Procházka po malebných Hradčanech začíná v Galerii Josefa Sudka v ulici Úvoz 24 v Praze 1 na Hradčanech, kde v letech 1959-1976 fotograf bydlel. Účastníci si tedy prohlédnou nejen autentický Sudkův byt, ale i aktuální výstavu fotografií Josef Sudek a Fotoklub Praha. Poté se s lektorkou Bc. Zorou Kouteckou vydají po okolí a projdou si některá z míst, která Josef Sudek fotografoval. Trasa vede Petřínskými sady na Újezd, kde měl Sudek svůj dřevěný ateliér.
S historičkou umění Mgr. Markétou Čejkovou se projdete v okolí Národní třídy a ulice na Příkopě po místech, v nichž sídlily vyhlášené prvorepublikové módní salony. Představí se vám nejen známé značky jako Podolská, Roubíčková či Rosenbaum, ale i salony dnes již pozapomenuté – rodiny Metzelesů, Marthe Loeffové či Hedviky Vlkové. Seznámíte se s osudy majitelů a návrhářů, pomocí fotografií i s vybranými modely z jejich dílen či zajímavými interiéry a prostředím módních salonů.
Délka procházky je 90 minut.
Sraz účastníků na Piazzetě Národního divadla.
Sraz na piazzetě Národního divadla
Cena 150 Kč
Vstupenku je nutné zakoupit pouze on-line nebo předem v pokladně muzea, na místě srazu to není možné
Komentovaná prohlídka výstavy věnované stejnojmenné knize s někdejší manekýnou Marií Kadeřábkovou a módní návrhářkou Jaroslavou Procházkovou. Co obnášela profese manekýny v 70. letech? A jak se formovala tehdejší nezávislá móda? Neformální debatu o české módě, modelingu a fotografii od přehlídek na Bertramce až po nultá léta uvádí Pavel Vančát a Zuzana Lednická.
Budova, na jejíž stavbě se podíleli čelní představitelé tehdejší Pražské Obchodní a živnostenské komory a významné firmy je vrcholnou ukázkou uměleckých řemesel přelomu 19. a 20. století. V rámci prohlídky účastníci nahlédnou také do prostor uzavřených veřejnosti, zhlédnou výstavu o rekonstrukci muzea a podívají se k patě točitého schodiště v muzejní věži.
cílová skupina: žáci ZŠ, studenti SŠ a gymnázií, žáci ZUŠ, studenti VŠ, zájmové skupiny délka programu: 60 minut maximální kapacita: 25 žáků cena programu v českém jazyce: 70 Kč osoba (minimálně 12 osob), pedagogický doprovod zdarma cena programu v cizím jazyce (AJ, NJ):90 Kč osoba (minimálně 12 osob), pedagogický doprovod zdarma objednání komentované prohlídky: objednavky@upm.cz (nejpozději týden předem v pracovních dnech)
Domovní znamení spojují uměleckořemeslnou práci s architekturou, objevují se na mnoha pražských domech a písemné záznamy vypovídají o tom, že jejich počet je v Praze nejvyšší v celé Evropě. Nejstarší pražská domovní znamení pocházejí ze 14. století. V roce 1770 je císařovna Marie Terezie nahradila čísly popisnými. Mnoho znamení se naštěstí dochovalo dodnes. Účastníci se vydají objevovat s fotografií cyklu skleněných domovních znamení Martina Janeckého reálná domovní znamení a zkoumat, kterými z nich se český sklář s mezinárodním renomé inspiroval. Tato trasa procházky po pražských domovních znameních vede Malou Stranou od Galerie Josefa Sudka na hradčanském Úvoze, kde fotograf bydlel, a ve které naše muzeum pořádá fotografické výstavy.
cílová skupina 2. st. ZŠ, ZUŠ, gymnázia, SŠ, VŠ, zájmové skupiny délka programu 90 minut maximální kapacita 25 žáků/studentů lektorka Bc. Zora Koutecká cena programu 90 Kč osoba (minimální velikost skupiny 15 osob), pedagogický doprovod zdarma místo zahájení procházky Galerie Josefa Sudka rezervace programuobjednavky@upm.cz (nejpozději týden předem v pracovních dnech)
Domovní znamení spojují uměleckořemeslnou práci s architekturou, objevují se na mnoha pražských domech a písemné záznamy vypovídají o tom, že jejich počet je v Praze nejvyšší v celé Evropě. Nejstarší pražská domovní znamení pocházejí ze 14. století. V roce 1770 je císařovna Marie Terezie nahradila čísly popisnými. Mnoho znamení se naštěstí dochovalo dodnes. Účastníci se vydají objevovat s fotografií cyklu skleněných domovních znamení Martina Janeckého reálná domovní znamení a zkoumat, kterými z nich se český sklář s mezinárodním renomé inspiroval. Tato trasa procházky po staroměstských domovních znameních dovede účastníky od Domu U Černé matky Boží, ve kterém UPM provozuje expozici Český kubismus a pořádá krátkodobé výstavy, k historické budově Uměleckoprůmyslového musea.
cílová skupina 2. st. ZŠ, ZUŠ, gymnázia, SŠ, VŠ, zájmové skupiny délka programu 90 minut maximální kapacita 25 žáků/studentů lektorka Mgr. Kristina Václavů cena programu 90 Kč osoba (minimální velikost skupiny 15 osob), pedagogický doprovod zdarma místo zahájení procházky Dům U Černé Matky Boží rezervace programuobjednavky@upm.cz (nejpozději týden předem v pracovních dnech)
Procházka začíná v Galerii Josefa Sudka v ulici Úvoz 24 v Praze 1 na Hradčanech, kde v letech 1959 -1976 fotograf bydlel. Účastníci si prohlédnou autentický Sudkův byt i aktuální výstavu fotografií. Poté se s lektorkou vydají po okolí a projdou si některá z míst, která Josef Sudek fotografoval.
cílová skupina 2. st. ZŠ, ZUŠ, gymnázia, SŠ, VŠ, zájmové skupiny délka programu 90 minut maximální kapacita 25 žáků lektorka Bc. Zora Koutecká cena programu 90 Kč osoba (minimální velikost skupiny 15 osob), pedagogický doprovod zdarma místo zahájení procházky Galerie Josefa Sudka rezervace programuobjednavky@upm.cz (nejpozději týden předem v pracovních dnech)
V Korutanech na golfovém turnaji v Dellachu – Richard Geymüller (vlevo) s Marií Rohanovou, rodinou Hardtmuthů a dalšími, 1934
koncepce a texty: Radim Vondráček architektonický návrh: Dušan Seidl grafická úprava: Eva Koktová
Pořádá Uměleckoprůmyslové museum v Praze ve spolupráci s Městským muzeem v Kamenici nad Lipou.
Komorní výstava historických fotografií, archiválií a několika desítek předmětů z původního zámeckého vybavení přibližuje návštěvníkům dějiny zámku Kamenice nad Lipou v období 19. a 20. století a především jeho tehdejší majitele – svobodné pány Geymüllery. Ti zámek vlastnili od roku 1831 až do konce II. světové války, kdy byli v létě 1945 z rodového panství vyhnáni a donuceni k vystěhování do Rakouska. Konfiskovaný zámek pak sloužil v letech 1945–1998 jako dětská ozdravovna. V roce 1998 jej získalo do správy Uměleckoprůmyslové museum v Praze, které ho nákladně zrekonstruovalo a v roce 2004 zpřístupnilo veřejnosti.
Výstava představuje nejvýznamnější osobnosti rodu Geymüllerů, jehož příslušníci se na počátku 19. století prosadili v rakouské monarchii jako zdatní obchodníci a úspěšní bankéři. Za své zásluhy byli císařem Františkem I. nobilitováni. Dobové snímky z majetku Národního památkového ústavu (ze zámku Červená Lhota) a Městského muzea v Kamenici nad Lipou dokumentují historické interiéry zámku i život šlechty na tomto panském sídle, včetně aristokratických slavností, zábav a sportovních zálib. Několik exponátů zapůjčila pro výstavu také rodina pana Rudolfa Geymüllera, sídlící dnes na zámku Hollenburg v Rakousku.
Výstava věnovaná osudům zámku a jeho majitelů chce přispět k oživení historické paměti a alespoň malým dílem splatit náš dluh vůči těm, na jejichž odkaz dnes můžeme navazovat.
Součástí okruhu jsou i expozice Hledej hračku!, Pod parou a Mříže, klíče, zámky v renesančním sále zámku, která je první stálou expozicí specializující se na toto řemeslo v České republice. Představuje ukázky středověkých, renesančních a barokních mříží a zábradlí, stejně jako historické zámky, klíče, klepadla a železářské zboží pocházející od románského období do 19. století. Interaktivní program umožňuje návštěvníkům vyzkoušet si mechanismy zámků a klepadel nebo aktivovat draka z tepaného železa. Ve sklepích zámku se nachází monumentální objekt vytvořený sklářskou umělkyní a sochařkou Alenou Matějkovou Cesta a ukázka ze sbírky venkovní keramiky UPM.
Richard Rudolf Geymüller (1894–1965), kolem r. 1930Pokoj s novorokokovými kachlovými kamny, asi 20. léta 20. stoletíV Korutanech na golfovém turnaji – Richard Geymüller (vlevo), 1934Richard Geymüller na koni Hassanovi, 1933Odjezd hostů z lovu, 1933Jan Draxler, šofér Richarda Geymüllera, s automobilem Fiat 521, 1934Richard (Ricki) Geymüller na lyžích v rakouských Alpách, kolem r. 1932Utkání smíšených dvojic v Jindřichově Hradci, vpravo Richard Geymüller, 1932Zámek v Kamenici nad Lipou po rekonstrukci, současný stavErb svobodných pánů Geymüllerů, 1824Podobizna Johanna Heinricha Geymüllera ml., prvního majitele panství Kamenice nad Lipou z rodu Geymüllerů, litografie, 1840Pokoj s italským kabinetem, asi 20. léta 20. století
Náměstí Československé armády 1 Kamenice nad Lipou Pokladna +420 565 432 667
Otevírací doba květen až září denně mimo pondělí 10 – 17 h duben a říjen úterý až pátek 10 – 15 h, sobota a neděle 10 – 17 h listopad až březen zavřeno
kurátoři výstavy: Sylva Petrová a Marino Barovier architektonické řešení: Dušan Seidl grafický design: studio Colmo
Výstava představuje designérské dílo Paolo Veniniho a práce jeho dílny. Vychází z obsáhlého výzkumu kurátora Marina Baroviera, který připravil výstavu na ostrově San Giorgio Maggiore v Benátkách na přelomu let 2016 a 2017. V upravené podobě a s vkladem české kurátorky Sylvy Petrové ji nyní uvádíme v Praze. Itálie platí bezesporu za sklářskou velmoc. Je na čase, aby česká veřejnost dostala příležitost důkladněji poznat její soudobou sklářskou výrobu a design. Expozice představuje stovku předmětů zapůjčených ze soukromých sbírek.
Ústřední postavou prezentace benátského skla mezi lety 1934–1959 je osobnost Paola Veniniho, zakladatele a uměleckého šéfa muránské firmy Venini a designéra děl, která jeho dílna s úspěchem vyráběla a prodávala v Evropě i zámoří. Kromě Veniniho prací výstava představuje též tvorbu vybraných designérů, s nimiž Venini spolupracoval. Jedná se o umělce Tobiu Scarpu, Charlese Lina Tissota, Gio Pontiho, Riccarda Licatu či Kena Scotta.
Unikátní výstava benátského skla vznikla ve spolupráci s významnou mezinárodní institucí Le Stanze del Vetro se sídlem v Benátkách, která se věnuje kulturním projektům, workshopům, seminářům a výstavám, jež vznikají na základě výzkumu moderního a současného uměleckého sklářství.
Paolo Venini (1895–1959), rodák z lombardského města Cusano Milanino (součást Milána), je považován za zásadní osobnost světového uměleckého skla 20. století. Vystudoval práva, ale po první světové válce se usadil na ostrově Murano a začal se věnovat sklu. Nejprve založil v roce 1921 úspěšnou firmu Vetri Soffiati Muranesi, roku 1925 pak otevřel spolu se sochařem Napoleonem Martinuzzim a inženýrem Francescem Zecchinim novou dílnu nazvanou V.S.M. Venini & C. Osvícený Paolo Venini byl schopen rozpoznat jak umělecké dobové trendy, tak aktuální potřeby mezinárodního trhu. Vytvořil s podporou technického oddělení své firmy několik nových sérií děl užitné i neužitné povahy, a rozšířil tak její slavnou produkci. Navázal také plodnou spolupráci s řadou dalších osobností: během 30. a 40. let s architekty Tomasem Buzzim a Carlem Scarpou, po druhé světové válce pak s designérem Fulviem Bianconim i mnoha dalšími umělci z mezinárodní sféry.
Výstava se koná s finanční podporou Evropské unie a Ministerstva kultury ČR a pod záštitou Velvyslanectví italské republiky ve spolupráci s Italským kulturním institutem v Praze.
This publication by the archaeologist Hedvika Sedláčková provides a detailed overview of the rich collection of antique glass held by the Museum of Decorative Arts in Prague (UPM). The first part contains a text describing the process of the museum’s collection and introducing its main creators, including Vojtěch Lanna, a prominent collector, patron, and entrepreneur. Other chapters are devoted to glass groups according to their production areas, such as the Eastern Mediterranean, the area of modern Italy, or the Rhineland, Please remember the following text: „as well as“ to modern imitations of ancient glass, the restoration process and the chemical composition of glass. The texts are accompanied by extensive photographic documentation, tables with lists of vessels, and tables on glass compositions. The second part of the publication consists of a catalogue containing 370 items with photographic and pictorial documentation: almost a third of the collection is made up of ancient glass from the eastern Mediterranean, from archaeological excavations in Beirut, from tombs on Mount Carmel near Haifa or Homs in Syria, or Antinoë (the Roman city of Antinoupolis) in Egypt. Vessels from Italy come from Etruscan tombs near Capua and, in the more recent period, from Aquileia. The finds from Mainz and Niederbreisig represent glass from sites in Germany. The authors could add to the catalogue several vessels from Lanna’s collection, acquired after his death by important European and American museums.
Publisher: UPM 2020 Editor: Hedvika Sedláčková Texts: Helena Brožková, Helena Koenigsmarková, Dana Rohanová, Hedvika Sedláčková, Radim Vondráček, Filip Wittlich Graphic design by Johan Vlach, Matěj Benický, MiniMaxStudio Format: 30 x 22,5 cm, hardcover number of printed pages: 248 number of reproductions: approx. 780
Od pondělí 15. července je možné v Praze navštívit vybrané galerie a muzea za zvýhodněnou cenu. Do projektu Kulturní míle je zapojených šest institucí v centru Prahy. Když zájemci navštíví jednu z nich, do všech ostatních získají po dobu jednoho týdne slevu na vstupném 20 %. Cílem nového projektu v oblasti kultury a cestovního ruchu je zviditelnit výtvarné umění v Praze a představit instituce vystavující umění více návštěvníkům.
Projekt v tuto chvíli propojuje tato muzea a galerie: Muzeum hl. m. Prahy – Clam-Gallasův palác, Galerii hl. m. Prahy – 2. patro v Městské knihovně, Uměleckoprůmyslové museum v Praze, Galerii Rudolfinum, Kunsthalle Praha a Museum Kampa. Do slevového systému není zapojena Galerie Rudolfinum, neboť tam je vstupné zdarma.
V našem muzeu vás čekají tři patra výstav – kromě stálé expozice ART, LIFE. Umění pro život je to výstava o historii porcelánu na českém území Český porcelán tří století, výstava funkcionalistického designu, jak jej prosazoval Svaz československého díla v letech 1914 až 1948 Žijeme lidsky? a dlouhodobá expozice moderního českého skla Plejády skla 1946 až 2019. Za důkladnou prohlídku stojí i naše neorenesanční budova architekta Josefa Schulze z roku 1901 a zahrada, která je oázou klidu v rušném centru.
Veškeré informace ke všem aktuálním výstavám naleznete na webu Prague City Tourism prague.eu/kulturnimile.
Kulturní míle odkazuje na fakt, že na velmi malém území v centru Prahy je vysoká koncentrace kvalitních výstavních síní. Procházku podél Vltavy je tedy možné spojit i s návštěvou těchto uměleckých center a s objevováním výtvarných děl.
Clam-Gallasův palác je jedním z nejlépe dochovaných barokních paláců světa. Byl postaven mezi lety 1713-1718 podle návrhu Johanna Bernarda Fischera z Erlachu. Nachází se zde výzdoba od Carlo Carloneho a dílny Matyáše Bernarda Brauna. Palác prošel rekonstrukcí v letech 2017-2022. Prohlídkový okruh začíná na majestátním slavnostním schodišti a pokračuje do tzv. vznešeného patra, kde návštěvníci ocení ctižádostivou výzdobu, sochařské, štukatérské a malířské práce vynikajících umělců první třetiny 18. století.
Budova knihovny na Mariánském náměstí byla postavena v letech 1925–1928. Byla to první účelová knihovnická stavba v tehdejším Československu a zároveň jedna z nejmodernějších v Evropě. Výstavní prostor ve druhém patře je jednou ze součástí Galerie hlavního města Prahy. Svojí dramaturgií se zaměřuje převážně na prezentaci moderního českého umění 19. a 20. století. Do 25. srpna. 2024 zde můžete navštívit výbornou výstavu s názvem Nové realismy – Moderní realistické přístupy na československé výtvarné scéně 1918–1945.
Jedna z nejvýznamnějších pražských galerií se nachází v neorenesanční budově Rudolfinum. Jako výstavní nesbírková instituce se Galerie Rudolfinum zaměřuje především na prezentaci současného zahraničního, ale i českého umění. Velkoryse architektonicky koncipované výstavní sály velké galerie doplňuje edukační centrum Artpark, jehož dramaturgie navazuje na probíhající výstavy s cílem přiblížit současné umění především dětem a mládeži, ale i dospělým. Výstavy doplňují bohaté a neotřelé programy, jako jsou například hudební produkce Art Sounds nebo cyklus přednášek CRASH. Vstup volný na výstavy i programy poskytuje Galerie Rudolfinum svým návštěvníkům od roku 2019.
Kulturní prostor v srdci historické Prahy vznikl rekonstrukcí budovy bývalé Zengerovy trafostanice na Klárově. Výstavní program Kunsthalle Praha představuje témata z české a mezinárodní scény od období moderny až do současnosti a pro své návštěvníky připravuje širokou nabídku výstavních a edukativních projektů, kulturních akcí a společenských aktivit.
Muzeum se nachází v bývalých Sovových mlýnech na Malé Straně. Uchovává sbírku Jana a Medy Mládkových, která obsahuje jak kolekci děl průkopníka abstraktního umění Františka Kupky a českého kubistického sochaře Otty Gutfreunda, tak i díla významných umělců 20. století z tzv. východního bloku. Posláním Musea Kampa je zprostředkovat svědectví o nelehké době, v níž řečené umění vznikalo a jež by neměla být zapomenuta.
Přednáška Ing. Tomáše Suka z cyklu Umění japonského laku, který UPM pořádá ve spolupráci s Česko-japonskou společností.
IV. Kintsugi
Kintsugi (金継ぎ)je postup či umění umožňující opravit rozbitou keramiku (a obecně i další materiály) s použitím různých směsí laků (urushi (漆)) ze škumpy lakodárné. Kromě samotné opravy je zde kladen velký důraz na estetickou stránku, čehož je docíleno úpravou povrchu lakovaných spojů zlatým (či stříbrným) práškem. Finální oprava je oproti standardnímu přístupu, kdy je snaha o skrytí vad a oprav, velmi jasně viditelná, ba dokonce zvýrazněná a vyzdvižena použitím drahého kovu. To je velmi typický příklad japonského principu wabi-sabi (侘び寂び), který je důležitý zejména v japonském čajovém obřadu Chanoyu. Princip wabi popisuje krásu v přírodním, jednoduchém a ve své nedokonalosti dokonalém. V tomto případě důležitější princip sabi popisuje krásu ve „starém“, používaném / používáním změněném.Přednáška se věnuje základnímu seznámení s metodou kintsugi z pohledu historie, kultury, umění a také popisuje základní postup prací při jednoduché opravě.
Ing. Tomáš Suk, Ph.D. je v profesním životě pedagogem FSv ČVUT v oboru Geodézie. Japonská tradiční kultura se ale jeho celoživotním koníčkem hraničícím s druhým zaměstnáním stala již v průběhu dospívání. Hlavním předmětem zájmu jsou japonské meče (samurajská kultura) a čajový obřad. Od roku 2012 je členem společnosti pro studium japonského meče (Nihonto Kenkyukai), nyní jeho předsedou. Kromě teoretického zájmu o meče se aktivně věnuje japonskému šermu (držitel 3. danu iaido, a 1. danu Nakagawa ryu battojutsu). Láska k čaji a čajové kultuře ho vedla k pořízení většího množství nejen japonského čajového náčiní, rozená zbrklost a přítomnost dvou malých dětí v domácnosti pak postupně od roku 2019 k pokusům o amatérské restaurování keramiky metodou kintsugi. Věnuje se především tradičnímu hon kintsugi s použitím tradičních materiálů a postupů jen s občasným experimentem s modernějším pojetím shin kintsugi. Je členem představenstva Česko-japonské společnosti a Nihonto Kenkyukai.
Přednáška MgA. Anny Čumlivské z cyklu Umění japonského laku, který UPM pořádá ve spolupráci s Česko-japonskou společností.
III. Dekorativní techniky japonského laku a jejich restaurování
Úvodní část přednášky se zaměří na představení dekorativních technik japonských lakových předmětů, od zlatých dekorací makie přes vykládání perletí po hry s barevným lakem z období Edo, druhá část bude věnována problematice poškození a restaurování lakových předmětů.
MgA. Anna Čumlivská je výtvarnice zabývající se výzkumem japonského laku. Jako absolventka Ateliéru sochařství prof. Jiřího Beránka na UMPRUM v Praze, studovala japonský lak na Toyama Universityfakulty of Art and Design. Následně absolvovala workshopy restaurování japonského laku v Muzeu východoasijského umění v Kolíně nad Rýnem, při kterých později i asistovala. V současné době dokončuje doktorandské studium v oboru Architektura a design na UMPRUM v Praze zaměřené na japonský lak a vede workshopy týkající se technik japonského laku, dekorace i techniky kintsugiJe autorkou publikace Manuál japonského laku, který v roce 2016 vydalo nakladatelství UMPRUM v Praze a která byla oceněna v soutěži O nejkrásnější knihu.
Přednáška Mgr. Václava Kučery z cyklu Umění japonského laku, který UPM pořádá ve spolupráci s Česko-japonskou společností.
II. O technologii japonské tradiční techniky urushi
Přednáška provede posluchače základními technologickými postupy tvorby plochy, na kterou se posléze aplikují dekory různými technologiemi. Technologické postupy budou dány do souvislosti s historickým vývojem zpracování laku v rámci celé kulturní oblasti Dálného východu, ve které se urushi stala nedílnou součástí nespočetných kulturních aktivit od bojových umění až po čajový obřad a náboženství. Na tuto přednášku navazuje přednáška věnovaná dekorativním technikám japonského laku MgA. Anny. Čumlivské.
Mgr. Václav Kučera se původně zaměřoval na ochranu životního prostředí. Během studijního pobytu v Japonsku se naučil japonsky a seznámil se s technikou lakování urushi. Ta mu učarovala především proto, že tyto řemeslné postupy vznikly v předprůmyslové době a dodnes umožňují vyrábět dokonalé výrobky bez použití moderních průmyslových materiálů. Cestou zpět do Evropy podnikl malou expedici po stopách lakového řemesla podél řeky Yang-tse v Číně. V Japonsku si kromě urushi vyzkoušel také lukostřelbu, pěstování rýže a na rozloučenou uspořádal v místní galerii malou výstavu vlastních prací. Pětiletý pobyt v Japonsku považuje za další absolvovanou vysokou školu, z níž dosud čerpá podněty pro vlastní aktivity.
Přednáška doc. PhDr. Filipa Suchomela, Ph.D. z cyklu Umění japonského laku, který UPM pořádá ve spolupráci s Česko-japonskou společností.
I. Japonské umění laku
Japonské lakové předměty jsou neoddělitelnou součástí historických sbírek uchovávaných na českých hradech a zámcích, kam se dostávaly především v dobách největšího zájmu o mimoevropské kultury v 17. a 18. století. Japonským lakem zdobené předměty tehdy patřily mezi nejvýznamnější obchodní komodity Východoindické společnosti a tajemství jejich unikátní výzdoby přímo vybízelo k fantastickým hypotézám o vzniku těchto uměleckých děl. V přednášce se pokusíme tyto představy uvést na pravou míru a představíme rovněž historii japonského lakového umění od nejstarších dob až po současnost. Speciálně se budeme věnovat technikám, které japonský lak odlišují od podobných děl vznikajících v jiných asijských zemích a které právě proslavily japonské lakové řemeslo po celém světě.
Doc. PhDr. Filip Suchomel, Ph.D. je historik umění a japanolog narozený v Praze, vystudoval obory orientalistika-japanologie a dějiny umění na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, v současné době ředitel Oblastní galerie v Liberci. Ve své odborné práci se zaměřuje na výzkum japonského a čínského umění se speciálním zřetelem na otázky kulturní výměny mezi Západem a Východem. Dlouhodobě se věnuje výzkumu sbírek japonského a čínského umění z národních i regionálních muzeí a rovněž z hradních a zámeckých sbírek. Je autorem celé řady publikací a monografií. Do dnešní doby zorganizoval celou řadu výstav tradičního i moderního japonského a čínského výtvarného umění v Čechách i zahraničí a podílel se rovněž na projektech představujících české umělce v zahraničí. V letech 1994-1995, 2002-2003 a 2023-2023 obdržel třikrát dlouhodobé výzkumné stipendium Japan Foundation.
Jak souvisí umění japonského laku se sbírkami Uměleckoprůmyslového musea v Praze a proč jsme do programu zařadili cyklus čtyř přednášek s touto tematikou?Artefakty zdobené technikou japonského laku vždy upoutávaly pozornost sběratelů a milovníků krásných předmětů, což je také důvodem, proč je jich velké množství uloženo v českých sbírkotvorných institucích i soukromých sbírkách, a tedy i v UPM v Praze.
V rámci přednáškového cyklu, který iniciovala Bc. Martina Chadimová, restaurátorka papíru a fotografie a zástupkyně vedoucího restaurátora UPM v Praze, poskytneme posluchačům příležitost seznámit se prostřednictvím nejvýznamnějších odborníků s historickým vývojem umění japonského laku, hlouběji prozkoumat zrod těchto mnohdy bohatě dekorovaných předmětů (techniky a technologie výzdoby) a také nahlédnout, jak o předměty s takovouto povrchovou úpravou vhodně pečovat.
Termíny jednotlivých přednášek vždy v úterý od 18 h (vstupenky je možné koupit i jednotlivě)
Fotografie i móda mají v dnešních uměleckoprůmyslových muzeích svoji komfortní, po dekády budovanou pozici. Jejich vzájemný průnik, tedy módní fotografie (a ani užitá fotografie obecně), ovšem doposud nepasuje do kánonu autonomní fotografické tvorby, což nám nedovoluje zkoumat módní fotografii v širším kontextu. Petra Skoupilová (1944–2023) se kromě volné fotografické tvorby (shrnuté již před dvaceti lety publikací Petra Skoupilová: Ženy s textem Anny Fárové) etablovala od konce 70. let jako jedna z mála českých fotografek módy. Její bohaté dílo ukazuje ojedinělou a nelehkou cestu emancipované a cílevědomé profesionálky v turbulentních časech našich nedávných dějin, ale přináší rovněž koncentrovaný pohled na dosud málo zmapovanou historii české módy posledního půlstoletí.
V září 1976 navštívila Skoupilová poprvé Přátelské setkání na Bertramce, tehdy začínající alternativní přehlídku šperků. Několik dalších ročníků přehlídky, již rozšířených o progresivní módní tvorbu, jí pak přineslo řadu důležitých přátelství i kontaktů a uprostřed normalizace také velmi cennou inspiraci a motivaci. Od této doby se datovala spolupráce Petry Skoupilové s předními módními návrhářkami a návrháři (Liběna Rochová, Jaroslava Procházková, Daniela Flejšarová, Michal Švarc a další), která kulminovala v 80. a 90. letech nespočetným množstvím publikovaných snímků v časopisech, reklamních kampaní i dokumentačních fotografií. Skoupilová fotografovala též tvorbu pražských modelových salonů (Styl, Eva), práce mladých módních tvůrců a studentů oděvních škol a pořizovala reklamní fotografie pro textilní průmysl a podniky zahraničního obchodu. Její fotografie se objevily na více než 150 obálkách většiny českých časopisů.
vydavatel: UPM
koncepce knihy: Zuzana Lednická a Pavel Vančát editoři: Pavel Vančát a Helena Jarošová texty: Helena Jarošová, Tomáš Pospěch, Pavel Vančát grafický design: Zuzana Lednická (Studio Najbrt) vydání: české s anglickým resumé formát: 33,7 x 24,5 cm, pevná vazba počet tiskových stran: 200 počet reprodukcí: 280
KONFERENCE INTERREG CULTHERIT V KLUŽI – ČERVEN 2024
V rumunské Kluži se 11. června sešli zástupci institucí zapojených do projektu CultHerit, který zkoumá situaci mladých pracovníků, absolventů a studentů na trhu práce v oborech zabývajících se kulturním dědictvím. Nejdůležitějším úkolem bylo zhodnotit dosavadní průběh řešení projektu a definovat následné kroky a rozhodovací mechanismy, které budou součástí přijímacího procesu nového zaměstnance do 30ti let do paměťových institucí. Zúčastněné instituce dostaly za úkol vytvořit strukturu řízení (metodiku výběrového řízení), která má zajistit, aby výstupy projektu dosahovaly požadované kvality.
Mariji Jurkič Flis z chorvatskéhop MUO představila novou verzi webových stránek projektu a sdílení všech potřebných informací.
Udělejte si na konci prázdnin radost a přijďte na rodinný piknik do naší muzejní zahrady. Odpočiňte si na trávníku za šumění fontány, prozkoumejte zahradu a zúčastněte se pátrací hry ve výstavě Žijeme lidsky?v muzejní budově. Piknikovou výbavu a četbu s sebou, občerstvení nabídne i naše restaurace.
Praktické informace:
od 10 do 18 hodin bude návštěvníkům k dispozici zahrada muzea a deky či polštáře k zapůjčení
na zahradě bude knihobudka, do které každý může knihu doplnit nebo si nějakou odnést
v rámci akce se každý bude moci zapojit do pátrací hry, která bude připravena ve výstavě Žijeme lidsky? Svaz československého díla 1914–1948, hnutí za reformu bydlení
účastníci hry budou mít vstup do výstavy zdarma, poslední vstup s hrou je možný v 17 hodin
Těšíme se na vás od 10 do 18 hodin (poslední možnost zapojení do pátrací hry je v 17 hodin).
Josef Koudelka při přípravě výstavy Koudelka Návraty v roce 2018 v UPM
04. 12. 2024 – 30. 03. 2025
koncepce: Josef Koudelka kurátor: Tomáš Pospěch architektonický design: Jan Roháč grafický design: Aleš Najbrt
Výstava se koná ve spolupráci s Josef Koudelka Foundation a Magnum Photos.
Výstava ve čtyřech sálech hlavní budovy UPM a k ní vydaný katalog představí poslední dokončený projekt Josefa Koudelky.
Fotografie nejnovějšího souboru Josefa Koudelky vznikaly dlouho, jak je ostatně pro autora typické. Pořídil je mezi léty 1991 až 2017 na více než dvou stovkách archeologických míst ve Středozemí, včetně Albánie, Alžírska, Bulharska, Egypta, Francie, Chorvatska, Itálie, Izraele, Jordánska, Kypru, Libanonu, Libye, Maroka, Portugalska, Řecka, Slovinska, Sýrie, Španělska, Tuniska a Turecka. Než získaly definitivní podobu ve výstavě v roce 2020 v Paříži a v knize Ruins, byly představeny na výstavě v Marseille a také v několika ukázkách na rozsáhlé retrospektivě Návraty uspořádané v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze v roce 2017. A podobně jako u této retrospektivy se i fotografie z projektu Ruiny staly součástí velkorysého daru, který autor v uplynulých letech UPM věnoval už na dva a půl tisíce fotografií ze svého celoživotního díla.
Lidskou činností poznamenaná krajina se prolíná celým dílem Josefa Koudelky. Někdy jako hlavní téma, jindy jako spodní proud prochází většinou jeho souborů, ať už jsou to rané práce i soubory Cikáni a Exily, aby zcela dominovala v panoramatických fotografiích vytvářených po roce 1986. V mnohých z nich Josef Koudelka sledoval výraznou civilizační změnu, jak těžký průmysl, který dominoval evropské kultuře nejméně jeden a půl století, zaniká nebo odchází do zemí třetího světa. V těchto krajinách se lidé objevují jen sporadicky. Sledována je především jejich interakce s krajinou, jak ji člověk výrazně přetváří industriální činností nebo svými konflikty. Jsou to krajiny antropocénu.
Je dobré si připomínat, že památky a archeologická naleziště nejsou jen atraktivní místa globálního turismu, které přispívají k věhlasu i rozpočtu jednotlivých zemí. Tyto zbytky monumentálních staveb jsou také ztělesněním mocenských ambicí lidí, kteří zde byli před námi. Často vznikaly těžkou prací otroků a jako výsledek obchodů a válek. Při pohledu na Koudelkovy fotografie můžeme sledovat autorovu interpetaci, obdivovat úchvatné památky antiky, unášet se malebností místa, dojímat se řemeslným umem našich předků, ale můžeme si také uvědomit, že co jsou dnes antické památky Středomoří, čeká dříve nebo později i naši civilizaci.
K výstavě vychází dvojjazyčná, česko-anglická publikace, s texty historika umění Tomáše Pospěcha a francouzského archeologa Alana Schnappa, graficky upravená studiem Najbrt.
Výstava a doprovodná publikace jsou výsledkem výzkumu podpořeného Ministerstvem kultury České republiky v rámci institucionálního financování dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace Uměleckoprůmyslové museum v Praze (MK000023442).
This comprehensive publication presents for the first time ever the Union of Czechoslovak Works of Art during the thirty years of its existence, when it significantly modernized not only the field of housing and architecture, but also utilitarian objects, toys, graphic and exhibition design. Its members were progressive representatives of architecture and design in interwar Czechoslovakia such as Pavel Janák, Ladislav Sutnar, Hana Kučerová-Záveská and others. Among the most important activities were the construction of the first Czechoslovak functionalist settlements in Brno (Nový dům, 1928) and Prague (Baba, 1932), especially the House of Art Industry in the centre of Prague. The publication introduces the projects through renowned Czech and Slovak authors and illustrates them with excellent period photographs by Josef Sudek, Jaromír Funke, František Illko, Alexander Paul and others.
Iva Knobloch (ed.), Vendula Hnídková, Lada Hubatová-Vacková, Alena Janatková, Zdeno Kolesár, Klára Prešnajderová, Zuzana Šidlíková, Vladimír Šlapeta, Radim Vondráček, Juliet Kinchin graphic design: Štěpán Malovec, Kristina Ambrozová edition: Czech-English format: 220 x 280 mm number of pages: 652 Publisher: UPM, Slovart 2023
Exhibition concept Zuzana Lednická & Pavel Vančát Design Zuzana Lednická (Studio Najbrt) & Pavel Vančát (Word) Consultation Helena Jarošová, Artarchiv.cz
The photographic archive of Petra Skoupilová is an exceptionally comprehensive testimony of a particular fashion and culture epoch, one that also opens the hitherto neglected genre of “fashion photography” in the Czech milieu, which certainly deserves deeper and more systematic interdisciplinary research. We are therefore pleased to introduce in this exhibition a richly illustrated book authored by Helena Jarošová and Pavel Vančát, with Zuzana Lednická as its graphic designer.
In September 1976 Skoupilová paid her first visit to Friendly Encounters at Bertramka – the then new, alternative jewellery exhibition event. The subsequent annual shows, which by then had expanded to include progressive fashion, brought her many important friendships and contacts, and during that so-called Normalization period also invaluable inspiration and motivation. Dating from then on was Petra Skoupilová’s collaboration with leading fashion designers (Liběna Rochová, Jaroslava Procházková, Daniela Flejšarová, Michal Švarc, and others) that culminated in the 1980s and 1990s with a large portfolio of photos published in magazines, advertisement campaigns and as documentary photographs. Skoupilová also photographed items of clothing made in Prague’s fashion salons (Styl, Eva) and the creations of young fashion designers and students of clothing manufacture schools, and made publicity photographs for the textile industry and foreign trade companies. Her photographs appeared on more than 150 covers of most Czech magazines
Výstava se soustřeďuje na přiblížení tří století historie českého a československého porcelánu z hlediska jeho výtvarného vývoje, prostřednictvím jeho vzhledu typického pro určitá období. Sleduje proměny tvarů a dekoru stolního i ozdobného porcelánu jako odezvy na střídající se stylové vlivy, ukazuje na schopnost jednotlivých porcelánek vstřícně reagovat na dobové podněty a požadavky, stejně jako podtrhuje zájem nalézat vlastní nové a přínosné návrhy a řešení. Výstavou provede její kurátoři Lenka Pánková Merglová a Jan Mergl.
Procházka po malebných Hradčanech začíná v Galerii Josefa Sudka v ulici Úvoz 24 v Praze 1 na Hradčanech, kde v letech 1959-1976 fotograf bydlel. Účastníci si tedy prohlédnou nejen autentický Sudkův byt, ale i aktuální výstavu fotografií Josef Sudek a Fotoklub Praha. Poté se s lektorkou Bc. Zorou Kouteckou vydají po okolí a projdou si některá z míst, která Josef Sudek fotografoval. Trasa vede Petřínskými sady na Újezd, kde měl Sudek svůj dřevěný ateliér.
Výstavou v Galerii Josefa Sudka provede její kurátor Jan Mlčoch.
Tato komorní přehlídka připomíná rané období nejen samotného Josefa Sudka, ale i mladé generace české fotografie. Představuje jen malou sondu do období, které si zaslouží mnohem hlubší badatelský zájem.
Novou výstavou v Galerii Josefa Sudka provede její kurátor Jan Mlčoch.
Tato komorní přehlídka připomíná rané období nejen samotného Josefa Sudka, ale i mladé generace české fotografie. Představuje jen malou sondu do období, které si zaslouží mnohem hlubší badatelský zájem.
Procházka po malebných Hradčanech začíná v Galerii Josefa Sudka v ulici Úvoz 24 v Praze 1 na Hradčanech, kde v letech 1959-1976 fotograf bydlel. Účastníci si tedy prohlédnou nejen autentický Sudkův byt, ale i aktuální výstavu fotografií Josef Sudek a Fotoklub Praha. Poté se s lektorkou Bc. Zorou Kouteckou vydají po okolí a projdou si některá z míst, která Josef Sudek fotografoval. Trasa vede Petřínskými sady na Újezd, kde měl Sudek svůj dřevěný ateliér.
Koncepce výstavy: Zuzana Lednická & Pavel Vančát Design: Zuzana Lednická (Studio Najbrt) & Pavel Vančát (Word) Odborná spolupráce: Helena Jarošová, Artarchiv.cz
Fotografický archiv Petry Skoupilové, jehož část získalo Uměleckoprůmyslové museum v Praze do svých sbírek, představuje výjimečně komplexní doklad jedné módní i kulturní epochy. Zároveň otevírá v českém prostředí doposud opomíjený žánr „módní fotografie“, který si dozajista zasluhuje hlubší a systematičtější mezioborové zkoumání. Projekce fotografií Petry Skoupilové představuje výpravnou publikaci Heleny Jarošové a Pavla Vančáta v úpravě Zuzany Lednické o jedné z nejdůležitějších osobností, které se módní fotografii věnovaly.
Petra Skoupilová (1944–2023) se kromě volné fotografické tvorby (shrnuté již před dvaceti lety publikací Petra Skoupilová: Ženy s textem Anny Fárové) etablovala od konce 70. let jako jedna z mála českých fotografek módy. Její bohaté dílo ukazuje ojedinělou a nelehkou cestu emancipované a cílevědomé profesionálky v turbulentních časech našich nedávných dějin, ale přináší také koncentrovaný pohled na dosud málo zmapovanou historii české módy posledního půlstoletí.
V září 1976 navštívila Skoupilová poprvé Přátelské setkání na Bertramce, tehdy začínající alternativní přehlídku šperků. Několik dalších ročníků přehlídky, již rozšířených o progresivní módní tvorbu, jí pak přineslo řadu důležitých přátelství i kontaktů a uprostřed normalizace také velmi cennou inspiraci a motivaci. Od této doby se datovala spolupráce Petry Skoupilové s předními módními návrhářkami a návrháři (Liběna Rochová, Jarka Procházková, Daniela Flejšarová, Michal Švarc a další), která kulminovala v 80. a 90. letech nespočetným množstvím publikovaných snímků v časopisech, reklamních kampaní i dokumentačních fotografií. Skoupilová fotografovala též tvorbu pražských modelových salonů (Styl, Eva), práce mladých módních tvůrců a studentů oděvních škol a pořizovala reklamní fotografie pro textilní průmysl a podniky zahraničního obchodu. Za svoji kariéru otiskla přes 150 obálek ve většině českých časopisů.
Výstava a doprovodná publikace jsou výsledkem výzkumu podpořeného Ministerstvem kultury České republiky v rámci institucionálního financování dlouhodobého koncepčního rozvoje výzkumné organizace Uměleckoprůmyslové museum v Praze (MK000023442).
Curator: Jan Mlčoch Graphic design: Štěpán Malovec
Fotoklub Praha was founded in 1922 by a group of young men, formerly amateur photographers. Josef Sudek, together with his friend Adolf Schneeberger and other, now mostly forgotten authors, was also engaged in the club’s activities that lasted about three years. Their mentor was the Czech-American photographer D. J. Růžička who advocated the inviolability of the negative, so-called pure photography. The principal motif was light itself, not the photographed object that tended to be very simple. The collection of works from that period includes examples of Josef Sudek’s mounted photographs created in the 1920s that later inspired his famous puřidla of the 1960s (photographs in originally-conceived mounts), and photos by other members of the club.
Tři současní umělci, Michaela Karásek Čejková, Ilona Polanski a Jan Šrámek vytvořili šest autorských tisků, z nichž každý je inspirován osobou známého českého designéra nebo jeho produktem. Výběr designérů proběhl intuitivně, ale ve výsledku odráží hlavně vkus kurátora a to, jak je československý design vnímán veřejností v posledních deseti letech. „Vybral jsem šest osobností, které se mi nejvýrazněji zaryly pod kůži a jejichž tvorbu stále obdivuji: Jindřich Halabala, Antonín Hepnar, Josef Hůrka,Ivan Jakeš, Jiří Jiroutek a Libuše Niklová,“ vysvětlil Adam Karásek.
Adam Karásek a jeho firma NANOVO se již přes deset let zabývá nákupem, renovací a prodejem zejména československého designu, jak u nás, tak v zahraničí. V tomto oboru se snaží jít do hloubky, pátrat po informacích o mnohdy zaniklých podnicích, produktech a hlavně designérech, kteří v Československu tvořili. V době komunismu se nehledělo na to, kdo jednotlivé kusy nábytku, svítidel, hraček a doplňků navrhl. Všechno se dělo pod taktovkou podniku. Proto je také při pátrání po původu věcí snadné dohledat podnik, který produkty vyráběl, ale těžké najít i jméno autora, který jej navrhl. I přes tento fakt se nám mnohdy podařilo vypátrat designéry, kteří za ikonickými produkty stojí.
„Měli jsme tu čest se s některými setkat osobně a popovídat si s nimi nad jejich osudy a hlavně prací, kterou za svůj život vytvořili. Chtěli jsme za celý tým NANOVO vzdát hold designerům, kteří nás provází posledních 10 let našeho života a rozhodli jsme se ve spolupráci s UPM uspořádat výstavu autorských tisků,“ dodal Adam Karásek.
Kurátor: Jan Mlčoch Grafický design: Štěpán Malovec
Po 1. světové válce patřil k významným hybatelům fotografického dění vedle profesionálů pražský Český klub fotografů amatérů. Řada nových členů ale přicházela s podstatně jinou životní zkušeností i názory na tvorbu. V reakci na názorový nesoulad založilo několik mladých 3. června 1922 vlastní FOTOKLUB PRAHA. Jejich vzorem a mentorem byl Američan českého původu Drahomír Jindřich Růžička, který hlásal nedotknutelnost negativu, tzv. čistou fotografii. Byli označováni za novou školu, bromisty (protože odmítali tvárné fotografické procesy jako gumotisk apod.), někdy též za puristy či puristické piktorialisty. Jejich hlavním motivem se stalo samotné světlo, nikoliv fotografovaný objekt – ten byl často velice prostý.
Účastníkem všech těchto změn byl i Josef Sudek, toho času student Státní grafické školy v Praze. Základem další výstavy v Galerii Josefa Sudka, věnované dosud nevystavovaným pracím spjatými s činností Fotoklubu Praha, je proto soubor Sudkových fotografií z této doby.
Komorní přehlídka představí Sudkovy snímky z Karlína (v tamní Invalidovně fotograf žil) nebo z okolí Vltavy a též pracovní téma či pozoruhodné zátiší. Vystavujeme i ukázky jeho adjustovaných děl z 20. let, která byla inspirací pro fotografova slavná puřidla 60. let. Sudkovy práce doplňují snímky D. J. Růžičky, progresivního Jana Lauschmanna, Adolfa Schneebergera, Jaroslava Fabingera, ale i zapomenutých autorů, jako např. Cyrila Bejsty a Jaroslava Štěpánka. Všechny práce vykazují společné znaky: maximální práci se světlem, kultivovanou volbu námětů, jemné stříbřité zvětšeniny.
Sudek s dalšími druhy z Fotoklubu Praha, jehož stěžejní aktivity spadají do let 1922 až 1924, velice intenzivně pracovali, vystavovali a publikovali, někteří z nich obesílali i zahraniční fotosalóny. Fotografie doplňují další informace, včetně seznamu několika desítek jeho členů. Mnohé známe jen z reprodukcí v dobových časopisech, jiné jen jako jména v katalozích. Fotoklub Praha je tak otevřeným tématem pro současné i budoucí badatele.
Otevírací doba říjen až březen středa, sobota a neděle 11 – 17 h duben až září středa, sobota a neděle 12 – 18 h Galerie je otevřena pouze v době konání výstavy, se vstupenkou z hlavní budovy je vstup do galerie zdarma.
Souhrnná publikace vůbec poprvé představuje Svaz československého díla v průběhu třiceti let jeho existence, kdy výrazně modernizoval nejen oblast bydlení a architektury, ale také užitkových předmětů, hraček, grafického a výstavního designu. Jeho členy byli pokrokoví představitelé architektury a designu meziválečného Československa jako Pavel Janák, Ladislav Sutnar, Hana Kučerová-Záveská a další. Mezi nejvýznamnější aktivity patří výstavba prvních československých funkcionalistických osad v Brně (Nový dům, 1928) a v Praze (Baba, 1932), zejména pak Dům uměleckého průmyslu v centru Prahy. Publikace seznamuje s projekty prostřednictvím renomovaných českých a slovenských autorů a názorně ilustruje vynikajícími dobovými fotografiemi od Josefa Sudka, Jaromíra Funkeho, Františka Illka, Alexandra Paula a dalších.
Bohumil Južnič (1895–1963) byl předním československým designérem. Ačkoliv se celý život věnoval vojenskému povolání, jeho záliba v průmyslovém designu přerostla v další profesi. Významně ovlivnil rozvoj uměleckého průmyslu, obzvlášť ve třicátých letech, kdy poskytoval své návrhy kovových předmětů denní potřeby Krásné jizbě DP a Topičově salonu v Praze. Specializoval se především na design vybavení určeného ke stolování, kterému dodával elegantní, funkční tvar. Svůj návrhářský potenciál uplatnil i v ostatních průmyslových odvětvích. Od roku 1932 navrhoval textil, zejména koberce. Pro Topičův salon projektoval drobný nábytek a navrhl skleněný nápojový servis. S příchodem války začal Bohumil Južnič navrhovat první výrobky ze soustruženého a řezaného dřeva. Tomuto materiálu se věnoval celá čtyřicátá léta. Zájem o jeho dřevěné mísy, dózy a ostatní předměty, spojené zejména se stolováním, přetrvával i v padesátých letech. V té době rozšířil své pole působnosti o návrhy funkční i dekorativní keramiky, smaltovaného nádobí, hraček, šperků a bižuterie. Publikace přibližuje Južničovu tvorbu dokumentovanou návrhy z autorovy pozůstalosti i realizacemi nejen ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze.
texty: Michal Stříbrný grafický design: Štěpán Malovec vydání: české s anglickým resumé formát: 24,5 x 21, měkká počet stran: 368 počet reprodukcí: 293 vydavatel: UPM, 2023
Podrobný katalog představuje výběr vzácných kabinetů ze sbírek Uměleckoprůmyslového musea v Praze a Národního památkového ústavu, ale i z oblastních a soukromých sbírek. Soubor reprezentuje tvorbu předních evropských výrobních center s ukázkami nejdůležitějších výzdobných technik, jako například piktoriální intarzie, marketerie, reliéfní řezby, florentská mozaika či dekorace miniaturní malbou a drobnými plastikami.
Kabinety 16. a 17. století patří k nejzajímavějším realizacím v historii uměleckého řemesla. Už prvotním posláním jako schrána pro uschování drahocenných předmětů a svým výrazně uměleckým charakterem se kabinet vždy vymykal běžným kategoriím nábytkové tvorby. Jeho kořeny lze sledovat již ve vyspělých kulturách starověku, přední místo zaujímal v luxusním mobiliáři na panovnických dvorech evropského novověku, avšak svou vrcholnou roli sehrál v éře manýrismu a časného baroku, kdy se jako Kunstkammer en miniature stal svébytným uměleckým dílem, reprezentujícím složitý myšlenkový svět idejí novověké přírodní filosofie.
autor: Jiří Fronek grafický design: Vladimír Vimr vydání: české s anglickým a německým resumé formát: 26,5 x 23 cm, pevná vazba počet stran: 216 počet reprodukcí: 181 vydavatel: Uměleckoprůmyslové museum v Praze
Výstava připravená ve spolupráci Instituto Moreira Salles, Nadace Josefa Koudelky a Uměleckoprůmyslového musea v Praze.
Příprava výstavy za IMS: Miguel Del Castillo, Samuel Titan Jr. Příprava výstavy za Nadaci Josefa Koudelky: Jonathan Roquemore Příprava výstavy za UPM a texty k výstavě: Tomáš Pospěch Koordinace: Irena Šorfová, Veronika Mědílková Restaurátorky: Martina Chadimová, Markéta Šíblová
V sobotu 18. května byla zahájena výstava děl Josefa Koudelky v nejvýznamnější jihoamerické fotografické výstavní instituci, Instituto Moreira Salles v São Paulo v Brazílii. Autorská výstava představuje kolem 250 fotografií, které v minulosti Josef Koudelka daroval UPM, konkrétně soubory Cikáni, Invaze 68 a Exily.
Josef Koudelka (*1938), český fotograf žijící v Paříži a v Praze, je zastoupen v nejvýznamnějších světových uměleckých sbírkách a za svou tvorbu obdržel řadu prestižních ocenění. Tento světoběžník s fotoaparátem vytvořil z původní tradice reportážní fotografie nástroj mnohovrstevnatého autorského vyjádření.
Vystudovaný letecký inženýr vytvářel v 60. letech expresivní a krajně stylizované divadelní fotografie pro časopis Divadlo nebo pražská divadla Na zábradlí a Za branou. Paralelně, od roku 1962 až do emigrace v roce 1970, rozvíjel dnes již proslulý soubor Cikáni. Po nuceném odchodu z Československa se stal v roce 1974 členem prestižní agentury Magnum Photos, hodně cestoval, především po jižní Evropě, Irsku a Velké Británii a vytvářel fotografie z prostředí lidových a náboženských slavností, práce v těžkém průmyslu nebo psychiatrických léčeben. Zachycoval tvář původní Evropy, autentického života ve svobodě i v tradici a víře, dokud nebyla zasažena globalizací.
V roce 1986 se vrací k panoramatickému formátu, se kterým pracoval už v druhé polovině 50. let. V těchto subjektivních dokumentech krajiny vypráví o člověkem dramaticky proměňované krajině, ať už v důsledku průmyslové činnosti nebo válečných konfliktů i o zániku lidských civilizací. Fotogeničnost této destrukce je až mrazivá ─ lidskou činností konstruovaná krajina, doly a haldy, záběry Berlínské zdi, válkou zničeného Bejrútu, zdi oddělující Izrael a Palestinu a dalších míst.
Josef Koudelka nepatří k autorům, kteří by intenzivně vystavovali a publikovali své práce. Každému uvedení předchází dlouhodobá příprava. O to větším zážitkem je pak každá jeho výstava nebo vydání nové publikace. Tři na výstavě představené soubory jsou dnes již považovány za klasické dílo světové fotografie. Jsou především o snaze člověka žít autentický život ve svobodě navzdory diktaturám, tlaku peněz i negativním důsledkům globalizace. Fotografie Cikánůvyjadřují úctu k etniku, které si zachovalo spontánní a svobodný přístup k životu na okraji většinové společnosti, Invaze 68 vznikla jako memento jakémukoliv odporu neozbrojeného člověka vůči ozbrojené totalitní moci a Exilyjsou osobním vyjádřením autora, který ztratil vlast, ale získal svobodu.
CIKÁNI
Soubor Cikáni Josefa Koudelky dnes patří ke klasickým dílům světové fotografie. Představuje autorův první výrazný tematický cyklus. Fotografie vznikly mezi lety 1962–1970 převážně v romských osadách na východním Slovensku, ale také v Čechách, na Moravě a v Rumunsku. Autor v nich neusiloval vytvořit přesnou, objektivně platnou zprávu o tehdejším životě Romů ve střední Evropě, ale v silných obrazových příbězích zachytit svou osobní vizi. Zatímco v divadelních fotografiích, které vznikaly ve stejné době, chtěl zobrazit divadlo jako život, zde fotografoval nespoutaný, autentický život Romů jako divadlo.
V roce 1967 byl soubor poprvé vystaven ve foyer Divadla za branou, kde v té době Josef Koudelka působil jako divadelní fotograf. Knihu Cikáni, kterou v roce 1968 připravil společně s grafikem Milanem Kopřivou, se vzhledem k okupaci Československa a Koudelkově emigraci nepodařilo vydat. V roce 1975 ji sestavil společně s francouzským nakladatelem Robertem Delpirem a vyšla francouzsky pod názvem Gitans: La fin du voyage i anglicky jako Gypsies v americkém nakladatelství Aperture u příležitosti Koudelkovy samostatné výstavy v Museum of Modern Art v New Yorku. Původní koncepce knihy byla vydána až po více než čtyřiceti letech v roce 2011 v šesti jazykových mutacích.
INVAZE 68
Přestože se Josef Koudelka reportáží nikdy předtím nezabýval a teprve den předtím se vrátil z Rumunska, kde fotografoval Romy, hned jak se nad ránem 21. srpna 1968 dozvěděl o vpádu armád pěti zemí Varšavské smlouvy do Československa, vydal se fotografovat do pražských ulic. Během dramatických sedmi dnů vytvořil monumentální soubor, který je považován za jednu z nejdůležitějších reportáží 20. století. Pohyboval se na místech nejdramatičtějších událostí, zachytil vyhrocené situace plné vypjatých emocí, ale kromě dokumentace této národní tragédie a začátku okupace vojsky Sovětského svazu vytvořil expresivní obrazy, které se staly symbolem jakéhokoli vojenského útlaku a boje za svobodu.
Fotografie se podařilo tajně vyvézt do Spojených států do agentury Magnum Photos. Aniž by o tom Josef Koudelka předem věděl, k prvnímu výročí invaze byla jeho reportáž zveřejněna v mnoha mezinárodních časopisech. Ve snaze uchránit autora a jeho rodinu snímky označila agentura Magnum Photos pouze iniciálami P. P. (Prague Photographer). Ve stejném roce udělil Overseas Press Club „anonymnímu českému fotografovi“ prestižní ocenění, Zlatou medaili Roberta Capy.
Autor fotografií mohl být československou policií snadno odhalen. Proto se Josef Koudelka v roce 1970 z cesty za fotografováním života Romů v západní Evropě, uskutečněné díky pozvání agentury Magnum Photos, do vlasti nevrátil. K autorství snímků z invaze se veřejně přiznal až v roce 1984 na své první velké výstavě v londýnské Hayward Gallery, po smrti svého otce, v době, kdy hrozba pro jeho rodinu již pominula. V Československu byly fotografie poprvé publikovány až po dvaadvaceti letech, v roce 1990 v samostatné příloze časopisu Respekt.
EXILY
Emigrací v roce 1970 přišel Josef Koudelka o vlast, ale získal svobodu a snažil se, aby už o ni nikdy nepřišel. Žil skromně, aby mohl cestovat a fotografovat. Při svých opakovaných cestách po Španělsku, Francii, Portugalsku, Itálii, Irsku, Velké Británii a dalších zemích se soustředil na zachycení Romů, náboženských a lidových slavností i všedního života.
Během cest vytvářel Josef Koudelka obrazy plné odcizení a hledání identity. Zobrazoval mizející autentický život Evropy sedmdesátých a osmdesátých let, ale také prázdná místa, zvířata ztracená v civilizačních prostorách, krajiny i zátiší. Dokumentární momentku přetavil v silné obrazy, pracující s metaforami, ve vyprávění o světě, který se mění a v němž člověk marně hledá své místo. Prázdné městské kulisy, bezútěšné krajinné scenérie, opuštěná či bezmocná zvířata zde vypovídají o vykořeněnosti, obecných lidských hodnotách a svobodě.
Z těchto fotografií připravil Koudelka spolu s Robertem Delpirem v roce 1988 knihu Exily. V drobných úpravách v řazení a výběru fotografií byla znovu vydána ještě v roce 1997 a 2014.
V nejpočetnější kategorii Výstava roku obsadily Kabinety. Mistrovská díla uměleckého řemesla 16. a 17. století z českých sbírek třetí místo ze 45 přihlášených projektů. Prestižní cena Gloria Musaealis, kterou každoročně uděluje Asociace muzeí a galerií ČR ve spolupráci s ICOM Česká republika, se udílela na slavnostním ceremoniálu 14. května ve Smetanově síni Obecního domu Praha.
Za celý tvůrčí tým ocenění osobně převzal kurátor Jiří Fronek, projektová manažerka Sylvie Novotná a architekt výstavy Tomáš Džadoň. Jiří Fronek upozornil na to, že výstava shromáždila exponáty, z nichž mnohé opustily vůbec poprvé své původní místo, a poděkoval za spolupráci Národnímu památkovému ústavu a House of Lobkowicz.
První místo v této kategorii si zaslouženě odnesla výstava Národní galerie Praha Petr Brandl: Příběh bohéma, o druhé místo se podělila Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem za výstavu Herakleitův princip: 100 let uhlí v českém umění a Muzeum Českého ráje v Turnově za výstavu Krystaly ve službách technického pokroku.
V kategorii Muzejní publikace roku si prvenství a sošku odnesla kniha František Kalivoda (1913–1971): Vize a návraty modernismu, kterou vydalo Muzeum města Brna. Jako nejlepší Muzejní počin roku byla oceněna revitalizace areálu NKP Ploština a nové expozice Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně.
Podrobné výsledky i záznam ceremoniaálu najdete ZDE
Výstava se soustřeďuje na přiblížení tří století historie českého a československého porcelánu z hlediska jeho výtvarného vývoje, prostřednictvím jeho vzhledu typického pro určitá období. Sleduje proměny tvarů a dekoru stolního i ozdobného porcelánu jako odezvy na střídající se stylové vlivy, ukazuje na schopnost jednotlivých porcelánek vstřícně reagovat na dobové podněty a požadavky, stejně jako podtrhuje zájem nalézat vlastní nové a přínosné návrhy a řešení. Výstavou provede její kurátoři Lenka Pánková Merglová a Jan Mergl.
The Museum of Decorative Arts in Prague collects examples of historical and contemporary arts and crafts, applied arts and design, preserving them for future generations. We believe in the harmony of function, quality and beauty, and our ambition is to inspire and educate and in a unique and entertaining way.
The Museum is located in Josef, Prague’s old Jewish quarter. This is part of the Old Town, home to many of Prague’s most beautiful sights. The main Neo-Renaissance building dates from the 19th century, and its opulent design with richly decorated ceilings and antique furniture is ideal for showcasing the Museum’s spectacular collections.
The collection numbers approximately half a million items and includes glass, ceramics and porcelain, graphic art and photography, furniture, woodwork and metalwork, gold and jewellery, clocks and watches, textiles and fashion, and children’s toys.
The Museum has the largest Czech library specialising in the arts and related disciplines, with approximately 172 000 items that include art encyclopaedias, dictionaries of artists and comprehensive works on iconography, topography and heraldry. Besides its art books and other scholarly publications, the library also holds many other reference works and periodicals. Its resources can be used on-site, as well as by accessing the library’s database or searching in the Art and Architecture (ART) subject gateway
Na počátku byla společná myšlenka Elišky Fuchsové Kaplicky, prezidentky Nadačního fondu KAPLICKY CENTRE, a Heleny Koenigsmarkové, emeritní ředitelky UPM, zachovat a zpřístupnit veřejnosti část světa, který architekta obklopoval. Předtím, než bude Study Room Jana Kaplického trvale zpřístupněn veřejnosti v našem muzeu, mohou do něj zavítat návštěvníci ostravského Gongu, kde byl slavnostně otevřen v rámci festivalu architektury a designu PULSE Ostrava.
V expozici najdete ikonické sofa evokující pohodlí a styl, s ukázkami z designové tvorby Jana Kaplického a jeho Future Systems, první návrh Champagne Bucket a originální skleničku. Hned vedle návštěvníky doslova posadí do židle architektova pracovna s výhledem na část vlastního knižního fondu, inspirativní fotografie i křivky jeho druhé ženy. Stolu dále vévodí červený psací stroj Olivetti, kterým část svého života architekt komunikoval. Do prostoru vede nepřehlédnutelný futuristický vstupní otvor, vytvářející dojem zpřítomnění Kubrickovy Vesmírné odyseje, který zdobil byt Deyana Sudjice, emeritního ředitele Design Musea v Londýně.
Rozšířená expozice, která je dílem architekta Jakuba Ciglera a autora obsahové a grafické koncepce Alana Záruby, se do našeho muzea přesune v roce 2025.
Domovní znamení spojují uměleckořemeslnou práci s architekturou, objevují se na mnoha pražských domech a písemné záznamy vypovídají o tom, že jejich počet je v Praze nejvyšší v celé Evropě. Nejstarší pražská domovní znamení pocházejí ze 14. století. V roce 1770 je císařovna Marie Terezie nahradila čísly popisnými, mnoho znamení se ale naštěstí dochovalo dodnes. Trasa této procházky dovede účastníky od Domu U Černé Matky Boží až k hlavní budově UPM. Provází Mgr. Kristina Václavů.
Ve všech pobočkách UPM vítáme dětské návštěvníky. Děti do 15 let u nás mají vstup zdarma.
S pastelkami po Uměleckoprůmyslovém museu v Praze
Chystáte se navštívit Uměleckoprůmyslové museum v Praze s dětmi? Nezapomeňte si zakoupit ilustrovaného průvodce určeného nejen dětem, rodinám, školám, ale i veřejnosti S pastelkami po Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, který je v prodeji na pokladně muzea nebo na našem e-shopu. V tomto průvodci se hravou formou dozvíte, kdy a proč muzeum vzniklo, co sbírá, kde všude se s jeho sbírkami můžete setkat, kdo vytvořil jeho budovu a jak je vyzdobena. Najdete v něm i soubor samolepek vybraných exponátů stálé expozice Art, Life. Umění pro život, které si při prohlížení expozice můžete nalepit na místa, kam patří.Nechybí zde ani místo pro otisk muzejního razítka a vlepení vstupenky a zapsání jmen těch, se kterými jste naše muzeum navštívili.
Hra po muzejní budově a stálé expozici Art, Life. Umění pro život, která je pro vás připravena na pokladně. Zajímá vás, jak to vypadá v muzeu a jaké předměty vystavujeme? Přijďte poznat naši muzejní budovu a stálou expozici Art, Life. Umění pro život trochu jinak s pátrací hrou. Ta vám přiblíží muzejní zahradu i budovu, vybrané exponáty naší stálé expozice, a prostřednictvím několika indicií můžete vyluštit tajenku, která vás dovede k odměně.
Hra je v muzeu k dispozici na pokladně v obvyklé otevírací době. Účastnický poplatek je 30 Kč.
Aktivní zóny ve výstavách a expozicích, samoobslužné pracovní listy
PROGRAM PRO ŠKOLY KE STÁLÉ EXPOZICI / UMĚLECKOPRŮMYSLOVÉ MUSEUM V PRAZE – HISTORICKÁ BUDOVA
Jak to vypadá v muzeu a jaké předměty vystavujeme v expozici? Co se nachází na muzejní zahradě? Pro školní skupiny nabízíme samoobslužnou pátrací hru, kterou si může každý zahrát sám nebo v týmech se spolužáky. Díky ní žáci prozkoumají naši muzejní budovu a stálou expozici Art, Life. Umění pro život trochu jinak. Hra je seznámí s muzejní zahradou i budovou, vybranými exponáty stálé expozice, a prostřednictvím několika indicií vyluští tajenku, která je dovede k malé odměně.
Pátrací hra obsahuje sešit s instrukcemi a informacemi o zahradě, muzeu a vybraných exponátech. Každý účastník nebo tým obdrží v pokladně UPM sešit, podložku a tužku. Veškeré instrukce jsou obsažené v textu, hra je tak samoobslužná a není nutná přítomnost edukátora. Po skončení hry každý účastník za vyplnění tajenky dostane na pokladně malou odměnu.
V případě zájmu je možné pedagogům poskytnout obsah pátrací hry předem.
délka programu 45 – 90 minut maximální kapacita 30 žáků/studentů cena vstupenky do expozice žáci do 15 let zdarma, nad 15 let 40 Kč za osobu, pedagogický doprovod zdarma cena programu pátrací hra 30 Kč za osobu, pedagogický doprovod zdarma rezervace objednavky@upm.cz(nejpozději týden předem v pracovních dnech)
Tento program je součástí Mapy uMĚNÍM, kterou spravuje platforma pro kreativní učení uMĚNÍM. My jsme hrdými členy.
Projekt CultHeRit, zahájený 1. 1. 2024 a vedený Muzeem užitého umění v Budapešti, bude po dobu následujících dvou a půl let spojovat znalosti, zkušenosti a zdroje zapojených partnerských institucí ve snaze zlepšit postavení lidí pracujících v kulturním a muzejním sektoru. Všichny partnerské instituce se budou podílet na vytvoření metodiky práce a návrhu pilotní akce, budou se aktivně účastnit kolektivních setkání a přispějí k realizaci modelu a kampaně na zlepšení pracovních podmínek v sektoru kulturního dědictví.
KONFERENCE INTERREG CULTHERIT V KLUŽI – ČERVEN 2024(fotogalerie) DRUHÉ SETKÁNÍ ŘÍDÍCÍHO VÝBORU, BĚLEHRAD, ŘÍJEN 2024 (více ZDE)
O PROJEKTU
Projekt je realizován v rámci programu Dunajský region v období od ledna 2024 do prosince 2026. Jedná se o iniciativu 13 institucí z oblasti péče o kulturní dědictví a jejich přidružených partnerů z osmi zemí: Rakouska, Bosny a Hercegoviny, Chorvatska, České republiky, Maďarska, Rumunska, Srbska a Slovinska.
Cílem projektu je zlepšit dostupnost zaměstnání v odvětví kulturního dědictví a zajistit, aby toto odvětví nabízelo stabilní a naplňující kariéru.
Řešení bude vycházet z identifikace faktorů a testování řešení odlivu mladých talentů a odborníků z oblasti kulturního dědictví. Projekt bude usilovat o vyvolání pozitivních změn současné praxe a o lepší porozumění stávajících problémů a překážek v dostupnosti zaměstnání pro mladé odborníky. A prostřednictvím testování modelu zaměstnávání se bude snažit o zlepšení jejich situace.
Zvýšením dostupnosti sektoru pro mladé odborníky projekt přispěje ke zpomalení a odvrácení migrace mladých vysoce vzdělaných lidí a k udržení kvalifikované pracovní síly v kulturním sektoru a zároveň ke zvýšení rozmanitosti pracovní síly v sektoru. V konečném důsledku CultHeRit usiluje o to, aby se sektor stal a zůstal atraktivním pracovním místem, které nabízí mladým zaměstnancům uspokojivou kariéru a profesní rozvoj. Bude tak činit výzkumem sebraných dat a jejich komplexní analýzou, následně vypracováním a testováním možných řešení a jejich propagací prostřednictvím kampaní a akcí.
Hlavním cílem projektu je optimalizovat trh práce v odvětví kulturního dědictví vyvoláním pozitivních změn v postupech zaměstnávání, které se v současné době uplatňují v Podunají; definovat a otestovat model zaměstnávání; lépe porozumět překážkám v dostupnosti zaměstnání a zlepšit výsledky zaměstnávání v kulturních institucích v Podunají.
POSTUP ŘEŠENÍ
Prvním krokem bude získání relevantních, spolehlivých a srovnatelných dat a analyzovat dynamiku a současné podmínky na trhu práce v těchto aspektech: praxe zaměstnávání, nabídka vzdělávání a očekávání potenciálních kandidátů. Po diagnostikování rozsahu problémů a určení oblastí pro zlepšení partneři společně navrhnou aspirační nadnárodní model zaměstnanosti.
Prostřednictvím řady pilotních akcí deset organizací otestuje použitelnost tohoto ideálního modelu v reálných podmínkách, poté co jej přizpůsobí vnitrostátním předpisům a místnímu prostředí. Výsledkem bude vytvoření efektivního a široce použitelného nadnárodního řešení pro nábor, zaměstnávání a udržení zaměstnanců. Vzniklý model bude jedinečným a zajišťujícím nejvyšší standard v personální praxi institucí z oblasti kulturního dědictví.
V průběhu výzkumu, jehož cílem je porozumět obecné situaci v oblasti zaměstnanosti a dostupnosti pracovních míst v oblasti kulturního dědictví, budou zvláště sledovány překážky v dostupnosti zaměstnání v oboru, kterým čelí zranitelné skupiny: mladí lidé, osoby se zdravotním postižením, lidé žijící ve venkovských oblastech a ženy. Testována budou i alternativní řešení, jako např. práce na dálku. Na jejich základě budou vypracována doporučení k odstranění překážek ve strategii pro zlepšení dostupnosti pracovních míst a situace v oblasti zaměstnanosti v odvětví kulturního dědictví v Dunajském regionu. Prostřednictvím analýzy nerovnováhy na trhu práce i strategických doporučení pro dosažení rozmanitějších a inkluzivnějších pracovních míst a zlepšení zaměstnanosti mladých lidí a přístupu zranitelných skupin k pracovním místům v sektoru se projekt připojuje k iniciativám, které zajišťují účast a přístup všech na trhu práce a podporují vzestupnou sociální mobilitu. Zjištění nadnárodní studie i výsledná strategie budou využity k oslovení politiků a rozhodovacích orgánů prostřednictvím advokačních opatření.
Výzkum zaměstnanosti mladých expertů k oblasti kulturního dědictví – sběr dat
Projekt CultHerit zkoumá situaci mladých pracovníků, absolventů a studentů na trhu práce v oborech zabývajících se kulturním dědictvím. Výsledky výzkumu pomohou k vytvoření nástrojů pro zlepšení pracovních podmínek pro mladé pracovníky v rámci Evropské unie. Prosíme, podpořte výzkum vyplněním příslušného krátkého a jednoduchého příslušného dotazníku:
Výstava se soustřeďuje na přiblížení tří století historie českého a československého porcelánu z hlediska jeho výtvarného vývoje, prostřednictvím jeho vzhledu typického pro určitá období. Sleduje proměny tvarů a dekoru stolního i ozdobného porcelánu jako odezvy na střídající se stylové vlivy, ukazuje na schopnost jednotlivých porcelánek vstřícně reagovat na dobové podněty a požadavky, stejně jako podtrhuje zájem nalézat vlastní nové a přínosné návrhy a řešení. Výstavou provede její kurátoři Lenka Pánková Merglová a Jan Mergl.
Výstava vůbec poprvé představuje třicetileté období existence Svazu československého (českého) díla, celorepublikové spolkové platformy pro modernizaci designu, bydlení a životního stylu. Svaz sdružoval tvůrčí osobnosti, školy, muzea, výrobce jako Sochor nebo UP závody, korporace jako Artěl, i družstva jako Krásná jizba. Vystřídaly se v něm dvě generace tvůrčích osobností art déco a fukcionalismu, které se pod vedením dynamického a podnikavého architekta Pavla Janáka hlásily k odkazu zakladatele Svazu Jana Kotěry.
Reformní hnutí za bytovou kulturu zaselo zájem o prostředí, v němž žijeme – a v tomto smyslu jej můžeme považovat za předchůdce dnešních masově navštěvovaných přehlídek a festivalů designu na celém světě. S nadsázkou tedy můžeme považovat Svaz československého díla za předchůdce dnešního Designbloku, který dokazuje, že zájem o prostředí lidského života neustále roste.
Výstavu představí formou komentované prohlídky její kurátorka PhDr. Iva Knobloch, Ph.D.
Curator: Iva Knobloch Exhibition design: Josef Tomšej Graphic design: Štěpán Malovec and Kristina Ambrozová
The title of the exhibition quotes the Werkbund’s long-time chairman, Pavel Janák, and expresses thirty years of efforts to reform housing. Against the bourgeois pseudo-historic interiors, whose production persisted well into the 1930s, the Werkbund sought to create functional, simpler, healthier, cheaper housing that would also take social issues into account. Thus, the exhibition touched on the timely topic of hard-to-afford housing for aspiring young people and families, an issue that the Werkbund’s exhibitions and competitions tried to address 100 years ago within the context of international developments.
The Czechoslovak Werkbund was founded on the model of the existing “werkbunds” in Germany, Austria, Switzerland and Sweden, which contributed to the modernisation of European design, architecture and housing through competitions, exhibitions, publications and their own building activities. The Czechoslovak Werkbund functioned as an interest group that linked creative figures, students, architects and designers with manufacturers and retailers. Its base consisted of individual members as well as schools, museums, textile manufacturers such as Sochor and furniture manufacturers such as UP závody (Industrial Art Works), corporations such as Artěl or cooperatives such as Krásná jizba (Beautiful Chamber) of Družstevní práce (Cooperative Work). Two generations of architects and designers took turns in it, under the leadership of the dynamic and enterprising architect Pavel Janák, who claimed the legacy of the Werkbund’s founder Jan Kotěra. Around 1930, the Werkbund had almost 500 members from all over Czechoslovakia, about a third of whom were graduates and teachers of art schools, and about one-fifth were women. During the economic crisis after 1932, the number of members dropped by almost half.
Until 1925 the Werkbund was at the forefront of efforts to build a national style in architecture and interior design; after 1927 it promoted functionalism, which, thanks to the Werkbund’s interwar and wartime activities, established itself as a universal way of living style in towns and countryside.
Přednášku k výstavě Žijeme lidsky? Svaz československého díla 1914–1948, hnutí za reformu bydlení povede kurátorka PhDr. Iva Knobloch, Ph.D
I když Svaz československého díla patří k zásadním institucím českého designu a bydlení 20. století, z hlediska právního to byl dobrovolný zájmový spolek. Jako takový obohacoval pestrou občanskou společnost První republiky. Šíře jeho reformních výstavních, stavebních a publikačních aktivit je obdivuhodná, a to jenom díky obětavosti aktivních členů, která trávili hodně svého času na schůzích a komisích. Humorné kresbičky z těchto schůzí ukazují, že Svaz fungoval jako svobodná a tolerantní názorová platforma a že největší překážky jeho nadšené činnosti kladla byrokratická arogance státních úřadů.
