Uměleckoprůmyslové museum v Praze

Youth

Josef Sudek was born in Kolín in Central Bohemia on March 17, 1896 to his father Václav and mother Johanna. Born a year later (1897–1990) was his sister Božena who played an important role in his life. His father was a painter and decorator; he died when Sudek was three years old.

In 1910, after finishing elementary school and a two-year vocational school in Kutná Hora, Sudek enrolled in a three-year training course under the Prague bookbinder František Jermann. After completing his apprenticeship he worked as a bookbinder’s assistant. In 1911 he began amateur photography.

The interwar period

In 1922 Sudek was admitted to the photography department of the State School of Graphic Arts, headed by Professor Karel Novák. By then he had already joined the amateur photography movement. Shortly, he became a member of Fotoklub Praha (Photoclub Prague). After graduating from the graphic arts school in 1924, Sudek, the photographer Jaromír Funke – a pioneer of avant-garde photography, and Adolf Schneeberger founded the Czech Photographic Society that was opposed to the artistic orientation of photography, focusing instead on its documentary impact. Sudek was highly active in the struggle for modern photography.

In 1927, Sudek and his friend Adolf Schneeberger rented a studio on 30, Újezd Street, the later address of the company UMĚLECKÁ FOTOGRAFIE – JOSEF SUDEK (Art Photography – Josef Sudek). From the early thirties, Sudek’s sister Božena assumed an important role in the running of the studio. However, the collaboration with Schneeberger was short-lived due to mutual disagreements.

The year 1928 marked a turning point for Sudek: he was given work in Krásná jizba’s (Beautiful Room’s) publishing house Družstevní práce (Cooperative Work) and its magazine Panorama. This cooperation occurred more or less by coincidence when Sudek met its art manager Emanuel Frinta in Prague’s famous café Union. Thanks to these commissions, Sudek perfected his skills in photographing books, glassware and porcelain, and embraced so-called industrial photography. It was there that he met one of his closest friends, artist František Tichý whose paintings he began to collect.

That same year Družstevní práce released Sudek’s portfolio of fifteen original photographs titled Svatý Vít (Saint Vitus Cathedral) with the foreword by Jaroslav Durych and graphic design by Emanuel Frinta. The book was published to commemorate the first decade of the independent Czechoslovak Republic, thus it was beautiful, lavish and costly. Sudek spent several years photographing the cathedral for his own pleasure, which enabled him to select the fifteen pictures from a much larger portfolio.

Later on, in Družstevní práce and the publishing house’s magazines, Sudek collaborated mainly with the avant-garde typographer Ladislav Sutnar. He eventually earned the reputation of a photographer specializing in advertisement and print, portraiture, architecture and the photographing of art objects. His images were imbued with a Functionalist flair and a New Objectivity aesthetic.

In 1933 and 1934, Sudek participated in exhibitions of socially-themed photographs.

In October 1933, the first solo exhibition of Sudek’s photographs opened in Krásná jizba’s exhibition hall near the Powder Tower.

In the 1930s, Sudek keenly photographed paintings by diverse artists, with whom he often struck up long-lasting friendships. Besides František Tichý, this was namely Emil Filla. For many of the artists, Sudek became a very important benefactor. Sudek was a member of both Umělecká beseda (Artists’ Association) and the rival S. V. U. Mánes (Mánes Association of Fine Artists). In the thirties, the photographer took part in numerous authoritative exhibitions, such as the 1937 International Exhibition of Photography (he was also on its team of organizers) and above all the 1938 exhibition mounted at the Mánes art gallery in Prague where he presented his works together with five other Czech photographers. This was one of the last photographic events before the outbreak of the Second World War.

Until the Second World War his studio prospered very well and Sudek combined commissions with independent work.

The Second World War

During the Second World War Sudek lost most of his commercial commissions and embraced subjective photographic expression. He amply photographed Prague, mainly the Prague Castle. Dating from this period are also his intimate images of still-life compositions on windows, outside windows, in gardens… Between 1940 and 1954 he created his renowned series Okno mého ateliéru (The Window of My Studio). He began working on extensive thematic cycles.

Around 1940 Sudek changed the manner of his photographic work: he stopped enlarging negatives and started to solely apply the technique of contact prints or photographic pigments, and to use cumbersome large-format plate cameras.

Sudek was a great music lover and connoisseur. Generations of young artists assembled at his famous ‘musical Tuesdays’. Sudek played for them classical music from his large record collection. His favourite composers included J. S. Bach, Bohuslav Martinů, Antonio Vivaldi and also Leoš Janáček. Sudek dedicated to Janáček his last book of photographs, entitled Janáček – Hukvaldy, published in 1971.

The postwar period

In 1945 Sudek met the young photographer Sonja Bullaty who had returned from a Nazi concentration camp. She became his student and many years later, in 1971, Sudek held his first solo exhibition in the United States, specifically in her studio. Soon after the war, Sudek incorporated his photographs of Prague and the Prague Castle from the forties into the volumes Pražský hrad (Prague Castle), Magic in Stone (a book intended for a foreign audience) and Náš Hrad (Our Castle). The publication Praha (Prague) was released in 1948 containing 128 photographs by Sudek, with the book’s design by František Muzika and text by Vítězslav Nezval. Prague remained a subject popular with the photographer even after the war. Sudek’s photographs of the postwar city present meticulously composed images of war destruction and are momentous testimonies of the times.

V roce 1948 se Sudek stal jedním ze zakladatelů fotografické sekce Svazu československých výtvarných umělců, což jemu i řadě dalších fotografů umožnilo zachovat si status fotografa-výtvarníka, a tím i částečnou tvůrčí svobodu. 

Zásadní význam mělo pro Sudka setkání s architektem Otto Rothmayerem. Během práce na Pražském hradě pro architekty Pavla Janáka a Vladimíra Studeného se dozvěděl o kráse jeho soukromé zahrady. Zahrady a zahrádky byly ostatně jeho oblíbeným tématem. Z prvního focení Rothmayerových bílých židlí se zrodilo velké pracovní i osobní přátelství, které trvalo až do smrti architekta. Zahrada Rothmayerovy vily v pražském Břevnově se stala pro Sudka obrovskou inspirací a nasnímal v ní řadu fotografií, které pak řadil do několika cyklů, například do série Procházka po kouzelné zahrádce či Vzpomínky.

In 1948 Sudek became a co-founder of the photography department of the Union of Czechoslovak Fine Artists, which enabled him and a number of other photographers to preserve the status of artist-photographer and thereby also partial creative freedom.

Of major importance for Sudek was his acquaintance with the architect Otto Rothmayer. During his work for architects Pavel Janák and Vladimír Studený at the Prague Castle, he learned about the charm of Rothmayer’s private garden. Large and small gardens happened to be among his favourite subjects. From the first photographing of Rothmayer’s white garden chairs, a profound professional and personal friendship was born that lasted until the photographer’s death. The garden around Rothmayer’s villa in Prague’s district of Břevnov became huge inspirational to Sudek; he made an array of photographs there that he later incorporated into a number of series, including the series Procházka po kouzelné zahrádce (A Walk in the Magic Garden) and Vzpomínky (Remembrances).   

In the early 1950s, Sudek discovered his new theme – the virgin forest Mionší in the Beskydy Mountains – thanks to the young physician and amateur photographer Petr Helbich.

Sudek’s first comprehensive monograph with his subjective photographic work was published as late as 1956 when he was sixty years old. It comprised 232 photographs and an accompanying text by Lubomír Linhart. The book was designed by František Tichý. It was thanks to the publisher’s assistant Jan Řezáč that the volume was printed, as was the case with numerous other books of Sudek’s published from the 1940s to the 1990s. Řezáč was the first important interpreter of Sudek’s oeuvre and organizer of his major exhibitions held in the 1950s and 1960s.

In 1958 Sudek’s second solo exhibition was mounted at Umělecká beseda.

In the 1950s, Sudek began using a Kodak panoramic camera for the elongated 10 x 30 cm format. This resulted in a collection of photographs entitled Praha panoramatická (Prague in Panoramas) that was released in book form in 1959. The book’s design was the work of his friend Otto Rothmayer.

In the late 1950s, Sudek met a group of industrial designers called Bilance (Balancing) that was made up of glass designers, ceramists, graphic artists, architects and photographers. During that period he captured in panoramic format the ravaged landscape of northern Bohemia.

In 1961 the book Karlův most (Charles Bridge) was published. In 1963 an exhibition was held in Prague where Sudek introduced a set of photographs in distinctive mounts and vintage picture frames (for which he coined the terms puřidla and veteše, respectively). However, most visitors strictly rejected these formal experiments that involved the unconventional use of materials. Nevertheless, in his accompanying catalogue to the exhibition, Jan Řezáč made the following observation that still holds true today: “Josef Sudek is one of the greatest photographers of all times.”

In 1964 Prague’s Artia publishing house issued the monograph Sudek prepared by Jan Řezáč and Josef Prošek. With its selection of images from Sudek’s most important photographic series (Okno mého ateliéru/The Window of My Studio, Zátiší /Still-life Images, Rothmayerova zahrada/Rothmayer’s Garden, Praha/Prague) accompanied by texts in several languages, the volume was of crucial importance for the worldwide reception of Sudek’s oeuvre.

In 1959 Sudek moved to two rooms on the ground floor of the building at 24 Úvoz Street in Hradčany, known as The Luna House (Dům U Luny). In 1995 his former flat came under the administration of the Museum of Decorative Arts in Prague that operates the Josef Sudek Gallery there. Sudek’s flat – like his studio on Úvoz Street earlier – became the venue of a great many friendly get-togethers. Prominent figures of Czech art and culture paid regular visits to the photographer, among them poet Jaroslav Seifert, painter Jan Zrzavý, architect Otto Rothmayer, and a host of others. Sudek continued to use the studio on Újezd Street: there were his darkroom, archive and, importantly, his sister Božena. In the late 1980s after a fire, the studio was dismantled and a replica was built to re-create the studio – a feat accomplished only much later, in 2000. Its exhibition programme is administered by the PPF Art company.

The last years of Sudek’s life

Sudek’s career came to a gradual close in 1974. In 1976, the year of his 80th birthday, the photographer held three comprehensive exhibitions: at the Museum of Decorative Arts in Prague, the Moravian Gallery in Brno and the Neue Galerie in Aachen. He died on September 15 of that year. His obituary was written by Sudek’s friend, poet Jaroslav Seifert. Sudek is buried in his native town of Kolín.

That same year, in 1976, the artist’s sister Božena Sudková donated her brother’s prints and negatives to the Museum of Decorative Arts in Prague and his collections of paintings, prints, sculptures and reliefs to the National Gallery Prague. The National Technical Museum in Prague acquired the technical equipment from his studio. Thanks to the work of the historian and curator Anna Fárová, the Museum of Decorative Arts in Prague received the majority of Sudek’s artistic estate. Other large parts of his estate were acquired by the Moravian Gallery in Brno, the Gallery of Modern Art in Roudnice nad Labem, the Regional Museum in Kolín, the Institute of Art History of the Czechoslovak Academy of Sciences and the Bibliothéque Nationale in Paris. Josef Sudek’s extensive oeuvre has been presented at dozens of exhibitions and in many publications. His work is represented in all major collections around the world.

Mládí

Josef Sudek se narodil v Kolíně ve středních Čechách 17. března 1896 otci Václavovi a matce Johanně. O rok později se narodila jeho sestra Božena (1897–1990), která v jeho životě sehrála významnou roli. Otec byl malíř a dekoratér; zemřel, když byly Sudkovi tři roky.

Po obecné škole a dvouleté řemeslnické škole v Kutné Hoře se v roce 1910 Sudek zapsal do tříletého učení u pražského knihaře Františka Jermanna a po vyučení pracoval jako knihařský dělník. V roce 1911 začal amatérsky fotografovat.

Meziválečné období

V roce 1922 byl Sudek přijat na fotografické oddělení Státní grafické školy, které vedl profesor Karel Novák. V té době se už angažoval v amatérském fotografickém hnutí. Následovalo členství ve Fotoklubu Praha. Po absolvování školy v roce 1924 založili společně s fotografem Jaromírem Funkem, průkopníkem avantgardní fotografie, a Adolfem Schneebergem Českou fotografickou společnost, která se stavěla proti uměleckému směřování fotografie a soustředila se na její dokumentární význam. Sudek se velmi aktivně zapojil do boje za moderní fotografii.

V roce 1927 si společně s kamarádem Adolfem Schneebergem najali zahradní ateliér v ulici Újezd 30, pozdější sídlo pro firmu UMĚLECKÁ FOTOGRAFIE – JOSEF SUDEK. Na provozu ateliéru se výraznou měrou podílela od počátku 30. let i Sudkova sestra Božena. Spolupráci se Schneebergerem však brzy ukončily neshody. 

Rok 1928 představoval pro Sudka zlom: dostal práci v nakladatelství Krásné jizby Družstevní práce a jím vydávaném časopise Panorama. Spolupráce vznikla víceméně náhodou, když se Sudek ve slavné kavárně Union potkal s jejím uměleckým vedoucím Emanuelem Frintou. Díky zakázkám se Sudek zdokonalil ve fotografování knih, skla, porcelánu a v tzv. průmyslové fotografii. A také potkal jednoho ze svých největších přátel – malíře Františka Tichého, jehož díla začal sbírat. 

V témže roce vydala Družstevní práce Sudkovi portfolio patnácti originálních fotografií Svatý Vít s předmluvou Jaroslava Durycha a v grafické úpravě Emanuela Frinty. Kniha vyšla k oslavám prvního desetiletí samostatného Československa, byla tedy, krásná, reprezentativní a drahá… Sudek se fotografování katedrály věnoval pro svoje potěšení několik let, a patnáct fotografií proto vybíral z mnohem většího množství pořízených snímků.

V Družstevní práci a jejích časopisech později spolupracoval zejména s avantgardním typografem Ladislavem Sutnarem. Stal se pak vyhledávaným odborníkem na reklamu a tisk, portrét, architekturu či na fotografování uměleckých předmětů. Jeho práce se nesly v duchu funkcionalismu a estetiky nové věcnosti.

V letech 1933 a 1934 se Sudek účastnil výstav sociální fotografie.

V říjnu roku 1933 byla zahájena první samostatná výstava Sudkových fotografií v prostorách výstavní síně Krásné jizby nedaleko Prašné brány.

Ve třicátých letech se Sudek hojně věnoval reprodukování obrazů nejrůznějších umělců, s nimiž zároveň často navazoval pevná přátelství. Kromě Františka Tichého to byl především Emil Filla. Pro řadu z nich se stal i velmi důležitým mecenášem. Sudek byl členem jak Umělecké besedy, tak konkurenčního S. V. U. Mánes. Ve třetím desetiletí se fotograf též zúčastnil řady významných výstav, jako například v roce 1936 Mezinárodní výstavy fotografie (byl také členem organizační komise) a především výstavy v pražském Mánesu v roce 1938, na které vystavoval společně s dalšími pěti českými fotografy. Byla to jedna z posledních fotografických akcí před vypuknutím druhé světové války.

Vlastní ateliér až do druhé světové války velmi dobře prosperoval a Sudek kombinoval zakázkovou práci s volnou tvorbou. 

Druhá světová válka

Během druhé světové války přišel Sudek o většinu komerčních zakázek a přiklonil se k subjektivnímu fotografickému projevu. Hodně fotografoval Prahu, především Pražský hrad. Z této doby ale pocházejí i jeho niterné fotografie zachycující zátiší na oknech, za okny, v zahradách…. Mezi roky 1940 a 1954 tak například vznikal slavný cyklus Okno mého ateliéru. Začal pracovat na rozsáhlých tematických cyklech. 

Kolem roku 1940 Sudek změnil způsob své fotografické práce: přestal zvětšovat negativy a začal pracovat výhradně technikou kontaktních otisků nebo fotografického pigmentu a používal nepohodlné velkoformátové deskové kamery. 

Sudek byl velkým milovníkem a znalcem hudby. Na slavných „hudebních útercích“ v ateliéru se scházely generace mladých umělců. Sudek jim pouštěl ze své rozsáhlé sbírky desky s klasickou hudbou. K jeho oblíbeným autorům patřili J. S. Bach, Bohuslav Martinů, Antonio Vivaldi a také Leoš Janáček. Janáčkovi věnoval Sudek též svou poslední knihu fotografií Janáček – Hukvaldy, jež vyšla v roce 1971.

Poválečné období

V roce 1945 se Sudek potkal s mladou fotografkou Sonjou Bullaty, která prošla nacistickým koncentračním táborem. Stala se jeho žačkou a o mnoho let později, v roce 1971, měl Sudek první samostatnou výstavu ve Spojených státech právě v jejím ateliéru. Fotografie Prahy a Pražského hradu ze čtyřicátých let vtělil Sudek hned po válce do knih Pražský hrad, Magic in Stone (publikace určená pro zahraničí) a Náš Hrad. V roce 1948 vyšla kniha Praha se 128 Sudkovými fotografiemi v grafické úpravě Františka Muziky a s textovou částí připravenou Vítězslavem Nezvalem. Praha zůstala fotografovým tématem i po válce. Sudkovy fotografie poválečného města představují pečlivě komponované obrazy válečné zkázy a jsou důležitým dokumentem doby.

V roce 1948 se Sudek stal jedním ze zakladatelů fotografické sekce Svazu československých výtvarných umělců, což jemu i řadě dalších fotografů umožnilo zachovat si status fotografa-výtvarníka, a tím i částečnou tvůrčí svobodu. 

Zásadní význam mělo pro Sudka setkání s architektem Otto Rothmayerem. Během práce na Pražském hradě pro architekty Pavla Janáka a Vladimíra Studeného se dozvěděl o kráse jeho soukromé zahrady. Zahrady a zahrádky byly ostatně jeho oblíbeným tématem. Z prvního focení Rothmayerových bílých židlí se zrodilo velké pracovní i osobní přátelství, které trvalo až do smrti architekta. Zahrada Rothmayerovy vily v pražském Břevnově se stala pro Sudka obrovskou inspirací a nasnímal v ní řadu fotografií, které pak řadil do několika cyklů, například do série Procházka po kouzelné zahrádce či Vzpomínky.

Počátkem 50. let objevil Sudek díky mladému lékaři a amatérskému fotografovi Petru Helbichovi své nové téma – beskydský prales Mionší. 

Sudkova první velká monografie se subjektivní tvorbou vyšla až v roce 1956, kdy mu bylo 60 let. Obsahovala 232 fotografií a průvodním textem ji opatřil Lubomír Linhart. Graficky ji upravil František Tichý. Zásluhu na jejím vydání měl, stejně jako u řady dalších autorových knih 40.–90. let, nakladatelský pracovník Jan Řezáč. Byl prvním významným interpretem jeho díla a garantem jeho zásadních výstav v 50. a 60. letech.

V roce 1958 se v Umělecké besedě uskutečnila druhá samostatná Sudkova výstava.

V 50. letech začal Sudek fotografovat na podlouhlý formát 10 × 30 cm Kodakovou panoramatickou kamerou. Tak vznikl soubor fotografií Praha panoramatická, který knižně vyšel v roce 1959. Knihu připravil po grafické stránce přítel Otto Rothmayer. 

Koncem 50. let se sblížil se skupinou průmyslových výtvarníků Bilance zahrnující skláře, keramiky, grafiky, architekty a fotografy. Ve stejné době zachytil na panoramatický formát zdevastovanou krajinu severních Čech.

V roce 1961 vyšla kniha Karlův most. Roku 1963 byla v Praze uspořádána výstava, na které Sudek představil autorsky adjustované fotografie (tzv. puřidla a veteše). Formální experimenty s netradičně použitými materiály většina návštěvníků příkře odmítla. Ovšem Jan Řezáč v doprovodném katalogu napsal dodnes platná slova: „Josef Sudek je jeden z největších fotografů všech dob.“

Roku 1964 vydalo pražské nakladatelství Artia monografii Sudek, kterou připravili Jan Řezáč a Josef Prošek. Kniha s výběrem z nejvýznamnějších cyklů (Okno mého ateliéru, Zátiší, Rothmayerova zahrada, Praha) s vícejazyčnými texty měla zásadní význam pro celosvětové přijetí Sudkova díla. 

V roce 1959 se Sudek přestěhoval do dvou přízemních místností domu U Luny v ulici Úvoz 24 na Hradčanech, kde Uměleckoprůmyslové museum v Praze od roku 1995 provozuje Galerii Josefa Sudka. Sudkův byt se – podobně jako kdysi jeho ateliér na Újezdě – stal místem nesčetných schůzek. Za fotografem pravidelně docházely výrazné osobnosti naší kultury jako básník Jaroslav Seifert, malíř Jan Zrzavý, architekt Otto Rothmayer a celá řada dalších. Ateliér na Újezdě Sudek ale nadále využíval: měl tam černou komoru, archiv a v neposlední řadě i sestru Boženu. Koncem 80. let byl však po požáru rozebrán, pro znovuvytvoření původního ateliéru bylo třeba přistoupit k postavení repliky, k čemuž došlo až v roce 2000. Výstavní program zde zajišťuje firma PPF Art. 

Poslední léta života

Sudkova tvorba se postupně uzavírala v roce 1974. Ke svým osmdesátým narozeninám v roce 1976 uspořádal fotograf tři souborné výstavy: v Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, v Moravské galerii Brně a v Neue Galerie v Cáchách. Zemřel 15. září téhož roku. Autorem nekrologu byl Sudkův přítel, básník Jaroslav Seifert. Pohřben je v rodném Kolíně. 

Ještě v témže roce nabídla Sudkova sestra Božena Sudková bratrovy pozitivy a negativy Uměleckoprůmyslovému museu v Praze, sbírky obrazů, grafik, soch a reliéfů Národní galerii v Praze. Technické vybavení ateliéru získalo pražské Národní technické muzeum. Díky práci historičky a kurátorky Anny Fárové UPM převzalo podstatnou část jeho umělecké pozůstalosti. Další části získala Moravská galerie v Brně, Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, Regionální muzeum v Kolíně, Ústav dějin a umění Československé akademie věd a Bibliothéque Nationale v Paříži. Velice rozsáhlé dílo Josefa Sudka bylo a je představováno na desítkách výstav a v řadě publikací. Je zastoupeno ve všech významných světových sbírkách.