to a much wider audience, unlimited by social, educational or other disadvantages, and led to questions being raised about the value of the original and the devaluation of art in general.
The exhibition will show chromolithography in the full range of its manifestations, using examples of the best prints by the important lithographers and lithographic institutes that were operating in the Czech lands, such as Habel, Haase, Fuchs and Pick, as well as works from abroad. It will also provide a closer look at the technical issues and skills necessary for deploying this method. Reproductions of paintings, print advertisements, calendars, diplomas, educational and scientific illustrations, sacred images and small commercial prints will be presented. The exhibition is dominated by a large set of early pictorial posters that are a key material documenting the changes of styles and aesthetic preferences, as well as a valuable historical source of information about the drastic changes in 19th-century society with respect to aspects of lifestyle, the birth of a consumer society, and shifts in the traditional gender hierarchy.
The exhibition has been realized within the project NAKI II (Ministry of Culture of the Czech Republic) No. DG18P02OVV011 entitled “The Poster as a Tool of Communication and Cultural-Historical Source: Visual Medium of Changes of National Cultural Identity in the Years 1880–1938, Procedures for its Protection, Preservation and Accessibility”.
100 let grafické školy v Praze - pohled do expozice
01.10.2020–12.09.2021
Curator: Libuše Staňková Texts: Libuše Staňková, Radim Vondráček, Jan Mlčoch, Iva Knobloch, Lucie Vlčková Architecture and graphic design: Matěj Činčera, Jan Kloss, Adam Blažek
A Hundred Years of the Prague Graphic School documents the history of this eminent educational institution from its founding in 1920 to the present day. The exhibition presents prominent figures of the teaching staff who fundamentally shaped the way photography, graphic design, bookbinding, conservation and restoration, and other subjects have been taught at the graphic school over the course of its existence. Attention is also given to the pupils who received their first professional training at the school, which they further developed through study and work to make a broad-ranging impact on visual culture both at home and abroad.
The school was established on the impetus of the Chamber of Commerce and Trade in Prague, which had already been organising educational courses for bookbinders, typographers, and photographers before World War I. On 30 September 1920, the State Vocational School of Graphics was established by decree of the Ministry of Education and National Enlightenment. Lessons took place in the building of the Museum of Technology in what is now Opletalova Street; the first year enrolled 12 students in bookbinding, nine in photography, and five in the reproduction department. The standard courses were complemented with an offer of further education for trainees, who generally took part in lessons once a week. The teaching staff included prominent artists and specialists. Photography was taught by Karel Novák, an excellent portraitist and a professor of the graphic school in Vienna; the bookbinding department was headed by Ludvík Bradáč, a publisher of collector’s editions and promoter of beauty in books. Rudolf Kremlička was in charge of figure drawing, while production drawing was taught by Vratislav Hugo Brunner and Jan Konůpek. The school’s first pupils included the photographer Josef Sudek or the bookbinders Petra Pospíšilová and Jindřich Svoboda.
In the 1930s the artistic direction of the school was strongly influenced by Ladislav Sutnar. Under his tenure the institution was transformed from a vocational training centre into a cutting-edge school that espoused modern attitudes to artistic education in the spirit of the German Bauhaus and responded to the needs of the time, especially by accentuating advertising work and progressive teaching methods. Sutnar invited collaboration from innovative personalities the likes of the photographers Jaromír Funke and Josef Ehm, the cinematography expert Rudolf Skopec, the pre-eminent typographer Stanislav Maršo, or the graphic artist Augustin Tschinkel, who promoted picture statistics and modern visual communication. The school also participated in large exhibition projects and maintained its own publishing operation with the works of leading theorists and with visual publications prepared by its pupils in school workshops.
During World War II, the school functioned to a limited extent, but even so it managed, among others, to establish a separate drawing department. Lessons were stopped completely in the last two years of German occupation, and the students were forced to labour in the war industry. After the war, the school was expanded to include study programmes in graphic reproduction techniques and book printing. The high technical and material demands of these disciplines led to the division of the school. And so in 1949 the printing departments and the photography department newly constituted the Technical Graphic School based in present-day Hellichova Street (hence the institution’s popular nickname, “Hellichovka”), while drawing and other departments formed the College of Applied Arts, later renamed the Václav Hollar Art School (dubbed “Hollarka”).
Today’s “Hellichovka”, that is, the College of Graphics and Secondary Technical School of Graphics in Prague, draws on the best traditions of the interwar State Graphic School and on the high-quality tuition more closely related to the practice of the 1950s through 1970s. The cornerstone of the current educational concept is the interconnection of creative and technological disciplines with significant overlap between the study plans of the individual programmes, which cover printing, photography, media graphics, and conservation and restoration at both levels of education.
The exhibition is the result of close cooperation between the Graphic School and the Museum of Decorative Arts in Prague, which has contributed a significant part of the historical materials from its collections. The ties between the two institutions also enjoy a hundred-year tradition. In the very first year of its existence, the school’s pupils participated in a bookbinding exposition organised by the museum, followed by other exhibitions and contests. At present, the conservation department maintains the closest relations with the Museum of Decorative Arts, with pupils and students conserving exhibits from the museum’s depository as part of their graduation assignments, while several employees of the museum also teach at the school.
Exhibition
Exhibition
Exhibition
Exhibition
Exhibition
Josef Sudek, 1922
Josef Ehm: Jan Zrzavý, 1956
Jaromír Funke, 1943
Josef Ehm: Věra Fingerová, 1947
Dagmar Hochová, 1948
Jovan Dezort: Ladislav Fialka and Jiří Trnka, 1967
Reverse paintings on glass form a diverse miscellany of objects in the collection of historical glass of the Museum of Decorative Arts, with a total of 387 items dating from Late Antiquity to the nineteenth century. The collection encompasses brilliant works of art from most major European production centres of reverse paintings on glass, mainly from Venice, Tyrol, Lombardy, Nuremberg, Zurich, Naples and Augsburg. The most valuable Renaissance paintings are represented by the works of Hans Jakob Sprüngli (1559–1637) from Zurich and by the miniature paintings of the anonymous “Master VBL”. The Baroque era is illustrated by the art of the Dutch painter Gerhard Janssen (1636–1725), Kunštát-based Daniel Preissler (1636–1733), or paintings from eighteenth-century workshops in Augsburg. Considerable attention has been directed towards “folk” paintings of this type. However, this book focuses on works from courtly circles and the burgher class, which preceded these folk creations and which were often accorded prominent spots in the collections of nobles and even emperors. This book characterises the collection in the context of its history and also presents research on this specific form of art alongside a chapter devoted to the intricacies of its conservation penned by the leading Czech glass conservator Eva Rydlová. The catalogue of works contains physical descriptions and bibliographical references to scholarly literature and is further enriched with notes on the templates and original sources of inspiration of individual reverse glass paintings.
Publisher: Museum of Decorative Arts in Prague Lead author and editor: Helena Brožková Special consultancy: Jana Černovská Editing: Eva Rydlová Contributers: Helena Brožková, Eva Rydlová, Jana Černovská; Helena Koenigsmarková English edition Size: 24,5 x 21 cm, softback Number of pages: 272 Number of figures: 163 Number of copies: 200 ks ISBN 978-80-7101-189-7
Publikace o významném českém skláři Jiřím Šuhájkovi je první soubornou prací zhodnocující jeho rozsáhlé dílo: tvorbu ve skle volnou a užitou i tvorbu malířskou. Jeho umělecká dráha je provázena řadou ocenění za stolní soubory vytvořené v 80. letech 20. století v Crystalexu, obdivem k jeho volné převážně figurální tvorbě i k návrhům luxusních souborů pro firmu Moser, a. s. Kniha je nahlédnutím do rozsáhlého tvůrčího potenciálu jedné z významných osobností naší výtvarné scény.
vydavatelé: UPM editor: Eva Neumannová autorka textů: Eva Neumannová grafický design: Clara Istlerová, Matěj Šuhájek vydání: české s anglickým resumé formát: 300 x 225 mm počet stran: 240 počet reprodukcí: 295 (z toho 247 reprodukcí děl) ISBN 978-80-7101-192-7 cena: 580 Kč
The volume, published to accompany the exhibition at the Museum of Decorative Arts in Prague (March 22 – September 23, 2018) on the occasion of the photographer’s eightieth birthday, presents a cross-section of his life’s work. The volume is based on 350 photographs that come from large sets of his works, which Koudelka has decided to donate to his native land. These include all of his important photographic series: Beginnings, Experiments, Theatre, Gypsies, Invasion 68, Exiles, and Panoramas. Edited by Josef Koudelka and Irena Šorfová, the volume includes six essays, a chronology of his life, and bibliography of works by and about Koudelka. It provides a comprehensive overview of the photographer’s life and works. It is published in Czech and English editions.
Concept: Josef Koudelka Editors: Josef Koudelka and Irena Šorfová Publishers: UPM and Karel Kerlický – KANT Texts: Anna Fárová, Helena Koenigsmarková, Irena Šorfová, Stuart Alexander, Daniel Herman, Josef Chuchma, Jan Mlčoch, Josef Moucha, Tomáš Pospěch Editions: English and Czech Photos: Josef Koudelka/Magnum Photos Format: 31 x 24 cm, hard cover Pages: 312, reproductions: 440 ISBN: 978-80-7101-173-6 (in English)
Ascher – although the name and the brand are entirely unknown in the Czech Republic, in Western Europe they have been synonymous with fine textile design for more than seventy years. This book traces the story of Zika Ascher and his wife Lida, whose personal and professional lives played out against the dramatic history of the 20th century. After leaving Czechoslovakia in 1939, they built in London a highly successful enterprise that specialised in fashion fabrics. French, Italian and British designers and fashion houses chose Ascher textiles for their collections, including Dior, Balenciaga, Lanvin, Pierre Cardin, Yves Saint Laurent, Ronald Paterson, David Sassoon and Alberto Fabiani. Lida and Zika were especially celebrated for their Squares, a collection of luxurious printed scarves designed by famous artists such as Henry Moore, Henri Matisse and André Derain. The book weaves together all the different strands of their eventful lives to produce a comprehensive account that goes beyond the individual artistic, technical and business aspects. It devotes considerable attention to the years before Zika and Lida left Czechoslovakia in 1939 to go into exile in the United Kingdom, and it subsequently continues to map developments in their former homeland, which they never renounced. This book accompanies the exhibition held in the Museum from 15 February to 15 September, 2019.
publishers: UPM and Slovart Publishers concept: Konstantina Hlaváčková texts: Konstantina Hlaváčková, Peter Ascher edition: English and Czech format: 28 x 22 cm, hard cover pages: 402, reproductions: c. 450 ISBN 978-80-7101-179-8 (UPM) ISBN 978-80-7529-748-8 (Slovart)
(9. listopadu 1897 v Plzni – 13. listopadu 1976 v New Yorku)
Není náhodou, že velká retrospektivní výstava Ladislava Sutara, kterou připravilo Uměleckoprůmyslové museum v Praze v roce 2003, měla název Ladislav Sutnar: Praha-New York-Design in Action. Talent Ladislava Sutnara byl univerzální, mohl se věnovat malbě i plastice, ale vybral si průmyslový design, tedy umění, které denně vstupuje do přímé interakce s lidmi. A těch, kteří používali věci navržené Sutnarem, nebylo rozhodně málo: jeho servis z varného skla, porcelánový soubor a příbory z ocele, které navrhl ve 30. letech, se staly nejprodávanějším vybavením domácností v Československu a získaly i řadu mezinárodních ocenění.
Věnoval se také tvorbě pro děti, pro něž navrhoval hračky a loutky především ve 20. letech v době svého pedagogického působení ve Státním ústavu školském v Praze a jako umělecký vedoucí levicově orientovaného Loutkového divadla Dělnické akademie.
Jeho organizátorské aktivity dokládají, že byl zároveň skvělým manažerem, což dokázal především jako ředitel společnosti Družstevní práce a její značky Krásná jizba i jako pedagog a později ředitel Státní grafické školy. Snil o zdravém a hygienickém bydlení pro široké vrstvy obyvatel. Avantgardní výdobytky se měly promítnout do obálek na knize, do nádobí, do osvětlení, do nábytku, do uspořádání bytu i do podoby vlastní architektury. Nový design nabízel nejen tvarovou úspornost, ale i velkou praktičnost a vysokou kvalitu použitého materiálu.
Velkou pozornost věnoval typografii. Předpokládal totiž, že moderní společnost bude založena na svobodném přístupu k informacím a avantgardní užitou grafiku považoval za nejpřehlednější cestu, jak se k nim dostat. Jeho doménou byla kniha. Upravil na tisíc publikací, zejména pro nakladatelství Družstevní práce, kde působil jako výtvarný redaktor.
Právě ke grafickému designu se obrátil v USA, kde patřil k zakladatelské generaci moderního grafického designu. Do Spojených států odešel kvůli přípravě československé expozice na Světové výstavě v New Yorku v roce 1939. Kvůli válce a únoru 1948 se už nikdy domů nevrátil. Aktivně se zapojil do činnosti exilu, graficky upravoval časopis Svědectví a spolupracoval se Svobodnou Evropou. V 60. letech maloval zajímavé obrazy, které jsou jeho vlastní a originální variantou na americký pop-art a evropské art-deco.
Před sedmnácti lety, kdy kurátorka UPM Iva Knobloch připravila výstavu Ladislav Sutnar: Praha-New York-Design in Action byla všestranná osobnost Ladislava Sutnara téměř zapomenuta. Od té doby odvedlo především Uměleckoprůmyslové museum v Praze velký kus práce na propagaci jeho díla a jeho odkazu. Po znovuotevření muzea po rekonstrukci v roce 2017 byly Sutnarovy práce významnou součástí výstav Director’s Choice, Krásná jizba Družstevní práce 1927-1948 či 100 let grafické školy v Praze, muzeum samostatně představilo také Sutnarovy hračky a loutky.
Kabelka manželky Josefa Šímy Nadine z ateliéru její matky Louise-Denis Germain
Autor: PhDr. Eva Uchalová
Nestává se často, že nabídky módních doplňků do oděvní sbírky UPM jsou spojeny se slavnými jmény českého výtvarného umění. Takový případ nastal v loňském roce, kdy byly do muzea nabídnuty tři kabelky, pocházející původně z majetku manželky Josefa Šímy Nadine.
Josef Šíma přijel do Paříže 19. října 1921 a krátce po příjezdu se ubytoval u slečny Louise-Denis Germain. Ta provozovala ateliér na umělecké knižní vazby a další kožedělné výrobky, kde Šíma začal pracovat. Poznal zde i její dceru Nadine, se kterou se po dvou letech oženil.
Ateliér L. D. Germain byl velice známý a úspěšný, od roku 1903 pravidelně vystavoval své výrobky na Podzimním salónu, byl využíván a oceňován jak předními pařížskými módním návrháři, kompletujícími své modely jejími koženými doplňky, tak bibliofily a spisovateli, kteří obdivovali její knižní vazby. Louise-Denis si vybírala autory, mezi něž patřili Baudelaire, Huysmans, Claudel, Valéry a další mladí básníci. Její práce byly prezentovány i na autorských výstavách: již v roce 1913 v Buenos Aires, v letech 1927, 1933 a 1979 v Paříži, naposledy v roce 2017 v Národní knihovně v Paříži. (Katalog poslední výstavy je k dispozici v knihovně UPM.)
Šíma zde nalezl druhý domov plný porozumění a respektu k jeho tvorbě, paní Germain přispěla i k jeho rychlé aklimatizaci v novém prostředí a seznámení se s uměleckou společností Paříže. V ateliéru získal i obživu, specializoval se na výrobu škrobových předsádek, ale zabýval se také textilní tvorbou, když údajně navrhl několik modelů pro Paula Poireta nebo rozkresloval vzory na látky Raoula Dufyho. S Louise-Denis také vydali dvě knihy, které Šíma ilustroval, a sice Au temps de Jésus-Christ a Le Livre de mariage, které znamenají počátek jeho ilustrační tvorby, čítající více než 70 titulů.
Kabelky jsou pro nás cennými ukázkami elegantního stylu francouzského art deco, o to vzácnější, že se jich dotýkaly nejen ruce paní Germain, její dcery Nadine, ale i významných osobností českého kulturního života. Kabelky jsme získali z rodiny Voskovcových, konkrétně je dostala darem od Nadine švagrová Jiřího Voskovce Marie jako projev dlouholetého přátelství rodiny Voskovcových a Šímových.
Literatura: František Šmejkal, Josef Šíma, Praha 1988; Anna Pravdová; Josef Šíma – cesta k vysoké hře, Praha 2018; Fabienne Bars, Louise-Denise Germain : Reliures, Paris 2017.
Na rodinné výtvarné dílně se společně seznámíme s rozmanitým obrazovým materiálem výstavy Mezi kýčem a akademií. Chromolitografie ve službách reklamy a umění. Prozkoumáme širokou škálu exponátů od plakátů po nálepky na perníky a zaměříme se na příležitostné drobné tisky. V jejich prostorovém a dekorativním řešení budeme hledat inspiraci pro tvorbu vlastních přáníček a prostorových obrázků z papíru, které si potom účastníci v ateliéru vytvoří a odnesou domů.
pro koho: rodiče a prarodiče s dětmi i bez dětí, kapacita 12 míst (pro děti od 5 let v doprovodu dospělého) doba trvání: 2 hodiny cena: 90 Kč za osobu/účastníka k platné vstupence do expozice (děti do 15 let mají vstup do expozice zdarma). místo: Uměleckoprůmyslové museum v Praze, 17. listopadu 2, 110 00, Praha 1, sraz účastníků v pokladně muzea lektorka: Mgr. Dana Havlová Rovenská, Dis.
Autor: PhDr. Petra Matějovičová, kurátorka sbírky drahých kovů UPM
Zemřel sochař a šperkař Josef Symon, spoluzakladatel autorského šperku nejen v československém, ale i v mezinárodním měřítku.
V úterý 5. ledna 2021 zemřel profesor Josef Symon (*1932), sochař, šperkař a vysokoškolský pedagog, autor objektů z vrstveného kovu. Ve své tvorbě vycházel z bravurně zvládnutého řemesla a odvážného přístupu k materiálu. Od samého počátku na přelomu 50. a 60. let až do posledního tvůrčího období se v jeho díle setkávala pokora s experimentem.
Josef Symon v roce 1958 absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. Poprvé samostatně vystavoval v roce 1962 v pražském Divadle Na Zábradlí. Od roku 1963 se účastnil zásadních výstav současného českého umění včetně prezentace Ateliérová bižuterie (v pražské Galerii Jaroslava Fragnera), která navzdory svému názvu stála u zrodu nové kategorie šperku jako svobodného uměleckého vyjádření. Od téhož roku pravidelně reprezentoval československou šperkařskou tvorbu na přehlídkách v tehdejší Německé spolkové republice a v Rakousku. Symonovy práce byly součástí československé expozice na světové výstavě Expo ´67 v Montrealu. V srpnu roku 1968 se Josef Symon zúčastnil prvního šperkařského sympozia v našich zemích, nazvaného Stříbrný šperk (v Jablonci nad Nisou). Krátce po skončení této mezinárodní akce, do jejíhož průběhu zasáhla invaze vojsk Varšavské smlouvy, odešel i s rodinou z republiky. Jeho druhým domovem se stala Vídeň, kde od roku 1969 pedagogicky působil na Hochschule für angewandte Kunst.
Účast Josefa Symona na zásadních světových přehlídkách šperku a umělecké práce v kovu pokračovala díky emigraci po celá 70. a 80. léta. Zmiňme ku příkladu výstavy Schmuck – Tendenzen, pořádané Schmuckmuseum v Pforzheimu, nebo trienále International Jewellery Art Exhibition v Tokiu. Symonovy realizace byly zařazeny do velkých přehledových výstav oboru, mimo jiné Schmuck international 1900–1980, konané v Künstlerhaus ve Vídni v roce 1980, či Jewelry International, uspořádané roku 1984 v American Craft Museum v New Yorku. V tomtéž roce se Josef Symon stal laureátem ceny Herberta Hofmanna, udělované ve spojitosti s Kunsthandwerkmesse v Mnichově.
Od počátku 90. let se Josef Symon pravidelně vracel do Čech, kde často vystavoval a hovořil o svém díle. S autorovou aktuální prací se české publikum seznámilo již v roce 1990 při široce koncipované přehlídce Kov a šperk (v pražské Galerii Václava Špály), konfrontující díla českých tvůrců včetně těch, kteří v minulých desetiletích zvolili cestu emigrace. Prostor pro velkorysejší zhodnocení tvorby Josefa Symona formou samostatné výstavy poskytly v roce 1993 Uměleckoprůmyslové museum v Praze a následně Moravská galerie v Brně. Po roce 2000 uspořádalo menší samostatnou výstavu Josefa Symona Rakouské kulturní středisko ve výstavní síni na Jungmannově náměstí v Praze. Poslední samostatnou prezentací Symonova výtvarného díla v České republice se za autorova života stala výstava ve Strahovském klášteře v Praze v roce 2017. Prostor klášterního ambitu tehdy rozezněl dialog děl Josefa Symona a jeho manželky Miroslavy, restaurátorky objektů z papíru a kůže.
Josef Symon obsáhl širokou škálu výtvarných disciplín od drobných objektů-šperků přes rozměrnější kovovou plastiku po liturgické náčiní a funkční prvky interiéru. Nositelná či přenosná díla přitom nabíjel vážností komorních soch. Šperkovnici majitele díky nim proměnil na kunstkomoru, deska stolu se stala krajinou. Souhra funkční a estetické stránky objektů trvá díky schopnosti kovu udržet formu vštípenou umělcem. Naplnění ale Symonova díla docházejí až ve spojení s tělem. Autorův odkaz pak nesou i vzpomínky na diskuse, do nichž rád zapojoval své kolegy napříč generacemi.
Setkání s významnou fotografkou a pedagožkou Libuší Jarcovjákovou. Grafickou školu v Praze, obor fotografie, vystudovala v letech 1967-1972, učit zde začala v roce 1992.
Před besedou doporučujeme navštívit výstavu 100 let grafické školy v Praze.
Jindřich Svoboda: knižní vazba Legendy o blahoslavené Anežce, 1941
08. 09 .2021 v 17 hodin
Jindřich Svoboda: knižní vazba Legendy o blahoslavené Anežce, 1941
MgA. Milana Vanišová je vedoucí Ateliéru restaurování papíru a knižní vazby na Střední průmyslové škole grafické a Vyšší odborné škole grafické. Zájemcům odpoví na všechny otázky týkající se této zajímavé problematiky.
Před besedou doporučujeme navštívit výstavu 100 let grafické školy v Praze.
Kapesní hodinky bicí, 4. čtvrtina 18. století. André Hessen (mistrem 1775 – činný v Paříži do 1790), Paříž. Zlato, perly, email.
17.11.2020 v 18 hodin
Kapesní hodinky bicí, 4. čtvrtina 18. století. André Hessen (mistrem 1775 – činný v Paříži do 1790), Paříž. Zlato, perly, email.
Přednáška PhDr. Petry Matějovičové
Fenomén bolesti prostupuje šperkem historickým i současným stejnou měrou, jakou se uplatňuje také v ostatních oblastech tvorby, dnes nazývané uměním.
Přednášku zahájí příklady autorského šperku druhé poloviny 20. století a raného 21. století, který zapojuje fyzickou bolest na straně autora, nositele i jejich okolí. Vazba šperku na tělo nabízí škálu prožitků od narušení tělesné integrity přes proměnu mechaniky těla po excitaci smyslů. S prožitkem bolesti pracovat též Vratislav Karel Novák (1942–2014), jehož odkaz stojí v základu aktuální výstavy ve foyer UPM: Schmuck Wander vol. 5.
V druhé části přednášky se budeme věnovat historickým malbám, ve kterých je šperk přítomen na těle aktérů nebo manipulován. Na šperky zobrazené naváží šperky dochované, zpřítomňující mj. utrpení Spasitele. Šperk nese sdělení přímým zobrazením, symbolikou, charakterem materiálu, dialogem své formy s tělem. V závěrečné části příspěvku propojím tématizaci bolesti s významovým potenciálem šperku pomocí ideí přejatých z antické kultury. Vybrané ukázky pracují s příběhem (Ikarův pád, vztah Eróta a Psýché), když odkazují k bolestivým důsledkům našich činů, zdůrazňují zranitelnost i tendenci trvat v proměnách.
Vedení Uměleckoprůmyslového musea oznamuje, že japonská Toyama vyhlašuje Open Call vážící se k Toyama International Glass Exhibition 2021. Jde o soutěž k níž je třeba přihlášky nutno odeslat do čtvrtka 10. prosince 2020.Soutěž je otevřená všem profesionálním zájemců bez ohledu na národnost a věk. Práce musí být vytvořeny primárně ze skla. Výstava bude vybrána porotou ve 2 kolech sestavenou z amerických, japonských, dánských, čínských a německých odborníků. Udělené ceny 9 vítězům budou honorovány . Podrobný informační leták je možno získat v recepci Uměleckoprůmyslového musea.
Erich Langhammer, severojižní magistrála. Studie zástavby v Praze-Bubnech, 1941
Pořadatel: Vysoká škola uměleckoprůmyslová v Praze a Uměleckoprůmyslové museum v Praze Koncept: Vendula Hnídková Kurátorka: Dita Dvořáková Architektonické řešení: Filip Kosek, Jan Říčný (RCNKSK architekti) Grafický design: Tereza Hejmová, Kristýna Žáčková Umělecká spolupráce: Eliška Perglerová
Expozice Duch, který pracuje. Architektura a česká politika 1918–1945 vychází z analýzy politických konceptů, které hýbaly společností v období první Československé republiky a druhé světové války, a sleduje jak se tyto koncepty promítaly do dobové architektonické produkce financované z veřejných zdrojů. Na ukázkách návrhů a realizací nových reprezentativních budov správních institucí, zahraničních zastupitelstev, vzdělávacích, zdravotních a dalších staveb, přibližuje hledání architektonického jazyka, jež by vyjadřoval hodnoty demokratické státu a vypovídal o jeho hospodářských a kulturních úspěších.
Výstava poukazuje na prvorepublikové pragocentrické pojetí organizace státní správy. Současně připomíná úsilí, jaké předválečné Československo vynakládalo na budování nových zemských sídel na Slovensku a Podkarpatské Rusi i na vyrovnání životní úrovně v západní a východní části republiky. Ve službách státních i obecních úřadů spolupracovali architekti a urbanisté po celé zemi na modernizačních projektech zaměřených na ozdravění měst nebo zakládání nové dopravní infrastruktury. Modernizační ambice místních samospráv jsou v expozici ukázány na příkladu moravské metropole Brna.
Výstava představuje i výběr budov, jimiž stát a obce podporovaly dosažení sociálního smíru, zejména obytné stavby. Období Protektorátu, kdy se čeští architekti ocitli v defenzivním postavení a po většinu času platil zákaz staveb, se do výstavy promítá prostřednictvím začlenění nerealizovaných návrhů na přestavbu Prahy v duchu nacistických záměrů. Při volbě exponátů autoři expozice primárně nekladli důraz na otázky slohu a estetickou hodnotu staveb. Zařazují i méně známé návrhy a realizace, které zcela neodpovídají uměleckohistorickým nárokům na progresivní architektonické vyjádření, přesto tvořily nedílnou součást modernizačního projektu prvorepublikové demokratické společnosti či protektorátní okupační správy.
Výstava představuje jeden z výstupů výzkumného projektu Architektura a česká politika v 19.–21. století Katedry teorie a dějin umění na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze. Projekt podpořilo Ministerstvo kultury České republiky v rámci Programu aplikovaného výzkumu a vývoje národní a kulturní identity NAKI II (DG18P02OVV041).
Josef Polášek, obecní domy se sociálními byty v Brně-Husovicích, 1930–1931
Ladislav Machoň, úprava rezidenční budovy československého vyslanectví ve Varšavě. Schodišťová hala, 1924–1925
Josef Štěpánek, soutěžní návrh na zastavění Letenské pláně v Praze vládní čtvrtí a budovou parlamentu, 1928
Dodnes zapomenutý fotograf Antonín Tonderbyl členem radikálního Fotoklubu Praha, po roce 1924 pak v ještě vyhraněnější České fotografické společnosti(dále ČFS), kde se stal pokladníkem. Nalézáme v ní mnohé dnes světoznámé tvůrce, Josefa Sudka, Adolfa Schneebergera, Jaromíra Funkeho, Arnošta Pikarta, ale i několik desítek autorů, jejichž díla i životní osudy jsou nám neznámé.Výstava představuje autorovy rané práce, v nichž se již uplatnila snaha po jednoduchém námětu a čisté kompozici, které měly úspěch i na zahraničních výstavách (zátiší), zimní přírodní detaily i krajiny. Nalézáme tu ale i experimenty v avantgardním duchu (architektura, fotogram), náměty z pražské periferie i abstraktní variace papírových kompozic.
Zveme vás na procházku kubistickou Prahou, která nás povede od Domu U Černé Matky Boží kolem nejznámějších kubistických počinů Emila Králíčka až k Chocholovým domům pod Vyšehradem. Prozkoumáme z blízka světový fenomén české kubistické architektury. Sraz: před vchodem do Domu U Černé Matky Boží vstupné: 120 Kč lektorka: Mgr. Marie Jelínková Ťupová, Dis.
